noviny leden 2014 farnosti sv. Anežky České na Spořilově, ročník XVI

leden 2014

noviny

farnosti sv. Anežky České na Spořilově, ročník XVI

Milí farníci, přejeme oba do nového roku 2014 Boží požehnání, pokoj a radost do vašich životů, vztahů a rodin! Nebo jak říkávala svatá Klára svým spolusestrám, když jim žehnala, ať je Pán Bůh s námi a my s Ním. Jsme moc vděční za milé společenství s vámi ve farnosti, za společné putování ve víře. Děkujeme zvláště všem, kdo se za naši farnost modlíte a kdo jste měli odvahu začít nebo převzít některé aktivity ve farnosti, jako např. modlitební společenství ve čtvrtek, několik krásných hudebních a pěveckých sborů, Noc kostelů, ministranty, katecheze při dětských mších nebo jste pomohli zorganizovat farní poutě, večery či obnovy. Díky všem, kdo jste se k některým společenstvím přidali, a také všem, kdo pomáháte prakticky v našem kostele viditelnou nebo často i málo viditelnou skrytou pomocí, výukou náboženství, vedením společenství, skupinek, farních novin, úklidem, hraním, benefičními koncerty, pěknou květinovou výzdobou, přípravou farní kávy, opravami na kostele či faře, kostelnickou činností, finanční pomocí, vedením Šnečků či skautů. Jsme rádi, že ve farnosti panuje radostná atmosféra a tvůrčí duch. Jsme moc vděční i za prosincovou obnovu, přednášky organizované Sekulárním františkánským řádem i obnovenou půlnoční mši svatou o Vánocích. Děkujeme také za pomoc spolubratřím kněžím P. Vladimírovi Slámečkovi a P. Miloslavu Fialovi. V příštím čísle novin bychom nastínili, co nás pravděpodobně čeká tento farní rok. Ať vám Pán žehná + Jakub a Regalát

2. strana

farní noviny leden 2014

Prosincová farní duchovní obnova byla krásnou příležitostí pro každého farníka od svaté Anežky prohloubit osobní adventní rozjímání a duchovně se přiblížit k Vánocům, a to pod moudrým vedením. Otec Antonín Příkazský (toho času farář u svatého Havla na Starém Městě) přišel, přestože nebyl úplně zdráv. Vděčnost patří i otci Jakubovi a Regalátovi, kteří otce Příkazského pozvali a kteří byli po celou dobu rekolekce k dispozici a zpovídali nebo vedli s jednotlivci duchovní rozhovory. Rozdělení duchovního cvičení na přednášky a adorace, při nichž jsme právě mohli přistupovat ke svátosti smíření, se osvědčilo. Otec Antonín pro tuto možnost i mírně porušoval stanovený harmonogram. Podle osobních svědectví penitentů to bylo potřebné. Doufám, že s námi budete souhlasit, že skutečnost, že se někdo odhodlal jít ke sv. zpovědi i po několika letech, mluví sama za sebe. Ony se zázraky dějí i dnes, jen je vidět a dát se překvapit, jak říká papež František. Tématem prvního dne byla radost z příchodu Mesiáše. Kladla se otázka: Koho máme očekávat? Odpověď: 1. Příchod Ducha (Zvěstování), 2. Příchod v těle (Betlém), 3. Příchod na konci věků. V sobotu se probíralo odpouštění, tedy jak odpouštět. Když je odpuštění opravdové, z hloubky člověka (jeho duše i srdce), tak působí radost. Nebe je plné těch nedokonalých – hříšníků, ovšem činících pokání, tj. pokorných (viz celník v příběhu o farizeovi a celníkovi v Luk 18,10–14). Zato peklo je zas naopak plné lidí, kteří vlastně dobře činili, avšak byli na to „patřičně hrdí“, vlastně pyšní. „Já jsem hříšník, na kterého pohlédl Bůh,“ řekl papež František jednomu novináři, který se ho ptal: „Kdo jsi?“ A takovou otázku si má položit každý z nás. Odpověď by měla být ve stejném duchu, jak odpověděl papež. Mše svatá byla sloužena na svátek Jana z Boha, což je jeden z karmelitánů, tedy z řádu, ke kterému patří P. Příkazský. Tento řád nemá lidského zakladatele. Vznikl v Jeruzalémě na hoře Karmel z poutníků i bojovníků, kteří se tam shromažďovali a společně žili. Jednoho dne toto společenství požádalo jeruzalémského patriarchu, aby sepsal pravidla. Následně je předložili svatému otci. Pak byli ustanoveni oficiálně jako řád. Za své patrony považují Pannu Marii, proroka Eliáše (na Karmelu se nachází jeho studna) a Jana Křtitele (druhého Eliáše). Po mši svaté byl společný oběd. Potom ještě následovala diskuse s otcem Příkazským na téma: Kudy k nám přichází zlo, a jak mu máme vzdorovat? P. Příkazský je stejně jako P. Kodet exorcistou. Ještě zbývá poděkovat farnici Markétě, která při adoracích i mši sv. hrála na kytaru a vedla zpívání zpěvů z Taizé. Děkujeme i všem, které a kteří připravovali pohoštění, např. terciářkám Marii a Zuzaně. Na příští duchovní obnovu se těší Eva a Jirka Petrusovi

f a rn

í nov

iny leden

2 014

s tra

na 3

Hymnus na vodu Oriano Gran ella

Podivuhodn á jsi, Boží Vodo! Z tebe měl počátek Život: ž s y e d k Bož í Duch na úsvitu st voření vznášel nad racek, tebou jako vodo prvotn ího chaosu, na jeho přík vše. az jsi zrodila t e z b e e B , Bo ždý tvor ží vodo, ka umírá: e uha umírá člově ž ů m s k, jenž ne it žíze , ň . zmírají zvíř ata a rostliny.. Celá země vy nnou a p rašno sychá v kame ť, u pouš t ž kdy y ji neza o r p íš sv vlažíš a nesk ým de štěm! Tajemná jsi , Boží Vodo, světlem a te jež dáváš živ hlubiná ot na zemi i v plem ch m . o . ře. nového Slu Ale také dá n , váš smrt... ce, vzkříšeného náporem sv prudký Krista, ých přívalů a mi de ..., šti plodíš nový h dětí". jako při pot ž i v o t "B o ž í c opě, v o , d y o, T když jsi pok ryla zemi, v ě s c o e é d i p ná l i zvíř a Bohem, ata se utopili. i v ž o i tem js Podivuhodn c írkve, á jsi, jsi silou, kte .., Boží Vodo! rá ničí hřích. u R d p i e ý l t e s m m j S ce dává svobo moře a sv Slun m, které ě m du. . . , t l e plodíš život jsi pramene m živé vody, na zemi: život lidí, která hasí ž idu, ízeň Božího l t o z v v i ž n í a n ž řat máh je a rostlin avě kráčí š t u í o s . a jsi v každ . věta . p i é živé bytost Požehnaná až k zaslíbe jsi, né zemi..., Boží Vodo, Podivuhodn á jsi s Duchem S Boží Vodo! vatým, Přip

tr ravil bra

Regalát

4. strana


R

KOLEM NÁS

FARNÍCI

ozhovor s Marií Klikovou se natáčel ještě v době adventu poté, co ji bratr Jakub zaopatřil svátostmi. Po letech do jejího domku vtrhla také větší skupina lidí, improvizovaně se totiž po mši sezpívalo několik mladých z naší farnosti a přišli starou paní potěšit vánočně laděnými písničkami. Byla překvapená a dojatá. Žije sice sama, ale v dosahu má hodné sousedy a příbuzné. Paní Kliková oslaví v tomto roce neuvěřitelné 102. narozeniny.

ROZHOVOR S MARIÍ KLIKOVOU

Narodila jsem se 8. dubna 1912. Když mi byly dva roky, tak tatínek narukoval do první války a vracel se jako jeden z posledních. Žádné sourozence jsem pak už neměla. Maminka nebyla městsky zvyklá, bylo těžký ji nechat tady v Praze, ta byla ze sedmi holek. Tatínek, který byl z osmi dětí, měl knihařskou živnost v Ječné ulici proti klášteru. Než se oženil, prošel Vídní, Německem, byl v Brémách na zkušené. To jste chodila do první třídy, když vznikla republika. A když jsem chodila do třetí třídy, tak jsme se nastěhovali do domku v Hosti-

vaři i s babičkou a dědečkem, ten žil až do 91 let. Všichni jsme žili pohromadě. V Habru se hospodářství, který nebylo velký, prodalo. Jak jste se dostali na Spořilov? Hned když ho dostavěli a začali obsazovat. Ale to je dlouhá historie. V rodině byla nějaká úmrtí a bylo potřeba se přestěhovat do většího. Pak se zjistilo, že v domku na Spořilově nemůžeme být se strýčkem dvě rodiny. To byl živ ještě dědeček. Tak si nakonec tatínek vzal půjčku na tento domek. Zálohu složil ve spořitelně díky tomu, že se zrovna v té době ve firmě dělala alba s fotografiemi k výročí vzniku republiky ze surového hedvábí a tatínek za to dostal dost peněz. Takže na Spořilov jsme se nastěhovali v roce 1928. Dědeček byl s námi, pamatuju se, jak učil sousedy roubovat stromky. To už jsem byla v učení jako modistka. Tatínek ze mě chtěl vždycky holku a ne slečinku. Byl na mě přísný a měl mě strašně rád. A maminka taky. Ta trpěla na silný astma, já do toho dostala černý kašel, doktor v Hostivaři si nevěděl rady, měla ošklivý záchvaty a lapala po dechu. A když jsme se nastěhovali na Spořilov, maminku to přešlo, jak zázrak. A u koho jste se učila? U Přeučilů v Ječný ulici. V té době, když jsem se vyučila, přešli z výroby klobouků, protože se neprodávaly, na čepice rádiovky. Klobouky mě bavily. Ještě předtím mě rodiče chtěli dát na výměnu do zahraničí, abych se naučila německy. Nakonec jsem byla v klášteře v Litoměřicích, byla tam německá škola, a tam jsem dělala znovu čtvrtou měšťanku. Do kostela jste chodili celá rodina? Odmalička. Maminka mě vždycky nastrojila. Chodili jsme nejdřív v Hostivaři, a když jsme se přestěhovali, tak do kap-


le svaté Kláry, která byla z bývalé kantýny. Jako jeptiška františkánka tam byla sestřenice. S tatínkem jsem chodila taky do Prahy, protože se často potřeboval i v neděli stavit v tiskařské dílně a třeba něco namočit. Tatínek měl dělníka, byl spolehlivý, uměl zlatit, a protože měl maminku Němku, dělal cizojazyčný nápisy bez chyb. Byl u něj dlouhá léta. Kde jste byla po vyučení zaměstnaná? Rodiče říkali: „Co s tebou? Jdi zase do Litoměřic. Znáš to tam.“ Sháněla jsem tam místo. Byla jsem nakonec u jedné modistky, která neuměla slovo česky, ale její manžel byl učitelem na české škole. Byli moc hodní lidé. Bydlela jsem u nich. Ale hodně jsem pracovně dojížděla do Prahy pro klobouky, a to bylo úmorné. Nakonec si mě u sebe ve firmě nechal tatínek a dělala jsem mu účetnictví. Složila jsem pro to zkoušky. Po roce 1948 tatínkovi knihařství zabavili? Nezabavili, tatínek umřel. Moc jsem pro něj plakala. Nevěděl, že má rakovinu. Pak jsem na to přišla, že to Pánbůh vlastně zařídil. Protože kdyby býval byl živ, měl šestnáct strojů, a to by nám bývali vzali i tenhle domek. Maminka, která byla nemocná, firmu mohla držet, ale nesměla mít dělníka. Všechno zůstalo na mně. Tak jsem firmu na půl roku otevřela a na půl zase zavřela. Sama jsem tam pracovat nemohla, balíky byly těžký. Dílnu jsem dost dlouho opatrovala, ale udala mě domovnice, že to neprovozuju. Pozvali mě na výbor, sepsali všechny stroje, na chvíli to utichlo, ale pak jsem to musela stejně vystěhovat, tři místnosti. Požádala jsem o pomoc příbuzné a souseda pana Kratochvíla. Ve třech autech se odvezly stroje, materiál a odpad. Tím jsme o všechno přišli.

strana 5

Čím jste se v padesátých letech živila? Nějaký čas jsem se učila vařit, chvilku zase dělala klobouky, šila jsem doma pro Drutěvu trenýrky, to bylo 2,40 Kč za hodinu, to byly špatný časy. Tam jsem si vyšila důchod. Ale nejvíc jsem pracovala tady na zahrádce. Tatínek ji nechal upravit od pana Svobody. Vy jste se nakonec neprovdala. Měla jsem hodně známostí, přesto že jsem byla jen knihařova dcera. Ale nikdy to nedopadlo. Vždycky jsem měla

v sobě povinnost, že musím hodně pracovat, všechno udržovat. V rodině jsme měli dvě jeptišky – Růženku Klikovou, co byla v kapli dole na Roztylském náměstí. Celé noci tam hlídala, protože ta kaple byla hospoda, chlapi tam chodili na pití a na jídlo a kněží měli strach, aby tam někdo neudělal nepořádek. Tak ji tam otec Urban nechával spát. A druhá jeptiška byla dominikánka. Uměla anglicky, jela s panem farářem do Ameriky. Taky jsem o tom uvažovala, být jeptiškou, ale nakonec jsem neměla to povolání. Jak vzpomínáte na stavbu kostela na Spořilově?

6. strana

Byli jsme u toho. Takový malý františkán, na jeho jméno si teď nevzpomenu, ten řekl při kázání u mřížek, byl temperamentní, vrazil do nich, až se rozletěly: „Potřebujeme dostavět kostel, podívejte, vy, co tady bydlíte na Spořilově, máte plno sousedů, tak jim řekněte, aby taky přispěli.“ Brala jsem jednoho po druhým a šla jsem žebrat na kostel. A všichni lidi mi dávali. Blahoslavená Anežka se přimlouvala. Když se otvíral kostel, tak jsme se tam s paní Haškovou motaly, a někdo prosil pana Pavlištíka, který hlídal hlavní dveře, aby ho tam pustil a on ne. Když pak už nemohla kostelnice Sekaninová dělat službu, tak jsem to vzala. To už bylo za otce Řehoře. Připravila jsem za ty roky primici čtyřem nebo pěti kněžím. Jak vzpomínáte na zdejší kněze? Na všechny vzpomínám. Všichni byli moc dobří, jen jiné povahy. Kadlec byl dobrej. Jednou večír tma jak v pytli a zazvonil u nás s klukama, sháněl se po tehdejší kostelnici paní Novotné. Vedla jsem ho v bačkorách k Herainům, jestli tam není. Tam nebyla také. Tak jsem po-


vídala: „Pane faráři, jestli chcete, můžete u mě spát.“ A on, že ji musí najít, zapomněl totiž klíče od fary. Byla jsem taková výpomocná. Z Paříže přivezl vzory na antependia, dole u oltáře to vyšívání, a já jsem ho dělala podle toho, ale to bylo v době, když jsem ještě nekostelničila. Když zemřel, připravovala jsem kostel na pohřeb. V kostele ale není žádný katafalk, tak se sbily dohromady dvě lavice. Byli jsme se na otce Kadlece, který v rakvi ležel ve zpěvárně, podívat s Inocencem a Řehořem, ale měl bílou rouškou přikrytý obličej, tak jsme se u něho společně pomodlili. A otec Řehoř? Byl vzdělaný a byl si toho vědom. Měl rád děti. Na chodníku si tady hrávaly, on se u nich vždycky zastavil. Říkal: Co potřebujete, to vám udělám. Pekla jsem mu týdně buchty, ale jenom dvě, víc nechtěl. Chodil na mši svatou do Chodova rovnou ze mše u Anežky, měl jenom teplý pití, tak jsem mu dávala ty buchty. On mně zase spravil v domku elektřinu. Byl hodně na práci.

strana 7


Jak vypadá váš den? Co děláte? Dohromady nic. Jen než se ráno oblíknu. Ruce už mi neslouží, trvá to dlouho. Pak si udělám snídani, vařím vodu, teď ji rozleju, naučila jsem se do půlky dvou hrnků, k tomu chleba s máslem. Už nešiju, jehlu nenavlíknu. Dopoledne dělám úklid, ve všední den mi přivezou oběd, tak koukám tady sedět na křesle, abych slyšela zazvonit. Potom zas než to umeju a jsem najednou unavená, tak si sednu. Číst nemůžu, ale poslouchám rádio. Nejradši ty katolický věci. Hlavně v neděli mše svatý. Zrovna dneska byla řeckokatolická. Taky pěkná. A baví vás to ještě tady na světě? Musí. Co můžu dělat. Život si nevezmu.

Už nechodím ven, ani kolem domu. Nepamatuju si, kdy jsem byla naposledy. Co bylo, je pryč. Je toho spousta, co jsem za ten život zažila a prožila, to se nedá vypovídat. Myslím na poslední věci. Pohřeb bych chtěla obyčejnej, kněz aby mi vykropil hrob na Vinohradském hřbitově, kde už jsou pochováni moji rodiče. Jsem ráda, že mi kněží přinesou svátosti a můžu se vyzpovídat. Chodil otec Řehoř, páter Fiala a teď otec Jakub. Život už mi běží stejně a pomalu, mám ale Pána Boha a hodně se modlím. To je dobře. Tak se, prosím, můžete modlit i za nás ve farnosti.

Připravila Michaela Tučková

Duchovní život v dnešní době – přednáška Kateřiny Lachmanové Ani zvučné jméno, ani zajímavé téma nedokázaly přitáhnout na prosincovou přednášku pořádanou místním společenstvím SFŘ víc než dvacet pět posluchačů. Zde je tedy několik stručných poznámek pro ty, které téma zajímá, ale v adventní době neměli čas: Podle K. Lachmanové by se duchovní život v dnešní době měl opírat o tři pilíře: o modlitbu pramenící ze vztahu k Bohu, o vnímavost pro Boží milosrdenství a o křesťanskou naději. Bez modlitby není duchovní život myslitelný. Kdo říká, že mu na modlitbu nezbývá čas, že se modlí prací, dobrými skutky apod., ještě ke skutečnému vztahu s Bohem nedošel, jinak by mu modlitba chyběla. Akčním typům K. L. doporučuje využívat k modlitbě krátké okamžiky během dne, obracet se v nich k Bohu a volat ho do všech situací. Boží milosrdenství je podle K. L. tou tváří Boží lásky, která se obrací k naší nedokonalosti, nedostatečnosti. Je třeba pěstovat vnímavost pro Boží milosrdenství a nechat se jím postupně proměňovat, abychom i my dokázali být milosrdní tam, kam nás Bůh vede. Nejméně pozorní, říká K. L., jsme k potřebám těch nejbližších. Křesťanská naděje je podle K. L. bojovná ctnost, která nám umožňuje jít proti beznaději. Stručně řečeno je to právě naděje, co lidem umožňuje, že se život dá žít. Skepse do křesťanství nepatří, protože jeho podstatou je radostná zvěst. Naděje ale bývá nedoceněná, upozaďovaná ctnost a je jí u nás velmi málo, zejména Pražáci jsou negativističtí. Takže závěrem přeju všem nám negativistickým Pražákům od sv. Anežky jménem místního společenství SFŘ do roku 2014 hodně naděje. A víru a lásku nádavkem. Zuzana Holasová

8. strana



strana 9

Šnečkové se těší na zimu

Seminář obnovy v Duchu svatém

Prosincové počasí i nám někdy připomínalo jaro, a tak se Šnečkové spřátelili s paní Zimou. Na schůzce jsme jí společně rozsvítili lampionky a světýlka, aby našla cestu zpět a mohla vládnout. Cesta spořilovskými uličkami byla napínavá, protože černočerná tma místy vítězila. Vítr nám sfoukával svíčky a naše lampiónky tak nepomáhaly hledat tu správnou cestičku. Odměnou nám pak bylo, že paní Zima mohla do lesa a my, Šnečkové, do naší vyhřáté klubovny s teplým čajem. Veselé příhody, ale i pilné nacvičování jsme zažívali při secvičování Mikulášského představení. Někteří přednášeli básničky, jiní tancovali jako andílci, většina z nás si zahrála ve scénce ze života sv. Mikuláše a všichni jsme zpívali a tancovali. Naše úsilí se nám mnohokrát vrátilo, jelikož nás navštívil Mikuláš i se čtyřmi anděly. Všechny nás moc chválil. Vyzkoušel jak děti v sále, tak i jejich rodiče. Ve vymýšlení dobrých skutků jsme se zapotili tedy všichni. Mikuláš obdaroval všech 60 dětí, které byly přítomny v sále. My jsme ho pak poprosili, aby, až zas za rok půjde kolem, se nezapomněl zastavit! Před Vánocemi jsme si ještě ozdobili stromeček, vyrobili větvičku s ozdůbkami, slavnostně posvačili cukroví a dokonce si i nadělili dárečky. Někdy to ale u nás vypadá, jak při rojení včel. Na začátku schůzky se již nemůžeme vejít do klubovny a věšáky na bundy se prohýbají a praskají ve švech. Proto velmi rádi uvítáme nějaké pomocníky (třeba jen na vaření čajíků nebo pomocníky při mytí rukou, či nějaké šikovné další vedoucí a praktikanty-tky). Do oddílu dochází pravidelně 45 dětí ve věku od 3 do 8 let. Děkujeme všem, kdo do Šnečků patříte nebo nám pomáháte. Veronika, Adam, Melounek, Pája, Bety, Áďa, Helča, Klárka, Bára a Lenka

Od února bude probíhat (společně s chodovskou farností a Pannou Marií Sněžnou) seminář k prohloubení duchovního života a hlubšímu vylití Ducha svatého do našeho života. Seminář začne asi na začátku února a bude v úterky večer (cca od 19 hodin) asi hodinu a půl a měl by být zakončen do Velikonoc. Místem konání semináře by byl kostel sv. Františka na Chodově a asi tři setkání by proběhla u Panny Marie Sněžné. Přednost budou mít pomocníci a biřmovanci z farností Chodov, Spořilov a Panna Matěchto farností. ria Sněžná. Zbylá místa budou moci doplnit i další zájemci z našich Forma semináře by se skládala z úvodní půhodiny společné modlitby chvály a díků, půlhodiny přednášky a půlhodiny sdílení ve skupinkách. Ve stylu podobném charismatické obnově. Více informací u bratra Jakuba.

Sběr víček pro Mirečka stále pokračuje Za poslední měsíc se nám podařilo nasbírat šest pytlů. Odesíláme je rodině Mirečka, která peníze použije na rehabilitační pobyt. Děkujeme všem, kdo jste se zapojili. Je velmi milé vidět, jak někteří nosíte pravidelně třeba pár víček v sáčku a jiní mě oslovujete, že sbíráte společně s kolegy v práci. Rodina Mirečka nás opět zdraví z Benešova: Přejeme krásný nový rok, plný štědrosti a radostných okamžiků. Mireček je velmi spontánní a jistě se dokáže radovat z vaší pomoci. Velmi si vážíme, že nás podporujete a pomáháte nám nastřádat na rehabilitaci pro našeho synka. Martina s rodinou. Veronika Koběrská

Sběr použitých orazítkovaných známek. Jedná se o sbírání použitých, orazítkovaných poštovních známek z pohlednic a dopisů. Tato akce probíhá nejen u nás, ale v mnoha dalších zemích Evropy a i ve světě. Všechny nasbírané známky se soustředí do německého Schőnstattu – mezinárodního centra hnutí rodin. Tam dochází k jejich třídění a uspořádávání podle různých požadavků a kritérií německých filatelistických společností, od kterých se známky dostávají zase dál k samotným sběratelům. Za takto získané peníze jsou pořizovány různé potřebné věci pro misijní oblasti, v tomto případě zejména pro Indii (např. 1 známka = 1 krajíc chleba, 100 známek = 1 injekční stříkačka; 200 známek = 1kg sušeného mléka; 300 známek = oběd pro 10 dětí ve školce). Známku stačí vystřihnout asi 1cm kolem dokola a přinést do označené krabičky u východu z našeho kostela. Pokud nejsou známky odlepené – neodlepovat, obálky, pohledy a vše se známkou nebo razítkem do roku 1950 nechat vcelku. Nasbírané známky budeme zasílat na určené místo společně s hostivařskou farností. Veronika Koběrská

P o h l e d n i c e p r o š k o l u v Ta r t u

Šnečci na Mikulášské besídce

Od začátku adventu byly v kostele k dispozici vánoční pohlednice. Díky vydatné pomoci Šnečků při kreslení a sbírce při mikulášské besídce se vybralo 4 454 Kč. Na pohlednice, které se nerozebraly, při poslední hodině náboženství před Vánocemi děti napsaly text přání. Tyto pohlednice společně s pozvánkou na půlnoční bohoslužbu roznesli obětaví farníci do dopisních schránek po Spořilově. Doufáme, že pohlednice nejen naše sousedy potěšily, ale i přivedly o Vánocích do našeho kostela. Vybranými penězi podpoříme katolickou školu v estonském Tartu. Klára Kudrnová

10. strana



s t r a n a 11

B i b l i c k á h o d i n a s d o c . R N D r. J o z e f e m N a g y e m V sobotu 7. prosince jsme se sešli na druhé biblické hodině pod vedením prof. Josefa Nagye. Pokračovali jsme v rozboru Evangelia podle Jana od 19. kapitoly o svědectví Jana Křtitele a souvisejících textů o zaslíbení Mesiáše a o prorocích (2 Sam, 7. kap., 2 Královská 2.11 a dalších), to vše v návaznosti na povolání křesťanů ke svědectví o Boží lásce. K tomu prof. J. Nagy zopakoval slova otce Řehoře, že „nejhlubším smyslem naší práce je, aby přibývalo lásky na této zemi“ a doporučil knihu Pět jazyků lásky od G. Chapmana, neboť „jestli chci Boha jiným sdělovat, měl bych vědět, jakým způsobem“. Další Biblické hodiny pod vedením prof. Josefa Nagye se konají 11. a 25. ledna od 9.30 hodin v sále pod kostelem. Marie Myslilová

Komorní koncert s poezií 17. ledna v 19 hodin vás srdečně zveme do kostela sv. Anežky na koncert seskupení Duo semplice. Účinkují: Blanka Suriaková – přednes, Lukáš Dobrodinský – harfa, Vít Homér – flétna, Jiří Želivský – tenor. Na programu skladby autorů: A. Corelli, W. Shakespeare, J. Kř. Krumpholtz, J. Hruška, J. Seifert, B. Hilse, J. Jevtušenko, B. Godard, M. Tournier a V. Homér. Během večera bude provedeno dílo J. Želivského Žalmy krále Davida pro tenor, flétnu a harfu.

Lednové odpoledne s tučňáky Odpoledne 19. ledna v prostorách pod kostelem je určeno pro rodiny s dětmi. Program: 15.00 divadlo, 16.00 občerstvení v sále (prosíme, kdo můžete, něco přineste), zároveň od 16.00 v přilehlých klubovnách tvořivé dílny pro děti – případné pomocníky uvítáme (kontakt Veronika 604 82 16 00) 19. 1. v 15 hodin vás srdečně zveme na divadelní představení na motivy hry Ulricha Huba Tučňáci na arše v sále kostela na Spořilově. Zahrají a zazpívají děti z druhého stupně ZŠ Veselá škola z Prahy 1. Hra je o hledání Boha a kamarádství mezi tučňáky – jakákoli podobnost s lidmi je čistě náhodná. Budeme se těšit na vaši návštěvu!

Svědectví – bratři františkáni se představují a zvou všechny muže ve věku 18 až 35 let, kteří chtějí víc poznat františkánský řád, na setkání do Hájku u Prahy i Prahy od 18 hodin v pátek 14. 2. do 14 hodin v neděli 16. 2. Jde o možnost potkat se s františkány a dozvědět se více o jejich společenství a spiritualitě. Společně budeme: modlit se, povídat, slavit výročí blahoslavených františkánů u Panny Marie Sněžné, pracovat na obnově kláštera v Hájku. S sebou: spacák, karimatku, breviář (kdo má) sportovní / pracovní oblečení. Na setkání se můžete přihlásit bratrovi Jakubovi nejlépe do konce ledna. Kontakt: [email protected] [email protected]

12. strana

10.1. ministrantská schůzka v 17 hodin 11.1. v 9.30 hodin Setkávání nad Biblí s prof. Jozefem Nagyem


STANE SE

dílny pro děti – případné pomocníky uvítáme (kontakt Veronika 604 82 16 00)

19.1. v 15 hodin vás srdečně zveme divadelní představení na motivy hry 13.1. tradiční pouť do Filipova. Mše8 . s t r a nna a farní noviny – Ulricha Huba Tučňáci na arše v sále sv. je v ten den ve 4 hod. ráno. Odjezd kostela na Spořilově. autobusem o půlnoci od strašnického 9. 1. budou po vmších S T A Nnad E Biblíty u nás i ve s kostela. 25.1. 9.30svatých hodin Setkávání vybírat jako každoročně malí kochovního asiste S E s prof. Jozefem Nagyem 15.1. bude v sále pod kostelem ledníci pro TŘÍKRÁLOVOU SBÍRMarečka OFM, form ukončena velká výstava Betémů, které KU ve prospěch farní charity Chodov. tá, nešpory. Všichni js 31.1. Světový den pomoci malomocvytvořily děti ze ZUŠ Dunická. V sále ným, křesťané se poslední neděli den pomoci malomocným. 6. 2. při dětské jsou k dispozici k rozebrání také stále31. 1. Světový v lednu modlí za všechny malomocné po mši v 10.30 Finanční pomocí můžeme přispět na Uvedení Páně do chrámu ještě nějaké knihy z knihovny. celém světě. Finanční pomocí můžeme konto: LL-Likvidace lepry, Londýnská 44,

konto: LL-TB, účet Fio banka:úklid kostela 16.1. po mši svaté Zamýšlení nad vírou: Pravidelný Praha 2, přispět 120 00, č.na účtu: 189914227/0300 2400259272/2010. náct dní v pátek v 8 hodin dokončení tématu: „Narodil se z Marie var. symbol: 111. 21. 1. a 4. 2. Velmi vás Panny. Vede br. Regalát. 2.2. Uvedení Páně do chrámu 2. 2. Uvedení Páně do chrámu (Hromni-

nám pomoci.

Anežky. Program: františkánské aktuali-

nočních svátků.

17.1. v 19 hodin Komorní koncert ce), svěcení (Hromnice), svěcení svíček, kytarová svíček Děkujeme všem dobrovo s poezií v provedení seskupení Duo mše v 10.30 hodin, vede R. Koběrský, 4. 2. sezkouška scházejí vfrantiškánští a výzdobu kostela a všem semplice. 9.30 hodinterciáři v sále pod v 16. 30 kostelem. hodin ve třídě pod kostelem sv. leli na hudebním doprovo 19.1. zveme všechny, kteří si chtějí za-

zpívat na dětské mši. Zkouška sboru na 6.2. v 17.30 hodin tichá adorace tuto mši se bude konat v sobotu 18.1. od angličtiny pro dospělé: nabídka z Vršovic je určena těm, k Kroužek 7.2. setkání terciářů v 16.30 hodin. 18 hodin pod kostelem. Těšíme se naučili no-anglicky. Nejde o „normální“ vyučování, ale o nabídku zopakovat Setkáváme se v místnosti pod presvé členy. Vilma Petrusová: 732 586 406 znalosti a to v malé skupině. Účastníci jsou mírně až středně pokročilí. J bytářem kostela, pak je mše svatá v angličtině, třeba jednoduchými slovy. (Bez možnosti použít praktick 19.1. menší děti, které si budou chtít při kostele možno sevjej naučit.) v 18. hodin a po jejím skončení mši svaté zazpívat pod vedením Ivy Kroužek se je schází plánována jste na Vršovickém n na fařepřednáška. vedle kostelíkaVšichni sv. Mikuláše Ryzové se sejdou před mší v sále podv pondělízváni. od 18.30 do 19.30 hodin. Kdo můžete potřebovat angličtinu, kostelem v 10 hodin. Iva Ryzová, se různá témata. Vyučování je zdarma. Doporučuje se však dobrovolný 14. – 16.2. Svědectví – bratři františkáni 777 026 223 charity, podle vlastního uvážení. Kurz vede M. Müller, terciář od sv. An se více představují, Hájku Prahy vě. Ten sdělí na telefonusetkání 272 76 50v83 (večer)unebo na mobilu 732 19.1. Lednové odpoledne s tučňáky pro muže 18 – 36 let. [email protected]. Program: 15.00 divadlo, Pravidelný úklid kostela jednou 16.00 občerstvení v sále (prosíme, 8 hodin, tentokrát kdo můžete, něco přineste), zároveň od P r o szai nčtrnáct e c dní vKřest: Adéla Slaničková Úmrtí: Julie v pátek 10., 24.1 a 7.2. 16.00 v přilehlých klubovnách tvořivé

Křty: Jiří František Huptych Úmrtí: Hans Joachim Finger

ARCIBISKUPSKÉ GYMNÁZIUM dny otevřených dveřígymnázium Arcibiskupské den otevřených dve v úterý 11. 1. a 25. 1. Dnyod otevřených vždy 17 hodin dveří studenty 12. 1. v 17 14. a 28. ledna od 17 hodin. www.krestanskegym www.arcig.cz

Stránky farnosti www.anezka.ic.cz, číslo 68349399/0800 u České spořitelny Cena:účtu 4 Kč.farnosti Číslo vyšlo 9.1. 2011 Redakce: Michaela Tučková, Magdalena Cena: 12 Kč. Číslo vyšlo 11. 1. 2013 Naše Redakce: Michaela Tučková noviny si můžete přečíst–i [email protected], na internetové adrese www.a Magdalena Martinovská – [email protected]

noviny leden 2014 farnosti sv. Anežky České na Spořilově, ročník XVI

Recommend Documents