noviny Milí přátelé z naší farnosti! leden 2016 farnosti sv. Anežky Č eské na Spoř ilově

farnosti sv. Anežky České na Spořilově

M

ilí přátelé z naší farnosti! Stojíme v bráně k novénu roku 2016, novému občanskému roku a roku milosrdenství! Brána je symbolem dveří, kterými je možné procházet, vcházet i vycházet. Brána-portál v kostele je symbolem Ježíše Krista, stejně tak jako oltář, kříž, Boží slovo, tvar kostela nebo východní směr jeho stavby. Kostely a zvláště katedrály zdobí často krásné portály symbolizující Krista-bránu. Vzpomeňme například krásný portál cisterciáckého kláštera Porta coeli u Tišnova. Několik takových portálů-bran, a to svatých, otevřel papež František po celém světě jako svaté brány milosrdenství. U nás v pražské arcidiecézi jsou to svaté brány v pražské katedrále, u „Jezulátka“, u Srdce Páně na Jiřího z Poděbrad, v Hrádku u Vlašimi nebo v klášteře ve Slaném. Od května i na Svaté Hoře u Příbrami. Jsou to příležitosti poprosit Boha za odpuštění v nějaké záležitosti našeho života, rozhodnout se pro nové obrácení se k Němu. Před projitím svaté brány je třeba v blízké době vykonat svátost smíření, v ten den se zúčastnit mše svaté a pomodlit se modlitbu Věřím v Boha a jakoukoliv modlitbu na úmysl svatého otce.

leden 2 0 1 6

noviny

ročník XVIII

Kéž i toto vnější znamení, které nám Pán skrze papeže Františka nabízí, nám pomůže, aby se i naše srdce stala branami milosrdenství od Boha k nám a od nás ke druhým lidem! K tomu žehnám ze srdce. bratr Jakub +

Brána milosrdenstvví v katedrále sv. Václava v Olomouci, foto Dominik Novák

2. strana

farní noviny leden 2016

Milí moji/naši farníci! Sluší se poděkovat! Děkuji Pánu Bohu, že nám dal tak krásnou farnost a že tu spolu můžeme Boha oslavovat a Jemu sloužit! Jsem také vděčný Matce Boží, které jsme letos před Paladiem – jejím prvním obrazem v naší zemi mohli naši farnost svěřit! Děkuji moc spolubratru Regalátovi za společné doprovázení farnosti. Vnímám, že máme rozdílné dary a jsem rád, že můžeme mnohá rozhodnutí dělat spolu. Modlitba a půst Na prvním místě bych rád poděkoval všem, kdo nesou náš živý chrám farnosti ve svém srdci, modlitbách, obětech a postech. Děkuji modlitebním společenstvím – živého růžence pod taktovkou Helenky Kociánové a čtvrtečním přímluvcům pod vedením Kláry Iriškové, ke kterým se ještě teď připojuje společenství modliteb otců pod vedením Tomáše Audyho. Markétě Štromerové a manželům Matajovým díky za modlitby Taize. Děkuji skrytým, ale velmi účinným a cenným modlitbám a obětem vám všem a zvláště našim drahým přátelům vozíčkářům z Petýrkové! Život naší farní rodiny Děkuji všem, kdo pomáhají a přispívají k životu naší farní rodiny, našeho společenství. A to jak v chrámu živém, tak chrámu kamenném, bez kterého by ten živý nemohl být. Děkuji našemu věrnému Františkovi Žlabovi za obětavou službu v zákristii a kostele, ale i za jeho milou přítomnost, povzbuzování a dobré slovo. Děkuji vedoucím společenství a aktivit! Děkuji i bývalé paní kostelnici Klikové, kterou jsme letos doprovodili k Nebeskému Otci! Vedoucím farních sborů Markétě Štromerové, Vilmě Petrusové, Ivě Ryzové, Zuzce Krušinové, Radimovi Koběrskému i Pepovi Bauerovi za trpělivost a hudbu, bez které by naše farnost nebyla tak krásná, jak je. Děkuji všem varhaníkům a zpěvákům za obětavou službu, zvláště Pavlovi, Jiřímu a Martinovi Čížkovým a Radimovi Koběrskému. Radimovi také děkuji za pomoc při organizaci farních poutí a dalších farních akcí i za pomoc v ekonomické radě. Paní Ludmile Masnerové děkujeme za vzorné vedení farního účetnictví aTomáši Holasovi za právní pomoc a jednání ve věci spořilovské fary. Děkuji Míše Tučkové a Magdaléně Martinovské za farní noviny, které jsou prostě nejlepší a můžeme se díky portrétům jednotlivých farníků a rodin postupně poznávat. I všem, kdo do nich věrně přispívají, zvláště Pavlovi Ročkovi a P. Fialovi! Míše a Regalátovi za koordinaci kulturních a jiných programů v kostele a pod ním. Děkuji Klárce Kudrnové za katecheze, vedení náboženství a přípravy dětí na první svaté přijímání a křest, nástěnky a další skryté služby. Děkuji také Aničce Zikešové za nástěnku, která nám připomínala, že máme rok zasvěceného života a zasvěcené. Pro některé mladé to může být inspirace pro hledání životní cesty a pro ostatní výzva k modlitbě za nás zasvěcené. Díky dosavadní i nové pastorační radě za pomoc s doprovázením a hledáním směru v naší farnosti a modlitbu za ni! Manželům Kudrnovým děkuji za vedení příprav na manželství a spolu s manžely Čížkovými za vedení společenství manželů. Díky Veronice Koběrské za vedení dětí, skupinky Šnečků, tábory, dětské dny a další aktivity pro děti i naše farní společenství! Václavě Hřebíčkové za koordinaci společenství maminek s dětmi.


strana 3

Díky Marušce Myslilové a Zuzce Holasové za zajišťování občerstvení a další pomoc při farních obnovách a farních akcích. Díky Danovi Čáslavkovi a Františkovi Kudrnovi za starost o náš chrám ve virtuálním prostoru a Kláře Konvalinové a Terezce Myslilové na virtuálních sítích. Díky Honzovi Tóthovi za vedení ministrantů i Honzovi Petrusovi a Františkovi, kteří je obětavě přebrali. I všem ministrantům za obětavou službu při liturgii. Jsem moc vděčný za už druhý hezký farní víkend a společně strávený čas v Hájku u Prahy v červnu minulého roku a těším se na další a to i farní pouť a obnovy! Chrám kamenný Děkuji ještě jednou za rekonstrukci farní kuchyňky Jirkovi Čížkovi mladšímu i staršímu a Jakubovi Myslilovi. Díky za zprovoznění farní knihovny Regalátovi, paní Markétě Hlasivcové a t. č. po úraze Ludmile Jeřábkové. Františkovi Kudrnovi děkuji za starost o elektřinu a mnohé další technické přístroje v kostele a na faře. Děkuji všem, kdo uklízejí náš kostelíček pod vedením paní Ivoně Petrusové, Míše Tučkové za úklid pod kostelem a Janě Čížkové za péči o liturgická plátna. Pomoc potřebným Díky všem za finanční příspěvky na farnost, na Ukrajinu, pro uprchlíky, do estonského Tartu. Manželům Matajovým za pomoc pro křesťanské uprchlíky a všem, kdo se do této pomoci zapojili. Také díky za pomoc při organizaci večeře pro osamělé na Štědrý den. Svědectví navenek Děkuji Terezce Kudrnové za odvahu a svědectví misií v Indii. Pěruškům a ostatním hudebníkům za zorganizované koncerty a duchovní pásma pro hledající lidi kolem nás. Děkuji všem organizátorům Noci kostelů a Dnů víry – Kláře Konvalinové, Kudrnové a všem ostatním. Díky Magdaléně Martinovské za přípravu plakátků a přání pro lidi zvenku. Myslím, že bych mohl pokračovat dál. Omlouvám se všem, na které jsem zapomněl, Jakub + nebo se sem nevešli. Moc vás máme rádi a moc si vážíme vaší pomoci!

Štědrý den 2015 na kůru, foto Alžběta Tučková

Světla naděje pro zraněnou rodinu

P. Paolo Gentili a Tommaso a Giulia Cioncolini, Modlitba za biskupskou synodu o rodině

Krédo k modlitbě Věříme, že modlitba není všechno, ale že všechno má začínat od modlitby. Věříme, že když nám Ježíš Kristus dal Otčenáš, chtěl nás naučit, že modlitba je láska. Věříme, že modlitba nepotřebuje mnoho slov, neboť láska se vyjadřuje především skutky. Věříme, že se můžeme modlit mlčením, utrpením, prací. Ale mlčení je modlitbou, jen když milujeme, práce je modlitbou, jen když milujeme. Věříme, že nedokážeme nikdy zhodnotit váhu své modlitby, ale cítíme, že se modlíme, když rosteme v lásce, když se více distancujeme od zla, když rosteme ve věrnosti Boží vůli. Věříme, že se učí modlit především ten, kdo se učí před Bohem mlčet. Věříme, že se učí modlit především ten, kdo se učí odolávat Božímu mlčení. Věříme, že po všechny dny máme prosit Pána o dar modlitby. Věříme, že ten, kdo se učí modlit, učí se žít. Připravil bratr Regalát

J

sme františkánskou farností, proto je namístě představit bratra Bernarda Ondřeje Mléčku, který během minulého roku vedl spořilovské společenství mladých. Odkud pocházíš a jaké bylo tvoje dětství? Pocházím z Olomouce, kde jsem se narodil v roce 1980 a vyrůstal jsem v klidné čtvrti blízko centra. Dětství jsem měl výborné a někdy i dobrodružné. Rodiče se angažovali v podzemní církvi, takže když jsem měl jako dítě na sedadle v autě pod sebou hromadu náboženských knih, stal jsem se asi nejmladším „pašerákem“ v zemi. Hodně mě ovlivnily skupinky náboženství (tehdy ještě ilegální) a činnost ve skautském oddíle, který u nás v domě vznikl. Z toho mi zůstal velký vztah k přírodě i chuť podnikat něco s mladými lidmi. Rozhodně jsem se nenudil a jsem rád za to, co jsem v tomto období dostal. Mám staršího bráchu, architekta, a mladší sestru, která studuje němčinu na vysoké škole.

Vyrůstal jsi v tradiční katolické rodině? Kdy a jak jsi byl pokřtěn a jak probíhala tvoje tzv. druhá konverze, kdy k ní došlo? Máme doma to štěstí, že jsme všichni věřící. Pokřtěný jsem byl tedy krátce po narození. Nedávno jsem se koukal na fotky ze křtu. Je to zvláštní pocit, když vidím moment svého narození pro Boha. Vždycky si ale s úsměvem připomenu, že i na takovou událost jsem přišel pozdě. Rodiče totiž přiváželi autem všechny hosty a příbuzné a nestihli začátek mše. Na prvních fotkách je tedy lavice ještě prázdná. O několik desítek let později zase křestní matriky odnesla povodeň. Naštěstí ale existovaly opisy. Osobněji poznávat Krista jsem začal, když mi bylo šestnáct. Jel jsem tehdy na prázdninovou akci „Oáza“, kterou pořádalo hnutí Světlo-Život. Přijal jsem tam Krista za svého osobního Pána. Začal jsem pak víc číst Bibli a zajímat se o víru. Od té doby vnímám,

strana 5

KOLEM NÁS

Pane a Bože veškerého otcovství, ty svými pohlazeními pečuješ o zraněnou ovci a tišíš její bolesti balzámem svého Slova, osvěť nás, abychom se stejnou láskou uměli přijmout rozvedené i věřící, kteří po rozvodu uzavřeli civilní manželství. Daruj světlo našim očím, abychom mohli vidět v bolesti rozbitých rodin vrcholek neschopnosti milovat, jakou zakouší kterýkoli muž či žena. Milostí svého Ducha nás uč rozlišovat různé situace, ať se s upřímnou věrností pokynům učitelského úřadu vyvarujeme nesprávného matení, a ukazujeme vhodnou cestu. Pomáhej nám, když jim zvěstujeme pravdu evangelia, ať jsme zároveň znamením mateřské něžnosti církve a jejího milosrdného lůna. Učiň, ať se jako křesťanská komunita můžeme stát útočištěm pro zraněné lidství, doprovázet rozvedené na bolestné Kalvárii a sdílet s nimi námahy jejich cesty. Osvěť naše srdce, abychom jim stáli po boku a dávali najevo, že nejsou sami a že se mohou občerstvit v objetí bratří a sester, v inspirativní přítomnosti tvého Slova, v osobní i komunitní modlitbě, v lidských vztazích uzdravovaných Kristem. Pomáhej kněžím, řeholníkům, řeholnicím, manželům i rozvedeným, kteří na cestě doprovázejí ty, kdo prožívají rozchod či rozvod, aby je směrovali k výkupné Kristově moci, jež dokáže proměnit zničený život ve vůni dobrého života podle evangelia. Pohleď s obzvláštní láskou na děti z rozvedených rodin, ať mohou spatřit nový obzor smyslu v sebe-darování. Doprovázej v tomto čase svou církev, aby spojovala Pravdu s Láskou a byla den co den schopna nabízet světla naděje zraněným rodinám. Amen.


FARNÍCI


Duchovní text

4. strana

ROZHOVOR S BERNARDEM O. MLĚČKOU

že Bůh zasahuje v mém životě. Zažil jsem ve své víře několik zásadních momentů. Ne vždy to ale Bohu vracím stejnou měrou, takže se považuji tak trochu za „kulhajícího učedníka“. Ale snažím se kulhat čím dál méně. Co předcházelo tvému rozhodnutí vstoupit do františkánského řádu? Motiv, iniciace, událost. Událostí byla celá řada. Rád jsem chodil do kostela ke kapucínům. Nějak mě to tam přitahovalo. Vzpomínám si, že jsem si jednou vzal jejich časopis a zůstal ve mně velký vnitřní pokoj. Zásadní pak pro mě byly exercicie asi v polovině studia teologie v Olomouci. To, co jsem tam prožil, pokládám zatím za nejhlubší zkušenost svého duchovního života. Jindy mě zase oslovil nějaký verš z Bible. Problém byl, že jsem to všechno nedokázal dešifrovat jako povolání k zasvěcenému životu. A možná se mi ani moc nechtělo. Velmi těžký byl v tomto směru poslední rok vysoké, kdy jsem prožíval jeden krásný vztah. Oba jsme ale věděli, že já v životě nemám jasno a že vztah možná nebude pokračovat. To bylo pro oba těžké. Jsem rád, že když jsem se ptal Boha na cestu, on opravdu mluvil – skrze různé události, znamení nebo vnitřní zkušenosti. Nyní jsem já u františkánů,

6. strana ona provdaná na Slovensku. Jsem rád, že to takto dobře dopadlo. Co se týká povolání k zasvěcenému životu, nejdůležitější byl pro mě čas strávený v komunitě Casa Balthasar v Římě. Sem mohou mladí lidé na nějaký čas přijet, aby rozlišovali, co po nich Bůh chce. Zde jsem poznal, že chci k františkánům. Každému, kdo přemýšlí o povolání, můžu tuhle komunitu vřele doporučit. Někteří sem jezdí třeba jenom na exercicie, během kterých poznávají svou cestu. Proč ses rozhodl právě pro františkánský řád, co tě na řeholi sv. Františka zaujalo, oslovilo? Byla to ta zkušenost, kterou jsem prožíval u kapucínů, že mě to tam nějak táhlo. Když jsem se rozhodoval, do kterého řádu vstoupit, napadlo mě, že jich pár navštívím a zkusím, jaké to tam je. Pak jsem si ale řekl: S řádovým životem to není jako v supermarketu, kde bych si vybíral mezi zbožím. Pokud mě Bůh někam volá, pravděpodobně již někdy nějak promluvil. A vzpomněl jsem si na své zkušenosti s kapucíny. Na svatém Františkovi mě oslovuje hlavně jeho veliká chudoba a svoboda. Protože nemá nic, je vnitřně obrovsky svobodný a všechno čeká od Boha. Jaké je tvoje místo a poslání ve františkánské rodině? Proč sis zvolil řádové jméno Bernard? Před dvěma a půl lety jsem složil první sliby. Ty věčné mě čekají tak za tři roky. Bydlím teď v pražském klášteře Panny Marie Sněžné a mým představeným je bratr Jakub. Své poslání v rámci řádu stále hledám. Pracuji teď na biskupské konferenci v médiích. Jsem tam velmi rád a vidím v tom smysl.

farní noviny leden 2016 Co se týká jména Bernard, pochází to z našeho výletu do Itálie. V provincii vždycky navrhujeme tři jména a provinciál z nich jedno vybírá. Bylo zrovna pár dní předtím, než jsem měl odevzdat svůj seznam a stáli jsme v Assisi před domem prvního druha sv. Františka – sv. Bernarda z Quintavalle. Oslovilo mě, že měl rád modlitbu, tak jsem si ho zvolil. Přemýšlel jsem také o Maxmiliánovi Kolbem, ale to by si mě lidi pletli s františkánkou Maxmiliánou, která je mimochodem vynikající sestra. Znáte ty situace, kdy se řekne: „Maxi“, a otočí se oba. Dostal jsem tedy Bernarda. Vtipné bylo, když mi po obláčce řekla jiná františkánka, Bernardetta, které všichni říkají „Berni“: „Tak vítej v řádu, Berni“. Na akcích si tedy zvykám, že půlka oslovení s mým jménem jsou adresována někomu jinému. Jak vzpomínáš na studia v Římě? Studoval jsem tam Accademii Balthasar, což je zatím nejlepší škola, co jsem kdy poznal. Člověk se v ní seznamuje s různými křesťanskými autory, teology, ale i hudebníky,

farní noviny leden 2016 autory divadla nebo spisovateli. Smyslem studia, které probíhá formou četby textů a diskuze nad nimi, je propojit přemýšlení, konkrétní život i duchovní rozměr. Aby vědomosti nebyly něčím, co nemá s konkrétním životem nic společného. V Římě jsem také vystudoval licenciát s teologie. Moc mě ten pobyt obohatil, poznal jsem nejen skvělé profesory a teology, ale i to, jak je církev velká a rozmanitá, zamiloval jsem si hlouběji papeže, naučil se o věcech víc přemýšlet. Nemluvě o italských lidech i přírodě, která je prostě nádherná. Je mi také sympatický italský způsob myšlení: méně pravidel, ale víc pozornosti a lidskosti. Žiješ po celou dobu u PMS? Od září 2010 jsem bydlel jako postulant v brněnském klášteře a ten samý den jsem začal pracovat v Radiu Proglas jako náboženský redaktor. Potom jsem žil v klášteře v Trnavě na Slovensku a u PMS jsem víc jak dva roky. Dva roky jsi pracoval jako redaktor Radia Proglas a od roku 2013 působíš v tiskovém středisku ČBK, jak tě práce v médiích ovlivnila a co tvoří nyní náplň tvé práce. Jak to jde, kloubit práci s povinnostmi v klášteře? Skloubit to jde celkem dobře, především proto, že pracuji jen na půl úvazku a s pravidelnou pracovní dobou. Zbude proto ještě čas na jiné aktivity, klášterní život i modlitbu. Někdy mi ale chybí ten řeholní rytmus, který zvlášť v poledne nemám. Také s bratry se vídám méně, protože po večerech, kdy jsem v klášteře, se oni již většinou věnují pastoraci. Práce v médiích mě bavila a baví. V Proglasu to bylo hodně kreativní, objevoval jsem pořád něco nového, setkával jsem se se spoustou zajímavých lidí, měl možnost dělat mimořádné projekty – jako např. pořad s italským kapucínem, jehož rodiče jsou kandidáti blahořečení. Nebo reportáže ze Světového setkání rodin. Teď je to jiná pozice a také

strana 7 mě hodně baví. Jiné je to hlavně v tom, že nemluvím jenom za sebe, ale za instituci církve. Vím, že když něco napíšu, může se to objevit v novinách jako „hlas církve“. Jak to vypadá se společenstvím mladých na Spořilově, proč myslíš, že se nerozjelo, máš nějaké představy, jak dál? Spolčo bylo výborné, moc rád na něj vzpomínám. Problém byl jen ten, že nás tam chodilo jen několik. Když pak v takové situaci někdo třeba nemůže nebo onemocní, je to hned poznat. Když jsme se tedy po prvním roce dozvěděli, že někteří budou moci chodit ještě méně, rozhodli jsme se to přerušit a chvíli počkat. Mám takovou ideu, že bychom třeba mohli utvořit nějakou větší partu na různých akcích. Doufám, že to vyjde. Jak by ses představil: co máš a nemáš rád z umění, hudby, literatury, jídla, sportu, míst. Co ti na světě dělá radost a naopak? Mám rád spoustu věcí a nedokázal bych to všechno vyjmenovat. Třeba rád vyřezávám ze dřeva nebo v poslední době mě chytlo psaní ikon. Hraji také na různé nástroje, nejvíc mě baví housle nebo basa. Rád si vyjdu někam do přírody. Rád jsem mezi lidmi nebo si poslechnu dobrou hudbu. Mám moc rád focení, i když mám k tomu jenom mobil. Jsme na prahu nového roku, co tě v nejbližší době čeká a co by sis rád splnil? Nějaké velké plány nemám. V březnu mě čeká například víkend na Velehradě, kde se sejdou všechny chválové kapely z republiky. Je to akce plná krásných setkání i modlitby. Na podzim pak budeme mít s františkány evangelizační akci v Uherském Hradišti. Sen mám jeden dlouhodobý, a sice podívat se do Svaté země. Ale mám to postavené tak, že až jednou Pán bude chtít, nějak se tam dostanu. Připravila Michaela Tučková

Děti v nové tělocvičně

8. strana


Z Ta r t u U východu z našeho kostela každý rok před Vánoci visí pohlednice, které kreslí děti s paní katechetkou. Vedle je nápis: Na misie v Estonsku. Máme řadu nových farníků a tak zaznívá otázka: Proč právě misie v Estonsku? V srpnu to bylo 18 let, co byly do této severské země na opakovanou prosbu farníků z univerzitního města Tartu poslány dvě františkánky, jedna z nich vyrůstala v naší farnosti. Po roce bylo sestrám svěřeno vedení základní katolické školy v Tartu. Škola měla 5 ročníků a byla ve velkých finančních nesnázích. Po zlepšení situace rodiče naléhali na rozšíření školy o další ročníky, přidal se i městský úřad. Finanční podporu projekt získal ve Finsku, Švédsku, v Americe a hlavně v Německu. V naší farnosti se neúnavně věnovala získávání pomoci paní Iva Neumannová. Škola v Tartu dostává od státu peníze pouze na platy učitelů, provoz si musí zajistit sama. Děti platí školné, 6 tisíc (v naší měně) ročně. Proto se hledají mecenáši, aby do školy mohly chodit i děti z rozvrácených rodin, které potřebují pomoc. Škola byla přistavěna ve dvou etapách. Základní škola mohla postupně otevřít 6. až 9. ročník. A znovu tlak veřejnosti: vytvořit paralelní třídy. Zrovna v té době se prodávala budova nemocnice nedaleko školy, kostela a kláštera sester. Náhoda? Po zakoupení a zaplacení dluhů byla budova uvnitř přestavěna. V letošním školním roce se v ní učí paralelky od 1. do 5. třídy a tři ročníky mateřské školy, v původní budově jsou paralelky 6. – 9. tříd. V září 2015 byl dostavěn přístavek u nové budovy, tělocvična. V budově už nebylo na ni místo. Je to velký sál, dá se v polovině přehradit a cvičit mohou dvě třídy najednou. Otevření byl mimo jiné přítomen primátor města Tartu a zástupce z ministerstva školství. Na zahájení se soutěžilo v hodu na basketbalový koš. Vyhrál zástupce z ministerstva, otec Miguel byl druhý. Následoval country tanec dětí a vytvoření pyramidy, různé projevy, požehnání tělocvičny a agapé. Zdá se, že úkol je splněn. Omyl! Na jaře se začne opět stavět, a to na farním pozemku u kláštera sester, budova pro 3 ročníky gymnázia (v Estonsku jsou po 9. třídě pouze 3 ročníky). Otevření je naplánováno na školní rok 2017–18, v prvním roce pouze s jedním ročníkem. Při katolické škole je vybudované oblíbené středisko pro volný čas: hudební kroužky, práce se dřevem, šití atd. Po dostavbě sportovního sálu vznikl sportovní klub. V říjnu 2015 zde proběhly první třídenní „školní olympijské hry“. Soutěžilo se v nejrůznějších sportovních disciplínách, zapojit se mohla celá škola: žáci jako olympionici, učitelé jako rozhodčí a rodiče jako fanoušci. Ale abychom nezapomněli na vzdělávání. V loňském školním roce byly zahájeny dva čtyřleté kurzy: Doctrina Christiana (Křesťanské učení) pro učitele – základní seznámení s učením katolické církve a Sapientia Christiana (Křesťanská moudrost) – prohloubení života z víry. V dubnu 2015 přiletělo do Prahy 17 účastníků druhého kurzu. Pod vedením děkana TF UK Prokopa Brože se seznamovali s bohoslužbami velikonočního tridua. Na Zelený čtvrtek se


strana 9

společně zúčastnili mše sv. se svěcením olejů a obnovou kněžských slibů v katedrále, poté byli představeni a pohoštěni panem kardinálem Dukou. Další dny prožili obřady v bazilice na Vyšehradě. Dopoledne vyslechly biblický úvod, následovalo vysvětlení večerní liturgie. Dojemně působil v bazilice krásný zpěv Estonců na Velký pátek při uctívání kříže. Na Hod Boží večer odjížděli se slzami v očích a s velkými díky. O Estonsku se běžně mluví jako o Mariině zemi – Maarja maa. Od září 2014 do září 2015 vyhlásil estonský biskup otec Philipe Jubilejní rok: 800 let od zasvěcení Estonska Panně Marii. Na závěr roku byla v Tallinu sloužena mše sv., kterou celebroval nuncius pro pobaltské republiky Lopes Quintana. Biskup Philippe Jourdan a lotyšský arcibiskup Z. Stankevics společně se všemi přítomnými obnovili zasvěcení obou zemí Panně Marii. Slavnosti se zúčastnilo mnoho významných osobností z politického i církevního světa. Na závěr smutná zpráva. Sestry svěřují do našich modliteb Liivi, bývalou ředitelku školy v Tartu. Po sestře Vojtěše vedla školu sedm let, vloni ji předala novému řediteli. Má velkou zásluhu na vybudování nové tělocvičny. Těžce onemocněla, v nedávných dnech se podrobila chemoterapii a ozařování. Mnozí z vás se s ní setkali v Estonsku, nebo před několika lety v Praze. Anna Zikešová Sestry z Estonska srdečně zdraví a děkují za dary a modlitby.

Z pravidelného dopisu a přání, které farnosti poslala sestra Veronika: S velkými díky Pánu Bohu za všechna jeho dobrodiní a s vděčností Vám, kteří máte na díle, které koná v Tartu, jistě nemalou zásluhu, se s Vámi prozatím loučíme a přejeme milostiplné prožití Vánoc a nového roku. Vaši přátelé a sestry Neposkvrněného Početí P. M. z Tartu. Pomoci škole v Taru můžete finančním příspěvkem na účet sester v Olomouci: 132 402 9349/0800. Variabilni symbol je 333 a do poznámky lze připsat: EE fond. V á n o č n í p o h l e d n i c e p r o Ta r t u Za vánoční pohlednice se pro děti z katolické školy v estonském Tartu vybralo 2 328 Kč. Ze srdce děkujeme těm, kdo kreslili a vyráběli, těm, kdo přispěli i těm, kdo toto misijní dílo podporují svými modlitbami. Klára Kudrnová

10. strana



Adventní duchovní obnova v naší farnosti

Vánoční koncert v ZŠ Jižní

O druhém adventním víkendu jsme se sešli k duchovní obnově s premonstrátem P. Markem Drábkem, který ve svých přednáškách rozvíjel základní myšlenku obnovy „Jak přinášet naději“. P. Marek se nás snažil na dané téma navést úryvkem z 25. kapitoly Matoušova evangelia o naději – milosrdenství. Jako názornou pomůcku zvolil obraz trpícího člověka jakoby zasazeného v eucharistii. Ve druhém člověku, a to nejenom trpícím, máme vidět přímo Krista. Páteční večer pak probíhal poněkud netypicky vzhledem k předešlým duchovním obnovám. Určené dvojice přítomných si vzájemně sdělovali svůj pohled na přečtený úryvek evangelia, který pak prezentovali ostatním. Sdělení byla různorodá, někdy i překvapivá, ale obohacující a zajímavá. Tato aktivní forma obnovy byla účastníky pozitivně hodnocena. Živá diskuze musela být pro pokročilý čas přerušená. Další den jsme si vyslechli dvě přednášky P. Marka o naději a beznaději. Vycházel při tom i ze svých osobních zkušeností nemocničního kaplana a dříve zdravotního bratra. Inspirativním tématem bylo zamyšlení se nad odpouštěním. Zvláštní důraz P. Marek kladl na schopnost odpustit i sám sobě. Rovněž vyrovnat se s tím, že někdo, kdo nám v minulosti ublížil a my jsme mu odpustili, naše odpuštění nepřijme. Po obědě ještě následovala živá debata o problémech a potížích lidí, kteří se setkali ve svém životě se zneužíváním. Když se vrátíme k úryvku Matoušova evangelia: Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst…, odnášíme si z těchto dvou dnů poznání, že i malá pomoc a všímavost k bližním nás posouvají dál a šíří naději v někdy beznadějném světě. Anna a Pavol Dobiášovi

V úterý 15. prosince se prostory Základní školy Jižní na Spořilově rozezněly zvukem zvonků a rolniček. V jejich duchu se nesl celý letošní „vánoční koncert“. Diváci tentokráte odměňovali taneční a pěvecké výkony žáků 1. stupně zvoněním namísto potlesku. Zvonky měly i další účel – nahradily tradiční školní zvonění. Pro tento večer byl totiž vyhlášen mimořádný „vánoční rozvrh“. Děti tak místo běžných školních předmětů předvedly, jak vypadá např. hodina sněžení, opisování, pohádkového mudrování nebo výuka módních trendů. V tom všem je podpořili i jejich vyučující, a to krátkými vstupy z „vánoční sborovny“ a hlavně závěrečným zpěvem. Koncert ukončil ředitel školy Daniel Kaiser přáním úspěchů v novém roce. Vánočnímu koncertu sice již odzvonilo, ale všichni se již nyní těšíme na další akce letošního školního roku. Jarmila Bartáková (ZŠ Jižní)

Mikulášská besídka I letos se sál zaplnil dětmi, rodiči a prarodiči. Nejprve jsme měli možnost shlédnout vystoupení Šnečků, následovala loutková pohádka O Koblížkovi od „paní Broučkové“ – Pavly Kusmichtzové a pak již slavnostně přišel Mikuláš a andělé. Mikuláš nás povzbudil, protože byl moc rád, že jsou tady hodné a šikovné děti jako v nebi. Při jeho příchodu se nám zatajil dech, ale pak už jsme si připadali opravdu jako v nebi. Snad všechny děti, i ty nejmenší, se chtěly s Mikulášem setkat a popovídat si, zazpívat písničku či zarecitovat básničku. Andělé všechny přítomné obdarovali čokoládovým kalendářem, malou figurkou Mikuláše, pexesem nebo pohádkovým CD, koláčem a ovocem. V sále bylo asi 70 dětí. Následovaly rukodělné dílničky. U andílků se vyráběly korálkové šperky, náušnice nebo náhrdelníky. U čerta si každý mohl vyzdobit pytel na brambory pomocí bramborových razítek. Každý měl natisknout tolik razítek, jak asi za celý rok zlobil. Většina dětí se sama ohodnotila tak, že byl pytel plný obrázků. V malé dílničce v nové klubovně se vyráběly loutky čerta, Mikuláše nebo anděla. Po celé odpoledne bylo k dispozici občerstvení, káva nebo čaj. Díky nadaci Via a ČSOB se dobrovolný příspěvek na podporu rekvalifikačních kurzů pro uprchlíky zdvojnásobí. Děkujeme všem, kdo jste přišli nebo přispěli. Veronika www.snecci.cz

s t r a n a 11

Štědrovečerní večeře na faře Z iniciativy otce Jakuba uspořádala naše farnost štědrovečerní večeři na faře pro lidi, kteří ji chtěli strávit ve společnosti ostatních. Mezi hosty patřil i pan Jirka, člověk bez přístřeší ze Spořilova, který nám vyprávěl příhody z dob svého vysokoškolského studia a moc si pochutnal na smaženém kaprovi. Tentokrát ho nemusel lovit z popelnice. Jiří a Andrea Matajovi Ministrantský florbal 29. prosince jsme uskutečnili florbalový zápas v tělocvičně Školy sv. Augustina na Kačerově, kterou nám laskavě zapůjčil její ředitel otec Juan. Celkem se nás ke hře sešlo devět a hru jsme si pořádně užili. Konečné skóre pro tento zápas bylo 6:4. Všichni jsme se shodli, že se akce povedla a rádi ji znovu někdy v budoucnu zopakujeme. Už teď se těšíme. Jan Petrus

12. strana


Farní pomoc křesťanským uprchlíkům Naše farnost se v srpnu 2015 rozhodla zapojit se do dlouhodobého projektu na pomoc uprchlíkům. Ve spolupráci s Nadačním fondem Generace 21 se podílíme na přesídlení 153 iráckých křesťanů z uprchlického tábora v Iráku (ve městě Erbíl) do České republiky. Upřednostňujeme tak lidi, kterým v místě jejich domovů hrozí fyzická likvidace a skupinu, která je v oblasti nejvíce zranitelnou menšinou – křesťany. Nadace Gen21 o přesídlení vytrvale vyjednávala a Vláda ČR dne 14. prosince 2015 jejich přesun definitivně schválila. Dokumentární film ČT o křesťanských uprchlících z Erbílu, z jejichž řad je i oněch inkriminovaných 153 uprchlíků, můžete shlédnout na internetu http://www.ceskatelevize.cz/ porady/11324555519-blizky-soumrak/. Podle poslední prosincové zprávy od Gen21 budou kř. uprchlíci přemístěni do ČR v několika skupinách. První skupina dorazí do republiky v polovině ledna a další budou následovat v průběhu několika týdnů. První měsíc pobytu v ČR všichni stráví v zařízeních ministerstva vnitra a poté budou přemístěni do velkých měst, kde budou mít integrační kurzy, bydlet by tou dobou už měli ve farnostech, čili i u nás. Cílem naší farní pomoci je zajistit příchozí rodině či rodinám uprchlíků ubytování a přijetí v blízkosti naší farnosti, podle našich reálných možností. Abychom pro uprchlíky vytvořili a udrželi zázemí, jsou zapotřebí finance na stravu, nájem a další životní potřeby. Nepostradatelnou pomocí při začleňování do života v novém prostředí je rovněž dobrovolnické laické nasazení co největšího okruhu lidí. Čím víc dobrovolníků se v naší farnosti najde, tím více bude možné jednotlivé dobrovolnické úkoly rozdělit a přijmout více potřebných lidí. Mezi myslitelné úkony patří pomoc s nákupy, doprovody na úřady, hlídání dětí, výuka elementární češtiny a další. Více je možné zjistit na letáku na stolku v kostele, který je možné vyplněný vhodit do krabice a k dílčím úkolům se tak rovnou přihlásit, nebo na stránkách naší farnosti. Dotazník je možné vyplňovat stále. Nabídka vaší pomoci se stává závaznou až potom, co vás kontaktujeme a upřesníme si společně vaše možnosti. Není třeba se tedy obávat, že toho na sebe vezmete víc, než unesete. Ačkoli pomoc uprchlíkům představuje pro farnost závazek minimálně na rok, oceníme jakékoli vaše dílčí dobrovolnické zapojení, které budeme moci začlenit do komplexní farní pomoci. Vaše dotazy můžete směrovat mailem na adresu [email protected], případně se telefonicky ozvat farnímu koordinátorovi Jiřímu Matajovi na číslo 723 223 614. Informačně-organizační schůzka v sále pod kostelem sv. Anežky proběhne 29. ledna od 19 hodin. Aktuální stav připravenosti farnosti sv. Anežky přijmout uprchlíky ke 24.12.2015 je tento: zatím jsme schopni ubytovat a komplexně se postarat o 1 rodinu, celkem zapojených farníků/ rodin: 43, z toho ochotných dobrovolnicky se ve volném čase angažovat: 30, měsíčně ochotni přispívat: 16 250 Kč. Naši kněží Jakub s Regalátem koncem října rozhodli o tom, že jsme schopni přijmout patronát nad jednou rodinou: matka s otcem a dětmi nebo vdova s dětmi, případně dva jedinci. Nabídka naší farnosti je registrovaná nadací Gen21. Momentálně hledáme další byt na Spořilově či v blízkém okolí, pro druhou rodinu. Jiří Mataj


strana 13

14. ledna návštěva dětí z církevní mateřské školky Studánka Ve čtvrtek dopoledne navštíví již podruhé náš kostel děti z církevní mateřské školky Studánka. Zazpíváme si před betlémem, uspořádáme katechezi a společně půjdeme poděkovat za Vánoce, které jsme pěkně prožili. Poprvé jsme zde byli před svátkem sv. Anežky. Děti obdivovaly krásnou sochu svaté Anežky. Jeden chlapeček, Matěj, prohlásil, že je to moc pěkný kostel, že se mu nejvíce líbí, jak je všude vidět. Děti hned zasedly na malé lavičky v kostele a čekaly, co se bude dít. Byl krásný den, povídali jsme si o tom, kdo vlastně může v kostele bydlet. Na dětech bylo vidět, že se u nás cítí příjemně. Rozpovídaly se, kdo už někdy ministroval, kdo byl na kůru a jak se která rodina chystá na neděli. Také tu ale s námi byly děti, které do kostela nechodí. Vyptávaly se, kde najdou Ježíše. A že by Ho chtěli slyšet. Pak jsme si vytvořili krátkou katechezi o modlitbě a společně se pomodlili za všechny děti, které známe, ale i za ty, které neznáme nebo se s nimi nechceme teď kamarádit. Následovala krátká svačinka v klubovnách kostela, pak hraní a malování u stolečků. Každý si vybarvil svatou Anežku a odnesl si obrázek domů. Po cestě zpět do školky se mě Franta zeptal, jestli do kostela půjdeme znova, že on do kostela nechodí, ale tenhle se mu moc líbil! Veronika Koběrská, učitelka předškolní třídy foto z Mikulášské besídky 2015

Benefiční akce na podporu rekvalifikačních kurzů pro migranty

1 4 . l e d n a b e s e d a s b r a t r e m Va v ř i n c e m o m i s i í c h v Jižní Americe

V měsíci listopadu a prosinci se v naší farnosti konaly tři benefiční akce na podporu rekvalifikačních kurzů pro migranty pořádané členkami společenství mládeže. Celková částka ze zapečetěných kasiček ve výši 13 tisíc korun byla převedena na účet Charity ČR a nadace Via díky ČSOB výtěžek zdvojnásobí. Na jednu z benefičních akcí nám občerstvením přispěli majitelé Café Sambal, pekařství na Chodovci a cukrárna a kavárna Cappuccino cafe. Všem dárcům a všem, kteří se jakýmkoliv způsobem na realizaci podíleli, mnohokrát děkujeme. Andrea Matajová

14. ledna v 19 hodin v sále kostela proběhne beseda s františkánem Vavřincem Vadkertim, který působil osm roků na misiích v Bolívii. Bude povídat o zvycích místního obyvatelstva, svých zkušenostech a životě v Jižní Americe. Nyní žije ve františkánském klášteře v Trnavě.

14. strana


15. ledna beseda o relikviářích s Leonou Matějkovou Za ne zcela obvyklých okolností vznikaly dva pozoruhodné relikviáře v říjnu 2012 blahoslavených čtrnácti pražských františkánů, umučených 15. února 1611. Beseda s jejich autorkou Leonou Matějkovou nabídne kromě poutavého vyprávění i promítání obrázků zachycujících vznik návrhů a proces výroby, ale představí i fyzicky druhý, novější relikviář. Beseda, jež se koná pod kostelem v pátek 15. ledna od 19 hodin, je zároveň první ze série programů, které chce farníkům a zájemcům o kulturní či duchovní dění nabídnout vždy jeden pátek v měsíci nedávno vzniklá podskupina sekulárních františkánů u sv. Anežky.


strana 15

Modlitební setkávání otců Mnozí znáte z doslechu či z vlastní zkušenosti hnutí Modlitby matek. Nyní se bude v našem kostele scházet nová skupinka Modliteb otců. Hlavním prvkem spirituality Modliteb otců je hledání Boží vůle v životech otců prostřednictvím úplného odevzdání se do Božích rukou, v plné důvěře v Jeho plány. Chceme se modlit za všechny otce (duchovní i fyzické) a za Boží požehnání pro naše rodiny – manželky a děti. Setkání budou každou druhou středu od 20 do 21 hodin, poprvé 6. ledna. Srdečně zve Tomáš Audy, tel. 603316931. Společenství (nejen) manželů S nepravidelnou frekvencí, nicméně vytrvale, se schází společenství (nejen) manželů. Sdílíme vzájemně to, co aktuálně prožíváme, povídáme si o tom, co nás zajímá nebo trápí a společně se modlíme. Setkáváme se přibližně dvakrát do měsíce ve středu od 21 hodin ve třídě pod kostelem, konkrétní termíny bývají upřesněny mailem. Pokud byste se k nám rádi připojili, nebojte se nás kontaktovat. Je možné být i pasivním členem, tj. dostávat emaily o termínech setkání a pokud nemáte šanci opustit večer domov, budete aspoň naší milou virtuální součástí. Hana Čížková, [email protected], 603 722 759

SPOŘILOV

Čtvrteční modlitební společenství 21. ledna beseda s Františkem Rejlem o Spořilově

Největší zahradní město Velké Prahy

21. ledna v 19 hodin se v sále kostela uskuteční beseda s Ing. Františkem Rejlem o Spořilově, jeho vzniku, urbanistickém uspořádání, současně bude v prodeji kniha Spořilov – největší zahradní město Velké Prahy. Architekt F. Rejl je také zakladatelem neziskové společnosti PROSTOR – architektura, interiér, design a jejích internetových stránek http://www.prostor-ad.cz/.

5. února Farní masopustní veselice Po mši svaté se koná farní Masopust, sejdeme se v sále pod kostelem ke společnému posezení a popovídání. 7. února Masopustní karneval pro rodiče s dětmi V neděli 7. února v 15 hodin zveme všechny děti z okolí do sálu pod kostelem sv. Anežky – čekají na vás soutěže, písničky, občerstvení (prosíme, přineste nějaké pochutiny) a TOMBOLA.

Modlitební společenství vzniklo v naší farnosti před dvěma lety po vzoru prvních křesťanů, kteří se po Ježíšově zmrtvýchvstání vytrvale modlili spolu s Marií, matkou Ježíšovou (Sk 1,14). Když čteme Skutky apoštolské dál, vidíme, že na ně sestoupil Duch svatý. Naše farnost jako celek i my potřebujeme právě tohoto Ducha svatého, abychom věděli, co máme dělat, neboť je mnoho možností, ale jen jedna je správná. Když hovoříme s Ježíšem v modlitbě, jeho Duch nás učí, oč máme prosit (viz Juda 20). Ježíš nás na mnoha místech Nového zákona vyzývá k modlitbě, např. u Matouše 17,21: „nic vám nebude nemožné… a dostanete všechno, zač budete prosit s vírou“ (Mt 21,22). Ježíš nás ve svých slovech často odkazuje na svého Otce – např. u Mt 6,8: „vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte“. A dále u Mt 7,7–11: „proste a dostanete, hledejte a naleznete, tlučte, a otevře se vám! Nebeský Otec dá dobré věci těm, kdo ho prosí.“ Ježíš sám odcházel na opuštěná místa a hledal sílu k svému poslání v modlitbě k Otci (viz Mt 14,23). Také my hledáme sílu k svému poslání. Je to jediný způsob, jak se setkávat s mocí Boží a jak zakoušet přítomnost Ducha svatého (Žid 6,4) a jeho působení v našich potřebách. „Budete-li mě o něco prosit ve jménu mém, já to udělám“ (Jn 14,14). Proto se každý čtvrtek po večerní mši svaté v kostele modlíme, a zveme i vás, abyste zakusili Ježíšovo působení prostřednictvím modlitby. I nadále budeme vyslovovat vaše prosby, které nacházíme v krabičce vzadu v kostele. s. Klára O. Praem

16. strana


23.1. cyklus Biblických hodin 10.1. mši sv. v 10.30 bude STANE vedených prof. Jozefem Nagyem sloužit pan biskup Václav Malý, SE v 9.30 v učebně náboženství pod po mši proběhne diskuse na volné kostelem. Vchod z boku kostela. téma. 10.1. Tříkrálová sbírka v našem kostele po obou mších svatých. Koledníci budou vybírat do kasiček již tradičně pro farní charitu Chodov. 14.1. v 19 hodin v sále kostela beseda s misionářem františkánem Vavřincem Vadkertim 15.1. ministrantská schůzka v 17 hodin 15.1. po mši svaté beseda o relikviářích s jejich autorkou Leonou Matějkovou 17.1. zveme na kůr všechny, kteří si chtějí zazpívat o třetí neděli na dětské mši svaté. Zkouška se bude konat v sobotu 16.1. od 17.30 v sále pod kostelem. V neděli je generální zkouška od 9 hodin. Těšíme se na viděnou! Vilma Petrusová: 732 586 406 17.1. zkouška na zpívání malých dětí pod vedením Zuzky Krušinové proběhne v neděli od 10 hodin pod kostelem. 17.1. Škola kontemplativní modlitby. Setkání pro přihlášené od 15.30 do 17.30 vede členka terciářů bosých karmelitánů Marie Ventová. 20.1. od 20 hodin v učebně náboženství modlitební společenství otců. Kontakt: Tomáš Audy, 603 316 931 20.1. od 21 hodin v učebně náboženství setkání společenství nejen manželů. 21.1. v 19 hodin v sále kostela beseda s Františkem Rejlem o Spořilově, největším zahradním městě Velké Prahy.

24. 1. modlitba Taizé od 18 hodin v kostele 29.1. v 17 hodin ministrantská schůzka 29.1. v 19 hodin v sále pod kostelem proběhne informačně-koordinační setkání pro zájemce o pomoc křesťanským uprchlíkům. 31.1. Světový den pomoci malomocným, finanční pomocí můžeme přispět na konto LL-LB, účet u Fio banky: 2400259272/2010 31.1. od 15.30 do 17.30 Škola kontemplativní modlitby 3.2. ve středu oslavíme při mši svaté v 18 hodin slavnost Uvedení Páně do chrámu (Hromnice), svěcení svíček, tento den si připomínáme jako Den zasvěceného života. 4.2. v 17.30 tichá adorace 5.2. v 16 hodin pravidelné setkání františkánských terciářů začíná modlitbou v kostele, od 16.30 pokračuje pod vedením otce Michala v místnosti pod presbytářem kostela. 5.2. se koná FARNÍ MASOPUST. Po mši svaté se sejdeme v sále pod kostelem ke společné oslavě. 7.2. dětská kytarová mše pod vedením R. Koběrského, zkouška v 9 hodin v sále pod kostelem 7.2. v 15 hodin zveme všechny děti z okolí na MASOPUSTNÍ KARNEVAL. Pravidelný úklid kostela v 8 hodin, tentokrát v pátek 8.1., 22.1. a 5.2.

stránky farnosti http://www.farnost-sporilov.cz/, číslo účtu farnosti 68349399/0800 Náklad na výtisk: 12 Kč. Číslo vyšlo 10. 1. 2016. Redakce: Michaela Tučková – [email protected], Magdalena Martinovská – [email protected]

noviny Milí přátelé z naší farnosti! leden 2016 farnosti sv. Anežky Č eské na Spoř ilově

Recommend Documents