noviny farnosti sv. Anežky na Spořilově, ročník IX

fa r n o s t i s v. A n e ž k y n a S p o ř i l ově, r o č n í k

červen 2007

noviny

IX

Naše děti Některé z našich dětí v tomto měsíci poprvé přijmou Ježíše. Když je vidíme v celém bílém, básník by řekl: je na nich ještě rosa. Už ve Starém zákoně je dítě obrazem naprosté důvěry v Hospodina. Žalm 131: Jako matka konejší své dítě, tak tě ukonejším. I pro Ježíše je dítě obraz světa, který nám přináší. Musíme se stát malými jako děti, abychom mohli vstoupit do jeho království. Dobrý základ je položen. Je třeba dál rozvíjet to dobré, co víra dítěti přináší. Exupéry: O novou růži pečují zahradníci. Je málo zahradníků pro děti. Nejen rodiče, my všichni stavíme před děti určitý ideál člověka. Dítě jako houba vsakuje do sebe podněty, které má na očích a které je nadlouho ovlivňují. Prázdniny jsou nádhernou příležitostí být s dětmi a předat jim něco ze své ušlechtilosti a velkorysosti. Těšme se z nich, radujme se s nimi, žehnejme jim. O. Řehoř Snímek Dagmar Hochová z cyklu Děti

2. strana

farní noviny – červen 2007


strana 3

Pouť do Lidic – červen 2007 Tato pouť si zaslouží upozornění též proto, že má určitou souvislost se sekulárními františkány (terciáři) v naší zemi. V roce 1968 se mladí křesťané z tehdy vzniklého pražského Klubu mladé generace ČSL domluvili se skupinou katolických umělců, že si připomenou výročí vyhlazení Lidic pěší poutí z Prahy do Lidic. Pouť byla zakončena přímo na místě lidické tragedie polní mší sv. obětovanou za lidické mučedníky a na úmysl vybudování kostela v Lidicích. Ještě v červnu 1969, v době počínající „normalizace“, se podařilo pouť i polní mši sv. oficiálně zopakovat. I v letech 1970 až 1989 poutě každoročně pokračovaly, avšak neoficiálně, a byly vždy zakončeny modlitbou u hrobu lidických mučedníků a mší sv. ve farním kostele Povýšení sv. Kříže v Buštěhradě. Od roku 1990 jsou poutě opět veřejné se mší sv. v Lidicích. Letos se uskuteční již 40. lidická pouť. V 60. letech má svůj počátek i terciářské společenství dříve nazývané Praha-jih (pro značné rozšíření později rozdělené na Praha-Krč, Praha-Spořilov a Černošice). Založil je potají P. Alois Moc OFM po svém propuštění z vězení. Někteří z poutníků do Lidic se stali terciáři a navíc přizvali na tyto poutě i další členy terciářského společenství. Při lidické pouti v červnu 1989 byl také ustaven – v předtuše blížícího se politického uvolnění – přípravný výbor družstva katolických věřících Concordia, jehož cílem bylo mj. vybudovat kostel v Lidicích (pouti se účastnili i někteří věřící ze Spořilova). Po vzniku družstva v lednu 1990 došlo postupně k přípravě realizace tohoto záměru, který se však – s ohledem na konkrétní situaci a potřeby obce – přeorientoval na výstavbu ekumenického humanitárního, kulturního a duchovního střediska. Za tím účelem byla založena nadace (nyní obecně prospěšná společnost) Memento Lidice, jejímiž zakladateli jsou kromě Concordie také Arcibiskupství pražské, Českobratrská církev evangelická a obec Lidice.

Na scéně se též objevil nový významný činitel: Mezi některými věřícími v Německu sílilo vědomí, že je potřeba něco udělat pro odčinění lidického zločinu. Proto vznikla tzv. Brémská lidická iniciativa, vedená evangelickým duchovním Dr. Ernstem Uhlem. Když se tito nadšenci dozvěděli o existenci záměru na vybudování střediska v Lidicích, rozhodli se myšlenku podpořit. Záměr se podařilo uskutečnit – a to za rozhodující finanční pomoci německých katolíků (Renovabis) a evangelíků (Brémská lidická iniciativa). Tak vzniklo středisko OÁZA, které je již 8. rokem v provozu. Součástí střediska OÁZA je kaple, jako první sakrální prostor v Lidicích od zboření kostela sv. Martina v roce 1942. A právě v ní je nyní mj. sloužena každoroční poutní mše svatá. Letos bude slavena přímo ve výroční den lidické tragedie, tj. v neděli 10. června 2007, a to v 15 hodin. Celebrantem bude P. Jaroslav Ptáček OCr., farář z Unhoště. Do Lidic je možno putovat pěšky, nebo přijet autobusem: Pěší pouť vychází v 8 hodin od rotundy v Přední Kopanině. – Poutníci se tam dostanou autobusem č. 312, který odjíždí od stanice metra Dejvická v 7.30 hod. (od středního východu z metra). Je možno jet i pozdějším autobusem (též č. 312), s odjezdem v 9.30 hod., a připojit se k poutníkům u kostela v Tuchoměřicích v 10 hodin. Autobus z Prahy do Lidic odjíždí od stanice metra Dejvická ve 13.30 hod. Jede ze stanoviště č. 2 v Evropské ul. Příjezd do Lidic je ve 13.55 hod., takže je možno se ještě přede mší sv. pomodlit u hrobu lidických mučedníků, kde se zastavuje i pěší pouť. Středisko OÁZA naleznete v ul. J. Stříbrného, v těsné blízkosti lidického obecního úřadu. OÁZA má také vlastní parkoviště osobních automobilů. Po mši svaté je prohlídka střediska a malé občerstvení. Zpět do Prahy ke stanici metra Dejvická lze jet z Lidic autobusem. Za terciáře srdečně zve M. Müller

Vzývám tě, svatý duchu Boží, jsi při nás, abychom ti lépe rozuměli; oslovujeme tě lidskými slovy a jmény, poněvadž jinak bychom museli mlčet. Otevíráme svá srdce, abychom porozuměli, jak hluboce a nevtíravě jsi všemu přítomen. Ty jsi vzduch, který dýcháme: obzor, ke kterému vzhlížíme, životní prostor, který nám byl dán. Ty jsi přátelské světlo, které působí, že se lidé sjednocují. Ty jsi ruka Boží, která vytváří řád světa. Ty jsi něžná láska, se kterou jsi nás stvořil. Prosíme tě, tvůrčí Duchu Boží, dokonej dílo, které jsi započal: předcházej zlu, které nás ohrožuje a veď nás k tomu, co je dobré: k věrnosti a trpělivosti, soucitu a laskavosti. Zapal v nás nadšení pro všechno, co žije a radost ze všeho, co je dobré a lidské. O. Řehoř

Pan Eduard Marek do spořilovské farnosti patří už přes třicet pět let. Nikdo by nevěřil, že tento vitální starší pán – skaut srdcem i duší, účastník druhého i třetího odboje, nositel nejvyšších skautských a odbojářských vyznamenání a medailí, vězeň všech režimů, nedávná oběť násilného přepadení satanisty – při tom všem neztratil svůj optimistický a laskavý pohled na svět. O životních příbězích tohoto devadesátiletého „statečného kluka“ by se dala napsat velmi tlustá a napínavá kniha.

Absolvoval jsem lesní školu a dostal jsem na starost družinu Čápů na Žižkově. Kolik v ní bylo dětí? Bylo to asi patnáct skautů. Skautský sbor Legio Angelica na Praze 2 v Emauzích, kam patřil náš oddíl, měl družinu v každé části Prahy. Z tohoto sboru pak vznikla skautská střediska, např. Maják. Jaké bylo vaše občanské povolání? Po návratu z vojny jsem převzal po tatínkovi realitní kancelář a během války jsem se také oženil. Jak jste prožíval válku? Za pomoc Židům jste byl také vězněn. Jakým zázrakem se stalo, že jste nebyl poslán do koncentračního tábora? Kolega František Reitmann měl největší realitní kancelář v Jindřišské ulici, která mu byla kvůli židovskému původu odebrána. Byl jsem zatčen za spolupráci s ním a finanční pomoc. Žil s rodinou, Dr Falwim a malou neteří v Rybné ulici. Neteř se jako jediná vrátila z koncentráku. To se mi líbí na Židech, že nezapomenou. Po válce mě vyhledala, aby mi mohla od přítele vyřídit pozdrav. Při výslechu na Gestapu mě zachránil tlumočník, který vše vysvětlil jako „obchodní činnost.“ Byl jsem odsouzen jen na několik měsíců vězení na Pankráci a v Jihlavě. Po Heydrichiádě by mi tohle neprošlo. Ptali se mě, proč


nemám advokáta, tehdy jsem odpověděl, že věřím ve spravedlnost říšských soudů. To se jim líbilo. Proč jste byl v padesátých letech vězněn komunistickým režimem? Důvodem byla vaše angažovanost ve skautingu? Chtěli, abych mládež převedl do Pionýra a začal pracovat jako tajemník. Samozřejmě jsem to odmítl. Přemlouvali mě někde v Karlíně, připadal jsem si v místnosti bez oken jako na Gestapu. Prokurátor prý už má mé spisy, přišla udání. Za tisícovku jsem se na vnitru dozvěděl, že mají celý tlustospis. A obvinění pro proces? Odmítl jsem práci pro režim a věděli, že se nadále tajně scházíme. Chtěli z nás udělat proRO Z H OVO R tistátní organizaci, ale S E D UA R D E M nakonec nás napasovali MARKEM na spolupráci s Dr. Horákovou. Z dvou až tří set lidí vytvořili skupiny po dvaceti, které byly souzeny samostatně. Spolu se mnou byl souzen syn generála Langra, Richard Lederer (zjistili, že pracoval pro špionáž) a třeba Josef Lánský Langhammer. Původně mi navrhli 25 let či doživotí, ale protože jsem se nepřiznal, tak jsem dostal jen deset let. Stal se ze mě otrok na uran se ztrátou veškerého majetku a občanských práv. Kterými komunistickými vězeními jste prošel? Byl jsem asi rok vyšetřován na Pankrá-

K OL EM

N ÁS

Odkud pocházíte? Jsem pravý Žižkovák, křtěný Olšanským rybníkem, kde jsem bydlel až do svých dvaceti pěti let, než jsem se oženil. Tatínek pocházel z Vysočiny (byl kovář) a maminka z Orlických hor. Tatínek byl vdovec a z prvního manželství měl tři děti, a my jsme byli pak také tři. Jsem poslední – rozmazlený. Měli jsme se rádi. Rodiče nás vychovávali ve víře. Tatínek měl ale pěkný řemen, nerozčiloval se, metlou se prý vyhánějí děti z pekla. Takže tatínek měl výchovu pevně v rukou. Po výprasku jsem mu musel vždy políbit ruku a hned jsme byli zase kamarádi. Kdy jste začal se skautem? Až později v sedmnácti letech. Tatínek mi nechtěl koupit kroj, ale vyhrál jsem soutěž Legio Angelica, kterou vyhlásil P. Klement, a kde hlavní cenou byl právě kroj. Hned jste se aktivně zapojil do práce v organizaci?


FA RN Í CI

4. strana

strana 5

ci, a pak jsem byl v Horním Slavkově a nakonec v Jáchymově na Mariánské. Po sedmi letech jsem byl podmíněně propuštěn, částečně rehabilitován na konci 60. let, a úplně až v roce 1990. Můžete srovnat fašistické a komunistické vězení? Za války jsem seděl krátce. Všichni ale říkají, že komunistické bylo horší. Sice neměli plynové komory, ale byli to naši lidé, Češi. Všechno dělali podle zákonů. Dokud nebude uznaný třetí odboj, je to špatné. Stala se vám další nepříjemná věc. Rozpadla se vaše rodina. Žena byla také odsouzena, na 11 let, nastoupila výkon trestu až po mně. Byla propuštěna po roce 1956. Syn Eda byl nejdříve v ústavu, bylo mu 5 let, pak ho vychovávala tetička. Když jsem se vrátil, už vycházel školu. Neměl rád učitele, protože se o nás otírali, že jsme zavření. Nechtěl vstoupit do Svazu, tak pracoval jako nakladač kyslíkových bomb a při práci v devatenácti letech tragicky zahynul. Zabili ho vlastně komunisti, protože mu dali podřadnou práci, kterou nechtěl nikdo dělat. V roce 1958, když jsme oba byli zpátky z vězení, se nám narodila dcera Helena. Pak jsme se ale stejně nakonec rozvedli. Bylo to těžké. Komunisti mi dali vybrat: Doly nebo stavba. Horničení jsem měl dost, tak jsem dělal na stavbách, získal jsem výuční zednický list a nakonec se ze mě stal mistr. V životě jsem několikrát začínal s holýma rukama. Za války nám také vybombardovali dům, takže jsme přišli o všechno. Zůstal jste už po rozvodu sám? Šťastným řízením osudu jsem potkal

6. strana


svou druhou ženu. Za mnohé jsme vděčni kamarádovi páteru Jirkovi Reinsbergovi, se kterým jsme začínali ve skautu, a i otci Řehořovi, že jsme mohli začít nový společný život. Vyženil jsem k dceři ještě další tři děti. Bohužel žena mi před několika lety tragicky zahynula. Které dějinné období v historii naší země považujete pro sebe za nejsilnější? Sloužil jsem na vojně u letectva v Praze-Kbelích a Hradci. Zde jsem prožil i mobilizaci. Velitel pluku se nás tehdy zeptal, kdo se přihlásí k parašutistům. Nebylo to bezpečné jako dnes. My jsme se přihlásili všichni. To nečekal. Toto období mám spjaté s vlastenectvím. Vlastenectví je domov, kam člověk patří, kde má rodinu, blízké. Myslíte si, že existuje v Češích vlastenectví v té podobě, v jaké jste ho zažil těsně před válkou, nebo už je jen vyprázdněné do podoby fotbalového skandování? Věřím, že láska k vlasti je i u dnešních mladých. Vidím to nadšení třeba při skautských slibech. Jak to bylo se skautingem v době normalizace? V roce 1968 byl skauting oficiálně povolen. Rozjely se tábory, ale v roce 1970 byla činnost opět zakázána, oddíly se scházely a pracovaly tajně, někdo přešel pod kluby turistů, sportovní jednoty ČSTV. Skauting jsme tajně dělali i za Němců – družiny se organizovaly pod oficiálně povoleným DTJ (Dělnická tělovýchovná jednota). Podobně to bylo i za komunistů. Neotřásly těžké životní zkoušky vaší vírou v Boha?

Když jsem byl v Horním Slavkově, přišel estébák a povídá: Vy se modlíte, to je ilegální činnost, vy se modlíte proti nám. Cítili, že s námi nemohou nic svést. Oni vlastně věřili, že „něco“ existuje, co nám dodává sílu, co nám pomáhá. Oni věřili, ale přitom konali zlo. Lidé jsou zkoušeni stále a mohou si vybrat, kterou cestou půjdou. Zavření kněží tajně sloužili mše, někdy měli i hostie, které občas přinesl nějaký bachař. Každý večer jsem si chodil pro křížek k P. Honzíkovi Machačovi. Když byly Vánoce nebo svátky, zavírali kněze do korekce, aby nemohli sloužit. Proměňovali předem a my pak dostávali Tělo Páně do krabičky od krému Nivea, byla ciborium – a Pán Bůh tam byl rád. Kolikrát jste ve svém životě zaznamenal okamžiky šťastné náhody? Masaryk, i když s jeho vírou to bylo všelijaké, říkal, že několikrát v životě poznal, že nešlo o náhodu, ale o zásah Boží. Vypsal jsem si 22 bodů v životě, kdy jsem jasně věděl, že nešlo o náhodu. Co děláte rád, kromě doplňování zápisů v osobní kronice? Taky jsem upadl do závislosti na internetu. S kluky – bývalými mukly – z našeho čestného oddílu Velena Fanderlika si často mailujeme. Jak jste přišel ke své skautské přezdívce Hroznýš? To mi vymyslely holky. Že prý každého těsně objímám, ale neublížím. Myslím si, že byste bez té své přezdívky snad ani trampoty a překážky svého života nemohl překonat. Připravila Michaela Tučková


strana 7

“ A B ů h p o ž e h n a l a p o s v ě t i l s e d m ý d e n .” Neděle je den Boží. Neděli nám dal Bůh jako den odpočinku, modlitby a radosti. Každou neděli si připomínáme Ježíšovo vzkříšení. Každá neděle je výjimečný den, každou neděli je důvod k oslavě. Neděle je dnem setkání – setkání s Ježíšem v eucharistii i v Božím slově i setkáním s Boží rodinou v kostele i před kostelem. „Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré.“ Každá neděle je výjimečný den, každou neděli je důvod k oslavě. Pro neděli 17. června to v naší farnosti platí dvojnásob. Při dětské mši svaté v 10.30 hodin půjde dvanáct dětí k prvnímu svatému přijímání. Jsou to Klárka Koběrská, Klárka Procházková, Dorotka Dostálová, Liduška Čečáková, Karolína Kosová, Vojta a Eliška Císařovi, Adam Šulc, Kryštof Dobeš, Terezka Vondráčková a Milan a Soňa Zounkovi, kteří byli v květnu pokřtěni. Tuto slavnost spojíme ještě s oslavou ukončení školního roku dětských aktivit v kostele – náboženství, Koťat i Šnečků. Sejdeme se ještě v 15 hodin odpoledne v sále pod kostelem k malému koncertu a občerstvení. Všichni jste zváni. Klára Kudrnová

Tá b o r K o ť a t

Zveme všechny děti ve věku od 8 do 13 let, aby s námi jely na tábor, který prožijeme tentokrát se Skauty Evropy v Deštné u Jindřichova Hradce. Kdy: 16. - 27. 7. 2007 Kde: Deštná u Jindřichova Hradce Téma tábora: svět antiky. Cena: 2 300 Kč V případě zájmu co nejdříve kontaktujte hlavní vedoucí oddílu Méďu (Markétu Štromerovou), a to buď telefonicky (723 187 727, 272 932 472), nebo e-mailem ([email protected]).

Křty v květnu: Bohumil Gazda, Anna Chaloupková, Tereza Vondráčková, Milan Zounek, Soňa Zounková, Filip Starý a Laura Bruchanová Úmrtí: Marie Vítová

FA R N Í

Ú Ř A D

P. Řehoř Mareček Jihovýchodní IV. č. 25 tel. 2 72 76 34 60 úřední hodiny: po – pá 8.00 – 10.00

B O H O S L U Ž B Y pondělí: Petýrkova ulice . . . . . . . . 18.00 hod. úterý – pátek: . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.00 hod. neděle: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.30 hod. 10.30 dětská mše

8. strana


z naší farnosti, jenž bude 7. 6. ve 20 hodin se uskuS TA N E i slavnostním zakončením teční derniéra divadelního SE celoroční výuky náboženství. představení Ivanov od A. P. Kontakt pro ty, kteří by chtěli účinČechova v provedení divadelního spolku PovolVox, který zkouší v sále kovat: K. Kudrnová, 2 72 933 471. sv. Anežky již třetí sezonu. V hlavní Výtěžek z benefičního koncertu zašleme do naší spřátelené katolické roli se představí Ondřej Tuček. 13. 6. proběhnou poslední hodiny školy v estonském Tartu na pomoc náboženství v tomto školním roce, dětem ze sociálně slabých rodin. děti mohou přijít ke svátosti smíření v 15.30 hodin. 24. 6. Svatopetrská sbírka na bohoslovce 16. 6. zveme všechny zájemce o františkánské myšlenky na odpolední bo- Pravidelný úklid kostela v pátek hoslužbu v 15 hodin a následné se- v osm hodin 8. 6. a 22. 6. tkání. 17. 6. v 10.10 je sraz zpěváků, kteří se BOHOSLUŽBY O PRÁZDNINÁCH chtějí podílet na slavnostní mši. středa – pátek . . . . . . . . . . . . . .18.00 17. 6. přijmou při dětské bohoslužbě neděle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.30 děti z naší farnosti první svaté přijímání, v 15 hodin odpoledne proběh- První poprázdninová dětská bohone již tradiční benefiční koncert dětí služba v 10. 30 bude 2. 9. 2007.

Z A S E S T R O U VO J T Ě C H O U V E D N E C H 4 . – 1 2 . S R P N A 2 0 0 7

do estonského Tartu. Cestou navštívíme mnoho poutních míst. Cena: 7 500,- Kč/ osoba, při účasti 35 osob sleva na děti 1000,- Kč. Cena zahrnuje: ubytování dle programu, dopravu autobusem, komplexní cestovní průvodce. Cena nezahrnuje: stravování a cestovní pojištění. Není třeba pas, postačuje nový občanský průkaz. Přihlášky, záloha 1000,– Kč a informace: Dr. Marie Myslilová – tel. 605 295 422, Dr. František Reichel – tel. 241 950 261

Naše noviny si můžete přečíst i na internetové adrese www.anezka.ic.cz. Další číslo vyjde v září. Cena: 4 Kč. Číslo vyšlo 3. 6. 2007. Redakce: Michaela Tučková, Magdalena Martinovská

noviny farnosti sv. Anežky na Spořilově, ročník IX

Recommend Documents