farnosti sv. Anežky České na Spořilově

farnosti sv. Anežky České na Spořilově

2015 listopad

noviny

ročník XVII

Milí farníci! Vlastně už završujeme „dušičkový“ týden, takže nevím, jestli má slova budou dosti aktuální, ale je pravda, že celý listopad je možné brát za takový dušičkový měsíc. Já jsem uplynulé týdny prožil – jak mnozí víte – ve znamení blížící se smrti své maminky. Vlastně to byl druhý blízký člověk, který mi umíral v rozpětí tří měsíců. Chtěl bych vám mnohým poděkovat za povzbuzující slova a zprávy, že na mě a na maminku myslíte, za projevy soustrasti i sdílení těch chvil. Tatínek mi umřel před 13 lety a už tehdy mě napadaly úvahy, že jsme všichni s rodiči do sebe jaksi generačně vrostlí, takže nás vztahy k nim provázejí ať za života, tak po jejich smrti. Vstoupili jsme s nimi a díky nim do příběhu života a ty nejzákladnější věci se učíme v jejich blízkosti. Kdesi jsem četl, jak je člověk rozdílný i třeba od lidoopů v délce, kdy je odkázán na rodičovskou péči. Za ta léta blízkého soužití i v té nejlepší rodině vzniknou nepochopení, děti si kromě blahodárné péče odnesou do života i různé šrámy, které je mohou provázet dlouhá léta, ne-li po celý život. Soudím, že celý život je dobré vracet se v našem příběhu do dětství a učit se porozumět všemu dobrému, co jsme přijali, ale i těm šrámům, aby nás nesvazovaly. Z kněžské praxe znám, jak mnoho lidí v dospělosti s těmito šrámy přímo zápasí a jak je pro ně těžké někdy rodičům odpustit. Ale je to nezbytné, je to náš úkol, ba poslání! Já jsem tyto otázky v těch uplynulých týdnech a měsících nemusel řešit. Těžší byly ale ty praktické věci a teď si silně uvědomuji, jak je dobré, že už u nás funguje hospicová péče s křesťanským duchem jako místo důstojného přechodu k věčnosti. Chtěl bych takto poděkovat nejen lidem z hospicu v Rajhradu, kde maminka byla, ale všem, kteří tuto službu či povolání vykonávají. Je to pro člověka úleva i povzbuzení, když se může spolehnout na pomoc v obtížných okamžicích, kdy mu odchází blízká osoba. bratr Regalát

farní noviny listopad 2015

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého Pierfortunato Raimondo Jsem křesťan, můj Bože, ve jménu Otce. Nauč mě zpřítomnit jeho objetí v mém: nezištné, tvůrčí, vášnivé stále živé.

Jsem křesťan, můj Bože, ve jménu Ducha Svatého. Nauč mě zpřítomnit jeho dech v mém: lehký, hravý, mocný, nekonečný.

Jsem křesťan, můj Bože, ve jménu Syna. Nauč mě zviditelnit jeho tvář v mé: přívětivou, energickou, užaslou, pozitivní.

Jsem křesťan, můj Bože, ve jménu Trojice. Nauč mě konkretizovat jeho Lásku v mé: neschopnou Být, a přitom nežít ve společenství alespoň tří Osob.

Duchovní text

Rembrandt van Rijn

2. strana

Připravil bratr Regalát


strana 3

80. výročí posvěcení kostela sv. Anežky (1035 – 2015)

H

nali jsme stavbu, abychom byli hotovi do 28. října a mohli tento den oslavit odevzdáním kostela veřejnosti. Podařilo se nám to přes různé překážky, nepřízeň a osočování. Ale naše radost byla zkalena, pan kardinál měl vizitaci. Kostel byl nakonec posvěcen 27. října kanovníkem Dr. Kulačem, který se o jeho stavbu skutečně poctivě staral a urovnával nám vždy obětavě cesty. Byl smutný, deštivý den, vítr od rána burácel, i během obřadu. Po posvěcení

v poledních hodinách dosáhl vítr takové prudkosti, že vyvrátil dvě ještě nedosti zaschlá okna a způsobil i jiné menší škody. Ale kostel stál a my měli každý den mše svaté. Dr. Augustin Sochr, 1945

N

a Spořilově bydlíme od roku 1929 přímo u kostela na Hlavní třídě, a pokud mi paměť sahá, vzpomínám si na několik zajímavostí spojených s přípravou a výstavbou našeho kos-

Svěcení kostella 27. října 1935

4. strana


se na nový kostel těšili i moje maminka říkávala: „Budeme mít svůj kostel!“ Vysvěcení nového kostela byla velká sláva a já se později jako školák a katolický skaut účastnil ve skautském kroji různých slavností. Vzpomínám s úctou na pana Dr. Noska a patera Dr. Urbana. Samozřejmě i na pány architekty, kteří dali kostelu tuto krásnou úpravu s dlouhými schody. Arnošt Kopal, 2000

N

Provizorně upravený a vyzdobený oltář 26. října 1935 tela. Protože v té době zde byl vyjma výstavby domků a komunikací naprostý klid, my kluci předškolního věku jsme se o všechno zajímali a se vším se seznamovali. Nejvíce nás lákala ohrada, vymezující na svahu stavbu kostela. Tak se stávalo, že jsme často přelezli ohradu a prozkoumávali vnitřní prostor a obdivovali různé předměty a stroje. V ohradě byly veliké jámy v úrovni původního terénu, a tam začali kopat veliké čtvercové díry hluboké až dva metry. O jejich původu nám bylo řečeno, že jsou to základy pro pilíře, které ponesou celou stavbu kostela. Všichni

a Spořilov jsme se s rodiči nastěhovali, když mi bylo 16 let. Když se začal stavět kostel, byla vyhlášena sbírka. Lidé přispívali peněžními částkami, katolík nekatolík. Slavnosti svěcení kostela jsem se samozřejmě účastnila. Nejdříve byl kostel vysvěcen, a potom přicházeli věřící. Dveře strážil pan Pavlištík, který nikoho dovnitř, dokud nebyl kostel vysvěcen, nevpustil. V té době bylo obrovské nadšení lidí pro společnou věc, byli jsme taková spořilovská rodina, sousedstvo se mělo rádo. Marie Kliková, září 2000

T

o se všecko dělalo u nás doma. Měli jsme veliký rozkládací stůl. Byla jsem v páté třídě a primě. Přicházeli důstojní padesátiletí pánové Pavlištík, Holoubek, Vojč, Jechentál, bylo jich osm, deset, páter Urban a radili se a jednali. Když se stavěl kostel, nejvíc vzpomínám na pana Lenkvíka, to byl vzácný člověk, písmák od Mníšku pod Brdy a stavbyvedoucí kostela. Jarmila Sochrová, 2014


M

ně bylo tenkrát sedm let. Večer náhle začaly zvonit zvony, tak maminka vyběhla na zahrádku a uviděly jsme velký rozsvícený kříž na věži našeho kostela, a ten nás tak přitahoval, že jsme běžely ihned do chrámu Páně, kde bylo požehnání, které tenkrát sloužil Dr. Urban, a pak šel ještě zpovídat, a moje maminka šla a byla tedy první, kdo byl vyzpovídán v našem chrámu. V kostele je také okno, které dali naši rodiče. Marie Kárníková-Mlíčková, 2005

M

oji rodiče se od první chvíle na Spořilově společensky i nábožensky angažovali. Tatínek, dr. Ladislav Kaufner, pracoval jako pojistný matematik ve Slovanské pojišťovně a pak si ještě dodělal práva. Tady mu říkali advokát chudých, kdo potřeboval, tomu poradil. Rodiče se stýkali s mnoha spořilovskými rodinami a lidmi, kteří se zasloužili o postavení našeho kostela, například se Sochrovými, s panem

strana 5

Pavlištíkem a dalšími. Tatínek byl členem Spolku pro postavení chrámu na Spořilově. Když tu ještě nebyl klášter (dnešní fara), odehrávaly se u nás schůzky a přicházeli mnozí františkánští kněží, třeba na oběd během vánočních i velikonočních svátků, ale i ve všední dny. Osobně jsem znala otce doktora Urbana: byla jsem jeho první křtěnkou v provizorní dřevěné kapli svaté Kláry a moje o pět let mladší sestra prý poslední. Na stavbu kostela se samozřejmě pamatuju, my děti tu měly eldorádo a byla to pro nás událost. Na Spořilově nebyly ještě stromy ani parková úprava. Byla jsem i při svěcení kostela, z toho mám fotografii. Kostel sv. Anežky pro mne znamená velmi mnoho. Nejen já sama, ale všichni moji blízcí zde prožili důležité životní události. Jsem velice šťastná, že bydlíme tak blízko. Je mi dobře, když ráno přijdu do kuchyně a z okna mám tak krásný pohled, který dává člověku pocit bezpečí. Klára Žlabová, 2010

Uprostřed Klára Kaufnerová-Žlabová při svěcení kostela

6. strana


KOLEM NÁS

FARNÍCI

Rozhovor s Ivanem Šternem, novinářem, ekonomem a informatikem, synem spisovatelky Evy Kantůrkové a novináře Jana Šterna, signatářů Charty 77.

ROZHOVOR S IVANEM ŠTERNEM

Jeho charakteristický a nezaměnitelný hlas dobře znají zvláště posluchači Českého rozhlasu plus, kde již po léta – ještě i jako Český rozhlas 6 – vede zajímavý pořad Lidé pera a komentuje některé události v hlavním pořadu Názory a argumenty. Několikrát jsme se setkali v souvislosti s tématem Čtrnácti pražských mučedníků a vpádu Pasovských do Prahy v únoru 1611. Pan Štern pak pro rozhlas zpracoval některé přednášky z konference o Čtrnácti mučednících v září 2012. Při setkání vyšlo také najevo, že část svého života bydlel na Spořilově a rád na tu dobu vzpomíná. Proto už tehdy vznikla myšlenka udělat s ním rozhovor do farních novin, na který se teď dostalo, pří-

padně pozvat ho k přednášce do farnosti. Je už jistě pamětníkem na tuto část Prahy a zabývá se sociálním učením církve, neboť vyučuje na vysoké škole širší oblast sociální problematiky ve společnosti. bratr Regalát Co se Vám vybaví, když si představíte kostel na Spořilově jako stavbu? Kostel na Spořilově se mi okamžitě spojí s kostelem na náměstí Svatopluka Čecha ve Vršovicích, hlavně však s kostelem na náměstí Jiřího z Poděbrad na Vinohradech, a to proto, že jsou si jednak podobné a jednak se mi okamžitě vybaví scéna z románu Petra Chudožilova „Lahvová pošta“. V ní hlavní hrdina a vypravěč na chvíli do tohoto kostela na „Jiřáku“ zajde a zjeví se mu pánbůh. Sotva však zpoza rohu vykoukne kostelník, pánbůh zmizí, a kostelník se našeho hrdiny ptá, jestli ho tu neobtěžoval takový dědek, co se vydává za boha a obluzuje svíčkové báby tím, že umí maličko létat. Co pro Vás osobně znamená světice Anežka? Anežka Přemyslovna je pro mě především ctihodná dáma, která, ač si jako jeptiška zvolila tu nejtěžší klausuru, nepřestala být ve spojení s vnějším světem. Dokladem toho je nejen její činnost v oblasti sociální péče, ale i její osobní vklad do architektury Anežského kláštera, u jehož zrodu a budování stála (a navíc jej financovala). Klášter, jenž


strana 7

měl být pohřebištěm českých králů (nakonec zvítězil Pražský hrad, pohřbeni tam jsou jen dva čeští králové, její bratr Václav a tuším její otec Přemysl Otakar), představoval vůbec první gotickou stavbu v Praze. Škoda, že se zachovaly jen dopisy, které Anežka dostávala od svaté Kláry, a ne její dopisy, Kláře adresované. Jsem přesvědčen, že měly nepochybně kromě zbožnosti a pokory i vysokou intelektuální a přemýšlivou úroveň. Jímá mě jen pochybnost, zda si my Češi tak vynikající patronku vůbec zasluhujeme. Ostatně si jí moc nevážíme. Zatímco je všude plno Václava a Johánka z Nepomuku, Anežku aby člověk pohledal, a přitom to byla ona, která nám v roce 1989 přinesla svobodu.

náboženství o své vlastní vůli chodit. Zakrátko jsem ale přestal. Pan katecheta byl stejně nudný a protivný jako moje učitelka, i on vyžadoval, abychom měli ruce za zády, a za odměnu nám dával svaté obrázky, jejichž smysl jsem

Myslíte si, že pro věřícího je důležité mít „svůj kostel“, „svoji farnost“? Jako člověk, který byl vychováván v prostředí nevěřícím, avšak v prostředí poučeném, vím, že se člověk k víře sotva dostane jinak, než že je v ní vychováván. Tudíž klíčovou roli tu hraje rodina. Rovněž nezanedbatelnou roli tu musí sehrávat i komunita, v níž člověk žije. Člověk, pokud má věřit a upevňovat se ve víře, určitě potřebuje „svůj kostel“, „svoji farnost“, a nejen v duchovním slova smyslu, ale v materiálním, fyzickém slova smyslu. Ne každý ale má to štěstí. Když jsem chodil do první obecné, to bylo ve školním roce 1955/56, tak na škole, dodnes si to neumím vysvětlit, bylo nepovinné náboženství. Ač z rodiny ateistické, začal jsem na hodiny

naprosto nechápal. Byl jak vystřižený z Haškových povídek. Možná proto jeho hodiny režimu, který v té době náboženství potíral, nevadily. Ještě bych možná dodal k té sounáležitosti s kostelem a farností. Každý věřící křesťan potřebuje i své chudé. Ve svém vynikajícím kázání o sociální otázce Jan Kalvín v roce 1555 své věrné přesvědčoval, že vůči Bohu se osvědčí ne dodržováním liturgických pravidel, ale účinnou pomocí svým chudým, neboť, jak tvrdil, Bůh ke svým věrným přicházím právě v podobě chudých a potřebných. S kostelem, farností je nezaměnitelně spjato i působení kněze. Které jste na Spořilově potkal, ovlivnili Vás nějak?

8. strana

Ze všech kněží na světě na mě zapůsobil nejvíce můj kamarád Vojta Kološ. Seznámil jsem se s ním během základní vojenské služby v roce 1975 a stali jsme se doživotními kamarády. Netušil jsem samozřejmě, že je knězem. Ani tak nevystupoval. Možná v té době ještě ani knězem nebyl. Jen inženýrem ekonomie. Vlastně jsem se ho nikdy neptal, kdy byl vysvěcen. Jen jsem pochopil po tom, kdy se v roce 1990 ujal kněžského úřadu v Zubří poblíž Rožnova pod Radhoštěm, že byl vysvěcen tajně. Pocházel z Hukvald, kde jeho rodina po staletí sedlačila, a, jak bylo v té době zvykem, v padesátých letech byla rozkulačena. Byl a je pro mě vzorem pokory, vlídnosti a vstřícnosti i vůči mnohým protivenstvím. Mnohé věci, které mě rozčilovaly, on vždycky bral a bere dosud s nadhledem. Mohl byste se představit? Jak už jsem uvedl, jsem člověk, který ve víře nevyrůstal. Jen pozoroval, jak jeho okolí bylo obdarováno vírou. Křesťanské učení tak chápu víc jako intelektuál, nicméně jsem stále fascinován jeho obsahem, zejména pak jeho sociálním rozměrem a jeho důrazem na odpovědnou svobodu každého lidského jedince. Je to podle mého jediné náboženství, které sice ctí vlastní věrouku, ale i jí samotné nadřazuje hodnotu ještě vyšší, nedotknutelnosti každého člověka v jeho důstojnosti. Odmítá, aby i samo bylo komukoli vnucováno, neb takový skutek chápe jako násilí, které je na-


mířeno proti samotnému Bohu. Je příznačné, že tuto hodnotu, skrytou uvnitř křesťanství objevili tak řečeno úředně křesťané katoličtí teprve nedávno, díky II. vatikánskému koncilu. Ten nenápadný papež, který byl zvolen jen na dobu přechodnou, počítalo se, že brzo umře, Jan XXIII. uskutečnil uvnitř církve doslova revoluci, již mnozí katoličtí hierarchové nejsou s to vydýchat dodnes. Vzpomínám si jako dítě, že když opravdu umřel, tak se na chvíli zastavil celý svět (překvapivě i ten komunistický). Jak obtížné pro Vás bylo žít víru během minulého režimu a vůbec žít lidsky, profesně? V době nesvobody bylo obtížné všechno. Dokonce bylo obtížné žít i jen jako slušný člověk, který ctí určitá mravní pravidla, který odmítá určité postoje relativizovat. Obojí vyžadovalo ohromnou odvahu, a to nejen vůči tehdejší vrchnosti, ale i vůči spoluobčanům. Často ani oni nechápali, proč člověk jisté věci odmítá udělat, když přece o nic nešlo a bylo to pouhou formalitou. Charakter člověka se neláme naráz, ale drobnými nárazy, nemravnými krůčky, kdy každý z nich je přece pouhá formalitka. Neznamená to, že by člověk neměl dělat kompromisy, že by z určitých postojů neměl slevit. Nesmí ale překročit určitou hranici. To ošidné na tom je, že hranice to není zřetelná. Dokonce může být i plovoucí, a rozpoznat ji, se nemusí vždy podařit. Věřící lidé tvrdí, že právě víra jim umožňuje tuto nezřetelnou hra-


nici spolehlivě odhalit. To ale nedokážu posoudit. Pracujete v Českém rozhlase, co je náplní Vaší práce? Přesněji řečeno s Českým rozhlasem nyní spolupracuji už jen externě. Podílím se na jeho tvorbě různými způsoby. Píšu fejetony. Zpracovávám pořady, které jsou zaměřeny na politické vzdělávání. Zabývám se pořady, které se týkají určité historické události či místa, nabitým nějakým příběhem z minula. Naposledy jsem letos zpracovával příběh pražského poutního místa Panny Marie Vítězné na Bílé hoře z pohledu tamějších benediktinek a zároveň z pohledu slavného 8. listopadu 1918, kdy se na Bílou horu pohřbít neblahou minulost vydala celá Praha. Když se podíváte zpátky, které období Vašeho života vidíte jako zásadní? Upřímně řečeno: Moc se dozadu nedívám. Nicméně jako zásadní považuji moje rozhodnutí v roce 1969 si za žádných okolností nezadat s husákovským režimem. Co Vás v dnešní době znepokojuje? V dnešní době mě znepokojuje především to, jak my, Češi, jsme stále stejně politicky nezralí, jako jsme byli za rakouské monarchie, jako jsme byli během první republiky. Dokonce si myslím, že se naše politická nezralost lety zhoršuje. Zcela zničující pro náš národ bylo ono husákovské dvacetiletí po roce

strana 9

1969. Jestliže jsme paradoxně měli ještě jakousi šanci stát se politickým národem západního střihu v 60. letech minulého století, vzdor předchozímu brutálnímu nástupu komunismu v 50. letech, pak s Husákem přišla definitivní bolševizace českého národa, z níž se nejsme s to vzpamatovat dodnes. Stále hledáme nepřítele mimo sebe, na něhož svádíme vlastní neúspěchy a selhání, a když zrovna není, tak si opět vymýšlíme. Tak se s minulostí nejen nikdy nevyrovnáme, ale opakovaně se do ní vracíme. Rysy normalizace, tak příznačné pro dobu husákovskou, zažívají v době dnešní nebývalou renezanci. Kdy jste byl u Anežky naposledy a nechcete někdy zajít, třeba na besedu s farníky? Kolem Anežky jezdím každý den do práce a z práce. U Anežky jsem byl naposledy, když se tam natáčel třídílný televizní film o Janu Husovi. Na besedu s farníky rád přijdu, pokud přijmou, že jsem bezvěrec, který se otázkami víry zabývá spíš jako intelektuál a překvapivě pro mnohé v nich nachází značné souznění s levicovým nazíráním zejména na otázku sociální. Dokladem toho je skutečnost, že se významný německý mohučský biskup Ketteler, současník Karla Marxe a velký jeho kritik, zvaný také dělnický biskup, v otázce sociální radil se zakladatelem vůbec první německé sociální demokracie Ferdinandem Lassallem. Připravila Michaela Tučková

10. strana


Pomoc Iráckým křesťanům – aktuality Bilance: celkem zapojených farníků/rodin: 32; z toho ochotných dobrovolnicky se angažovat: 21; měsíčně ochotni přispívat celkově: 13 850 Kč. Na základě seznámení se s detaily aktuálního stavu nabídek pomoci od farníků naši kněží Jakub s Regalátem koncem října s radostí rozhodli, že je farnost schopná závazně přijmout patronát nad jednou rodinou. Patronát znamená, že se o rodinu farnost postará samostatně z vlastních zdrojů, kromě financí na pokrytí životních nákladů, budou rodině k dispozici také farníci-dobrovolníci, kteří jí podle svých časových možností pomohou s češtinou, nákupy, jednáním s úřady, hlídáním dětí, českou všednodenností a dalšími oblastmi. Naše nabídka je nyní registrována nadací gen21 a věříme, že se do konce roku počet zapojených dobrovolníků z řad našich farníků dále rozšíří a budeme tak moci přijmout další irácké křesťany. Ti žijí již přes rok v otřesných podmínkách v provizorním uprchlickém táboře v iráckém Erbílu, kam museli utéci, když se z jejich minulých sousedů stali sympatizanti Islámského státu. Datum příchodu křesťanských uprchlíků do ČR stále není možné stanovit – o přemístění 153 nejzranitelnějších iráckých křesťanů pod hlavičkou gen21 má nicméně již brzy rozhodovat vláda ČR, modleme se proto za její včasné a vstřícné rozhodnutí. K pomoci křesťanským uprchlíkům v naší farnosti se můžete stále hlásit vyplněním formuláře na stolku v kostele nebo formuláře na stránkách http://farnost-sporilov.cz/pomoc-uprchlikum. Jménem koordinačního týmu děkuji všem zatím zapojeným farníkům a modlitebním podporovatelům Jiří Mataj

Batůžky pro děti v Bělé pod Bezdězem Pro zadržené cizince a jejich děti se v naší farnosti nasbíralo 25 kvalitních batůžků. Skupina faráře Mikuláše Vymětala je do Bělé odvezla při sobotní návštěvě 24. října. Výlet do ZOO se bohužel neuskutečnil, protože Správa uprchlických zařízení skupinu M. Vymětala odmítla „pro přílišnou medializaci situace v Bělé pod Bezdězem“ – bylo to v době zprávy o situaci v Bělé od ombudsmanky A. Šabatové. Vaše batůžky ale dětem rozdali už předem a určitě se budou hodit do života a na cestu do přívětivějších evropských zemí. Následně se situace v zařízení výrazně změnila – zařízení se celkově hodně vyprázdnilo, lidé, se kterými byla skupina faráře Vymětala v kontaktu, byli kompletně odvezeni do Drahonic, také se propouštělo. Ve všech Zařízeních pro zajištění cizinců udává SUZ k 4. listopadu 371 osob, což je asi polovina říjnového stavu. Podmínky pro děti se zlepšují, jiné skupiny uspořádaly jiné výlety, byli přijati zaměstnanci pro péči o děti. Skupina Mikuláše Vymětala, kterou jste podpořili sbírkami, vybírá nyní peníze a kupuje zadrženým lidem věci na míru – boty a oblečení, jízdenky. Ze zprávy o hospodaření skupiny: Na transparentní účet PUB přišlo od 23. září, kdy byl založen, do 2. listopadu 80 929 Kč. Z nich zatím použili 28 927 na nákup věcí pro uprchlíky (boty, ponožky, prádlo, potraviny, hyg. potřeby). Další věci kupovali někteří ze svého, v ceně odhadem 20 až 30 000 Kč. Část peněz byla použita na benzín (cca 10 aut, 3 dodávky). Hodnotu sbírek bot, šatů, knížek, hraček atd. samozřejmě nekalkulují. (Skupina dovezla do Bělé např. dvě dětské postýlky a dva kočárky pro dvě novorozeňata, na čemž se, včetně dovozu dodávkou, domluvila přes facebook asi za dvě hodiny.). Magdalena Martinovská


s t r a n a 11

Akce v listopadu a prosinci 6 . 1 1 . f a r n í o s l a v a s v á t k u s v. A n e ž k y a v ý r o č í k o s t e l a Při farní oslavě svátku sv. Anežky spojené s připomínkou 80. výročí vysvěcení našeho kostela bude naším milým hostem P. Michal František Pometlo OFM. Současně bude možnost zakoupit si knihu Spořilov – největší zahradní město Velké Prahy, jejíž oficiální prezentace proběhla 3. října v našem kostele. Bude připravena výstava o historii našeho kostela a pohlednice s dedikací 80. výročí posvěcení. 8. 11. benefiční bazar a beseda o pomoci uprchlíkům V neděli 8. listopadu od 15 do 19 hodin proběhne v naší farnosti benefiční odpoledne na podporu rekvalifikačních kurzů pro migranty pod hlavičkou Charity ČR. Na programu bude benefiční bazar oblečení, dílna „vyrábění šperků“ a vyprávění o pomoci uprchlíkům. Čisté oblečení v zachovalém stavu, které se rozhodnete darovat na benefiční bazar, můžete nosit do zadní části kostela nejlépe během týdne do pátku 6. listopadu. Prosíme, nenoste jiné věci než oblečení. Shromážděné oblečení bude možné na bazárku následně zakoupit za dobrovolný příspěvek. Současně bude probíhat dílna vyrábění šperků, vhodná pro školáky a starší. Příspěvek bude také dobrovolný. Pozvěte na tyto události svou rodinu, kamarády, sousedy a známé. Pomocníci na přípravu jsou vítání, hlaste se na 733 560 466 nebo mailem na [email protected].

Andrea Matajová, Klára Koběrská, Anežka Čáslavková, Jana Laipoldová

12. 11. v 16.30 Svatomartinský průvod světýlek Srdečně zveme všechny děti nejen z farnosti na lampionový průvod světel. Sraz je v 16.30 v klubovně Šnečků (boční vchod do kostela). Nejprve si sehrajeme malé divadlo o sv. Martinovi, pak bude následovat cesta světel. Jako Martin zářil svým dobrým srdcem, rozsvítíme celý Spořilov a budeme putovat ulicemi a hledat svatomartinské podkovy. Nezapomeňte si přinést rozsvícený lampion. Veronika Koběrská, www.snecci.cz

12. strana


12. 11. v 19 hodin beseda s Janem Pospíšilem Z Prahy do Říma ve stopách svatého Františka Povídání a promítání o radostech i strastech 1 700 km dlouhé čtyřicetidenní pěší pouti z Prahy přes Svatou horu, Šumavu, Böhmerwald, centrální Rakousko kolem Innu, Alpy, Dolomity, Pádskou nížinu, Apeniny po místech svatého Františka do Assisi a Říma doplní asi 40 minutový meditační film z celé cesty podbarvený krásnou františkánskou hudbou a texty sv. Františka namluvenými Alfredem Strejčkem. Má pouť v dnešním světě ještě smysl? Dokáže takové putování člověku něco dát? Může něco v jeho životě proměnit? Hledejme odpovědi na takové otázky. 17.11. v 19 hodin koncert sboru Byzantion

slavicae 1 7 . 1 1 . v 1 9 h o dKomorní i n ksmíšený o n c sbor e r tBYZANTION s b o r u– Collegium B y z amusicae ntio n Praga – je pěveckým tělesem s téměř šedesátiletou tradicí. Posláním sboru je pěstovat a interpretovat řeckoKomorní smíšený sbor Cyrila BY-a byzantskou a slovanskou vokální duchovní hudbu východní Evropy (doba působení Metoděje) a přední Asie – oblasti arménské, kam vliv této hudby–pronikal spolu ZANTION Collegium mus křesťanstvím. Hlavní činnost sboru spočívá v provádění vokální duchovní hudby oblasti sicae slavicae Praga – je Kyjevské Rusi a Ukrajiny, kde působili skladatelé křesťanského novověku. Zájem sboru je pěveckým tělesem s současných téměř rozšířen i na vokální hudbu západní a střední Evropy – lidové písně, koledy a díla autorů, kteří své skladby věnovali přímo sboru.šedesátiletou Jazykem je církevní slovanština, některých tradicí. uPosláskladeb se držíme původních jazyků (arménština, gruzínština). Koncertujeme v Praze, v celé ním sboru je pěstovat a inrepublice i v zahraničí, při příležitosti Vánoc, Velikonoc, vzpomínkových benefičních terpretovat koncertů, účastníme se festivalů duchovní a chrámové hudby. Více nařecko-byzantwww.byzantion.cz. Komárková, sbormistryně skou a Eva slovanskou vokální

duchovní hudbu východní

Evropy (doba působení Cy19.11. v 19 hod beseda s Terezií Kudrnovou o jejím třetím pobytu v Indii

Přesto, že jsem byla letos v Indii potřetí, zažila rila jsem zase úplně jiného aa nového a měla a něco Metoděje) přední jsem možnost setkat se s mnoha krásnými lidmi a dětmi. Vrátila jsem se obohacena Asie – oblasti arménské, zkušenostmi a zážitky a hodně jsem se toho naučila. kam tétoprohudby proniV Indii jsem toto léto strávila tři měsíce, pracovala jsemvliv v projektu podvyživené a postižené děti ve velmi chudých vesnicích v okolí Bijapur město ležící v severní kalBijapuru. spolu s jekřesťanstvím. části státu Krnataka (jihozápadní Indie) duchovní a je zde velké množství pozitivních lidí a dětí. spočívá v provádění vokální hudbyHIV oblasti Kyjevské

Hlavní činnost sboru Rusi a Ukrajiny, kde působili skladatelé křesťanského novověku. Zájem sboru je rozšířen i na vokální hudbu západní a střední Evropy – lidové písně, koledy a díla současných autorů, kteří své skladby věnovali přímo sboru. Jazykem je církevní slovanština, u některých skladeb se držíme původních jazyků (arménština, gruzínština). Koncertujeme v Praze, v celé republice i v zahraničí, při příležitosti Vánoc, Velikonoc, vzpomínkových benefičních koncertů, účastníme se festivalů duchovní a chrámové hudby. Více na www.byzantion.cz. Eva Komárková, sbormistryně


strana 13

1 9 . 11. v 1 9 h o d b e s e d a s T e r e z i í K u d r n o v o u o I n d i i Přesto, že jsem byla letos v Indii potřetí, zažila jsem zase něco úplně jiného a nového a měla jsem možnost setkat se s mnoha krásnými lidmi a dětmi. Vrátila jsem se obohacena zkušenostmi a zážitky a hodně jsem se toho naučila. V Indii jsem toto léto strávila tři měsíce, pracovala jsem v projektu pro podvyživené a postižené děti ve velmi chudých vesnicích v okolí Bijapuru. Bijapur je město ležící v severní části státu Krnataka (jihozápadní Indie) a je zde velké množství HIV pozitivních lidí a dětí. Je těžké napsat, co všechno jsem prožila a jaké to je strávit čas s dětmi trpícími nevyléčitelnou nemocí, které nemají rodiče a každý den vám dodávají energii a sílu k práci svým nadšením, radostností a úsměvem. Proto bych vás chtěla pozvat na vyprávění o Indii s promítáním fotek, které se bude konat ve čtvrtek 19. listopadu v sále pod kostelem, kde se pokusím se s vámi o své zážitky a zkušenosti podělit. Terezie Kudrnová 2 8 . 11. v 9 . 3 0 c y k l u s B i b l i c k ý c h h o d i n 28. 11. proběhne pokračování cyklu Biblických hodin vedených prof. Jozefem Nagyem v 9.30 v učebně pod kostelem. Tato hodina bude do Vánoc poslední, neboť ostatní plánované termíny se kryjí s duchovní obnovou naší a vršovické farnosti. V novém roce se sejdeme hned v sobotu 9. ledna. 2. 12. v 19 hodin koncert mužské vokální skupiny TEN MEN Vokální skupina byla založena v září 2015 jako samostatné těleso, jehož členové zpívají i v mužském sboru Pueri gaudentes. Zatím je těleso volně scházejícím se spolkem sboristů, nadšených pro zpěv a tento koncert je jejich úplně prvním. Název vokální skupi-

14. strana


ny vyplývá z počtu členů. Ještě jako neúplně utvořené těleso TEN MEN vystupoval s dalšími členy Pueri gaudentes v našem kostele jako jeden z bodu programu Noci kostelů. Některé skladby, které uslyšíte, jsou upraveny sbormistrem Markem Rajnochem. Před koncertem po mši svaté proběhne modlitba za uprchlíky. 6.12. Mikulášská besídka a dílny pro děti Srdečně zveme všechny děti s rodiči i prarodiči na Mikulášskou besídku v neděli 6. prosince od 15 hodin v sále pod kostelem. Šnečkové vystoupí s připraveným programem (divadlo o sv. Mikulášovi, písničky, básničky). Přivítáme mezi sebou Mikuláše a anděla, kteří odmění všechny příchozí malým dárečkem. Mikulášské odpoledne bychom chtěli věnovat na podporu křesťanských uprchlíků z Iráku. Pro tento účel bude připravená kasička v kostele během obou mší svatých. Doprovodným programem besídky bude bazar dětského oblečení (0 až 12 let) a výtvarné dílny jako benefice na podporu rekvalifikačních kurzů pro uprchlíky. Po celé odpoledne bude otevřený kostel pro modlitbu za uprchlíky. Budeme rádi za jakoukoliv pomoc. Veronika Koběrská, Andrea Matajová 11.–12.12. farní duchovní obnova 11.–12.12. adventní farní duchovní obnova s tématem Jak přinášet naději vedená bratrem Markem OPraem, kaplanem v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Kniha o Spořilově

ISBN 978-80-87064-17-7 © Prostor – architektura, interiér, design, o. p. s., 2015

SPOŘILOV

SPOŘILOV

NEJVĚTŠÍ ZAHR ADNÍ MĚSTO VELKÉ PR AHY

Na vzniku knihy Spořilov – největší zahradní město Velké Prahy se podílelo několik autorů: V. Czumalo, F. Rejl, A. Jungmann a jejím vydavatelem je Prostor – architektura, interiér, deNejvětší zahradní město sign, o.p.s. Úvodní studie seznamuje čtenáře Velké Prahy s vývojem prvorepublikového zahradního satelitu v kontextu se vznikem a výstavbou zahradních měst v Evropě i u nás, s jeho urbanismem a architekturou. Studie je doplněna informací o historii stavebního družstva Spořilov. Část druhá se věnuje příkladům základních typů rodinných domů a veřejným objektům (náměstí, kostel, škola, sokolovna, zdravotní středisko). Závěr tvoří medailony vybraných osobností (architektů, výtvarníků, stavitelů), které působily při výstavbě zahradního města, a seznam vybraných osobností, které na Spořilově žily, nebo žijí, případně zde zanechaly své dílo. Kniha, která ukazuje čtvrť také na unikátních leteckých záběrech, připomíná minulost i přítomnost zahradního města při příležitosti 90. výročí založení stavebního družstva Spořilov. Prodejní cena knihy pro Spořilov je 150 Kč. Dagmar Vernerová


strana 15

A u d i o v e r z e knihy P O P O U P O Z u z a n y H o l a s o v é Nakladatelství a knihkupectví PAULÍNKY připravuje CD knížky Zuzany Holasové POPOUPO aneb podivuhodná pouť pouští, kterou načetla Magda Hauserová. Čtyři děti se záhadným způsobem dostanou do příběhu hry, kterou si samy vymyslely. Pravidla, která pro hru stanovily, se najednou mění ve skutečnost a děti tak okamžitě pocítí následky svých dobrých či špatných rozhodnutí. To jim, a stejně tak čtenáři, postupně otevírá oči i srdce.

Farní stolní kalendář Bratr Regalát opět letos připravuje farní stolní kalendář, který vyjde v nákladu 300 ks. Bude o něco větší a s malými změnami oproti letům minulým. Měl by být nejspíš hotov někdy v listopadu, takže s tím počítejte. Výsledky voleb do pastorační rady Volby do pastorační rady na nové tříleté období proběhly v neděli 4.10. při obou mších. Zvoleni byli: František Kudrna (133 hlasů), Jan Pěruška (131), Markéta Štromerová (125), Magdalena Martinovská (95), Jiří Mataj (94), Irena Karlová (81). Novým členům přejeme Boží požehnání k práci a nezvoleným děkujeme, že se voleb jako kandidáti zúčastnili. Členové z funkce jsou bratři Jakub a Regalát, Klára Kudrnová. Jmenovaní členové jsou: Radim Koběrský (varhaníci a ekonomická rada), Marie Myslilová (právní pomoc, katechumeni), Tomáš Holas (právní pomoc), Michaela Tučková (za FN), Klára Konvalinová (Noc kostelů), Vilma Petrusová (za zpěváky).

[email protected]

M isijní neděle Při misijní neděli bylo před kostelem vybráno po ranní mši svaté 7 245 Kč a po dětské 10 503 Kč. Mnohokrát děkujeme všem dárcům! Děkujeme také dětem za vybírání, Veronice se Šnečky za nazdobené výborné perníčky a Míše Pávové za upečené sušenky. Kéž nám misijní kalendáře i zápalky připomínají potřebnost modliteb za misie, misionáře i chudé po celém světě. Dva misijní kalendáře ještě zbyly, kdo by měl zájem, může se přihlásit. Klára Kudrnová

16. strana 6.11. setkání františkánských terciářů v 16.30 v místnosti pod presbytářem kostela


STANE SE

6.11 od 17 hodin se koná ministrantská schůzka 6.11. při mši svaté si připomeneme 80. výročí posvěcení našeho kostela. 6.11. v 19 hodin farní oslava svátku sv. Anežky spojená s připomínkou 80. výročí vysvěcení našeho kostela 8.11. dětská kytarová mše pod vedením R. Koběrského, zkouška v 9.30 v sále pod kostelem 8.11. při obou mších svatých oslavíme svátek sv. Anežky, dětskou poutní mši bude sloužit P. Michal František Pometlo OFM, farář od P. Marie Sněžné 8.11. od 15 až 19 hodin benefiční bazar, šperkařské dílny a beseda o uprchlících 12.11. v 19 hodin beseda s Honzou Pospíšilem o jeho životě a pouti po stopách sv. Františka 13. –15.11. zveme kluky a mladé muže, kteří chtějí poznat františkány na víkend do Hájku, info na nástěnce nebo u bratra Jakuba. 17.11. v 19 hodin benefiční koncert smíšeného pěveckého sboru Byzantion 19.11. v 19 hod beseda s Terezií Kudrnovou o jejím třetím pobytu v Indii 20.11. ministrantská schůzka v 17 hodin, Jan Petrus, [email protected], 606 081 802 a František Kudrna, [email protected] 22.11. pěvecký sbor mládeže zve každého, kdo by si rád zazpíval o třetí neděli. Zkouška na neděli bude v sobotu 21.11. od 17.30 v sále pod kostelem. Generální zkouška proběhne v neděli 22.11. od 9 hodin. Vilma Petrusová, 732 586 406

22.11. tradiční zpívání s malými dětmi. Zkouška v 10 hodin pod kostelem. Zuzana Krušinová, [email protected]

22.11 v 17 hodin modlitba Taize 26. 11. v 19 hodin setkání pastorační rady 28. 11. cyklus Biblických hodin v 9.30 v učebně pod kostelem. Pokračování v sobotu 9. ledna. 2.12. v 19 hodin benefiční koncert sboru TEN MEN 3.12. od 17.30 tichá adorace 4. – 6.12. zveme na františkánskou obnovu pro mládež na Velehrad, info na nástěnce vzadu v kostele. 6.12. dětská kytarová mše pod vedením R. Koběrského, zkouška v 9 hodin v sále pod kostelem 6.12. v 15 hodin se bude konat Mikulášská besídka v sále pod kostelem a tvořivé dílny pro děti 8.12. v 18 hodin představení dětí ze ZŠ Jižní Živý betlém, za dobrovolné vstupné 10.12. v 19 koncert sboru Cantus Amici vedeného L. Dobrodinským a sopranistky Ivy Ryzové 11.–12.12. adventní farní duchovní obnova vedená bratrem Markem OPraem s tématem Jak přinášet naději Pravidelný úklid kostela v pátek v 8 hodin, tentokrát 13.11., 27.11. a 11.12. Příprava na biřmování probíhá ve čtvrtky na faře. Případní další zájemci kontaktujte bratra Jakuba, [email protected] nebo na farní mobil 731 604 059. Od ledna 2016 bude pokračovat ve čtrnáctidenních intervalech Škola vnitřní modlitby vedená Marií Ventovou. První setkání se uskuteční 10. ledna.

stránky farnosti http://www.farnost-sporilov.cz/ číslo účtu farnosti 68349399/0800 u České spořitelny Náklad na výtisk: 12 Kč. Číslo vyšlo 6. 11. 2015. Redakce: Michaela Tučková – misatuk @ seznam.cz, Magdalena Martinovská – [email protected]

farnosti sv. Anežky České na Spořilově

Recommend Documents