Zpravodaj farnosti sv. Václava na Smíchovì

POØAD BOHOSLUŽEB VE SMÍCHOVSKÉ FARNOSTI Nedìle: Po-Pá: Sobota:

8:00 6:30 7:30

9:30 17:30 17:30

KONTAKT S

18:00

pátek

(nedìlní)

KNÌZEM

úterý: 7:00 - 11:00 (kromì 3. úterý v mìsíci) pátek: 7:00 - 11:00 Jindy po dohodì nebo v èase bohoslužeb.

11:15 sv. Gabriel 15:00 Palata

ÚØEDNÍ HODINY

Nedìle:

- ráno 7:30 – 7:55 9:00 – 9:25 - veèer 17:00 –17:55 Všední dny: - veèer 17:00 – 17:25 Ve støedu: - navíc od 18:30 do 21:00 hod. (vchod pøes sakristii) Jindy: - po individuální dohodì.

VÝZNAMNÉ DNY, SVÁTKY A FARNÍ PROGRAM Slavnost Matky Boží Panny Marie 2. nedìle po Narození Pánì - 8:00, 9:30 – pro dìti, 18:00 Slavnost Zjevení Pánì Modlitba chval na faøe v 18:30 Svátek Køtu Pánì - konèí doba vánoèní Památka sv. Antonína, opata Týden modliteb za jednotu køesanù Památka sv. Anežky Øímské, panny a muèednice Památka sv. Františka Saleského, biskupa a uèitele církve Setkání farní rady v 19:30 na faøe Památka sv. Timoteje a Tita, biskupù Památka sv. Tomáše Akvinského, knìze a uèitele církve Památka sv. Jana Boska, knìze Setkání Redakèní rady v 19:00 na faøe

Hledaèe

Boha nezastaví žádné hranice! vydává: redakèní rada: uzávìrka:

12

leden 2004

Zpravodaj farnosti sv. Václava na Smíchovì ÈESKÝ KØESANE, ZPØÍMA HLEÏ!

(kanceláø v sakristii kostela) pondìlí - pátek: 7:00 - 11:00

PØÍLEŽITOST KE SVÁTOSTI SMÍØENÍ

1.1. ètvrtek 4.1. nedìle 6.1. úterý 8.1. ètvrtek 11.1. nedìle 17.1. sobota 18.-25.1. 21.1. støeda 24.1. sobota 25.1. nedìle 26.1. pondìlí 28.1. støeda 31.1. sobota 3.2. úterý

1

Ø.k. farnost u kostela sv. Václava na Smíchovì, Námìstí 14.øíjna 17, 150 00 Praha 5, tel. 257 317 652 P. O. Pávek, P. M.Pøevrátil, M. Muchová, Z. Hadravová, F. Nedbal 20. každý mìsíc (zašlete na: [email protected] nebo do 15. do sakristie) náklad: 800 ks neprodejné

Podle rùzných prùzkumù v naší zemi ubývá vìøících všech køesanských církví, zejména pak katolíkù. Já sám a mnoho mých pøátel takový dojem nemáme. Kostely jsou dlouhá léta plné, poloprázdné èi témìø prázdné podle lokalit a místních tradic, nicménì: je to urèité vážné varování. Jistì, ateistická propaganda nedávných ètyøiceti let, ale pak zase scestné chápání demokracie, kde má být vše dovoleno, zmìny v žebøíèku hodnot, to vše mohlo drsnì zapùsobit. Vždy ani sdìlovací prostøedky, ba ani umìlecká tvorba nám nejsou naklonìny. Nedávno jsem vidìl na televizní obrazovce “dílko”, v nìmž knìz pùsobil jako polovièní blb obklopený “svíèkovými bábami...” Ale zkusme se poohlédnout i do vlastních øad a hledat cestu sami u sebe. Dva a tøi ètvrtì milionu katolíkù jsou v této zemi nejvìtší menšinou, zato s témìø nepatrným institucionálním vlivem na spoleèenské dìní. Katolíci, ale zøejmì i mnozí vyznavaèi dalších køesanských církví jako kdyby ztráceli hrdost nad darem víry, kterého se jim dostalo. A kdo se k té víøe hrdì pøihlásí, nebude samozøejmì již existenènì èi politicky perzekvován, ale èasto se mu dostane posmìchu: Ejhle, tmáø, vyznavaè povìry, pøíslušník jakési chamtivé, majetkuchtivé církve, odpùrce potratù a kondomù... Øeknìme si upøímnì, souèasné sociální problémy, negativní jevy - jako je témìø neuvìøitelný nárùst kriminality a pohlavních chorob, propad demografie, obchod s bílým masem a drogami, to jen tak namátkou - jsou dùsledkem odklonu od køesanství. Tedy od uèení, na nìmž je po staletí i tisíciletí budována spoleènost i právní øád nejen u nás, ale také v evropském seskupení, do nìhož zakrátko vstoupíme. A jakkoliv toto mé tvrzení mùže vzbudit negativní, možná i zlostné reakce, je tøeba to øíci nahlas: Pokud se nevrátíme ke køesanským koøenùm - nikoliv proklamativnì, ale skutky, životním stylem, osobním pøíkladem - pak spìjeme k velmi neradostným koncùm vèetnì možného zániku civilizace. Zmìna je závislá pøedevším na nás samých. Odmítnìme starou komunistickou propagandu, že náboženství je vìc citu, nebo dokonce strachu, že je ryze soukromou, ba intimní záležitostí èlovìka. Nebojme se i nahlas øíkat, že víra a poslušnost vùèi božím zákonùm není jen úzce religiózní záležitostí, že køesanství i katolicismus mají silný sociální náboj a další prvky transformující spoleènost. Vyjdìme z ghetta soukromí, kam byla a žel stále je naše víra zatlaèována. Braòme se zesmìšòování v médiích. Naopak do nich vstupujme, zamìøme se na vzdìlávání vèetnì zøizování vlastních katolických škol, podporujme i domácí vzdìlávání. Proklamujme vìtší dùraz na ochranu rodiny - tedy i v tom smyslu, aby matky nemusely za každou cenu co nejdøíve vydìlávat. Uvolní se tak obrovský kapitál vzdìlaných matek, které budou naplòovat pøirozený a nanejvýš odpovìdný úkol, tj. výchovu pøíštích generací. Takže, èeský katolíku, èeský køesane, zpøíma hleï! To není sportovní, vojenský èi militantní povel, nýbrž morální apel na naše vlastní svìdomí i sebevìdomí. Propagujme svou víru skutky, nikoliv jen soukromými modlitbami a návštìvami bohoslužeb, což je pro nás samozøejmost. Ale nebojme se vystupovat veøejnì, na pùdì zastupitelstev, v tisku, rozhlase a televizi, v debatách o vìcech veøejných, všude, kde je tøeba, aby nᚠhlas zaznìl. Nebo jen tak se zbavíme umìle živené povìsti jakýchsi povìrèivých individuí smìøujících kamsi do støedovìku, jak by nás mnozí politici, publicisté a jiní rádi vidìli a hlavnì ochotnì pøedvádìli. Jiøí Karas, poslanec za KDU-ÈSL (MF Dnes, 22.12.2003)

1

PRAVIDELNÝ PROGRAM FARNOSTI Jednotlivá spoleèenství v naší farnosti Vám nabízejí možnost prohloubit svou víru, setkat se s lidmi podobného smýšlení. Všichni jsou zváni! Spoleèenství rodièù nedìle 17:00 - 18:30 - klubovna na faøe Pondìlní spoleèenství pondìlí od 18:30 - velký sál na faøe "Biblická hodina" komentovaná èetba Lumen Gentium pondìlí od 19:30 - klubovna na faøe Spoleèenství Obnovy v Duchu svatém úterý od 20 hod. - v klubovnì na faøe Spoleèenství mládeže støeda od 18:30 - klubovna na faøe již pravidelné schùzky, každou støedu! Od 18:30 do 21:00 možnost svátosti smíøení (otec Ondøej) - nejen pro mládež !!! Spoleèenství maminek a babièek ètvrtek od 9:00 do 11:00 v dìtském centru na faøe. Kontakt: Radka Habánová 251562 131.

Modlitba Rùžence Každý ètvrtek a pátek od 17 hod. je modlitba sv. rùžence. Nešpory Po každé veèerní mši sv., s výjimkou pátkù. Pravidelná páteèní adorace Každý pátek po veèerní mši sv. cca pùl hodiny spoleèná adorace. Každý první pátek v mìsíci je adorace do 23 hod. Farní rada Nejbližší schùzka 25.1.2004 Farní rada Zpravodaje Nejbližší schùzka 6.1.2004, 19:00 farní kanceláø Snìmovní kroužek Ukonèil pravidelnou èinnost. Kontakt J. Cuhra Výuka dìtí - náboženství Termíny a jednotlivé skupiny jsou vyvìšeny ve vývìsce. Posílejte své dìti pravidelnì! Katechumenát dospìlých Individuální pøíprava pod vedením P. Ondøeje.

Sponzorské dary:

Èíslo bankovního úètu farnosti je 110840051/0100. Jako variabilní symbol platby uveïte èíslo dárce, které vám pøidìlí faráø. Potvrzení o výši darù je vydáváno jednou roènì. Všem dárcùm ze srdce dìkujeme.

Farní www stránky:

Adresa je www.vaclavonline.wz.cz Své pøíspìvky, fotografie, aktuality a vše další, co chcete na stránky umístit, posílejte na adresu [email protected]

Farní Zpravodaj: Rádi bychom mìli ve Zpravodaji více informací o dìní ve farnosti. Program je bohatý, ale dopisovatelù je málo. Cílem je, aby z každé akce se objevil ve Zpravodaji èláneèek, by na 5 øádek, jaké to bylo, co by se mohlo vylepšit, pozvat dosud nerozhodnuté, aby se pøišli pøíštì podívat, apod. Proto bychom uvítali, kdyby se našli „dopisovatelé“, kteøí popíší své dojmy z farních akcí. Pøípadné stylistické neobratnosti rádi upravíme, ale chybí nám ohlasy na akce z øad farníkù. Možná, že právì jednoduchý a krátký popis nìkoho pøimìje, aby pøíštì pøišel také. P.S . Uzávìrka je 20. každý mìsíc. Dìkujeme všem, kteøí dodržují termíny!

STATISTIKA 2003

Vždy po skonèení roku bývá zvykem uvádìt alespoò nìkolik èísel, která uplynulý rok charakterizují. Rád bych se tedy tohoto zvyku pøidržel. V minulém roce bylo v naší farnosti udìleno pokøtìno 33 lidí, uzavøeno (nebo sanováno) 10 sòatkù a na vìènost jsme doprovodili 43 bratøí a sester. Pøehled hospodaøení naší farnost za uplynulý rok se dozvíte po uzavøení úèetnictví až v únorovém èísle Zpravodaje, kde bych rád uveøejnil úèetní výkaz spolu s komentáøem vypracovaným ekonomickou radou farnosti. P. Ondøej Pávek

2

Tyto první evangelizaèní kroky v souhrnu však nepøinesly oèekávaný úspìch. Když britský konzul plukovník Playfair roku 1864 navštívil misii v Rabai, nalezl zde pouze šest již pokøtìných domorodcù a dalších šest, kteøí byli ke køtu pøipraveni. Práce misionáøù však pøece nebyla marná. Jacob Erhardt na základì poznatkù z cest a informací od arabských a swahilských obchodníkù pøipravil mapu vnitrozemí, které nazýval “Uniamuesi“ – Vnitrozemní moøe, což bylo jezero, pozdìji pojmenované po vládnoucí britské královnì Viktorii. Na základì, v té dobì neuvìøitelných informací, že vr  ovníkové Africe jsou hory celoroènì pokryty snìhem, byla tak v Evropì probuzena nebývalá geografická zvìdavost o africký kontinent. Pøedstava, že Vnitrozemní jezero je napájeno ze stejného zdroje jako Nil, zpùsobila vyslání nìkolika badatelských expedic.Dalším ziskem byla významná Krapftova práce pøi sestavení swahilské gramatiky a slovníku. Díky zdravotním potížím byl Krapft donucen 1853 k návratu, zatímco Rebmann zùstal ještì dalších dvacet let. Do šedesátých a sedmdesátých let patøí i èinnost misionáøù Ducha Svatého, kterou jsme pøipomnìli již minule. Po roce 1863, kdy se protestantský biskup Tozer a U.M.C.A. (Universities Mission to Central Africa) pokoušejí otevøít svoji první misii na ostrovì Zanzibar, Otcové Ducha Sv. o pár let pozdìji úspìšnì, na pobøeží ležícím na pevninì ve vesnici Bagamoyo, pøijímají a uèí novému životu vykupované otroky ze zanzibarského otrokáøského trhu. Tak se ze zájmu o trpícího èlovìka zrodila Pavel a Mirjam Baldínských [email protected] první východoafrická katolická misie.

Š TÌDROVEÈERNÍ

MŠE

Na štìdroveèerní mši v 16:00 byli oba knìží. Nejprve zaèala jako normálnì, ale místo adventních písní se zpívaly koledy. To, že už jsou vánoce, nám zatím pøipomínaly jen stromeèky, betlém, který vyrobili lidi, a betlém vzadu, ovšem bez Jezulátka. Pøi kázni, kterou mìl otec Ondøej, dostal dárekJezulátko. Vysvìtloval, že Jezulátko, narozdíl napøíklad od svetru, mùžeme dostat všichni, Pán Ježíš se pøeci narodil pro všechny! Mezitím nìkteré maminky secvakávaly øetìzy. Po kázni mše probíhala dál jako normálnì. Potom (tìsnì pøed koncem) ministranti udìlali prùvod z øetìzu, který jsme vyrábìli bìhem adventu, pøi tom drželi svíèky zapálené od betlémského svìtla. Cestou vytyèenou øetìzem jsme potom šli k betlému a nesli jsme Jezulátko, které jsme položili do jeslièek. Pak otec Ondøej rozdal všem dìtem vánoèní dárek – svítící kometu, a šli jsme zpátky smìrem k oltáøi a hodnì jsme pøi tom zvonili zvoneèky. Mezitím otec František ozdobil øetìzem stromeèek. Na závìr jsme všichni zazpívali Narodil se Kristus Pán a nìkteré dìti stále ještì zvonily. Eva Habánová

MILÉ

DÌTI!

Je po vánocích. Stromeèky, pokud je ještì máte doma, už asi tolik nevoní a zaèínají opadávat, dárky, které jste dostaly, už také pomalu pøestávají být nové a vzácné… – Až na jeden. Vìtšina z vás byla na Štìdrý den v podveèer u nás v kostele. Urèitì si ještì pamatujete, že pod stromeèkem se našel jeden dárek pro otce Ondøeje, a urèitì si pamatujete, že tím dárkem bylo – Jezulátko. A snad urèitì si pamatujete i to, co vám otec Ondøej povídal – že totiž tenhle dárek vùbec není jen pro nìho samotného, ale i pro každého z nás, prostì pro všechny, kdo o ten dárek stojí. A to je to dùležité – stát o nìj. Je jasné, že dar–Ježíš s sebou nese radost a pokoj pro každého, komu se dává. A je víc než jasné, že na rozdíl od všech ostatních dárkù, které kdy mùžeme najít pod stromeèkem, tenhle „dárek“ (ta radost a pokoj v Ježíši) je sice neviditelný, ale zároveò takový, že se nikdy neomrzí. Svetr se okouká a onosí, hraèka omrzí, knížka se pøeète… Ale radost? Kdo by o ni nestál poøád, koho by omrzela? Jde jen o to na tenhle dárek nezapomenout a dennodennì v modlitbì opakovat: Pane, RHb dìkuji, že Tì mám.

11

O HLÉDNUTÍ

Milí bratøi a sestry, uplynulý rok se v celé církvi a tedy i v naší farnosti nesl ve znamení modlitby posvátného rùžence, kterýžto charakter mu vtiskl papež Jan Pavel II. svým apoštolským listem Rosarium Virginis Mariae. Kromì každodenní modlitby rùžence pøed veèerní mší sv. jste jistì zaznamenali a mnozí z vás také pøijali úèast v „rùžencové modlitební štafetì“ za knìžská povolání, která byla po celý rok pøedávána vždy v nedìli pøi mši sv. v 9:30. Rád bych touto cestou vyslovil upøímné podìkování všem, kdo se do tohoto díla zapojili a v modlitbì rùžence, kterou v kostele pro ostatní vedli, jí se úèastnili, anebo v rodinách bìhem týdnù, v nichž rùžencovou štafetu pøevzali, vyprošovali na pøímluvu Panny Marie Boží požehnání pro naši farnost, pro církev a pro svìt. Ti z vás, kteøí se zúèastnili na konci roku 2002 víkendové duchovní obnovy na Moninci vìnované právì rùženci na podkladì zmínìného papežova listu si možná vzpomenou na osobní papežovo vyznání, které jsem z listu v úvodu duchovní obnovy citoval. Jsou to slova nesmírné krásy a hloubky. Obèas mi znovu zaznívají v pamìti, a tak bych vám je rád nabídl i zde: „Ani já sám jsem pøi rùzných pøíležitostech neopomíjel povzbuzovat k èasté recitaci rùžence. Od mých mladých let mìla tato modlitba v mém duchovním životì vždycky dùležité místo. Tuto skuteènost mi s velkou silou pøipomnìla moje poslední cesta do Polska a zvláštì pak návštìva poutního místa Kalwaria. Modlitba rùžence mì provázela ve chvílích radosti i v okamžicích zkoušek. Svìøil jsem do ní mnohé starosti a našel jsem vždy útìchu. Pøed ètyøiadvaceti lety, 29. øíjna 1978, sotva po dvou týdnech od mého zvolení Petrovým nástupcem, jsem se vyjádøil takto: „Rùženec je moje oblíbená modlitba. Je vskutku nádherná! Nádherná ve své jednoduchosti i hloubce. (...) Dá se øíci, že rùženec je v urèitém smyslu komentáøemmodlitbou k poslední kapitole konstituce Lumen gentium, pojednávající o podivuhodné pøítomnosti Matky Boží v tajemství Krista a církve. Na pozadí slov Zdrávas, Maria se pøed naším duchovním zrakem skuteènì promítají hlavní pøíbìhy ze života Ježíše Krista. Pøíbìhy sestávají z radostných, bolestných i slavných tajemství a pøivádìjí nás k živému spoleèenství s Ježíšem takøka prostøednictvím srdce Matky. V rùžencových desátcích mùže naše srdce obsáhnout i všechny skuteènosti, které jsou složkami života jednotlivce, rodiny, národa, církve a celého lidstva. Pojímá osobní pøíbìhy i události týkající se bližních a zvláštním zpùsobem objímá ty, kdo jsou našemu srdci nejblíže. Prostá modlitba rùžence tedy tepe v rytmu lidského života“. Tìmito slovy, milovaní bratøi a sestry, jsem do každodenního rytmu rùžence vložil první rok svého pontifikátu. Dnes, na poèátku pìtadvacátého roku služby na místì Petrova nástupce, toužím uèinit totéž. Kolik milostí jsem skrze modlitbu rùžence v tìchto letech od svaté Panny obdržel! Magnificat anima mea Dominum! Toužím pozvednout své díky k Pánu slovy jeho nejsvìtìjší Matky, pod jejíž ochranu jsem svoji papežskou službu svìøil: Totus tuus!“ Rád bych – a doufám, že mohu – za nás všechny øekl, že tato slova potvrzují urèitým zpùsobem i naši zkušenost, kterou jsme s rùžencem uèinili: Kolik milostí jsme skrze modlitbu rùžence v uplynulém roce od svaté Panny obdrželi! Magnificant animae nostrae Dominum! Rok rùžence skonèil. Od adventu se jej modlíme pøed veèerní mší sv. jen ve ètvrtek a v pátek. A také rùžencová štafeta po vánoèních svátcích skonèila. Pøi štafetovém bìhu každý ubìhne svùj kus cesty, štafetu pøedá a závod tím pro nìho konèí. U této štafety nech tomu tak ale není. Vždy naše povolání k modlitbì je sice také závazkem vyžadujícím vytrvalost, ale pøedevším naznaèuje a pøedjímá nᚠvìèný a nade všechno krásný údìl: máme chválit Boha ve spoleèenství svatých. Navìky! P. Ondøej Pávek

4

vìží nad prùèelím byl postaven podle projektu Karla Brusta v letech 1842 až 1844. Letos tedy slaví 160 narozeniny. Nový kostel byl benedikován 20. øíjna 1844 a to faráøem Františkem Lampou, který celou stavbu uskuteènil. Z té doby pochází také veliký obraz patronù kostela svatých Fabiána (øímský papež) a Šebestiána (dùstojník císaøské armády) od malíøe Josefa Hellicha. Dodejme, že dvì barevné figurální kompozice na oknech pøedstavují Nanebe-vstoupení Pánì a Nanebevzetí Panny Marie. Mezi pozdìjšími faráøi vynikli svou horlivostí pøedevším literát Vlastimil Hálek (1893 - 1919) a vlastenec Václav Holub (1919 - 1950). Poslední oprava kostela a úprava jeho interiéru podle liturgické reformy druhého vatikánského koncilu byly provedeny v letech 1990-1991 péèí tehdejšího faráøe Miroslava Vágnera. V roce 1996 svìøil pražský arcibiskup farnost a kostel Øádu karmelitánù.

ZA RَENCOVOU ŠTAFETOU

Michael Mareš

Mše svaté jsou ve farním kostele sv. Fabiána a Šebestiána v pondìlí až v pátek vždy od 17.30 h, v sobotu v 7.30 a v nedìli v 8.30 h.

E VROPSKÉ

AKTIVITY VE

VÝCHODNÍ AFRICE.

1800 - 1880 Již minule jsme si pøipomnìli, jak dopad Prùmyslové revoluce ovlivòoval zmìny ve v dosavadním zpùsobu života v Evropì. Období, kdy se vesnice pozvolna stìhovala do mìst, kde bylo potøeba zaplnit továrny levnou pracovní silou, kdy èas života svázaného s pùdou nahradilo období pohybu. To byl fenomén, který vlastnì trvá až do souèasnosti, nebo lidská spoleènost nastartovala systematické využívání technického potenciálu na kterém je postaveno následnì celé dvacáté, ale i jednadvacáté století. V letech, která nás zajímají, zaèala veliká surovinová poptávka. Bylo potøeba uhlí a železo. Ze zámoøí byla požadována vlna i bavlna. Cukr i palmový olej mìl obohatit stravu rychle se rozrùstající populace. Pro nové výrobky bylo ale také nutné nalézt nové trhy, nová – pokud možno - nenasytná odbytištì. Východisky pro export se stala Amerika, Asie a také Afrika. Vedoucí roli v tìchto aktivitách hrála pøedevším Británie. Dùvody proto byly dva: Jednak to byl její dynamicky se rozvíjející prùmysl a na druhém místì pak námoøní síla, která ji uschopòovala ochránit své lodi a stabilizovat založené zámoøské državy – kolonie.

9

Z

ADVENTNÍCH A VÁNOÈNÍCH MEDITACÍ

RICHARDA ROHRA

Uvítejte cizince! Jak moc ještì žijeme v systémech tohoto svìta, jak moc jsme ještì ovlivòováni životními styly bohatých a slavných, lidmi, kteøí správnì mluví, správnì se oblékají, mají skvìlé zamìstnání! Mnozí z nás si okamžitì odhadnou spoleèenský stav druhého èlovìka: Teï víme, do které škatulky patøí. "Je vzdìlaný, bydlí ve správné èásti mìsta - mùžu mu dùvìøovat. Dobøe. To je mùj èlovìk! Hrál v systému tak jako já, považuje za odmìnu to stejné co já, považuje za úspìch..." Když tohle dìláme, tak se vyhýbáme Jeslièky v Øíèanech u Prahy (2003) obrácení. A proto už ve Starém zákonì Boží slovo vyzývá Židy, aby pozdravili a uvítali cizince v bránì. Židé mìli vždy nakázáno vítat cizince. Tato tradice pokraèuje až do Listu Židùm v Novém zákonì, kde autor øíká, že mnozí pøijali andìly nevìdomky (Žid.13:2). Zdìdili jsme tuto stálou tradici, že andìl - Boží posel je skryt v cizinci - v nìkom, kdo je cizí, zvláštní, kdo není jako naši lidé, jako my. Dnes veèer Ježíš vstupuje do Betléma jako cizinec, uteèenec, jako outsider. Dokážeme mu udìlat místo v naší pøecpané hospodì? Synové a dcery Boží Nám køesanùm se pøi køtu øíká, že jsme synové a dcery Boha. Zbytek života nám zabere, abychom našemu køtu uvìøili. Nemusíme si zasloužit své místo - už ho máme. Dohodnìme se na tomto: Jsme božské podstaty, jsme dìti Boží. Odkud odjinud jsme pøišli? To, co bylo kdysi uvnitø Boha je teï vnì Boha a to jsme my. Køesanství to nezpùsobuje. Køesanství to prostì ohlašuje a my máme to štìstí, že jsme to slyšeli. Jsme hlasatelé Dobrých zpráv; prohlašujeme, že všichni jsou synové a dcery Boha. Ale je tam problém: Ve fungování Církve jsme to celé obrátili naruby. Lidé tráví celé své životy snahou získat to, co už mají. snahou aby byli hodni Boha. Nemusíte si to zasloužit, už jste hodni. Jediná vìc, která vás zpoèátku oddìluje od Boha je pøesvìdèení, že jste oddìleni. Maria, matka Boží Maria symbolizuje lid Boží, Církev, symbol lidstva, které potøebuje Boha. Ve støedovìku pro to mìli skvìlý cit. Zobrazovali Marii jako ženu s obrovským pláštìm, pod kterým byli schováni všichni Boží lidé. Ona svým "ano" ve své osobì shrnula význam køesanství pro všechny lidi. Ona je symbol Božího koneèného vítìzství v lidstvu. V jejím tìlesném Nanebevzetí víme, že lidstvo je svobodné, vykoupitelné a nesmírnì dùstojné. U ní se to stalo zrychleným a dokonalým zpùsobem, abychom se na ni mohli podívat a øíci "ano". Ona je jedna z nás a je tím, èím budeme. My teï víme, že zmrtvýchvstání, které Ježíš slíbil, se bude týkat i nás - našeho ducha i tìla. Jsme vykoupeni zcela. Nejenom nᚠduch je svobodný; i naše tìla sdílejí vykoupení a svobodu Pána. O tom jsou Mariánské oslavy.

6

Slavnost Zjevení Pánì Pokaždé, když jako katolíci slavíme Eucharistii, vezmeme nìco z této Zemì, z tohoto svìta a øíkáme smìle, neuvìøitelnì - že je to Bùh. Neznám žádné jiné náboženství, které by tohle dìlalo. Vìtšina svìtových náboženství (Hinduismus, Budhismus a mnoho podob Protestantismu) se vždy snaží vás dostat do transcendentálního svatého pøemýšlení: myšlenky, vysvìtlování, principy, vize. Katolický pohled na svìt vždycky øíká: "Sestup do dìjin, do masa, do chleba a vína, do hmoty." Sestup do tohoto svìta a tento svìt stále bude meditaèním bodem duchovna. To je naše nejvìtší síla. Elegantní výraz pro to je "Inkarnaèní køesanství". Nejpopulárnìjší svátek nejsou Velikonoce. O tom není pochyb pokud jste nìkdy byli v Evropì, nebo v nìkterých zemích, kde mìl katolicismus velkou moc. Nejvìtší svátek jsou Vánoce - svátek Vtìlení, prohlášení, že Bùh se stal Tìlem v malém dìátku. Velikonoèní vykoupení je jenom logický dùsledek. Ke komu jinému bychom šli? Víra je dar. Neexistuje žádný zpùsob, jak byste si mohli dokázat, že Bùh existuje, že Ježíš je Pán, že Ježíš je skuteènì pøítomen a dává se nám v eucharistii. To jsou dary od Boha. Prosili jsme o nì nìkdy? Øíkali jsme nìkdy "Pane, dej mi vìdìt, že jsi Pán" ? Od Boha dostáváme to, co èekáme. Ježíš byl urèitì smutný, když øíkal Dvanácti: "I vy chcete odejít?" Šimon Petr mu odpovìdìl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty mᚠslova vìèného života." Jan 6:67-68 My se do té situace taky dostáváme: "Pane, nerozumíme, co naše životy znamenají. Nemáme jistotu, že právì teï to nìkam vede. Nìkdy pro nás nejsi tak moc skuteèný. Nìkdy s tebou neprožíváme žádnou radost. Ale Pane, ke komu jinému bychom šli? Vidìli jsme tvou slávu a tvoje èiny v našich životech. Miloval jsi nás a dovedl jsi nás až sem. Na tom - na té dobrotì stojíme." To je opravdový skutek víry. Víra není tak moc o tom, vìøit, že Bùh existuje, ale vìøit, že Bùh je pro tebe. To je radostná zvìst. pøeložil TomᚠSvoboda

NEDÌLNÍ

VÝLET ZA MŠÍ, TENTOKRÁT PO PROUDU

VLTAVY

Teple se obleèeme, vezmeme si teplý èaj na cestu, na Žofínì si vypùjèíme loïku a vyrazíme pìknì po proudu øeky Vltavy do zhruba dvacet pìt kilometrù vzdálených Libèic nad Vltavou. Ne nebojte se, to jsem jen tak žertoval. Ale pozvání opravdu platí. Skuteènì dnes navštívíme staré èeské mìsteèko s více než 3000 obyvateli, ležící severnì od Prahy. A jak? To nechám na vás. Mùžete jet na kole, autem, autobusem nebo vlakem. Já osobnì bych doporuèoval vlak. Alespoò tak poznáte nedávno dokonèený další úsek železnièního koridoru z Prahy do Kralup nad Vltavou. A navíc, kostel svatého Bartolomìje je rovnou u nádraží, staèí doslova jen pár krokù. První písemná zmínka o Libèicích pochází z roku 993 a je v zakládací listinì bøevnovského kláštera. Letos tedy v Libèicích slavili 1010 let existence. Dnešní Libèice vznikly spojením tøí pùvodních osad – Libèic, Letek a Chýnova. Pùvodnì zemìdìlská oblast se ale v druhé polovinì 19. století zaèala zásluhou železnice prùmyslovì rozvíjet. Vznikla zde øada prùmyslových podnikù, jako napøíklad šroubárny. Kostel svatého Bartolomìje byl postaven v letech 1763 až 1766 na místì pùvodního románského, pozdìji goticky pøestavìného kostelíku. Kostel byl vysvìcen v roce 1769. Malby v kostele pøipomínají muèení sv. Bartolomìje, sv. Josefa, sv. Cyrila a Metodìje, sv. Václava a také sv. Jana Nepomuckého. Dodejme, že zvon ve vìži pøeèkal všechny války a zvoní dodnes. Kostel, který je zapsán na seznamu nemovitých kulturních památek, nemùžete rozhodnì minout. Stojí totiž hned za nádražím. Nedejte se však zmást ještì jedním kostelem, který zahlédnete døíve, než vlak zastaví. V tomto pøípadì vidíte

7

chrám Èeskobratrské církve evangelické z konce 19. století. S kostelem sv. Bartolomìje je spojeno tradièní Libèické posvícení, které se každoroènì koná první víkend po svátku sv. Bartolomìje (24. srpna). Posvícení má bohatý kulturní a sportovní program, který se odehrává na mnoha místech ve mìstì. Tak to je tedy spíše tip na pøíští léto. Kolem kostela býval až do poloviny devatenáctého století høbitov. Roku 1854 byl však zøízen høbitov nový, jehož zajímavostí a zároveò kulturní památkou je socha Krista v nadživotní velikosti, která zdobí jeden z hrobù. Autorem sochy je známý sochaø František Bílek. Pokud vám po bohoslužbì (ta je zde v nedìli ve 14 hodin odpoledne) zbude ještì èas, mùžete se nedalekým pøívozem svést na druhou stranu øeky. Za zajímavou vyjížïku lodí zaplatíte pouhých 5 korun (dìti 3 Kè). Ze  d ruhého bøehu mùžete zamíøit do Máslovic, kde je muzeum másla. Ale o tom až nìkdy pøíštì. Hezký výlet pøeje Michael Mareš

NEDÌLNÍ

VÝLET ZA MŠÍ, TENTOKRÁT NA

„KOBL͎KOVOU“

POU

Dnešní nedìlní výlet za mší nás zavede do míst, kde se v dobì první republiky slavila první pražská pou, tradièní libocká „koblížkovᓠpou. Díky svátku svatých Fabiána a Šebestiána, patronù zdejšího kostela, který pøipadá na 20. ledna, to tak byla první pou v širokém okolí. Slavila se první nedìli po tomto datu. Traduje se, že na tuto pou se ve všech libockých domácnostech pekly voòavé a køupavé koblížky, které pak pouti nakonec daly i jméno. Po druhé svìtové válce ale pochopitelnì zájem Pražanù o tuto pou zaèal ochabovat a tak nìkdy v padesátých letech minulého století tradice slavných poutí docela zanikla. Podle kronikáøe Václava Hájka z Liboèan sahá historie kostela v Liboci až do roku 992. Poté co na tomto místì pohanský velmož Hradoboj, pán na Ruzyni, dal zavraždit horlivého katolického knìze Prostivoje, pøikázal kníže Boleslav II. postavit nade vsí kamenný kostel ke cti Panny Marie a muèedníkù Fabiána a Šebestiána. Dlužno dodat, že tato zpráva není pokládána za vìrohodnou. Farní kostel v Liboci je však písemnými prameny spolehlivì doložen ve 14. století (jako farní je pøipomínán v roce 1318), archeologickými sondami již o století døíve. Po husitských válkách kostel náležel stranì podobojí, po rekatolizaci byl péèí nejvyššího purkrabího Bernarda Ignáce z Martinic nákladnì obnoven. Samostatná farnost byla ale v Liboci obnovena až roku 1702. Pùvodní kostel, o nìmž se odborníci domnívají, že byl románského slohu, však nesplòoval svùj úèel. Byl temný a díky navýšenému okolnímu terénu i vlhký. A tak nakonec byl roku 1842 zboøen a nákladem 20 000 zlatých nahrazen novostavbou na tomtéž místì. Dnešní pozdnì klasicistní kostel na køížovém pùdorysu se ètyøbokou

8

ODEŠEL P. REINSBERG Jiøí Reinsberg se narodil 30. 3. 1918 v Brnì. Na knìze byl vysvìcen 19.12.1942 v Øímì. Papežským prelátem byl jmenován v roce 1991. Zøejmì nejproslulejší pražský kazatel byl faráøem kostela Matky Boží pøed Týnem na Staromìstském námìstí již od roku 1946 a až do své smrti 6.1.2003 tam vypomáhal v duchovní správì. Upøímnost a osobitý humor jeho kázání a vyprávìní, spjatý s vizí "veselého køesanství", pùsobily na jeho posluchaèe zvláštì v letech politického útlaku a ovlivnily dlouhou øadu nejen køesanských osobností. (V odkazu této zprávy získáte informace o knize J. Reinsberga "Probíhejte Jeruzalém a svite" - Nedìlní povídání pro ty, kteøí ráno musejí vstávat. Jedná se o soubor rozhlasových kázání, která byla pùvodnì pøipravována pro Radio Golem. Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství.) Pohøeb Mons. Reinsberga se bude konat v úterý 13.1. od 10.00 hodin v chrámu Matky Boží pøed Týnem. Hlavním celebrantem zádušní mše bude emeritní pražský biskup Jaroslav Škarvada. Rozlouèení na Vinohradském høbitovì zaèíná tentýž den ve 13.00 hodin.

R ORÁTY Ve 12.èísle loòského Zpravodaje vyšel èlánek „Informace o dìní ve farnosti“, parafrázující opakovanou výzvu redakce, aby ti, kdo se zúèastní nìkteré z farních akcí, alespoò struènì uveøejnili své dojmy prostøednictvím Zpravodaje. Autorka èlánku píše o „té nejlepší „„farní akci““ “, o každodenním slavení mše sv. v našem kostele, a z jejích slov vyzaøuje vdìènost. Já bych se k ní ráda pøipojila a napsala pár slov o tom, jak byla tato „farní akce“ „specializována“ v dobì adventní. Již druhý rok se u nás ve farnosti bìhem celého adventu slavily všechny ranní všednodenní mše svaté (a díky kostelu sv.Gabriela vlastnì i jedna nedìlní) se zpìvem staroèeských rorátù. Zvl᚝ ty všednodenní u sv.Václava mìly neobyèejné kouzlo. Èlovìk pøišel ještì za tmy, v temném kostele svítilo èervené vìèné svìtýlko a trochu svìtla vycházelo od mariánského (levého) boèního oltáøe. Tam byly také nanošeny židle a mše svaté se slavily tam. Takže komorní, a tedy stmelující prostøedí, krásné starobylé písnì, stmelující naši víru s vírou našich pøedkù, slova Starého zákona o blížícím se Vykupiteli, vdìènost za to, že je s námi a že ho smíme pøijímat v Nejsvìtìjší svátosti, i za to, že mùžeme znovu èekat na zpøítomnìní jeho prvního pøíchodu a být si jisti splnìním slibu jeho druhého pøíchodu… V povánoèním Zpravodaji se možná tahle slova mohou zdát už ponìkud pasé, ale tøeba tento „jednoduchý a krátký“ popis také nìkoho pøimìje, aby pøíštì, v pøíštím adventu, pøišel také“. RHb

OKÉNKO

PRO ŽENY

Také vás bolí záda, klouby, no prostì celý èlovìk ? Také se stydíte jít si zacvièit s omladinou o rozmìrech 90-60-90 ? A pøitom máte pocit, že by vaše tìlo potøebovalo trochu zdravého pohybu? Pøijïte si zacivièit s námi – vìkové ani váhové podmínky si neklademe. Cvièíme každé úterý od 18,30 do 20,00 hodin v DDM ve Štefánkovì ulici naproti kostelu. První hodina je na zkoušku zdarma, celé pololetí pak stojí 450,- Kè. U cvièení se nezadýcháme, protáhneme si záda a klouby, cviky jsou rehabilitaèní a pøizpùsobujeme je vlastním potøebám. Bližší informace : Petra Šustrová, tel. 257 328 718

5

Evangelní probuzení To jsou fakta, která však nevysvìtlují pøítomnost misionáøù ve Východní Africe, by mnoho z nich vìdomì i nevìdomky posloužilo i zájmùm evropským obchodním zájmùm. Ti pøicházeli pøedevším hlásat Evangelium a reprezentovat mocné evangelní hnutí v Církvi toho èasu. Postupnì bylo sice v jejich zájmu, aby cizí obyvatelstvo ve víøe konvertovalo ke køesanství, ale chtìli být také úspìšní pøedevším u migrujícího obyvatelstva vlastních zemí, a to pøedevším ve mìstech. Tak pøedevším v Británii nastalo v již 18. a 19. stol velké oživení náboženských aktivit, které vedlo ke vzniku tzv. Hnutí humanity (Humanitarian Movement) usilujícího o zrušení otroctví, obchodu s otroky, reformu vìzeòského systému, zlepšení pracovních podmínek pro ženy a dìti v továrnách apod. Tehdejší východoafrické misijní aktivity lze pro naše úèely rozdìlit do dvou hlavních období.

POZVÁNÍ K 

PØÍPRAVÌ NA BIØMOVÁNÍ

Bratøi a sestry, i v letošním roce bych rád v naší farnosti uspoøádal pøípravu k pøijetí svátosti biømování. Kdo byste letos chtìli tuto svátost pøijmout, pøihlaste se, prosím, co nejdøíve v sakristii nebo u mì osobnì. Setkání by se konala pravidelnì v úterý od 19 hodin na faøe, pøièemž první, úvodní setkání bude 3. února 2004. K pøípravì budeme používat již ponìkolikáté materiál „Život v Kristu“, který je pojat jako semináø charismatické obnovy synchronizovaný s liturgií postní a velikonoèní doby. Svátost biømování by se pak udìlovala nìkdy ke konci velikonoèní doby okolo svatodušních svátkù v závislosti na tom, jak se podaøí domluvit návštìvu nìkterého z otcù biskupù. Tìším se na spoleèná setkání s vámi. P. Ondøej Pávek

P ODÌKOVÁNÍ Bratøi a sestry, bìhem adventní doby jste mìli možnost podpoøit èinnost Misijní banky ubožákù pøíspìvkem do sbírky pøi mši sv. v 9:30 o 4. adventní nedìli a zakoupením vánoèních pøání. Celkovì se tìmito zpùsoby pro MBU vybralo 18.740,- Kè. Rád bych proto vyslovil upøímné podìkování všem, kdo pøispìli jakýmkoli finanèním obnosem i dìtem, které pøi hodinách náboženství pohlednice nakreslily. P. Ondøej Pávek A vám všem Pán odplatí vaši štìdrost!

ÈERSTVÉ První misijní období První lze datovat od 1840 až do roku 1870, kdy pøicházelo misionáøù pomìrnì málo a jejich èinnost nepronikala dál do vnitrozemí. Polem pùsobnost jim bylo pobøeží, kde jejich úspìch byl nevýrazný. Misionáøským pionýrem Východní Afriky byl Nìmec – Dr. Ludwig Krapft. Ke své práci byl vyslán roku 1837 anglickou Církevní misijní spoleèností (Church Missionary Society), aby pracoval mezi Galla kmenem skupiny Bantu v oblasti dnešní jižní Etiopie. Jeho prvotní nadšení bylo zklamáno, a tak se již roku 1844 objevuje na ostrovì Zanzibaru v nadìji, že obdrží povolení proniknout ke kmeni Galla vnitrozemím od jihu. O pár mìsícù pozdìji je již v pobøežním mìstì Mombasa, kde zakládá misijní stanici v Rabai. Její první kostel postavený až roku 1886 stojí dodnes. Zde se také k nìmu pøipojuje roku 1846 další misionáø Johann Rebmann a 1849 i Jakob Erhardt. Dr. Krapft v roce 1848 píše že, chápe misii v Rabai jako první ze série dalších, které by tvoøili „misijní øetìz“ mezi Východní a Støední Afrikou. Z tìchto základen, pak opravdu podnikali další cesty do velmi nebezpeèného vnitrozemí. Kupø. roku 1847 Rebmann do Teita a ke kmeni Chagga a následující rok se již setkává s vládcem oblasti nazývaným Makinga. Bìhem tìchto cest také poprvé spatøil horu Kilimanjaro, na vrcholku pokrytou snìhem. V èervnu 1848 Krapft prvnì navštívil kmen Usambara v oblasti øeky Pangani pojmenované podle vesnice na pobøeží. Byl také uvítán králem kmene Shambaa zvaným Kimweri ye Nyumbai, který misionáøe požádal, aby pøišli a uèili jeho lidi. Další rok 1849 Krapft cestoval skrze Ukambani, aby poznal krále Kivoi. Byla to také pøíležitost vidìt poprvé horu Kenya. V roce 1851 následovala již druhá cesta s úmyslem založit zde misijní stanici. Zatímco však cestoval s králem Kivoi k øece Tana, prùvod byl napaden a král zabit.

10

ZPRÁVY Z   TØÍKRÁLOVÉ SBÍRKY

Tøíkrálová sbírka ještì není u konce, ale já se vám alespoò pokusím sdìlit aktuální informace. V první øadì musím smeknout pøed arcidiecézní charitou, která ji letos opravdu bezchybnì zorganizovala. Zážitky z arcibiskupského paláce jsou velkolepé – skvìlá organizace, obèerstvení, rozhovor s otcem kardinálem Vlkem i biskupem Herbstem, prohlídka historických prostor paláce i vyhlídka na Prahu z jeho støechy. Poté nastalo vypuštìní do ulic – rychle se pøevléct do klerik a rochet, nasadit koruny, pomalovat toho èerného vzadu, rozpálit kadidlo (to abychom byli nejen vidìt a slyšet, ale i cítit) a s písní „My tøi králové jdeme k vám“ vyrazit mezi lidi. Bylo nás pìt králù a tøi dospìlci, utvoøili jsme tedy dvì skupinky. Se slovy : „Pøispìjte na arcidiecézní charitu.“ a „Arcidiecézní charita vám dìkuje.“ jsme vrchovatì naplnili tøi kasièky. Z Pražského hradu a jeho okolí jsme si pøinesli i valuty – tam nejvíce pøispívali Španìlé, potom Francouzi a anglicky mluvící cizinci, Japonci nechápali a Rusové „nìpanimáli“. By letos ve sdìlovacích prostøedcích probìhla reklama jen støídmì, pøesto Èeši vìdìli a pøispívali … A nìkteøí velmi štìdøe. Mì osobnì nejvíce pøekvapil prodavaè, který když jsme šli okolo jeho krámku, vybìhl ven, beze slova vsunul do kasièky peníze a zase se vrátil do své trafiky. Jiøina Matysová, dospìlaèka z druhé skupinky, mìla zase nejvìtší zážitek, když u chodníku pøibrzdilo auto, øidiè stáhl okénko, natáhl ruku s bankovkou a poté pokraèoval v jízdì. Ale jako vždy, nejlépe se vybíralo na schodech pøed kostelem. Díky vám všem!!! A milé je i to, že mi natolik dùvìøujete, že mi nosíte nebo posíláte peníze osobnì domù. Avšak až vyjde tento èlánek, bude už sbírka ukonèena a možnost dalšího pøispìní bude jen složenkou Petra Šustrová nebo opìt za rok do kasièky.

3