fa r n o s t i s v. A n e ž k y n a S p o ř i l ově, r o č n í k
2007 říjen
noviny
IX
DLÍT NA MODLITBÁCH Kdosi mi vypravoval: „Jednou jsem musil někam odcestovat. Krátce před tím jsem četl o nějakém neštěstí v dolech. Bylo zasypáno několik horníků. Mé myšlenky k nim putovaly. Cítil jsem, že jim musím pomoci. Alespoň u nich být. To znamenalo se za ně modlit. Ta krátká modlitba však byla příliš krátká... Nemůžeš se jen tak lehce vrátit na své pohodlné sedadlo, když ti jsou tam dole... Tu se sám sebou nabídl růženec. Modlil jsem se ho, a po celou dobu, co trval, byl jsem tam, kde jsem měl být.“ To mi jedním rázem ukázalo, čím je růženec: Je to způsob, jak dlít na modlitbách. „Prodlévání na modlitbách“ je akt, který stojí, trvá. To, k čemu se chystá člověk, když o něm řekneme: Hrouží se v modlitbu: žije v ní, noří se do ní, vstupuje před Boha, proniká k němu. Takový způsob modlitby je obtížný a nesnadný. Proto máme vyhraněné způsoby modlitby, které nám v tom pomáhají. K nim patří růženec, litanie a jiné. Růženec umožňuje člověku dlít na modlitbách: v nich dýchat, v nich se pohybovat, odpočívat, vnitřně se spořádat. S tím úmyslem ho máme říkat. Pak jeho síla působí. Dva druhy lidí jsou schopny tohoto způsobu modlitby: Lid, jehož základním postojem je rozjímání, a také člověk, který překonal neklid kritiky a stojí na pevné půdě svého živého nitra. Romano Guardini Připravil O. Řehoř
2. strana
farní noviny – říjen 2007
P O Z VÁ N K A D O S K A U T S K É H O O D D Í L U K O ŤATA Stále zveme děti od 8 do 12 let, aby se zapojily do naší činnosti. Scházíme se každé úterý v klubovně pod kostelem od 16:30 do 18:00. Do Vánoc chceme na výpravách vyrazit například do Zabité rokle, na podzimní prázdniny se Skauty Evropy, do Svatého Jana pod Skalou a na Prknovku, do kina, divadla a na plavání. Informativní schůzka pro všechny zájemce (především pro rodiče zájemců) proběhne 9. 10. od 18:15 v klubovně. Těšíme se na vás! Kontakt na vedoucí: Markéta Štromerová 723 187 727,
[email protected] Z E S K AU T S K É K RO N I K Y – TÁ B O R 1 6 . – 2 7 . 7 . 2 0 0 7 2 0 0 7 – I . d í l Jako každý rok, i letos jsme se kvůli malému počtu dětí dlouho rozhodovali, jestli na tábor jet nebo ne. Ale Pán byl k nám nadmíru milostivý a do cesty nám poslal chlapecký oddíl Skautů Evropy, který u nás v sále pod kostelem měl brzy zjara svou prezentaci. Poté jsme se rozhodli, že na tábor vyrazíme společně. Původní plán byl takový, že společná bude jen louka, pak jsme ještě přidali kuchyň a jídelnu. Program si každý oddíl měl vytvořit a realizovat sám. A tak se již zjara začaly naše myšlenky i přípravy ubírat směrem ke společnému táboření v Deštné u Jindřichova Hradce. Ovšem jak se blížil čas stavebky a tím i tábora, přepadaly nás obavy ze spolužití dvou oddílů s odlišnými zvyklostmi. Nebudeme se vzájemně obtěžovat? Budeme spolu vycházet? Budou si rozumět i děti? A najednou nastal den odjezdu na stavebku. Na letošní rok půjčili tři indiánská tee-pee a abychom je mohli postavit, bylo třeba ve třech dnech porazit, odtahat z lesíka vzdáleného cca 800 m a důkladně pořízem opracovat 39 soušek dlouhých 4–6 m! Dále připravit postele pro děti i pro nás, vykopat a postavit latrínu, vykopat táborový kruh, vsakovačky, odpadovku, jámu na stožár... Boží pomoc nás ale provázela a Pán nám poslal spoustu ochotných pomocníků, takže jsme vše potřebné zvládli ještě před příjezdem dětí. Třetí tee-pee stálo v neděli 15. 7. večer kolem deváté hodiny. Druhý den úderem poledne přijely děti a tábor začal. Jako téma jsme si pro letošek zvolili dobu antickou, konkrétně starý Řím. (Pokračování příště) Markéta Štromerová
farní noviny – říjen 2007
strana 3
KONC E RT Y V Ř Í JN U V NAŠEM K O STE LE pátek 12. října, 19.00 S Y LV I A G E O R G I E VA – K O N C E R T Z D Í L A J . A . B E N D Y představení kompletní nahrávky cembalových sonát Většina z nás, kteří v minulých letech zamířili do zpovědnice, si zde mohla povšimnout netradičního mobiliáře – velkého koncertního cembala. Patrně méně je známo, že nástroj, kterému náš kostel poskytl azyl (po dobu rekonstrukce bytu jeho majitelky) nesloužil v těchto místech pouze k dekoraci, ale též k pilnému cvičení. Výsledkem práce je ojedinělý projekt nastudování všech cembalových sonát Jiřího Antonína Bendy (1722–95). V první polovině loňského roku uskutečnila Sylvia Georgieva nahrávku tohoto kompletu, a stala se tak historicky prvním interpretem, který kdy pořídil zvukový záznam všech sedmnácti sonát českého hudebního velikána. J. A. Benda byl vskutku osobností, která do dějin evropské hudby zasáhla nepřehlédnutelným způsobem. Jako jeden z tvůrců nového hudebního slohu – klasicismu se stal inspirátorem celé řady protagonistů tohoto stylu, mezi Bendovy obdivovatele (a v jistém smyslu následovníky) patřil i W. A. Mozart (1756–91). Je téměř s podivem, že k realizaci podobného projektu nedošlo již ve 2. pol. 20. století, v době, která jinak značně přispěla k rozšíření obzorů hudbymilovné veřejnosti. Zmíněný komplet, obsahující čtyři CD, vydala začátkem letošního roku renomovaná Harmonia mundi na labelu Praga Digitals. V rámci pátečního večera budeme moci vyslechnout průřez dílem spolu s průvodním slovem, v němž nám S. Georgieva přiblíží autorovu osobnost i zajímavé souvislosti vzniku uváděných skladeb. Josef Bauer
Pátek 19.10. v 19 hodin koncert E V Y H E N Y C H OV É zpěvačky, kytaristky, skladatelky i textařky. Napsali o Henychové: „...Fenomén Henychová“ má po mém soudu čtyři základní prvky. Jednak její vysloveně nadprůměrný zpěv i hru na kytaru... ...dále jistota, že má co sdělit, že přináší poselství... ...originalita jejího typu... ...čtvrtým prvkem je její úžasná schopnost komunikace s divákem.“ Jiří moravský Brabec, Folk&Country 4/2000
P
Kde jste se narodil? Jsem čistokrevný Pražák, křtěný Vltavou. Bydleli jsme v Podskalí, mezi pěti kostelíky. Chodíval jsem ministrovat do Emauz k benediktinům, kde působil můj první skautský vůdce, P. Metod Klement, významný kazatel a veliký
přítel mladých. Byl to člověk, který se uměl snížit k duši dítěte – kluka jako já. Dodnes o něm prohlašuji, že to byl můj druhý otec. Nedaleko od nás byl kostel svatého Ignáce, kam jsem později přesedlal. Měl jsem ze školy a ze skauta, do kterého jsem vstoupil v roce 1934, spoustu kamarádů. Vyrůstal jsem v katolické rodině, tatínek byl ruský legionář s živou masarykovskou ideou, která se odrážela i v mé výchově.
farní noviny – říjen 2007 scházeli na kraji požárního bazénu na Karlově náměstí, protože jsme neměli klubovnu. Mezi chlapci byl i jeden hluchoněmý, díky kterému přišli další, a do měsíce jsme měli celý oddíl takto postižených dětí. Tyto děti navštěvovaly školu pro nedoslýchavé na Smíchově. Pracovaly s nimi řádové sestřičky, které nám daly k dispozici tělocvičnu, park, hřiště. Měli jsme tedy jakousi základnu. Starší chlapci začali vést skupinky, skládali rádcovské zkoušky. Založili jsme tři oddíly a smečku Vlčat (nejmenší do deseti let). Organizačně jsme museli uvažovat o založení střediska. Tím jsem také splnil slib, který jsem dal otci Klementovi. Středisko RO Z H OVO R Maják bylo zaregisSE ZDEŇKEM trováno pod číslem ZELENÝM 47 a klubovnu jsme získali u sv. Ignáce v úžasných prostorách nad kaplí. Z našich řad se rekrutovalo velké množství tamních ministrantů. První tábor se uskutečnil v zimě nedaleko Štěchovic s asi třiceti chlapci a první letní na Šumavě – oba i díky otcům jezuitům, kteří nám pomáhali třeba s dopravou. Naše skautské středisko bylo vyloženě křesťanské, měli jsme dva duchovní rádce – P. Bernarda Pitrunu SJ a P. Františka Tlamíka SJ. Absolvovali jsme lesní školy, abychom získali více vědomostí pro vedení dětí,
K OL EM
Stál jste u založení skautského střediska Maják. Byl jsem členem skautského oddílu Legio Angelica, naším vychovatelem byl již zmíněný P. Klement. Scházeli jsme se během okupace, byli mezi námi i Židé, kterým jsme se snažili pomáhat. Gestapo zakázalo v roce 1942 naši činnost, ale menší skupinky fungovaly dál pod hlavičkou Klubu českých turistů, říkali jsme si Káčata. Slíbili jsme P. Klementovi, že po skončení války každý z nás a podle svých možností a schopností založí skautskou jednotku – oddíl nebo středisko (což je 3–5 oddílů asi po 35 chlapcích). Hned po osvobození byla situace komplikovaná. Začali jsme přes Českou charitu pomáhat lidem vracejícím se z koncentračních táborů a současně jsme dávali dohromady chlapce. Nejdříve jsme se
N ÁS
an Zdeněk Zelený je mezi skautským lidem znám pod přezdívkou Káďa. Události jeho života by byly výbornou dobrodružnou četbou: z totálního nasazení v Norimberku v roce 1944 uprchl, skrýval se před gestapem, přešel přes Slovensko, Maďarsko, Transylvánské Alpy až do Rumunska, koncem války se opět zapojil do odbojové skupiny řízené generálem Kutlvašrem, založil skautské středisko Maják, pracoval s tělesně, zrakově i sluchově postiženými dětmi. Rok úspěšně unikal před zatčením StB, stal se na deset let muklem a po propuštění sledovanou osobou. Plně občansky rehabilitován byl až v roce 1990. Za činy svého života byl oceněn mnoha vyznamenáními, například nejvyšším skautským vyznamenáním – Řádem Stříbrného vlka. V roce 1996 mu po patnáctiminutové rozmluvě papež Jan Pavel II. udělil dvojí požehnání. Jedno bylo určeno bratru Káďovi a jeho rodině a druhé skautům a skautkám – bývalým politickým vězňům komunistického režimu. V roce 2005 ho papež Benedikt XVI. pasoval na rytíře řádu svatého Řehoře Velikého.
farní noviny – říjen 2007
FA RN Í CI
4. strana
strana 5 vzdělávali jsme se. Dnes, ve svém věku, se snažím na lesních školách předávat své letité zkušenosti jako instruktor. Jak jste přišel ke své skautské přezdívce Káďa, pod kterou vás zná většina lidí? Původně jsem byl Zelenáč, ale bylo nás víc. Potom za války, když jsem dělal spojku, jsem schovával zprávy pod požární kádě na půdách domů. Z krycího jména Káďa se později stala má skautská přezdívka. Káďou jsem asi od roku 1943. Skaut byl po převratu 1948 rozpuštěn a mnoho aktivních vůdců bylo pak v inscenovaných politických procesech odsouzeno. To se stalo i vám. Za ilegální vedení Majáku jsem byl v roce 1951 zatčen StB, půl roku vyslýchán a mučen. V září téhož roku mne pak za velezradu a špionáž odsoudili na 15 let. Bylo mi 26 let. Prošel jsem 22 věznicemi a pracovními lágry – Ruzyně, Mírov, Opava, uranové doly v Jáchymově a Příbrami. V době, kdy jsem měl pomáhat rodičům, vést děti, jsem seděl. Nebyl jsem sám. Jsem dokonce pyšný na to, že v procesu jsem byl souzen s otcem F. Kohlíčkem, páterem Ferdou a osmdesátiletým profesorem Spisarem z Olomouce. Měl jsem výbornou společnost na úrovni jak morální, tak intelektuální. Za těch deset let, co jsem nakonec odseděl, jsem se naučil spoustu věcí. Potkal jsem mnoho oduševnělých, vzdělaných a statečných lidí. Mohl jsem mluvit
6. strana s profesorem, biskupem, psychologem, truhlářem, knězem či lékařem. Když jsem neznal odpověď na nějakou otázku, vždy byl někdo schopen mi ji zodpovědět nebo vysvětlit. Byl jsem třeba na oddělení se 112 kněžími jediný laik, byla to pro mě obrovská škola. Žili jsme v hrubém prostředí a nesměli podlehnout. Držely nás ideály a víra. Museli jsme si udržet čistotu člověka tak, jak křesťan má žít. Denně jsem musel tisíckrát děkovat Bohu nejen za zdraví, ale i život. Mnoha politickým vězňům se za řady let odloučení rozbily rodiny, vztahy popraskaly. Vy jste měl vlastně v tomto ohledu štěstí – byl jste svobodný. To bylo hrdinství, vzít si „ocejchovaného“ za muže. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem našel svou ženu. V životě jsem si ji nezasluhoval. Seznámili jsme se v kostele po mši svaté a zanedlouho jsme se pak vzali. Byli jsme z lágrů a vězení propuštěni na zásah Ženevské konference, kdy Rusové v roce 1960 museli splnit podmínky, např. propustit politické vězně. Někteří přišli až za 13 až 16 let, ale většinu pustili po deseti letech na tzv. amnestii s desetiletou podmínkou. StB nadále kontrolovala, ovládala a vyhrožovala. Když nebudete hodní, odsedíte si, co vám zbývá, a ještě navrch. Co vám režim dovolil dělat po propuštění? Směl jsem dělat bílého zedníka na Kladně u vysoké pece, nádražáka posunovače nebo horníka.
farní noviny – říjen 2007 Co jste si vybral? Chtěl jsem jít k „ajznboňákům“ nebo k horníkům, ale když mě viděli doktoři (měl jsem snížení žaludku až na pánevní kost a vypadal jsem jako cezená nudle), a Božím řízením jsem byl přijat do strojíren v Modřanech, k mašinám. Shodou dalších okolností mě přijala parta kluků, kteří mi první měsíce nedovolili dělat těžké věci. Tam jsem byl až do roku 68, kdy jsem zase přestal být vhod. Po roce 1968 jsem pak přešel do podniku Stavby silnic a železnic, kde jsem se zabýval vývojem laserů a pracoval jako laboratorní technik. Byla nějak postihována vaše rodina? Když jsem byl ve vězení, rodičům pomáhali různí kněží a dobří lidé. Jsem totiž jedináček – o to víc mě trápilo, že jsou rodiče bez pomoci. Nakonec i obě mé dcery vystudovaly, i když měly za otce zločince. Bydlíte v Nuslích. Co vás přivádí ke sv. Anežce na Spořilov? Když se stavěl Spořilov, chodívali jsme s rodiči tudy do Krčského lesa na nedělní výlety. Zašli jsme na mši svatou ještě do kaple sv. Kláry a později do kostela sv. Anežky. Na Spořilově pak bydleli tatínkovi přátelé, občas jsem u Anežky i ministroval. Když jsem se přiženil do Nuslí, střídali jsme návštěvy kostelů ve Vršovicích a na Spořilově. Jedna dcera se provdala na Spořilov, druhá bydlí nedaleko, a obě i s rodinami chodí sem do kostela. Znám zde spoustu skautů a žije zde mnoho mých přátel. Připravila Michaela Tučková
farní noviny – říjen 2007
strana 7
S N E J M E N Š Í M I K PÁ N U Každou středu od 14.30 do 15.15 hodin probíhá v klubovně Šnečků pod kostelem náboženství pro předškoláčky. Není to žádné vyučování, spíš pomoc rodičům při výchově a uvádění dětí do světa víry. Tři až šestileté děti se v přítomnosti některého ze svých rodičů setkávají s kamarádem Sedmikráskem (maňáskem), který jim pomocí kratičkých příběhů pomáhá objevovat svět, žasnout a zamilovat si dobro. Na prvním setkání jsme si povídali, hráli i zpívali o sluníčku a o mraku. Když se děti usmívaly jako sluníčko, Sedmikrásek je chválil, když se mračily jako mrak, Sedmikrásek se polekal a schoval. Na závěr jsme vybarvovali a kreslili, takže každý odcházel domů s obrázkem sluníčka na připomenutí, že svět je krásnější, když se na sebe navzájem usmíváme. A když se potom stane, že maličký projevuje mračením svoji nelibost třeba nad oblékáním, leckdy stačí citlivé připomenutí Sedmikráskova strachu a je vyhráno. Je vyzkoušené, že i pro ty nejmenší platí: doma není nikdo prorokem. Když něco řekne někdo jiný, třeba Sedmikrásek, má to větší váhu, než když to stále dokola opakují rodiče. Je škoda toho nevyužít k dobrému. Klára Kudrnová
P O P RV É S A M A B E Z M A M I N K Y Čtyřletá Klárka statečně odjela v červnu na minitábor – víkendový výlet Šnečků - nejmenších človíčků z naší farnosti. Po návratu stručně konstatovala: Dobrý! Teprve u počítače nad fotografiemi na webové stránce se jí rozvázala pusa a vyprávěla, smála se a vyprávěla… Nakonec prohlásila: A pojedu na velký tábor! Říkala jsem jí: Tak dlouho bez maminky nevydržíš. Uvidíš, vydržím! Její tři starší sourozenci jezdí na skautské tábory a Klárka chce už být také „velká“. A skutečně v srpnu na táboře vydržela celý týden a byla nadšená. Velice děkujeme vedoucí Šnečků Veronice Koběrské, jejímu manželovi a spolupracovni-cím za obětavou práci s dětmi. Obětavost má Veronika asi v genech, vždyť už její dědeček pan Jiří Čížek se za totality věnoval našim dětem, vedl pěvecký sbor a pořádal se členy sboru výlety. Vděčně vzpomínáme! Za rodinu Klárky babička Anna Zikešová
C O
S E
D Ě J E
P O D
K O S T E L E M
Pondělí
Úterý
Středa
Pát ek
Pěvecký sbor 19.00
Schůzka oddílu Koťata, Šnečci 16.45
Výuka náboženství 14.30,15.15,16.00
Úklid kostela 8.00 Spolčo mladých 19.00
FA R N Í
Ú Ř A D
P. Řehoř Mareček Jihovýchodní IV. č. 25 tel. 2 72 76 34 60 úřední hodiny: po – pá 8.00 – 10.00
B O H O S L U Ž B Y pondělí: Petýrkova ulice . . . . . . . . 18.00 hod. úterý – pátek: . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.00 hod. neděle: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.30 hod. 10.30 dětská mše
8. strana
farní noviny – říjen 2007
NÁBOŽENSTVÍ PRO Od 5. 9. se začal scházet S TA N E P Ř E D Š KO L N Í D Ě T I farní pěvecký sbor každé SE Ve středu od 14.30 – 15.15 pondělí v 19 hodin v učebně pod nově probíhá v klubovně kostelem. Noví zájemci se mohou Šnečků nábožensko-etická hodina informovat u sbormistra J. Bauera, tel. Sedmikrásek pro nejmenší děti. 774 190 367. I n fo r m a c e u K l á r y Ku d r n o v é , Od úterý 2. 10. se schází oddíl Koťata 777 699 486 od 16.45 do 18.00 hod. v klubovně pod kostelem. Skautský křesťanský oddíl i nadále přijímá nové členy ve věku 7 – 12 let. V případě potřeby můžete volat hlavní vedoucí oddílu Markétě Štromerové na tel.: 272 932 472 nebo mobil: 723 187 727, či shlédněte naši nástěnku u vchodu do kostela.
VÝUKA NÁBOŽENSTVÍ Od 19. 9. bude každou středu probíhat vyučování náboženství. 14.30 - 15.15. - předškolní děti 15.15. - 16.00 - příprava na první svaté přijímání 16.00 - 16.45 - ostatní děti
Skupiny nejsou výlučné, je možné se 12. 10. v 19 hodin cembalový koncert domluvit na první hodině s paní kateSylvie Georgievy z díla J. A. Bendy chetkou Klárou Kudrnovou, tel. 222 362 146, mobil 777 699 486. 19.10 v 19hodin koncert písničkářky Evy Henychové 28. 10. slavnost výročí posvěcení našeho kostela sv. Anežky 21. 10. M I S I J N Í N E D Ě L E 2. 11. se scházejí františkánští terciáři a sbírka na misie. Jako vloni i letos bychom chtěli podpořit (každý 1. pátek v měsíci) v 16:30 ve tříPapežské misijní dílo a uspořádat na dě pod kostelem sv. Anežky. tuto Misijní neděli výstavu s misijní Program: Františkánské aktuality u nás tematikou. Děti z náboženství, skaut- i ve světě, Slovo duchovního asistenta ského oddílu Koťat a družiny Šnečků P. Řehoře Marečka OFM, Formace připraví perníčky, které budou rozdávat otázky - odpovědi, Mše svatá, Nešpory. po ranní i dětské mši. Budete si moci Všichni jsme srdečně zváni. koupit stolní misijní kalendář 2008 s unikátními pohlednicemi z misijních Pravidelný úklid kostela jednou za čtrzemí. K oslavám lze připojit modlitbu náct dní v pátek v 8 hodin., tentokrát růžence, adoraci, návštěvu nemocných 5.10., 19. 10 a 2. 11. Kdo by chtěl poapod. moci, bude srdečně vítán. Naše noviny si můžete přečíst i na internetové adrese www.anezka.ic.cz. Cena: 4 Kč. Číslo vyšlo 7. 10. 2007. Redakce: Michaela Tučková, Magdalena Martinovská
