noviny duben 2014 farnosti sv. Anežky Č eské na Spoř ilově roč ník XVI Kříž: provizorní umístění

farnosti sv. Anežky České na Spořilově

duben 2014

noviny

ročník XVI

Kříž: provizorní umístění Pro tento úvodník jsem si vypůjčil jeden text obdivuhodného italského biskupa Tonina Bella (†1993) „Kříž: provizorní umístění“. Jistě pochopíte proč. Ostatně závěr jeho textu jsme použili loni na velikonoční přání. »Ve starém chrámě v městě Molfetta je velký keramický kříž. Místní farář chtěl počkat, než ho definitivně někam umístí, a tak ho pověsil na stěnu sakristie a připíchl k němu papír s nápisem: Provizorní umístění. Ten nápis, který jsem v první chvíli měl za název uměleckého díla, mě prozřetelnostně inspiroval, takže jsem faráře poprosil, aby za žádnou cenu kříž odtud nedával jinam z té holé zdi, z toho provizorního místa, s tím žloutnoucím papírem. Provizorní umístění. Myslím, že není lepší formulace, která by kříž definovala. Můj, tvůj kříž, nejen kříž Kristův… Hlavu vzhůru. Tvůj kříž, i kdyby trval celý život, je vždy jen „provizorní umístění“. Kalvárie, na níž byl zasazen, není rezidenční zónou. A půda na této výšině, kde se odehrává tvé utrpení, nebude nikdy prodána jako stavební pozemek.

Také evangelium nás vybízí, abychom přemýšleli o provizornosti kříže. „Od dvanácti do tří hodin odpoledne nastala tma po celé zemi.“ Od dvanácti do tří hodin odpoledne. Hle, břehy, které ohraničují řeku lidských slz. Od dvanácti do tří hodin odpoledne. Jen pro tu dobu je umožněna zastávka na Golgotě. Mimo tyto hodiny je zde absolutní zákaz parkování. Po třech hodinách „bez milosti“ přijde snímání ze všech křížů. I Bůh bude považovat delší přítomnost zde za nepřístojnost. Hlavu vzhůru, bratře, který trpíš. I pro tebe nastává snímání z kříže. Neboj se, za chvíli tma uvolní místo světlu, země znovu získá své původní barvy a velikonoční slunce vtrhne mezi prchající mraky.« A tak jako jednou skončí letošní postní doba vprostřed noci výbleskem Ježíšova Vzkříšení, tak sobě i vám přejeme, ať také ona delší, ale provizorní „postní doba“ našeho života nikdy nerozmaže ostrost našeho pohledu na obzor prosluněný Vzkříšením. br. Regalát i jménem br. Jakuba

2. strana

farní noviny duben 2014

V

sobotu 8. března 2014 jsme se na Velehradě rozloučili jménem naší farnosti i jménem svým s nám drahou S. Kristou Boženou Turzovou (*29. 2. 1924, Havřice u Uh. Brodu ) z Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje. S. Václava Dudová, generální představená, děkuje všem z farnosti sv. Anežky za milou vzpomínku a posílá všem srdečný pozdrav. S. Krista zemřela dne 3. března ve věku 90 let. Spolu se svou rodnou i řeholní sestrou Virginií žily dlouhá léta v domku na Spořilově, v Jihozápadní III. a v naší farnosti v duchu svého poslání věnovaly své síly ekumenické, misijní, výchovné, pastorační, sociální a charitativní činnosti ve službách evangelia podle potřeb místa a doby. V kostele sedávaly vždy v poslední lavici před ambonem a každé setkání s nimi bylo pro nás potěšením a obohacením. Asi před osmi lety odešly na odpočinek na Velehrad, kde má jejich kongregace své kořeny. Jejich odchod byl pro nás opravdovou ztrátou a jejich místa v lavici zůstávala dlouho volná. Bylo milé slyšet od S. Václavy, že také sestry si uchovaly vzpomínky na spořilovskou farnost ve svém srdci a „spořilovské dny byly v jejich životě ty slunečné“. Starší ze sester, S. Virginie Marie Turzová (autorka monografie Kartouzský vězeň Mons. Jan Šrámek. Kněz a politik.) letos slaví 93 narozeniny. Jak jsme měli možnost zjistit, udržuje si stále svůj úsměv a svoji úžasnou vitalitu. Kladla nám na srdce, abychom žili s vírou, abychom si uvědomovali mocnou sílu myšlenky a naše práce a vše co děláme, bylo prospěšné nejen nám, ale zejména druhým. Marie a Pavel Myslilovi

V

den výročí úmrtí svaté Anežky České, v neděli 2. března, byl v kostele po mši svaté vystaven návrh sochy sv. Anežky, která by mohla stát na pandantu v průčelí nad vstupem do kostela. Model je dílem spořilovské sochařky Veroniky Durové a iniciativou Jana Vlasáka, který se ujal práce na realizaci. Po zralé úvaze, v níž jsme reflektovali jak různé historické a umělecké podmíněnosti, tak i některé pohledy farníků spolu s vlastními zkušenostmi, a se zřetelem na finanční možnosti farnosti, jsme se rozhodli tuto iniciativu nepodpořit. Návrh se tedy realizovat nebude. br. Regalát a Jakub Sádrový model sochy, foto František Rejl


strana 3

Tedy i ty ateista? David Maria Turoldo

Každé nové ráno Mnich východní církve

Toto byla tvá skutečná Noc, Pane, tvé sestoupení do Pekel, ještě předtím, než tě přijala do svého lůna země. Věřit v Něho a pochybovat o Něm, říci všem, že tě miluje, a strávit se láskou, a cítit, že jsi opuštěn. „Otče, Abba, tatínku!...“ Teď však jen: „Bože“, i když „tvůj Bůh“! Tedy nakonec už ne Otec? Nebo dokonce že neexistuje? Ale jak jsi potom mohl říci: „Do tvých rukou svěřuji svého ducha?“ Že bys zvítězil aktem víry bez naděje? Ač ztracen uvnitř propasti Nicoty, ještě jsi věřil? Vzkříšení, nic jiného není odpověď. Ale tys to nevěděl! Jako my nevíme. A ještě stoupá nad světem hustá Noc.

Pane, ať žádné nové ráno neozáří můj život bez toho, že by se má mysl obrátila k tvému vzkříšení a že bych šel v duchu se svými ubohými vonnými mastmi k prázdnému hrobu v zahradě! Ať každé ráno je pro mě ránem velikonočním! A každý den, při každém probuzení, s radostí Velikonoc, ať mě pronikne i hluboké obrácení, jež dokáže v každé situaci a v každém člověku poznat tebe, jak chceš být poznán dnes, ne jaký ses mi jevil včera, ale jaký se mi ukazuješ nyní. Ať každé z mých probuzení je probuzením v tvé skutečné přítomnosti, velikonočním setkáním s Kristem v zahradě, s Kristem často neočekávaným. Ať každá epizoda dne je momentem, kdy tě slyším volat mě jménem, jako jsi volal Marii! Dej tedy, ať se k tobě obrátím. Dej, ať odpovím jednoduše, řeknu ti jediný výraz, připravil br. Regalát

4. strana


R

odinu Koběrských většinou v kostele při mších svatých pohromadě nevídáme. Každý má své místo. Na kůru, u oltáře, mezi dětmi. Tatínka Radima Koběrského jsme se kromě jiného zeptali, kudy vedla jeho cesta na Spořilov, a jak se mu tu žije.

KOLEM

NÁS

FARNÍCI

Jaké jsou tvé rodinné kořeny? Pocházím z Ostravy. Mám sice jen starší sestru, ale taťka i mamka měli hodně

ROZHOVOR S RADIMEM KOBĚRSKÝM

sourozenců, takže se u nás v rodině pořád něco dělo. Často jsme se navštěvovali a trávili prázdniny nebo víkendy u někoho z rodiny, nejčastěji v Českém Těšíně, Domaslavicích nebo v Porubě. Také jsme s bratranci a sestřenicemi navštěvovali místní společenství a jejich mnohé akce. Do kostela jsme však chodili u nás v Ostravě-Zábřehu. Většina asi bude znát nový kostel sv. Ducha, ale ten v té době ještě nestál. Ten farní je zasvěcen Navštívení Panny Marie. Začal jsem ministrovat v šesti letech. Později jsem vedl ministranty, zakládal společenství mladých.

Vystudoval jsi ekonomii, co tě na ní profesně přitahovalo a v současnosti baví? Na ekonomii se mi vždy líbilo, že všechnu teorii, kterou jsme se učili, člověk vidí v každodenním životě. Studoval jsem účetnictví a personalistiku, což jsou věci, které člověk používá nejen v pracovním životě. Navíc se mi líbí, že ekonomie je velmi živá a díky neustále se měnícím podmínkám je potřeba být vždy ve střehu a umět reagovat. Do Prahy jsi přišel studovat. Jak ses sžíval s novým prostředím? Problém s novým prostředím žádný nebyl. Už střední školu jsem absolvoval sto km od domova, v Olomouci. Od 14 let jsem bydlel jsem na internátu a domů jezdil pouze na víkend. Již na gymnáziu jsem se rozhodl jít studovat do Prahy ekonomii. Když jsem se dostal na VŠE, změnilo se pouze to, že jsem domů jezdil méně. Na Spořilově jsem zakotvil hned od začátku a vlastně jsem do jiného kostela ani nechodil. Měl jsem několik důvodů. Bydlel jsem na kolejích na Jižním Městě, což bylo blízko. Hlavním důvodem ale bylo, že otec Řehoř byl bratr mého dědečka. Pamatoval jsem si, že jsme strejdu Vojtěcha (jak jsme mu doma říkali) několikrát navštívili, když jsem byl malý. Šel jsem tedy do prostředí, kde jsem někoho znal. Díky otci Řehořovi jsem hned začal ministrovat a seznámil se s mládeží. Záhy jsem se zapojil do činnosti spolča, později pak do vedení oddílu Koťata. A díky tomu jsem poznal Veroniku, se kterou jsme se ke konci studií vzali. Ve farnosti jsi iniciativní i jako muzikant a zpěvák. Kde ses hudebně vzdělával?


strana 5

Pocházím z muzikantské rodiny. U nás všichni na něco hráli. Vzpomínám si, že když dědeček slavil 70 let, tak jsme utvořili rodinný orchestr – od klavíru přes harmoniku, trubku, pozoun, klarinet, housle až k bicím. Jinak jsem začal v šesti letech hrát na klavír a absolvoval 12 let hudební školy. Na gymnáziu v Olomouci jsem se naučil hrát na kytaru a začal jsem zpívat ve sboru. V Praze jsem dostal k ukončení studia od Veroniky lekce

Nejdříve jsem v kostele hrál na kytaru a zpíval se spolčem. Také jsem zpíval ve sboru dospělých, později jsem začal hrát na varhany a nyní vedu kytarovou mši 1. neděli v měsíci. Navíc i doma všichni hrajeme na nějaký nástroj. Kterou hudbu preferuješ? Mám rád různé žánry. Těžce se to definuje. Tím nejdůležitejším v hudbě je pro mě melodie, která mě buď zaujme nebo ne. Nezáleží pak, jestli je to klasika, varhanní hudba, pop, folk nebo techno.

hry na varhany u Václava Petera, kterého navštěvuji dodnes. Navíc jsem měl štěstí i na hudbu duchovní, protože náš pan kanovník, P. Zaňka, byl velký zpěvák a při mši svaté se vše zpívalo a střídalo se sedm různých ordinarií. Dokonce jsme zpívali i staroslověnsky. Taky jsem byl v Zábřehu u zrodu kytarových křížových cest mládeže, které jsme se spolčem měli na starosti. Velkým zážitkem bylo, když jsme vedli i křížovou cestu na Diecézním setkání mládeže na sv. Hostýně cestou z Bystřice pod Hostýnem až na vrchol k poutnímu kostelu s velkým zástupem mladých lidí. Hudbě se věnuji i v Praze.

Profesně jsi úspěšný. Pracuješ v oblasti bankovnictví. Mnoho křesťanů má poměrně zkreslené představy o bohatství i o chudobě. Jak by ses k tomu vyjádřil? Asi nejlépe to vystihl jeden z klasiků: „To pravé bohatství se pozná jedině srdcem.“ Nelze totiž přesně definovat, kdo je bohatý a kdo chudý. Je lepší mít hodně peněz, ale bát se, kdo mi ublíží, mít kolem sebe neustále ochranku a nejít mezi lidi, nebo mít peněz málo, ale být obklopen lidmi, kteří mi nabídnou pomocnou ruku? Na to si musí odpovědět každý sám.

6. strana

Stalo se ti někdy, že bys musel řešit konflikt mezi vlastním svědomím a profesí? Myslím, že to není jen o profesi. Každý den člověk bojuje a rozhoduje se, zda uspokojí svědomí nebo rozum. Někdy se rozhodne lépe, někdy hůře. Ani já nejsem výjimkou. Jak myslíš, že církev naloží s majetkem získaným v rámci restitučního řízení? Nejvíce bude záležet na tom, zda k tomu majetku církev, tedy my všichni, přistoupíme s pokorou a budeme ten majetek využívat pro potřeby těch, co pomoc potřebují, nebo pro vlastní potřebu církve. Vždy to bylo, je a bude o lidech. Pokud budeme zároveň myslet na Boha a používat svěřený majetek pro dobro všech, pak dokážeme přesvědčit svými činy i nevěřící, že restituce byly správným krokem. Máš velkou rodinu, jak bys vás jednotlivě představil? Centrem všeho dění je Veronika. Ta dává všemu řád. Bez ní by nic nefungovalo tak, jak má. Klárka jako nejstarší pečuje o ostatní a snaží se jít příkladem a ráda zpívá. Tomáš je živý a dodává všem elán a rád hraje fotbal. Filip rád ministruje a stará se o naše žaludky, protože často chystá nějaké dobroty. Kristýnka dodává celé rodině radost svou bezprostředností. To nejdůležitější však je, že se doplňujeme a všichni si dokážeme navzájem pomoci. To nás posiluje a drží pohromadě. Také se snažíme každý den večer společně pomodlit a poděkovat Pánu za všechno, co jsme prožili. Pokud máme trochu volného času, snažíme se být spolu. Rádi jezdíme na výlety za poznáním, nebo se snažíme alespoň trochu sportovat.


Jste všichni velmi aktivními členy naší farnosti, jak to všechno stíháte? Veronika vede roky tlupu Šnečků, jsi na akcích také zainteresován? Nevím, jestli to stíháme, ale protože potřebujeme mít i duchovní rodinu, tak se snažíme do ní zapojit. Každý, jak může – kluci ministrují, Klárka zpívá ve sboru a pomáhá se Šnečky, Veronika je vede a připravuje pro ně rozmanité akce. Kristýnka se pak akcí účastní jako jedna členka oddílu. Já se již tolik nezapojuji. Pokud mám čas, pak se spíše snažím pomoci s organizací a materiálním zajištěním. To hlavní však dělá Veronika, praktikantky a ostatní vedoucí, bez nichž by do oddílu nechodilo padesát dětí z okolí. Budeme slavit Velikonoce, jak je jako rodina prožíváte? Co znamenají pro tebe osobně? Začátek Svatého týdne je vždy plný shonu – zkoušky sboru, ministrantské schůzky, pečení, uklízení. Když však začne mše svatá na Zelený čtvrtek, tak najednou člověk cítí, že se děje něco výjimečného. A to nejen při obřadech, ale i doma při modlitbě, společném prožívání. Vše vyvrcholí na Bílou sobotu, kdy se všichni celý den těšíme a připravujeme na večerní mši. Nakonec večer celou slavnost zakončíme společnou večeří, kdy se pomodlíme, zavzpomínáme na všechny zemřelé a symbolicky odvalíme kámen. Každý u stolu má zapálenou svíci, kterou si přinesl z kostela. Velikonoce jsou pro mě velkým svátkem. Naplňují mě radostí, protože si vždy uvědomím, že je tady nejen Ježíš, který se za nás obětoval, ale taky spousta lidí, kteří se obětují pro druhého. Připravila Michaela Tučková


strana 7

Setkávání nad Biblí a úvahy nad pašijemi V únoru a březnu jsme při sobotních setkáních s prof. J. Nagym pokračovali úvahami o Boží lásce a rozborem evangelia sv. Jana. Bůh stvořil člověka z lásky, každého člověka miluje. A člověk se od této lásky svým hříchem oddělil a stále odděluje. Bůh ve svém milosrdenství neustále nabízí odpuštění a uzdravení. Zaženu tvou nevěru jak mračno a jako oblak tvé hříchy. Navrať se ke mně, já tě vykoupím (Iz 44,22). V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy (1J4,10). Jestliže této biblické zvěsti uvěřím a rozhodnu se brát ji vážně, může mi poskytnout základní informaci o smyslu mého života, o mém poslání zde ve světě. Tato víra mi pak poskytuje také vše, co potřebuji, abych toto své poslání mohl a uměl v životě uskutečňovat. Dává mi poznat Boží záměr se světem, pochopit nabídku věčného života, spásy i spásy světa. Ukazuje mi, jak jsem zván ke spolupráci na spáse světa a moje možnosti v tomto směru. V sobotu 22. března jsme se vrátili k Janovu evangeliu a pokračovali četbou 3. kapitoly. Závěrem této kapitoly Jan Křtitel říká: „Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život…“ Tato slova navazují na slova Ježíšova na začátku této kapitoly: „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Co je to hřích? Poznal jsem Boží lásku, odmítám ji, oddělil jsem se od Boha, zdroje života, jsem mrtvý. Ve 4. kapitole je popisována rozmluva Ježíše se samařskou ženou. Před rozborem této části jsme si „odskočili“ do Starého zákona a otevřeli Druhou knihu královskou a Ezdráše a sledovali, jak vznikalo Samařsko. S P. Regalátem jsme se ve dvou setkáních věnovali pašijím. Evangelisté své zprávy o umučení Krista podávají rozdílným způsobem. Každý evangelista klade důraz na něco jiného. Marek a Matouš nám situaci líčí dramaticky, Jan, teolog, je akční. Např. o smrti Ježíše: Matouš (27,50) … vykřikl mocným hlasem a skonal. Jan (19, 30) … naklonil hlavu a odeByzantský kříž od Sv. vzdal ducha. Sledovali jsme poDamiána ze 12. století stavy pod křížem. Učedníci se roz(nyní u Sv. Kláry v Assisi), prchli, zbyla tam jen hrstka věrných před kterým se modlil sv. František. a nepřátelé. V Janově evangeliu ne-

8. strana


přátelé pod křížem mizí. Jedině Jan se zmiňuje o matce Boží, že stála pod křížem. Na druhém setkání jsme rozebírali pouze Janovy pašije. Začínají v zahradě, pokračují u velekněze a Piláta, končí opět v zahradě. Předobraz této zahrady je zahrada v ráji, kde lidé nebe ztratili, nyní obětí Krista znovu získali. Při Ukřižování na dřevěných dveřích baziliky Sv. Sabiny zatýkání Ježíše (18,4) vidíme jeho naprostou svobodu, on určuje běh událostí, určuje, co se kdy stane. O výslechu Ježíše u Piláta jsme meditovali nad knihou Vydán lidem do rukou (rozjímání o Kristově utrpení), kterou napsal kardinál Carlo Martini. Na závěr P. Regalát promítal zobrazení Krista na kříži od nejstaršího zachovalého díla přes ikony a byzantské kříže. První doložené vyobrazení kříže s Ježíšovým tělem najdeme na dveřích baziliky Sv. Sabiny na římském Aventinu ze začátku 5. století. V začátcích církve byla znakem věřících ryba. Teprve až když přestaly nejpotupnější popravy na kříži, stal se znakem křesťanů kříž. Anna Zikešová Postní duchovní obnova naší farnosti Ústřední myšlenkou postní obnovy, která začala v pátek čtrnáctého března, bylo čtení z Janova evangelia. Jan 10,10. „Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“ Otec Karel Satoria nám řekl: Bůh očekává, abychom žili plnost života. Bůh člověka vybízí, aby v sobě nechal působit Boží milost. Člověk má pro Boha velikou cenu. Člověk je volán a je mu řečeno: „Máš na to, stvořil jsem Tě pro sebe, uvědom si to, člověče!“ Sobotní ráno jsme začali zpěvem písně Naplňuj mě Duchem svým, tedy vzýváním Ducha


strana 9

svatého. Úvodní slovo měl otec Jakub, pak byly přítomnými pronášeny díky a prosby a otec Satoria uvedl první přednášku poukazem na knihu Martiny Střítecké s názvem Hledám Tvoji tvář. Všem se představil a znovu odkázal na Janovo evangelium a slova svaté Terezie z Avily. Každý člověk by měl chtít mít život. Rozumí se nejen život jako takový, ale duchovní život, život s Bohem. Duchovní život je podle otce Satorii Boží milost. Rozhodně bychom neměli věřit, že naše osobní ubohost nás nějak diskvalifikuje. Leon Bloy říkával: „Jediný smutek je nechtít být svatý“. Vzhledem k tomu, že je naše farnost františkánská, zabýval se otec Satoria významem mnišství. Jako takové je podle jeho slov radikálním „chtěním Boha“. Mniši jsou něco jako vykřičníky, jak říkal už svatý Jan Zlatoústý. Mnišství ale nemá žádnou vlastní svátost, vychází jen ze křtu, který je žit. Žít křest znamená žít stálým milováním Boha, ale i přijímat od Boha dar za darem, a to proto, abychom mohli obdarovávat druhé. Ponořeni nejsme jen do vody, ale do Ježíše – do života Boha. Noření se do Boha je zkušenost, že Ježíš člověka naplňuje, a to je to, co máme chtít (hic et nunc) tady a teď. Svatý Benedikt se svým heslem Ora et labora, tj. Modli se a pracuj, říkal, že jedno (modlitba) bez druhého (práce) nemá smysl, mezi jedním a druhým není (nemá být) žádná skulina, obojí má stejný význam. Důraz byl kladen především na modlitbu. Modlitba je umění rozpoznat, jakým způsobem člověk spolupracuje s Bohem. V modlitbě se musíme cvičit jako ve všem jiném. V modlitbě se obracíme k Bohu. A obracím-li se, tak dostávám. Pak se ovšem nemohu chovat, jako bych nic nedostal. Otec Satoria konstatoval, že ve francouzštině je slovo prosba zcela totožné se slovem modlitba. Prosba a dík je normální projev obyčejné slušnosti. Vůči Bohu by to mělo platit také. Chceš-li růst v modlitbě, modli se! Jak nám pověděl P. Satoria, máme věřit Bohu, ne tomu, co nás napadá. Proti minimalismu (neodvažujeme se žádat) musíme postavit maximalismus (žádáme o vše, tj. Boha o Boha). Sv. Terezie z Avily říkala: ROZPOZNÁVAT, že jsem milován, je mnohem víc, než se DOZVÍDAT, že jsem milován. Bůh je láska, Bůh je láska ve mně. Otec Satoria se odvolával na Benedikta XVI. Láska je vůle orientovaná k DOBRU. Co je DOBRO? Základní dobro je to, CO JSEM. Celá modlitba nám má dávat Boha, vše jiné je MÁLO! Vrcholem modlitby je KONTEMPLACE. Svatá Terezie z Avily, když se chtěla kontemplativně modlit, začínala četbou a říkala, že „svolává holoubky“ – soustřeďovala se. Pak může nastat Solo Dio pasa. Být s Bohem. Po mši svaté, kdy jsme otci Satoriovi poděkovali, následoval společný oběd, agapé a diskuse v malém sále. Vše bylo velmi srdečné. Velký dík Bohu a všem, kdo se na přípravě a provedení této úžasné duchovní obnovy podíleli! Eva a Jiří Petrusovi

10. strana


Pouť do Poříčí nad Sázavou 2014 Národní rada Sekulárního františkánského řádu spolu s farností v Poříčí zvou srdečně na pouť vás i vaše přátele. Františkánští terciáři tím zahájí rok francouzské-ho světce Ludvíka, patrona SFŘ.V Poříčí nad Sázavou, v kostele sv. Havla (u řeky), bude obětována mše sv. za dr. Františka Noska (1886 –1935), františkánského terciáře a významného předválečného katolického politika a národohospodáře. Pouť bude v sobotu 26. dubna, mše svatá v 15.00 hodin. Hlavním celebrantem bude otec Bogdan Sikora OFMConv., provinciál řádu minoritů. Miloslav Mūller, 732 74 49 53.

3.5. v sobotu od 9 hodin začne velký úklid především kostelní věže. Současně bude probíhat svépomocná instalace zábran proti holubům – uvítáme jakoukoli poloprofesionální/profesionální pomoc i radu. Prosíme všechny otrlé a fyzicky zdatné, kteří by byli ochotni při úklidu pomoci. Bude potřeba se vybavit košťaty, lopatami, kovovými 775 720 752, mail: [email protected] lopatkami. Dan Čáslavka,

Velký úklid

Jarní zprávy ze Šnečků Druhou dubnovou sobotu nás čeká odemykání lesa. Těšíme se na cestování vlakem i na hledání zlatého klíče. Kdo jej získá, může pomoci jarní víle odemknout les po zimním spánku. Vzpomínám, jak nám loni paní Zima kazila plány. V polovině května se ze Šnečků stanou detektivové. Pojedeme do Máchova kraje na minitábor. Pomůžeme slavnému detektivovi vypátrat zmizelá zvířata ze Zoo. A za pomoci kamarádů Pindi, Bobíka, Fifinky a Myšpulína se nám nakonec podaří dostat se k pokladu. Mohou se k nám přidat i děti z farnosti, které pravidelně na schůzky nechodí. Bližší informace k táboru www.snecci.cz nebo na informační schůzce 8. 4. v klubovně. Veronika Koběrská Noc kostelů V pátek 23.5. se již podruhé naše farnost připojí k evropskému projektu Noc kostelů. Kostel svaté Anežky zůstane pro všechny otevřený po celý večer až do půlnoci. Všichni, kteří zavítají dovnitř si budou moci prohlédnout kostel, poslechnout si slova i hudbu nebo se jen v tichu zastavit. Podrobnosti o programu přinese květnové číslo Farních novin. Více také najdete na webových stránkách www.anezka.ic.cz nebo www.nockostelu.cz. Klára Konvalinová Exercicie pro rodiny Milé spořilovské rodiny, srdečně vás zveme na exercicie pro rodiny na opatství Želiv, v termínu 25.–30.7. 2014. Rodiče zde mají možnost prohloubit svoji víru, hlídání dětí během přednášek je zajištěno. Kromě dopoledních a odpoledních přednášek je možnost jít s dětmi denně na mši sv. i být v tichu. Pro zájemce je zajištěna plná penze. Přednášky vede bratr kapucín Pavel Lev Eliáš OFMCap. Více informací: Iva a Petr Ryzovi, 777 026 223,


s t r a n a 11

Ve l i k o n o c e v k o s t e l e s v. A n e ž k y BOHOSLUŽBY VE SVATÉM TÝDNU Zelený čtvrtek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.00 Velký pátek . . . . . . . . . . . . .18.00, 24.00 křížová cesta (vede mládež) Bílá sobota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20.00 Neděle Zmrtvýchvstání Páně . . . . . . . . . . . . . . . . . . Velikonoční pondělí .

8.30, 10.30

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.30

Příležitost ke svátosti smíření ve Svatém týdnu od středy do pátku vždy od 16 do 18 hodin, možnost i denně 9–18 hod u PM Sněžné.

st

16.4. v 19.30 vás srdečně zveme na koncert Stamicova kvarteta. Na programu: Josef Haydn: Sedm slov Vykupitelových na kříži. Slova přednese Rudolf Kvíz. Vstupné dobrovolné

st

Výstava výtvarníků z Klubu vozíčkářů v Petýrkově ulici. Autoři výstavy: Pavel Soukup, František Újezdský, Eva A. Schmidtová Vernisáž: 16. dubna 2014 v 17 hodin v PC klub Zelený pták, U Zeleného ptáka 1158, Praha 4 - Kunratic

čt

17. 4. Noční adorace v kostele sv. Anežky ze Zeleného čtvrtka na Velký pátek: Zveme mládež a farníky, kteří by chtěli bdít v Getsemanské zahradě, aby se zapsali do tabulky vzadu v kostele. Adorace bude probíhat do té doby, dokdy budou zapsaní lidé na adorační službu.

pá

18.4. na Velký pátek vás srdečně zveme na každoroční křížovou cestu s dětmi na Petříně, kterou pořádáme ve spolupráci s modřanskými matkami. Společně projdeme všechna zastavení s prosbami, čtením a písničkami. Sraz v 10 hodin na Újezdu u stanice lanovky. Kontakt: Gábina Holejšovská, 721 833 922.

so

19.4. Radost. O Bílé sobotě budou pokřtěni a biřmováni v našem kostele Radek Břečka, Dana Etlíková a Dana Šourková. Moc se těšíme a prosím vás, abyste tyto naše katechumeny provázeli modlitbou. Po slavnostní mši proběhne společná oslava s novokřtěnci. Také se těšíme na slavnost biřmování ostatních biřmovanců v katedrále o slavnosti letnic.

V Katolickém týdeníku se objevila upoutávka na Velikonoční misálky pro děti, vhodná pomůcka na přípravu a prožití velikonočních obřadů s menšími i většími dětmi. Misálky jsme objednali hromadně a budeme je nabízet přímo v kostele po bohoslužbách. Cena jedné sady je 99 Kč.

12. strana


Křížová cesta během postu přede mší od 9 hodin. Vilma STANE vždy v pátek od 17.30 hodin Petrusová 732 586 406 SE pod patronací našich farníků. 20.4. zpívání s malými dětmi se Vedou: 4.4. Iva Ryzová, 11.4. uskuteční na Boží hod velikonoční. Marie Myslilová (terciáři), 16.4. Klára Všechny děti jsou srdečně zvány. Kudrnová + děti (středa), 18.4. Michal Zkouška jako obvykle v neděli přede Čížek + starší mládež – o půlnoci. mší sv. v 10 hodin pod kostelem. Iva 3.4. v 17.30 hodin tichá adorace Ryzová, 777 026 223 4.4. setkání františkánských terciářů v 16.30 hodin v místnosti pod presbytářem kostela.

24.4. po mši svaté Zamýšlení nad vírou: téma Vzkříšení. Vede P. Vladimír Slámečka.

6.4. kytarová mše v 10.30 hodin, vede R. Koběrský, zkouška v 9.30 hodin v sále pod kostelem.

26.4. v 9.30. hodin Setkávání nad Biblí s prof. Jozefem Nagyem

11.4. ministrantská schůzka v 17 hodin

26.4. V. etapa cyrilometodějské pouti na Velehrad, trasa: Heřmaničky – Střezimiř – Borotín – Klokoty 26 km. Kontakt: František Reichel, 725 939 385

12.4. v 9.30. hodin Setkávání nad Biblí s prof. Jozefem Nagyem 15.4. od 19 hod. pěvecká zkouška na božíhodovou neděli pod vedením V. Petrusové. 16.4. v 15.15 hodin místo výuky náboženství křížová cesta pro všechny děti, jejich rodiče i ostatní farníky, od 16 hodin svátost smíření pro děti. 16.4. po mši svaté koncert Stamicova kvarteta, na pořadu Sedm slov Kristových od J. Haydna. 17.4. noční adorace v kostele sv. Anežky 18.4. na Velký pátek vás srdečně zveme na každoroční křížovou cestu s dětmi na Petříně. Kontakt: Gábina Holejšovská, 721 833 922 18.4. křížová cesta v kostele sv. Anežky ve 24 hodin 20.4. Zveme všechny, kteří by nám chtěli pomoci zpívat na dětské mši svaté o Božím hodu velikonočním, na zkoušku v úterý 15.4. od 19 hod. V neděli 20.4. bude zkouška

26.4. pouť do Poříčí nad Sázavou

2.5. setkání františkánských terciářů v 16.30 hodin v místnosti pod presbytářem kostela. Všichni jste zváni. 3.5. v sobotu od 9 hodin proběhne velký úklid především kostelní věže. 4.5. kytarová mše v 10.30 hodin, vede R. Koběrský, zkouška v 9.30 hodin v sále pod kostelem. Pravidelný úklid kostela jednou za čtrnáct dní v 8 hodin, tentokrát v pátek 4.4., 16.4., 30.4. a 16.5. 6.–8.6. společný farní víkend spojený s brigádou i odpočinkem a táborákem v Hájku u Prahy. Zváni jsou zvláště rodiny s dětmi, ale víkend je otevřený pro všechny členy naší farnosti. Velikonoční pohlednice, které připravily děti z náboženství a ze skautu, visí u vchodu do kostela. Vybrané peníze z jejich prodeje pošleme jako obvykle do katolické školy v estonském Tartu.

Stránky farnosti www.anezka.ic.cz, číslo účtu farnosti 68349399/0800 u České spořitelny Náklad na výtisk: 12 Kč. Číslo vyšlo 4. 4. 2014. Redakce: Michaela Tučková – misatuk@ seznam.cz, nepodepsané kresby Magdalena Martinovská – [email protected]:


strana 13

noviny duben 2014 farnosti sv. Anežky Č eské na Spoř ilově roč ník XVI Kříž: provizorní umístění

Recommend Documents