farnosti
sv.
Anežky
na
Spořilově,
říjen
2010
noviny ročník
XII
„Kostel, kde jsme byli pokřtěni, je jádrem naší bytosti,“ napsal Hilaire Belloc v jedné ze svých knih. Pak jsou kostely, do kterých pomalu vrůstáme a stávají se naším domovem. Tam prožíváme nejpokojnější čas našeho života. Tam nasloucháme božímu hlasu, tam prožíváme společenství lidí, se kterými jsme zajedno, tam s nimi zasedáme za jeden stůl. Je to požehnané místo našeho života. Je to místo, kde jsme stále očekáváni, ať přicházíme s radostí nebo obtíženi břemenem nevěrnosti. Jak krásně říká Exupéry: Když jsi o jedné noze, Bůh po tobě nechce, abys tančil. Náš laskavý Pán má pro každého z nás pochopení a bere nás tak, jak jsme. On umí ocenit i to nejmenší gesto, kterým jsme druhým přinesli radost. Na starobylém kostele pod slunečními hodinami jsem četl nápis: Non numero – nisi horas serenas. Ať chvíle prožité v domě božím nejsou pro nás časovými intervaly, ale chvíle zjasněné přítomností Tváře, která nám přináší všechno, co potřebujeme k životu. O. Řehoř
2. strana
Mi si jní
farní noviny – říjen 2010
neděl e
Misijní poslání se týká úplně každého pokřtěného člověka (Benedikt XVI.) Přïležitosti ke konání dobra nedává Bůh jen tak. Doteky, na kterých nejvíce záleži, máš v rukou i ty. Nejlépe druhému porozumíme, když zkusíme nést jeho břemeno. Neodkládejte na zítřek dobro, které můžete udělat dnes, možná už zítra nebudete mít čas. (sv. Jan Bosco) To jsou některé citáty z letošního misijního kalendáře – Misijní kalendář 2011: Surinam, bijící srdce Amazonie. Tento originální kalendář nabízí neobyčejné záběry a aktuální informace z tropické země Surinam, které byly pořízeny během nedávné misijní cesty tříčlenné skupiny zástupců Papežských misijních děl z ČR. Najdete zde zajímavosti ze života misionářů i domorodců, podrobnosti o práci PMD, o projektech, které v Surinamu z ČR podporujeme a jako vždy 13 unikátních pohlednic a kompletní kalendária. Kalendáře budou k dispozici o letošní misijní neděli 24.10., kdy po obou mších svatých budou děti vybírat peníze na podporu misií a chudých ve světě. Darem 100 Kč můžete skrze Misijní díla zachránit život dítěte z největší bídy na půl roku. Dar 200 Kč vystačí na rok. Ze srdce děkujeme! I letos přicházíme v rámci misijních oslav s nabídkou vytvoření společného Misijního Mostu Modlitby, a to v předvečer letošní Misijní neděle, tj. v sobotu 23. října ve 21hodin. Všichni zájemci se mohou doma či v kostele sejít, zapálit svíčku a pomodlit se růženec nebo jakoukoliv modlitbu za misie, misionáře, chudé a trpící lidi, za šíření radosti evangelia na celém světě. Klára Kudrnová
O
době, kdy byl postaven kostel sv. Anežky, se píše v malé knížce, která vyšla poprvé v roce 1939. Někteří spořilovští farníci možná ještě mají toto 1.vydání. Nyní byla vydána znovu. Název knihy je „Dr. Nosek mladým“ a je věnována Františku Noskovi, který se velmi zasloužil o postavení našeho kostela. Mimo jiné tak, že při svých přednáškách po Čechách vyzýval k darům na tento účel. Nosek byl poslancem a ministrem za Československou stranu lidovou. Byl však činný i na jiných úsecích, např. v oblasti vzdělávání, charity a katolického družstevnictví. Kniha je sborníčkem textů z předválečné doby. Při četbě jakoby nahlížíme kukátkem do tohoto období, kdy se naše země rozvíjela, přes všechny těžkosti. Autorem knížky je J. Janoušek, tehdejší tajemník Sdružení katolické mládeže. Členům této organizace Nosek mnohokrát přednášel. Knížku nyní vydal Sekulární františkánský řád (dříve nazývaný III. řád sv. Františka). Byla použita i původní obálka s kresleným portrétem F.Noska. Původní znění je doplněno úvodem, který obsahuje informace o poutích k Noskovu hrobu v Poříčí n. S., o publikacích věnovaných Noskovi atd. Miloslav Müller
farní noviny – říjen 2010
strana 3
Kaple Sv. Kláry Buďte světu světlem, vyprošovali zakladatelé chrámu Páně Sv. Anežky České na Spořilově. JUDr. Fr. Nosek koupil pozemek na nový kostel a otec PhDr. Jan Evangelista Urban OFM, provinciál františkánů, pojal duchovní starostlivost nad věřícími. Pokoj a dobro se tak šířilo z řádu menších bratří od Panny Marie Sněžné na nově stavěná pražská předměstí. Vysoká, štíhlá okna s modrými a střídavě žlutými tabulkami ve formě křížů osvětlují oltář a celý prostor chrámu Páně Sv. Anežky. Nebe, slunce i kříž prostupují dovnitř i naopak. Kolem jdoucí slyší zpěv, varhany a za soumraku vidí i večerní osvětlení. Pečlivý návštěvník kostela si všimne drobných nápisů na okenních tabulkách. Jsou to prosby dárců prvních farníků. Vlevo na prvém lodním okně je napsáno: KE CTI SV. PANNY KLÁRY. Dříve než byl chrám Bl. Anežky a patronů českých postaven, sloužila ku slavení mší svatých v Záběhlicích-Spořilově kaple Sv. Kláry. Ministr Nosek tenkrát zakoupil bývalou kantýnu v dolní části náměstí, nechal ji rozebrat a na novém místě z ní postavit kapli sv. Kláry, tam kde je dnes parkoviště. Kaple se vybavila věžičkou a vnitřním zařízením od různých dárců. Vnitřní prostor byl malý, cca 9 x 7 m. Kapli vysvětil dr. Urban dne 26. 6. 1929. Věřící zde postupně začali vybírat peníze na postavení nového velkého chrámu. Kupovali si cihly (po 2 Kč) a dokonce se předplácela okna.Vybralo se tenkrát na 70 tisíc korun. Příspěvek na okna věnovaly rodiny Khůnova, Kalábova, Votrubcova a Kopalova, které měly na náměstí krámky se řeznictvím, smíšeným zbožím a látkami. Mezi drobné dárce patřily také rodiny Pauerova, Zátkova, Mlíčkova, Kulovaná, Sochrova, Valtrova, Eklova a mnoho dalších, jejichž prosby jsou uvedeny na tabulkách oken. Mimořádnou zásluhu na sbírce má pan V. Nezavdal a františkáni ThDr. Jan Kapistrán Vyskočil (1886 –1956), provinciál OFM, otec Mikuláš Šus (†1986), kteří docházeli do kaple sv. Kláry sloužit mše svaté. Rodiny zvaly kněze na nedělní oběd a tak vznikalo společenství na desetiletí. V šedesátých letech 20. století P. Mikuláš po svém protiprávním věznění našel u JUDr. Nezavdala a jeho sestry byt v Severní ulici. Mohl pro nejbližší na půdě rodinného domku sloužit mše svaté bez státního souhlasu. Rodina Nezavdalova pak poskytla i zázemí Školským sestrám sv. Františka, OFS, které sloužily tehdy tajně po různých domech v Praze a okolí, aby mohly v dnešní době šířit Pokoj a dobro svobodně. Myslím, že tvoříme jedno společenství živých i v Pánu zesnulých. Vzpomeňme na ty dříve narozené, bez kterých by nebyl před sedmdesáti pěti léty dne 28.10.1935 chrám Pavel Roček sv. Anežky a patronů českých posvěcen.
V
letošním roce si připomínáme 75. výročí vysvěcení našeho kostela. O rozhovor jsme poprosili spořilovskou pamětnici paní učitelku Kláru Žlabovou.
farní noviny – říjen 2010
donesla dr. Urbanovi. Maminka se zhrosolvování pedagogické fakulty nastoupizila: „Proboha, Klárinko, co to děláš!“ A já, la na své první místo do kunratické škože jsem tady důstojnému pánovi přinesla, ly, také jsem si podobný pořídila – pak maminka spráskla ruce a omlouvala se měla vždy vzorně zabalenou svačinu mu a on prý reagoval: „Jen ji nechte, to a jako třetí: nádherně obalené knížky je z čisté dětské lásky.“ A schoval si můj v modrém papíře a přes zvláštní průsvitdárek pod sutanu. ný papír. Na začátku války jsem dělala Přicházel k nám i dr. J. K. Vyskočil, Barzkoušky na osmileté gymnázium, a tak toloměj Kolek, Inocenc Kubíček, na náopustila teritorium Spořilova a jezdila boženství, tehdy ještě ve škole povinné, do Ohradní v Michli. jsem měla P. Mořice Vzpomínáte na stavbu Kunovjánka. Pamatuji se kostela svaté Anežna nádherné mariánské ky? pobožnosti, mše svatá Moji rodiče se od první byla v neděli během dne chvíle na Spořilově spotřikrát, mohlo se ve tři lečensky i nábožensky hodiny odpoledne zaběhangažovali. Tatínek, nout pro požehnání. Byl Dr. Ladislav Kaufner, to jiný svět, klidnější. pracoval jako pojistný A pamatujete se přímo matematik ve Slovanna stavbu kostela? ské pojišťovně a pak Samozřejmě, my děti tu si ještě dodělal práva. měly eldorádo a byla to Tady mu říkali advokát pro nás událost. Na Spochudých, kdo potřeboROZHOVOR řilově nebyly ještě stroval, tomu poradil. RodiS KLÁROU ŽLABOVOU my ani parková úprava. če se stýkali s mnoha Byla jsem i při svěcení spořilovskými rodinami kostela, z toho mám fotografii. a lidmi, kteří se zasloužili o postavení Stýkala se vaše rodina i s dalšími kněnašeho kostela, například Sochrovými, žími, kteří působili u svaté Anežky? panem Pavlištíkem a dalšími. Tatínek Františkáni odsud odešli asi v posledním byl členem Spolku pro postavení chrámu na Spořilově. Když tu ještě nebyl klášter (dnešní fara), odehrávaly se u nás schůzky a přicházeli mnozí františkánští kněží třeba na oběd během vánočních i velikonočních svátků, ale i ve všední dny. Osobně jsem znala otce doktora Urbana: byla jsem jeho první křtěnkou v provizorní dřevěné kapli svaté Kláry a moje o pět let mladší sestra prý poslední. Jako dnes si vybavuji, jak jsem asi jako čtyřletá z vánočního stromku utrhla tajně dvě cukrovíčka, na záchodě je zabalila do skládaného toaletního papíru a jako dárek
Jste spořilovská rodačka? Narodila jsem se tady v tomto domečku v červenci roku 1929. Moji rodiče totiž patřili k těm mladým lidem, kteří si něco ušetřili a pak si koupili domek na Spořilově. V roce 1928, kdy se vzali, se rovnou stěhovali sem. Přišla jsem na svět přesně za 280 dní po svatbě. Na dětství mám jen krásné vzpomínky. Maminka se brzy vrátila do práce, protože měla dobré místo a museli splácet hypotéku. Mě opatrovala tatínkova sestra, moje milovaná tetička Anička, které bylo tenkrát šestnáct let. Když mi bylo pět let, narodila se má setra Pavla a já nastoupila do krásné téměř nové spořilovské školy. V živé paměti mám paní učitelku Marii Wenzelovou, vzácnou ženu, věřící, která byla absolventkou učitelského ústavu pod vedením řádových sester. Vždy měla na sobě krásný modrý plášť a bílý límeček – když jsem sama po ab-
farní noviny – říjen 2010
4.strana
Uprostřed Klárka při svěcení kostela
strana 5 roce války, kdy byl uvězněn P. Mikuláš Šus. Na jejich místo nastoupil diecézní kněz P. Josef Babka. Protože jsme bydleli blízko kostela a maminka byla v domácnosti, nabídla mu, aby k nám chodil na obědy. Domluvili se, že v semináři studoval s tatínkovým nejmladším bratrem Jaroslavem. Mám od něj zeměpisný atlas, tento předmět nebyl mou silnou stránkou. Sotva skončila válka, vrátili se františkáni, ale nepamatuji se, kdo byl první. Ve 49 roce přišel doktor Cyril Kadlec a pak jako pomocník P. Wágner, nedávno zesnulý. To už jsme ale s manželem bydleli v podnájmu jinde na Spořilově. Mám oba v živé paměti, jak k nám přišli na oběd a posezení po křtu našeho syna. Byla jste také vedoucí známého dívčího skautského oddílu na Spořilově. Oddíl založila s velkou františkánskou podporou Bedřiška Nezavdalová – Rika, která byla i katechetkou. 21.oddíl ve své největší slávě měl až čtyřicet děvčat. Schůzky jsme měly v místnosti za zpěvárnou. První tábor byl v roce 1943 na Moravě, pak v roce 1946 v Hejnicích, kde se velmi angažoval P. Mikuláš Šus. Ještě před maturitou mě františkáni požádali, jestli bych oddíl jako vedoucí převzala. Měly jsme několik vedoucích družin, dívky z družiny Kopretiny, protože jich bylo osm, si daly přezdívky Sněhurky a sedmi trpaslíků. Dodnes se tak oslovují a pravidelně se scházejí u paní J. Mindlové. Před svým prvním vedením tábora jsme ještě s Jiřkou Nejedlou, Zorou Kováčovou a Evou Štrossovou absolvovaly v Lomnici nad Popelkou skautskou Lesní školu pro vedoucí. Musím se vám přiznat,
6.strana že jsem si tam poplakala. Byla to perná Lesní škola, bylo mi necelých osmnáct, náročný program, špatné počasí. Ale zvládla jsem to a pak i vedení měsíčního tábora pro víc než třicet děvčat. Ten první tábor byl v roce 1947 ve Skalici u Litoměřic a druhý v roce 1948 v Křečově blízko Manětína. Po roce 48 byla naše činnost nuceně ukončena Vaše zkušenost s prací s dětmi se vám hodila i ve vašem budoucím povolání. Po maturitě jsem začala studovat pedagogickou fakultu pro první stupeň a pak celý život učila. Mým prvním místem, byly Kunratice, kde jsem působila sedm let a pak po mateřské, kdy jsem už měla
farní noviny – říjen 2010 tři děti, jsem si vyměnila místo s Andulkou Fikejlzovou – Zikešovou a já se tak dostala od roku 1957 do Chodova, kde jsem zůstala až do důchodu. Co pro vás znamená kostel svaté Anežky? Velmi mnoho. Nejen já sama, ale všichni moji blízcí zde prožili důležité životní události. Jsem velice šťastná, že bydlíme tak blízko kostela. Je mi dobře, když ráno přijdu do kuchyně a z okna mám tak krásný pohled, který dává člověku pocit bezpečí. Posledních čtyřicet let je neodmyslitelně spjato s osobností našeho kněze otce Řehoře, kterému patří velké díky. Připravila M. Tučková
Naši drazí přátelé! Tartu, 23. září 2010 Posíláme Vám srdečný pozdrav z podzimně zbarveného města Tartu. Před nedávnem jsme zahájili nový školní rok s asi 320 žáky. Chtěli bychom Vám tedy napsat, co nového se u nás opět událo. V únoru nám M. Vojtěcha pomohla zprostředkovat návštěvu pana Řeháka z Čech, který přednesl několik přednášek ohledně vztahů mezi mladými lidmi v souvislosti s onemocněním AIDS. Podle průzkumů je v Estonsku tato nemoc velmi rozšířena, je tedy třeba s mládeží o tomto nebezpečí a jeho prevenci hovořit. Přednáška i následující diskuze se zde setkala s velkým zájmem. V dubnu, jak tomu bývá každý rok, proběhly v naší škole přijímací zkoušky do první třídy. Přihlášených dětí bylo 72, ale přijmout jsme mohli pouze 48. Rozhodování tedy nebylo snadné, ale teď už je dávno za námi. Od září vídáme naše prvňáčky, jak si radostně vykračují k nové budově školy, kde pro ně byly přes prázdniny připraveny zbrusu nové třídy. V sobotu 5. května jsme naposledy v uplynulém školním roce slavili mši sv. pro děti, rodiče a zaměstnance naší školy ve farním kostele. Otec Miguel v homiliích na pokračování tentokrát hovořil o bohoslužbě slova. Děti se opět zapojily do liturgie a na závěr proběhlo vylosování a odměnění několika dětí, které napsaly správné odpovědi na otázky, týkající se tématu předcházející mše sv. To se dětem moc líbilo. Po mši sv. byli všichni pozváni do zahrady před novou školní budovou na grilované buřty a různé jiné dobroty, které přinesli rodiče dětí. Vyšlo nám nádherné slunečné počasí, děti se mohly na čerstvém vzduchu vydovádět a rodiče s ostatními farníky popovídat. V červnu ukončilo školní docházku 23 žáků deváté třídy. Ti museli ještě složit státní zkoušky, ostatní si totiž už od 4. června užívali prázdnin. Ale také se dočkali. 19. června na závěrečném slavnostním ukončení dostali vysvědčení a pochvalné listy a definitivně se rozloučili se základní školou. Tento ročník již od 1. třídy jako první začínal s výukou anglického jazyka metodou sestry Mery Venárd.
farní noviny – říjen 2010
strana 7
A jak to vypadá s „Püha Joosepi maja“, tedy s Domem sv. Josefa, jak jsme pojmenovali druhou školní budovu, kterou kupujeme? Zbývá splatit ještě 8 milionů estonských korun. Od ledna 2010 se v jejím prvním poschodí rozběhla všechna tři oddělení mateřské školky. V každém oddělení je 24 dětí. Posvěcení prvního oddělení se uskutečnilo 5. října a dvou dalších 28. ledna. Na to lednové přijel z Tallinnu otec biskup Phillippe, také český velvyslanec pan Langer a dva další zástupci z italského a polského velvyslanectví. Pro přítomné bylo přichystáno pohoštění a slavnost byla zakončena mší svatou ve farním kostele, kterou sloužil o. biskup. Malé děti ve školce mívají hodiny zpěvu, pohybu a tvořivosti. Od ledna se v naší školce začalo vyučovat též náboženství, kde se děti jednoduchou formou učí uvědomovat si, že jsou jedinečné a že od Boha dostávají krásné dary, ze kterých se mohou radovat. Učí se být vděčné za to, že dobře vidí, slyší, cítí,… a že si mohou spolu hezky hrát. Za budovou se pro děti vybudovalo malé hřiště s prolézačkami, houpačkami, skluzavkou a pískovištěm. S tím pomohli také rodiče, kteří byli ochotní věnovat svůj čas pro úpravu tohoto prostoru. Od září každý týden jezdívá do naší školky sestra Mary Venárd z Tallinnu. Je to řeholní sestra z Helsinek, která před 9 lety pomáhala zavést svoji metodu výuky angličtiny v naší katolické škole. Nyní nám pomáhá s vytvořením uceleného výukového programu pro katolickou školku. Má velké zkušenosti, protože sama byla dlouhá léta ředitelkou mateřské školy. Z druhého poschodí se před letními prázdninami odstěhovala škola „Kameri kool“, která zde byla v ročním pronájmu. Tak přes prázdniny probíhaly další intenzivní úpravy domu, aby již od září letošního roku v tomto poschodí mohly být otevřeny 4 třídy naší katolické školy. V červnu přijelo na týdenní výpomoc s bouracími pracemi též 8 dobrovolníků z ostravské charity. Všechno se stihlo, a tak mohly 1. záři svátečně ustrojené děti dvou prvních a dvou třetích tříd zaujmout svoje místa již ve školních lavicích tříd nové budovy. Ve třetím poschodí je prozatím na tento rok v pronájmu škola pro nevidomé děti. V naší škole se tedy rozbíhá běžný školní pořádek. Svěřujeme celý nadcházející školní rok Boží prozřetelnosti a prosíme, aby byla dobrým nástrojem k šíření Božího království. Vám všem našim drahým dobrodincům z celého srdce děkujeme a vyprošujeme plnost Božího požehnání, ve kterém je zahrnuto vše, čeho je Vám třeba. Přejeme příjemné babí léto. Vaši vděční přátelé z Tartu Katoliku Kool Iva Neumannová, koordinátorka pomoci škole v Tartu, tel. 244 910 909
8. strana
farní noviny – říjen 2010
20. 10. v 19.30 v kostele sv. STANE Družina Šnečků se schází kažMartina ve zdi, Martinská 8, se SE dé úterý od 16.30 do 17.45 hodin. uskuteční koncert k 300. výročí naZveme všechny děti ve věku od 3 – 7 rození G. B. Pergolesiho v podání vylet, které si budou hrát, zpívat, vyrábět nikajícího barokního souboru Ensemble a malovat. Na všechny se těší Marie KudrInégal. Zazní slavné Stabat mater. Spolunová, tel. 776 222 524. účinkující hvězdy evropského barokního nebe: Florian Deuter, Monica Wiessmann Výuka náboženství probíhá ve středu – housle, Franz Vitzthum – konratenor 15.15. – 16.00 příprava na 1. svaté přijímání 22.10. v 19 hodin se koná koncert Stamicova kvarteta. Na programu jsou skladby F. Schu16.00 – 16.45 ostatní děti berta a A. Dvořáka. Vstupné dobrovolné. Spojení na paní katechetku Kláru Kudrnovou: 777 699 486, 222 362 146 24.10. – Misijní neděle, sbírka na misie Setkávání maminek každé úterý od 10 hodin, kontakt: Iva Ryzová 777 026 223
28.10. mše svatá v 8 hodin, slavíme 75.výročí vysvěcení našeho kostela, posvícení
10.10. v 19 hodin srdečně zveme na reprízu divadelního představení Záplavy v 19 hodin v sále pod kostelem
31.10. v 7.30 a 10.30 hodin slavíme slavnost Všech svatých
15.10. v 19. 00 koncert Ventovy dechovéharmonie a Cantores Pragenses, dirigent a sbormistr Tomáš Čechal 16.10. od 19 hodin v kostele sv. Václava – nám. Svatopluka Čecha, Praha Vršovice se koná benefiční koncert Jiřího Pavlici a jeho přátel, který pořádá Občanské sdružení TŘI. Výtěžek koncertu je určen pro výstavbu komunitního domu s kostelem Nejsvětější Trojice v Čerčanech.
2.11. Památka věrných zesnulých 5.11. se scházejí františkánští terciáři v 16.30 ve třídě pod kostelem. 5. 11. v 19 hodin vás SFŘ srdečně zve na přednášku prof. C. V. Pospíšila Th.D. OFM současného známého teologa „Putování mysli do Boha – františkánská spiritualita pro dnešního člověka“ Pravidelný úklid kostela jednou za čtrnáct dní v pátek v 8 hodin, tentokrát 15. 10. a 5.11. Přijďte nám pomoci.
červenec až září Křty: Marie Schwarzová, Kateřina Fichtlová, Anežka Chmelíková, Ludmila Tomáštíková, Anežka Fichtlová, Vojtěch Sládek, Jan Dusík, Natálie Řezníčková
Svatby: Tereza Prokopová a Jan Myslík, Hana Mihalesalonová a David Buršík, Eva Fohlová a Jan Beneš, Petra Šimečková a Jakub Michalec, Matouš Höschl a Marie Kudrnová
Úmrtí: Hilda Křížová, Drahomíra Sankotová
Sbírky: na Svatováclavskou sbírku na církevní školství bylo odesláno 6.500 Kč
Cena: 4 Kč. Číslo vyšlo 10.10. 2010 Redakce: Michaela Tučková, Magdalena Martinovská
Naše noviny si můžete přečíst i na internetové adrese www.anezka.ic.cz.
