Novinky na provided by

Novinky na

http://www.gewo.cz provided by

Jiří Wojnar

UFO, bible a konec světa © Copyright by Hedwig Wojnar 2000 © Copyright by GeWo 1997 − 2000 Korektura: Jan Korgyík Všechna práva pro šíření díla elektronickou cestou vyhrazena. Veškeré myšlenky obsažené v této knize mohou být volně šířeny. UFO_bible_a_konec_světa.PDF; packed as „ubks.exe“

UFO, bible a konec světa

Obsah ÚVODEM ............................................................................................7 I. Svítání ............................................................................................. 11 Nové ráno ..................................................................................................... 14 Den, který přinesl změny ............................................................................. 15 UFO – utajovaná skutečnost ....................................................................... 19 Předsudky ..................................................................................................... 20 Pravda po kapkách ...................................................................................... 21 První vlaštovky? ........................................................................................... 22 Kdo jsi, člověče? ........................................................................................... 23 Genetická štafeta života ............................................................................... 24 Co je bible? ................................................................................................... 26 Před námi potopa, po nás potopa? .............................................................. 29 Svědek Kain .................................................................................................. 31 Velký kšeft .................................................................................................... 34 Jak bádala věda ........................................................................................... 35 Dobře utajený záznam ................................................................................. 38 Pramáti jménem Eva ................................................................................... 41 Život „odtamtud“? ....................................................................................... 41 Sumerská kosmogonie ................................................................................. 43 Co netušili nebo utajili pisatelé biblických textů ........................................ 44 Proč a jak vznikl Člověk .............................................................................. 46 Řada bohů bez konce: Kdo, nebo co je Jahve? .......................................... 47 Elohim a Otec všeho pořádku ..................................................................... 49 Ještě jednou Kain ......................................................................................... 51 Vyhnání z Ráje ............................................................................................. 54 … proto že také tělo jest ............................................................................... 55 Kataklyzma ................................................................................................... 56 Důkaz? ......................................................................................................... 62

II. Němá církev .................................................................................63 Projevy života ............................................................................................... 64 Na kosmické vlně ......................................................................................... 67 Ladění ........................................................................................................... 69 Nebe, peklo a věčný život ............................................................................. 70 Rozlišovací schopnosti a interpretace ......................................................... 71 Proroci a prognostikové ............................................................................... 72 Nová „proroctví“ .......................................................................................... 75


Příroda jako senzor ...................................................................................... 77 Případ Fatima .............................................................................................. 78 Anděl ............................................................................................................ 78 První „mariánské“ zjevení .......................................................................... 79 Druhé zjevení ............................................................................................... 80 Třetí zjevení a poselství ................................................................................ 81 Čtvrté zjevení ................................................................................................ 81 Páté zjevení................................................................................................... 82 Pro „zázraky“ nemusíte daleko ................................................................... 82 Velký „sluneční zázrak“ ............................................................................... 83 Následky ....................................................................................................... 84 Rekonstrukce ............................................................................................... 85 Pozorované efekty ........................................................................................ 88 Poselství a jeho interpretace ........................................................................ 90 Němá církev ................................................................................................. 92 Otázky ........................................................................................................... 93

III. Abramův pán..............................................................................95 Oáza v Kašmíru ............................................................................................ 96 Odchod bohů ................................................................................................ 97 Bible a cenzura ............................................................................................ 98 Kdo byli Abram a Sarai? ........................................................................... 101 Matka nového pokolení ............................................................................. 102 2041 – Amar−sin a válka čtyř králů ........................................................... 105 Katastrofa a konec sumerské kultury........................................................ 107 Fallout ........................................................................................................ 113 Život po katastrofě ..................................................................................... 115 Jákobův žebřík ........................................................................................... 119 Terafim ....................................................................................................... 121

IV. − Exodus – odchod z Egypta .....................................................123 Výchozí stav ................................................................................................ 123 Výběr ........................................................................................................... 126 Kdo byl Mojžíš? .......................................................................................... 127 Měl Mojžíš diplomatickou imunitu? ......................................................... 128 Setkání zástupců dvou světů ...................................................................... 129 Bůh a jeho Elohim – Jahve a Anunnaki .................................................. 130 Základní omyl ............................................................................................ 131 Přípravy ...................................................................................................... 132

Plán Strážců ............................................................................................... 133 Astronomické aspekty ................................................................................ 133 Rozdělení rolí ............................................................................................. 133 První fáze ................................................................................................... 136 Postavení faraonů ...................................................................................... 137 Druhá fáze .................................................................................................. 137 Třetí fáze ..................................................................................................... 138 Čarodějovi učni .......................................................................................... 138 Čtvrtá fáze .................................................................................................. 139 Kosmické vlivy na atmosféru ..................................................................... 140 Pátá fáze ..................................................................................................... 140 Fáze šestá ................................................................................................... 142 Fáze sedmá ................................................................................................. 142 Smrt všech prvorozených ........................................................................... 143 Bez zástěrky pod rentgenem... ................................................................... 145 Co odhalilo seřazení textů ......................................................................... 146 Obřad Beránka – Pesach ........................................................................... 147 Den odchodu .............................................................................................. 150 Rozpory v časových údajích ...................................................................... 151 Přechod Rudého moře ............................................................................... 153 Plán s pojistkou! ........................................................................................ 155

V. Exodus – na poušti .....................................................................157 Svědek Zachariáš ....................................................................................... 158 Přistání na Sinaji ....................................................................................... 159 Šém nesmrtelnosti ...................................................................................... 164 Archa úmluvy ............................................................................................. 168 Stánek úmluvy ............................................................................................ 172 Zázraky a oběti ........................................................................................... 175 Desatero ..................................................................................................... 177 Změna přístupu .......................................................................................... 180 Reorganizace .............................................................................................. 181 Přechod přes Jordán .................................................................................. 183 Jericho ........................................................................................................ 185 Vyhlazovací tažení ...................................................................................... 187 Bitva s pěti králi ......................................................................................... 187 V Zaslíbené zemi ........................................................................................ 189 Školní pohádky........................................................................................... 192

VI. – 52. kapitola Genesis...............................................................195 Nutnost ....................................................................................................... 195 Potřeba ....................................................................................................... 195 Výběr ........................................................................................................... 196 Přepych ....................................................................................................... 196 Jak vyskočit za jízdy? ................................................................................. 197 Přehlížená poselství ................................................................................... 198 „Služebníci Páně“ ...................................................................................... 198 „Strážci“ domnělé pravdy .......................................................................... 199 Modlářství .................................................................................................. 200 Vzkříšení „nové národnosti“ ..................................................................... 200 Tragédie křesťanství ................................................................................... 203 Ježíš a jeho učení ....................................................................................... 203 Bůh, nebo člověk? ...................................................................................... 204 Jan Křtitel ................................................................................................... 205 Společné poslání? ...................................................................................... 205 Zvrat ........................................................................................................... 207 Myšlenková revoluce ................................................................................. 209 Pozadí, strategie a pravděpodobný průběh událostí ................................. 211 Jidáš Iškarotský ......................................................................................... 214 Politické pohnutky mocných ..................................................................... 214 Časová hádanka ......................................................................................... 215 Velká hra .................................................................................................... 217 Chvíli poté… .............................................................................................. 220 Vzestup a pád ............................................................................................. 222 Jaké byly cíle a do jaké míry jich bylo dosaženo ...................................... 222 Nepochopené poselství Strážců ................................................................. 224 Kult o kultu ................................................................................................ 225 Zpronevěra „ve jménu Páně“ .................................................................... 225 Alibismus .................................................................................................... 230 Nespokojenost ve vlastních řadách ........................................................... 232 V očekávání věcí příštích… ....................................................................... 233 „Nebeské království“ na Zemi ................................................................... 233 … protože plemeno spurné jsou! .............................................................. 234 Kdy? ............................................................................................................ 235


7

ÚVODEM Žádný z autorů, píšících o věcech, které se nacházejí na mezní hranici po− znání, si nemůže činit nárok na originalitu všech použitých myšlenek, nebo si dokonce dělat vlastnická práva na využívané údaje. V tomto směru nejsem výjimkou. Téměř veškeré informace a údaje, použité při psaní této knihy, už byly někde zveřejněny – v jiných souvislostech a s poněkud jinými závěry. Nesnažím se hledat důkaz dávné přítomnosti mimozemských bytostí na Zemi, tu považuji za neoddiskutovatelnou. Zčásti navazuji na jednu z nejlépe podložených současných teorií, jejímž autorem je americký orientalista a spi− sovatel Zecharia Sitchin a snažím se ji, bez nároků na dokonalost, podložit interpretací klíčových biblických textů na úrovni soudobých poznatků. Upozorňuji, že mnoho pasáží následujících kapitol se bytostně dotýká zdrojů víry, jejíž dogma se opírá o velmi zkreslené a v detailech nesčetněkrát upravo− vané nepochopené záznamy dávných předků. Pro někoho proto budou pasáže dotýkající se církve možná bolestné, pro někoho nepřípustné… Využívám v přístupu k „vědeckým pravdám“ prastarého práva volnosti dvor− ních bláznů, sloužících panovníkům k ventilaci nepopulárních, ba mnohdy ka− cířských myšlenek. Mohli si to dovolit, neboť dík svému výjimečnému statutu do jisté míry nebyli vázáni pravidly slepé poslušnosti k panujícím dogmatům. Proto se jim nejednou podařilo vynést na světlo světa a tím k diskusi myšlen− ky, jimiž se sice panovníci zabývali, ale nikdy je nesměli vyslovit. Diplomacie je krásná věc, někdy však odsouvá i jednoduchá řešení do nedohledna. Jako již v druhé polovině minulého století Julius Wellhausen, ani dnes nikdo nepovažuje údaje obsažené v biblických písmech za věrohodný popis dějin. Wellhausenova škola vychází z předpokladu, že prvních pět Mojžíšo− vých knih, Pentateuch, včetně knihy Jozue, bylo napsáno až v pátém století př. n. l.. Wellhausen sám ovšem připouští, že patrně obsahují materiál z dří− vějších zdrojů. Přesto je považuje za „literární formu tradovaných bájí bez jakékoli vědecky použitelné historické hodnoty“. V tomto tvrzení se zjevně mýlí! Svůj názor, který opírám o evidentní shodu biblických a starých mezopotamských textů a kontinuitu sledu událostí, potvr− zených v klíčových bodech nejnovějšími výsledky interdisciplinárních výzku− mů, zdůvodňuji nejen v této, ale i v dalších čtyřech knihách. V protikladu ke klasicky „ateistickým konvencím“ naopak tvrdím, že bible nesporně je dílem, vzešlým z kontaktu s vysoce vyvinutými inteligentními bytostmi. Kdosi se našim prapředkům pokusil zprostředkovat, žel dodnes nepochopený pojem © Gewo 1997, verze 4. – Neknihy 2001

7

8


Vyšší moci, nepostižitelný pojem vyjádřený hebrejským tetragramatonem JHWH. Ještě dlouho po ukončení přímého kontaktu s těmito bytostmi byla odpo− vědnost, nejen za lokální přírodní katastrofy, ale i za dobré či špatné důsledky rozhodování lidských vládců atd., připisována nepostižitelné nadřazené veli− čině. Alibistické výmluvy na „nepřízeň Boží“ se staly typickým rysem lidského jednání. Odreagování neúspěchů a osobních porážek méně schopných jedinců se dodnes projevuje a priori kritikou jakékoli moci – za neúspěchy vždy mo− hou jacísi „oni“. Jsou−li ovšem titíž lidé byť krátkodobě úspěšní, bývají vy− zdvihováni na úroveň božstev. Mezi dnešními lidskými vůdci a jejich příznivci v podstatě není rozdíl. Mezi Hebrejci a jejich „nezemským“ rádcem však zela vývojová propast snad sto− vek tisíc let… Pozdější dogmatický postoj církví se stal příčinou degradace bible na ja− kousi ideologickou příručku, dodnes zneužívanou stejným způsobem jako Marxův Kapitál komunistickými režimy. Pod falešnou záminkou byla bible po tisíciletí vysvětlována jen sama sebou. Zkusme to konečně jednou jinak! Úvahy a závěry založené na domnělými ateisty uměle vykonstruované evo− luční teorii je nutno doplnit o aspekt jakési „turboevoluce“. Tato, ač ji věda vytrvale popírá, se nedotkla pouze biologického vývoje člověka, ale právě jí vděčíme za řadu dnes už znovuobjevovaných poznatků v oborech biologie, astronomie, matematika a podobně. Bibli je třeba číst s otevřenýma očima, asi tak, jako se díváme na zdánlivě nic neříkající barevné skvrny obsahující zakódovaný trojrozměrný obrázek. Za kouřovou clonou těžko pochopitelných pojmů a alegorií se totiž v biblic− kých textech skrývá prostý, jednoduchý a přesto velmi plastický obraz dávné minulosti Země, tajemství původu člověka a část neuvěřitelné historie lidstva. Čtenáři, který bibli nikdy nečetl, ale hodlá pro vlastní kontrolu podrobně sledovat rozbor zde popisovaných událostí, mohu jen doporučit, aby si ji pro lepší pochopení některých pasáží a souvislostí koupil nebo zapůjčil. Určitě neprohloupí – pouhá znalost biblických textů ještě nikomu neuškodila. To, čemu z nedostatku intuice a obrazotvornosti říkáme Bůh, skutečně exis− tuje. Není to osoba, ale věčná tvůrčí energie, prolínající vesmír. Tato síla, již zná Ind jako Kršnu a Číňan jako energii Te, nepotřebuje žádné chrámy a niko− ho, kdo by se jí klaněl. Nezná pojmy dobro a zlo – „dobro“ i „zlo“ je nevyhnu− telností jejího působení. Nelze ji zobrazit, ani definitivně pochopit. V tomto směru se zcela jasně vyjádřil i starozákonní „Bůh“. Vnímal a ctil ji natolik, že se nechtěl stát jejím falešným zástupcem. 8

© Gewo, verze 4. – Neknihy 2001


9

Tytéž myšlenky se později snažil lidem vštípit Ježíš. Takto vnímaného Boha zde nazývám Vyšší mocí, a byl bych rád, aby bylo pochopeno, co tím míním. Nechci být podezírán z pokusu o založení jakéhosi nového „kosmického náboženství“ nebo sekty. Pokusy různých „aštarovců“, a jim podobných, ve mně vyvolávají znechucení a nevoli. Tuto a obdobné činnosti s radostí přenechám těm všeho schopným… Je velice smutné, ale jaksi příznačné, že idea, která by se v zájmu našeho přežití měla stát základem filosofie třetího tisíciletí, je už v zárodku zneužívána a diskreditována lidmi postrádajícími etiku i svědomí. S čím se v této knize setkáte? • Pokusíme se dokázat, že víra a množství z ní vyvěrajících náboženských směrů opravdu nepřímo přichází z „jiného světa“. • Půjdeme po prachem zavátých stopách Sumerů a setkáme se s nimi v současnosti – na přelomu tisíciletí. • Zastavíme se u neuvěřitelných událostí v Portugalsku, abychom později našli jejich obdobu ve více než tři tisíce let starém biblickém textu. • Vydáme se za létajícími stroji a záhadnou technologií na Sinajskou poušť a podíváme se, kdo a co omezuje hranice našeho poznání. • Zamyslíme se nad událostmi kolem průzkumu vesmíru a nad tím, kdo vlastně řídí naše kosmické sondy… A v neposlední řadě pouvažujeme o tom, oč tu vlastně komu jde… Víra je nádherná a potřebná věc. Je třeba věřit! Člověk se svou rozpolce− nou psychikou je tvorem natolik nedokonalým, že se bez opory pevné víry neobejde. Inteligentní bytost bez víry je troskou nesenou příbojem času. Tato základní lidská potřeba je už po tisíciletí bezohledně zneužívána jedinci zasle− penými touhou po bohatství, a s ním ruku v ruce jdoucí osobní moci. Kdo tak činí vědomě, není hoden ani lásky, ani nenávisti, ba ani opovržení. Je pouhým parazitem, bez ohledu na to, jakými symboly se zaclání a jaké nosí roucho. Všichni žijeme v obrovském, Ježíšem popisovaném chrámu, ale nechová− me se tak. Znečišťujeme ho mnohdy více myšlenkami než činy, celou svou bezstarostnou přítomností, a to bychom si v lidmi postavených a modlami vyzdobených chrámech zasvěcených domnělým svatým nikdy nedovolili. Každodenně a bez přemýšlení se z neznalosti dopouštíme urážky Vyšší moci, a pak, tíženi neurčitým pocitem viny, se jdeme kát a klanět umělým modlám… ——— Veškeré zde použité biblické citáty (pokud v textu není uveden jiný zdroj) jsou odňaty Bibli svaté, vydané Českou biblickou společností v roce 1991 podle posledního kralického vydání z roku 1613. © Gewo 1997, verze 4. – Neknihy 2001

9


10

Toto je v pořadí čtvrtá verze, upravená na základě poznatků získaných bě− hem rešerší ke knihám Tunel do kosmu, Bestseller v kameni a Hlubina návratu. Nejde o scifi román, takže si myslím, že podobné úpravy jsou nejen přípustné, ale vzhledem k aktuálnosti obsahu dokonce nutné. Za případné drobné chyby a nesrovnalosti se omlouvám, práce tentokrát neprošla žádnou redakční úpravou. Spíše naopak. Většina textu se vrátila do „surového stavu“ původního rukopisu této knihy, bez jakýchkoli úprav. Zda je to tak lepší či horší, nechť posoudí čtenář. Jiří Wojnar Waveland, 4. října 2000 [email protected]

Následuje II., přepracované vydání knihy Tunel do kosmu. Sledujte novinky na Neknihách!

10



11

I. Svítání Prostřednictvím CNN se 7. srpna 1996 rozletěla do celého světa zpráva, že v údajně z Marsu pocházejícím meteoritu byly nalezeny zkamenělé stopy čin− nosti jednobuněčných organismů. Bez ohledu na to, odkud tento meteorit po− chází, je to více, než zjistily všechny dosavadní kosmické lety, včetně misí na Měsíc. Zpráva prošla téměř bez ohlasu, ostatně podobně jako jiné informace tohoto typu. Ptáte se čím je právě tato informace tak významná? Pokud byla objektivně ověřena, definitivně potvrzuje předpoklad, že život se neomezil pouze na ná− hodný vznik na Zemi, jak se nám „vědci“ už léta snaží namluvit! Další zpráva, z 13. prosince 1996, je možná ještě závažnější: američtí výzkumníci ohlásili „možnou přítomnost známek života“ na Evropě, jednom z měsíců Jupitera! O čtyři měsíce později šokoval tisk laickou veřejnost další „novinkou“; ofici− álně jsme se dověděli, že „na Evropě byla poprvé mimo Zemi objevena voda“(!), a proto se předpokládá, že by zde mohl být život. Kde byli zpravodajci před léty, kdy překvapivě velký výskyt vody na téměř všech vnějších planetách sluneční soustavy, nebo jejich měsících, potvrdila mise Voyager? Cožpak neví nic o údajích zaslaných sondou Giotto, která spolu se třemi jinými zblízka prozkoumala Halleyovu kometu? Další a další, už více než šest tisíc let stará sumerská tvrzení, se potvrzují. Dnes už víme, že voda nechybí ani na Měsíci. Kdo a podle jakého schématu zadržuje nebo uvolňuje obdobné informace? Kdo garantuje jejich časovost a správnost? Vědci…? Jsem bytostně zaujatý proti komukoli, kdo z jakýchkoli důvodů manipuluje lidským vědomím a zamlčuje nebo hrubě zkresluje objektivní skutečnosti. Kdybych takový nebyl, tato knížka by nikdy nevznikla. Nebyl by k tomu dů− vod. Ale vraťme se k problému. Známky mimozemského života nemusíme hledat na nejbližších planetách. Vždyť i tisíce různých indicií a nesmazatelných stop na Zemi naznačuje, že někde v blízkém vesmíru zřejmě existují lidem podobné bytosti, které se před dávnými léty vědomě podílely na rozhodující fázi zrodu inteligentního člově− ka. Tyto bytosti nás doslova „dotvořily“, a tím se logicky staly bohy našich předků. Určitě i vás ihned napadá kacířská otázka: a kdo tedy stvořil naše stvořitele? V jakého Boha věřili „bohové“? O původu mytologických bohů mají zdánlivě jasno už studenti na gymná− ziu – naši primitivní předkové si bohy jednoduše vymyslili, aby si nemuseli © Gewo 1997, verze 4. – Neknihy 2001

11

12


lámat hlavu nad věcmi, kterým nerozuměli (hrom, blesky, sopečné erupce atd.). U některých novějších primitivních společenství tak tomu bezesporu bylo, ovšem po tisíciletí tradovaný středomořský panteon (dvanáctka základních božstev) do této poučky v žádném případě nepatří. Odkazy z předhistorických časů nelze jednoduše přelepit vinětou MÝTUS. Život je jako nekonečná štafeta, dodnes snad nejvýstižněji charakterizovaná symbolickým předáváním olympijského ohně. Olympiáda, původně slavená každých osm let, byla astronomickým svátkem! Uzavíral cyklus, řízený oběhy Venuše. Jak je zřejmé, mnohé už nechápeme a dávno jsme zapomněli mno− hem více, než známe. Stejně tak, jako mnoho jiného, se z povědomí moderního člověka vytratila i dříve naprosto samozřejmá vědomost, že inteligentní život přišel na Zemi odkudsi z hlubin vesmíru. Nevíme sice, a zřejmě se ani nikdy nedovíme, ve kterých vesmírných kon− činách a jakým způsobem se v bezedné minulosti zrodil nejprvnější z životů, ale žádné současné ani budoucí objevy rozhodně nevyvrátí (naopak jen znovu potvrdí) existenci Vyšší moci – Boha, chcete−li. K tomuto závěru už dospívají i moderní vědci. Slovo vědec je vůbec hodně zavádějící termín. Předstírá totiž přítomnost vědomostí. Vědec by tedy měl vědět! Všechno. Kdo neví všechno a snaží se přijít věcem na kloub, získat dílčí vědomosti, je badatel. Německé slovo Wis− senschaftler je mnohem přesnější – znamená tvůrce vědomostí. Jestliže tedy někdo prohlašuje, že něco definitivně ví, je nadutý hlupák, a to bez ohledu na počet „chemických značek“ prezentovaných před a za jeho jménem. Skutečný vědec by měl být reprezentantem vědomí lidstva. Co však je vě− domí lidstva?… Lidé, dosud ovlivňovaní náboženskými či „vědeckými“ dog− maty o Bohem nebo Přírodou dané jedinečnosti svého druhu, jsou i na prahu třetího tisíciletí stále ještě zahleděni do svého obrazu v zrcadle. Lidé z exis− tenčních důvodů nemají čas a z mentálních důvodů ani chuť bojovat o vlastní pohledy a pracně vytvářet nový světonázor. Rádi přenecháváme věci lidem, kteří „už něco vymyslí“ nebo „zařídí“. Ostatně – jsou za to placeni… Je hrozně jednoduché věřit autoritám „koryfejů“ a vysmívat se všem, kdo mají odlišný názor! Jednoduché, pohodlné – ale také velice nebezpečné…! Nevěříte? Dále prezentovaný případ se možná bude zdát trochu od věci, ale to je jen zdání. Jde totiž o to ukázat, jak gumovým pojmem je v bezohledných rukou etika a jakou cenu má život člověka, vydaného napospas mašinérii ovládající tuto společnost. Nedávno byl v televizi ventilován případ lékaře, který objevil snad první chirurgický postup umožňující úspěšnou léčbu rakoviny. Je jednoduchý – ná− dor se nevyjme z těla, ale pouze podvázáním zbaví přísunu živin. Po zhruba 12



13

půl roce doslova zmizí. Důvod je nasnadě: tělo v něm rozpozná cizí těleso a zburcuje imunitní proces. Tentýž proces současně zlikviduje veškeré meta− stázy. Léčba tedy využívá mobilizace přirozených obranných schopností or− ganismu. Podmínkou ovšem je, že operace je provedena na pacientovi, jehož imunitní systém předtím nebyl zcela ochromen nebo zničen chemikáliemi. Dvacet zachráněných lidských životů ve dvaceti případech, kdy byly operace na beznadějných pacientech provedeny „na černo“, znamená stoprocentní účin− nost! Během pořadu vyšlo najevo, že metoda byla v odborných publikacích zve− řejněna už před dvaceti lety a ku dnešnímu dni pečlivě ověřena stovkami po− kusů na zvířatech. Proč se nic neděje? Dnes užívané operační metody, jejichž nástavbou je terapie užívající ne− smírně drahých chemikálií, vykazují pramalou úspěšnost. Chemoterapie se na léčbě podílí pouhými čtyřmi až pěti procenty, ale je její nejdražší položkou. Náklady na pacienta, ve většině případů žel podstupujícího jen jakési před− smrtné balzamování provázené velmi nepříjemnými příznaky, jsou statisíco− vé. Zisky farmaceutických koncernů jdou do miliard a lidé, jejichž po operaci oslabený organismus je záměrně otravován komplexními jedovatými koktei− ly, umírají. Pokud budou zisky tak jako dosud kladeny nad hodnotu lidského života, nic se nezmění. Neposkytnutí pomoci je trestné. Je−li nutné, aby chirurg učinil radikální opatření k záchraně života člověka po nehodě, přistoupí bez okolků například k amputaci kterékoli končetiny. První povinností lékaře je záchrana života, jak dí pravidlo Hippokratovy etiky. Zachraň život tak, jak to nejlépe umíš.To, s čím se nejen v uváděném případě setkáváme, stojí příkře proti ní! Smrtelně nemocným lidem není dána šance přežít, jen proto, že dobře placená lobby „odborníků“ neochvějně trvá na svém a využívá nesčetných byrokratických možností k průtahům. Odvolávat se v takových případech na jakási nesmyslná pravidla, znamená podílet se na vraždách, tolerovaných trestním zákonem! Zákon je jedna stránka věci, etika a lidskost stránka druhá. Co má přednost? Prohlašuji, že za svou osobu, bez ohledu na zvrácené normy takzvaného zdravotnictví, které s lékařstvím nemá nic společného, jsem v případě nutnos− ti ochoten podstoupit shora uvedený alternativní chirurgický zásah, třeba i na stole dosud vyhrazeném jen pokusným zvířatům. Lidé okolo něho ve mně vzbuzují mnohem větší důvěru, než nositelé arogantních telecích hlav, dutě rezonujících v televizních diskusích. Zde je na místě tlak veřejnosti. Zabraňme dalšímu zbytečnému umírání na− šich blízkých, žen dětí a otců. Každý z nás má právo volby, pacient není hříč− © Gewo 1997, verze 4. – Neknihy 2001

13

14


kou jakési zdravotnické mašinerie, i když to tak velmi často vypadá. Naše životy patří jen nám a každý z nás má právo požadovat odpovídající léčbu, i kdyby měl podepsat jakýkoli revers. Někdo jednou začít musí! Tímto podávám veřejné trestní oznámení na zodpovědné činitele a gré− mia, jejichž záměrná činnost či nečinnost bránila a dosud brání uplatnění prokazatelně účinné lékařské pomoci. Výsledkem těchto průtahů bylo zma− ření životů tisíců pacientů, a to minimálně v období posledních deseti let. Pokud kdokoli z těch, jichž se obžaloba týká, bude tvrdit, že tak, jak jednal, jednal v dobré vůli a úmyslu, zprošťuji ho této obžaloby – pro choromysl− nost… Nové ráno Je velmi pravděpodobné, že už vůbec není daleko den, kdy se většina z nás probudí a všechno, ale úplně všechno bude jinak. Blíží se jitro, kdy s úlekem zjistíme, že člověk tu není sám. Že tu, na ostrůvku blízkého vesmíru, kde naše civilizace připomíná cosi jako plísňový povlak na mrňavé planetě u malinka− tého Slunce, už od pradávna žije i někdo jiný. Jsou tady, nedaleko, a jsou tu o mnoho set tisíc nebo milionů let déle než my. Ti, kteří napomohli tomu, že jsme. Ne, nejsou to bohové, spíše prarodiče a my jsme jejich děti. Stále ještě hloupé a nevychované děti, hrající si ve své nevědomosti na „pány vesmí− ru“… Doufám, že budou shovívaví a pochopí náš hrozný strach z neznáma a z něj pramenící snahu pozvednout zbraň, protože to bez znalosti pravdy nepochybně učiníme. Těžce vykoupená lidská zkušenost totiž nepřipouští, že by přání a činy silnějšího mohl řídit i jiný záměr, než ovládnout a vládnout. Zprávy o primitivní formě života mimo naši planetu nejsou překvapením; především Mars je už po staletí v „podezření“. Vůdcové nejvýznamnějších ideově odlišných raketových velmocí se v politickém ringu ještě naoko drželi za vlasy, ale v zákulisí probíhal výzkumný program, na němž se američtí a tehdy ještě sovětští vědci, společně s evropskými partnery, podíleli rukou společnou a nerozdílnou. Při zkoumání fotografií Marsu lze na jeho povrchu nalézt útvary, jejichž vznik nelze vysvětlit jinak než záměrem, tedy inteligencí řízenou činností. Tento fakt nemůže vyvrátit ani stovka oficiálních tvrzení o opaku, který dosud nebyl potvrzen žádnými fotografiemi ! A podobné náznaky ve vesmíru kolem nás se neustále množí. Situace se už stává natolik akutní, že mocným patrně nezbývá nic jiného, než lidstvu pomalu, polehoučku – aby to bylo schopno strávit bez paniky – podávat po lžičkách pravdu. 14



15

Hlavy „strategicky významných“ států už dávno vědí, že nadchází čas pře− vratných změn. Nasvědčuje tomu mimo jiné i nevídaná rychlost s níž zmizely, velmocemi po léta přepečlivě hýčkané, rozdíly v propadlišti dějin. Ve skuteč− nosti nikdy neexistovaly na jiné, než ideologicko−mocenské úrovni … Pokusme se o shrnutí několika nenápadných, ale významných událostí. Den, který přinesl změny 12. července 1988 zcela nenápadně započala nová etapa vývoje lidské civi− lizace na Zemi – včetně naléhavě nutných geopolitických změn, nerozlučně spjatých s pádem „kapitál−komunismu“ v Rusku a „východní“ Evropě. Onoho památného dne odlétla k Marsu kosmická sonda Fobos 2. Na misi se společně s Rusy podílela vědecká pracoviště třinácti evropských zemí a Američané. Mise měla zajímavý program. Průzkum povrchu planety z oběž− né dráhy byl jen počáteční rutinou. Hlavním cílem bádání totiž byl povrch Marsova satelitu Foba (řec. phobos – strach). Kromě klasického průzkumu kamerami měla sonda vysadit na jeho povrch vědecké přístroje. Fobos 2 úspěšně dosáhl cíle a zaujal oběžnou dráhu kolem Marsu. Let pro− bíhal podle plánu. Kromě výpadku jednoho z vysílačů, který operativně pře− pnul na rezervní, se nevyskytl ani náznak nějakých poruch. Náhle však došlo k nečekanému zvratu. Podívejme se blíže, jak tehdejší událostí přinášely tiskové agentury: • TASS 28. března l989 oznamuje, že v okamžiku, kdy se výzkumný robot přiblížil k měsíci Fobos, bylo nečekaně přerušeno spojení. Na první pohled zdánlivě banální situace. Sonda se nacházela na stabilní oběžné dráze kolem Marsu a podobné věci se stávají. Pozemské centrum se po několik dnů horečně snažilo obnovit kontrolu. A tu, v době kdy ještě všichni věřili v úspěch, jeden z nejvyšších činitelů sovětského kosmického programu k úžasu všech zainteresovaných naznačil, že naděje je mizivá a prohlásil misi na devadesát devět procent za ztracenou. Z jeho vystoupení se dalo usoudit, že Rusové mají pádný důvod považovat za ztracené nejen spojení, ale i samot− nou sondu. • 30. března. Sovětská televize ve večerních zprávách uvádí, že vy− hlídky mise Fobos nejsou dobré, ujišťuje však veřejnost, že pokusy o zá− chranu sondy pokračují. Takřka současně zveřejnili sovětští vědci nekomen− tované záběry. Podotkli, že náznaky na nich jsou předmětem analýzy. Neupřesnili však, o jaké „náznaky“ jde a s čím souvisí. • 31. března se některé evropské deníky zmiňují o „neznámém ob− jektu“, viditelném na posledních záběrech odeslaných od Marsu k Zemi. Na snímcích patrně pořízených v posledních okamžicích před přerušením spo− jení je vidět jakýsi záhadný předmět a velký protáhlý stín na povrchu Marsu. © Gewo 1997, verze 4. – Neknihy 2001

15

16


Vědci klasifikovali štíhlou elipsu na záběru jako nevysvětlitelný útvar. Nedal se odůvodnit oblíbeným odvoláním na optický klam, protože předmět jasně zachytily obě kamery pracující v barevném a infračerveném spektru. Zřejmě oním záhadným útvarem na povrch Marsu vržený stín měří podle propočtů asi dvacet kilometrů. Několik dní předtím byl pozorován podobný fenomén. Tehdy ovšem stín pokrýval asi třicetikilometrovou plochu. • 7. dubna. Rusové již otevřeně hovoří o ztrátě sondy. Poprvé uvedli, že k přerušení spojení došlo při manévru, během kterého byly „oči“ sondy, kamery a senzory ostatních přístrojů, přesměrovávány k cíli mise – povrchu měsíce Fobos. Přitom samozřejmě musela být nasměrována i anténa vysílače, tak, aby její talíř po natočení tělesa o 180° opět ukazoval k Zemi. Proslýchalo se, že za několik hodin po manévru ještě byl zachycen velmi slabý signál, který se ovšem nepodařilo udržet. Pak už na spojovacích kanálech vládl jen kosmický šum… Událost byla klasifikována jako ztráta spojení. Satelit prý z údajně nezná− mých důvodů nedokázal přesměrovat anténu k Zemi. Pokud ale zůstala anténa odvrácena, odkud přišel pozdější signál? Technologie tříosé stabilizace sondy Fobos 2 byla původně vyvinuta pro satelit Veněra a skvěle se osvědčila při misi k Venuši. Rusové v tomto směru opravdu nejsou nováčky. Samovolná destabilizace asi nepřichází v úvahu. • Ke všeobecnému zmatku nečekaně přispěl jeden z techniků kali− ningradského kontrolního centra. Prohlásil, že podle posledních slabých signálů se sonda chovala tak, jako by byla přivedena do pádu ve vývrtce. Bylo samozřejmě možné, že citlivé přijímače zachytily signál odražený od povrchu Marsu; v každém případě však muselo dojít k něčemu, co nikdo ne− předvídal. Byl průzkumný robot zasažen čímsi co ho vyřadilo z provozu? Byla příčinou jeho podivného chování chybná funkce, nebo srážka? Co viděly nebo přesněji řečeno nesměly vidět jeho kamery? A co vlastně vyfotografovaly naposled? Připomeňme si – předseda sovětského Výboru pro kosmický výzkum Dunajev prohlásil: „Na jednom záběru je mezi sondou a Marsem vidět podivně formovaný objekt. Mohly by to být trosky v oběžné dráze měsíce Fobos nebo oddělená část sondy. Nevíme, co to je.“ Podivné vysvětlení. Člověk zatím neměl dostatek příležitostí, aby na oběž− né dráze kolem Marsu vytvořil „kosmické smetiště“, jako kolem Země. Před− chozí průzkum prováděly sondy Viking. Ty zde po sobě nezanechaly nic. Mimo to Fobos 2 neměl žádný konstrukční díl byť jen vzdáleně podobný vyfotogra− fovanému předmětu. To, co je na záběrech, k němu jednoduše nepatří. Také pozorované stíny byly dvacet až třicet kilometrů dlouhé, zatím co stín pár 16



17

metrů měřící sondy by na povrchu Marsu pokryl v nejlepším případě plochu o délce jednoho kilometru… Zajímavé bylo, že se Rusové v souvislosti se zmíněnými stíny nikdy ne− zmínili o zhruba pětadvacet kilometrů dlouhém měsíci Fobos. Právě ten by totiž mohl být jeho nejlogičtějším původcem. Stejně tak nepadla ani zmínka o možnosti výpadku rezervního vysílače. • Rusové pod tlakem západoevropských partnerů po třech měsících konečně uvolňují snímky zaznamenané těsně před koncem spojení. Jeden záběr však schází – ten poslední, pořízený těsně předtím, než se vysílač defini− tivně odmlčel… Záznam odvysílalo mnoho evropských a zámořských televizních společ− ností jako pouhou kuriozitu. Ukazoval zvláštní věci. Jednou z nich je síť rov− ných čar v oblasti rovníku Marsu. Různě dlouhé a místy široké linie vytvářejí dlouhé, paralelně položené obdélníky. Podivný vzorec pokrývá plochu zhru− ba šesti set čtverečních kilometrů a vůbec nevypadá jako náhodná hříčka mar− sovské přírody. Záběry komentoval Dr. John Becklake z Britského muzea přírodních věd. Tento střízlivý vědec neváhal zařadit strukturu na snímcích mezi záhady, ze− jména proto, že jde o obrázky pořízené kamerou registrující tepelné rozdíly (obyčejná kamera snímá škálu barev, světel a stínů). Struktura na záběru tedy vyzařuje infračervené záření – teplo. „Geometrický tvar vzoru naprosto vylu− čuje působení přirozených tepelných zdrojů, jakými jsou například teplé pod− zemní prameny a podobně“ konstatoval Becklake . „Zadíváme−li se na obrá− zek déle, vypadá vzorek absolutně uměle. Ale co by to mohlo být,“ řekl na závěr, „to opravdu nevím.“ Přesnou pozici fotografovaného místa Rusové neudali. Vyfotografovaný stín ve tvaru tenké až zahrocené elipsy je další anomálií. Dr. Becklake útvar popsal jako „předmět, který se nepochybně nachází v pro− storu mezi sondou a povrchem Marsu viditelným v pozadí“. Teprve teď bylo jasné, proč Rusové v této souvislosti nikdy nehovořili o stínu měsíce Fobos. Záběry byly pořízeny během manévru, při kterém se kamery a senzory průzkumníka natáčely směrem k němu. Zde máme i důkaz bezchybné činnosti stabilizačních a anténních systémů! Anténa dokonce i bě− hem obratu neustále sledovala Zemi, jinak bychom ten záběr nikdy neviděli! Doktor Becklake tvrdí: „Rusové tam uviděli něco, co tam nemělo být. Fo− tografii dosud neuvolnili a my o tom nechceme spekulovat.“ Jednoznačný komentář… Poslední fotografie dodnes nebyla zveřejněna. • 19. října 1989 publikuje oficiální ruskou zprávu o výsledcích mise Fobos 2 renomovaný americký časopis Nature. © Gewo 1997, verze 4. – Neknihy 2001

17

18


Na zhruba čtyřiceti stranách je popsána úspěšná část. Nepředvídaný konec mise je shrnut do několika vět, z nichž vyplývá jediný možný závěr: sonda se stala neovladatelnou následkem kolize s neznámým objektem. Otázka s čím se srazila, a co je tím, co tam nemělo být, už byla zodpovězena Alexandrem Dunajevem: „… na jednom ze záběrů je mezi sondou a Marsem podivně tvarovaný objekt.“ Pokud vyloučíme jiné možnosti a Rusové sami událost označují za srážku s neznámým objektem, musí na poslední fotografii být právě toto těleso. „… jednoduše nevíme,“ řekl Dunajev… Umělé formace na povrchu Marsu a pozoruhodný stín a Rusy urputně uta− jovaný poslední snímek – to vše směřuje k trochu strašidelnému závěru. V knize Genesis Revisited vyslovil Zecharia Sitchin předpoklad, že nešlo o nehodu, ale o událost: „Možná první událost hvězdných válek – umělé těleso ze Země, které se přiblížilo ke kosmické základně obyvatel jiného světa na Marsu, bylo sestřeleno.“ Byly oba vysílače záměrně vyřazeny z provozu někým, kdo si nepřál být pozorován? V této souvislosti přichází v úvahu i nechtěná srážka s cizí lodí, která mohla od okamžiku příletu na oběžnou dráhu kolem Marsu, a možná ještě déle, sledovat sondu z nevelké vzdálenosti. Překvapivý manévr pozem− ského tělesa, zprvu poklidně kroužícího po stabilní dráze, možná způsobil kolizi. Podezření, že průzkumník pravděpodobně byl sledován cizím blízko letícím strojem, zvyšuje snímek stínu zaznamenaný několik dní předtím. Z fotografie lze odhadnout jeho velikost a známe rozměr stínu, vrhaného v daném čase a poloze na povrch Marsu měsícem Fobos. Astronomům by tedy nemělo činit problém, odhadnout rozměry cizího tělesa i jeho vzdálenost od sondy. Zdá se, že po počátečním „osmělování“, kdy zřejmě byly analyzovány funkce a mož− nosti pozemského stroje, se pohybovalo v jeho těsné blízkosti (větší stín). Nakonec nemuselo dojít ani ke kolizi a zničení – stačilo naklonit satelit tak, aby směrová anténa směřovala mimo Zemi. Poslední, připouštím, že velmi spekulativní, ale vzhledem ke zkušenostem s obdobnými případy (Apollo) odůvodněnou možností, je záměrné přepnutí vysílačů sondy Fobos 2 na utajenou sadu ovládacích a přenosových frekvencí, držených v rezervě pro případ nálezu jednoznačných projevů nebo stop inteli− gentního života. Na takovém spiknutí by se ovšem nutně musely podílet všechny zúčastněné strany. Nebo ne?… Událostí kolem sondy Fobos 2 série prapodivných nehod zdaleka neskon− čila. 16. listopadu 1996 v podstatě „spáchala sebevraždu“ další sonda Mars–96: motor posledního stupně nosné rakety totiž po znovunastartování, kdy měl satelit vynést na výchozí kruhovou dráhu kolem Země, fungoval jen několik sekund a vypnul se, údajně na základě chybného povelu palubního počítače. Oproti plánované výšce 200 – 314 km bylo dosaženo výšky pouhých 150 km. 18



19

Pokus o dosažení lepší výchozí pozice pomocí nouzového využití jednotky ADU (motoru určeného k uvedení na oběžnou dráhu kolem Slunce a násled− nému brždění u Marsu) vedl k tomu, že souprava zaujala extrémně excentric− kou eliptickou dráhu s parametry 87 (perigeum) až 1500 (apogeum) kilomet− rů. Po dvou neřízených obletech nakonec 17. listopadu zanikla v atmosféře kdesi nad Jižní Amerikou… Množí se i neúspěšné pokusy Američanů, jejich bližší rozbor by však vyža− doval samostatnou kapitolu. Tato kniha však má jiný cíl. UFO – utajovaná skutečnost Čtenář pravděpodobně už dávno tuší, co retušují podivně složité popisy záhadného tělesa na fotografiích. Předmětem, který se oficiální a vědecká místa na obou stranách zeměkoule tak úzkostlivě snažila nepojmenovat, je feno− mén UFO. Za zkratkou odcizenou původnímu významu se neskrývá nic jiné− ho, než klasifikace U.F.O. Unknown Flying Object – neznámý létající objekt. Každý letoun, než je rozpoznán, je zpočátku takto klasifikován! Proto nemí− chejme pojmy a zachovejme rozlišení. Kvůli přirovnání, užitému soukromým pilotem k popisu neznámých objek− tů, které pozoroval za letu (létající podšálky – flying saucers), se v padesátých letech ujal žurnalistický pojem „létající talíř“. Nejde o nový jev. O „létajících štítech“ se zmiňují například kronikáři tažení Alexandra Velikého, později i římští a další. V současnosti však asi stěží exis− tuje obdobně kontroverzní téma. Přitom nelze opomenout fakt, že kromě seri− ózních pokusů o identifikaci U.F.O., se po světě vyrojila spousta UFO fana− tiků a publicity lačných lidí, více či méně zručně falšujících fotografie a jiné důkazy. Řady evidentních podvodů a umělých „důkazů“, záměrně fabrikovaných skrytými mystifikátory směšujícími oba pojmy, obratně využila oficiální místa k diskreditaci pro ně ošemetné záležitosti. Ne−li v první, pak jistě v neposlední řadě jde o to, aby politikové a vojáci, tvrdící, že zvládají protivzdušnou obra− nu svých států, uchránili své renomé v očích veřejnosti. „Fenomén UFO“ byl a je označován za výmysl podvodníků a duševně ne zcela zdravých lidí. Při− tom právě jen oficiální místa patrně znají pravdu. Oněch údajně „duševně postižených“ jsou dnes už snad statisíce… Politikové, kteří se i přes mlčení vojáků nakonec přece jen dopracovali ke konkrétnějším údajům, zřejmě došli k názoru, že věc kolem U.F.O. je natolik závažná, že bude taktičtější utajit pravdu za každou cenu. Po desetiletí se to víceméně dařilo, postupně však nazrává situace, kdy bude nutné přiznat barvu a předejít všeobecnému šoku, jehož „zpětný ráz“ by jim mohl zlomit vaz. © Gewo 1997, verze 4. – Neknihy 2001

19

20


„Létající talíře“ jsou bezesporu velmi zajímavé téma. Byla o nich, stejně jako třeba o vozech Formule 1, napsána již úctyhodná řada (často velmi fun− dovaných) knih. Nebudu se tedy zbytečně rozplývat v detailech popisujících byť neobvyklý, ale patrně hojně užívaný dopravní prostředek a jeho vlastnosti; v následujících kapitolách a knihách se pokusím, coby klasifikaci i jako feno− mén, představit „UFO“ v poněkud netradičních souvislostech. Předsudky Zkratky UFO se vědec, dbalý dobrého jména, nedotkne ani v gumových rukavicích. Před svými stejně „vědoucími“ kolegy by se totiž mohl „vědecky znemožnit“. Způsob jakým tito „vědci“ otevírají odemčené dveře je znám. Pokud ne− jdou otevřít dovnitř, vybourají vedle nich díru do zdi (viz uvedený příklad s léčbou rakoviny). Dveře se přece nikdy nemohou otevírat směrem ven! Proč? Protože jejich „vědecký kolega“, Dr. Uznávaná Autorita to posledně řekl na vědeckém sympoziu a rok nato za tento výrok získal Nobelovu cenu… Jinak kdysi ve francouzské Akademii věd dopadl „podivín“, který nahlas neprozřetelně vyslovil šílenou domněnku, že meteority padají z nebe. Byl na− dosmrti vědecky znemožněn historickým výrokem dodnes slovutného před− sedy onoho ctihodného spolku: „Z nebe žádné kameny padat nemohou, pro− tože v nebi žádné kameny nejsou!“ A basta. Jistý druh „vědy“ jsme si ostatně vyzkoušeli na vlastní kůži – takzvaný vědecký socialismus. Ale tihleti „vědečtí filozofové“, přes všechny doktoráty a jmenné přívěsky nejrůznějšího druhu, nejspíš nebyli správnými vědci, pro− tože ti přece všechno nové nejdřív vyzkoušejí na myších. Řečený pokus pá− chaný přímo na lidech naštěstí neprobíhal „věčné časy“, jak jeho stále vystra− šenější protagonisté doufali. Kdyby se nebáli, nechali by toho už dávno… Omylů, jako byl ten s nebeskými kameny a případů vrtání děr do betono− vých zdí vedle odemčených dveří, najdeme v dějinách vědy stovky. Bylo o nich napsáno dokonce několik knih. Konečně – i netrpělivý pradědeček egyp− tologů, kalif Al Mamun, se roku 820 pracně probourával do Velké pyramidy v Gíze jen několik málo metrů pod hlavním vchodem, který mimochodem dodnes nebyl prozkoumán… Potíž je v tom, že si někdo stále plete bádání s věděním a jakmile se jeho teorie dostane do vysněné kategorie memorovaných „školních moudrostí“, zaměří svou energii na trestání „chybných kroků“ badatelů, kteří se ještě po− koušejí o opravdovou vědu. Tak se stává, že se nové poznání prosadí doslova až po vyhynutí nositelů cen za to staré. Koryfejové nehodlají ustoupit. Obrovskou roli hraje ješitnost, a kromě toho jde o lukrativní job. Prázdná peněženka, a touha po nehynoucím, prebendy vynášejícím vědeckém věhlasu 20



21

či titulu, přiměla plukovníka Wyse ke zfalšování kartuše s nápisem CHUFU. Dosáhl svého: díky tomuto podfuku je stavba Velké pyramidy ve školních učebnicích dodnes připisována bezvýznamnému faraonkovi Cheopsovi… Je nad slunce jasné, že pokud nezmizí status „zasloužilých“, kteří sedí jako žáby na pramenech a s pokrytecky udivenými tvářemi se ptají, kam že se po− děla voda, a dokud lidstvo vedle Nobelovy ceny nenabídne dostatečnou doži− votní rentu všem skutečným objevitelům, nic se na tom nezmění… Zvrácený demotivující postoj blokující přijímání nových myšlenek je neúnosný luxus, který krvavě platíme nejen penězi, ale především postupnou devastací planety Země. I když vlády, a tudíž i státní vědecká pracoviště, oficiálně nechtějí nic slyšet o inteligentním mimozemském životě, investují do pátrání po jeho stopách nesmírné sumy. Využívány jsou všechny dosud známé technické prostředky – počínaje vyhledáváním kosmických poselství na nekonečném spektru radi− ových frekvencí, „vzkazy“ umisťovanými na paluby kosmických sond konče. Prozatím se však – podle oficiálních verzí – žádné takové poselství neobje− vilo. Není to tak! Zájemcům o radioteleskopy zachycené a rozluštěné posel− ství z hvězd vřele doporučuji lekturu knihy Ludvíka Tučka „12 čísel z kos− mu“. Pravdivost oficiálních tvrzení popírá i existence průkazného obrazového materiálu, prezentovaného v knize Bestseller v kameni. Po důkazech a infor− macích, hledaných na sousedních planetách a kdesi v hlubinách kosmu, doslova šlapeme. Je jimi popsán celý povrch Země! Pravda po kapkách Co by se asi stalo, kdyby Rusové škodolibě zveřejnili chybějící fotografii, na níž je zřejmě z těsné blízkosti, zřetelně a dvěma typy kamer současně zvěč− něná cizí kosmická technika? Páni akademici by nemohli použít nic ze své palety likvidačních frází, pře− zíravých úšklebků a výmluv o choromyslnosti pozorovatele. Neuspěli by ani s argumentací o davové sugesci, o podivně formovaných mracích, kulovém blesku a o zatoulaném meteorologickém balónu, nepomohla by ani záchranná brzda v podobě velmi oblíbeného a jedním dechem vyslovovaného argumentu o „laika–matoucím–odrazu–záře–Venuše–v–mracích“. Jedině by snad mohli veřejně podezírat Rusy z podvodu. Je nad síly vědců najednou připustit existenci něčeho, co s laskavou neomylností po dlouhá léta zesměšňovali a nekompromisně potírali. Velice nerad bych ublížil těm badatelům, kteří jsou závislí na státních peně− zích. Úkoly, plněné na státem udržovaných pracovištích, jsou často přísně tajné a mezi výzkumníky se těžko naleznou lidé ochotní o tom hovořit. Není to jen © Gewo 1997, verze 4. – Neknihy 2001

21

22


věcí svědomí… Přesto občas dochází k prosakování informací. Ty jsou však ignorovány, dementovány, anebo hned vzápětí pomocí blazeovaných dogma− tiků rafinovaně využity v masmédiích k další mystifikaci veřejnosti. Státní úředníci se přitom chovají stejně jako církevní kurie – znají pravdu, nemíní ji odhalit a dobře placení oficiální zástupci vědy jim ochotně kryjí záda. Zaběhnutý systém živí mnoho (zbytečných) lidí, a kdo by si chtěl dobro− volně odhlasovat konec pohodlného života? I proto je zpráva o nálezu stop primitivní formy života v meteoritu, který před statisíci lety možná byl součástí povrchu Marsu, ale spíše jiného tělesa, tak výjimečná. Konečně snad v tichosti „padnou hlavy“ některých „význam− ných odborníků“. Jenže ti, kteří papouškováním jejich výroků dosáhli akade− mických postů, se budou ještě dlouho bránit zpochybňováním očividných pravd a dokazovat, citáty odňatými skřípajícím čelistem ve skříních uschovaných kostlivců, že co neznají, nesmí existovat! Quod erat demonstrandum – jak musí být dokázáno… První vlaštovky? Zajímavým příkladem opatrného postupu informování veřejnosti o jistých nesrovnalostech kolem nás byla, před nečekaným zvratem koncepce, první řada příběhů seriálu Akta „X“. Jednotlivé díly jsou jen zčásti fikcí. V podstatě jde o volné zpracování skutečných příběhů a o využití jistých konkrétních informací. Všechny tyto případy byly v minulosti vehementně dementovány. Tyto zdánlivě zcela smyšlené scifi příběhy pravděpodobně slouží ke zpra− cování podvědomí diváků za účelem formování uklidňujícího pozitivního ná− hledu na možnou přítomnost mimozemské civilizace. Sledovanost seriálů to− hoto typu potvrzuje, že většina z nás má v sobě skryto vrozené tušení. Kdosi si zřejmě dobře uvědomuje, že setkání lidstva s realitou vesmírného Života se neobejde bez dlouhé a dobře naplánované přípravy, která podvě− domé tušení pozemšťanů převede na logické pochopení v okamžiku, kdy neu− věřitelné změny překročí všechny dimenze lidských zkušeností. Existuje snad jakási smlouva, kterou s některými mocnými této Země uza− vřel tajemný „Někdo“? Je kniha senátora Spojených států Miltona Williama Coopera ( „Mimozemšťané na pozadí vlády Spojených států“) pravdivá? Došlo u Marsu k nehodě, nebo k porušení dohody a následnému „klepnutí přes prsty“? Nebo tam snad došlo k očekávanému nálezu nezvratně potvrzují− cího existenci inteligentního mimozemského života, nálezu, který bylo nutno za každou cenu utajit? Existuje tajná dohoda „kosmických velmocí“? Američané nedlouho po podivné havárii sondy Fobos 2 oznámili úspěšný test nové výkonné laserové zbraně, umístěné na oběžné dráze. Tentokrát se ze 22



23

sovětské strany obvyklé podrážděné výkřiky neozvaly. Právě naopak – vědci z L.L.L. sklidili potlesk a uznání! Proč? Jsou tu i jiné podivnosti: Dalo se očekávat, že po dosažení globální shody mezi velmocemi by vojen− skoprůmyslové komplexy přišly o lukrativní zakázky. To se očividně nestalo, i když se krátce po setkáních Gorbačova s Reaganem (na nichž se v soukromí nepochybně hovořilo i o nezveřejněných výsledcích mise Fobos 2) vytratil oběma stranami tak dlouho hýčkaný obraz „starého dobrého nepřítele“. Tak− řka přes noc. „Příležitostně se ptám, jak rychle by zmizely naše celosvětové rozdíly, kdy− bychom stáli tváří v tvář mimozemské hrozbě.“, řekl Ronald Reagan… Vše naznačuje, že vojenští experti z jakéhosi závažného důvodu neodmítají názor, že pozemské civilizaci hrozí určité potenciální nebezpečí z blízkého vesmíru. Tento aspekt musíme zahrnout mezi indicie, potvrzující existenci utajovaných skutečností. Vojenskoprůmyslové komplexy velmocí nevedou snílci, ale tvrdí realisté! Atmosféru ohrožení a obraz nového nepřítele od jisté doby vytváří i fil− mová a televizní produkce. Jako příklad můžeme uvést film Independence Day (Den nezávislosti) a několik sugestivních dílů seriálu Out of Limits, pre− zentovaného společností Atlantis; v tomto smyslu se výrazně změnila i témata druhé části seriálu Akta „X“. Kdo financuje tyto projekty? Je to skutečně jen „šoubyznys“? Proč jsou stovky dokonale zdokumentovaných důkazů které nezapadají do rámce všeobecně dohodnutých konvencí, jednoduše ignorovány? Můžeme si to dovolit? Je pravda taková, že by ji lidstvo neuneslo? Kdo jsi, člověče? Člověk je nejvyvinutější pozemskou bytostí, a proto by logicky měl být i bytostí vývojově nejstarší. Dosažení současné úrovně evolucí by trvalo nej− méně jednu miliardu let. Pokud připustíme, že člověk žije na Zemi nějakých 250 tisíc let, jak se zdají potvrzovat dosud zveřejněné výzkumy, je stupeň dosaženého vývoje přímo neuvěřitelný. Ve skutečnosti jsme posledním a jaksi „postranně“ přilepeným článkem vývojového řetězce. Už podle bible vděčí člověk za svůj zrod několika umělým zásahům zvenčí. Snad proto se víra ve spojení s kýmsi nadpozemským už po dlouhá tisíciletí úspěšně proplétá všemi epochami vývoje lidstva. Cosi uvnitř člověka mu neu− stále připomíná jeho původ. Kdo nebo co vedlo a vede lidi k neustálým pokusům o dosažení jakéhosi těžko definovatelného stavu „vyššího vnímání“? A co si lidé od něj slibují, co © Gewo 1997, verze 4. – Neknihy 2001

23

24


očekávají? Existuje pramen univerzálních vědomostí, zdroj, na nějž se lze napojit? Jakým způsobem k nám hovoří, a co chce sdělit? A v případě, že skutečně existuje, chápeme jeho poselství správně? Jestliže lidstvo a jeho civilizace skutečně vznikly umělým zásahem zvenčí, mohla stát u kolébky jen bytost vývojově o statisíce a možná miliony let starší. Tušíme, že v nekonečném vesmírném prostoru máme, a už v rámci prosté statistiky musíme mít, příbuzné. Ale kde? Kolik světelných let nás dělí? Výsledky bádání prokázaly, že v krátké době čtyř miliard let se na Zemi nemohly vyvinout ani ty nejzákladnější formy života. Teorie o vzniku života z „prapolévky“, v níž byly všemocnou náhodou pečlivě míchány výlučně in− gredience sebrané na vlastní zahrádce, neobstála pro nedostatek času, který by takový proces vyžadoval. Nehledě k tomu, že náhoda neexistuje. Jedna z vysoce pravděpodobných teorií o počátcích pozemského života před− pokládá, že genetický kód byl na naši planetu přenesen z jiných částí vesmíru, případně z jiné galaxie. Sporami jednoduchých řas, po jejichž činnosti byly nedávno objeveny stopy v „hornině z Marsu“, k nám byl importován řetězec DNK a nastartoval vývoj veškerého pozemského bytí. Genetická štafeta života Teorie „vesmírné výpomoci“ předkládá několik možných verzí. Jedna říká, že původní pra−DNK (panspermii) přinesl na Zemi meteorit nebo kometa. Tuto úvahu podporuje okolnost, že z chondritů, meteoritů obsahujících uhlík, byly izolovány stopy všech na Zemi známých aminokyselin, potřebných ke stavbě bílkovin; není v nich ani jedna méně či navíc! Odvážnější vědci předpokládají, že k „oplodnění“ matičky Země sporami mohlo dojít i naprosto cíleně a záměrně – prostřednictvím speciální kosmické lodě. S touto nekonvenční, a vzhledem k poměrům ve vědecké obci opravdu nezvykle odvážnou teorií, nepřišel žádný fantasta. Byli to angličtí badatelé, nositel Nobelovy ceny Francis Crick a jeho kolega Lesley Orgel (zveřejněno v časopise Icarus v roce 1973). Myšlenka úzce souvisela s návrhem „kultiva− ce“ Venuše infikováním několika tisíci tunami spor modrých řas, které by časem mohly úplně změnit složení atmosféry. Nápad tehdy mimo jiné podpo− roval i dnes již zesnulý astronom Francis Drake. Crick a Orgel vyšli z představy kosmického robota, zkonstruovaného pro miliony let trvající pouť prázdnotou vesmírného prostoru od jednoho slunce k druhému. Našel−li cestou planetu s podmínkami příznivými pro život, vysadil pouzdro se zárodky, které se na ní rozmnožily. Oba významní vědci tehdy za svůj názor sklidili hodně posměchu. S postupem času však pobavený úsměv kolegů, bezradně stojících nad kotlem s připálenou „prapolévkou“, zhořkl. 24



25

Zjistili totiž, že náhoda, jediná „jistota“ o niž se od počátku opírala jejich teo− rie, je vyloučena. Podle „infekční teorie“ je život jako nekonečná, a možná i cílená štafeta od hvězdy k hvězdě, od planety k planetě. Možná, že jednoho dne napadlo rozum− né bytosti na spoustě světelných let vzdálené planetě u vyhasínajícího slunce, aby místo nepravděpodobné šance na záchranu sama sebe, vyslali misi života. I my jsme už (zatím však z jiných důvodů) učinili něco podobného. Například jedna ze sond Pioneer, vyslaných po ukončeném průzkumu Slunce za hranice naší sluneční soustavy, má na palubě pozlacenou aluminiovou tabulku s vyry− tými grafickými údaji o lidstvu, naší planetě a údaje o její pozici v nám známé části vesmíru. Tuto informaci na nekonečnou pouť vesmírem neposlali spiso− vatelé scifi románů, ale střízlivě uvažující vědci. Kdybychom dokázali vyslat loď opatřenou pouzdrem se sporami, a to by dnes už neměl být problém, mohla by za miliony let doletět někam, kde by se mohly stát základem nového života. Dnes už bychom za přispění celého lidstva dokázali vymyslet, vyrobit a odeslat loď, která by podle základních kritérií, nutných pro udržení a rozvoj života, byla schopna najít v hlubinách kosmu vhodný cíl, ale nikdo to neudělá – nevážíme si života na vlastní planetě, tak proč bychom jej tedy bez vidiny okamžitého zisku měli šířit jinde?… Ve srovnání s časovými měřítky Universa je nějaká ta miliarda pozemských let zanedbatelná. Civilizace, která vyslala posla života, už dávno nemusí exis− tovat. Dokonce nemusí existovat ani hvězda, kolem níž kroužila její domov− ská planeta. Ale štafeta života pokračuje. My sami jsme toho důkazem. Teorie tohoto druhu se náš rozum přirozeně zdráhá přijmout; takový postup totiž předpokládá plánování v opravdu kosmických dimenzích a časovém ho− rizontu milionů let. Tento způsob myšlení je obyvatelům této planety, v napro− sté většině plánujícím nanejvýš vlastní důchod, naprosto cizí. Něčeho podob− ného by byla schopna pouze jednotná, neroztříštěná civilizace s velkou kulturou. Civilizace a kultura. Co to je? Podle naučného slovníku znamená tak často bezmyšlenkovitě užívané a ve všech pádech skloňované slovo civilizace jen určitý standard vědeckých a tech− nických poznatků. Kultura a kulturnost civilizace – jsou v našem světě jen filozofy věčně omílané prázdné pojmy… Vesmír je Myšlenka, Myšlenka je Slovo (vzorec) a Slovo formuluje Bůh. Za pojmem Bůh bychom však neměli vidět osobu, ale univerzální, vše pro− stupující sílu, jejímž hlavním principem je člověkem sice vnímaný, zčásti do− konce matematicky definovatelný, ale jako celek nepochopitelný chaos… © Gewo 1997, verze 4. – Neknihy 2001

25

26


Co je bible? Bible je víceméně ucelený soubor textů, účelově seřazených podle poža− davků, sledujících udržení a „prohloubení víry“ – v církev jako instituci zastu− pující Boha na Zemi. Za to ta kniha ovšem nemůže. Jsem přesvědčen o tom, že by ji měl každý alespoň jednou přečíst. Jen tak, sám pro sebe. Stojí to za to už proto, že je důkazem toho, jak lze poznatky minulosti, čistou víru a lidskou hloupost účinně přetransformovat v dogma, které jako filozofické perpetuum mobile samo sebou ospravedlňuje existenci mocné církevní instituce. Četba bible má pouze dva háčky. První tkví v její objemnosti a nesourodosti a druhý v jazykových archaismech. Pokud totiž patříte mezi náročnější, sáh− nete po starším vydání, protože každé účelově „vylepšené“ vydání a každý nový „překlad“ vnáší do textů další chtěné i nechtěné nepřesnosti (viz tzv. ekumenický překlad). Proč číst bibli? • Protože pochopení obsahu bible je pro každého jakýmsi soukromým testem inteligence, schopnosti samostatného myšlení a diferencovanosti vlast− ního postoje k náboženství a víře jako takové. Víra ve Vyšší moc je nám všem geneticky společná, záleží jen na tom, jak tuto Vyšší moc nebo Sílu nazýváme a jak se s tímto vědomím dokážeme vyrovnat. • Protože základ bible tvoří kronika tisíce let starých neobvyklých zkuše− ností, byť malé a vyhraněné části lidstva, které mohou být užitečné i dnes, jak sami poznáte, až tuto knížku dočtete do konce. Není důvod nevěřit serióznosti autorů původních textů, musíme však stále vést v patrnosti, že všechna existu− jící nehebrejská znění byla po dlouhá tisíciletí drcena mezi kameny ideologic− kých mlýnů, roztáčených dobovými dogmatiky, věropravci a jazykoznalci nejrůznějšího kalibru a zaměření. Věřte, že autor těchto řádků bere obsah bible velmi vážně, i když mu snad právě proto budou mnozí po přečtení této knihy přát spočinutí na planetě Zatracení… Název bible je odvozen od jména města Byblos, kde byl vyráběn papyrus – materiál, na který byly zapisovány původní texty. Papyrus ale je stejně jako papír velmi nespolehlivým materiálem k dlouhodobému uchování informací. Je však lehký, snadno přenosný a tím i vhodný k jejich šíření. Záznamy proto, z toho či onoho důvodu, musely být neustále kopírovány. Do textů stojících mimo Pentateuch se časem nutně vloudila řada chyb. Znalost písma zdaleka nebyla samozřejmostí. Kopírky neexistovaly a psát uměli hlavně kněží a lidé, kteří měli něco do činění se státní nebo chrámovou správou. Pozdější opisovači už obsah často upravovali, způsobem, který pod− le jejich přesvědčení lépe odpovídal dobovému světonázoru. Mnohé úpravy lze přičíst i snaze kopistů o vysvětlení některých, za jejich života už zcela nepochopitelných, pasáží. Ke všemu existuje několik různých sad lokálních a 26



27

národních textů, které se mnohdy výrazně liší v detailech. Všechny se ovšem jedním dechem deklarují jako „jedině pravé originály“. Originál bible, jejímž jádrem je Pentateuch, v podstatě nikdy neexistoval. Srovnávání mnoha růz− ných kopií takzvaných „původních biblických textů“ odhalilo na 80 000 úprav a významných změn významu obsahu jednotlivých knih! (Údaj: Vatikánský Institut pro studium Bible.) Stěžejní text Genesis, obsah takzvané 1. knihy Mojžíšovy, ovšem nemá nic společného s Mojžíšem. Popsané události byly pravděpodobně odňaty sumer− ským pramenům nebo jejich pozdějším akkadským, respektive chaldejským překladům. Tyto záznamy předtím přežily tisíciletí, protože znaky původního sumerského i později modernizovaného akkadského klínového písma byly vytlačovány tiskátky do ohnivzdorných hliněných destiček; ty, které obsaho− valy nejdůležitější, především chrámové texty, byly často vypalovány. Řada závěrů, vyslovených v této knize, se opírá především o poznatky vyplývající ze srovnání biblických textů s překlady sumerských a akkadskými i hebrejskými učenci pečlivě kopírovaných původních zdrojů. Jen tak lze zjis− tit, co vlastně v bibli schází. Tak jak to vlastně bylo? Hebrejští učenci se patrně seznámili s předhistorickými záznamy převzatými ze sumerských textů v babylonském zajetí; v létech 597 až 538 př. n. l. Obje− vili nebo znovuobjevili v nich látku, potřebnou k vytvoření důstojného úvodu k Mojžíšovu popisu historie „vyvoleného národa“ a kronice života patriarchů. Pod tlakem náboženského dogmatu takzvaného Mojžíšova Zákona byl se zpětnou platností sepsán dnes z bible známý a křesťanskou církví stále upra− vovaný kompilát. Předchozím přerušením kontextu ústní tradicí sdělovaných informací a nutným přizpůsobením k již hotovým textům však zde, stejně jako mnohokrát předtím, už i v obsahu použitých předloh, nevyhnutelně došlo k obrovskému zkreslení obsahu původního sdělení. Předchozí odstavce stručně charakterizují počátky, vedoucí ke vzniku poz− dějšího „neomylného“ kréda (nejen) křesťanské církve, které po tisíciletí vytr− vale zatemňuje myšlení lidí takzvaně civilizovaného křesťanského světa. Archeologie vynáší na světlo světa další a další historické záznamy, s nimiž si nikdo neví rady. Údaje, které historikové touto cestou získávají, jsou natolik nekonformní, že se o nich hovoří jen šeptem. Protože je nelze zařadit do žádné teorie určené jakýmsi „neomylným znalcem“, jsou odkládány v depozitářích muzeí do přihrádek, označených visačkami „nevěrohodné“, „padělek“, „vo− tivní předmět“, „mytický text“ atd. atp. Častá nemohoucnost a bezradnost histo− rické vědy tváří v tvář skutečnosti jen dokazuje, že minulost vůbec nebyla tak fádní, jak se nám historikové i církevní vykladači bible snaží namluvit! © Gewo 1997, verze 4. – Neknihy 2001

27

28


Zveřejněné, i když jen útržkovité, překlady textů z prastarých hliněných tabulek přesvědčivě dokazují, že biblické znění Genesis, úvodní kapitolou počínaje a Potopou světa konče, je jen „slabý odvar“ z původně rozsáhlých detailních záznamů s neuvěřitelně zajímavým obsahem. Bible, jevící se pod tlakem nových nálezů čím dál zřetelněji jako archaický Reader’s Digest – soubor výtažků z ucelené podrobné literatury, je ovšem dosud zatvrzele vydávána za kompaktní a neomylně jedinečný původní zdroj. Nejznámějším příkladem, ilustrujícím shora uvedená fakta, je biblický vý− tažek z akkadského Eposu o Gilgamešovi, sepsaného podle mnohem staršího sumerského textu, obsahujícího mimo jiné popis celosvětové záplavy katakly− zmatického charakteru. Skutečnost, že právě text o Noemovi a Potopě je zne− užíván jako důkaz „božské inspirace“ autorů bible, je jednou z nejméně po− chopitelných absurdit, dokazujících, do jaké míry je naše mysl ovlivněna církevními pohádkami. Obecně přístupná, kanonizovaná (cenzurovaná) bible, byla z již uvedených ideologických důvodů ochuzena o řadu důležitých textů, zasluhujících mimo− řádnou pozornost. Jsou to takzvané apokryfy, „skryté texty“ označované jako podvrhy, protože obsahem a pojetím zpochybňují tvrzení církevních dogmati− ků, k nimž patří především Enochovy (Henochovy) knihy, 4. kniha Ezdrášova, jeho apokryfy a podobně. (Samozřejmě s nezbytným náležitým vysvětlením doktorů−teologů, vyšly v překladu skrytém za nenápadným titulem Knihy ta− jemství a moudrosti I. − III. v nakladatelství Vyšehrad.) Rovněž některé kapi− toly a knihy proroků byly záměrně pokráceny a jiné, zřejmě pro jistotu, se radši úplně „ztratily“. Pozorný a nezaujatý čtenář velmi rychle zjistí, že uvedená díla ve skuteč− nosti obsahují komplikované popisy kosmických jevů, popisy dávné katastrofy nebo varování před novou katastrofou nepředstavitelných rozměrů, rozsáhlé a detailní matematické, geometrické a fyzikální poznatky a podobně. Vyjmu− tím těchto, svého času nepochopitelných pasáží, ztratila řada biblických textů původní význam – ocitly se mimo kontinuitu. Některé nezařazené „nebezpeč− né“ knihy však naštěstí stále existují a – považte – pár lidí se při jejich četbě údajně zbláznilo. Pokud v nich marně hledali něco, co tam opravdu není, a pokoušeli se v nich odkrýt, byť jen obrazně, církví deklarované záležitosti víry, není se čemu divit. Jde o malou část záznamu ústním podáním tradovaných vědeckých znalostí kněží vyšších zasvěcení, opatřenou neviditelnou nálepkou: For authorised eyes and brains only… 28



29

Název knihy Sefer ha–zohar, jejímž autorem je s největší pravděpodobností safedský rabín Simeon bar Jochai, je překládán jako Kniha jasu nebo lesku. Název díla by se ale asi měl překládat stejně jako slovo zohar, označující svrchní část archy Noe – tedy nadstavba (zde ve smyslu doplněk). Pro toto tvrzení je dostatečně závažný důvod: Rabbi Simeon byl jedním z nejpozoruhodnějších mužů historie judaismu. Patřil k učencům, učitelům (tanaim) takzvané druhé generace; k učeným mu− žům, kteří zhruba v roce 150 n. l. přepsali a redigovali z Tóry a mimobiblic− kých zdrojů nové komplexní učení – napsali mravní a náboženský kodex juda− ismu – Talmud ! Věděli co, proč a jak to dělají! Přes veškerou podobnou „doplňkovou literární činnost“ však pečlivě bděli nad tím, aby na původních textech nebyla nikdy změněna jediná čárka. Kniha Zohar je nedílnou součástí biblického poselství, i když podle názoru historiků „obsahuje jen jakési mystické výklady, komentáře a doplňky k bib− lickým textům a dosud nepochopené mýtické matematické kombinace“. Také původní Kabala se později stala jádrem pseudoučení, z něhož vzešla nume− rologie (kabalistika). Ta se rozšířila ve 13. století hlavně ve Španělsku, kde zřejmě zcela prozaicky sloužila jako prostředek bezpečné výměny informací proná− sledovaným, své náboženství tajně praktikujícím židům, kteří znali tajný čí− selný klíč. Soudobé populární numerologicko−mystické hry s písmeny, čísly kapitol a veršů bible jsou jen beznadějnými pokusy o vysvětlení nepochopitelného. Nedá se říct, že by tudy vedla jakákoli cesta kamkoli, snaživci kupí jen ne− smysl na nesmysl. Netuší, že pravá kabala není hra – je to životní styl, jemuž se nelze naučit. Musí být vstřebáván od dětství v odpovídajícím prostředí! Za „magické“ číslování kapitol a jednotlivých veršů křesťanské bible, s je− jichž číslicemi numerologové tak rádi žonglují, totiž vděčíme francouzskému tiskaři, který je pro lepší přehled uspořádal do dnes známé formy… Každé hebrejské písmeno sice má vlastní číselnou hodnotu, ale číselný systém, užitý například v knize Zohar, nemá nic společného s desítkovou soustavou, užíva− nou „moderními“ numerology… Před námi potopa, po nás potopa? Klasická evoluční teorie předpokládá, že se lidské rasy vyvinuly z primátů současně na více místech zeměkoule. Proti tomuto tvrzení stojí nejen ateisty zavrhovaná biblická verze stvoření, ale dokonce i nejnovější poznatky vědy. „Evoluce nestačí na to, aby vysvětlila původ člověka, tak jako samotná biolo− gická událost nevysvětluje narození dítěte“, tolik papež Jan Pavel II. Podle jeho mínění je evoluční teorie druhotná, protože na prvním místě je působení Boha (v bibli ve skutečnosti „bohů“ – Elohim…). „Teprve pak je myšlenka © Gewo 1997, verze 4. – Neknihy 2001

29

Novinky na provided by

Recommend Documents