Bankovní institut vysoká škola Praha
Nové trendy v mezinárodním bankovnictví Bakalářská práce
Tomáš Kunta
Červen 2015
Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie
Nové trendy v mezinárodním bankovnictví Bakalářská práce
Autor:
Tomáš Kunta bankovní management
Vedoucí práce:
Praha
Ing. František Šejnoha
Červen, 2015
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze, dne
30. 6. 2015
Tomáš Kunta
Poděkování Tímto bych rád poděkoval svému vedoucímu práce, panu Ing. Františku Šejnohovi, za jeho odborné konzultace a čas, který mi věnoval. Chtěl bych moc poděkovat své ţeně a dětem za to, ţe mi dali prostor studovat a psát práci. Dále bych chtěl poděkovat svému zaměstnavateli, bance ČSOB, a.s., která mi dala moţnost se v roce 2007 stát jejím zaměstnancem, díky čemuţ se od té doby věnuji bankovnictví. Zároveň bych chtěl poděkovat svému nadřízenému, Ing. Romanovi Boháčkovi, který mi dovolil během mého zaměstnání studovat vysokou školu a dával mi maximální podporu.
Anotace První část této práce se stručně zaobírá historickým vznikem a počátečním vývojem samotného bankovnictví. Následujicí část textu je potom věnována jiţ novodobější historii, související s evropskou integrací, tedy vznikem EU, měnové unie a například dále například opatřením proti praní špinavých peněz. Druhá část této práce se potom věnuje současné podobě bankovnictví, s důrazem na vliv moderních technologií na jeho dosavadní vývoj. Dále se práce věnuje současné evropské integraci v platebním styku a společné regulaci bankovních institucí. Zároveň se tato část textu věnuje i současné zadluţenosti některých států eurozóny, v čele s Řeckem. Třetí část se potom věnuje nastupujícím trendům v bankovnictví, přičemţ značnou roli zde hraje opět vliv moderních technologií. S tím souvisí i obsah dalšího textu, který se věnuje novým moţnostem financování a dále například vzniku virtuálních měn. Čtvrtá část práce se potom věnuje predikci dalšího vývoje bankovnictví, vzhledem k rychle vznikajícím technologiím a pokračující integraci či globalizaci. Práce se v této části textu zaobírá například novým způsobem financování P2P, moţným rozvojem sekuritizace v ČR, predikci dalšího vývoje v platebním styku, financování či samotných bankovních sluţeb. Dále se tato závěrečná část zabývá predikcí moţné další integrace EU a dalších států světa. Klíčová slova: integrace, nové technologie, FATCA, konglomerát, cross-sell, sekuritizace, P2P, Bitcoin
Annotation There is a brief discussion about the historical origins and development of banking in the first part of this document. The following part the attention is paid to more recent history of European integration, the emergence of the EU monetary union and for example measures against money laundry. The second part of this document focuses on banking system in its current form, with emphasis on the impact of modern technology on its recent development. Furthermore, the work includes a view on current European payment system integration and joint control of banking institutions. At the same time, this part of text deals with current indebtedness of some European countries, especially Greece. The third part is devoted to new trends in the banking sector, with a significant of modern technology impact, which lead us to finding new funding opportunities or the emergence of virtual currencies. The fourth part is
devoted to the prediction of banking sector further development, due to rapidly emerging technologies and ongoing integration and globalization. Work in this part of the text deals with new ways of P2P financing, potential development of securitization in the Czech Republic, the prediction of further development of payments and predicting possible future integration of EU and other countries all around the world. Key words: integration, new technologies, FATCA, conglomerate, cross-sell, securities, P2P, Bitcoin
Obsah Úvod ......................................................................................................................................... 12 1
Mezinárodní bankovnictví a jeho historie..................................................................... 14 1.1 Historické počátky bankovnictví ............................................................................... 14 1.2 Novodobý vývoj bankovnictví na území Evropy ...................................................... 16
2
1.2.1
Pročátky evropské integrace........................................................................ 17
1.2.2
Vznik EU ..................................................................................................... 18
1.2.3
Vznik jednotného finančního trhu ............................................................... 20
1.2.4
Bankovnictví jednotného trhu ..................................................................... 26
Současnost v mezinárodním bankovnictví .................................................................... 37 2.1 Typy bankovních systému ......................................................................................... 37 2.1.1
Univerzální bankovnictví ............................................................................ 37
2.1.2
Specializované bankovnictví ....................................................................... 38
2.1.3
Segmentové bankovnictví ........................................................................... 38
2.2 Vliv moderní technologie na současné bankovnictví ................................................ 39 2.2.1
Vyuţití z hlediska banky ............................................................................. 39
2.2.2
Vyuţití z hlediska klienta ............................................................................ 44
2.3 Evropská integrace v současném platebním styku..................................................... 53 2.3.1
SEPA ........................................................................................................... 53
2.4 Současná regulace evropských bank.......................................................................... 55 2.4.1
Basilejský výbor pro bankovní dohled ........................................................ 55
2.5 Měnová stabilita a důvěra v současný finanční systém ............................................. 59
3
2.5.1
Mezinárodní měnový fond .......................................................................... 59
2.5.2
Potencionální hrozby současného bankovnictví ......................................... 62
Nastupující trendy v mezinárodním bankovnictví ....................................................... 67 3.1 Boj proti daňovým únikům ........................................................................................ 67 3.1.1
Americký boj proti daňovým únikům ......................................................... 67
3.1.2
Evropský boj proti daňovým únikům .......................................................... 69
3.2 Další stupeň integrace evropského bankovnictví ....................................................... 69 3.2.1
Bankovní unie ............................................................................................. 70
3.3 Nastupující trendy v současném bankovnictví .......................................................... 72 3.3.1
Bankovní konglomerát a cross-sell ............................................................. 72 9
3.3.2
Informace o klientech a jejich moţné vyuţití ............................................. 76
3.4 Moderní technologie a nastupující trendy současného bankovnictví ........................ 78 3.4.1
Bezkontaktní platební nástroje .................................................................... 78
3.4.2
Vkladomat ................................................................................................... 80
3.4.3
Cashback ..................................................................................................... 81
3.4.4
Nová generace platebních terminálů ........................................................... 82
3.4.5
Smartbanking .............................................................................................. 84
3.4.6
Digitální peněţenka ..................................................................................... 86
3.5 Nastupujicí trendy v oblasti financování ................................................................... 86 3.5.1
Nebankovní půjčky na drobné spotřební zboţí ........................................... 87
3.5.2
Nebankovní půjčky na nákup automobilu................................................... 92
3.5.3
Operativní leasing ....................................................................................... 93
3.6 Sekuritizace ................................................................................................................ 94 3.6.1
Historie a princip sekuritizace ..................................................................... 94
3.6.2
Sekuritizace jako spouštěč finanční krize ................................................... 95
3.7 Virtuální měny ........................................................................................................... 96 3.7.1 4
Bitcoin ......................................................................................................... 97
Budoucnost mezinárodního bankovnictví ..................................................................... 99 4.1 Nové způsoby financování......................................................................................... 99 4.1.1
Peer to peer .................................................................................................. 99
4.2 Sekuritizace v ČR .................................................................................................... 102 4.2.1
Jak sekuritizace funguje ............................................................................ 102
4.2.2
Výhody ...................................................................................................... 102
4.2.3
Právní rámec.............................................................................................. 103
4.2.4
Závěr ......................................................................................................... 104
4.3 Moderní technologie a predikce budoucích trendů v bankovnictví ......................... 104 4.3.1
Hotovost .................................................................................................... 104
4.3.2
Moderní nástroje platebního styku ............................................................ 105
4.3.3
Integrace platebního styku ........................................................................ 105
4.3.4
Financování ............................................................................................... 106
4.3.5
Poradenství a obsluha ................................................................................ 106
4.3.6
Závěr ......................................................................................................... 106
4.4 Predikce budoucí mezinárodní integrace ................................................................. 107 10
5
4.4.1
Završení evropské integrace ...................................................................... 107
4.4.2
Další expanze EU ...................................................................................... 107
4.4.3
Integrace napříč kontinenty ....................................................................... 108
Závěr ............................................................................................................................... 109
Seznam pouţité literatury .................................................................................................... 113 Seznam zkratek ..................................................................................................................... 116
11
Úvod Pojem mezinárodní bankovnictví znamená v první řadě nadnárodní spolupráci na budování a udrţování stabilního měnového systému a zdravě fungujícího finančního trhu. Systém tak musí být stabilní a důvěryhodný, aby mu lidé věřili a plně ho vyuţívali. K tomuto účelu tedy bylo postupně zřízeno hned několik podstatných institucí, jako je například Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Banka pro mezinárodní platby a mnoho dalších institucí, které pomáhají správnému chodu právě mezinárodního bankovnictví. Celý tento systém je však tvořen relativně malými či většími institucemi, vznikem nových technologií, nastavením a úpravou regulací, integrací do unií a dalšími faktory, které potom vytváří ucelený obraz mezinárodního bankovnictví. Tyto jednotlivé části a jejích postupný vývoj pak udávají směr trendům, jejichţ analýzou a popisem se v této práci chci zabývat. Cílem této práce je tedy identifikace a následný popis trendů v mezinárodním bankovnictví. Rád bych zjistil a popsal, jaké trendy se rozvíjeli v bankovnictví v minulosti, abych potom následně mohl lépe identifikovat a popsat současné, nastupující a moţné budoucí trendy v oblasti bankovnictví. Chtěl bych tak primárně zjistit, jak vznik moderních technologií působil na vznik současné podoby bankovnictví a dále na nově vznikající trendy v tomto oboru. Konkrétně tedy, do jaké míry je bankovnictví ovlivněno rozvojem telekomunikačních a informačních technologií a do jaké míry, a zda vůbec, tyto technologie mohou změnit budoucí podobu současného bankovnictví. Dále bych chtěl zjistit, jaké jsou současné a nastupující trendy v oblasti financování a jakým způsobem by se tato oblast mohla v následujících letech vyvíjet. Konkrétně budu zjišťovat, zda jsou jiţ v současnosti alternativní moţnosti financování a jak na takovou konkurenci můţe v budoucnu bankovnictví reagovat, aby přeţilo. V souvislosti s tím vyvstává otázka, jakým způsobem by mohlo dnešní bankovnictví změnit svou strategii v obsluze klientů, aby se tak ubránila právě nově vznikající konkurenci, která 12
díky novým technologiím, můţe na stávající banky v budoucnu začít vytvářet silný konkurenční tlak. Vedlejším cílem práce je potom analýza a popis postupného vývoje evropského bankovnictví a jeho probíhající integrace. Částečně bych se chtěl dotknout i trendů integrace na mezinárodní úrovni a trendy globalizace. Zde bych rád zjistil a popsal, jaký má tato integrace vliv například na platební styk v Evropě a na samotné bankovní ústavy. Jaký můţe mít proces integrace a s ní související změny v regulaci bankovnictví vliv například pro majitele bank. V souvislosti s tím bych chtěl také zjistit, zda je současný trend evropské integrace něčím ohroţen a co by to případně mohlo znamenat pro další integrační vývoj EU, případně celé mezinárodní bankovnictví. Současně bych se chtěl podívat i na trendy, kterým podléhají v dnešní době samotné banky. Konkrétně bych chtěl zjistit, do jaké míry vyuţívají dnešní banky spolupráce se svými dceřinými společnostmi, pro vzájemný prodej či doporučení prodeje svých produktů. Zda dnešní banky, vzhledem k předchozím negativním zkušenostem, vyuţívají tzv. securitizace svých pohledávek a jak se tato moţnost financování týká či bude v budoucnu týkat i České republiky. Dalším bodem, který bych chtěl v této práci otevřít, je predikce pokračování evropské integrace. Tedy jakým způsobem by se dále mohla rozvíjet a rozrůstat například EU a co by to znamenalo pro její obyvatele a samotné klienty bank. Zvolené metody zpracování Metodika bakalářské práce spočívala nejprve v prostudování odborné literatury, odborných článků na internetu a informací zveřejněných na webových stránkách dotčených institucí. Na základě analýzy získaných poznatků potom byla zpracována teoretická část bakalářské práce. Získané poznatky, spolu s mnohaletou praxí, získanou ze zaměstnání v bance, byly následně aplikovány při praktické části bakalářské práce. Analýzou a následným porovnáním minulého vývoje, současného stavu a nastupujícími trendy, byly definovány moţné předpoklady pro vznik jistých budoucích trendů v oblasti mezinárodního bankovnictví. 13
1 Mezinárodní bankovnictví a jeho historie Bez znalosti historie bankovnictví by se dala jen těţko dobře pochopit jeho současnost, postupný vývoj a vznikající trendy. To neplatí samozřejmě jen v případě bankovnictví, nýbrţ snad ve všech oblastech, které by člověk chtěl rozebrat a analyzovat. Z toho důvodu bych si dovolil začít dávnou historií bankovnictví, ze které se postupně vyvinulo našeho moderní bankovnictví, tak jak ho známe a vyuţíváme dnes.
1.1 Historické počátky bankovnictví Doklady o bankách bychom v historii mohli nalézt jiţ ve staré Mezopotámii. Chrámy a královské paláce zde kdysi slouţili jako úloţiště obilí a dalších komodit. Ten kdo si tenkrát uloţil svůj majetek do bezpečí chrámu, dostal na uloţené zboţí doklad. Takové doklady se brzy začali pouţívat jako platební nástroj k úhradě ať uţ závazku či platby daní či obchodní transakce. První Mezopotámskou bankou, o které je dochován zápis, byla Igibi Bank, zaloţena 575 před n. l. v Babyloně. V té době se platilo běţně jiţ neopracovanými kusy drahých kovů, zlatem a stříbrem. Tyto kusy měli různé tvary, váhu a samozřejmě ryzost. Další národy v té době k placení pouţívali různé druhy kovů. Například v Řecku to byly krouţky z ocele, Keltové měď, v Británii části mečů. Tyto platební nástroje však nebyli příliš praktické z hlediska přepravy a z hlediska padělání měny. Kolem roku 561-546 před n. l. však přišla revoluce. Lýdijský král Croseus v Malé Asii zavedl první mince. Tyto mince byly vyrobeny z tzv. elektronu, coţ je směs zlata a stříbra. Všechny mince byly normované a měly tedy stejnou ryzost, váhu i tvar. Král na ně nechal z jedné strany vyrazit obraz lva, coţ bylo hůře padělatelné a měna tedy byla velmi důvěryhodná. Díky tomu se tento systém rychle přenesl i do vzdálenějších koutů světa. Podobný systém pak pouţívali například v Makedonii, Persii, v Řecku i v Římě. Ne všechny mince však museli být nutně z drahého kovu. Mince z niţší hodnoty se pak vyráběli i z jiných, ne tolik vzácných, kovů. V té době se tedy začaly zavádět směnné kurzy, protoţe kaţdé město si razilo své vlastní mince, které se od ostatních vţdy trochu odlišovali. 14
To samozřejmě okamţitě vyuţili chytří kupci, kteří s měnami začali obchodovat. Dalším, kdo se snaţili obohatit na tomto platebním systému, byli samotní vládci. Ti začali ubírat z mincí pozvolna drahé kovy a nahrazovali je méně vzácnými. Z počátku se nic nedělo, ale časem docházelo ke zhroucení hodnoty měny, které musela být později znovu zavedena, aby se následně stejný scénář několikrát zopakoval. V podobném scénáři pokračovali panovníci, v trochu jiné podobě, i po zavedení bankovek. Jak uţ bylo popsáno výše, směna mincí byla jedna z prvních bankovních operací v historii. První banky byli v chrámech, kde mnohdy docházelo k samotným směnárenským obchodům. V Novém Zákoně (Matouš 21. 12.) se o tomto můţeme téţ dočíst. Píše se zde o vyhnání kupců z chrámu Jeţíšem. V dalších letech byla nedílnou součástí bankovnictví i lichva nebo například půjčky na těţbu nerostů či námořního obchodu. V letech 323-30 před n. l. vznikl první ţirový systém s něčím, co bychom dnes nazvali centrální clearingovou bankou. Tento systém vznikl v Alexandrii, za vlády Ptolemaiovců. Smutná etapa bankovnictví nastala po pádu Římské říše. Po jejím pádu se totiţ rozpadly její kolonie a bankovnictví upadalo. Objeveno bylo po několika staletích, kdy začal kvést obchod v italských přístavech. Z těch nejvýznamnějších můţeme jmenovat například Janov či světoznámé Benátky. Zřejmě tehdy se uchytil název banka, který vychází z identického italského slovíčka, které v překladu znamená prostý název pro lavici, které se při bankovních obchodech tehdy pouţívaly. Dalším důvodem pro rozvoj bankovnictví byl transport velkého mnoţství křesťanských vojsk do Svaté země. Tato operace stála velké mnoţství peněz a vyţadovala sloţité a nákladné permanentní zásobování. Obchodníci však byli samozřejmě ochotní poskytovat své zboţí a sluţby, jen kdyţ dostali řádně a včas zaplaceno. V té době byly k tomuto účelu vynalezeny například platební příkazy či směnky. Jako úloţiště pak slouţili pro tento účel bezpečné hrady a pevnosti maltézských a templářských rytířů. Ti zároveň slouţili jako ozbrojené jednotky při transportu mincí, zlata a ostatních cenností. Rytíři vyuţívali sítě kolem 9000 hradů a sídel po celé Evropě a jejím okolí, které slouţili 15
podobně jako dnes bankovní pobočky či bankomaty. Aby systém mohl řádně fungovat, zavedli šeky, směnky, přijímali vklady, poskytovali úvěry a prováděli zahraniční platební styk. Vynalézavost templářům skutečně nechyběla a svého postavení a moci dokázali vyuţít pro financování války Británie i Francie. Díky tomu samozřejmě velmi zbohatli a upevnili svou moc. Po pádu Svaté země byl řád templářů přesunut roku 1312 do Evropy, kde jejich zkušenosti převzali obchodníci z Benátek, Říma, Janova, Norimberku a dalších významných obchodních středisek té doby. Ve 13. -14. století tedy zaţilo bankovnictví zásadní rozkvět v městských státech Itálie. Zde můţeme mluvit o skutečném počátku moderního bankovnictví. V těch dobách to byli primárně zlatníci a směnárníci, kteří přijímali do úschovy drahé kovy a zákazníci jim za tuto úschovu platili. Za nedlouho však nastal zlom a naopak oni vypláceli svým zákazníkům úrok z jim svěřeného majetku. Směnárník či zlatník však mohl se svěřeným majetkem obchodovat a můţeme tedy říct, ţe se jedná o první skutečné bankéře. V Severní Itálii (Lombardii) potom vznikají společenství finančníků na rodinné bázi. Tato společenství akumulovala majetek a úvěrovala s ním potom panovníka, coţ nás posouvá zase o krůček blíţe k dnešnímu modernímu bankovnictví. Na západě Evropy, tedy hlavně v Británii a Nizozemí, bankovnictví sehrálo velmi důleţitou roli ve financování aktivit spojených s rozvojem zámořských aktivit, koloniálních drţav a realizace zaoceánských expanzí.
1.2 Novodobý vývoj bankovnictví na území Evropy Zásadní změny ve vývoji bankovnictví můţeme sledovat například právě v novodobé Evropě, která se po skončení druhé světové války vydala cestou komplexní integrace svých států, na 16
tomto relativně malém území. Pojďme se tedy blíţe podívat na vývoj bankovnictví na evropském kontinentu.
1.2.1 Počátky evropské integrace Myšlenka o sjednocené Evropě se objevovala jiţ dávno ve středověku. Nicméně, první zveřejnění plánu na sjednocení Evropy vydal v roce 1713 Abbe de Saint Pierra a to z důvodu zachování míru na tomto území. Celkem logicky se pak objevili další takové kroky po druhé světové válce, tak aby se předešlo dalším takovým katastrofickým scénářům. Cílem tedy bylo postavit spolupráci jednotlivých státu Evropy na principu jednotné hospodářské soutěţe a hledání optimálního uspořádání výroby a obchodu na tomto území. Tento proces však za nedlouho přerostl v komplexní integraci evropských států. Jde tedy o nadnárodní principy a cíle, které stojí na třech pilířích. V první řadě se jedná o uznání společných hodnot celou skupinou států. Dále se jedná o vytvoření struktury, která bude mít pravomoc ke společnému směřování států a dodrţení daných hodnot. Třetí pilíř je potom o zavedení společných struktur od individuálních pravomocí jednotlivých států. Neţ vznikla finální podoba Evropské unie, jak ji známe dnes, existovali jiţ její tři předchůdci, na jejichţ základě se zrodila. Bylo to Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), potom Evropské hospodářské společenství (EHS) a dále Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM). Tito předchůdci Evropské unie vznikli všichni s jedním společným cílem a tím bylo sjednocení zájmu jednotlivých zemí v různých oblastech. Naplňování těchto cílů a vzájemné integrace bylo postupné, sloţité a samozřejmě tento proces byl dlouhodobý.
17
1.2.2 Vznik EU Jako o vyvrcholení tohoto procesu můţeme hovořit o roce 1993, kdy vstoupila v platnost tzv. Maastrichtská smlouva o Evropské unii, jejímţ cílem bylo komplexní vytvoření pevného partnerství členských zemí v Evropě. Kdybychom měli shrnout, co se skrývá pod skořápkou EU, tak je to hlavně: 1)
Společná podpora ekonomického a sociálního pokroku, zejména pak zavedení
hospodářské a měnové unie 2)
Společné prosazování evropské identity na mezinárodní úrovni
3)
Celkové prosazování zájmů občanů a ochrana jejich práv
4)
Rozvíjení úzké spolupráce v oblasti justice a vnitřních záleţitostí
5)
Komplexní uznávání společných rozhodnutí
Společné zájmy jsou potom prosazovány účelovými orgány unie, které státy společně vytvořily: 1)
Evropská rada – přijímá základní politická rozhodnutí o činnosti EU
2)
Evropský parlament – garant zájmů a obhájce práv občanů, spolurozhodující s Radou
o legislativě Unie. Souhlas tohoto orgánu je podmínkou pro schválení mezinárodních smluv, schválení rozpočtu EU a v neposlední řadě také vykonává politickou kontrolu Rady a Komise EU 3)
Rada Evropské unie – disponuje pravomocí vydat rozhodnutí, které se odvodili z
dílčích práv států a řeší dílčí rozdíly mezi společným rámcem a individuálními specifiky jednotlivých členských států. Rada spolurozhoduje o rozpočtu EU a vede jednání jejím jménem.
18
4)
Komise Evropské unie – podněcuje legislativní návrhy, kontroluje systém smluv a
zároveň funguje jako vykonavatel jednotné politiky. Dále také spravuje rozpočet EU. 5)
Evropský soudní dvůr – má na starosti dodrţování práva v souladu se smlouvou o EU
6)
Evropský účetní dvůr – kontroluje disponování s vytvořenými fondy EU a plnění
rozpočtu Evropskou integraci tedy můţeme chápat jako slučování jednotlivých částí do vyššího celku, při akceptaci daných pravidel. Jde tedy o likvidaci jednotlivých bariér volného pohybu osob, peněţních prostředků, výrobních prostředků a zboţí. Jde tedy o velice dynamickou záleţitost. Můţeme mluvit o několika mezistupních integrace: 1)
Pásmo volného obchodu
2)
Vznik celní unie
3)
Vytvoření společného trhu
4)
Vytvoření hospodářské a měnové unie
5)
Vytvoření společné politické unie
Pásmo volného obchodu dává zemím EU výhodu ve vzájemném ochodu oproti nečlenským zemím. Dalším stupněm byl vznik celní unie, který určil vůči třetím zemím jednotnou celní politiku, přičemţ uvnitř mezi státy bariéry padli. Dalším krokem bylo umoţnění volného pohybu zboţí, sluţeb, kapitálu a pracovní síly, tedy vytvoření společného trhu. Tento systém vznikl v polovině 90. let a tyto principy jsou platné ještě dnes. Jako další krok přišlo vytvoření společné měny a rozpočtové politiky, tedy vytvoření hospodářské a měnové unie, coţ zásadně podpořilo podepsání Maastrichtské smlouvy.
19
Následující krok je poměrně kontroverzní, protoţe zasahuje do suverenity jednotlivých států. Jedná se o vytvoření politické unie, která lze chápat jako vzdání se politické suverenity státu, měny daného státu, rozhodování o hospodaření státu a to vše ve prospěch nadnárodního vyššího celku. To lze chápat jako skutečné završení procesu integrace v pravém slova smyslu. Účelem toho všeho je snaha o proces řízených změn, coţ by mělo vést k vytvoření silného a stabilního politicko-ekonomického celku. Dá se říct, ţe jde o vyrovnání se s vlivem kompaktních a silných USA a stále sílícího asijského bloku. Architekti jednotného evropského celku si uţ dříve uvědomovali, ţe velmi důleţitou sloţkou budování jednotné Evropy je oblast měnová a finanční. Jiţ v Římě v roce 1957 bylo specifikováno odstranění některých bariér pro volný pohyb zboţí a bylo přikročeno k podpoře bankovnictví, pojišťovnictví a komunikační sluţby, mezi jednotlivými členskými státy. Zároveň s tím byl vznesen poţadavek na volný pohyb pracovní síly a kapitálu v rámci unie. Do roku 1986 šlo vše velmi pomalu a cílů z Říma se stále nedařilo dosáhnout. Bylo potřeba hledat nové cesty integrace. Tu měl přinést jednotný evropský zákon, který měl za cíl odstranění bariér obchodu, volného pohybu pracovní síly a kapitálu. To vše mělo být splněno do roku 1993.
1.2.3 Vznik jednotného finančního trhu Pro dosaţení cíle vzniku jednotného finančního trhu, bylo potřeba zajistit: 1)
Volnou mobilitu kapitálu
2)
Moţnost zřizovat firmy i v jiných členských státech
3)
Právo podporovat mezistátní sluţby
4)
Akceptování běţných pravidel dohledu
5)
Sjednocení daní 20
Integrace v tomto smyslu začala jiţ v roce 1969 v Haagu, kdy dostala skupina expertů za úkol připravit zprávu, která bude popisovat moţný postup při tvoření měnové unie. V průběhu dvou let tato skupina dala dohromady základní cíle, které se později staly realitou v EU. Součástí je tedy: 1)
Neodvolatelný pevný devizový kurz měn bez fluktuačního pásma
2)
Jednotná měnová politika řízená centrální měnovou institucí
3)
Centralizované rozhodování o hospodářské a rozpočtové politice
4)
Zodpovědnost nositelů tohoto rozhodování Evropskému parlamentu
5)
Nezbytnost přechodného období k dosaţení měnové unie
Státy EHS se v roce 1971 dohodly na novém fluktuačním pásmu měnových parit vůči USD. Toto rozhodnutí bylo podpořeno pádem zlatého standardu amerického dolaru a jeho dopadu na finanční systém. Pásmo bylo stanoveno na +/- 2,25%. Brzy pak následoval posun na hladinu +/- 4%. V reakci na problémy, které měl toho času MMF, v roce 1973 vznikl Evropský fond měnové spolupráce. Byl to původně projekt, které měl posílit spolupráci členským zemí a to v oblasti měnové politiky. Později byla tato instituce transformována na centrální banku společenství. Dle přibývajících zemí EHS bylo jasné, ţe země v Evropě mají o integrační cíle zájem. Měnový systém je však sloţitý a bylo potřeba v té době řešit mnoho problému s tím spojeným. V roce 1979 z toho důvodu vznikl Evropský měnový systém, který měl reagovat na potřebu měnové stability. Takový mechanizmus měl formu dohody centrálních bank zemí členů unie a měl navázat jejich měny tak, aby rovnoměrněji rozloţili náklady spojené s daným procesem. V té době se měnový evropský systém vyznačoval několika typickými rysy:
21
1)
Relativně pevné kurzy měn fluktuující v rozmezí +/- 2,25% od základních sazeb, coţ
bylo v roce 1972 odsouhlaseno v Basilejské dohodě a rozšířeno v roce 1993 na +/- 15%. 2)
V odůvodněných případech a na přechodnou dobu mohlo být pásmo rozšířeno na +/-
6%. 3)
Do společného kurzového mechanismu nebylo povinností vstoupit pro všechny země
EMS. 4)
Země, které měli silnou měnu a podepsali dohodu, tak měli za úkol skrze jejich
centrální banky intervenovat ve prospěch země, které hrozilo odchýlení kurzu od limitního poměru. 5)
Byla zavedena zúčtovací jednotka ECU, která byla v roce 1999 nahrazena EUR
V osmdesátých letech se Evropě hospodářsky velmi dobře dařilo. Toto období je tedy povaţováno za úspěšnou etapu a v roce 1985 vydala Evropská komise tzv. Bílou knihu, která obsahovala 300 bodů opatření, které budou směrovat k vytvoření jednotného trhu zboţí, sluţeb, osob a také kapitálu. Následovalo přistoupení Španělska a Portugalska do unie, coţ bylo chápáno jako úspěch atraktivity integrace států Evropy. Měnový systém v Evropě fungoval dle očekávání a splňoval tedy důvody jeho zaloţení. Pro členské státy znamenal zásadní stabilizační prvek, který také zajišťoval ochranu před nebezpečným kurzovým výkyvem národních měn. Důkazem bylo připojování dalších a dalších států, počínaje Španělskem, Velkou Británií, Portugalskem, Norskem, Švédskem, Finskem. V roce 1988 vznikl tzv. Doloresův výbor, který měl za úkol zpracovat projekt vytvoření Evropské měnové unie. Tato skupina po roce předloţila dokument, kde pokračovala v otázkách, které se jiţ v minulosti věnovala tzv. Wernerova skupina. V některých bodech jejich práci doplnili, v další pak upravili. V roce 1989 v Madridu Rada ES tyto podněty přijala a bylo rozhodnuto spuštění vytvoření EMU. Obsahem bylo:
22
1)
Měnová unie bude stát na stejných základech, které budou implementovány o pravidla
existence společné nezávislé měnové instituce budované na základech stability cen 2)
Stanovení omezení moţného deficitu účastnických zemí, zrušení financování státního
deficitu centrální bankou země. Decentralizace a transformace některých pravomocí, týkající se hospodářské politiky na národní úroveň. 3)
Stanovení třech etap projektu vzniku Evropské měnové unie. Bylo definováno
zahájení na rok 1990 a realizace dalších etap bude stanovena dle aktuální situace a moţností zemí. Vzhledem k úspěšnému startu integrace byla připravena revize Římské smlouvy a to v roce 1991 v Maastrichtu a v roce 1993 vstoupila v platnost jako Smlouva o Evropské unii. Tato smlouva obsahuje konkrétní časový plán integračního postupu k měnové unii a specifikuje tři časové etapy: 1)
První etapa – 1. 7. 1990 aţ 31. 12. 1993
2)
Druhá etapa – 1. 1. 1994 aţ po dosaţení daných cílů – 1998
3)
Třetí etapa – na základě dosaţených daných cílů - 1998/1999
1.2.3.1
První etapa měnové integrace
Tato etapa měla zformovat vnitřní trh, zejména potom homogenní finanční prostoru zahrnující jednotlivé státy EU. V této etapě byla stanovena monetární kritéria pro jednotlivé členské státy tzv. Maastrichtská kritéria, které měli za cíl moţnost kvantifikovat stupeň integrace základních parametrů ekonomik jednotlivých zemí, které byli podmínkou pro přechod na společnou měnu. Z těchto kritérií nakonec byla navrhnuta následně uskutečněna některá opatření. Byla například posílena úloha Výboru guvernérů centrálních bank zemí. Dostali totiţ mandát ke korigování měnových politik. Dále také byla delegována odpovědnost a pravomoci v 23
souvislosti s dohledem na hospodářskou a fiskální politiku na Radu ministrů financí. Cílem byla silná redukce rozpočtových schodků jednotlivých členských států. Stanovila se tzv. konvergenční kritéria, závazná pro členské státy přistupující do měnové unie. Vzhledem k obrovským rozdílům ekonomických situací jednotlivých států byla doba pro plnění kritérií a postupu do vyšší etapy pro jednotlivé státy různě dlouhá. Šlo hlavně o cenovou stabilitu, stav veřejných financí, účast v mechanismu směnných kurzů EMS a limity úrokových sazeb jednotlivých členských států. To znamená, ţe země musí dlouhodobě drţet cenovou stabilitu. S tím jde ruku v ruce udrţení inflace na nízké úrovni. Ta je pak stanovena dle hladiny inflace ve třech s nejniţší inflací. Je zde povolena odchylka, která byla stanovena na 1,5%. Dalším bodem je tedy přísná rozpočtová disciplína, tak aby deficit veřejných financí nepřekročil v daném roce 3% HDP. Kumulativně potom nesmí schodek státního rozpočtu překročit 60% HDP. Existuje zde však tolerance, pokud má daná země schodek vyšší, ale trend je prokazatelně zlepšující. Země potom také musí dodrţovat normální stanovená rozpětí směnných kurzů EMS. Nejdůleţitější je potom nepřípustnost devalvace měny jednoho státu vůči ostatním členským státům. Potom je zde také podmínka drţení nominální úrokové sazby na úrovni, která nesmí překročit 2% nad sazby ve třech nejlepších členských státech. V návaznosti na spekulativní útoky vůči GBP a italské liře, byla upravena podmínka odchylky kurzu na +- 15%, tak aby nedocházelo k dalším pokusům o spekulace vůči evropským měnám na mezinárodních trzích.
1.2.3.2
Druhá etapa měnové integrace
Druhá etapa znamená stabilizační období, které začalo v roce 1994. Došlo zde k většímu zklidnění trhů a buduje se dál prostředí pro měnovou integraci. Úkol jednotlivých států je připravenost dle konvergenčních kritérií. Jiţ se vyhodnocují jednotlivé výsledky a to v rámci Konvergenčního programu, společně s Radou ministrů. Na základě analýz byl zjištěný aktuální stav a určena konkrétní doporučení a kroky. V této fázi byl také zaloţen Evropský měnový institut, který bude slouţit jako velmi důleţitá instituce v koordinaci tvoření podmínek centrálního bankovního systému v EU a dále také Evropské centrální banky. Sídlem pro tuto instituci byl určen německý Frankfurt. Členy ECB 24
jsou potom jednotlivé centrální banky členských států. Jedná se tedy o dvojstupňový systém s vysokou úrovní nezávislosti. Úkol pro EMI má 5 základních kategorií. V první řadě příprava zavedení budoucí jednotné měnové politiky. Dále zesílení koordinace měnových politik a posílení cenové stability. Třetí kategorie znamená dohled na Evropský měnový systém a vývoj ECU. Čtvrtá kategorie potom znamená realizaci konzultační a poradenské činnosti. Poslední bod představuje fakt, ţe měnový institut bude mít v úschově a správě část devizových rezerv centrálních bank členských států. V rámci druhé etapy nastala jistě příjemná situace pro představitele EU. Státy střední a východní Evropy totiţ v letech 1994-1995 projevili zájem a také poţádali o členství v EU. Byly to konkrétně státy: Česká republika, Slovensko, Slovinsko, Rumunsko, Polsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko a Bulharsko.
1.2.3.3
Třetí etapa měnové integrace
Vzhledem k náročnosti předchozích kritérií byl třetí krok měnové integrace nakonec přesunut z roku 1997 aţ na rok 1999. V této etapě proběhla změna měnové politiky, ve smyslu zaloţení Evropského systému centrálních bank. Ten má být tvořen Evropskou centrální bankou a Centrálními bankami členských státu společenství, které si zachovají svou právní subjektivitu. Je to tedy kompromisní systém, který nápadně připomíná americký systém Federálního Rezervního Systému. Evropský systém centrálních bank by měl stát na zajištění cenové stability, podpoře fundamentální ekonomické politiky Evropské unie, federalismu, subsidiaritě a také na nezávislosti a odpovědnosti. Zároveň se stanovilo, ţe do Evropské měnové unie bude moci být přijata pouze země, která splní všechna čtyři kritéria zároveň. Samozřejmě vyvstaly další otázky, jako například řešení situace, kdyby členská země EMU nedokázala udrţet například fiskální deficit v předepsané míře či vytvoření podmínek pro další zájemce o vstup do měnové unie a EU. Moţnosti pro zapojení do měnové unie jsou v podstatě dvě:
25
1)
Pokud členská země v EU plní všechna poţadovaná kritéria, zapojí se do měnové unie
ihned při vzniku, respektive i při vstupu nové členské země do EU, kde je potom podmínka dvouletého členství v Evropském měnovém systému, kvůli poţadavku kurzové stability. 2)
Země nesplní všechna poţadovaná kritéria a při vstupu do EMU uplatní odklad účasti
v měnové unii. Později bylo jasné, ţe všechny státy nebudou ihned schopny kritéria splnit. Vzniklo tedy asymetrické uspořádání. Jedna skupina států vytvořila opravdovou měnovou unii se vším všudy a měli jiţ společnou měnu. Druhá skupina států bude zatím mimo tento společný projekt, ale bude napojena na mechanizmus, který bude směřovat k úpravě pásma pohybu kurzů jednotlivých národních měn vůči euru.
1.2.4 Bankovnictví jednotného trhu Evropský proces integrace je zaloţen na bázi čtyř pilířů: 1)
nadstátnosti
2)
všeobecného uznání společných hodnot celou unii
3)
oddělení společných pravomocí od lokálních
4)
stvoření mechanizmu, který disponuje pravomocemi s cílem dosáhnout daných hodnot
Tyto čtyři pilíře jsou tedy naprostým základem pro budování unie a zásadně zasahují právě do fungování evropského bankovnictví.
26
1.2.4.1
Bankovní směrnice
Potřeba úpravy právních předpisů s cílem lepšího naplňování smluv se objevila jiţ v 70. letech 20. století. Rada Evropských společenství přijala jiţ v roce 1977 první směrnici. Byla to směrnice o koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů týkajících se zřizování a provozování činnosti institucí poskytující úvěry.
1.2.4.1.1 Bankovní směrnice č. 1 Tato směrnice tvoří základ pro směrování právních předpisů týkajících se bank v Evropském společenství, později EU. Primární právotvorné cíle směřování v bankovnictví můţeme shrnout do pěti jednotlivých částí: 1)
Přijímání předpisů odstraňujících překáţky poskytování sluţeb přes hranice členských
států 2)
Přijímání pravidel k zajištění svobody úvěrových institucí ES (EU) zřizovat pobočky v
rámci vnitřního trhu 3)
Přijímání standardních pravidel pro vydávání oprávnění k zahajování a provozování
činnosti úvěrových institucí v členských státech 4)
Stanovování podmínek pro sjednocování standardů dohledu nad činností úvěrových
institucí 5)
Vytváření harmonizovaného souboru předpisů pro zřizování úvěrových institucí z
třetích zemí v členských státech ES (EU) Značná část této směrnice se věnuje přijatým podmínkám pro provozování činnosti úvěrových institucí a moţnosti kooperace mezi jednotlivými orgány dohledu v jednotlivých státech unie. V první řadě se to týká jednotné regulace bankovního sektoru. Tento dokument totiţ odpovídal na důleţité otázky dalšího vývoje bankovního sektoru. Obsahoval například: podmínky zahájení činnosti úvěrové společnosti, podmínky provozování úvěrových sluţeb, dále také regulaci a podmínky bankovního podnikání jak uvnitř společenství, tak i mimo něj.
27
Tato směrnice také stanovuje poţadavky, dle kterých musí úvěrové instituce drţet určité licence před tím, neţ zahájí svou obchodní činnost. To znamená, ţe musí splnit kritéria určených institucí, které tyto licence mají právo vydat. Jde hlavně o vlastnictví dostatečného mnoţství vlastních finančních prostředků, adekvátně kvalifikované vedení společnosti a také o předloţení krátkodobých i střednědobých cílů společnosti. Mimo to musí úvěrová instituce splňovat i podmínky národních právních předpisů, které si mohou stanovit jednotlivé státy ještě mimo tuto směrnici. Směrnice taktéţ říká, ţe pokud úvěrová instituce zahájí činnosti své pobočky v jiném členském státě, pak je regulovaná dle místních předpisů. Je zde však na druhou stranu téţ uvedeno, ţe jednotlivé státy nesmí zvýhodňovat své domácí instituce oproti zahraničním. Faktem je, ţe zahraniční banka to v jiné zemi nemusí mít úplně jednoduché, protoţe musí splňovat pravidla své domoviny, ale musí splňovat i kritéria země, ve které podniká. Vzhledem k diverzitě v regulaci a samotné koncepci bankovnictví v jednotlivých zemích, nebylo jednoduché sjednotit regule a pravidla. Z tohoto důvodu některé části centrálního bankovnictví zůstali v rukou jednolitých států a jejich orgánů. Jde například o ukazatel platební schopnosti či likvidity. Tato první směrnice se v několika částech dokumentu snaţí podpořit bankovní instituce podnikající v jiné zemi, tak ţe dává těmto institucím moţnost si ponechat své původní jméno ze své domoviny, dále dovoluje vyhodnocování likvidity, platební schopnosti, systém průběţných kontrol, systém informační povinnosti a další. Směrnice také upravuje pravidla vztahů s nečlenskými státy. První pravidlo pochopitelně obsahuje podmínku výhodnosti pro členské země. Například banka z nečlenské země nesmí mít lepší podmínky zacházení, neţ bankovním institucím z unie. Tuto část později doplnila druhá směrnice, která říká, ţe na základě zvláštních dohod, můţe mít i nečlenský stát stejný přístup, jako člen unie. První výklad také obsahuje přesnou definici úvěrových institucí, pro které je tento dokument účinný. Je tedy pro tento účel definována, jako „podnik, jehoţ obchodní činností je přijímat vklady nebo jiné splatné fondy od veřejnosti a poskytovat úvěry na vlastní účet“. Aby
28
nedocházelo k rozporům, je zde také uveden výčet a specifikace institucí, které by kritérium sice splnili, ale pravidla pro ně neplatí. Je to například centrální banka členské země. První bankovní směrnice je sice obsáhlá a má ambiciózní cíle, ale jedná se pouze o první krok integrace evropského bankovnictví. Některá témata tedy v tomto dokumentu nejsou vůbec ošetřena. Popisuje spíše například obecná pravidla vztahů s nečlenskými zeměmi, ale neobsahuje například ţádnou pasáţ týkající se ochrany poboček bank z nečlenských zemí. Je vůči nečlenským zemím obecně spíše diskriminační.
1.2.4.1.2 Bankovní směrnice č. 2 Tato směrnice je samozřejmě pokračováním v liberalizaci bankovnictví. Vnikla v prosinci 1989 a ošetřuje koordinaci zákonů, nařízení a správních předpisů, které se vztahují ke zřízení a provozování úvěrových institucí. V platnost tento dokument vešel aţ v lednu 1993 a oproti předchozí směrnici se jedná o značný legislativní krok vpřed. Zásadním krokem je například uznání bankovní licence úvěrových institucí z členských zemí pro všechny ostatní státy evropského společenství. Bankovní instituce, kterých se týká takováto liberalizace, musí mít v některé z členských zemí oprávnění k podnikání a musí podléhat dozoru příslušných orgánů členské země. Takovou instituci potom nereguluje příslušný orgán v místě podnikání, ale vzdává se této činnosti ku prospěchu orgánu v původní domovině dané instituce. Naopak úvěrová instituce, která nemá oprávnění ve své domovině, potom plně podléhá kontrole orgánů ve státě, kde vykonává svou činnost. Vzájemné uznávání licencí bankovních institucí se ale omezuje na bankovní činnosti uvedené v příloze směrnice. Seznam těchto činnosti tedy naprosto jasně definuje to, co ES pokládá za nedílnou součást bankovnictví. Tento model zahrnuje jak běţné transakce komerčního bankovnictví, jako například: poskytování půjček, přijímání vkladů, leasingové operace a další, tak i transakce s cennými papíry. Vzhledem k moţnému rychlému vývoji bankovního trhu, lze seznam velmi jednoduše upravit, aby odpovídal aktuálním poţadavkům.
29
Tento seznam určuje hranici bankovních činností, které musí, na základě licence domovského státu dané bankovní instituce, uznat přijímající stát jako dovolené. To znamená, ţe tato instituce musí mít pro svůj výkon licence na všechny činnosti, které jsou v tomto seznamu uvedeny, a které chce v daném státě provozovat. Kontrolu tedy stát, ve kterém instituce podniká, provádí aţ v případě, kdy tato instituce chce provádět činnost, na kterou ve své domovské členské zemi nemá licenci a zároveň je tato činnost uvedená v seznamu. Toto můţe mít potom za důsledek vznik paradoxní situace, jako například provozování podnikání zahraniční bankovní společnosti ve státě, kde místní banky mají moţnosti rozsahu podnikání v bankovnictví nějakým způsobem omezené, ale domovský stát dané zahraniční instituce dovoluje více moţností pro tento způsob podnikání, například můţe dovolovat provozování více činností ze seznamu pro jednu bankovní instituci. Taková zahraniční banka má potom vůči domácím paradoxní konkurenční výhodu. Z tohoto důvodu jsou pak tyto státy pod neustálým tlakem, který je má dovést ke srovnání pravidel, která regulují pravidla bankovnictví. Tato směrnice samozřejmě také upravuje pravidla a postupy při zřizování nových poboček či zakládání nových institucí. Instituce, která se chystá zaloţit pobočku, musí hlavně oznámit danému orgánu domovského státu svůj záměr zřídit pobočku v jiném členském státě. Musí je informovat například: o jaký stát se bude jednat, plán zaloţení pobočky, seznam sluţeb a produktů, které bude chtít ve státě poskytovat, adresu sídla pobočky, plán personálního obsazení. Domovský orgán má potom tři měsíce na přezkoumání takovéto ţádosti a pak musí vydat rozhodnutí. V případě zamítnutí ţádosti však musí samozřejmě uvést konkrétní důvody. V případě schválení ţádosti musí potom informovat jak danou instituci, tak orgány v místě budoucího vzniku pobočky. Odpověď orgánů z místa budoucího podnikání jiţ pro započetí podnikání v daném místě není potřeba. Obdobný postup se uplatňuje i v případě rozšíření licence dané instituce o další poloţku ze seznamu. Instituci tedy stačí opět pouze podat ţádost u svého domovského orgánu a jeho rozhodnutí je potom platné pro danou instituci i v dalších zemích unie. Důvodem k takovéto liberalizaci je fakt, ţe pokud by byl uplatňován klasický způsob dohledu daného státu všemi institucemi, které podnikají v oblasti bankovnictví na jeho území, bylo by 30
velmi komplikované splnit zásadní pilíř unie, který má podporovat volný pohyb kapitálu a volné poskytování bankovních sluţeb. Dalším důvodem pro zavedení tohoto systému je také údajně lepší kontrola jednotlivých institucí, ulehčuje práci daným bankovním institucím a sniţuje také jejich operační náklady. Domovský stát má tak právo kontrolovat těmto institucím jejich účetnictví, sledovat vnitřní vedení podniku a finanční standardy podniku. Druhá bankovní směrnice tento obsah pravomocí domovského státu omezila v souladu se zbytkovými kontrolními pravomocemi. Jde například o dozor nad likviditou poboček, úplnou odpovědnost za uplatňování měnové politiky přijímajícího státu a některé další. Druhá bankovní směrnice tedy znamenala zásadní krok kupředu v liberalizaci bankovnictví, nicméně přijímajícím zemím unie stále ponechala některé pravomoci, kterým se říká „výhrady na základě veřejného zájmu“. Regulační standardy jednotlivých členských států byli stále velmi rozdílné, proto tato směrnice poţaduje také určité minimum harmonizace předpisů, tak aby se usnadnilo uznávání bankovních licencí napříč státy unie. Tato směrnice tedy přijímá některé předběţné standardy v harmonizaci bankovního dohledu, přijímá také zásadu svědomitého dohledu. To znamená poţadavek na úvěrové instituce, aby drţeli své finanční prostředky na úrovni, která je potřeba k vydání licence či vyšší. Směrnice dále ošetřuje průběţné sledování dominantních akcionářů a tedy i poměr a objem jejich účastí v bankovních institucích. Důvodem je, aby se včas odhalilo a zamezilo utváření škodlivých zájmových skupin. S tím souvisí i opatření týkající se poţadovaného obsahu výročních zpráv, povinné informovanosti a stavu platební schopnosti instituce. Problematiku dohledu nad institucemi z nečlenských zemí však tato směrnice neošetřuje. Výhody liberalizace se však také týkají primárně institucí a poboček ze států unie. V tento okamţik stále zakládání poboček bankovních institucí ze zemí mimo unii ošetřuje první bankovní směrnice.
31
Na druhou stranu první bankovní směrnice neošetřuje podmínky podnikatelské činnosti dceřiných společností bankovních institucí ze zemí mimo unii, coţ řeší právě aţ druhá směrnice. Druhá směrnice také hovoří o tom, ţe pokud dostane licenci dceřiná společnost ze země mimo unii v nějakém ze státu unie, pak můţe poţívat výhod, které platí pro instituce domácí, tedy například uznávání licencí všemi členskými zeměmi. Takţe se dá říct, ţe pro cizí společnost je takový způsob zaloţení dceřiné společnosti v rámci nějaké ze zemí unie nejjednodušším způsobem, jak expandovat s podnikáním skrz celou oblast unie. V souvislosti s tímto faktem mají orgány členských zemí povinnost informovat Evropskou komisi o kaţdém vydaném oprávnění pro instituce z nečlenských zemí, struktuře bankovních skupin, jejich mateřských podnicích, všech jejich účastech v podnicích, veškerých nedostatcích, které přišli v průběhu jejich činnosti a další. Díky takovémuto systému je potom moţné dobře a efektivně sledovat a hodnotit vazby na nečlenské země a samotný vnitřní trh. V obou dosavadních směrnicích se hovoří o rovných podmínkách vstupu na bankovní trh. Říká se tomu „efektivní přístup na trh“. To znamená, ţe unie chce mít rovné podmínky soutěţe s domácími bankovními institucemi a vzájemně volný přistup na trh. Dá se tedy říct, ţe z určitého úhlu pohledu tyto regule naopak podporují trţní chování a dává institucím stejné obchodní příleţitosti.
1.2.4.1.3 Bankovní směrnice č. 3 Evropský parlament a Rada Evropské unie přijali v roce 1995 novelu první i druhé bankovní směrnice. Hovoříme o ní jako o tzv. třetí bankovní směrnici. Tato směrnice se jiţ vztahuje jak na banky, tak ale i na pojišťovny či investiční firmy a společnosti. Jde tedy o komplexnější dohled nad trhem kapitálovým i nad trhem pojišťovacím. Třetí směrnice také zavádí další novinku v podobě zásady obezřetného dohledu. Dle této zásady je úkolem této směrnice také stanovit podmínky, které musí instituce splnit, neţ jim vydá příslušný orgán státu unie povolení k zahájení činnosti. Toto je povaţováno za velmi důleţitou část směrnice. Příslušné orgány by tedy neměli povolit činnost instituci, pokud jim nebude povoleno ze strany instituce vykonávat kontrolní funkce, například vazeb mezi institucí a dalšími 32
právnickými či fyzickými osobami. To se týká nově vznikajících institucí, tak i stávajících institucí, které uţ mají licenci k podnikání. Pojem úzké vazby je pro tento účel specifikován jako provázanost dvou či více subjektů, které jsou propojeny majetkovou účastí, tykající se přímého vlastnictví, nebo kontrolou 20% či více hlasů nebo kapitálu dané bankovní instituce. Dále také přímou kontrolou, tedy existujícím vztahem mezi mateřským podnikem a dceřinou společností, respektive obdobný vztah mezi fyzickou či právnickou osobou. Dále takovou formou propojení, kdy dvě nebo více fyzických nebo právnických osob jsou vázány na trvalém základně k jedné a téţe osobě kontrolním vztahem. Jednotlivé země unie mohou základní podobu této formulace ještě dále zpřísnit. Podstatná část třetí bankovní směrnice se dále týká tzv. zásady obezřetného dohledu a zásady vzájemného uznávání a to ve smyslu vyţadování, od orgánů jednotlivých států unie, omezení existujících či budoucích oprávnění v případech, kdy jsou určité signály, ţe si bankovní instituce zvolila daný stát z důvodu vyhnutí se regulím jiného státu. Směrnice dále také poţaduje, aby banka měla shodné sídlo své centrály se sídlem své oficiální registrace. S těmito všemi zásadami souvisí i téma výměny informací napříč orgány států unie, které jsou zodpovědné za důvěryhodnost a stabilitu celého bankovního systému. Bankovní systém je pro unii velmi důleţitým bodem a z toho důvodu vyţaduje zvýšený dohled i regulaci. Pro zachování bezpečí a ochrany finančního systému, primárně tedy samotných vkladatelů, byly stanoveny postupy pro auditory, včetně skutečností, které pak musí řešit auditor ve spolupráci s orgány daného státu, či vyšetřovacími orgány. Jde hlavně o porušování zákonů, předpisů, podmínek udělování licencí, odmítnutí spolupráce při auditu a další.
1.2.4.2
Ochrana klientů a finanční soustavy
Rozvoj v rámci jednotného vnitřního trhu Evropské unie by měl v bankovnictví klientům přinést výhody silnější konkurence. To znamená širší spektrum sluţeb a produktů, vyšší počet bankovních ústavů a také výhodu niţších cen, kterou by měla podpořit rostoucí efektivita. Také se však jedná o postupné minimalizování rizik, která plynou z finančních operací. Rada Evropských společenství totiţ přijala hned několik nařízení, které se tohoto procesu zásadně dotknou. 33
Jde o směrnice, které budou mít nepřímý harmonizační dopad, kde jejich cílem je dát spotřebiteli právo na informace, právo na předběţné ukončení úvěru či ochranu dluţníka v případě přechodu úvěru pod jiný subjekt. Členské státy jsou vyzývány různými deklaracemi k rozsáhlejším kontrolám poskytování úvěrů. Metodu kontroly však nechává unie na individuálním uchopení jednotlivých orgánů členských států. Velmi důleţitou směrnicí je první a druhá směrnice Rady ES o spotřebitelském úvěru. Tyto směrnice byly přijaty z důvodu harmonizovat vztah mezi nabyvateli finančních prostředků a jejími poskytovateli. Dále také minimalizovat faktory, které narušují volnou soutěţ na úvěrovém trhu v rámci unie s prioritou ochrany všech zúčastněných stran. Ze strany unie se tedy jedná pouze o základní rámec. Většina členských států však v této citlivé oblasti sama zavádí daleko přísnější kontrolu a regulaci. Obvykle se jedná hlavně o převzetí dluhu, předčasné splacení, spoluodpovědnost jak prodávajícího tak i věřitele. Mnohé sáty unie dokonce přísně zakazuje pouţití směnky, atd. Dá se tedy říct, ţe jednotlivé členské státy vzaly toto téma hodně pečlivě do vlastních rukou a zavádí velmi tvrdé vlastní směrnice. Další velmi důleţitou směrnicí je směrnice ES o svobodě podnikání a o volném poskytování sluţeb v oblasti hypotečního úvěrování. Ten doposud sice nemá legislativní podobu, nicméně zde najdeme seznam podstatných pravidel pro tvorbu zákonů s tímto tématem souvisejících. Cílem vydání tohoto dokumentu je odstranění překáţek při poskytování hypotečního úvěru napříč členskými státy unie a v souvislosti s tím také zlepšení spolupráce orgánu v jednotlivých zemích unie v této oblasti. Tento dokument téţ obsahuje definici hypotečního úvěru. Jedná se tedy o přijímání vkladů od veřejnosti ve formě depozit či vydaných hypotečních zástavních listů nebo jiného typu zástavního listu, dalších cenných papírů a poskytování půjček veřejnosti, zajištěných nemovitostmi na straně druhé. Pravdou ale je, ţe na rozdíl od USA není v EU zvykem okamţitá exekuce nemovitosti. Je to spíše aţ ta poslední moţnost. Obvykle tomu předchází domluva banky s dluţníkem, strhávání určité částky ze mzdy, dávek či důchodu nebo se sahá na movitý majetek dluţníka.
1.2.4.2.1 Ochrana vkladatelů 34
Ochrana peněz vkladatelů je velmi citlivé a důleţité téma. Směrnice Rady ES o systému ručení a pojištění vkladů tedy představovala velmi významný posun v této oblasti. Směrnice jasně upravuje postup systému pojištění vkladů všech zemí unie. Vklad je zde definován jako jakýkoliv kreditní zůstatek, jenţ představuje peněţní prostředky vloţené na účtu, jako zůstatek plynoucí z normálních bankovních transakcí, které úvěrová instituce musí vyplatit za zákonných a smluvních podmínek, případně pak jakýkoliv dluh stvrzený certifikátem vydaným úvěrovou institucí. Dle této směrnice má kaţdý stát povinnost vytvořit minimálně jeden systém pojištění vkladů, který je oficiálně uznávaný. Zároveň téţ bylo potřeba stanovit výjimky a podmínky, kdy můţe být banka vyňata z tohoto systému. Na druhou stranu kaţdá banka podnikající na území unie nesmí přijímat vklady, pokud v tomto systému nemá svou účast. Existuje zde však moţnost, kdy stát můţe banku zbavit povinnosti se systému účastnit. Podmínkou však je, ţe banka musí mít prokazatelně svůj vlastní fungující systém pro zajištění své vlastní likvidity. Aktuální jsou u nás vklady pojištěny do výše ekvivalentu 100.000,- EUR pro jednu osobu, u jedné banky. To má na starosti instituce, která se přímo jmenuje Fond pojištění vkladů. Účinek pojištění je vlastně dvojí. V první řadě je to výplata finanční ztráty vkladatelů, pokud zkrachuje ústav, ve kterém měli uloţeny své úspory. Další funkcí existence pojištění je spíše psychologická. Díky pojištění totiţ obvykle nevznikne známá panika tzv. run na banku, pokud se o nějaké z nich začne šířit negativní informace. To můţe ve výsledku mnoho institucím pomoc před reálným zkrachováním.
1.2.4.3
Praní špinavých peněz
Boj s organizovaným zločinem je v bankovnictví jedním ze základních etických i hospodářských principů. K tomuto tématu byla vytvořená směrnice, která stejně jako v ostatních případech stanovuje minimální normu, které by se jednotlivé země EU měli drţet nebo ji dále rozšiřovat. Za špinavé peníze v tomto případě povaţujeme finanční prostředky, které pochází z obchodu s drogami, či jiné kriminální činnosti. Nespadá do ní však na rozdíl od USA krácení daní. Praní špinavých peněz můţeme pro tento účel interpretovat jako záměrné jednání slouţící k zakrytí nezákonně získaným penězům. K zakrytí potom slouţí bankovní transakce, které jsou 35
prováděny v jedné nebo více bankách a vypadají jako naprosto běţné operace, takţe vše nasvědčuje tomu, ţe peníze subjekt nabyl zcela legálně. K tomuto byla vytvoření směrnice 91/308/EHS, která jasně definuje moţná opatření, kterými lze zlepšit efektivitu odhalování nelegálně nabytých finančních prostředků. Mezi ně patří například povinnost identifikace a dále oznamovací povinnost. Identifikační povinnost znamená pro banky povinnost znát totoţnost svých klientů a mít o nich záznam ještě dokonce pět let po zrušení jejich účtů. Banky mají téţ povinnost zjišťovat totoţnost klienta v případě, kdy transakce přesáhne 15.000,- EUR. U pojistných smluv pak není nutná identifikace, pokud splátka pojistného nepřesahuje 1.000,- EUR nebo v případě jednorázové pojistného 2.500,- EUR. Z této obecné normy si potom jednotlivé členské státy mohou určit výjimky. Pokud má banka z nějakého důvodu podezření, ţe se jedná o klienta, který provádí činnost související s praním špinavých peněz, tak má právo pozastavit provedení transakce. Klient potom musí doloţit potřebné údaje a podklady, tak aby splnit tzv. ohlašovací povinnost. O takovém jednání samozřejmě nesmí banka poskytovat veřejnosti ţádné informace. Banka je vázaná mlčenlivostí. To však neplatí pro zaměstnance banky, kteří komunikují s příslušnými orgány, při řešení podezření na praní špinavých peněz či jiné kriminální činnosti.
36
2 Současnost v mezinárodním bankovnictví 2.1 Typy bankovních systému V různých částech světa se bankovnictví rozvíjelo odlišným způsobem. Bylo tomu tak kvůli zásadně rozdílným kulturním zvyklostem a individuálnímu historickému vývoji v daných zemí. Díky tomu se můţeme setkat s rozdělením na několik typů systému bankovnictví, které většinou odpovídá geografické poloze dané bankovní instituce. Rozdělit je tedy můţeme na tyto tři základní systémy: 1)
Univerzální bankovnictví
2)
Specializované bankovnictví
3)
Segmentové bankovnictví
2.1.1 Univerzální bankovnictví Tento systém je mnohdy nazýván tzv. německým modelem. Důvodem je, ţe v této části Evropy bylo a je zvykem, ţe jedna instituce má, za podmínky dodrţení určitých pravidel, povoleno se věnovat jak úvěrovým, tak investičním bankovním obchodům. V tomto modelu je zároveň velmi obvyklé vlastnické propojení banky a podniků. Hlavním zdrojem financí jsou potom převáţně bankovní úvěry. Tento systém je sice nazýván německým, ale dá se říci, ţe fungoval a stále funguje na většině území Evropy.
37
2.1.2 Specializované bankovnictví Tento systém je známí pod názvem anglosaský model. Jak název napovídá, jedná se o systém, který byl a je uplatňován hlavně ve Velké Británii, jejich bývalých koloniích a samozřejmě v USA. Tento systém nedovoluje, aby banka poskytovala úvěry a zároveň obchodovala s cennými papíry v rámci jedné instituce. Naopak obchodníci s cennými papíry pak zase nesmí poskytovat úvěry a přijímat depozita. Tomuto propojení by měla bránit tzv. poţární zeď. V této lokalitě pak banky obvykle nevlastní podniky, ale pro tuto činnost existují pak zvláštní investiční subjekty. V poslední době jiţ převládá tzv. anonymní financování na finančních trzích a ustupuje se od klasicky bankovního financování úvěrem. Tento systém však vyţaduje důkladnou a pravidelnou informovanost o finančním stavu bank a podniků a zveřejňování těchto dat. USA dlouhá léta proti univerzálnímu bankovnictví bojovala, nicméně uţ i tam se bankovnictví posunuje spíše právě k univerzálnímu systému bankovnictví. Je však otázkou, zda se tento systém v budoucnu osvědčí nebo se vrátí ke svému specializovanému modelu.
2.1.3 Segmentové bankovnictví Jedná se o naprosto odlišný bankovní systém, který je zaloţen na naprosto rozdílné filozofii neţ předchozí dva modely. Tento systém stojí na principu, který má zajistit blaho celku a ne jen jednotlivce, coţ by mělo zajistit podporu rychlejšího růstu a hospodářského rozvoje celé země nebo dané lokality. Tento systém je pouţíván hlavně v Japonsku a v rychle se rozvíjejících zemích Asie. Jde tedy o naplnění centrálně daných cílů, plánovaných na delší, obvykle pětileté, období a jejich financování. Segmenty bankovního podnikání jsou potom děleny dle typů operací, oblastí, odvětví či zájmových skupin. Dá se říct, ţe dané odvětí je organizováno od těţby nerostu aţ po finální výrobek a nad tím vším potom stojí financující bankovní ústav. 38
Bankovní sektor je zde potom důsledně kontrolován státem, tak aby nedocházelo k vykolejení banky z určitého segmentu a zároveň, aby byla velmi diverzifikována vlastnická struktura banky. To znamená, ţe by nikdo neměl mít velký majetkový podíl. Zároveň je velmi obvyklé, ţe stát banku z části téţ vlastní. Vzhledem k masové globalizaci a propojování světových trhů, se i tento systém postupně začíná transformovat blíţe k univerzálnímu a specializovanému typu bankovnictví.
2.2 Vliv moderní technologie na současné bankovnictví Dnes pouţívané technologie, které jiţ většina z nás povaţuje za samozřejmost, jsou na světě ve skutečnosti vlastně jen pár let, stejně jako třeba současný měnový systém. Nemusíme chodit příliš daleko, kdy se bankovní úředník musel spokojit s ručně psanými smlouvami na psacím stroji a stohy nejrůznějších nezbytných dokumentů a účetních záznamů, uloţených v archivu. Klient se zase musel spokojit pouze s podepsanou listinnou podobou potvrzení o uloţení svých prostředků, návštěvou banky kvůli kaţdé jedné transakci a mnoha hotovostními operacemi. Od té doby uplynulo skutečně pouze pár desítek let a můţeme vidět obrovský technický pokrok a díky tomu němu snad ještě větší skok v efektivitě práce či vyuţití bankovních sluţeb. Bankovnictví se vţdy snaţilo být efektivní a vyuţít ke své práci soudobé moderní technologie. Dnes toho můţeme být svědci a to na obou stranách bankovnictví. Tedy jak na straně klienta, tak samotných interních procesů v bance, respektive práci jejich zaměstnanců. Dle toho tedy můţeme pro tento účel dělit pouţité technologie a nástroje interní, které zásadně usnadňují práci zaměstnancům bank. Na straně druhé potom nástroje externí, které zpříjemňují a usnadňují pouţití bankovních sluţeb klientům. Mnohdy se však můţeme setkat s tím, ţe ta samá technologie usnadňuje a hlavně zrychluje práci oběma stranám.
2.2.1 Vyuţití z hlediska banky 1)
Vyuţití počítačů a bankovních programů pro obsluhu klientů 39
2)
Intranet
3)
Automatické pokladny
2.2.1.1
Vyuţití počítačů a bankovních programů pro obsluhu
klientů Počátek mé bankovní kariéry se započal v únoru roku 2007 v ČSOB, a. s. V té době existoval v bance program, kde bylo moţné různými zvláštními kódy sledovat například historii účtu klienta, která sama o sobě byla pro běţného člověka naprosto nesrozumitelná a byla celá psaná v různých nesrozumitelných kódech, které v překladu neznamenali nic jiného neţ například vklad v hotovosti či převod do jiné banky. Šlo tedy o systém, který fungoval na základě tzv. příkazového řádku, který si můţeme pamatovat ještě z doby, kdy jsme na počítači měli program, kterému se říkalo DOS. K tomuto systému existovala tabulka na dva listy A4, kde byly drobným písmem stručně vysvětleny nejpouţívanější zkratky. Ještě v roce 2007 však banka přešla se zkušební verzi uţivatelsky přívětivějšího a graficky přehlednějšího programu, který by se dal přirovnat k prostředí, nám jiţ známějších, Windows. Jednalo se o nadstavbu nad mnoha jednotlivými programy, na které do té doby musel být člověk vyškolen. Bylo to tedy poměrně náročné období. Začátečníkovi v té době nebylo co závidět. Naučit se dokonale ovládat všechny interní bankovní programy, byl v té době běh na dlouhou trať. Mimo ovládání daných programů, se nováček totiţ musel naučit i mnoho pravidel, předpisů a hlavně parametrů jednotlivých produktů. Doba zaškolování nováčků v té době trvala tři měsíce a dalších mnoho měsíců jsme se ještě učili v praxi na pobočkách. Dnešní nováčci mají svůj začátek výrazně jednodušší a jejich zaškolení trvá tedy podstatně kratší dobu. Systém, ve kterém dnes dělá klientský poradce, bankéř či pokladník většinu své práce, je velmi intuitivní a práce v tomto systému je velmi přehledná a logická. Zavedení tohoto systému znamenalo, pro banku do budoucna, obrovský krok v zefektivnění interních procesů a budoucí výkonnosti zaměstnanců. 40
Začátky sice byly plné různých nedostatků a systém se poměrně dlouho ladil a vlastně se stále ještě ladí a stále zlepšuje. Současná podoba je však jiţ na perfektní úrovni. Tento systém, který zastřešil či v některých případech dokonce plně nahradil mnoho dalších programů, které dříve fungovaly kaţdý zvlášť, dnes obsahuje téměř vše, co takový bankéř ke své práci potřebuje. Dnes jiţ informace o klientovi nemusíme zdlouhavě dohledávat v šanonu či jinak archivované dokumentaci, ale stačí nám pouze pár kliků na stolním počítači či laptopu, který je připojen do centrální databáze. Najdeme zde takřka vše potřebné. I zde v bankovnictví je totiţ patrný silný tlak na zefektivnění veškerých procesů a sniţování nákladů. Není se čemu divit, jde přece o peníze a díky krizi jsou banky v tomto směru v těchto letech pod obrovským tlakem ze všech stran. Dnes však bankovní úředník stihne během jednoho dne obslouţit několik desítek klientů a uzavřít stejný počet různých typů smluv včetně těch sloţitějších, třeba úvěrových, investičních či pojistných. O tom se mohlo bankéřům i před pouhými třemi desítkami let jistě jen zdát. Zásadně tedy samozřejmě klesl počet zaměstnanců a zvýšilo se radikálně mnoţství klientů, připadajících ekvivalentně na jednoho pracovníka pobočky. Tyto sluţby se neustále vylepšují a banky do vývoje bankovních aplikací dávají obrovské peníze. To samozřejmě platí i pro programy, které banka pouţívá pro obsluhu svých klientů, tak i pro programy, které vyuţívají samotní klienti. Co dříve trvalo hodinu, dnes je hotovo, díky dokonalým bankovním programům, během pár minut. V jednom počítačovém programu je dnes pracovník banky schopen například: 1)
Otevřít běţný účet, spořicí účet či termínovaný vklad
2)
Zaţádat o vydání platební karty
3)
Nastavit elektronické bankovnictví 41
4)
Sjednat doplňkové penzijní spoření
5)
Sjednat klientovi ţivotní pojištění
6)
Nakoupit či prodat investiční fond
7)
Poţádat, schválit a načerpat klientovi úvěr
8)
Sjednat povinné ručení, havarijní pojištění, pojištění domácnosti a mnoho dalšího
To vše během pár minut a v uţivatelsky přívětivém prostředí, včetně tisku dokumentace. Díky technice, moderním programům, které si sahají pro data do centrálního serveru a pouţití připravených šablon smluv, do kterých se automaticky natahují data o klientovi, je tedy práce nesrovnatelně rychlejší a příjemnější, tedy primárně pro bankovního úředníka, ale i pro klienta, který stráví v bance jen dnes jen minimum času.
2.2.1.2
Intranet
Intranet je pro dnešního bankovního úředníka nepostradatelnou součástí jeho práce. Jedná se totiţ o páteřní systém, ze kterého se dostane na vše, co souvisí s jeho prací. Tento páteřní systém má skutečně nepřeberné mnoţství moţností, odkazů, aplikací a je tedy velmi důleţitým a nepostradatelným pomocníkem pro práci kaţdého zaměstnance banky. Najdeme zde například: 1)
Interní telefonní seznam
2)
Kompletní předpisovou soustavu banky
3)
Důleţité pomocníky pro různé typy produktů
4)
Odkazy na všechny přístupné aplikace
5)
HR systém pro školení zaměstnanců
42
6)
HR systém pro hodnocení zaměstnanců
7)
Veškeré formuláře, které v bance lze pouţít
8)
Různé návody a rady
9)
Kontakty na jednotlivá produktová oddělení
10)
Veškeré aktuální informace pro zaměstnance i klienty
Mohl bych jmenovat další a další moţnosti vyuţití intranetu, nicméně je podstatné pochopit, ţe se jedná o důleţitý bod, ze kterého se zaměstnanec dostane úplně na vše, co k provozu svého zaměstnání v bance potřebuje.
2.2.1.3
Automatické pokladny
Automatická pokladna samozřejmě slouţí jak klientovi, tak ulehčuje práci samotnému zaměstnanci banky. Zařadil jsem ji však do této skupiny, protoţe jsem sám na pokladně v bance z počátku pracoval a vím, jak je práce s penězi náročná. Dříve bylo na pokladnách bank zapotřebí zkoumat takřka bankovku po bankovce a pokladník musel být velmi pečlivý a opatrný, aby se nikdy nespletl či se nestal obětí podvodu bankovní mafie, nedej boţe, obětí přepadení ozbrojeným lupičem. V dnešní době je jiţ snad kaţdá pobočka vybavena trezorovou automatickou pokladnou, napojenou přímo na výše zmíněný bankovní program. Jde tedy o velmi přehledný počítačový program, který je propojený se samotným trezorem, ve kterém jsou kazety s jednotlivými nominálními hodnotami bankovek, které jsou napojeny na počítačku, ve které je zase integrovaná vysoce účinná technika pro odhalení padělaných bankovek. Pokladna je dále také napojena na displej, který viditelný pro klienta, který vkládá či vybírá hotovost. Proces vkladu či výběru funguje tak, ţe si pokladník identifikuje dle občanského průkazu přítomného klienta. Tím se mu zároveň na monitoru zobrazí, ke kterým účtům má dotyčný klient dispoziční oprávnění. Pokud by tedy daný klient chtěl vybírat ze svého účtu, pokladník 43
jiţ nepotřebuje nutně vědět číslo účtu klienta, ale stačí, kdyţ pokladníkovi klient sdělí, ţe chce vybrat ze svého korunového běţného účtu. Dle dispozice je tedy hned jasné, o kterém účtu se hovoří. Na tento systém je napojena speciální tiskárna, na kterou pokladník pošle tisk stvrzenky o výběru, kde se klient musí podepsat přesně dle svého podpisového vzoru. Pokladník opět nemusí otevírat další program a manuálně dohledávat podpisový vzor klienta, dle čísla účtu. Stačí pouze jeden klik, stále ve stejném počítačovém programu a pokladník vidí zvětšený naskenovaný popis klienta, případně i heslo. Pokud se klient správně podepíše, tak pokladník potvrdí v systému správnost podpisu a za chvilku se začne roztáčet počítačka bankovek automatické trezorové pokladny. Ta potom pokladníkovy vydá hezky srovnané bankovky nominál za nominálem a klientovi ještě zobrazí částku výběru na displeji. Pokladník předává hotovost klientovi a transakce je hotová. Celou dobu je pokladník stále v jednom počítačovém programu a nic nemusí nikde přepínat či sloţitě dohledávat. Doba pro jednotlivé transakce se tedy tímto výrazně zkrátila a pokladníci tak mají moţnost obslouţit více klientů za den. Další nespornou výhodou je nemoţnost se splést, naprostá transparentnost celé transakce a hlavně také bezpečnost pokladníka. Trezor automatické pokladny totiţ pokladník obvykle nemá vůbec zpřístupněný. Pokud je pokladna plná, přijede speciální sluţba, která vezme celou plnou kazetu bankovek, nic nepřepočítává a odjíţdí. Zároveň je na těchto pokladnách nastaven bezpečnostní časovač pro výběr hotovosti, takţe je dnes takřka nemoţné uloupit v bance větší mnoţství hotovosti. Jde tedy o rychlejší a bezpečnější způsob, který je velmi dobře ovladatelný, naprosto transparentní a uţivatelsky přívětivý.
2.2.2 Vyuţití z hlediska klienta 1)
Platební karty
2)
Bankomaty 44
3)
Platební terminály
4)
Internetové bankovnictví
5)
Mobilní bankovnictví
6)
Telefonické bankovnictví
7)
Zasílání informací z banky formou sms či emailem
2.2.2.1
Platební a kreditní karty
Není to tak dlouho, co se v naší zemi vůbec začali platební a kreditní karty vydávat. Platební karty mají v České republice tedy velmi krátkou historii, která sahá někam mezi roky 1988 aţ 1991, kdy se u nás postupně začali karty k účtům vydávat. Bylo to něco úplně nového a neznámého. Lidé se na jednu stranu báli jejich pouţití a následného zneuţití. Na druhou stranu uvítali pohodlnější nakupování bez hotovosti či rychlé vyuţití bankomatu, na místo návštěvy hotovostní přepáţky, na některé z poboček dané banky, která se nezřídka mohla časově poněkud prodlouţit. Ve světě však nejsou platební a kreditní karty ţádnou novinkou. Vniku univerzálních platebních karet prakticky předcházeli různé typy věrnostních a úvěrových karet, například čerpacích stanic či ţelezniční dopravy. Avšak první univerzální kartou byla karta od společnosti Diners Club. Byla to určitá forma kreditní karty se splatností 14 dní. Říká se, ţe tvůrce, pana McNamaru napadlo vytvoření této karty, kdyţ neměl v restauraci peníze na zaplacení své večeře. Z této karty se během pouhého prvního své existence stal skutečný hit. Kartu v té době vyuţívalo přes 35.000 uţivatelů. Dnešní karty jsou opatřeny magnetickým prouţkem a čipem. První karty s magnetickým prouţkem byly vydány v roce 1969. Trvalo to jen 4 roky a magnetickým prouţkem byla vybavena většina karet. Přelom potom nastal v roce 1974, kdy Francouz Roland Moreno přišel se systémem pouţívajícím na platebních kartách čip. Tento systém prakticky funguje dodnes. Nejčastěji se v dnešní době můţeme setkat s kartami od společností VISA, MasterCard či Maestro. 45
K platební kartě si dnes můţe klient běţně připlatit pojištění proti ztrátě a krádeţi platební karty a cestovní pojištění. U prestiţnějších karet je to potom většinou automaticky zdarma součástí balíčku. Karetní společnosti pak dále nabízí vstupy do letištních salonků či slevy u partnerských společností.
2.2.2.2
Bankomaty
2.2.2.2.1 Historie Ač to můţe znít skoro nemoţně, první bankomat byl postaven jiţ v roce 1939 v New Yorku. Měl to na svědomí Američan Arménského původu, pan Luther John Simjan. O bankomat však v té době vůbec nejevili zájem. Bankomat tedy na nějakou dobu úplně zmizel. Luther John Simjan si však alespoň nechal patentovat hned několik ze svých vynálezů pro funkci bankomatu. Nechal si dokonce zaregistrovat i název pro tento přístroj, který se pouţívá ve světě do dnes. Je to Automated Teller Machine, tedy známější spíše jako zkratka ATM. Svět si potom musel na spuštění dalšího bankomatu nějakou dobu počkat. Bankomat, který začala veřejnost pouţívat a byl o něj zájem, byl spuštěn před 48 lety. Autorem toho šikovného pomocníka byl pan John Shepherd-Barron, který pocházel ze Skotska. Důvodem pro jeho vznik nebylo nic jiného, neţ potřeba lidí, kdykoliv si vybrat své peníze z účtu, a to hlavně i mimo otevírací dobu poboček tehdejších bankovních ústavů. Automat, který vydával peníze, měla tedy, jako první banka na světě, Barclays Bank v Londýně a to jiţ v roce 27. 6. 1967. Je s podivem, ţe jiţ tehdy byl bankomat vybaven i komunikačním prostředkem pro klienta, který chtěl vybrat své peníze. K tomuto účelu slouţil válec, který se otáčel a dával tak klientům postupně pokyny ve smyslu: vloţte kartu, zadejte Váš PIN či odeberte peníze. Takový způsob komunikace vlastně známe z bankomatů ještě dnes. Samozřejmě s rozdílem, ţe dnes máme k dispozici přehledný display s více moţnostmi. Američané, kteří si berou vynález bankomatů, vlastně vcelku oprávněně, za svůj, přišli o něco později s přelomovým vynálezem praktické plastové karty s magnetickým prouţkem, fungující za předpokladu zadání správného čísla PIN. 46
První bankomat na tomto principu byl potom zpuštěn v roce 1969, tentokrát v New Yorku. Dá se říct, ţe od té doby tento model výběrů z bankomatu postupně ovládl celý svět a také svět samotného bezhotovostního placení. U nás byl první bankomat instalován v prosinci roku 1989 a to na pobočce České spořitelny, kde jinde neţ na Václavském náměstí v Praze. V té době se však jednalo o tzv. off-line bankomat. Bankomat připojený k bankovní síti byl zpuštěn v ČR Komerční bankou v roce 1992, ve známé praţské ulici Na Příkopě.
2.2.2.2.2 Současnost Od té doby se mnoho změnilo a bankomatů máme jen v České republice přes 4000 kusů. V dnešní době se však jedná uţ daleko modernější přístroje, vybavené nejnovější technologií, jsou připojeny online k bankovnímu systému a nabízejí daleko více moţností neţ dřív. Máme jiţ i mobilní bankomaty, které se umisťují na místa, kde se očekává nárazově velké mnoţství lidí, tedy například hudební festivaly. Dále dnes máme například moţnost si dobít přes bankomat kredit na telefon, zaplatit fakturu. Máme moţnost si mnohdy vybrat sloţení bankovek nebo si můţeme přes bankomat změnit pin ke své platební či kreditní kartě. Moderní společnost však myslí i na své zdravotně postiţené spoluobčany. Z toho důvodu jsou dnes běţně bankomaty osazeny speciální klávesnicí pro zrakově postiţené a zvukovou signalizací. Dnešní bankomat se zjednodušeně řečeno skládá z: 1)
Řídicí jednotky
2)
Numerické klávesnice
3)
Multifunkčního dotykového displeje
4)
Zařízení pro výdej bankovek 47
5)
Trezorové části
6)
Zásobníků na bankovky
7)
Tiskárny stvrzenek
8)
Bezpečnostní kamery
9)
Zvukové signalizace
10)
Dalších individuálních doplňků
Moderním bankomatům se budu dále věnovat ještě v následující části práce.
2.2.2.3
Platební terminály
V historii jsme se mohli setkat například s pouţití tzv. ţehliček. Ty bychom mohli povaţovat za takového předchůdce dnešních platebních terminálů. Avšak jejich manuální pouţití, které samozřejmě nebylo ani zdaleka on-line, k tomu nutnost přinést do banky kopie stvrzenek o provedení platby embosovanou kartou, to uţ by dnes v moderním světě, který ţije on-line, skutečně neobstálo. Dnes máme k dispozici moderní platební terminály, které jsou napojeny přímo na bankovní systém. Obchodník tedy jiţ nemusí nikam chodit kvůli přeúčtování platby, ale vše probíhá na dálku a plně automaticky. Dnešní terminály jsou zároveň často vybaveny i drobnou tiskárnou, která slouţí k tisku stvrzenky o provedení transakce kartou. Terminál má potom obchodník obvykle v pronájmu, od některé s bank, se kterou uzavře smlouvu. V současné době se můţeme v obchodech setkat s platebními terminály, které jsou stacionární, tedy pevně přidělané k pultu obchodníka a jsou připojeny k elektrické síti a dalším kabelem k síti počítačové. Typickým příkladem je takový terminál na pokladně v supermarketu. Dále jiţ máme moţnost pouţít i mobilní, bezdrátové, terminály, které fungují podobně jako naše mobilní telefony, tedy přes kartu SIM a pohání je zabudovaná baterie. Takové terminály 48
potom můţeme vidět často například v restauracích, kde číšník přijde k zákazníkovi s terminálem aţ k jeho stolu. Jde tedy o velmi komfortní způsob placení.
2.2.2.4
Internetové bankovnictví
Elektronické bankovnictví na počítači dnes jiţ vnímáme jako naprostý standard. S nárůstem počtu počítačů a připojení k internetu v našich domácnostech, se tato sluţba, za několik málo let, rozšířila mezi obrovské mnoţství klientů bankovních ústavů. Obrovskou, a snad i nejzásadnější výhodou, je pro klienta moţnost zadání platebního příkazu z pohodlí svého domova. Dříve, kdyţ chtěl klient poslat peníze někomu na účet, musel dojít osobně s hotovostí na přepáţku pošty či banky, případně k bezhotovostní přepáţce s vyplněným papírovým platebním příkazem. Dnes stačí zadat na webové stránce Vaší banky přidělené identifikační číslo, potvrdit přihlášení přiděleným PIN kódem, potvrdit opsáním jednorázového kódu, z přijaté zprávy sms, do počítače, ţe jste to vy, kdo se hlásí do elektronického bankovnictví, a dále jen zadat do intuitivní aplikace poţadovaná data a příkaz je tentýţ den přijat ke zpracování a odeslán. Existuje také moţnost vyuţít vstupu do elektronického bankovnictví za pomoci čtečky připojené do počítače a karty s registrovaným certifikátem. To však obvykle vyuţívají spíše firemní klienti či klienti movitější, kteří často posílají milionové sumy. Pokud tedy klient potřebuje častěji posílat vyšší částky nebo jednoduše preferuje tuto moţnost připojení, třeba z důvodu relativně vyšší bezpečnosti systému, můţe si tuto sluţbu zřídit. Tato sluţba je však obvykle zpoplatněna a klienti tedy nakonec často zůstávají u systému zasílání sms klíče, na předem stanovené číslo jejich mobilního telefonu klienta. Další nespornou výhodou je moţnost vyzvedávání výpisů elektronicky. Je to v první řadě ekologičtější způsob rozesílání informací o pohybech a zůstatcích na bankovním účtu a za další je, pro lidi či firmy, většinou příjemnější si výpis prohlédnout na počítači, neţ neustále chodit do schránky pro stohy obálek, které stejně ve většině z případů končí v koši nebo v archivu klienta.
49
Elektronické bankovnictví standardně nabízí moţnost nahlédnout do historie výpisů cca 1,5 roku zpětně. Výpis si můţe klient samozřejmě v případě potřeby kdykoliv sám vytisknout a dle zákona je to absolutně stejně platný dokument, jako bankou zaslaný papírový výpis. V této formě elektronického bankovnictví je aktuálně implementováno mnoho dalších funkcí. Dnes tedy například nemusí klient jít na pobočku kvůli změně svého limitu, pro platby a výběry, na své platební kartě. Klient se dnes můţe podívat na podrobnosti svých úvěrů či investovaných prostředků, ve svém investičním portfoliu. Po případě můţe klient provést splátku kreditní karty či například převod ze spořicího účtu na běţný účet, přičemţ mu elektronické bankovnictví samo nabídne, zda chce udělat splátku kreditní karty úplnou, minimální či libovolnou. Transakce je pak viditelná během pár sekund a můţeme si její realizaci ve stejné aplikaci ihned zkontrolovat. Můţeme si dokonce nastavit třeba i pojištění platební karty proti ztrátě a krádeţi nebo se můţe třeba i pojistit na cesty. Můţeme se také podívat, kolik jsme si jiţ našetřili na svém doplňkovém penzijním spoření nebo z čeho skládá splátka našeho hypotečního úvěru, kdy budeme mít znovu nastavení fixace sazby a jakou sazbu máme nyní. To je jen několik z mnoha moţností, které nám dnešní elektronické bankovnictví na počítači nabízí. Další velkou výhodou je implementace nadstavby řekněme firemní podoby tohoto elektronického bankovnictví, kde se z výpisu firemního klienta přenesou dané poloţky z historie přímo do účetního systému. Moţností je tedy skutečně mnoho a stále se do elektronického bankovnictví další vylepšení přidávají. Jde tedy o skutečně obrovský přelom v urychlení a zpříjemnění mnoha sluţeb klientům banky a zásadně tato sluţba také sniţuje poţadavky na počty zaměstnanců poboček. Respektive dává vedení banky moţnost vyuţít stávající zaměstnance k jiným činnostem neţ je servis či zpracování příkazů k úhradě. Bankovní pracovníci se tak mohou více soustředit na obchodní činnosti a odborné poradenství, neţ pouze na servisní operace. Ty uţ si dnes moderní klient, ve většině případů, zvládne udělat sám, bez návštěvy pobočky. 50
2.2.2.5
Mobilní bankovnictví
Mobilní bankovnictví je sluţba, kterou si v ČR v době rozšíření klasických mobilních telefonů oblíbilo mnoho klientů. Jedná se o jednoduchou aplikaci, kde klient můţe prostřednictvím mobilního telefonu, prostřednictvím své registrované sim karty, provádět například příkazy k úhradě a zaplatit tak velmi rychle účtenky, bez dříve v ČR velmi oblíbené návštěvy pošty. Tato sluţba v minulosti tedy znamenala přelom ve světě platebního styku a dala základ pro modernější zadávání platebních příkazů bez nutné návštěvy pobočky daného bankovního ústavu.
2.2.2.6
Telefonické bankovnictví
Ve své době velmi populární sluţba, spočívající ve vyuţití telefonického hovoru s operátorem banky, k uskutečnění transakcí či například pouze ke zjištění pohybů na účtu. V dnešní době je tato sluţba spíše na ústupu, díky modernějším aplikacím pro počítače, tablety či chytré telefony. Stále však existují sluţby, které se bez hlasové komunikace s operátorem neobejdou. Jde například o sjednání individuálních kurzů, pro převod mezi účty klienta, které mu vede banka v různých světových měnách, či domluvení individuálního kurzu pro odchozí či příchozí bezhotovostní transakci, kde měna účtu příjemce je rozdílná od měny účtu odesilatele. Tato sluţba je prováděna specializovaným odborníkem banky, se kterým si přímo klient odsouhlasí daný smluvní kurz směny. Klient zavolá na předem dané telefonní číslo, kde se mu ozve operátor. Tomu klient řekne své přidělené identifikační číslo a pin. Dále se ho operátor zeptá například na 1, 3 a 5 znak, jeho předem zvoleného hesla, skládajícího se z velkých a malých písmen a čísel. Po sdělení všech těchto údajů operátorovi, pak můţe klient provádět platební transakce, které nadiktuje operátorovi přímo do telefonu. Klient se téţ můţe zeptat na jednotlivé operace, které na účtu jiţ proběhli. U této sluţby vidím tedy obrovskou výhodu hlavně v případě, kdy klient potřebuje sjednání individuálního kurzu. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, ţe se jedná i o alternativní způsob bezhotovostního platebního styku, například v případě náhlého výpadku připojení k internetu.
51
2.2.2.7
Zasílání informací z banky formou SMS či emailu
Většina bank v dnešní době nabízí zasílání informací formou sms či emailu. Klient si tyto moţnosti můţe navolit na pobočce nebo si je můţe nastavit a měnit sám, pře své elektronické bankovnictví. ČSOB nabízí svým klientům například zasílání těchto informací: 1)
podání platebního příkazu
2)
zaúčtování platby tuzemského platebního styku
3)
výběr/vklad hotovosti v pobočce
4)
autorizace transakce platební kartou v bankomatech i v obchodech
5)
aktuální zůstatek účtu (v definovaný čas a den)
6)
zaúčtování platby zahraničního platebního styku
7)
zbývající limit platební karty
8)
neprovedení platebního příkazu z důvodu nedostatku finančních prostředků na účtu
9)
ukončení platnosti certifikátu elektronického podpisu dosaţení určitého zůstatku na
účtu 10)
vyřazení platebního příkazu z kartotéky
11)
ukončení platnosti platební karty
Jedná se tedy v první řadě o doplňkový bezpečnostní prvek, ale tato sluţba nás například můţe zachránit před pozdním zaplacením faktury či naopak příchozí poloţce na náš účet. Dále je příjemné, ţe nás tento systém upozornění na končící platnost naší karty či nedostatek peněz na účtu. Pro banku je samozřejmě výhodné takovou sluţbu provozovat, protoţe to pro ni znamená další zdroj příjmu z poplatků, které si za tuto sluţbu účtuje. 52
2.3 Evropská integrace v současném platebním styku Na základě ambicí EU o neustálé prohlubování evropské integrace vznikl i projekt, kterému se říká SEPA.
2.3.1 SEPA SEPA je zkratkou Single Euro Paymens Area, tedy jednotného euro platebního prostoru. Jde primárně o vytvoření podmínek pro další posílení evropské integrace, zlepšení kvality platebního styku a jeho razantní zlevnění. Tento systém má oproti dříve pouţívaným systémům na území Evropy, hned několik zásadních výhod. 1)
Rychlejší vypořádání plateb a zjednodušené zpracování
2)
Závazné lhůty zpracování – tři dny na zpracování platby mezi účty plátce a příjemce
3)
Transparentní poplatky
4)
Jednotné schéma zpracování plateb v celé EU, umoţňující rozvoj dalších sluţeb
5)
Jednotný formát platebních příkazů
6)
Neomezená akceptace platebních karet v rámci celé EU
7)
Zcela nové schéma přímého inkasa společného pro celý SEPA prostor
8)
Jednotný právní rámec pro poskytování platebního styku
SEPA má poskytovat rychlé a jednoduché převody v rámci jednotného prostoru v eurech stejně jako v rámci tuzemského platebního styku v eurech. SEPA tedy zahrnuje eurový platební styk v rámci jednotného evropského prostoru, na základně společné infrastruktury, harmonizované legislativy, jednotných technických standardů a obchodní praxe. Jednotlivá tuzemská schémata zcela nahradí jednotně schéma SEPA, umoţňující razantní sníţení nákladu pro poskytovatele platebních sluţeb na platební styk. 53
Podmínkou pro SEPA platbu je povinnost uvést IBAN příjemce, BIC banky příjemce a musí být zvolen druh poplatku SHA, coţ znamená, ţe kaţdá strana hradí náklady své bance. SEPA z geografického hlediska zahrnuje všech 27 zemí EU, Norsko, Island, Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Tento projekt si dal za cíl vytvořit jednotný evropský platební prostor, zajišťující stejné podmínky pro zpracování bezhotovostních transakcí, karetních obchodů a přímých inkas a to pro všechny ekonomické subjekty EU, Evropského Hospodářského prostoru a Švýcarska. To se týká jak jednotlivých fyzických osob, podnikatelů aţ po velké firmy. To vše bez ohledu na to, z jaké země unie daný subjekt pochází. Tento projekt byl iniciován Evropskou radou pro platební styk. SEPA upravuje: 1)
platební karty − SEPA Cards Framework
2)
hotovostní operace − Single Euro Cash Area Framework
3)
bezhotovostní převody − SEPA Credit Transfer
4)
přímé inkaso − SEPA Direct Debit
Vţdy se jedná o transakce prováděných výhradně v měně EUR. Měna převodu či inkasa tedy musí být EUR, nicméně účty příjemce i plátce mohou být v libovolných měnách. Hlavními principy tedy jsou: 1)
jednotné lhůty pro zpracování převodů a inkas
2)
jednotné platební instrumenty v rámci jednotného prostoru
3)
jednotné postupy při zpracování
54
4)
jednotné formáty platebních příkazů, přičemţ závazný je pouze mezi bankami a mezi
bankou a klientem je daný formát pouze doporučený
2.4 Současná regulace evropských bank V dnešních dnech jsou banky pod dozorem mnoha institucí, které kontrolují, zda banky dodrţují mezinárodně platná pravidla, které udávají poţadovaný směr v jejich podnikání. Stejně jako tomu bylo dřív, i dnes se tato pravidla stále upravují, aby vyhovovala aktuálním potřebám a vývoji celého bankovního trhu.
2.4.1 Basilejský výbor pro bankovní dohled V roce 1974 byl z toho důvodu vytvořen Basilejský výbor pro bankovní dohled. Sídlo výboru je tedy, jak z názvu vyplývá, v Basileji ve Švýcarsku. Konkrétně působí v Bance pro mezinárodní platby. Úkolem tohoto výboru je v první řadě poskytování mezinárodního fóra pro další spolupráci s regulací a dohledem nad bankovnictvím, tak aby nebyl příchodem dalších krizí tento systém příliš poškozen, ale aby naopak třeba i stal takovým absorbentem. Oficiální název výboru zní Basel Commitee on Banking Supervision. Oficiální stránky výboru je pak moţné najít na internetu pod adresou www.bis.org, kde výbor zveřejňuje mnoho informací. Aktuálně existuji jiţ třetí vydání dokumentu, který výbor vydal tzv. Basel 3. Tento dokument je pro současný a budoucí výboj evropského bankovnictví stěţejním bodem. Z toho důvodu bych se u něj na chvilku rád zastavil.
2.4.1.1
Basel 3
Cílem aktuálního dokumentu vydaného Basilejským výborem, je primárně zvýšit odolnost bankovních domů v případě příchodu dalších krizí. To by mělo zabezpečit například zpřísnění poţadavků na kapitálovou přiměřenost a odborné řízení bank. Prioritou tedy je, aby se změnil aktuální model, kdy banky z části zřejmě mohou za zpuštění ekonomické krize, či ji při nejmenším jistě přenáší, v model, kde banky budou šoky na 55
finančních trzích naopak absorbovat a nezpustí tak lavinový efekt, jako tomu tak bylo jiţ několikrát v minulosti. Bankovní systém tedy musí být velmi odolný a silný, aby byl současný systém udrţitelný a mohl se i nadále rozvíjet a růst. S tím do budoucna souvisí i zásadní otázka, vytvoření jednotného systému dohledu nad bankami a to na všech moţných úrovních. Basel 3 se také věnuje problematice tzv. SIFIS, coţ je zkratka z anglického Systematic Important Financial Institutions, coţ v našem jazyce znamená systémově významné finanční instituce. Tedy takové finanční instituce, které jsou pro současný finanční systém nejvýznamnější, řekněme páteřní. Basel 3 se dále věnuje otázkám zmírnění procykličnosti, posílení likvidity bank, přiměřenosti kapitálu bank a jich rizikově váţených aktiv, pákovému poměru a některým dalším tématům. Dá se říct, ţe Basel 3 mimo jiné útočí také na stávající formu kapitálu bank, který známe pod názvy Tier 1, Tier 2, Tier 3, přičemţ kaţdý z těchto ukazatelů vyjadřuje podíl mnoţství kapitálu banky v jednotlivých třídách kvality kapitálu. To potom ve výsledku ukazuje, jak je banka silná a připravena na případnou další krizi či jiné potíţe. Basel 3 potom upřednostňuje Tier 1, coţ znamená například běţné akci, oproti dalším, méně kvalitním, hybridním nástrojům a podřízenými dluhy. Mění se tedy poţadavky na sloţení kapitálu směrem ke kvalitnějšímu. Na místo původních 50%, bude Tier 1 muset tvořit alespoň 75% celého kapitálu banky. Kmenový kapitál potom bude muset tvořit 56% na místo původních 25%. To bude ve výsledku znamenat, ţe některé evropské banky budou nuceny k navyšování kapitálu, jelikoţ mnoho z nich dnes vyuţívá méně kvalitní formu kapitálu. Faktem je, ţe se banky nejspíš budou muset smířit s niţšími výnosy, neţ na které jsme byli zvyklí z minulých let. Dříve dvouciferná procentuální čísla růstu nejspíš tedy zase delší dobu neuvidíme. Regulace přitvrdila a bude mít jistě vliv na návratnost vkladů akcionářů bank. Je to prosté. Drţení likvidního kapitálu je oproti investování kapitálu logicky obvykle méně výnosné. 56
Na základě toho všeho sklidili evropští politici z mnoha úst obrovskou kritiku. Nejvíc byl nejspíš slyšet šéf rakouské Erste, pan Andreas Treichel, který označil evropské politiky dokonce za hloupé, zbabělé, nechápavé a nevzdělané. Argumentoval tím, ţe výrazně zvýhodňují investiční banky, oproti klasickým evropským bankám. Odpovězeno mu bylo ve smyslu, ţe právě jejich rakouská Erste dostala státní injekci v řádu několika miliard EUR a měl by se tedy dále mírnit ve svých proslovech.
2.4.1.2
Basel 3 a likvidita bank
Další vydání dokumentu z Bazileje nám přineslo dva nové ukazatele v oblasti likvidity bank: 1)
Ukazatel krytí likvidity pro krátkodobý horizont (LCR)
2)
Ukazatel čistého stabilního financování (NSFR)
2.4.1.2.1 Ukazatel krytí likvidity pro krátkodobý horizont Tento ukazatel nám říká, ţe definovaná likvidní aktiva musí převýšit nestabilní zdroje, váţené faktorem pravděpodobnosti jejich čerpání, a to do 30 dní. V praxi to pro banky můţe znamenat omezení v poskytování úvěrů, z důvodu nutnosti drţení rychle likvidních aktiv.
2.4.1.2.2 Ukazatel čistého stabilního financování Jde o poměr mezi pouţitelnými a poţadovanými stabilními zdroji neboli o udrţení stabilních zdrojů ke krytí nelikvidních aktiva a podmíněných závazků po dobu jednoho roku. Tento ukazatel by se měl zavést v roce 2018 a pro banky to bude znamenat, aby si zajistili další dlouhodobé zdroje kapitálu, omezení neodvolatelných úvěrových příslibů a úpravy cen svých produktů, které budou odráţet zvýšení cen jejich zdrojů. To můţe mít za výsledek zásadní sníţení zisku bank, díky niţšímu výnosu z likvidních aktiv a potřebě draţších termínovaných vkladů.
2.4.1.3
Basel 3 a kapitál bank
Basel 3 říká, ţe ze současného poţadavku 8% na výši kapitálu pro krytí trţních, úvěrových a operačních rizik, bude toto procento do roku 2019 navýšeno na 10,5%. Dále bude vytvořen tzv. konzervační polštář, jako rezerva nad rámec těchto rizik, který bude obsahovat právě těch 57
2,5% kapitálu, o které se celý tento polštář má navýšit. Ten můţe být ještě dále navýšen o dalších 2,5%, jako tzv. proti cyklický polštář. Ten by měli banky vytvářet v dobrých časech, aby v těch horších časech potom mohli reagovat na hospodářské cykly. Jde tedy v první řadě o polštář, které by měl tlumit případnou vzniklou ztrátu banky v době krize. V součtu se tedy jedná celkem o 13%, jako moţný poţadavek na kapitálovou přiměřenost. Vzhledem k tomuto vysokému číslu, je moţné, ţe s plněním tohoto ukazatele můţe mít v budoucnu některá z bank problém. Řešením je potom navýšení akciového kapitálu či prodej rizikových aktiv, které banka drţí. Tím se potom banka opět přiblíţí k tomuto stanovenému limitu. Zatím se však nezdá, ţe by s tímto ukazatelem například banky v České republice měli nějaký problém. Dle výročních zpráv jednotlivých bank tento poţadavek všechny naše banky jiţ dnes plní. To samozřejmě neznamená, ţe se situace nemůţe v budoucnu změnit. Zatím situace však v tomto směru na našem bankovním trhu vypadá vcelku optimisticky.
2.4.1.4
Pákový poměr
V současné době mohou banky investovat peníze do vysoce riskantních aktiv, na kterých naţenou samozřejmě vysoký výnos. Z toho důvodu se zavádí jako alternativa k ukazateli kapitálové přiměřenosti ještě právě ukazatel pákového poměru. Banky tak jiţ nebudou mít moţnost sniţovat účetní hodnotu svých rizikových aktiv. Pákový poměr se spočítá tak, ţe se kapitál banky vydělí součtem jejich aktiv a podrozvahových poloţek. Zjištěná hodnota by potom měla činit alespoň 3%. Tento ukazatel by se měl oficiálně zavést v roce 2018.
2.4.1.5
SIFIS
SIFIS je zkratka z anglického Systematic Important Financial Institutions, coţ v našem jazyce znamená systémově významné finanční instituce. To znamená, ţe se jedná o takové finanční instituce, které jsou pro současný finanční systém nejvýznamnější. Takové banky by v první řadě neměli nikdy padnout. Pokud by se tak však stalo, je nutné, aby kaţdá jedna z těchto bank měla podrobný popis řešení této situace, tak aby co nejméně ekonomicky poškodila své okolí.
58
2.4.1.6
Závěr
V mnohých případech jsou tyto pravidla, která přináší Basel 3, ostře kritizována. Dá se říct, ţe pro některé bankovní ústavy to znamená další utahování opasků, přičemţ během krize uţ byly v některých případech údajně dotaţeny jiţ na kost. Na druhou stranu je pochopitelné, proč něco jako Basel 3 vzniká. Jde totiţ o udrţitelnost a důvěryhodnost současného finančního systému, který nás obklopuje. Je tedy jistě lepší sníţit ziskovost investic akcionářů bank, neţ riskovat narušení či pád dlouho budovaného systému bankovnictví.
2.5 Měnová stabilita a důvěra v současný finanční systém Měnová stabilita a důvěra v současný finanční systém, to jsou podmínky nutné pro udrţení chodu celého stávajícího ekonomického systému a základ pro jeho další růst a rozvoj. Čím sloţitější tento systém je, tím se však stává také křehčím. Občas je tedy potřeba mu pomoci, aby se nezhroutil a začít léčit správně identifikovanou příčinu jeho nemoci, která ohroţuje celý tento ţivý a stále se vyvíjející se organizmus. Z toho důvodu byla zaloţena instituce, která má pomáhat udrţovat systém v chodu a předcházet jeho nemocem. Touto velmi důleţitou institucí je Mezinárodní měnový fond.
2.5.1 Mezinárodní měnový fond Mezinárodní měnový fond je dnes, díky obrovské výši disponibilních prostředků a mnoţství účastnických zemí, jednou z největších světových ekonomických organizací s obrovskou sférou vlivu. Mezinárodní měnový fond se aktivně zapojuje do řešení ekonomických krizí po celém světě, kde po dohodě stanovuje určitě reformy, přičemţ na základě jejich plnění potom jednotlivým zemím finančně pomáhá krizi překonat a postavit se na vlastní nohy.
2.5.1.1
Historie
Mezinárodní měnový fond byl zaloţen roku 1944, jako reakce na hospodářskou krizi ve třicátých letech dvacátého století, která po sobě zanechala své následky pro celý finanční svět. 59
Východiskem tedy bylo vytvoření organizace, která by dohlíţela komplexně na měnový systém a odolala případným ekonomickým depresím. Za oficiální vznik se mnohdy povaţuje aţ rok 1945, kdy reálně tato mezinárodní organizace vznikla. Finanční operace potom začal Mezinárodní měnový fond provádět aţ od března roku 1947. Tehdejší Československo bylo jedním z 29 zakládajících států. V té době byl jeden z hlavních cílů dohled nad měnovými kurzy a vyléčení nemocné globální ekonomiky.
2.5.1.2
Současnost
Aktuálně má fond 188 a jeho hlavní náplní je dohlíţení na stabilitu mezinárodního měnového systému, čímţ podporuje kontinuitu ekonomického růstu a prosperity. Přijímá tak opatření pro zajištění finanční stability jednotlivých států, pomáhá rozvojovým zemím zlepšit jejich ekonomickou situaci a při té příleţitosti bojuje v daných zemí proti chudobě. To znamená, ţe danou zemi je Mezinárodní měnový fond ochoten podpořit, ale za předpokladu spolupráce místní vlády, která přikročí k nastavení pravidel vedoucím k lepší ţivotní úrovni svých obyvatel a nastartuje systém vedoucí k ekonomické prosperitě jejich země. Mezinárodní měnový fond tak monitoruje ekonomickou situaci v jednotlivých zemích a sleduje aktuální nastavení jejich hospodářské politiky. Dále poskytuje rady a sdílí postupy tvorby hospodářské politiky. Dále také pomáhá ve formě půjček zemím, které mají problémy s plněním svých mezinárodních finančních závazků. Reformy, které za to MMF poţaduje, jsou potom často terčem tvrdé kritiky a jejich vliv je mnohdy velmi kontroverzní. Dá se říci, ţe EU má v MMF značný vliv. EU je zde totiţ zastoupena jejími jednotlivými státy, jejichţ hlasovací síla je výši 32%. EU jako kompaktní jednotka zde sice není zastoupena přímo, nicméně schůzek a summitů se vţdy účastní i Komisař pro hospodářské a měnové záleţitosti, který přítomnost EU svým způsobem zastupuje. Existuje v rámci MMF však oddělení, které vede Antonio Borges, které zde zastupuje Evropu a prosazuje zde své zájmy a názory.
60
Nejvyšším představitelem samotného MMF je potom tradičně Evropan. V současnosti je to Christine Lagarde, pocházející z Francie. Generální ředitel potom dále spolupracuje se sborem guvernérů, výkonným sborem, výborem pro rozvoj a vnitřním výborem. Jednotlivé mise MMF jsou potom řešeny článkem IV Dohody o MMF, na čemţ je mimo jiné postavena i spolupráce právě mezi evropskou měnovou unií a MMF. Spolupráce potom probíhá primárně formou konzultací. To se týká nejen eurozóny, ale i dalších měnových uskupení. MMF dále spolupracuje v rámci EU také s Evropskou centrální bankou a Evropskou komisí, se kterými tvoří dohled nad státy, kterým byla poskytnuta finanční pomoc. Jde hlavně o dodrţení stanovených podmínek určených reforem, které by měli jednotlivým státům pomoci se vzpamatovat a začít opět samostatně ekonomicky fungovat. S tím souvisí i zřízení tzv. Iniciativy pro koordinaci evropských bank, která je téţ známá jako tzv. Vídeňská iniciativa. Ta má potom za cíl pomoci rozvíjejícím se regionům jihovýchodní Evropy v současně trvající ekonomické krizi. Iniciativa pro koordinaci evropských bank potom spolupracuje samozřejmě s MMF, Evropskou investiční bankou, Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj, Evropskou centrální bankou, Světovou bankou a dalšími významnými evropskými bankovními subjekty. MMF můţe své půjčky poskytovat jen díky příspěvkům všech svých členů, dle daných kvót. Půjčky jsou potom podmíněny samozřejmě dohledem a kontrolou daných dohod. Aktuálně je asi nejznámějším případ Řecka, které MMF téţ podporuje a snaţí se zavést zde určité typy reforem. Vzhledem ke všem výše zmíněným faktům je však s podivem, ţe MMF nechal dojít Řecko aţ na skutečný okraj útesu. Případný pád Řecka by totiţ mohl znamenat značnou ztrátu pro jejich věřitele, coţ samo o sobě není dobrou zprávou pro evropskou i zahraniční ekonomiku. Celý tento proces potom také samozřejmě budí nechtěnou nedůvěru ve finanční trhy a celý bankovní systém. Pokud by se totiţ další země inspirovali tzv. grexitem, mohl by také hrozit i rozpad či zásadní změny v současném stavu eurozóny. Při nejmenším je těţké si v současné chvíli představit, ţe
61
by euro nyní chtěli dobrovolně přijímat další potencionální kandidáti, mezi které mimo jiné patří právě i naše země. Nicméně je spousta dalších států, kterým MMF jiţ také pomohl, ale nemluví se o nich v takové míře jako nyní o Řecku. Je to například: Španělsko, Portugalsko, Kypr, Irsko, Rumunsko, Kosovo, Srbsko, Moldávie či Polsko. Polsko z MMF čerpá například 22 miliard EUR formou tzv. Flexible credit line. Poskytnuté půjčky Evropě jsou tak na úrovni kolem 60 miliard EUR. Na úvěr z MMF má samozřejmě za určitých podmínek právo kaţdý členský stát, nicméně podmínky poskytnutí jsou přísné. MMF se téţ zabývá stabilizací evropského finančního sektoru. Spolupracuje s představiteli evropské měnové unie a pravidelně hodnotí jejich plány na vypořádání se s pokračující finanční krizí. V roce 2013 tak MMF analyzoval například návrh vzniku tzv. Bankovní unie.
2.5.2 Potencionální hrozby současného bankovnictví 2.5.2.1
Předluţenost evropských států
Je tomu jiţ pár let, co po vypuknutí finanční krize, můţeme sledovat rozsáhlí boj se zadluţeností některých evropských zemí, jako je jiţ zmíněné Španělsko, Portugalsko, Itálie, Kypr a další země na tomto území. Bohuţel se nejedná o případ jedné, dvou zemí v Evropě. Zadluţených zemí Evropy je bohuţel celá řada a velké mnoţství z nich má jako domácí měnu jiţ společnou evropskou měnu. Kaţdá z těchto zemí je na tom ekonomicky trochu jinak a mají rozdílné hospodářské potíţe. Všude se však zavádí razantní kroky k tomu, aby se trend otočil a tyto země znovu začali ekonomicky růst a neměli problém se splácením svých závazků. Výjimkou je však Řecko, které má potíţe se svou platební schopností jednoznačně největší a zároveň dělá jen velmi malé krůčky ke svému uzdravení. Právě Řecku, bych tedy rád věnoval
62
pár následujících řádků. Řecko totiţ můţe být zásadním milníkem v evropské integraci a vůbec v celém mezinárodním bankovnictví.
2.5.2.2
Řecký státní dluh
Řecko je krásná, bájná země, plná vůní a vţdy dobře naladěných obyvatel. Bohuţel má tato země také svou odvrácenou tvář, kterou je obrovský státní dluh, který přestává tento stát zvládat splácet. Jiţ několik let je Řecko vedeno ze strany EU a MMF ke krokům, směřujícím k nastartování místní ekonomiky a přehodnocení své populistické politiky, následkem které se tento stát tak nezodpovědně zadluţil. Bohuţel bezvýsledně. Několik měsíců si tak stále dokola můţeme pokládat otázku, zda Řecko zvládne splácet svůj obrovský dluh, který má vůči svým věřitelům a zda by mělo či nemělo opustit eurozónu. Tento stále očekávaný moment uţ dokonce dávno dostal i své jméno. Tomuto aktu se říká grexit, coţ vychází z anglického greek exit, tedy řecký odchod. O tomto moţném aktu se mluví uţ dlouho, ale nikdy snad nebyla debata o výstupu Řecka z eurozóny tak váţná, jako je tomu v těchto dnech. Řecko totiţ v současné chvíli skutečně balancuje na pokraji své insolvence. Jednání mezi věřiteli a Řeckem je totiţ v patové situaci. Zásadní problém spočívá v tom, ţe Řecko stále odmítá větší utahování opasků či přehodnocení moţných reforem. Současná řecká vláda odmítá škrtat své výdaje a některá jiţ přijatá opatření byla dokonce částečně či úplně zrušena. Řecká vláda například opětovně přijala některé státní zaměstnance, které předtím vyhodila, zpět na svá místa. Zásadní diskuze také stále vede Řecko se svými věřiteli ohledně výše přebytků, které má řecké hospodářství vyprodukovat, před zaplacením úroků ze svých půjček. Řecká vláda také neustále bojuje s řadou reforem, které nejspíš snad ani nechce realizovat. Dnes například Řecko nemá ještě ani fungující katastr nemovitostí, takţe přehled o privatizacích nemovitostí je absolutně minimální. Řecko také vyhlásilo boj daňovým únikům,
63
nicméně spíše teoreticky a zároveň také vyhlásilo daňovou amnestii, na které jistě dále profitovalo mnoho bohatších Řeků. Tento stát má v současné chvíli nastavenou poměrně vysokou daňovou zátěţ, kterou by chtělo ještě dále zvyšovat. To se však nelíbí věřitelům v čele s MMF, kteří tvrdí, ţe by v Řecku měli daně naopak sníţit, ale zvýšit efektivitu jejich výběru, která je v této krajině obecně povaţována za velmi špatnou, mnohdy aţ disfunkční. I přes to všechno, dle studie OECD patří Řecko k příznivě průmyslově se reformujícím se zemím Evropy. V Řecku se za poslední léta zjednodušilo například zakládání nových podniků či provozování některých ţivností, coţ můţe tamní ekonomice samozřejmě pomoct. Opakovaně byl zvýšen věk pro odchod do důchodu. Také se často mluví o tom, ţe mnoho chyb nadělala jiţ předchozí vláda, coţ je jistě pravda. Například přehlédnutím daňových podvodů, které byly naprosto evidentní, prokazatelné a vláda s tím nijak nenaloţila. Navíc současná vláda je u pomyslného kormidla velmi krátce. Faktem je, ţe vyjednávání s ní je pro představitele MMF a dalších institucí mimořádně náročné. Do záchrany Řecka bylo napumpováno jiţ přes 330 miliard EUR. To je nejvyšší suma, která byla kdy poskytnuta pro záchranu nějakému ze států eurozóny. Jedná se sice stále o půjčky, nicméně se splatností na 30 či více let. V některých případech se dokonce jiţ jedná o prodlouţení splácení i na dobu 100 let. I přes to je však otázka, zda je návratnost těchto půjček vůbec reálná. To se však nedozvíme, pokud jim k tomu nedáme, za určitých podmínek, šanci. Tyto podmínky se snaţí jiţ několik měsíců domluvit vysoce postavení politici a představitelé významných nadnárodních institucí. Ke společné dohodě však zatím nedošlo. Pokud by tedy nyní Řecko vystoupilo z eurozóny a devalvovalo by svůj dluh svou měnou, zůstal by po jejich odchodu obrovský nezaplacený dluh, coţ by mohlo vést k dalším finančním problémům v Evropě a případně ke spuštění řetězové reakce, která by v celkovém součtu mohla vyjít dráţ neţ samotná záchrana Řecka. Navíc by to znamenalo nebezpečný precedens pro ostatní zadluţené státy. To hlavně za předpokladu, ţe by Řecko po výstupu z eurozóny oţilo a začalo se mu ekonomicky dařit. To by ohrozilo komplexně celý dlouho
64
budovaný evropský hospodářský systém. Toho je si nejspíš řecká vláda dobře vědoma a vyuţívá toho při svých jednání o budoucnosti své země. Zdá se tedy, ţe je lepší na Řecku spíše demonstrovat, ţe se nastavená pravidla musí dodrţovat a nechat Řecko postupně umořovat svůj dluh vůči svým věřitelům, neţ Řecko nechat padnout do insolvence. Po případném opuštění eurozóny se dá očekávat na území Řecka svým způsobem jistý chaos. Musel by být omezen pohyb kapitálu a teoreticky by i dočasně mohla vzniknout jistá forma humanitární krize. Země by pak pravděpodobně stejně zůstala nějakou dobu závislá na podpoře ze strany EU. K tomuto případu jiţ v EU existují konkrétní nouzové plány, jak Řecku pomoct, po tzv. grexitu. Faktem je, ţe Řecko by svým odchodem získalo moţnost znehodnotit svou novou národní měnu a dostalo by tak šanci zbavit se tak velké části svého dluhu. Velké mnoţství lidí navíc vnímá současnou situaci Řecka, jako určitý druh nadvlády zemí západní Evropy nad jejich zemí a je zde ohroţeno vnímání samotné demokracie. Dohoda mezi Řeckem a jejími věřiteli však trvá jiţ velmi dlouho. Následkem toho z řeckých bank odtéká denně mnoho milionů eur do zahraničí. ECB potom musí ve velkém mnoţství dotovat řecké banky, aby takový nápor odlivu peněz vůbec ekonomicky přeţili. To však nejde dělat do nekonečna a je jenom otázkou času, kdy to přestane ECB bavit a tuto masovou pomoc Řecku zarazí. Následkem toho by došlo k omezení moţnosti převodů eur do zahraničí a kontrole pohybu řeckého kapitálu. Této situaci by se dalo předejít, pokud by se Řecko s věřiteli dohodlo na podmínkách čerpání další části úvěru. Řecko však stále nabízí pouze drobné či nevyhovující ústupky. Návrhy Řecka na zavedení reformních opatření vrací věřitelé v čele s MMF proškrtané, přeškrtané a doplněné o další pasáţe podmínek zpět do Atén k zásadnímu předělání celého návrhu. Vzhledem k dosavadním reakcím řecké vlády se dá však jen těţko očekávat, ţe by takovou upravenou dohodu chtěli v Aténách podepsat.
65
Jaká však bude realita a v co vyústí ohromná zadluţenost Řecka, to se dozvíme v následujících dnech, měsících či letech. Řecká vláda jistě udělala mnoho podstatných chyb, ze kterých se nyní můţeme všichni ponaučit. Je tedy bez pochyb, ţe Řecko bude následky svého přehnaného zadluţení cítit ještě dlouho. Otázkou je pouze, jak moc intenzivní bolest to řeckému lidu a vládě bude v budoucích letech působit a zda se Řecko dokáţe postavit na vlastní nohy, začne ekonomicky růst a nastaví rozumnou hospodářskou politiku. Řecko je relativně malá země a její ekonomika ještě menší. Vzhledem ke světové ekonomice je vlastně skoro aţ zanedbatelná. Nicméně je zde nebezpečí, ţe i taková drobná ekonomika můţe mít negativní vliv na své okolí, změnit náladu investorů a vytvořit jistou nedůvěru vůči finančnímu systému. Při nejmenším tato situace můţeme mít negativní vliv na další budování a fungování eurozóny, tedy další a zásadní bod společné evropské integrace, či samotnou její existenci v budoucnu.
66
3 Nastupující trendy v mezinárodním bankovnictví 3.1 Boj proti daňovým únikům V posledních měsících je z ekonomických médií čím dál tím více patrné, ţe mnoho států jiţ odmítá tolerovat daňové úniky svých občanů. Doby, kdy klienti spoléhali na kouzelné bankovní tajemství například známých švýcarských bank, je jiţ minulostí. Státy v posledních letech začali velmi intenzivně spolupracovat na odhalování praní špinavých peněz, financování terorizmu, odhalování organizovaného zločinu a právě i daňových únicích, nad kterými do nedávna všichni zavírali oči a z nepochopitelných důvodů je tak tolerovali. Tvrdou válku těmto neférovým subjektům vyhlásily USA, které jiţ následovala i Evropská unie. Jde tedy o zásadní krok v narovnání pravidel ve finančním sektoru, tedy v mezinárodním bankovnictví.
3.1.1 Americký boj proti daňovým únikům Na základě dohody FATCA, z anglického Foreign Account Tax Compliance Act, která vznikla například mezi USA a Českou republikou si nyní mohou finanční úřady některých zemí vyměňovat údaje o některých účtech svých občanů. Tato dohoda tedy otevírá novou kapitolu v oblasti automatické výměny informací tohoto na mezinárodní úrovni. V rámci dohody FATCA jsou potom uzavírány smlouvy i se státy, které jsou aktuálně povaţovány za tzv. daňové ráje. Vznikají pak i další dohody mezi dalšími státy, které se touto americkou verzí spolupráce nechali inspirovat. Tyto dohody potom umoţní efektnější sledování příjmů daňových poplatníků a měli by tak zabezpečit spravedlivější výběr daní a odhalování daňových úniků.
67
Pro spolupráci s ČR je potom zákonnou normou pro provádění této dohody Zákon o výměně informací o finančních účtech se Spojenými státy americkými pro účely správy daní č. 330/2014 Sb. Zákon o dohodě FATCA byl přijat jiţ dne 18. března 2010 americkým kongresem. Platnosti však nabyl aţ dne 1. 6. 2014. Tato dohoda se potom dotýká všech občanů USA, tak všech jejich rodinných příslušníků, drţitelů zelených karet, bez ohledu na jejich bydliště či státní příslušnost. Tyto osoby jsou potom, dle platných zákonů USA, povinny přiznat a zaplatit daň ze svého celosvětového příjmu. FATCA je tedy tvrdou zbraní proti daňovým únikům. Zjištění daňových úniků je potom v USA velmi tvrdě trestáno a pokutováno. Důsledkem zřízení této dohody se samozřejmě museli vlády některých zemí a banky v nich přizpůsobit a začít například informovat vládu USA o bankovních účtech svých klientů. Faktem je, ţe tím vláda USA zaměstnala spoustu státních úředníků a zaměstnanců jednotlivých bankovních institucí. Dohoda se totiţ dotkla velkého mnoţství klientů, kteří musí podepsat příslušný formulář. S tím je potom samozřejmě spojen nemalý finanční náklad na provoz a zajištění dodrţení této dohody. Navíc se tím mnohdy narušují místní zákony o ochraně osobních údajů, které platí v jednotlivých dotčených zemích. Americké vládě se však nemůţeme divit. Je mnoho případů, kdy mají američtí občané peníze například v bankách ve státech Evropy a z těchto prostředků neodvádí daň do USA. Navíc se také můţe jednat o peníze pocházející z trestné činnosti. Pokud tedy americké úřady odhalí takto schované prostředky, ptají se obvykle také na původ těchto prostředků. FATCA tedy jistě dává smysl a je obdivuhodné, ţe se k tomuto problému americká vláda postavila nekompromisně čelem a zorganizovala tak rozsáhlý a fungující projekt.
68
3.1.2 Evropský boj proti daňovým únikům Dny, kdy se do Švýcarska převáděli prostředky ze všech zemí světa, nyní končí. Velkou roli v tom sehrál jiţ boj USA s touto problematikou v podobě dohody FATCA. Nyní se však do tvrdšího boje s daňovými úniky pustila i Evropská unie, která se Švýcarskem jiţ téţ podepsala dohodu o daňové transparentnosti. Ten pak bude znamenat konec bankovního tajemství, na který jsme byli u švýcarských bank zvyklí. Švýcarsko a Evropská unie si tak po vzoru dohody FATCA budou automaticky vyměňovat informace o účtech svých občanů. Jde tedy o podobně tvrdý úder ze strany unie, jako tomu učinili naši američtí kolegové. Důvod je úplně stejný, tedy spravedlivější výběr daní na evropském kontinentu a boj proti daňovým únikům. Obsahem předávaných informací mezí Švýcarskem a EU potom bude například jméno klienta, jeho adresa, datum narození a zůstatek na jeho účtech. Eurokomisař pro hospodářské a finanční záleţitosti Pierre Moscovici však dále jedná ještě s dalšími zeměmi, kde se dá očekávat podobný scénář, jako tomu je u Švýcarska. Měli by to být státy Lichtenštejnsko, Monako, Andorra a San Marino a podpis dohod by se měl uskutečnit ještě v průběhu roku 2015.
3.2 Další stupeň integrace evropského bankovnictví Nepříjemné zkušenosti, kterými si prošli naše evropské banky během poslední finanční krize, dali prostor pro další moţnou integraci evropského bankovnictví. Jde v první řadě o společný dohled nad bankovním trhem, vytvoření společných pravidel a jednotné řešení případných dalších finančních krizí. EU tak dalo vzniknout další nové nadnárodní instituci, která dostala jméno Bankovní unie.
69
3.2.1 Bankovní unie Cílem Bankovní unie je primárně zajištění spolehlivosti a bezpečnosti v bankovnictví na území EU. Jde tedy o systém jistého dohledu a řešení krize na úrovni z vyšší, nadstátní perspektivy, na základě jednotných celoevropských pravidel. Důvodem je taky ošetřit případný pád banky, tak aby nebylo nutné tím poškodit daňové poplatníky a zmírnit dopady důsledků krachu banky do ekonomiky. Členy této unie by měli být v první řadě všechny země tzv. eurozóny, nepovinně potom také ostatní státy EU, které budou s podmínkami souhlasit. Do budoucna to tedy logicky znamená zapojení všech členských států EU. Další státy mimo EU se mohou téţ připojit, avšak na základě speciální smlouvy. Z hlavních cílů Bankovní unie můţeme jmenovat: 1)
Posílit finanční stabilitu v eurozóně a v EU jako celku
2)
Předcházet situacím, kdy jsou k záchraně bank na pokraji úpadku pouţity peníze
daňových poplatníků 3)
Zajistit, aby banky měly silné postavení a byly tak schopny odolat případným
budoucím finančním krizím 4)
Sníţit roztřesenost trhu prostřednictvím harmonizace pravidel v oblasti finančního
sektoru
3.2.1.1
Základní pilíře Bankovní unie
Bankovní unie je sloţena z třech základních prvků: 1)
Jednotný mechanismus dohledu
2)
Jednotný mechanismus pro řešení finančních krizí
3)
Jednotný soubor pravidel 70
3.2.1.1.1 Jednotný mechanizmus dohledu Tento mechanizmus dohledu funguje potom jako nadnárodní orgán EU pro bankovní dohled. Dohled nad finančními institucemi potom bude i nadále vykonávat ECB spolu národními orgány jednotlivých států. Důvodem zřízení tohoto mechanizmu je potom zajištění zdravého evropského finančního sektoru. Nástrojek tomu by měli být důkladné a opakované kontroly zdraví jednotlivých bank a to na základě společných pravidel, platných pro všechny země EU.
3.2.1.1.2 Jednotný mechanizmus pro řešení finančních krizí Jde o systém, který by se měl zaměřit primárně na účinné a efektivní řešení krizí neţivotaschopných finančních institucí. Ústředním orgánem by pak měl být Jednotný výbor pro řešení krizí a Jednotný fond pro řešení krizí. Jednotný fond pro řešení krizí pak bude vyuţíván v případě úpadku finančního ústavu a bude financován samotnými členy Bankovní unie.
3.2.1.1.3 Jednotný soubor pravidel Jedná se o samotnou páteř Bankovní unie a v regulaci celého evropského finančního sektoru. Tvoří ho soubor právních předpisů. Ten je potom uplatňován na veškeré finanční instituce a finanční produkty v unii. Patří sem zejména poţadavky na kapitál bank, pravidla pro řízení úpadku finančních institucí a zdokonalení systému pojištění vkladů. Důvodem zřízení jednotného souboru pravidel je potřeba jednotné regulace pro současných cca 8300 bank v EU, tak aby se docílilo finanční stability a předešlo se případnému dalšímu narušení jednotného evropského bankovního trhu.
3.2.1.2
Bankovní unie a ČR
Přistoupení do Bankovní unie bylo projednáno dne 9. 2. 2015 vládou ČR, která si na toto téma nechala vypracovat velmi rozsáhlou studii.
71
Závěr této studie nám říká, ţe vstup České republiky by byl pro náš stát v současné chvíli nevýhodný. Některé aspekty Bankovní unie navíc nejsou ještě dořešeny a je tedy otázkou, jak dobře bude společný dohled skutečně plnit svou funkci. Bylo tedy jasně doporučeno do bankovní unie nyní nevstupovat. Dopady nepřistoupení České republiky se budou vyhodnocovat po uplynutí 18 měsících od vyhodnocení studie a na základě výsledku se případně změní jeho dosavadní doporučení. Tento interval nakonec česká vláda zkrátila svým rozhodnutím na dobu 12 měsíců.
3.3 Nastupující trendy v současném bankovnictví V současné době si můţeme dovolit konstatovat, ţe bankovnictví ve světě i u nás v České republice je, i přes finanční krizi, na špičkové a velmi profesionální úrovni, řekněme tedy na svém dosavadním vrcholu. Většina bank je dnes velmi univerzálních a to i v zemích, kde to ještě před pár lety nebylo zvykem. Některé banky potom fungují také jako tzv. konglomerát.
3.3.1 Bankovní konglomerát a cross-sell Takovým ideálním příkladem konglomerátu je i ČSOB, a. s, ve které jsem zaměstnán. ČSOB, a.s. vlastní například Hypoteční banku, ČSOB leasing, ČSOB pojišťovnu, ČSOB penzijní společnost, ČSOB investiční společnost. ČSOB má také veliký vlastnický podíl například v Českomoravské stavební spořitelně, atd. To znamená, ţe ČSOB, a.s., tak prostřednictvím svých dceřiných či sesterských společností, pokrývá prakticky celý finanční a pojistný trh v České republice. Tuto skutečnost lze samozřejmě vnímat z mnoha důvodů jako velmi pozitivní. Kaţdá z těchto společností funguje prakticky samostatně, specializovaně a zaměstnává zkušené a odborně vzdělané pracovníky z jednotlivých oborů. To dává kaţdé jedné dceřiné společnosti punc kvality. Moţná také i díky tomu jde obvykle o společnosti, které jsou velmi silní hráči na trhu, ve svém oboru. 72
Samotná banka ČSOB, a.s. patří do tzv. velké trojky, tedy mezi tři nejsilnější banky na českém trhu. Do této nesilnější trojice patří Česká spořitelna, a. s., ČSOB, a.s. a Komerční banka, a.s.
3.3.1.1
Cross-sell a jeho vyuţití v praxi
ČSOB, a. s. je velmi silná v tom, ţe své produkty napříč svými dceřinými společnostmi je v dnešní době jiţ schopna nabídnout i přes svou poměrně širokou síť poboček své banky. Pokud si tedy klient bude chtít vzít například hypoteční úvěr, sjednává si ho v bance sice se zaměstnancem ČSOB, ale ve výsledku jdou smlouvy skrz odborníky v Hypoteční bance, kde je úvěr evidován. Pokud má člověk zájem spořit si na penzi, opět můţe vyuţít univerzálního, ale odborného poradenství pobočkové sítě banky ČSOB a spoření si tak sjednat přímo na pobočce s klientským pracovníkem. Obdobně to potom funguje samozřejmě i u dalších produktů, které nabízí jednotlivé dceřiné společnosti ČSOB, a. s. V některých případech celý úkon dělá sám bankéř, který je zaměstnaný přímo bankou, někdy si klienta přebírá odborník, nicméně pracující stále pro banku. Někdy si klienta přebírá dokonce specialista přímo z dané dceřiné společnosti. To se děje například v případě, kdy má klient banky zájem si půjčit třeba na nákup vozu. Pracovník banky je schopen přímo na pobočce pro klienta vytvořit základní model, zjistit úrokovou sazbu, vytvořit model pojištění a předat klientovi do ruky kalkulaci a další důleţité informace. Dokončení úvěrového procesu však probíhá přímo se specialistou ČSOB leasingu. Zásadní téma v bance ČSOB je nyní také tzv. bankopojištění. ČSOB pojišťovna je totiţ velmi silná pojišťovna s velmi širokým portfoliem různých typů pojištění, pro rozdílné typy klientů. Pokud chce tedy klient banky sjednat například pojištění domácnosti, pojištění vozu, cestovní pojištění, ţivotní pojištění, či nějaký další z nabízené široké škály pojištění, tak mu ve většině případů je schopen toto pojištění vysvětlit a sjednat přímo klientův bankéř. Pokud se však jedná o sloţitější případ či má pracovník pocit, ţe by bylo lepší předat klienta do rukou skutečně špičkového odborníka, pak nastupuje pojišťovací poradce, tedy odborník v tomto oboru. 73
Pojišťovací poradce je v dnešní době jiţ v tomto případě zaměstnancem banky. Nejedná se tedy uţ o dříve známé scénáře, kdy na pobočku docházel agent z pojišťovny, který byl placen provizemi z uzavřených obchodů a pracoval na ţivnost. Zde se jedná o velmi odborně vyškoleného specialistu, který se zaměřuje čistě a jen na pojistné produkty a poradenství pouze v tomto směru. Tento pracovník tedy dělá obchody sice jen pro ČSOB pojišťovnu, ale má klasickou pracovní smlouvu s ČSOB bankou. Tento člověk je tedy členem týmu, do kterého patří například i hypoteční poradci, investiční poradci či osobní bankéři a podléhá tedy i řízení totoţného manaţera pobočky či týmu tzv. retailového týmu. To je obrovská výhoda, protoţe manaţer můţe velmi efektivně řídit takto pestrý tým odborníků, který si navzájem pomáhá v uskutečnění velmi kvalitního poradenství a samozřejmě i realizaci obchodu, které jdou napříč jednotlivými dceřinými společnostmi banky ČSOB, a.s. Jedná se tedy o velmi efektivní vyuţití kapacity pracovníků a celých uskupení jednotlivých společností. Velmi podobné modely fungování bankovních konglomerátů bychom dnes mohli najít u mnoha bank působících v ČR či jinde ve světě. Jedná se o velmi dobře fungující a efektivní model.
3.3.1.2
Potenciál rozvoje
Kaţdá dceřiná společnost má určitý počet obchodních partnerů či do budoucna potencionálních klientů. Bohuţel však v dnešní době není úplně samozřejmé, ţe kdyţ má daná firma všechny své vozy na leasing od dceřiné společnosti dané banky, má u ní také své účty. Je zde velký předpoklad, ţe takovou nabídku firma ani nikdy nedostala, protoţe zaměstnanec leasingové společnosti má v motivaci pouze prodej úvěrů, leasingů a operativních leasingů, nikoli však předávání klientů na kolegy z firemního oddělení či osobního bankéře. V této spolupráci vidím na našem trhu tedy velké mezery, ale na druhou stranu zde vidím ohromnou obchodní příleţitost pro kaţdý takový současný či budoucí konglomerát.
74
Myslím si, ţe by nikoho z nás ani nenapadlo pochybovat o tom, ţe kdyţ v rámci konglomerátu máte pod jedním majitelem leasingovou společnost a zároveň pojišťovnu, ţe leasingová společnost bude nabízet pojištění od všech moţných pojišťoven a mimo jiné také pojišťovnu, kterou má tato společnost v rámci své skupiny. Kdyţ se nad tím člověk zamyslí, tak je to z pohledu majitele konglomerátu naprosto šílená představa nebo spíše hrozivé zjištění reality. Z praxe však vím, ţe v tomto směru se v současné době naše konglomeráty zrovna mění a dochází v této problematice k zásadním změnám ve spolupráci. Dalším takovým příkladem je však vnitřní boj mezi mateřskou bankou a hypoteční bankou v rámci konglomerátu. Je naprosto nepřijatelné, aby se pod jedním majitelem dvě společnosti přetahovali o jednoho klienta a přebíjeli se lepší úrokovou sazbou či měli jiţ fixně nastaveny rozdílné úrokové marţe, které svým klientům mohou nabídnout. Je jasné, ţe tím vedení jednu ze společností značně zvýhodňuje. Bohuţel i takový jev není v dnešním bankovnictví ţádnou výjimkou.
3.3.1.3
Moţná řešení
Bylo by vhodné lépe nastavit pravidla spolupráce, etických pravidel a vzájemně si pomáhat ke zvýšení celkové produkce a výnosnosti skupiny. Mezi takovými společnostmi můţe fungovat perfektní symbióza. Hypoteční banka vyřídí s klientem úvěr na nemovitost, v mateřské bance mu zaloţí bankéř účet pro splácení a jako bonus si klient odnese například pojištění domácnosti od pojišťovny v rámci konglomerátu, ale uzavřenou přímo u svého bankéře či pojišťovacím specialistou. Do budoucna to jistě nebude poslední návštěva klienta na pobočce a tak je moţné dále pokračovat v komunikaci, třeba i na téma koupě nového vozu. Na přepáţce pracovník banky jednoduše vypočítá výši splátky úvěru od leasingové společnosti a k tomu vytvoří kalkulaci komplexního pojištění od pojišťovny, které během několika málo minut předá klientovi.
75
Klient tak bude vědět, ţe pokud uţ bude potřebovat uloţit peníze, vzít si úvěr nebo se bude chtít pojistit, můţe se obrátit na svého bankéře, které pro něj v rámci dceřiných společností najde vhodné řešení a nabídne odborné poradenství specialisty. Důleţitá je však zajištění dobře fungující podpory, která by měla fungovat napříč všemi dceřinými společnostmi. Budoucnost by tedy mohla být v sestavení hybridních týmů, které by měli za úkol právě neustále zdokonalovat a prohlubovat spolupráci mezi jednotlivými společnostmi. Vhodná jsou určitě i společně organizovaná setkání či alespoň videokonference. V tomto případě bych však v rámci budování vztahů napříč týmy doporučil vyuţít spíše osobního setkání, seznámení se a předání si vizitek. Věřím, ţe doporučení v rámci konglomerátu můţe fungovat opravdu všemi směry. Proč by člověk z hypoteční banky nemohl mít kontakt na někoho, kdo by jeho klientovi profinancoval nové auto. Nebo naopak. Proč by v leasingu nemohli mít kontakt na hypotečního poradce či bankéře v mateřské bance, kde by se o doporučeného klienta dobře postarali a zajistili by mu výhodné podmínky a perfektní servis.
3.3.1.4
Závěr
Určitě není jednoduché takovou, dokonale fungující, spolupráci napříč jednotnými společnostmi konglomerátu vybudovat, ale potenciál takové spolupráce je zde obrovský. Budoucnost bankovních domů tedy vidím ve stále uţší spolupráci jednotlivých dceřiných společností a jejich jednotlivých týmů, které pak mohou tvořit smíšené pracovní skupiny, které budou spolupracovat na společných projektech, které by potom mohli přinést velmi synergický efekt pro obě strany.
3.3.2 Informace o klientech a jejich moţné vyuţití Dalším obrovským tématem je vyuţití dat o platbách klientů, respektive jejich modelu chování a dalších informacích, které se dají dozvědět z historie účtů vedených bankou. 76
Osobně toto téma povaţuji za velmi kontroverzní, protoţe takové chování banky lze povaţovat za nahlíţení do našeho soukromí a svým způsobem i tak trochu za drzé zneuţívání našich soukromých dat.
3.3.2.1
Potenciál
Je zde neskutečně obrovský nevyuţitý potenciál. Banka totiţ přesně vidí, kolik kdo platí za telefon, elektřinu, plyn a mnoho dalších informací. Pokud by tedy banka byla schopna nabídnout klientovi zprostředkování výhodnější smlouvy třeba s telefonním operátorem či dodavatelem plynu, pak udělala banka své klienty, v rámci komplexního finančního poradenství, šťastnějšími, protoţe jim zrovna ušetřila, doporučením změny smlouvy, třeba hned několik stovek korun měsíčně. Za těch pár stovek korun si pak klient můţe třeba spořit na důchod, posílat si trvalým příkazem peníze na spoření či si můţe platit třeba rizikové ţivotní pojištění, aby ochránil svou rodinu v případě nějaké nečekané ţivotní události.
3.3.2.2
Rizika
Moţností vyuţití informací o chování klientů je jistě mnoho a banky s touto strategií postupně přichází. Je zde však potřeba si uvědomit, ţe bankovní úředník by měl být v první řadě skutečným odborníkem ve svém oboru, tedy v oboru bankovnictví. Na to je třeba samozřejmě stále myslet a zachovat selský rozum. Hrozí zde totiţ riziko, aby banka nesklouzla k holému prodeji či doporučení různých sluţeb a produktů dalších partnerských firem, s vidinou dalšího potenciálu navýšení zisku a nedegradovala tak své dlouho budované dobré jméno uznávané banky, na pouhou továrnu na provize.
3.3.2.3
Závěr
Je zde tedy velký potenciál, ale práce s ním bude vyţadovat velkou opatrnost a zachování kvalitního poradenství, postaveném na velmi etickém a seriózním vztahu bankéře a klienta.
77
3.4 Moderní technologie a nastupující trendy současného bankovnictví Neustálý vývoj moderních technologií, zejména pak v telekomunikačním oboru, je pro vývoj bankovnictví zásadní. Nové technologie nám přináší nečekané moţnosti a posuny i v tak konzervativní sféře, jako je bankovnictví. Díky novým technologiím tak šetříme stále více času. Platební styk se tak díky moderním výdobytkům stává rychlejší, příjemnější, efektivnější. 1)
Bezkontaktní platební nástroje
2)
Platby kartou přes internet
3)
Vkladomaty
4)
Cashback
5)
Nová generace platebních terminálů
6)
Smartbanking
7)
Digitální peněţenka
3.4.1 Bezkontaktní platební nástroje Dnes se však trend díky novým technologiím posouvá opět kupředu. Dnes jiţ nikoho nepřekvapí, kdyţ někdo přiloţí k platebnímu terminálu platební kartu nebo třeba svůj mobilní telefon a zaplatí s ním. U platby telefonem jde obvykle tedy o bezkontaktní platební nálepku, která je obdobou, dnes jiţ opět běţné, bezkontaktní platební karty. Samozřejmě se však, v případě nálepky, jedná o menší kus plastové kartičky, která se lehce schová třeba právě pod kryt mobilního telefonu. Nevýhodou je, ţe kdyţ Vám odcizí telefon, tak Vám zároveň ukradne i Vaši platební kartu, coţ je hned dvojnásobně nepříjemná situace. 78
Kartu či nálepku stačí pouze přiloţit k platebnímu terminálu a jiţ není třeba vkládat přímo do něj. V dnešních dnech je obvyklé, ţe u transakcí nepřesahujících CZK 500,- není nutné zadávat PIN kód. Tuto moţnost máme však jen v omezeném mnoţství, v určitém časovém intervalu. Pokud by ji tedy ukradl zloděj a chodil z obchodu do obchodu a nakupoval vţdy do limitu CZK 500,-, brzy mu karta přestala fungovat, respektive by po něm začala vyţadovat zadání PIN kódu. Tato inovace nám tedy přináší benefit v podobě úspory času, díky rychlejšímu zaplacení a dále také úsporu finanční, protoţe karta má díky bezkontaktnímu pouţívání daleko vyšší ţivotnosti, protoţe ji jiţ nemusíme vkládat do terminálu. Je zde tedy předpoklad sníţení opotřebení a tedy i niţších nákladů na vydávání karty nové před její plánovanou obnovou, kde se dnes můţeme setkat nejčastěji s lhůtou pěti let od vydání. Další vymoţeností je platba kartou přes internet. Tato moţnost uţ funguje mnoho let a mnoho klientů této moţnosti čas od času vyuţije. Jedná se primárně o nakupování v internetových obchodech, kde si můţeme objednat zboţí, zaplatit ho online svou kartou a za pár dní nám přijde na poštu nebo nám ho přinese kurýr. Sluţeb s tímto spojených je mnoho, ale tím bych se nerad v tomto textu hlouběji zabýval. Jde primárně o to, ţe kartou můţeme zaplatit, bez toho aniţ bychom kartu vloţili či přiloţili k platebnímu terminálu. Je tedy potřeba z karty, na zabezpečenou stránku, opsat číslo karty, její platnosti a CVC kód ze zadní strany karty. Do nedávna to stačilo k libovolnému nakupování přes internet. Vzhledem k častému zneuţití dat z platebních a kreditních karet a následným neţádoucím krádeţím z účtů klientů, byl vytvořen tzv. 3D SECURE. Internetový obchod nás při nákupu přesměruje na zabečené stránky, kde je potřeba, po zadání jiţ zmíněných dat z karty, vepsat sms kód, který při kaţdé takové transakci dorazí na předem nastavené telefonní číslo, které má klient uvedeno ve smlouvě se svou bankou. Jde tedy o obdobu platby skrz elektronické bankovnictví. Je to vynikající bezpečnostní prvek. Existují však stále internetové obchody, které toto zabezpečení nepodporují a hackeři mají bohuţel stále moţnost krást klientům peníze z jejich kont.
79
3.4.2 Vkladomat Trendem dnešní doby je umisťování moderních bankomatů, které umí nejen vydávat peníze, ale umí také hotovost přijmout a vloţit peníze na klientem zvolený účet. Takový bankomat je tedy navíc vybaven i technikou pro rozpoznání falešných bankovek. Banky tedy dnes i pro firemní zákazníky vydávají tzv. vkladové karty. To znamená, ţe zaměstnanec firmy, pověřený pravidelným vkládáním trţeb v hotovosti na firemní účet, jiţ nemusí stát dlouhou frontu na hotovostí přepáţku banky, ale zaměstnavatel mu můţe nechat vydat právě vkladovou kartu, kterou můţe pouţít bez čekání pro vklad hotovosti ve vybraných bankomatech daného peněţního ústavu. Je tedy velmi běţné, ţe na frekventovanějších místech v Praze můţeme vidět hned několik bankomatů od jedné banky vedle sebe a obvykle je alespoň jeden z nich právě vkladový. Takový bankomat obvykle najdeme na diskrétnějším umístění, například v mezidveří pobočky, kam se člověk po zavírací době dostane jen po vloţení karty do čtečky umístěné u dveří pobočky. Nevýhodou můţe být v této době častější poruchovost, protoţe se u nás s touto technologií ještě začíná a vkladomaty se tak ještě ladí. Další moţnou nevýhodou je fakt, ţe tzv. vkladomat je velmi citlivý na stav vkládaných bankovek. Z toho důvodu se můţe samozřejmě někdy stát, ţe stroj nepřijme všechny vloţené bankovky a vkladateli nezbývá neţ vyuţít pokladnu či bankovku vyměnit za jinou a provést další vklad. Je tedy moţné se setkat i s negativní reakcí klientů, nicméně je potřeba si uvědomit, ţe si banka nemůţe dovolit přijmout do bankomatu padělek či poškozenou bankovku. Od toho je zde stále hotovostní přepáţka v nějaká z komerčních bank či přímo ČNB. V současné chvíli se však dá říct, ţe bankomaty mohou různé banky velmi přizpůsobit svému vkusu, potřebám a mohou také povolit uzdu své fantazii. Vzhledem k tomu, ţe bankomat je vlastně spojením počítače, displeje, klávesnice a dalších výše uvedených příslušenství, dává tento fakt prostor dalším a dalším moţnostem
80
implementací nejrůznějších funkcí a aplikací. Můţeme říci, ţe jde o dnes o skutečně multimediální a tedy i multifunkční zařízení, nikoliv jen o stroj určený k výběru hotovosti. Stále je to však jeho nejčastější pracovní náplň, nicméně se k výběrům začíná přidávat i velké zastoupení vkladových transakcí. Důsledkem je potom redukce pokladníků na pobočkách. Někde uţ, díky těmto moderním strojům, z poboček pokladníci úplně zmizeli.
3.4.3 Cashback Dnes je obvyklé, ţe u sebe lidé nosí jen minimum hotovosti a vše ostatní platí svou debetní či kreditní kartou a to díky rozšíření moderních platebních terminálů a mnohdy také díky šikovné motivaci, od bank směrem ke klientům, ve smyslu platit kartou a ne hotovostí. Ve velkých i menších městech je většina podniků jiţ vybavena platebním terminálem, ale stále se najdou obchody, kde člověka překvapí, ţe přijímají pouze hotovost. Můţe to být například trafika, či menší obchod zatvrzelého odpůrce moderních technologií či bankovních poplatků, za zapůjčení platebního terminálů. Situace se ale neustále zlepšuje a čím dál více obchodníků je vybaveno terminálem. Občas však prostě potřebujeme rychle hotovost. Některé z těchto terminálů jsou tak navíc vybaveny i sluţbou, které říkáme cashback. Funkce cashbacku je prostá. Představme si běţnou situaci, kdy jde člověk v pátek odpoledne z práce, uţ se těší domů, ale jde ještě do svého oblíbeného supermarketu. Nakoupí si vše, co potřebuje a při platbě kartou na pokladně si vzpomene, ţe mu v sobotu přijde řemeslník, kterému bude muset zaplatit hotově. Při platbě na pokladně tedy ještě poţádá o výběr poţadované hotovosti ze svého účtu. Toto je moţné opět jen díky dokonale spolupracující technice banky a daného obchodníka. Obvykle je však pravidlem, ţe je cashback moţno vyuţít zdarma pouze nad určitou částku útraty u daného obchodníka. Tedy například 400 Kč utratím za nákup a 1000 Kč si vyberu v hotovosti. 81
Výběr probíhá přes platební terminál obchodníka, kde klient zadá svůj pin ke kartě a pokladní mu vydá hotovost přímo ze své kasy, kam si běţně ukládá přijatou hotovost, za nákup ostatních zákazníků. Jedná se tedy o velmi důmyslný nápad a obrovskou úsporu času. Člověk jiţ nemusí hledat pobočku ani bankomat a celá transakce tvá pouhých pár vteřin. Tuto sluţbu jiţ pro své klienty nabízí většina komerčních bank. S touto sluţbou u nás začala jako první banka ČSOB, a.s. a z obchodníků potom Datart, Albert a Hypernova. U nás v ČR se však stále cashback pouţívá spíše okrajově. Ve Velké Británii nebo v USA by v případě zrušení sluţby cashbacku většina klientů přešla k jinému bankovnímu ústavu, který by tuto sluţbu nadále nabízel. Je tedy nejspíš otázkou času, kdy se tento trend s určitým zpoţděním promítne i na náš trh. Ostatně jako většina moderních trendů.
3.4.4 Nová generace platebních terminálů 3.4.4.1
Bezkontaktní platební terminál
V posledních měsících, s nárůstem počtu vydaných bezkontaktních karet, a dalších pouţívaných bezkontaktních platebních instrumentů, se vyměnili původní kontaktní terminály za moderní bezdotykové. To nám šetří čas při nakupování, hlavně menších nákupů, při kterých není nutné zadávat pin, a dále tento systém také sniţuje fyzické opotřebení karet zákazníků a samotných terminálů. Při menším nákupu tedy zákazník pouze přiloţí kartu k terminálu a zaplatí bez zadání PIN kódu. Platba tedy na místo několika desítek vteřin, trvá pouze zlomek původního času. Ve srovnání s pouţitím hotovosti, jde o ohromný krok dopředu a můţeme mluvit o skutečně efektivním vyuţití moderní technologie, která lidem šetří čas.
82
3.4.4.2
Multifunkční platební terminál
Budoucnost terminálů můţe být například i ve výměně stávajících přístrojů, za přístroje podobné tabletu Tento platební terminál má mít velký dotykový display s multifunkčním prostředím. Je otázka, na kolik tuto technologii budeme potřebovat při zaplacení v obchodech? Dnešní doba však jiţ dávno není jen o tom, co nutně potřebujeme, ale i o moţnostech neustálého vývoje pouţívaných přístrojů a aplikací, přičemţ všechny moţnosti vyuţití technologie, se mohou projevit aţ později, za provozu a to velmi individuálně, dle konkrétního zákazníka. Jedná se totiţ o velmi otevřené spektrum moţností vyuţití této techniky, takţe budoucnost je této technologii jistě nakloněna. Člověk tedy můţe na displeji například označit vyjádřit svůj názor, jak byl spokojen s nákupem. Terminál pouţije při platbě ještě k vepsání poznámky, která se mu zobrazí na výpisu z účtu, atd. Moţností bude nepřeberné mnoţství a bude záleţet jen na individuální úpravě software, dle poţadavků daného obchodníka. Aktuálně se tato technologie údajně zkouší v Austrálii u vybraných obchodníků a zdá se, ţe bude slavit úspěch. Důleţitým úkolem vývojářů je však zabezpečení pouţité techniky tak, aby nebylo moţné číst na dálku zadané informace počítačovými hackery, kteří jsou obvykle o krok napřed před vývojáři zabezpečovacích systémů. Existuje však jiţ mnoho důmyslných řešení, jak se zneuţití bránit. Otázkou však je, zda to bude stačit? Zda v jednoduchosti klasických terminálů přeci jen není krása. To se však nedozvíme, dokud to nezkusíme a nedáme moderní technice a pokroku šanci.
3.4.4.3
Terminály podporující PAYPASS a payWave
Dalším typem platebního terminálu je dnes čím dál tím rozšířenější platební sluţba MasterCard PAYPASS. Jedná se o moţnost úhrady zakoupeného zboţí či sluţby přiloţením bezkontaktní platební karty či nálepky, ke speciálnímu bankovnímu terminálu. Rozdíl některých platebních terminálů oproti ostatním je nemoţnost zaplatit klasickou platební (kontaktní) čipovou kartou. Tento terminál totiţ jiţ nemá vstup pro vloţení karty. 83
Dnes se s touto moderní moţností placení můţeme setkat v určité podobě například jiţ i na prodejních automatech chlazených nápojů od společnosti Coca Cola či jiných dalších automatizovaných terminálech. Není tedy potřeba hledat drobné, které u sebe mnohdy ani jiţ nemusíme mít. Stačí pouze zvolit poţadovaný nápoj a přiloţit bezkontaktní platební nástroj podporující sluţbu MasterCard PAYPASS nebo také níţe zmíněný payWave. Je to prakticky identický systém od společnosti Visa. Uţivatelsky se v kaţdém případě jedná o úplně stejnou sluţbu, tedy bezkontaktní placení. Tento systém placení má jistě obrovský potenciál budoucího vyuţití. Spektrum je skutečně velmi široké. Můţe se jednat například o platbu za parkovací lístek či nákup prakticky čehokoliv jiného, ať uţ je u platby přítomna osoba zastupující obchodníka či je systém absolutně automatizovaný. Pro většinu z nás tím odpadne věčný boj s nedostatkem drobných na zaplacení v automatu či naopak neustálé přijímání těţkých a velkých mincí, které nám zvyšují objem a tíhu peněţenky, neúměrně ke své platební hodnotě. To dává této modernější moţnosti placení obrovský potenciál na úspěch, tedy alespoň do doby, dokud ji nepřekoná nějaký další nový, ještě důmyslnější, způsob platby.
3.4.5 Smartbanking Vzhledem k přechodu na moderní typy telefonů, tzv. chytré telefony, však banky přestávají tuto svou sluţbu podporovat a nabízet. Tuto sluţbu má však plně nahradit tzv. Smartbanking, který je ve své podstatě moderní variantou předešlé moţnosti. Díky uţivatelsky přívětivějšímu prostředí a volným moţnostem stahování aplikací, dala tato technologie moderních telefonů ţivnou půdu vzniku sloţitějších bankovních aplikací. Moderní bankovní aplikace umoţňuje v hezkém grafickém prostředí intuitivně provádět běţné platební transakce, nahlíţet do historie pohybů na účtech a nastavit třeba limit na své platební kartě. V poslední době se však jiţ můţeme setkat s přibýváním moţností vyuţití této 84
aplikace, například ve spolupráci se zabudovaným čipem GPS, který jiţ dnešní chytré telefony celkem běţně obsahují. Smartbanking nám je potom schopen najít například bankomaty či bankovní pobočky, které máme, dle nalezených souřadnic z druţic GPS, právě kolem sebe a ukázat nám je přímo na displeji, na mapě. Dále je to například moţnost sjednání cestovního pojištění či dokonce jiţ i povinného ručení vozu. Z tradičnějších funkcí je to potom například dobíjení kreditu na telefon. Dokonce si můţeme zkontrolovat moţnosti potencionálního poskytnutí úvěru, skrz tzv. předschválené limity, které pro nás generuje banka automaticky, na základě našich pravidelných příjmů či obratů. Dále je zde moţnost si přečíst novinky zveřejněné danou bankou či zobrazení aktuálního kurzovního lístku. Aplikace aktuální téţ obsahují například moţnost vytvoření tzv. QR kódu, do kterého napíšeme poţadované bankovní údaje a můţeme QR kód poslat emailem plátci, na místo zasílání konkrétního čísla účtu a dalších citlivých náleţitostí. Opačně však smartbanking také umoţňuje čtení QR kódů, které potom sám transformuje na platební příkaz, který je jen třeba potvrdit. S tím se dnes jiţ můţeme běţně setkat i u zaslaných faktur, od některých moderních společností. Mimo platebních instrukcí totiţ faktura obsahuje právě i zmíněný QR kód. Tato funkce je výborná z více důvodů. V první řadě se nemůţeme splést, v zadání čísla účtu či některého z uvedených symbolů. Dalším benefitem této sluţby je také rychlost. Stačí pouze vyfotit QR kód a moderní telefon, ve spolupráci ze smartbankingem, ho okamţitě přetvoří v přesně zadaný platební příkaz. Je zde předpoklad, ţe to ulehčí práci a čas i daným společnostem, protoţe mají jistotu, ţe klient pošle platební příkaz včetně veškerých jimi poţadovaných symbolů. Zabrání to tedy mnoha upomínkám, které jsou způsobeny mnohdy pouze vynecháním některého z těchto identifikátorů.
85
3.4.6 Digitální peněţenka Digitální peněţenka InCard MasterPass je velmi moderní nástroj slouţí primárně k pohodlnějším a bezpečnějším nákupům v, dnes tak moderních, e-shopech. Nejedná o nabití virtuální peněţenky na nějakou hodnotu z Vašeho účtu. Jde o jednorázové zadání dat z Vaší karty do tohoto systému, který pak zvolíte právě při nákupech na internetu. Není potom jiţ nutné stále znovu opisovat data z karty a pouţívat zabezpečení 3D secure. Lze tak jednoduše platit například i naskenování QR kódu Vaším telefonem a ihned bezpečně objednat a zaplati za zboţí. Tento systém v současné chvíli podporuje řádově 6.500 obchodníků v ČR a na Slovensku. Dalších zhruba 50.000 pak po celém světě. Do této aplikaci si také můţete nastavit rovnou zasílací adresu, pro doručení objednaného zboţí. Ta se potom automaticky vyplní do objednávky při nákupu. Celý nákup se tak velmi zrychlí a čas jindy strávený vyplňováním a potvrzováním, můţe klient banky vyuţít jinak. Jde tedy hlavně o rychlost, pohodlí a bezpečí. Systém je kompatibilní jak kartami od společnosti MasterCard i Visa. Co se týče mobilních zařízení, zde je systém kompatibilní s operačním systémy Google Android 2.3 a Apple Ios 5.1 a novějšími verzemi těchto systémů.
3.5 Nastupující trendy v oblasti financování Doby, kdy si klient musel dojít osobně vyřídit úvěr do své banky, aby si mohli jít následně koupit například nový vůz či nové elektronické vybavení uţ je dávno pryč. Moţností financování se objevuje čím dál tím více a často jde o tzv. nebankovní půjčky.
86
3.5.1 Nebankovní půjčky na drobné spotřební zboţí Dnes se tedy můţeme jiţ běţně setkat s nabízením úvěrových produktů přímo u obchodníků či dealerů daného zboţí, kde je obvykle řešen splátkový prodej pouze vytvořením diskrétního zákoutí přímo na prodejně obchodníka. Je tedy velmi obvyklé, ţe při nákupu zboţí v elektru Vám prodavač nabídne i moţnosti financování a standardem je jiţ nabídka přikoupení pojištění. Takový přístup pak můţeme najít například u společnosti Datart International, a.s., coţ je jeden z velkých hráčů právě v prodeji spotřební elektroniky.
3.5.1.1
Spolupráce Datart a Home Credit
Společnost Datart nabízí splátkový prodej prostřednictvím společnosti Home Credit, a.s. a to jak na místě přímo u obchodníka, tak i pro nákup na e-shopu společnosti.
3.5.1.1.1 Splátkový prodej Společnost Datart ve spoluprácí s Home Credit nabízí svým zákazníkům poskytnutí jednorázového úvěru, který umoţňuje nákup bez pouţití vlastních zdrojů, tedy aţ do výše 100% kupní ceny. K nákupu potom stačí pouze předloţit dva doklady, z čehoţ občané ČR mají za povinnost předloţit svůj občanský průkaz. Zákazník si potom můţe zvolit, zda bude chtít zboţí splácet pár měsíců či několik let. Datart nabízí konkrétně poskytování půjček na 5 aţ 72 měsíců. Výše poskytovaných úvěrů se potom obvykle pohybuje od částky 2000,- a při půjčce do 50.000,- Datart / Home Credit nevyţaduje dokládání příjmů zákazníka. Jakmile však úvěr překročí limit 50.000,-, tak zákazník musí doloţit potvrzení o příjmu, důchodový výměr či, v případě podnikatelů, daňové přiznání. O úvěr potom můţe ţádat pouze zletilý klient, který je občanem ČR či Evropské unie a trvalý zdroj příjmů. Ten však reálně mnohdy Home Credit nechce prokazovat, jak jiţ bylo zmíněno výše.
3.5.1.1.2 Výhody 87
Výhodou je, ţe takový proces je obvykle časové méně časově náročný a zákazník vyřídí vše na jednom místě přímo při nákupu zboţí, případně on-line. Atraktivní je samozřejmě i moţnost okamţitého odběru zboţí, bez toho aniţ by člověk musel z vlastních zdrojů cokoliv na místě zaplatit. Člověk se tak stává okamţitě majitelem zboţí. Home Credit jiţ zajišťuje dokonce i internetový přístup k informacím o splácení úvěru klienta a to zdarma. Zákazník si tedy můţe kontrolovat splácení a stav svého úvěru na stránce www.spravcefinanci.cz. Velmi pozitivní je, ţe nyní jiţ i nebankovní společnosti nabízí svým klientům předčasné splacení úvěru zdarma, coţ je právě i případ půjčky od Datart / Home Credit. V minulosti tato sluţba byla u daných typů společnosti spíše výjimkou. Trendem však je spíše opak a předčasné splacení zdarma se naopak tedy stává spíše jiţ standardem.
3.5.1.1.3 Pouţití moderní techniky Při nákupu zboţí on-line nabízí Datart podepsaní smlouvy zaslané e-mailem. Novinkou je ale moţnost, kdy se smlouva podepíše prostřednictvím SMS. Jde tedy o zásadní inovaci v úvěrovém světě. Člověk tedy standardně vyplní online ţádost, načeţ e-mailem dostane potencionální dluţník odkaz do speciální webové aplikace, kde se musí člověk dále zaregistrovat. Tento systém potom vygeneruje na základě uvedených dat samotnou úvěrovou smlouvu, která je potom zákazníkem potvrzena prostřednictvím zaslání SMS z přiděleným kódem na uvedené telefonní číslo.
3.5.1.1.4 Akční nabídky Aktuálně Datart / Home Credit nabízí speciální akční nabídku, kde nabízí vrácení 100% úroku zpět. Tuto nabídku však Datart nabízí pouze při vyuţití produktu, kterému dala jméno Bezva dny/100ZPET. Nabídka je však oproti předchozím nabídkám poměrně hůře srozumitelná. V textu pak můţeme často najít text, který se odvolává na nutnost splnění podmínek společnosti Home Credit.
88
Zákazník Datartu má potom moţnost vyuţít 0% platby v hotovosti, splácet potom musí 10% z ceny zboţí měsíčně a délka splácení je potom 10 či 11 měsíců, dle typu úvěru, coţ je samo o sobě zavádějící. Klient si tedy například pořídí zboţí za 10.000,-, na místě nehradí nic z vlastních zdrojů a splácení je nastaveno na 11 měsíců po 1.000,-. Klient tedy přeplatí úvěr o 1.000,-. Tato částka je potom po splacení úvěru převedena klientovi na kreditní kartu společnosti Home Credit. To znamená, ţe jde ve své podstatě o způsob prodeje kreditních karet, kterým je podmíněno vrácení celého jiţ zaplaceného úroku z poskytnutého úvěru. Další moţností je, ţe klient zaplatí 1000,-Kč akontaci v hotovosti, přičemţ prodejní cena zboţí je 10.000,-. Splátka je nastavena na 1.000,- měsíčně a celkově klient bude úvěr splácet 10 měsíců. Spotřebitel tak zaplatí splátky ve výši 10.000,- Kč. Zákazník na počátku však zaplatil z vlastních zdrojů dalších 1.000,-, tedy celkově zaplatí 11.000,-. RPSN se v tomto případě pohybuje na úrovni 26,3%.
3.5.1.1.5 Shrnutí Pro finančně gramotného člověka zde tedy existuje cesta, kdy lze sjednat úvěr za poměrně slušných finančních podmínek. Je to však podmíněno dodrţením podmínek, tedy například podpisem smlouvy o kreditní karty, kde výhodnost poskytovaného úvěru jiţ můţe trochu ztrácet na výhodnosti. Pro člověka, který příliš nerozumí finančním produktům a jejich fungování, zde hrozí obrovské riziko, ţe se mu podpis takové úvěrové smlouvy v budoucnu velmi prodraţí například o naběhlé poplatky či úroky, právě z vedení kreditní karty. Je to tedy produkt pouze pro vybrané klienty, kteří jsou dostatečně disciplinovaní a čtou důkladně podmínky obchodníka. Vidina okamţitého odvozu zboţí však jistě bude i nadále lákat klienty, kterým se tento způsob financování můţe prodraţit.
3.5.1.2
Spolupráce Tesco a Home Credit
Společnost Tesco Stores ČR, a.s. rovněţ ke svému financování vyuţívá společnost Home Credit. Spektrum poskytovaných sluţeb je však jiţ na první pohled pestřejší, zdá být dokonce srozumitelnější a vůči zákazníkům tedy i férovější neţ tomu tak bylo v případě spolupráce společnosti Home Credit a Datart. 89
V první řadě Tesco nabízí mimo kreditní karty a nákupu na splátky navíc ještě hotovostní bezúčelovou půjčku a také nabízí moţnost konsolidace stávajících úvěrů. Sortiment poskytovaných úvěrových produktů se tedy blíţí tomu, co dnes můţeme najít třeba i v klasické kamenné bance. Zde se však stále bavíme o nebankovních úvěrových produktech.
3.5.1.2.1 Kreditní karta Tesco nabízí svou kreditní kartu pod názvem Clubcard kreditní karta Premium. V úvodu nabídky této karty Tesco primárně zmiňuje výhodu rychlejšího sbírání tzv. Tesco bodů, konkrétně dvojnásobek, oproti standardní klubové kartě, která je určena pouze k načtení bodů, nikoli k placení. Body potom zákazník sbírá na kartu nejen při placení nákupů v Tescu, ale všude kde akceptují karty od společnosti MasteCard. Jde tedy jiţ o standardní kreditní kartu, která jiţ vyuţívá i bezkontaktní technologie placení. Platit v Tescu touto kartou se vyplatí. Za kaţdou utracenou desetikorunu Tesco připisuje dva body, další body sbírá zákazník, ve větším mnoţství, u partnerských společností a za platbu u ostatních obchodníků připisuje karta alespoň jeden bod. Tesco potom za kaţdých nasbíraných 1000 bodů posílá poukázku 100 korun, kterou člověk můţe vyuţít na další nákup. Karta se tedy zákazníkovi, který chodí nakupovat do Tesca, dle těchto údajů jistě bude zdát jako velmi dobrá nabídka. Bezúročné období je u této kreditní karty aţ 51 dní, dle počtu dní v daném měsíci. Pokud tedy člověk nakoupí v období od 1. 6. 2015 do 30. 6. 2015, potom musí vyčerpané prostředky vrátit na účet ke kartě vrátit maximálně do 20. 7. 2015, aby neplatil úroky z čerpaného úvěru. Povinnost je však poslat na kartu minimálně 4% z vyčerpané částky, minimálně však ve výši 400 Kč. To lze učinit jak převodem z účtu, tak poštovní poukázkou nebo přes terminál společnosti Sazka. Z karty je dokonce moţné udělat převod na Váš běţný účet a načerpat tak hotovostní úvěr. Ten má potom niţší úročení neţ úvěr z kreditní karty a má pevnou měsíční splátku, kterou si zákazník domluví po telefonu nebo na stránkách www.spravcefinanci.cz. Ke kartě Tesco mimo jiné nabízí také pojištění schopnosti splácet či pojištění proti zneuţití karty. 90
Dopátrat se na webových stránkách úrokové sazby ke kreditní kartě potom můţe být pro nezkušeného člověka trochu komplikovanější. Nicméně kdyţ uţ člověk najde ten správný sazebník, tak výsledek je překvapivě vcelku vstřícný. Úročení karty je rozdělené na dvě pásma. Do 30.000,- vyčerpané částky je úročení poměrně vysoké, ale oproti trhu nijak zvlášť nevyčnívá. Konkrétně je zde úrok 26,28% p. a. V případě, kdy člověk vyčerpá částku vyšší neţ 30.000,- korun, potom se úroková sazba radikálně sniţuje, konkrétně na 11,88% p. a. Měsíční poplatek za kartu je potom 49,- korun. Sazebník a podmínky karty jsou na nebankovní společnost slušně zpracované a přehledné.
3.5.1.2.2 Hotovostní půjčka Tesco nabízí půjčku aţ do 500.000,-Kč, kterou dluţník můţe pouţít na cokoliv, tedy bez dokládání účelovosti. Dokonce Tesco ani nepoţaduje přistoupení ručitele. Úvěr je nabízen bez poplatku za vedení, vyřízení a dokonce i předčasné splacení úvěru. Půjčka také nabízí další moderní prvky v podobě moţnosti odkladu splátek či moţnosti změny výše splátek a samozřejmostí je jiţ pojištění úvěru proti neschopnosti splácet. O půjčku potom člověk můţe zaţádat jak přímo v prodejnách sítě Tesco nebo na internetu. Jako velmi pozitivní lze vnímat přítomnost přehledné kalkulačky na webu firmy Tesco, kde si člověk muţe sám namodelovat splácení svého úvěru. Dále je zde přítomen i modelový příklad na konkrétní částku vč. uvedené RPSN. Je to tedy velmi přehledné a transparentní řešení, které také vypovídá o etickém nastavení dané společnosti a i obecnému trendu, který k nám přichází ze západu. V rámci této půjčky samozřejmě Tesco nabízí další benefitní programy a výhody pro členy klubu. Z finančního hlediska je potom například zajímavá moţnost navrácení 50% zaplacených úroků. Podmínkou je však řádné splácení po celou dobu trvání úvěru a výplata je potom realizovaná formou připsání bonusu na kreditní kartu. To můţe vnímat mnoho klientů jako jistou komplikaci a můţe je to od této formy financování odradit. Podmínky jsou však přehledně zpracované a pro člověka, který je ochoten přistoupit na vydání nové kreditní karty
91
a bude se drţet předepsaných podmínek, pak podmínky úvěru a jeho výhody mohou být zajímavé. Tesco dále za obdobných podmínek nabízí i nákup na splátky a konsolidaci úvěrů.
3.5.2 Nebankovní půjčky na nákup automobilu V předešlých letech jsme byli zvyklí platit nákup nového vozu převáţně v hotovosti. V dnešní době se však můţeme setkat s nepřeberným mnoţstvím moţností financování, přičemţ uţ to nejsou pouze tzv. leasingové či úvěrové společnosti jako například ČSOB leasing, ale jedná obvykle také o produkt přímo daného dealera. Obvykle potom můţe jít o spolupráci některé z klasických úvěrových společností, pod jejichţ záštitou své značkové financování dealer provádí. Můţeme se tedy setkat například s financováním vozů ŠKODA od společnosti ŠkoFIN a mnoha dalších, podobně fungujících, společností pro ostatní značky vozů.
3.5.2.1
ŠkoFIN
Společnost ŠkoFIN nabízí tzv. značkové financování vozů značky Škoda. Jde přitom obvykle o vybranou nabídku vozů, které mají, za předpokladu financování úvěrem od ŠkoFINu, lepší či dokonce jinak nedosaţitelnou výbavu za niţší ceny neţ je trhu v daný moment obvyklé. Člověk tedy získá zajímavě vybavený vůz z limitované edice za slušnou cenu, coţ je samo o sobě atraktivní. Další příjemnou zprávou je příznivá výše úročení úvěru. ŠkoFIN na svých stránkách nabízí své financování od úroku 5,5% pro vybrané vozy. Doba splácení je potom obvykle v rozmezí mezi 24 aţ 72 měsíci, přičemţ poţadovaná akontace začíná na 10% pořizovací ceny vozu. Zajímavá je potom také moţnost volby vyšší poslední splátky, která můţe být aţ ve výši 30% ceny vozu. Pokud tedy člověk očekává v následujících letech přísun vyšší částky na své konto, můţe to být dobrý nástroj pro sníţení výše pravidelně placených měsíčních splátek. Splátky jsou jinak za standardních podmínek garantovány po celou dobu splácení v neměnné výši.
92
Výhodou takového financování můţe být i pojištění vozu, které ŠkoFIN zahrnuje do splátek samotného úvěru. Jedná se o značkové pojištění ŠKODA Pojištění. Pro klienta to potom mimo zvýhodněné ceny samotného pojištění znamená i jednoduší komunikaci v případě poškození vozidla. Klient totiţ v případě poškození vozu nemusí komunikovat s cizí pojišťovnou, ale řeší vše na místě v autorizovaném servisu. Škoda Pojištění také zajišťuje náhradní vozidlo aţ na 20 dní v případě nepojízdnosti vozu a aţ 60 dní v případě odcizení vozu. V nabídce je také pojištění GAP, tedy pojištění poklesu hodnoty vozu v čase pro účel likvidace pojistné události. Škoda dále zajišťuje nonstop asistenční sluţbu, odtah zdarma do domovského servisu a obrovskou výhodou je také nezapočítání první škody na výši bonusu. Jedná se tedy o komplexní pojištění uzavřené v rámci úvěru za exklusivních cenových podmínek a zákazníkovy dává nadstandardní sluţby navíc. Pro klienta tedy můţe být takový způsob financování velmi zajímavý. Sjedná a zařídí vše na jednom místě a ušetří tak spoustu času i běhání po jednotlivých institucích. Na jednom místě si tak vybere svůj nový vůz, sepíše s dealerem objednávku, vyřídí úvěr a zajistí komplexní pojištění svého vozu. To vše za velmi slušnou úrokovou sazbu od 5,5% p. a. a s moţností flexibilního nastavení úvěru, dle jeho individuálních moţností. Další nespornou výhodou je zvýhodněná cena samotného vozu či moţnost objednávky speciální edice se zajímavou výbavou.
3.5.3 Operativní leasing Poslední dobou začíná být moderním způsobem financování vozu prostřednictvím tzv. operativního leasingu. Pod tímto názvem se ve skutečnosti skrývá dlouhodobý pronájem vozu. Klientovi leasingové společnosti přináší zapůjčení nového vozu dle vlastního výběru vč. volby individuální výbavy na přání. Z počátku tedy není skoro ţádný rozdíl mezi financování úvěrem a touto volbou. Tato forma financování, pokud to tak vůbec můţeme ještě nazývat, je vhodná například pro klienty, kteří se o auto nechtějí starat, ale chtějí pouze auto uţívat a jezdit. V rámci této sluţby, coţ operativní leasing ve skutečnosti je, je totiţ zajištěn veškerý servis, pneuservis, 93
náhradní vůz zdarma v případě nehody či poruchy, asistenční sluţba, komplexní pojištění vozu a další. Člověk tedy platí pravidelnou měsíční splátku, která zahrnuje veškeré náklady, které budou s provozem vozu po dobu trvání leasingu souviset. Na rozdíl od klasického úvěru klient nemusí platit ţádnou akontaci. Pro podnikatele je potom výhodou, ţe splátka leasingu je celá daňově odečitatelnou poloţkou. Díky tomu si jednoduše sníţí základ daně. S tím souvisí i investiční úspory v podobě sníţení mnoţství vázaného kapitálu v účetní bilanci. Jakmile uběhne doba, která byla určena pro splácení operativního leasingu, klient vrací vůz leasingové společnosti, která auto dále prodává obvykle formou aukce. Klientovi potom odpadají starosti spojené s prodejem vozu. Riziko nízké zůstatkové hodnoty vozu je pouze na poskytovali leasingu. To můţe být výhodou třeba v případě, kdy klient chce pořídit vůz pro své dítě, které s řízením teprve začíná a je riziko, ţe auto zničí. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, ţe většina vozů po 2 aţ 5 letech neztratí hodnotu zdaleka o tolik, co klient zaplatí na splátkách. Je logické, ţe leasingová společnost spoléhá i na svou marţi právě z prodeje ojetého vozu. Výhodou prodeje takového vozu je totiţ pravidelný servis a poctivě vedená servisní kníţka. Auta z operativních leasingů se tedy na trhu prodávají velmi dobře. Kdyţ k tomu přičteme fakt, ţe leasingové společnosti nakupují vozy za tzv. fleetové ceny, tedy ceny mnohdy o desítky procent niţší oproti trhu, marţe z prodeje takového vozu je pro poskytovatele této sluţby značně výnosná.
3.6 Sekuritizace 3.6.1 Historie a princip sekuritizace Počátky procesu, kterému říkáme sekuritizace, můţeme najít jiţ 70. letech 20. století. Tehdy to byly americké banky, které začali tzv. sekuritizaci pouţívat pro své hypoteční úvěry. 94
Podstatou je totiţ vytvoření finančních derivátů, jejichţ hodnota odpovídá hodnotě podkladového aktiva, tedy spíše portfoliu aktiv, ze kterého plyne určitě kreditní riziko. Banka tedy můţe například vytvořit cenné papíry, které pak prodá investorům, z důvodu, ţe má strach z nesplácení poskytnutých úvěrů svým klientům. Jde tedy vlastně o přetransformování pohledávky v cenný papír. Investoři, kteří si takové cenné papíry koupí potom získávají své výnosy dle toho, jak dobře jsou úvěry postupně splácené. Pokud je tedy kvalita úvěrového portfolia horší, investor dostane méně peněz na výnosu. Banky tímto způsobem tedy převádí úvěrové riziko na další subjekty a nenechává si ho celé jen na sobě. Tyto typy instrumentů můţeme znát pod zkratkami jako CDS (Credit Default Swap) či CDO (Collateralized Dept Obligation).
3.6.2 Sekuritizace jako spouštěč finanční krize Většího významu nabyla sekuritizace po roce 2005. Domovem se jí opět staly spojené státy, nicméně se tento trend rychle přenesl do zbytku světa. Riziko spojené z bilancí amerických subjektů bylo potom přeneseno právě skuritizací z významné části na evropské a asijské investory. V USA údajně zůstala pouze asi třetina celého objemu. Jak bylo řečeno jiţ výše, jednalo se jiţ o globální trend. Evropské kreditní riziko se však nerozloţilo tak rovnoměrně, jak tomu bylo v případě USA. Z podstatné části tedy zůstalo riziko na evropských investorech a pouze asi 40% převzali asijští investoři. Je evidentní, ţe Evropa a Asie byli tímto kreditním rizikem zasaţeny daleko více neţ USA. Těm se podařilo své kreditní riziko velmi dobře prodat ven. V procesu sekuritizace hrály samozřejmě hlavní roly banky. V první řadě si tímto nástrojem mohli řídit svá úvěrová portfolia a dále pro ně proces sekuritizace znamenal další příleţitost získat poplatek z řady aktivit související s distribucí, emisí a úpisem instrumentů. Dalšími významnými účastníky sekuritizace byly hedgové fondy, přičemţ v USA skrz ně protekla asi polovina celého obchodu se strukturovanými produkty. Díky tomu hedgové fondy
95
poskytovali tomuto mechanizmu velmi dobrou likviditu. Jako investoři se do těchto obchodů zapojovali také penzijní fondy či pojišťovny. Tyto nástroje jsou velmi sloţité a pro investora samotného velmi těţko ocenitelné. Je těţké se dopočítat reálné atraktivity, která závisí na očekávaném výnosu s ohledem na podstoupené riziko. Investoři proto byli odkázání na výstupy ratingových agentur a své investiční rozhodnutí pak řídili pouze na základě stupně ratingu. Nízké riziko investice pak přilákalo mnoho investorů právě k této moţnosti zhodnocení volných finančních prostředků. Jakmile však vypukla krize, investoři utrpěli ohromné ztráty. Vinili za to samozřejmě ratingové agentury, které prý nadhodnocovali jednotlivé instrumenty a nebrali v úvahu veškerá rizika s tím spojená, coţ je pravda. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, ţe ratingové agentury mají za úkol hodnotit pouze úvěrovou kvalitu instrumentu. O to se také ratingové agentury opřeli při komunikaci s investory. Ratingový stupeň tedy nelze brát jako jasné doporučení pro investory zvaţující investici tohoto typu. Investoři tak byli ve velmi těţké situaci, protoţe mnohdy nebylo moţné zjistit celou strukturu podkladového portfolia daného instrumentu. Mnohdy totiţ emitenti tyto informaci ani nezveřejňovali, a pokud ano, tak bylo i tak velmi obtíţné a takřka nemoţné se v těchto datech vyznat a vyhodnotit skutečné riziko daného instrumentu. Pro mnohé investory to tedy bylo velké zklamání. Investiční nástroje, které díky sekuritizaci vznikli, byly a jsou stále relativní novinkou a investoři s nimi neměli a stále nemají mnoho zkušeností. Je proto pochopitelné, ţe v té době nebyli schopni si zváţit či spočítat, jaké riziko vlastně nákupem těchto instrumentů podstupují. Bohuţel to však byli právě tyto moderní nástroje, které vykolejili finanční trhy a byli tedy spouštěčem poslední globální finanční krize.
3.7 Virtuální měny Dnešní doba je skutečně plná moderních technologií, proto nás jiţ nemůţe překvapit, ţe někdo přijde s nápadem vytvořit naprosto nezávislou měnu, která si bude ţít svůj ţivot na internetu a v počítačích některých z uţivatelů speciálního software. Dnes se tak můţeme 96
setkat
například
virtuální
měnou
Bitcoin,
Quark,
Litecoin,
Peercoin,
Digecoin,
CzechCrowCoin a mnoha dalšími. První však přišla na svět virtuální měna Bitcoin.
3.7.1 Bitcoin 3.7.1.1
Podoba měny
Bitcoin je měna, která nemá svou klasickou papírovou či kovovou podobu, ve formě bankovek a mincí. Bitcoin má buď podobu datového souboru, který má uţivatel uloţený ve svém počítači, můţe je mít uloţeny u třetí strany, či je můţe mít vytištěny na papíře.
3.7.1.2
Výroba peněz
Bitcoin je tvořen tzv. těţbou, která má podobu řešení sloţitých matematických výpočtů, které probíhají pomocí speciálního programu na počítačích lidí, kteří se do tohoto systému zapojí. Těţba Bicoinů se neustále zpomaluje a v roce 2140 má být kompletně vytěţena. Většina by se však měla vytěţit jiţ do následujících patnácti let.
3.7.1.3
Dohled a regulace
Tato měna tak stojí úplně mimo kontrolovaný systém. Nikdo tak nemůţe tuto měnu devalvovat, dávat na účty exekuce, atd. Výdělky z těţby či výnosu z prodeje Bitcoin mohou být však standardně daněny.
3.7.1.4
Tvůrce
Zvláštností Bitcoinu je, mimo vlastní existence Bitcoinu, ţe nikdo neví, kdo ho vymyslel. Mluví se o jistém Japonci, který si říká Satoshi Nakamoto, nicméně jeho identita nikdy nebyla prokázána a odhalena. Po jeho pseudonymu se však jmenuje nejmenší dělitelná jednotka Bitcoinu.
3.7.1.5
Hodnota měny
Hodnota Bitcoinu není ničím kryta, ostatně jako většina dnešních měn. Jedná se tak pouze o důvěru a její hodnota je určena klasicky trţním způsobem, tedy srovnání nabídky 97
s poptávkou. Mnoţství Bitcoinu bylo dle protokolu omezeno na počet 21 milionu kusů, coţ je oproti neustálému tisku peněz centrálními bankami zásadní rozdíl. Bitcoin přitom můţe být rozdělen maximálně na 100.000.000,- dalších menších jednotek, jiţ zmíněných Satoshi.
3.7.1.6
Potenciál
Bitcoin se brzy z velké části vytěţí. To znamená, ţe při stále stejném zájmů musí logicky dojít k deflaci měny. Bude tedy do budoucna potřeba dělit Bitcoiny na menší a menší díly. Přičemţ stávající kusy však budou mít pravděpodobně stále vyšší a vyšší hodnotu, díky své vzrůstající vzácnosti, dané omezeným mnoţstvím. Aktuální limit byl však stanoven na zlomek 1/100.000.000. Dá se však do budoucna předpokládat, ţe další dělení měny bude protokolem povoleno. Protokol je na tuto situaci připraven.
3.7.1.7
Platební styk
Převody potom stojí pouze zanedbatelný poplatek či jsou úplně zdarma. V současné době je také jiţ moţné směnit Bitcoin za jinou, lépe likvidní měnu.
3.7.1.8
Rizika
Výhodou drţby Bitcoinu je určitá anonymita a nezávislost. Na druhou stranu je zde nebezpečí napadení hackery, kteří mou virtuální účty s Bitcoiny vybrat, coţ se u nás v Čechách jiţ jednomu serveru, obchodujícímu s Bitcoiny, stalo. Mnoho klientů tak přišlo o nemalé peníze. Rizikem existence Bitcoinu je také moţné zneuţití jeho anonymity, pro financování terorizmu či jinou nelegální činnost. Dá se tedy očekávat, ţe virtuální měny budou do budoucna téţ regulovány a budou podléhat jisté formě dohledu.
98
4 Budoucnost mezinárodního bankovnictví 4.1 Nové způsoby financování 4.1.1 Peer to peer 4.1.1.1
Jak funguje systém peer to peer
Půjčování peněz formou peer to peer je na českém trhu jedna z největších novinek v našem bankovnictví. Ve své podstatě se jedná o vzájemné úvěrování lidí lidmi. Taková půjčka od člověka člověku je moţná prostřednictvím internetových aukcí. Ve světě se tato nová sluţba těší velké oblibě jak u lidí tak jiţ i u firem. Není se čemu divit, protoţe taková půjčka je vzájemně velmi výhodná. Banku zde totiţ nahrazuje internetový portál, coţ je ve výsledku zásadně levnější neţ právě klasická bankovní půjčka. V daný okamţik je člověk, který si potřebuje dočasně půjčit nějaký obnos peněz. Na druhé straně však zase existují lidé, kteří mají momentálně peněz přebytek a rádi by peníze nějakým rozumným způsobem zúročili. P2P platforma pak stojí mezi těmito dvěma skupinami. Ta také v první řadě zjistí schopnost splácení potenciálního dluţníka. Pokud je vše v pořádku, tak obě strany propojí a zajistí distribuci prostředků od přebytkové jednotky k deficitní.
4.1.1.2
Nákladovost
Z toho vyplývá, ţe zprostředkování takového úvěru není z daleka tak nákladově náročné, jako například sjednání úvěru na pobočce banky. Zde banka musí platit obrovskou spoustu peněz celému aparátu, který zaměstnává na své centrále, nájemné za prostory pobočky, mzdy zaměstnancům a mnoho dalších nemalých nákladů.
99
Díky tomu je takový P2P úvěr zatíţen daleko niţšími poplatky, má niţší úrokovou sazbu, lze u něj nastavit flexibilnější podmínky a je pro obě strany velmi transparentní. Z druhé strany se potom jedná zajímavé zhodnocení volných finančních prostředků, které je vyšší neţ na standardních depozitních produktech, které nabízejí naše kamenné banky. Je tedy velmi pravděpodobné, ţe tento produkt v budoucnu osloví velkou masu lidí. Má k tomu rozhodně obrovský potenciál.
4.1.1.3
Peer to peer jako nástroj pro zhodnocení volných
prostředků České domácnosti mají své úspory často uloţené pouze na běţném či spořicím účtu, kde se zhodnocení pohybuje prakticky řekněme od 0% aţ do 2% p. a., obvykle dnes jiţ spíše do 1% p. a. Investice do P2P potom při zhodnocení nabízejícím výnos obvykle mezi 5 aţ 10% p. a., vypadá aţ neuvěřitelně. Faktem je, ţe úrokové sazby poskytovaných úvěrů našimi bankami jsou výrazně výš, neţ se pohybuje zhodnocení na depozitech pod tou stejnou střechou. Investice tohoto typu však není zdaleka tak bezpečná, jako uloţení volných prostředků na depozita. Na druhou stranu zde existuje několik moţností, jak riziko minimalizovat. V první řadě investor můţe i v tomto případě investovat na základě individuální vlastní míry tolerance a přístupu k riziku. P2P půjčky jsou totiţ rozděleny obvykle hned do několika rizikových skupin. Půjčky, které mají předpoklad bezproblémového splácení, mají sice niţší výnos, ale zase je zde daleko niţší riziko vzniku případných dalších komplikací. P2P nabízí také investování do více rizikových úvěrů, kde je potom výnos daleko vyšší. Výběr potom záleţí na kaţdém investorovi, zda upřednostní vyšší výnos či vyšší bezpečí. Další moţností je diverzifikace prostředků do více půjček, po menších úloţkách. Je tedy teoreticky moţné vloţit částku CZK 50.000,- a následně ji investovat třeba do deseti různých úvěrů. Pokud by tedy v budoucnu jeden subjekt přestal řádně splácet, můţe být investice ještě rentabilní.
100
Třetí moţností je potom otázkou výběru vhodné platformy P2P. Ty totiţ v současné době nejsou regulované státem, tedy aţ na výjimky. Nicméně, jsou i takové P2P platformy, které ze svého zisku pravidelně odkládají část do svého vlastního rezervního fondu. Z těchto prostředků potom vyplácí svým investorům náhradu ztráty, která jim vznikla v souvislosti s nesplácením úvěru skrz tuto platformu.
4.1.1.4
Ţádost o úvěr
Ţádat o půjčku potom můţe kaţdý, kdo doloţí platformě zprostředkovateli P2P všechny poţadované dokumenty. Takový zájemce o úvěr potom musí projít tzv. scoringem, kde se hodnotí jeho důvěryhodnost. P2P se zaměřují primárně na spolehlivé klienty, takţe se nedá očekávat systém podobný nebankovním společnostem, které poskytují úvěr téměř kaţdému. U P2P tomu je přesně naopak. Scoring budoucích dluţníků je velmi přísný a zamítá tak cca 50% ţádostí o úvěr. Výslednému skóre klienta potom odpovídá úroková sazba, která je mu následně nabídnuta. Ţadatel nabídku samozřejmě můţe ještě odmítnout či podmínky poskytnutí úvěru odsouhlasí. Jeho ţádost o úvěr je potom vylepena na tzv. tabuli, kam se chodí dívat potencionální investoři a mohou ţadatele ještě poţádat o sdělení doplňujících informací. Obvyklá doba vyvěšení jedné ţádosti je 30 dní a potom se stahuje z nabídky. Pokud se však jedná o ţadatele s dobrým skóre, pak je obvykle velmi poţadovaný objem naplněn a klient čerpá svůj úvěr.
4.1.1.5
Závěr
Jedná se tedy o skutečný přelom v moderním světě bankovnictví. Díky své moderní internetové podobě, nízké nákladovosti a obvykle sympaticky výhodnějším podmínkám, je velmi pravděpodobné, ţe se touto cestou postupně bude vydávat mnoho ţadatelů o úvěr a to z řad jak fyzických, tak i právnických osob. Uţ jen z toho důvodu, ţe se stále najdou i případy, kdy banka klienta odmítne financovat, například při rozjezdu podnikání. Pro takového začínajícího podnikatele by byl systém P2P určitě zajímavým zdrojem financování a moţná i jedinou šancí, jak jít za svým snem. Moţností vyuţití je mnoho a svět je moderním technologiím otevřený. Je tedy moţné, ţe tento systém začne brzy současnému bankovnímu financování šlapat na paty. 101
4.2 Sekuritizace v ČR Na českém trhu je financování prostřednictvím sekuritazace stále spíše vzácností. Vzhledem k předchozímu bodu je pochopitelné, ţe během a po globální finanční krizi, došlo k upozadění tohoto nástroje. Nicméně je jiţ moţné pozorovat, ţe se tento systém financování začíná opět dostávat ke slovu. Rozvoji skuritizace můţe pomoci i rekodifikace soukromého práva.
4.2.1 Jak sekuritizace funguje Jak bylo jiţ popsáno výše, sekuritizace je proces, kde dochází k přeměně, obvykle velkého a jednotného souboru aktiv na obchodovatelné cenné papíry. Obvykle se tedy jedná o pohledávky z hypotečních či spotřebitelských úvěrů, od kterých se očekává určitý budoucí výnos. Obvykle se potom jedná o převod souboru pohledávek na synteticky vytvořenou právnickou osobu, které říkáme SPV, coţ je zkratka z anglického Special Purpose Vehicle. Tento subjekt je vytvořen za účelem odkupu a shromáţdění daného typu aktiva od původních vlastníků, kterým zase říkáme originátoři, coţ opět pochází z anglického výrazu originator. SPV by potom mělo být vytvořeno tak, aby odolalo hrozbě úpadku. Toho je obvykle dosaţeno převodem reálných aktiv pod SPV. To znamená, ţe se tato aktiva přesunou od originátora, který v případě svého úpadku nemá tyto aktiva jiţ majetku. Odkup takových pohledávek je potom financován prostřednictvím CP, které SPV vydává a nabízí jako moţnost investice dalším investorům.
4.2.2 Výhody Důvod proč pouţít k financování zrovna sekuritizace, je výhoda, ţe originátor získá celou hodnotu drţených aktiv ihned a nemusí čekat na splacení pohledávek, které je v případě hypotečních úvěru i na několik dekád.
102
Dalším nesporným plusem, v případě financování tímto způsobem, je fakt, ţe rating těchto CP není vázán na kreditní riziko originátora, jako to známe z klasického financování úvěrem. Rating je stanoven dle kvality daného portfolia, které jsou pod SPV. Teoreticky je tedy moţné, ţe cenné papíry mohou potom mít dokonce lepší rating neţ samotný originátor. Důsledkem je potom niţší nákladovost na získání finančních prostředků, které originátor z nějakého důvodu chce získat prodejem svých pohledávek.
4.2.3 Právní rámec Vzhledem k tomu, ţe v České republice zatím neexistuje specifický právní rámec, který by tuto moţnost financování upravoval. Můţeme najít pouze odkaz na obecná ustanovení soukromého práva. Od ledna 2014 však můţeme najít, v souvislosti rekodifikací soukromého práva, posun mimo jiné i ve výše zmíněných institutech, souvisejících právě se sekuritizací. Originátor tak nyní stále můţe postoupit část či celou pohledávku na SPV, i bez souhlasu daného dluţníka. Novinkou je však moţnost vyuţití nového institutu postoupení celého souboru pohledávek. Týká se to potom jak současných, tak i budoucích, coţ musí být v rámci smlouvy řádně identifikováno. Jde zejména o případy, kde je více pohledávek totoţného typu, například z hypotečních úvěrů, které mají společnou dobu sjednání či pohledávky se stejným právním důvodem. Tím potom odpadají sporné nejasnosti v postoupení budoucích pohledávek či řešení postupování jiţ existujících pohledávek na pravidelné, dle doby jejich vzniku. Nyní při takové příleţitosti dojde jiţ při vzniku okamţitě k postoupení takovéto nově vzniklé pohledávky. Další novinkou a zároveň i výhodou, je moţnost postoupení pohledávky, či celého souboru pohledávek, ústní formou. Díky této novince potom odpadají případné problémy při písemném specifikování postoupených pohledávek či převodu formou moderní emailové komunikace. Rozvoji této formy financování by také mohla pomoci další novinka a to je moţnost zaloţit svěřenecký fond, coţ je u nás novinkou. Dá se říct, ţe dojde k oddělení a tím nezávislému
103
vlastnictví majetku, coţ můţe připomínat tzv. trust, které známe ze zahraničí. Ten můţe být vyuţíván právě pro operace spojené se sekuritizací. U našeho svěřeneckého fondu se tedy předpokládá, ţe fond bude zřízen k soukromému účelu a prospěchu investora. Můţe mít zřízen za účelem investování, které povede k zisku. Originátor tedy vyčlení soubor pohledávek a svěří je v rámci svěřeneckého fondu správci. Ten potom vlastním jménem avšak na účet fondu drţet, spravovat a vykonávat vlastnické právo.
4.2.4 Závěr Zavedení svěřeneckého fondu do českého práva se dá povaţovat, v souvislosti se sekuritizací, za velmi příjemnou novinku a inovaci, která by rozvoji sekuritizace na našem území měla pomoci. Je tedy pravděpodobné, ţe se s tímto nástrojem budeme v budoucnu setkávat daleko častěji.
4.3 Moderní technologie a predikce budoucích trendů v bankovnictví Moderní technologie jistě budou mít v budoucnu ještě významnější roli, neţ je tomu nyní. Nasvědčuje tomu i zjištění, ţe technologický pokrok v minulosti jiţ zásadně změnil podobu a efektivitu v platebním styku. Dá se tedy očekávat, ţe vývoj v tomto směru bude nadále pokračovat a platební styk se bude stále zjednodušovat, zrychlovat a zlevňovat.
4.3.1 Hotovost Dá se očekávat, ţe v následujících několika málo dekádách nás hotovost, tedy fyzické předávání peněz v podobě papírků a kousků kovů, definitivně opustí. Plně nahradit by ho měl bezkontaktní platební styk, který se stává čím dál tím jednodušší a rychlejší, právě díky nově vznikajícím technologiím, které banka do svých platebních nástrojů implementuje. 104
4.3.2 Moderní nástroje platebního styku Bylo by asi naivní, očekávat, ţe po odepsání hotovostních peněz, v budoucnu budou lidé dále platit platební kartou či bezkontaktní platební nálepkou. Nicméně krátkodobá budoucnost bude patřit nejspíš právě těmto platebním nástrojům. Je však velmi pravděpodobné, ţe se postupem času bude měnit jejich podoba. Vzhledem k neustálému zmenšování pouţívané techniky, je tedy moţné, ţe se brzy dočkáme třeba bezkontaktního módního doplňku, třeba v podobě prstenu či něčeho podobného. V dalekém budoucnu se pak dá očekávat další vývoj technologií, který můţe mít i velmi nečekaný směr, který nelze předpovědět. Přítomnost multifunkčních čipů pod kůţi asi nikomu nedělá úplnou radost. Nicméně se vývoj i tímto směrem dá vcelku očekávat. Je potom velmi pravděpodobné, ţe by takový čip neslouţil samozřejmě pouze k platebnímu styku, ale fungoval by velmi multifunkčně. Dá se uvaţovat o mnoha funkcích. Takový čip můţe klidně obsáhnout novou formu občanského průkazu, cestovního pasu, předplaceného jízdného, můţe úplně nahradit bankovní podpisový vzor, vstupní kartu, ale také můţe slouţit jako peněţenka pro nákupy. Výhodou by v kaţdém případě bylo, ţe ji nikdy nemůţete zapomenout doma a stále s sebou máte doklady a přístup k penězům. Takový nástroj by jistě změnil současnou podobu světa, včetně bankovnictví. Budoucnost však můţe jít i zcela jiným směrem.
4.3.3 Integrace platebního styku V budoucnu se dá jistě očekávat i další integrace v mezinárodním platebním styku. Je tedy moţné, ţe se vzhledem k rozsáhlé globalizaci svět domluví na pouţívání jednotného systému mezinárodních plateb, který by potom byl jednoduší, univerzální, rychlejší a také levnější. Vzhledem k současným časovým prodlevám v připsání platby na zahraniční účet, tedy mimo jiţ integrované EU, a náročnosti samotného vyplňování papírových či elektronických formulářů, které jsou nutné k provedení převodu do zahraničí, je zde jistě motivace tento systém nadále zlepšovat. 105
4.3.4 Financování Dá se očekávat, ţe vzhledem k okolím tlakům, například s rostoucím zájmem o financování P2P či další nebankovní financování, budou bankovní ústavy nuceny se přizpůsobit a opustit tak zajeté koleje osobního poradenství a přístupu. Můţe tak dojít k přesunu celého procesu na unifikovanou webovou platformu, která bude fungovat na nejmodernějších technologiích. Pokud banky k takovému kroku přistoupí, mohli by přeţít svou budoucnost v přítomnosti sílící moderní konkurence.
4.3.5 Poradenství a obsluha Osobní poradenství jistě ustoupí do pozadí, hlavně potom v případě masové klientely. Zde je podobný předpoklad, jako u moderního způsobu financování, ţe poradenství bude unifikované a bude probíhat bez přítomnosti zaměstnance banky, skrz moderní technologii. V případě
nutnosti
individuálního
přístupu
se
dá
očekávat
rozvoj
směrem
k videokonferencím, kde specialista banky bude schopen poradit klientovi přímo ze své kanceláře, která jiţ pravděpodobně nebude na běţné pobočce. Klient potom bude buď u sebe doma či bude přítomen na novodobé pobočce, vybavené moderní technologií a naprostým minimem zaměstnanců.
4.3.6 Závěr Můţe se tak stát, ţe personál pobočky bude tvořit pouze jeden, moţná dva zaměstnanci, kteří budou odkazovat klienty na výdobytky moderní technologie a automatizované systémy. V delším časovém horizontu se potom mohou stávající kamenné pobočky i zcela ztratit a nahradí je výhradně elektronická komunikace. Banky tak ušetří mzdové i další provozní náklady, které by mohli zlevnit sluţby a zvýšit opět výnosnost.
106
4.4 Predikce budoucí mezinárodní integrace 4.4.1 Završení evropské integrace V současné době můţeme být svědky velmi dynamické evropské integrace. Je velmi pravděpodobné, ţe tato integrace bude v následujících pár desítkách let kompletně dokončena, dle původních plánů EU. Pokud tedy evropská integrace neskončí, například předluţenosti některých svých státu, můţeme předpokládat, ţe v budoucnu bude celá Evropa platit eurem, bude zde fungovat velmi rychlý a levný interní platební styk a bankovní systém bude komplexně řízen společně vybudovanými institucemi, které budou prosazovat společné zájmy pro blaho fungujícího a prosperujícího evropského hospodářství, které by v tu dobu mohlo jiţ připomínat nynější ekonomicko-politické fungování USA.
4.4.2 Další expanze EU Je také velmi pravděpodobné, ţe státy sousedící se současnými hranicemi EU, budou mít zájem se k tomuto společenství přidat. Jiţ nyní je patrné, ţe by to mohla být například Ukrajina či Turecko. Je však velmi pravděpodobné, ţe unie bude v budoucnu růst daleko dál a začne být více multikulturní. V současnosti je však zatím velmi obtíţné si představit, jak nějaký ze států blízkého východu přijímá naše evropské zvyky a zákony. Je tedy otázkou, zda se EU zastaví na hranicích Turecka a Ukrajiny a bude se dále soustředit na své interní zájmy či bude dále expandovat a rozšiřovat se.
107
4.4.3 Integrace napříč kontinenty Jako pravděpodobnější se však jeví moţný scénář, kde by se EU mohla integrovat s dalšími státy, které vyznávají stejné či obdobné hodnoty. V úvahu tedy připadají například země, dávno obydlené převáţně obyvateli, kteří jsou původem právě z evropského kontinentu, tedy například USA, Kanada a Austrálie. Je tedy velmi pravděpodobné, ţe budoucí společný systém bankovnictví, včetně platebního styku, by mohl být budován právě ve spolupráci s těmito zeměmi. Mohlo by tedy jít například o postupné vytvoření komplexní bankovní unie, která by fungovala na společných principech, pravidlech a řešení krizí, společné centrální bance a dalších institucích zajišťujících plynulý chod finančního systému. V rámci jednotného hospodářského prostoru by tak mohla vzniknout i nová společná měna, respektive měnová unie, která by byla tvořena na společných základech a absorbovala do sebe tak stávající měny svých členů. Tím by se mimo jiné sníţili i turbulence ve výkyvu kurzů na finančních trzích, které dnes v mezinárodním obchodě mohou přinášet značné komplikace. Takové vytvoření zaoceánské spolupráce, respektive vytvoření mezikontinentální unie, by dávalo obrovské moţnosti k lepší hospodářské spolupráci, otevření hranic volnému pohybu osob, mezinárodnímu obchodu a pohybu kapitálu, jako tomu je nyní například uvnitř EU. Je totiţ velmi pravděpodobné, ţe státy blízkého východu, které jsou nám geograficky výrazně blíţ, jsou svou ţivotní filozofií výrazně vzdálenější hodnotám, které máme společné právě s výše uvedenými státy. Vytvoření takového uskupení států, postaveného na společných hodnotách a cílech, by tak mělo být reálně moţné a pravděpodobně by se tak zvýšila dynamika celé ekonomiky.
108
5 Závěr Zvolený způsob zpracování bakalářské práce formou analýzy získaných dat, které jsem nejdříve získal prostudováním mnoţství odborné literatury, odborných článků na internetu a ze zveřejněných informací umístěných na webových stránkách souvisejících institucí, mi dal velmi dobrý základ a mnoho podnětů, pro psaní bakalářské práce. V průběhu psaní práce jsem však došel k závěru, ţe analyzovat a popsat komplexně celou problematiku mezinárodního bankovnictví, tedy jeho historii, současné trendy, nastupující trendy a moţné budoucí trendy, není v rámci moţností danými pro psaní bakalářské práce úplně reálné. Z toho důvodu jsem se při psaní práce soustředil jen na ty části, které jsem povaţoval za nejpodstatnější. Při analýze jsem potom vycházel z porovnání historie, průběhu nástupu současných trendů a dále současných trendů a nově nastupujících trendů. Z této analýzy postupného vývoje bankovnicví a současně analýzy konkurence současných bank, jsem potom vycházel při predikování moţného dalšího vzniku trendů v budoucnu mezinárodním bankovnictví. Zjištěné výsledky jsou však někdy pouze předpokládané a jsou tedy do jisté míry imaginární. To hlavně také z důvodu moţné rychlé změny vývoje. To hlavně z důvodu, ţe na základě zjištěných informací bych si dovolil tvrdit, ţe bankovnictví je v současné době velmi rychle se rozvíjející se obor. V první části práce se mi podařilo stručně popsat samotné počátky vzniku bankovnictví. Dále jsem se potom věnoval analýze vlivu moderních technologií, primárně telekomunikačních a informačních
technologií, na
současnou podobu bankovnictví. Vzhledem k velmi
dynamickým změnám, které přineslo poměrně krátké období, ve kterém se dané technologie rychle rozvinuli, si dovolím tvrdit, ţe vliv moderních technologií na současnou podobu je enormní. Zásadní změny přišli v mnoha oblastech, ale snad nejlépe je vidět velký krok například v nástrojích platebního styku. Dále bych si na základě analýzy získaných dat dovolil tvrdit, ţe význam informační a komunikační technologie bude v následujicích letech v bankovním odvětví ještě zásadně sílit a její vliv, tak moţná i časem třeba uzavře kapitolu hotovostního platebního styku a zásadně také změní bezhotovostní platební styk a samotné bankovní poradenství. 109
Dále jsem zjistil, ţe v oblasti financování budou mít banky v blízkém budoucnu nejspíš stále sílící konkurenci, v podobě nebankovních úvěrových společností, nabízejících stále konkurenceschopnější úvěrové produkty. Přičemţ spektrum jimi poskytovaných úvěrových produktů je jiţ v současné době velmi blízké těm, které nabízí tradičně právě banky. Nebezpečí pro banky je potom také v nabízení úvěrů nebankovními společnostmi přímo v prodejních prostorách obchodních domů či prodejen. V mnoha případech si tak potencionální klient banky vezme uvěr přímo v prodejně a do banky tak jiţ ani nedojde. Nebankovní společnosti navíc vyuţívají velmi moderních moţností, které nabízí dnešní technologie. Příkladem je třeba moţnost podepsat úvěrovou smlouvu prostřednictvím sms či podání ţádosti o úvěr skrz elektronický formulář přímo na webu obchodníka. Jako velmi silnou konkurenci bank potom vidím v nově vznikajících institucích pro on-line financování Peer to peer, kde člověk půjčuje člověku a to pouze skrz webovou platformu. Jde o velmi propracovaný systém, který by mohl zásadně ovlivnit další vývojové trendy v celé této oblasti. Dá se tedy očekávat, ţe bankovní společnosti v budoucnu budou nuceny nabízet své úvěry na obdobných webových platformách, tedy bez nutné návštěvy klienta na pobočce a nutné jakékoliv komunikace s bankovním poradcem. V souvislosti s tím jsem analyzoval moţné kroky, které by banky mohli podniknout pro udrţení svých pevných pozic na trhu. Došel jsem k závěru, ţe by se banky měli soustředit na flexibilnější pouţívání moderních technologií a začít transformovat své sluţby tak, aby jejich převáţnou část byl klient schopen udělat sám, prostřednictvím techniky. V první řadě se jedná o moderní způsob bankovnictví, který klienti budou jistě očekávat. Dalším důvodem je však moţnost značné úspory nákladů za mzdy zaměstnanců a provozní náklady velkých bankovních poboček. Bance by tedy taková zásadní modernizace v komunikaci s klientem ušetřila jistě spousty peněz. Jde však i o usnadnění a urychlení celého procesu, tedy i zvýšení uţivatelského komfortu v moderním bankovnictví. Jako vedlejší cíl jsem potom provedl analýzu vývoje evropského bankovnictví a jeho integraci. Zjistil jsem, ţe vliv integrace má velmi pozitivní vliv na sjednocení, usnadnění, rychlost a cenu bezhotovostního platebního styku uvnitř jednotného evropského prostoru. Dále jsem zjistil a popsal vliv jednotné regulace na evropské bankovnictví. Tomuto tématu se věnuje například dokument, kterému se říká Basel 3. Ten potom má zásadně ozdravný vliv na evropské bankovnictví. Důleţitým zlomem je totiţ razantní změna role banky v souvislosti 110
s turbulencemi na finančních trzích. Banky by tak měli být absorbentem na místo přenašeče finančních krizí. Drţitelé akciových podílů evropských bank se však díky tvrdší regulaci budou muset spokojit s niţším výnosem. Banka tak jiţ nebude pouze v roli továrny na peníze, ale bude také skutečně aktivní součástí protikrizových opatření. Dále jsem také ze získaných informací zjistil, ţe evropské integraci skutečně něco v současné době ohroţuje. Tou hrozbou je potom zadluţenost některých evropských států, přičemţ Řecko je jiţ na samotné hranici odchodu z eurozóny. Predikovat na základě této hrozby další vývoj eurozóny je však sloţité. Dá se však očekávat mírný domino efekt, který by však neměl mít váţnější důsledky na další pokračování evropské integrace a fungování mezinárodního bankovnictví jako takového. Pro Řecko a jeho věřitele je to však zásadně nepříjemná situace. Dále jsem na základě zjištěných informací vyhodnotil současný stav vyuţívání tzv. crosssellingu. V zásadě je tato spolupráce jiţ na velmi vysoké úrovni. Jsou však stále moţnosti, které jsou z části nevyuţité. V těchto moţnostech pak můţe být ukryto ještě mnoho dalšího potenciálu pro další synergickou spolupráci napříč dceřinými společnostmi finančního konglomerátu. Dále je zde také moţnost širšího vyuţití informací, které banka ví o svých klientech například z historie jejich účtu a modelu chování. Zde je tedy také mnoho potenciálu. Nicméně se jedná o velmi citlivou moţnost, která se musí velmi pečlivě uchopit a opatrně s rozmyslem pouţít pro moţný obchod. Dalším zkoumaným bodem byla sekuritizace, která byla rozbuškou finanční krize. Zajímalo mne tedy, zda se i nadále tento způsob odprodeje pohledávek realizuje. V současné chvíli se sekuritizace opět probouzí k ţivotu, tentokrát však s velkým ponaučením z minulosti. V České republice po úpravě zákona vznikl nový institut, který do budoucna pomůţe rozvoji sekuritizace i u nás. Institut svěřeneckého fondu potom připomíná zahraniční institut Trust, který se k sekuritizaci pouţívá například v USA. Je to tedy dobrý základ pro rozvoj tohoto relativně nového finančního nástroje i u nás v ČR. Dalším bodem je potom predikce moţného budoucího pokračování evropské integrace. Na základě zjištěných informací si dovolím tvrdit, ţe evropská integrace bude v následujících letech plně dokončená, dle původního plánu evropských architektů integrace. Sloţitější je potom otázka další expanze unie, tedy její rozšiřování a integrace s dalšími zeměmi. Je velmi pravděpodobné, ţe se EU rozroste o některé sousedící státy, nicméně rozšíření směrem dál, na blízký východ, se zdá jako krajně nepravděpodobné. 111
Pokud by tedy v budoucnu probíhala další rozsáhlejší integrace, bylo by nejspíše se státy, kam v minulosti odešlo velké mnoţství Evropanů, tedy například USA, Kanada, Austrálie. Vzhledem ke stejným či podobným ţivotním hodnotám a zvyklostem obyvatel těchto zemí, lze uvaţovat o jakékoliv podobě a hloubce integrace. Můţe to být integrace společného bankovního dohledu, volný pohyb zboţí, sluţeb a osob, ale také například vytvoření nové a zásadně větší měnové unie.
112
Seznam pouţité literatury Seznam tištěné monografie: 1) DRDLA, Miloš a Karel RAIS. Evropská integrace a bankovnictví. Brno: Computer Press, 1999. ISBN 80-7226-211-4. 2) DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1998. ISBN 80-7079-585-9. 3) LUCINA, L., A. RUSEK a kolektiv. Evropská unie: trendy, příleţitosti, rizika. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. ISBN 978-80-7380-077-2. 4) MARVANOVÁ, M., M. HOUDA a kolektiv. Platební styk. Brno: Spektrum, 1995. ISBN 80-901627-2-X. 5) PROCHÁZKA, Petr. Mezinárodní bankovnictví. Praha: Bankovní institut, 1996. ISBN 80-902243-0-X. 6) REVENDA, Zbyněk. Bankovní regulace a dohled. Praha: NAD ZLATO, 1993. ISBN 80-85626-10-1 7) TOMÁŠEK, Michal. Bankovnictví jednotného vnitřního trhu Evropské unie. Praha: LINDE, 1997. ISBN 80-7201-052-2. Elektronické odkazy: 1) Böcking, D. Griechischer Euro-Austritt: Fünf Gründe für den Grexit – und fünf dagegen. www.spiegel.de [online] 2015 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.spiegel.de/wirtschaft/soziales/euro-austritt-guter-grexit-schlechter-grexita-1039108.html 2) BROŢEK, T. a D. REITERMAN. Sekuritizace aktiv po rekodifikaci. www.epravo.cz [online] 2014 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/sekuritizace-aktiv-po-rekodifikaci-94375.html 3) BUČKOVÁ, V. Sekuritizace – novodobý globální trend s následky krize. www.finance.cz [online] 2010 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.finance.cz/zpravy/finance/261776-sekuritizace-novodoby-globalni-trends-nasledky-krize/
113
4) ČTK. Před 45 lety byl v Londýně zprovozněn první bankomat na světě. www.denik.cz [online] 2012 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.denik.cz/ekonomika/pred-45lety-byl-v-londyne-zprovoznen-prvni-bankomat-na-svete-20120627.html 5) ČTK, iDNES.cz. Jednání o Řecku skončilo bez výsledku, věřitelé odmítli část návrhů. www.idnes.cz [online] 2015 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://ekonomika.idnes.cz/recko-dluhova-krize-dohoda-zemi-plataicich-euremjednani-evropske-unie-1mt-/eko-zahranicni.aspx?c=A150624_221807_ekozahranicni_aba 6) ČTK, EUROSKOP. Švýcarské bankovní tajemství pro obyvatele EU skoční. www.euroskop.cz [online] 2015 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z https://www.euroskop.cz/8959/25816/clanek/svycarske-bankovni-tajemstvi-proobyvatele-eu-skonci/ 7) Historie Bankovnictví. www.ucitelka.info [online] 2015 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.ucitelka.info/bankovnictvi/historie-bankovnictvi 8) Hotovostní půjčka. www.itesco.cz [online] 2015 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.itesco.cz/cs/financni-sluzby/hotovostni-pujcka/o-hotovostni-pujcce/ 9) Hyundai tarif. www.hyundai.cz [online] 2015 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.hyundai.cz/financovani/pro-fyzicke-osoby/hyundai-tarif 10) Internetové bankovnictví. ČSOB, a.s.,[online]. 2015 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.csob.cz/cz/Lide/Elektronicke-bankovnictvi/Stranky/CSOBInternetBanking-24.aspx 11) I60. Vynález bankomatu zcela změnil svět finančních sluţeb. www.i60.cz [online] 2014 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.i60.cz/clanek_10053_vynalezbankomatu-zcela-zmenil-svet-financnich-sluzeb.html 12) JUŘÍK, Pavel. Jak vnikalo bankovnictví. www.idnes.cz [online] 2005 [cit. 2015-0630]. Dostupné z: http://finance.idnes.cz/jak-vzniklo-bankovnictvi-0yc/uver.aspx?c=A050817_165100_fi_osobni_vra 13) KALABIS, Z. Jak BASEL III reguluje obchodní banky. www.mesec.cz [online] 2012 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.mesec.cz/clanky/jak-basel-iii-regulujeobchodni-banky/ 14) KURSA, D. MMF. www.euroskop.cz [online] 2015 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/9138/sekce/mmf/ 15) LANG, V. Mezinárodní měnový fond. www.novinky.cz [online] 2015 [cit. 2015-0630]. Dostupné z: http://tema.novinky.cz/mezinarodni-menovy-fond 16) Ministerstvo financí České republiky.FATCA (ČR – USA). www.mfcr.cz [online] 2015 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/legislativa/mezinarodnivymena-info-v-danove-oblasti/fatca-cr-usa 114
17) Nákup na splátky. www.datart.cz [online] 2015 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.datart.cz/sluzby/nakup_na_splatky.html 18) Operativní leasing. www.skofin.cz [online] 2015 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: https://www.skofin.cz/produkty/operativni-leasing/ 19) Operativní leasing daňový. www.csobautolease.cz [online] 2015 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.csobautolease.cz/cz/produkty/operativni-leasing-bez-sluzeb 20) Peer to peer půjčky jako alternativa k bankovním úvěrům se začínají prosazovat i na českém trhu. www.investičníweb.cz [online] 2015 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.investicniweb.cz/2015/1/29/peer-peer-pujcky-jako-alternativa-kbankovnim-uverum-se-uz-zacinaji-prosazovat-i-na-ceskem-trhu/ 21) PELANTOVÁ, P. Jsme regulátoři ne zlatiníci. www.euro.e15.cz [online] 2012 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://euro.e15.cz/archiv/jsme-regulatori-ne-zlatnici-780717 22) Pojištění vkladů. www.cnb.cz [online]. 2015 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/postaveni_dohledu/uverov e_instituce/pojisteni_vkladu.html 23) Telefonické bankovnictví. ČSOB, a.s.,[online]. 2015 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.csob.cz/cz/Lide/Elektronicke-bankovnictvi/Stranky/CSOB-Linka-24.aspx 24) Virtuální měny. www.wbtcb.com [online] 2015 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.wbtcb.com/cz/virtualni-meny 25) Zasílání informačních zpráv z banky. ČSOB, a.s.,[online]. 2015 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.csob.cz/cz/Lide/Elektronicke-bankovnictvi/Stranky/CSOBInfo-24.aspx
115
Seznam zkratek EU
Evropská unie
ESUO
Evropské společenství uhlí a oceli
EHS
Evropské hospodářské společenství
EURATOM
Evropské společenství pro atomovou energii
USA
United states of America – Spojené státy americké
EMS
povinný mechanizmus před vstupem do společné měny euro
EUR
mezinárodní zkratka pro měnu euro
USD
mezinárodní zkratka pro americký dolar
MMF
Mezinárodní měnový fond
ECU
evropská zúčtovací jednotka, která předcházela vzniku měny euro
EMU
Evropská měnová unie
ES
Evropské společenství - předchůdce Evropské unie
HDP
Hrubý domácí produkt
GBP
mezinárodní zkratka pro britskou libru
ECB
Evropská centrální banka
EMI
Evropský měnový institut
ČSOB
Československá obchodní banka
116
HR
Human Recources – lidské zdroje, obvykle se také jedná o personální oddělení
ATM
Automated teller machine -bankomat
PIN
Personal Identification Number – osobní identifikační číslo
SMS
Short message service – krátká textová zpráva
ČR
Česká republika
SEPA
Single Euro Payments Area – jednotný evropský platební prostor
SIFIS
Systematic Important Financial Institutions – systémově významné finanční instituce
LCR
Liquidity Coverage Ratio
NSFR
Net Stable Funding Ratio
OECD
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
GREXIT
greek exit – řecký odchod (myšleno z eurozóny zpět ke své měně)
FATCA
Foreign Account Tax Compliance Act
Bankopojištění
pojištění sjednávané prostřednictvím banky
Eurozóna
platební prostor na území Evropy, kde je domácí měnou společná měna euro
P2P
Peer to Peer – v této souvislosti půjčka od člověka člověku, skrz webovou platformu
CZK
mezinárodní zkratka pro českou korunu
117
CVC
kód pouţívaný k platbám platební či kreditní kartou na internetu
ČNB
Česká národní banka
PAYPASS
bezkontaktní platební technologie od společnosti MasterCard
payWave
bezkontaktní platební technologie od společnosti VISA
Smartbanking
obdoba internetového bankovnictví v podobě aplikace pro chytré telefony
GPS
Global Positioning Systém - globální druţicový polohový systém
QR kód
Quick Response – rychlá reakce, moderní nástupce EAN systému kódování dat
p. a.
per annum – za rok, pouţívá se obvykle k vyjádření roční úrokové sazby
RPSN
roční procentuelní sazba nákladů
CDS
Credit Default Swap
CDO
Collateralized Dept Obligation
SPV
Special Purpose Vehicle – subjekt vytvořený za účelem odkupu shromáţděného aktiva od původních vlastníků, při formě financování tzv. sekuritizací
CP
cenný papír
118
I
