Novák, Arne Krajané a sousedé

Novák, Arne Krajané a sousedé

'•«MHtMMMH

/amello^^

yss^eNTWUM

mmm

KRAJANÉ A

SOUSEDÉ

ARNE NOVÁK

>^*

>^

^t >

A

o

S

Knih studií

a

19

podobizen

2

^/)

^

2

EDICE AVENTINUM SVAZEK

49

^t%RA~^^P

JAN BLAHOSLAV NA ROZCESTÍ doléty vstupuje Jan Blahoslav do literatvuy, aby Sebylsedmadvaceti jarou živostí ducha bohatého až k marnotratnicfví a srdeným jí

teplem výrazu

práv

vrátil

takm

do domova

básnického:

r.

1550 mladý Moravan, jenž se

z filologických a

bohosloveckých studií v

vidním

a

hledním sob nebo jiným

livého traktátu, který

zámry mravouné,

škoditi

ci-

lovk zrakem, to jest

zin, vydává v Praze neveliký „Spis o zraku, jak

mže." Z naléhav

hor-

po kazatelsku užívá praktické psychologie pro

mluví radostné a výbojné mládí spisovatelovo:

kvetoucí skutenost svými tvary a

vdky zaútoila

na vnímavou duši

jinochovu, volná píroda v jarním rozpuku naplnila bystré oko sterými

obrazy svžích barev,

cizí

kraje

i

pvab domova

vycviily Blahoslavo-

vu vlohu pozorovatelskou. Nehlásí se tu však pouhý úžas mladistvého, do široka rozeveného

zraku a v jaré nevinnosti žíznivého srdce nad „lepem a vnadou

vcí

iha sojky lapá." Z tchto zárove výmluvných i barvitých proudí k nám vlažný dech omlalidstva, které za inspirace starovkých básník snímá se skute-

krásných a libých, na kteréž svt duše jako stran

zení

nosti tlumivé závoje a chystá se

k radostným zásnubám

s antikou. Jako sliný ornament, sloužící však

se

vdkuplnému kazateli

založené na

stále

pímém postehu;

s pírodou i zárove názornosti, tlaí

do pera zaokrouhlené obrázky pírodní, s

pozornou láskou propracovává

eský

humanista drobné výjevy z eckého bájesloví a ímské historie o Paridovi a

Helen, o Medei

a Jasonovi, o Kalchantovi a

Kassande, o svd-

Didon a cudné Lukrecii a stídaje je s genrovými píbhy o Adamu a Ev, o Bethsab a Davidovi, o Judit ped Holofemem, pipomíná mimodk prostoduché obrazy nmecké renesance, zvlášt deskové malby Lukáše Cranacha, ped nimiž pravdpodobn Blahoslav nejedné

nou postál za vitemberských svých

studií.

Bodí

Šttce na sever od Alp vyjádili lépe než jejich veršující krajané

primitivové rydla a

konvenn

zmatený a pece rozkoše plný vzruch

a rétoricky

bytostí, která

rumncem si uvdomuje, jak její hranatá karakternost jihne v teplém vtru svobodné lásky k pírod, a jak stedovká mentalita se vzdává s

smyslovému opojení novými skutenostmi. Tyto psychologické motivy,

tebaže využity mravokárn, naplují spisek Blahoslavv:

optovn

l/í vzrušený karatel, kterak smyslová a citová oblast duše lidské pro-

7

padá neodolateln mocným

dojmm

zevního svta, jak sp jim v písné

cudnosti zprvu brání, aby posléze zmatena a zahanbena uvázla jako

pták na ihadle; vrací se asto k obrazu šípu v srdci, který

eže

a

tž-

kou bolest vzbuzuje, zárove však pobízí k odvet; podává takka siologický rozbor milostného vzrušení,

pi

nmž

muž

fy-

a žena podávají

pochode rozžehující na tvái hned ohe plamen ervený, hned dým blosti; sleduje písným, ale pronikavým zrakem záludné hry prosi

i

myšleného svdnictví, které podkopává veškeru duševní rovnováhu. Blahoslav,

muž vzácné vlohy

jaduje se asto

zpsobem

visuální a horoucí lásky k

sky, jako v proslulém odstavci, malujícím ideál

„lovk

pírod,

vy-

doslova výtvarnickým, nikdy tak mistrov-

tlesné krásy mužské:

sliný, spanilé postavy, líd a všeho tla a zvlášt pak oblieje

ušlechtilého, barvy libé, bílé a

k tomu oi erné,

ervené neb drobet sndé, zvláš jsou-li

vlasy jasné, vSickni údové tla zachová vají-li svou

míru, ani píliš hrubí, strojní, takže hned všecken obliej ukazuje pi-

rození ušlechtilost a zdailost.

Tu

z

samé té osoby jako plamen plápolá

ídko kdo lovka toho nemiluje, kažtakový velmi snadn a velmi mnoho jich

jakási milostnost a vážnost, ano

dý

rád

jej

vidí,

e

svým pohledním

jeho

slyší,

zraní a ušlechtilostí zraku svého zjímá; prší z jeho

zítelnice jiskry k zapálení

A pece

mnohých

srdcí."

Blahoslav sám nevzdává se ani smyslovým touhám zrakové

lákadlm zevního svta. Již tato upímného mládí, jest sebeobranou

své náklonnosti, ani renesanním knížka, zrozená z opravdovosti proti

všem

tm svodm.

Jejím nejvlastnjším

pedmtem jest

mravní

zápas zraku a svdomí, mluveno vlastními slovy Blahoslavovými,

ili,

peloženo do názvosloví filosofického, boj mezi naivním realismem renesance a

kesanským

supranaturalismem

Blahoslav nebyl by

;

vru

synem Jednoty, kdyby nebyl pisoudil vítzství „volajícímu a kiícímu svdomí" nad lehkovrným zrakem. Ušlechtilý pvab stvoených vcí neplatí nic

duch

sám o sob, nýbrž teprve

zrcadlí-li se v

nm

pozorovateli

Tvrcv; oko, tato perla drahá a krásná v prstenu zlatém tla lid-

ského, zstává zdrávo a neporušeno, pouze tenkráte, když obrací se

od klamavé skutenosti zevnjší vždy znovu do duševního svta. Hned na poátku své

pouti, nejinak než syn

Alkmenin, ocitá se takto Bla-

hoslav na kižovatce, kde rozbíhá se renesanní cesta smyslové a tvarové rozkoše a reformaní dráha koliv jeho bystrý zrak pronikl

k

mravn duchového

ervánkm 8

poznání:

a-

teplého dne, které zlatily

onen smr, neváhal a rozhodl se pro tufo stezku.

Od

té chvíle jest je-

ho zrak, který by byl býval výtvarn založeného milovníka pírody

málem uinil radostným synem zem, stále ovládán kesanskou kázní: na vnady a daje tam

vdky všeho

stvoení pohlíží alegoricky a

mravoun,

hle-

bu podobenství zjev duchovních neb pomcky k jistjšímu

osvojení pravd morálních; svží krása rozkvetlé hu, kdežto

ped

falešnou cestou varují

kých, které zlákal Satan pro své dílo

pírody vede jej k Bo-

píklady básník starov-

jej

marným pvabem svta, aby v

nm hledali obrazy a dkazy jeho moci.

•

Bratrský myslitel zkrotil a ochoil takto mohutné své nadání zrakové, nedovedl ho však potlaiti.

hoslavov schopnosti spisovatele, který zivostí mluvy.

by se

Patí k

dopovdnu, dokud

Každá jeho vta podává

dkaz o Blavku

nás v šestnáctém

visuální, a proto není u

mu mohl z daleka vyrovnati obraznosti

a obra-

umlcm mluvy, kteí pokládají myšlenku za ne-

jí

neozejmili a neobjasnili

pímrem a metaforou,

a jimž názorné epiteton teprve dokresluje pedstavu; také jeho vý-

znaná

odborným sbratelem a poteby mluviti obrazn a barvit. V obou svých nejosobnjších knihách, kde veiorm hudební uebnice a jazykového brusu skrývají se zlomky jeho poetiky, podal záliba pro písloví, jejichž byl netoliko

znalcem, ale

i

štdrým

uživatelem, vyrstá z

Blahoslav teorii a obranu metafory

píjemná

uvedou a tebas srdce

zapálí,

ped oi nkdo nkomu „bez nich jsou veršové slazená a nemastná

má

i

a svtlá jsou jako šíp, jenžto

býti oratio

epiteta.

podobn jakoby njaké tabule malované mnoho svtla pidávají

poskytl". Epiteta

jacísi

krm";

Metafory „slova pkná,

lovku pojednou mnoho v mysl a

nezpsobní jako trak neoslazený, neo-

jimi se „velice ozdobuje

heybavá a movens

e, zvlášt když

affectus, živá a horlivá".

Najdou se u Jana Blahoslava celé odstavce, v nichž obrazová tvoivost

pímo

dusí jasnou logiku výrazovou: metafory hrnou se prudce

do pera a zpsobují více rozkoše spisovateli než tenái. Právem po-

výmluvné místo ze závru 2. vydání „Muziky", kde karznou povahu duchovních písní „Uzíš nkterou píse, ana

žívá proslulosti rakterisuje

jako

:

vnec krásný, jiná jako louka zelená a kvítím rozliným prorostlá,

jiná jako

strom ušlechtilý, jiná jako z daleka se modrající hory, jiná

jako stavení krásné, jako

potek

bu zuzavírané, bu zotvírané.

plove z studnice

tiše,

ana behy pod-

Jinou uzíš,

hladce, povrchu, jiná

rývá a pojímá s sebou". Kdežto tyto obrazy a metafory jsou koistí

9

zraku osvženého procházkou ve volné pírod, použil ve tetí knize

„Gramatiky eské" zkušeností oka, jež se vycviilo v pozorování ped-

mt umleckých. Mluv o užívání do široka „Ano, :

premovány anebo krumplovány

mením a

mateštin, rozpádá

barvy ješt zlatem bývají prosazovány a jakž

šmelcovány, a krásné

zlatníci íkají

šími

pkné

cizích slov v

sukn

krasšími

vcmi aneb

aby se skvla a louka rozliným kvítekem prokvítala

náleží,

zvlášt nepíliš blízko stojícímu zraku divn se mnila.

toho, což jest

draž-

koruna drahým ka-

bývají. Zlatá

již

do našeho jazyka vneseno a

my jsme

A protož my i

to

obvyklostí

i

stvrzené zastali, užívejme jako svého."

Zde a asto jinde nepodrobil

se zrak tuhé kázni myslitele a stilisty:

svt píliš vábil rozkošnými obrazy pln vyvinutou Blahoslavovu

zevní

vlohu visuální.

• Bylo by však marným omylem, chtl-li by kdo v zrakové schopnosti

Blahoslavov spatovati jeho duševní rys

vdí; nemže

býti sporu o

tom, že byl v podstat auditivem.

Muži, který ve své církvi proslul jako kazatel a skladatel

písní, ne-

bylo slovo ledabylým zvukem, nahodilým nástrojem, lhostejnou hod-

— nepestával o nm pemýšleti, studovati

notou

oreticky, pracovati s

a vyšetovati je te-

oddanou pokorou o jeho zhodnocení

Blahoslav vnoval kultue slova valnou

se v „Muzice" slovem melodickým, které letí na

a

zjemnní.

a zabýval kídlech hudby, a

ást svého

života,

humanisticky vážil a tíbil v „Gramatice eské" slovo správné a uené,

a ve „Vadách kazatel" kritisoval podmínky

psobivosti slova mlu-

veného a deroucího se z úst eníkových do srdce zástup. Pro refcr-

maní

názor Blahoslavv

má slovo pímo význam

zumívacím prostedkem mezi

mystický: jest doro-

lovkem a Bohem;

i

pro

nho odhaluje

vstupní vta evangelia Janova praprincip kesanství: „Na

poátku bylo

slovo, a to slovo bylo u Boha."

Zdálo-li se Blahoslavovi snad v mládí, že vlastním a

pravým

pedmtem

poznání

stvoených vcí moudrost zvratného

vku

pesvdení,

jest

lovk,

stedem

života

spatující zrakem v kráse

a velebu Stvoitelovu,

dospl pozdji ne-

má býti obrácena k loBohem a hledajícímu pro toto

že všecka pozornost

hovoícímu posvátným slovem

slovo výraz nejdokonalejší. Proto

s

nepoznáváme osobnosti Blahosla-

10

vovy nikde tak s

pln a jasn

jako fam, kde v duchovní písni rozmlouvá

Hospodinem, kde úzkost a svár prudké své duše vyrovnává melodií

náboženského zpvu, kde po stopách

žalm vytváí

pro zpvník bra-

trský svou meditativní lyriku. Otakar Hostinský, který analysou od-

borných prací Blahoslavových doposud nejhloub pronikl ke dnu jeho vymezil

lidství,

znáváme

pesn okruh duchovní poesie Blahoslavovy, jak

z kancionálu

Šamotulského: v rozhorlení a

hnvu

ji

po-

boje o o-

hroženou Jednotu, v stísnné nálad, protrhované však pece paprsky

dvry v Boha, v hodinách pochybností a zmatk obrací se biskup Jednoty k Pánu a to nikoliv suchopárným výkladem dogmatickým ani neosobní parafrází bible, nýbrž vážným a vroucím rozjímáním neb horoucí lyrikou stojící na rozhraní

žalm

a modliteb; ježto

pak pi veškeré

bezprostednosti velého citu nemluví pouze za sebe, nýbrž za celou

svenou mu

církev,

dbá struné

jadrnosti, jasné lidovosti výrazu

—

zde pekonává reformaní kesan nadobro ueného humanistu, zde vítzí eskobratrský mistr nad žákem latinských škol ve Vitemberce.

Toliko v

tvoení moval

posvcených

ocital se Jan

si

chvílích náboženské inspirace

Blahoslav tváí v

pi

lyrickém

tvá svému Bohu. Pak uvdo-

jeho bezprostední blízkost, pak nezdržoval se na dráze ra-

dostného a opojného poznání ani ueností ani bohoslovím, nýbrž nášel se k božímu

trnu odvážným vichrem svého

citu.

Le

pe-

to byly

okamžiky výjimené. Vitemberská reformace, která neposkytla jen Blahoslavovu mládí kvas poznání, nýbrž celému jeho životu zorný úhel myšlenkový, smetla v radikálním rozmachu osvobodivých svých kující initele

mezi

poátk všecky zprosted-

kesanem a Bohem, již prbhem djin církevních

pekážky opravdového spojení. Avšak když soustavn promysatek s humanismem Melanchthonovým, vstoupila mezi protestantského vícího a jeho Boha pehrada nová, nepovolnjší a nebezpenjší mnohé z barier nedávno zavrže-

ztuhli v

šlená lutherská teologie uzavela

ných: autorita bible,

jejíž

cvienému ve školách rodil

výhradné pochopení pisouzeno rozumu vy-

filologických. Luther, jenž se

práv vášnivým prožitím

studium jejího tekstu a schvaloval,

nábožensky pe-

svým stoupencm uené když pítel jeho Melanchthon do-

bible, odkázal

11

podrobná vypracoval plán pro výchovu výsadní hierarchie blických, v i

nmž

bylo dosti mísfa netoliko pro odbornou

uenc

bi-

filologii, ale

prozmodernisovanou scholastiku. Bystrý a kritický Melanchthon sám

— mnohem díve než blouzniví hlasatelé ryzího evangelia nekaleného ueností a doktrinástvím — postihl, že se reformace ocitá íe na rozcestí a prožil

na prahu dvacátých

let

prudkou

krisi,

kdy

již již

byl od-

hodlán zíci se humanistické kultury pro evangelické kesanství, nosti pro synovství boží,

mírumilovný a

ponkud

stízlivý

pohodln smioval znepátelené raovi jako Lutherovi

rozum síly

ideál

spirovaný muž boží zase ustoupil bohoslovci

litery, jež

bránilo

uené

mladé kultury,

zbožnosti, který

hov

stejn Eras-

— rozumáství znovu udusilo náboženský

mluvnicko-enických

i

ue-

Erasma pro Luthera. Ale pak vytvoil jeho

filosofických,

cit,

in-

vzdlanému v kázni kurs

duch

sklonil se

opt do jama

mu v píliš volných rozletech k trnu božskému. Ale

na vysoké uení vitemberské, ohnisko tohoto poloviatého kompromisu, hrnuli se ze všech se

konin protestantského svta

žáci a oddávali

dychtiv nové nauce. Mezi nimi ve tyicátých létech usedl také Jan Blahoslav, jenž

mova

již asi

znal rozpor mezi náboženskou inspirací a

slovím; prožívala Jednota od svých

zaátk

ueným

z

do-

boho-

tento problém velmi na-

piat a bolestn. Pirovnal-li Blahoslav ve skvlé a píkré karakteristice svého osobního

i

zásadního

snad, abychom vidli v

muž

odprce Jana Augustu k

Lutherovi, leží na

nm samém podobence Melanchthonova

:

byl

pobožný, ale spíše ueneckého než náboženského tempera-

tiše

mentu; díval se do svta a do života radji vyzbrojeným okem djepisce a filologa než jasnovidným

dovedl

rozlišiti

pohledem dsledného

básnickou krásu od

enického

myslitele; ne-

patosu a proto vždy

formální lahodu podizoval kazatelské psobivosti slova; byl píliš zaujat organisací své

obce a své nauky, aby mohl se noiti do hloubek

svého já a pedevším ;

tické možnosti

— ml nadání a touhu smírn klenouti synkre-

nad rozporem princip. Jeho

vlastní duševní a kulturní

— tu vadí pílišná — nýbrž Petr Chelický, jehož celé myšlenkové

protichdce v eské reformaci nesluje Jan Augusta

nesoumrnost formátu

drama protestuje píke a velkolep fliktu

proti

Melanchthonovu ešení kon-

náboženství a vdy.

Pouze neohrožená a útoná duSe Petra Chelického byla by mezi našimi reformátory dovedla postihnouti daleký a osudný dosah tohoto 12

problému; jeho rozhorlený

smysl

a

posmch

lejským" a k „žákovství školnímu" tryskly z jeho zásadního ologii.

„moudi^^m knihám hlubokých

velikým dekretm", jeho píkrá

k „mistrm ko-

k „doktorm Antikristovým" vy-

odporu k veškeré rozumáské scholastice v te-

— a práv jen

Chelický

Komenský

i

nedvra

— byl z rodu onch

on jediný u nás, nikoliv Blahoslav a

odhodlaných a dsledných myslitel,

kteí se

V5^vrcholivších

Rousseauem

del, jaké strojí

uenost svobod a pravdivosti dokonalé duše. Vytušil, nauka svádí k mechanismu, jenž ohrožuje volný tep

kterak

vda

a

a Tolstým,

zhrozili nástrah a osi-

srdce roztouženého po božském svtle; položil rozhodný

právnou duševní

a stín; upozornil, jak služba litee radí

vle.

Neuený

a

disputace

její

vdy

laik jihoeský, který v i

lovka

k pohodlí ducha a k ochablosti

Praze

úmysln

míjel universitu

kvestie, poznal sotva z dálky scholastickou syntesu

a náboženství a

noví

draz na své-

uenost kolejní jest jen mdloba

proti níž všecka

sílu,

pece odhadl v její zásad krajní nebezpeí pro pobouen ve Vitemberce Melanchtho-

božího. Jak by byl as

Byl by se tam jist zhrozil ábla, jenž nadobro chybí v tak roz-

sáhlé a rozvtvené demonologii

ped tymi vky:

Lutherov a jenž obchází dnes jako ábla v taláru a baretu ma-

studeného a opatrného

gisterském, jenž mechanické své

pispní neosobní a metodické nauky

hned pochybovanému knzi, hned válícímu panovníku, hned kupícímu finanníkovi, hned úlisnému zákonodárci. Nestraší tento nabízí

sebevdomý ábel práv dnes nejvytrvaleji mezi námi? Není to on, s výpoty statistikovými, po druhé s návrhy technického vynálezce, po tfeti s imperialistickými závry historika pedstírá, že slouží duchu lovkovu a pece posléze ukazuje všecka království okrsku zem, svádí docela stejn jako druhdy jeho otec, ka: „Tob dám tuto všecku moc i slávu; nebo mn dána jest a komuž bych koli chtl, dám ji. Protož ty, pokloníš-li se pede mnou, budef všecko tvé?" V dob reformace chladný ábel mechanického vdní nepestával kdo jednou

svádti bohoslovc

;

podailo se

mu

to

do

té míry, že

zmail nejvzác-

njší setbu reformace. Jan Blahoslav, nejvrnjší melanchthonovec v si

tchto problém. Najdou se

ozj^vá se úzkost, že

echách, nepipustil

sice v „Gramatice"

dv

místa, z nichž

pílišnou horlivostí pro literu zanedbává ducha a

svta ztrácí pravdu boží: jednou vložil podšenou svou nejistotu do výšky gramatikovi Václavu Filomatesovi, který že získávaje moudrost

13

sveden vlašským humanistou Vallou, více naíká nad poruSením než knzi

ei

po druhé sebekárn obviuje se sám. Že ješt za pi-

sluší;

pozdívajícího se

vku

životního místo služby náboženské se píliš o-

bírá záležitostmi „všivých

mluvniká". Le to byly jen mlhavé

útržky

náladové skepse. Rozhodné slovo promluvil Jan Blahoslav o sporu náboženství a uenosti v proslulém svém traktátu „Filipika proti ne-

pátelm vyššího vzdlání v Jednot", slovo tím upímnjší, ježto rušná misomusm neuzrála pomalu ve chvílích meditativních a nebyla trpliv vyzbrojena dvody a doklady znalce písem klasic-

polemika proti

i

kých spisovatel, nýbrž vynoila se bezprostedn pod úderem rozv afektu zstává psobivým zdobným ciselérem slova i metafory. Opt. jako v zaátenickém spisku „O zraku" stanul uzrálý Jan Blahoslav na rozcestí tehdy rozhodl se pro kesanství proti renesanci,

horlené chvíle z nitra humanisty, který

eníkem

i

a

:

tentokráte ké.

vi radikalismu ryzího evangelia zvolil ešení humanistic-

Smyslovou rozkoš mladé bytosti

lektuální touhy

zkrotil

mladého národa, jenž

si

statk, nemínil ani nedovedl potlaiti. zataje lidu

národn

zde

ji.

inte-

je rys, který „otce a vo-

hluboký a

poteby eské, uroval vždy

vovy a posvcovali stra Jana

A

Pán" iní nám posud drahým:

kulturní

náboženskou kázní;

žádal a poteboval kulturních

smr

jistý

smysl pro

innosti Blahosla-

V tom Blahoslav byl z nejšastnjších ddic Mi-

Husa, kterého tak trefn a prost jmenuje „dobrým Cechem"*

Ve Vitemberce,

mst Lutherovy

i

Melanchthonovy slávy

a

Blaho-

slavových poátk, sedí podle podání básníkova za hluboké nocí ve své

temné studovn doktor Faust vírá

prahna po nadpozemském zjevení, ote-

dvrypln Nový zákon; jsa vrným synem

Erasmovým, Lutherovým dati

a

i

XVI.

vku a blížencem

Bezovým, touží „snaživ a poctiv" peklá-

blahozvst Janovu do milé mateštiny. Zápase o výraz, prožívá

uený doktor nejen to, co evangelista vložil do helenistického tekstu, ale daleko více: v hodin duch zaburácí jeho tušivou myslí všecko, ímkoliv za

reformaního

století

mluvilo Písmo k náboženským

i

filoso-

fickým myslitelm. Nejprve filolog vitemberské observance pozdra-

pesného a zdobného slova, které z eckého origicvienému uchu humanistovu. Pak noefické pochyb-

vuje dstojný zvuk

nálu pilétá k

14

:

do samého

nosti školeného aristofelika vbodávají se

jádra, jež není

ád-

slovné, nýbrž logické, a opatrná ruka interpretova jíž již píše mezi

kovou glosu: byl na poátku um. Ale sotva se odpoutal odvážný doktor

od

litery,

poznává, že prapodstaty zjevení nezmocní se stízlivým in-

tvrí,

telektualismem, nýbrž schopností intuiní, která sama jsouc

—

hledá všude

tvrí iny;

sila,

pedevším v úsvitných mlhovinách prapoátk — ale ješt spise in znaí v jasnovidné inspiraci Fausto-

a

v praprincip svta. Co Goethe

-

vložil takto

v úžasné syntesi symbolickému Faustovi do

by

neurit, všem reformaním pekladatelm

tanulo na mysli,

list,

bible; spravedlivý

úradek djin odmnil

je

dokonce závidní hodnou

sudbou, že jejich výtvor, který chtl býti jen slovem a umem, nil

se v sílu a v in.

Co

platí

doslovn o

bibli

Lutherov,

to vztahuje se

Blahoslavv Nový zákon. Pevný a jemný odborník v 1

prom-

v mateštin, do níž chtl pekládati

každodenního jazyka

i

enický

tchto obou pól, mezi kterými se

;

realistický a

stejn

pln

i

na

etin originálu dkladný

znalec

mistr vznešené mluvy náboženské, vlní

e

evangelií; poctivý ctitel do-

odprce odumelých archaism

i

stra-

katých provincialism; humanistický žák staroklasických škol

i

opa-

bré jazykové tradice a vkusný

bžných cizomluv pro všecky bylo na poátku

trný hodnotitel

n

pro

logické, jehož

a z

pomckou

— spojili se k dílu filologickému slovo.

výklad Melanchthonových nauil

která odstraujíc strusky tradice

evangelickou

nápl

Ale nešlo pouze o dílo

slova,

i

se Blahoslav kritice biblické,

komentá a zjišujíc

bludy

um svatého

hledá smysl a

pravou

Zda si Nový zákon

poselství.

Jan Blahoslav, vydávaje na jasném vrcholu svého mužství a ukládaje

filo-

byl slovník a mluvnice; z knih Erasmových

závazným píkladem svým stoupencm a žákm, aby po-

kraovali v jeho stopách, uvdomil, že do jeho knihy nejdražší vložena jest

tvrí

sila a

že vykonal in, který

bude nadále urovati dráhu

kultue národní?

V

Blahoslavov Novém zákon, jenž se

lické bible,

díme podivuhodná

síla

stal

úhelným kamenem Kra-

jazyková:

pl

tvrtá

století

echové do ruky drahou tu knihu a vždycky znovu prožívají, stojného, ale vroucího klidu vyrovnaných jejích

berou

jak z

d-

odstavc mluví k nim

sám duch národní prabytosti, který shromažuje všecky píslušníky rodného kmene v tsnou jednotu. Filologovy znalosti vztahující se by15

.

ste na oázky slovníka na fraseologii

i

brusu, na obor

náeí

mluvy arbhaistické,

i

na všecky nejjemnjší odstíny skladby, byly pro Bla-

i

tvrí

hoslava pouhou stravou

intuice jazykové, která jako pohled by-

strozrakého tovaryše v báchorce postehovala ve lhostejných vrstvách

ei otelé a bžné ryzí žílu drahého kovu výrazového. Pro Blahoslava, stejn jako pro Husa

nm,

jest

ped

ním

a pro

Komenského

a Junjímanna

po

národní jazyk posvátnou záležitostí srdce: nese na neúnav-

ných svých perutích nejskrytjší myšlenky osamlého jedince k Bohu,

zárove

ale vysvobozuje

živými i

s

i

mrtvými,

dtským

hoslavv

jednotlivce z teskné siroby, poje

krajany blízkými

s

jej s

mní

se v

in

—

národní

a politické

ale síla jejího jazyka, jež se

rodáky

pedk

vzdálenými, s knihami

in

žvatláním budoucích píchozích. Takto jazykový

dogmatické nauky

sbory a školy, tiskárny a

Bla-

snmy,

snahy Jednoty eskobratrské pominuly,

poprvé uvdomila v Blahoslavov

Novém

pochyb, za

dn

pemýšlení o sudb otiny", lak praví básník, teba jen

ote-

zákon, kolotá tísnivého

i

dn

tvoí dále a do nekonena. „Za

a

víti evangelia Blahoslavova a zapísti se na okamžik celou bytostí do

mluvy prosté a vznešené, klidné a pravdivé, monumentální v do-

jejich

konalé své vcnosti

tvrí

a

obrodná

heje, pejde z knihy do našich

svítí a

išt

—

a

bezpeí v

nejbohatší",

„ei

síla

jako zápalná jiskra, jež

srdcí, která

hned nacházejí úto-

nejušlechtilejší a nejozdobnjší,

nejpknjší

a

ei eské.

• Kdokoliv podivoval se Janu Blahoslavovi, vzdával est šíi jeho zá-

jm

i

vdomostí, rozmanitostí obor, v nichž osvdil vedle

teoretic-w

kého dmyslu také mistrovskou výkonnost, kulturní jistot jeho zoru, který innost odborníkovu vždy podizoval obecné národní.

Právem

a

nadšen

gramatik a brusi, praktický

byl v

nm uctíván

eník

a polemik

poteb vzdlanosti

djepisec a hudebník, i

uitel

umní

rétoric-

kého, pekladatel a vyklada bible, duchovní básník a humanistický estetik.

Jeden význaný rys bohaté osobnosti Blahoslavovy byl však dopo-

sud míjen nezaslouženým mlením: Jan Blahoslav z nejbystejších

žádné

jest z nejstarších a

kritik v echách. Nesmí nás mýliti ovšem, že neužívá

z forem, které jsou

pro kritickou innost dnes bžný, ale to platí

také o všech ostatních starších kriticích našich, 16

a slují Daniel Adam

z Veleslavína a

mann; rají

ze

je-li

u

Bohuslav Balbín nebo Josef Dobrovský a Josef Jung-

onch

kritika skryta v

u tchto výklady filologické

ji

spis obojího

rázu, jako

vbec

poznámkách

historických, zastí-

— u Blahoslava dlužno vyjmouti

jí

bývá mezi kritiky období humani-

stického.

Pozornjší

tená spis Blahoslavových, butež jakéhokoliv obsahu

a pocházejtež z kterékoliv jeho fáze, vycítí z nich

rament

kritický. Jan Blahoslav

vyhranný tempe-

nejastji ozejmuje

si

správnost ná-

zoru neb výrazu tím, že posoudí a zhodnotí pojetí a podání nesprávné a to nikoliv jako cosi neosobního, nýbrž jakožto

znak povahy spiso-

tom kus temperamentní záliby pro polemiku, ale Blahoslav neprovádí jí samoúeln, nýbrž aby sám dospl vyvrácením omyl pravdy bezpenjší. Vypoádávaje se takto s odprci, jichž vatelovy. Jest v

soudy pokládá za škodlivé,

s

i

pedchdci,

které míní doplniti názo-

rem zralejším a pesnjším, projevuje Blahoslav

dvojí rys, jenž

jej

adí

v nejtsnjší blízkost slovesných kritik moderních. Staí peísti v

nkolik skvlých a hutných list vnova-

šesté knize „Gramatiky"

ných rozsouzení

ady eských spisovatel, jmenovit bratrských a hu-

manistických, aby vysvitla tato dvojí vloha: promniti kritický soud

v životnou karakteristiku a uhodnouti povahu nkterého auktora roz-

borem jeho slohu

hudb,

ani v

a formy.

Arci

sloh a forma nejsou pro Blahoslava,

ani v básnictví, ani v

umní

kazatelském ímsi absolut-

ním; vždy táže se humanistický estetik, pokud sloh hoví jeho díla slovesného a

hudebního.

mechanické a imitaní

krasovd

pece

v iré utilitáství a

vedle

uení

dílo

má

A

v názorech

ideálm

namnoze na

vlašsko-italské renesance,

neupadá

v plytký racionalismus: po umlci požaduje

a cviení také vrozenou schopnost, a básnické

zárove

„zplozovati libost smyslovou"

strannost a volnost" pojetí v

i

hudební

mových pedpokladech a zámrech Najdou

V

pedpis

o

i

— jaká „pro-

dob, kdy krasovdné pemýšlení

erpávalo studenou kázní pravidel a

nápodob

se vy-

a o rozu-

1

u kritika Blahoslava nápovdi a tuchy zásad ješt moderpamátném druhém dodatku „Muziky", který podává takka

se

poetiku písn, sleduje

s

láskyplnou pozorností vznik lyrické tvorby

pvodcov, obnažuje koeny poutající výtvor se skladatelovou odlišuje dmysln živly podvdomé od prvk úmysln do písn

v duši duší,

závisí

podle jeho názoru netoliko „rozumov uiti a citov hýbati

ponoukati", nýbrž

njších.

tch

17

vložených.

iní dokonce krok

na povahu tvrcovu a

s

další:

uí

velostí vlastní

z

básnického díla usuzovati

píbuzným zpovdem kritik

novodobých velebí rozkoš i vznešenost tohoto psychologického zamstnání:

„Neb jakž soudn na písniku pohledíš, tak

toho, kdož skládal tu

píse, hned poznáš, jaké duchovní vady má, jak vysplé, jak podailé, subtilné,

mohou

zpsobné

vost, rychlost,

lépe na

svt

nkde

aneb

a ušlechtilé, jak zdravé neb nezdravé: z toho jací

pocházeti týchž

úd skutkové, poznáš, jaká pracovitost, bedli-

smlost. To

a na lidi v

znáti, s tím se poobírati

nm

umti

a moci jest:

pohledti, nežli by na rynk, na trh

rouchem vidti mžeš,

ale tuto, což

šel

odná

na divadla, kdež ne duše, ale tla lidská, a ješt

nejpednjšího v lovku,

z hlu-

boká spatíš." Blahoslav hudebník, Blahoslav gramatik. Blahoslav rétor duchovní

vyerpali se tím, co povdli; Blahoslav kritik na-

vyslovili se široce a

povídá jen a naznauje ve zmínkách struných, ale sporých: jest snad proto o

mnoho menší?

Z velkých

duch

naší náboženské reformace jest Jan Blahoslav zje-

vem nejklidnjším

a

nejmén

tragickým: jako sudba nedopála

mu

vzrušených osobních událostí a velkolepého djinného pozadí, jež bylo

údlem jejich

sky

Husa, Chelického a Komenského, tak neuštdila

mu

ani

chmurné geniálnosti. Jeho innost spíše odborná než myslitel-

tvrí nekráela

mílovými kroky po vrcholech lidského ducha,

nad nimiž kíží se blesky djin, bydlela, sklonna nad knihou, v pokojném la-li

údolí,

kde vanou vlažné vtry

se na rozcestí,

urychlující kulturní zrání; ocit-

pemýšlela o vlídných možnostech synkretického

smíru. Jest z postav našich djin, které milujeme láskou, beze

jako Daniel

nám vždy

vlídný stisk ruky posilující. Není

nelze odciziti se

mu

podstatou ešství.

a pokojnou

Jií z

Podbrad,

a teplo a nabízí

možno zapomenouti

ho,

— podivuhodná síla národního jazyka, která sálá

z jeho odkazu nejlepšího, z s

vdnou

spor a bez patosu: jako Karel IV., jako Adam z Veleslavína šíí kolem sebe zái

Nového zákona, na

vky zstane

spiata (^916)

MÁCHV

SOUCIT A JEHO

DDIC

I.

Dokavad jeví se

hledíme na Máchu jen jako na žáka a mluvího Byronova,

nám

divoce na své okolí; se

pedevším vášnivým a vzpurným vylouený ze spolenosti žehrá

jeho básnické dílo

výkikem odbojného záporu:

lovk

jedinec

odpadnuvší v zoufalství od Boha, vzpírá

Tvrci a necitelnému svtovému ádu;

samého prázdna hrobu, reptá nebo bezútšné kolotání

hudbou oslujících

proti

myslitel, jenž

trpící htnoty ; ano,

krajin

bu zmar

básník opojený barvami a

obviuje pírodu, že pro lidský

výsmch

úasti, nýbrž pouze trpký

pohledl až do

vnosti, která znamená

žal

nemá

studené své krásy. Takto vykládán,

takto posuzován byl po desetiletí nejen „Mnich", nejen „Kivoklát",

nejen román „Cikáni", ale

i

„Máj"

— a Mácha, jehož vystoupení se zdá

pímo negací ve vývojovém dramat dotavadní romantiky eské, rostl ped zraky nových generací pímo v genia vzdorného nihilismu. Po' opojn sladkých verš „Máje" svovaly se trojnásobnému vdcovství krásné zoufalkyn, pochybovaného vraha kolení picházela a dychtiv ssála z

temný jed nevry v

život,

v pírodu a v Boha; mladé duše

a v temnotách zanikajícího básníka, aby

ped kouzelnou, ale bezcitnou

tváí milostného jara se vrhaly v náruí tomu, „co se nic nazývá". Lec-

kdo pochopil, že Mácha byl odvážnjší ron, stále se zmítající v

keích

a

dslednjší

polemiky; leckdo

myslitel než By-

vycítil,

že jeho cito-

vý proud dere se z temnjších hloubek než rétorická lyrika Lordova;

leckdo uhodl dokonce, jak prudká a horká vlna náboženského zájmu a

nepokoje uchvacuje srdce eského básníka i tam, kde se rouhá, kde

zoufá,

kde beznadjn hledí do prázdného nebe. Ale pes

Mácha duch,

vypiat ze závislosti od Byrona, zstával

která

si

pomr

k vnosti eší patosem temného

posledních létech, kdy jsme se

umleckými záhadami

v

Máchov

nad hloubkou šachet, chovajících v žíly

díle a

kdy jsme v

byl-li

nihilismu,

nm

a

až ustrnuli

plnoních temnotách neodhalené

drahého kovu, vytanul nám však ješt Mácha

nivá a složitá bytost

i

pdy intelektuálního sobectví. optn zamyslili nad lidskými

rostoucího ze zprahlé a neplodné

V

to,

piazen k oné rodin

Máchova vybavovala

hlas, zcela rzných ve své prapodstat. 19

jiný,

se teprve

tak jakoby váš-

dvojzpvem dvou

Jest to básník bolestného soucitu se všemi,

pod tíhou utrpení: poeta

rozlun zující

jest

sám

kdož sklánjí se k zemi

ástkou, a oni jsou

s

ním ne-

— do díla osamlcova padá osvobo-

jednotou strázn

spiati

jejich

paprsek bratrství. Prakoeny tohoto soucitu máchovského obna-

žuje proslulý zlomkovitý zápisek deníku: „Já miluju kvtinu, že u-

vadne, zvíe, cítí

ponvadž

lovka,

pojde,

že zhyne na vždy; já miluju

že

zeme

a nebude,

ponvadž

— více než miluju — já se koím Bo-

hu, ponvadž není. Každý lovk by miloval druhého, kdyby mu rozuml, kdyby v nj mohl nahlédnouti, le — " Soustrázc Máchova vyrstá takto z tragické prazkušenosti, jejíž odraz nesíslnkráte se vrací v jeho poesii: z panické z

každodenního

dsu

svém náruí všecku

hrzy nad

nad neodvratnou

pomíjejícností všeho života,

nocí, která zdusí

v studeném

lásku, veškerou myšlenku, všechno toužení z

ustrašeného pohledu do propastí nicoty. Nad barevnými obrazy stedovkého románku Máchova šumí beznadjný pozdrav „dobrou noc", v posledním odstavci „Máje" tryská zoufalý

— to sám oblasti

„nikdy, ach nikdy"

Penesen do

nadosobní, ovládané vlí mravní, znaí tento pramotiv soucit

se všemi, kdož odsouzeni jsou ke lidí,

výkik

hlavní motiv všeho jeho myšlení a tvoení.

zmaru a ke zniení: neobjímá pouze

nýbrž tvorstvo vbec, ano samého Boha, zahaleného do nejtem-

njšího plášt

nicoty.

Ale záznam deníkový napovídá ješt více: mezi básníkem a tmi,

by chtl sevíti do svého náruí, tyí se nepekonatelná pehrada cízoty a neporozumní; místo lidských bratí, s nimiž prahne se sjedjež

notiti,

nachází lhostejné cizince, kteí ho nechápou a neoptují jeho

toužebného hnutí, a píroda, již by rovnž rád zahrnul do své lásky, zstává studenou a bezcitnou. To hrozný, dvojnásobn tragický smysl

oné náhlé aposiopese v deníkové poznámce, to ona propast mlení, prudkým le. Lyricky vyjádil Mácha myšlenku tu

která se otevírá pod

pekrásn

básní „V

svt jsem

„Hledám

lidi,

vstoupil, doufaje

v

mém jak

ve snu

—

žili;

bez srdce však larvy najdu jen ;

snové moji, bédal

— snové —

byli,

jistoty je všecky zniil den.

V širý svt po ráji touhou mroucí rám moje rozestiral jsem — 20

",

jež vrcholí verši:

:

po

ráji

— a na prsa horoucí

pouhou, lásky prázdnou tisknu zem."

A snad ješt uritji vyslovil Mácha tufo tragédii svého asným vrem

kusem lyrickým „V

pírod

soucitu sou-

jak vše se jindy smálo" se zá-

:

„Celou zem v svou

v veerní

citem tímto

kam

neb

V mohutné

darmo

se

toužím,

však soužím,

vzhlédnu, tam

brachylogii

z bolestného soucitu

náru jmouti zá;

se ztopiti chci

mn schází — tváh"

zkamenlo pro vnost

koneným výkikem

„Bez konce láska

je!

toto

Máchovo hoe

„Máje"

Zklamánaf láska má/"

Byl uinn hlubokomyslný a zárove odvážný pokus, vykládati Máchv vesmrný soucit jako závrené vyešení píkrých disonancí jeho duše, jako

konené

vítzství nad zloduchy sobeckého nihilismu, jako

poslední a tím vysvobozující slovo niterného zápasu poetova se

tem*

sv-

— podle této interpretace odchází Mácha, ne-li smíen s vesmírem,

tedy roztoužen po smíru a vyrovnání. Zda tragická tato soustráze

skuten souasn vedl

byla

i

zda hlas soucitu

dialog s hlasem egoistického záporu,

bude možno na

poslední etapou vývoje Máchova,

urito rozhodnouti teprve, až pevná ruka badatel uvede v pesný chronologický sled Máchova

díla, jejichž

zmatený a rozptýlený nepo-

ádek dosud pipomíná rozmetané a peházené pedmty v pokoji, odkudž bylo vyneseno tlo práv vychladlé. Dnes musíme se spokojiti jen dohady.

Ale

již

v básních, které technikou

i

motivy se

zejm

pihlašují za

Máchy siln motiv soucitu, ano, nejednou práv jím odlišuje se lyrika Máchova od bžné, ba konvenní romantiky tehdejších jeho vzor. Vybírám dva kusy zvlášt píznané „Loveckou" a píse „Zalká jinoch v erno lesa": v první básni nahradil Mácha mladistvou a svobodnou jarost nesíslných mysliveckých práce zaátenické, ozj^vá se u

skladeb romantických soustrastnou elegií nad mrtvým lovcem i padlým * F.

X. Salda, Karel Hynek Mácha a jeho ddictví (v knize Duše a dílo 1913). 21

jelenem, kteí stejnou mrou budí jeho soustráze; v druhé písni, která

tsn

se

pipíná svými paralelismy ke slohu Královédvorského rukoumn stesk nad zmaeným mladým životem — z obou

pisu, rozvedl

vane melancholie nadosobního luje

Mácha o

láskypln k

slitování.

A stejn silnji i slabji usi-

objektivaci svého soucítní, sklánjícího se

zemi a jejím nešastným

trpící

dtem

mladosti, v „Dítti", v „Pedlce", ve slokách

soustráze básníka

„Na

asov neureném

hutnji však ve velkolepém,

— echa

milosrdn

a

v jiných skladbách popravišti", nejmo-

zlomku „Návrat", kde

klade se jako milosrdn jihnoucí oblak

na celou zemi, zasvcenou zkáze odvké: „Nešastná zemi, hrob mne s

tebou slouí, a nový

ve

mn,

tebe

si

a

pece

zoufá.

opt

v

zmnné na tebe mne vyvede postav ži-

tob, na tob

vot; já s tebou, v

jako bys

tebou a v

já s

žiji,

nevdla,

že tvor tvj po

tob cítím, jako ty tob se plazící pro

Nešastná zemi, nešastná matko Ty hluboko I

nesmírný tak nesíslných tvor svých, a

pec

cítíš žal

nevidíš konec žádný, vy-

svobození žádné nás jednotlivých tvor jednotlivý jest ;

žal,

lno

tvé

nám vrátí poklid — tvj všeobecný nezná ukonení žádného." Ovšem umlecky ovládnut a básnicky vytžen nebyl tragický motiv Máchova

soucitu nikde tak dokonale jako v „Máji".

Také zde ozauje neobyejn bohatý

Máchv

letným bleskem cesty našim

poznamenal

si

a

posud nevyerpaný deník

dohadm. K

datu

17.

Mácha poprvé onen úchvatn bohatý tlum

zái 1833

metafor,

ji-

miž v „Máji" zahrnul tragickou pedstavu ztraceného mládí Vilémova i

svého a odhalil tak jeden z hlavních koncepních

v tomto motivu rozvedeném

umn ve 3.

i

4.

zpvu

koen celé básn;

skladby, stýká se co

nejtsnji osud „strašného les pána" se sudbou básníkovou táme se takto

pímo

u komposiní nutnosti „Máje".

A

— oci-

kde vynoil se

Máchovi v mysli onen metaforický chorovod ? Podle deníkového zápis-

ku v hodin soucitného soustední myšlenek

a

dojm nad hrobem be-

zejmenného osmnáctiletého jinocha, jehož mohylu na malém hbitov objímá opuštná dívka, zatím co

chmurná

motiv

krajina.

„Máje",

nelítostné

Z plnosti

nemén

pes ze hbitovní hledí liduprázdná,

této situace rodí se jeden ze

dležitý než kontrast lidského

tí hlavních

hoe a arovné

pírodní krásy a než zoufalý vzdor odsouzeného

vzn proti

nicot, kterou hrozí záhrobí.

„Máj" sám zrcadlí na nejednom míst odlesk tohoto koncepního

pvodu z vlažných

vrstev nadosobního soucitu. S jakou

22

nhou

chápa-

:

iícího slitování

Jarmily, které

žalání

i

pojímá básník do svého náruí klesající flo zoufalé

mnoho

odpouští, ježto

mnoho

milovala

í

Jak se v kobce

na popravišti úastipln sklání k loupežníku a vrahu Vilé-

movi, svému podobenci v

asném zmaru

1

Jak do skvlého rámce vý-

smšn kouzelné pírody vkládá mravn vznešený obraz zástupu trpícího se „strašným

les pánem 1"

„Umlknul vešken

:

hluk, nehnuty stoji

a srdce každého zajimá vážný

lid,

cit.

V soucitu

s

slzici lidu

zrak obrácen v hory výš,

nešastným v hlubokém smutku plál

kde nyní zloinec, v pírody pate íš,

ped Bohem pokoen v modlitb tiché stál." Jak dojatý režisér básnický káže v baladickém intermezzu

duchm, aby stojný

pijali v úasti

tlo Vilémovo a pipravili

živlm a

mu poheb d-

1

Básník nesoudí Viléma ani Jarmily, nebokritické období vzdorného záporu podvrátilo

mu

všecky normy mravního soudu

— Mácha vyku-

puje je silou své soustrázn, kíeiá v nich vidí nositele téže tíhy všelidské. Podtrhuji slovo všelidské.

Mácha pojímá lovka vždy obecn,

bez spoleenské determinace, bez výhrad dobových a místních, bez rozvrstvení tídního.

Vždy

jest

mu odpadlým synem božím, vyhnaným

z ráje

do nelítostné pírody a mezi odcizené blížence, jenž však do-

chází

pece

kus

jejich

spasení, jakmile

hoe pojme

do své duše. Také Karel Hynek Mácha dospívá

milosti a osvobození, když z luštil

— v soutrpifelích nalezne bratry a jakmile písma hvzd na temné obloze vnosti roz-

svtlá slova tragikova Ol'TOi ovváy^dsiv,

áXlá

ovfiq)ilslv ecpvv.*

* Nezrodilaf jsem se k spolené nenávisti, nýbrž k spolené lásce. (Sofokles, Antigone.)

;

II.

Z

básník, kteí v následujících dvou pokoleních chových

stop, ani jeden není

plným ddicem

vstoupili

do Má-

jeho celého odkazu

každýpejal jen jakýsi díl jeho nevyerpatelného ddictví, slujŽ Sabina i Nebeský, Fric neb Hálek, Mayer i Neruda z „Hbitovního kvítí". Srovnáni

s

Karlem Hynkem Máchou, jsou všichni tito básníci jakýmisi

lyrickými atomisty, jimž uniká metafysická celistvost tragického

svta

a již proto, že byli mezi nimi menší duchové nevelké rozlohy básnické, a proto, že nejsilnjší z nich zapedli se nadobro do svta jev a hledajíce v nm nové akordy, akordy lidskosti a nhy, Máchova,

i

hudb sfér. Máchov

nechtli neb nedovedli naslouchati

Také Rudolf Mayer pokrauje v

dráze pouze uritým

smrem. Píbuzenství Mayerovo

s

Máchou

jest

tsnjší, než

letech, pilnuli

Mayer v šedesátých oba

dali

tobol

;

jeví se

prvnímu

Mácha v ticátých,

pohledu. Neprávem bylo shledáváno v tom, že oba,

k stejným básnickým

vzorm

a že

lyrický výraz oné neurité nálad dobové, které se íkalo sv-

tyto

spolené rysy neznaily by

nic více neŽ

práv

píslušenství

k téže škole básnické. Mácha a Mayer náleželi k stejnému umleckému typu mocný sklon k filosofické refleksi pojil se u obou :

s

mocn

vyvi-

nutým životem citovým melancholii myšlenky provázela u obou bohatá melodie lyrická; oba, puzeni neodolateln pocitem spíznní, ;

zapádali se neustále do tajemství Noci. Ovšem, Mácha byl bjtostí ne-

pométn

složitjší

danek, a on toužil

Vnosti a Nicoty kladla mu celou adu háodpovdti na všecky citový jeho život zabíral do

:

Sfinx

;

svého širokého okruhu také oblast divoké vášn,

tlumená a nevýbojná, neznal jako ;

ale

i

svt

jíž

Mayer, povaha

umlec ovládal netoliko íši hudby,

barev, kdežto u melodického

Mayera vše tone v

stínech,

v erni a bli.

Snad niím nelze zmiti pesnji

rozdíl jejich

femperament pi

veškeré píbuznosti jejich základního typu, než postavíme-li vedle

sebe dvojí pojetí Noci u tchto melancholických milenc temnot. Má-

cha

dramatickým básníkem Noci v témž dalekém dosahu jako Nmecku neb Musset ve Francii. Nalézá v ní všecky píkré

jest

Novalis v

rozpory svého falství z

nitra,

jeho touhu po vzletu do

stan

svtla, jeho zou-

prázdnoty erného záhrobí, a stoje uprosted hmotných stín 24

plnoních vede

Temnou Nocí a Jasnou Nocí, jemuž svým kusem lyrickým, kde vše-

napiatý dialog s

dal klasický výraz nejdokonalejším

cek marný idealism pozemského odsouzence tryská svtelným výki-

kem závreným: „Vy hvzdy

jasné I

Vy hvzdy

ve výši!" Zcela jinak

Mayer, básník „Znlek noních" a „Stín veerních". Jemu Noc není naprosto dramatickým initelem, nýbrž spíše uklidujícím vyrovnáním

všech rozpor, jimiž se do

eho

její

ochrany,

nedostatek

jej zranil

vda, že u

„Má

duše

jí

smilování a lásky boží,

:

soucitu ohlížela,

na ni z

tebe dýchá,

Nezkojnou touhou k tob duch

mj hárá,

v tvých hvzdách hledá mír a pravou

mu jen

— a z toho

obejmi mne,

lid

mne

vlast,

kára.

mn pisouzená,

Milenko jediná,

nech poznám

smrt spojí nás, a ty

pje

utíká

prahl, a

— jejím snm jsi rozumla —

hojící láska

zde boj

dvrou

marn

— snad že na svt pišla lichá —

marn po

jen tys

em

dojde toho, po

jeho melancholii

nítil

se

den. S plnou a oddanou ní

jsi

lásky slast

moje žena"

—

—

v poslední „Znlce noní" a snad ješt uritji parafrasuje vykou-

pení Nocí ve „Stínech veerních":

„Na

nebi se v zásvitu tesoucím

tichá veernice pozachvívá,

jak

svit lásky boží

smi/ováni a

Zem

s

se modlí.

nade mroucím

nim mír

rozlivá.

Oblak modrý nese

ku obloze její dkování, klesne pak a vzdechem rozplyne

zpt zas nesa Smilování a mír

v

se,

boží požehnání."

— v tchto dvou slovech, která tak asto se vracejí

Mayerov lyrice, vábíce básníka patrn též svými hudebními valeury, 25

:

skrjh^á se

také jest

to,

klí k

:

ddicem

V

celé lidské bytosti jeho.

co Mayera myslitele pojí

Máchou

s

nich obsaženo jest však

a co je

oba dlí. Mayer

soucitu máchovského, jenž není píležitostným hnutím

srdce nad tím oním jevovým utrpením, nýbrž zásadním postulátem

svtového názoru. Mácha silou soucitu

svta. Mayer,

vesmír, rozpadající se v bezcílné atomy,

si

znovu buduje Mayer vidí v soucitu

pímo

;

pesvdený

slitování a soucit náleží

mou písn Mayer

k prapodstat boží kdyby ;

by možno

losrdenství, nebylo

základ a

ád

a vroucí teista, nepestává opakovati, že

Bh neml míti mi-

na této pusté planet. Lehkou for-

žíti

se vyzpovídal ze své teologie

„Vil jsem, jak na a

se

vivá,

vné milováni

na nebe a na Boha

a boží slitováni.

Ta láska z svta uprchlá,

Bh s andly dimá,

a

a brzo-li se nezbudí, já

budu dímat

s

nima."

Mayerov

lyrice kusy, kde erná pochybnost otásá základní p. krásná báse „Zhyneš", jejíž ist máchovské kouzlo zvýšeno jest dvojnásobným obrazem závreným. Ale tyto krise jen posilnily konenou víru básníkovu, že Bh, vné a nekonené slitování s trpícími a hešícími, udržuje svt v rovnováze práv touto

Jsou v

tou vrou, tak na

Mayerv

svou pramocí. Opravdový a jasný teismus

neváhá a dává

samému Bohu se zjeviti a odpovdti k pochybnostem lovkovým. Míním proslulou „Vnost", mistrovský kus výpravný, jehož obdivuhodné souhry epických povídkách zase teprve v základech bytosti brátiti

J.

a lyrických

sil

dostihl v básnických svých

V. Sládek. Žena sebevrahova, zhroucená až

hrzou vných trest

pekelných, odvažuje se o-

otázkou na Boha sama

„Ten

Bh,

neml Ten Bh, by

ta

všehomíru dobrota,

nj smilováni ? pírod se v lásce

míti pro

jenž k

by neslyšel, co dít šepotá ?"

26

skláni,

"

Ano, do šíš nás.

a kvílení vru vrhá žena smlou otázku „SlyA Hospodin, jenž nepestal se posud zjevovati, odpo-

evu hromu

Bože?"

vtrem

vídá

:

:

Velezpvem božího milosrdí nejmenším ervem lidským jest závr básn

a bleskem „Slyším!"

ného soucitu

i

s

„A

ticho zas

dvou mrtvol

v-

— ukonen bozi soud, klidné,

tam zjevn bozi

jevi

a

zbožné usmíváni slitováni,

vné lásky vn živý proud.

a

Mayer, syn a vyznava svta prosyceného božstvím, nemusil

volat,

jako Mácha, básník svta odbožštného, slova tragická;

„Bez konce láska je! Zklamánat láska

I

mohl Mayer také

má I" mezi lidmi,

zpívati chválu a vítzství soucitu

kteí na zemi máchovské odvraceli se druh od druha jako

U Máchy hrdinové zejí

:

cizinci.

nanejvýše po vykoupení touží, u Mayera ho dochá-

v jejich oku jiskí se odlesk synovství božího.

Takto

s

básní

„V poledne",

jíž

„Vnost"

souvisí druhá velká skladba

Mayerova

se ubližuje, pokládá-li se jen za obraz tídních roz-

por ve spolenosti kapitalistické a tovární to zevní rámec, jejž Mayer ;

naplnil soucitem všelidským.

pouze

vdomím

Dokud topi

— hrdina soudí spolenost

tídní spravedlnosti^ jest to

lovk plný

rozpor,

sonancí, kivd, lovk nevykoupený; jakmile však probudí v

lidské

vdomí

cích, dochází

jedince, náležícího

di-

sob ist

k nekonenému zástupu stejn trpí-

pocitem soustrázn slitování a míru, jest vykoupen, pravý

boží syn uprosted strojové civilisace. Otevírá ventil, domnívaje se,

že iní to proto, že nemohl vykoupiti všech

Rudolf Mayer našel ve

svt

—

a vykupuje sebe sama.

ád, zákon, mravní oporu vesmír jest :

ovládán Bohen plným slitování a obydlen lidmi, jejichž srdce vykou-

pena jsou soucitem. Co hledal ve stínech noních,

zjevilo se

mu

i

v

stízlivém svtle poledne; co bylo požadavkem Prabytosti, odkryl i pod

halenou prostého dlníka. Jak by byl

asi

zobrazoval nadále tento

vykoupený? Byl by se naklonil k prosté kráse hrdinství, jak

která

svdí

mla býti

plán dramat „Obou

lidu a jeho

Gracchv"

svt

mravního

a „Václava IV.",

oslavou ideí demokratických? Byl by hledal jeho typy 27

uprosted soudobé spolenosti,

jejíž

chvatnou paradoksnost zachytil

v jediném svém dochovaném novelistickém nártu „Kapice osudu"?

i byl by šel tam, kam v šedesátých letech mohl založení píklad

duchy jeho

básník ruských?

Náhrobní kámen odpírá každou díla

již vésti

odpov o

poetovi, z jehož celého

šumí hluboká slova eckého choru: OiyiTQá yÓQ zá dvacv/ij jÍQOTOig tinaaiv* (1916)

* Nebof slitování písluší všem smrtelníkm v Andromacha.)

jejich neštstích. (Euripides,

NMCOVÉ

POSLEDNÍ POVÍDKA BOŽENY

V

pozstalosti Boženy Nmcové byly nalezeny dva povídkové zlomky:

..Cesta s pouti" a

„Urozený a neurozený".

básníka uskutenila alespo

ásten smlé

svého života, kdy pro litomyšlský soubor nec výpravných prací: „Cestu

nich oslabená a chorá

plány poslední doby

Augustv slibovala

venkovského". pojat byl

již

vreného

celý

v-

„Neveselou svatbu", „Zlatou

s pouti",

„Urozeného a neurozeného" a „Obrazy

tchyni",

pražského

z okolí

Poátek „Cesty s zredigovaném f eksí do J. V. Novákem ve

i

pouti", jehož rukopis se zatím ztratil,

roku 1891

zá-

svazku Kobrova vydání a odtud do IV. dílu edice Laichfrovy;

pvodní znní, zprávy

V

které Žofie Podlipská

ponkud

odchylné od

mla

bžného

v rukou a o

tekstu, jest

nmž

podává

nám nedostupno.

Zato povídka „Urozený a neurozený" otištna byla z rukopisu diplo-

maticky

i

se škrty a opravami V. Tillem teprve roku 1916 v

Sborníku (a odtud M. Gebauerovou v

III.

svazku

její

edice)

;

i

Topiov poskytuje

nám bezprostední pohled do slovesné dílny spisovateliny. Oba fragmenty náleží k sob práv jen dobou vzniku, jinak bylo by je

možno oznaiti jako

jest

tu

tvoení Boženy

protilehlé typy povídkového

Nmcové. Námt vypravování

o „Urozeném a neurozeném" vyvážen

zejm z osud rodi Panklových, jejichž seznámení rozpádá se

do široka; pednes neuchyluje se valn od naivní a nesoustedné

vcnosti prostomyslného

vypráve lidového, jímž byl v tomto pípad

vrn dochované ovzduší eledníku ei a píznaný pomr nmeckého venkovana v pan-

otec spisovatelin, jak dokazuje a konírny v jeho

ských službách k životnímu prostedí vídeskému. Spisovatelka se tu nikde nepovznáší nad reprodukci a nepostupuje tudíž k vyššímu aktu

tvrímu; odtud pízemní, nesvobodný, malodušný

tón celé práce,

v níž látka doposud ovládá vypravovatelku, nejsouc od ní hntena a modelována, jícího se v

— s tím souhlasí také improvisaní ráz podání, rozbíhanejedné zbytené a plytké

odboce na

prázdno.

Pes

to

leckterý znak povídky, letmo nahozené podle rodinných vzpomínek,

svdí

o tom, že látka

již,

nickým nitrem Boženy

tebaže jen chvatn,

Nmcové

:

liniemi jest nakreslena dvojí domácnost,

iny deno

tety; ve jest

shod

s jejími

prošla názorovým i bás-

v jejím duchu istými

vypravovy

i

zetelnými

sestry

i

Teréz-

úmysly hospodásky výchovnými rozpe-

líení vzorné životosprávy hrabcího koího; zcela jako 29

v

„Babice" neb „Pohorské vesnici" naznauje se

tuto,

i

pokud možno

ze zlomku souditi, že poslední rozešení dobrého osudu lidového leží

dvra

vlastn v ruce panstva, jak znla

období patrimoniálního,

jeví.

Ale

práv

je-

Nmcová namnoze

hož básnickou kronikákou a tlumonicí se Božena

proto že povídka nevyspla nad fázi improvisované

reprodukce, nezvládla

jí

básníka onou logikou

srdce, kterouž v mi-

strovských dílech svých z pravidla nahrazovala realistickou zákonnost

odvozenou nepedpojatým a nefendenním pozorováním ze

života,

skutenosti.

Zato „Cesta

s pouti",

znan

rozsahem

vtší, ale zachovaná vzhle-

dem k celku ve zlomku vlastn skrovnjším, náleží celým rázem k tmto dílm opané kategorie, v nichž tvrí obraznost doista zvítzila nad námtem, umlecká rozvaha nad volnou improvisací, djový rytmus nad dokumentárními jednotlivostmi látky bezprostední, jako jest

píbh

roních

— svtlý genius

poas

v

epiky tak

pírod, usmívá

se

nad touto báchorkou skutenosti, kterou poetka dozajista dlouho prožívala

vnitn, než

hodnjší podivu, topise Boženy

úpln

ji

svila

papíru. Tento ráz „Cesty s pouti" jest tím

ježto z podání Žofie Podlipské v jejím lyrickém živo-

Nmcové

známe, jak

spisovatelce službu

pi

zápisu povídky vypovídaly

již

tlesné. „Drahocenný ten rukopis",

její síly

poznamenává Žofte Podlipská sugestivn, „svdí o nadlidském pemáhání se ku práci. Písmo jest stále pkné a itelné, ale vta za vtou

svdí o vnitních lovk trpící již ani ro-

petrhovaná, nahrazovaná tením stejn dobrým, bojích a nepokojné váhavosti ducha, ve které zeznati

sob

netroufá, co je dobré a správné.

písma jak slohu

jistotu

pláe nad

Nmcové

Kdo vidl kdy vítznou

v rukopise, dokud byla zdráva, za-

tímto pohledem. Zvlášt poslední stránka tohoto rukopisu

tak milého, podává oku pozorovatelovu pohled

zápas

té bytosti tak ušlechtilé."

podání povídky není

ostatn vypozoroval

vbec již

Avšak

stop po

ani v

pímo

osnov,

na smrtelný

ani ve

slohovém

njakém úpadku tvoivých

zasvcený psychologický pohled

sil,

Žofie

jak

Pod-

lipské.

Jest naráz patrno, co pro svou poslední novelistickou práci

Nmcová z

vyvážila z vlastních zkušeností zevních

i

Božena

vnitních. Cesta

Prahy do západních ech, kterou po svatojanské pouti koná Verunka

Blaženovic do Obic u Klatov, byla

jí

samé dobe známá

z

dostavníko-

vého spojení mezi Prahou a Domažlicemi a také bludnou oklikou 30

pes

evnice do Velkého Vosova, kam Verunku zavedl zmatek a patrn též neviditelná ruka dobrého osudu, znala

Zbraslav, Jílovišt,

úzkostlivý asi z

pražských výlet

s páteli,

šího dobrodružství, než spoléhati, že

kem se

jí

neleží daleko i

sice líbilo, ale

doby

mácnla

as

se s

jí

zdávalo, že není radostnj-

pravidelné dráhy a

pece

se

nakonec dospjeme cíle. „Chýše pod horami", která vzni-

píbuzném. Snad

jisté

kdy

na

sejíti

vlastní

od „Cesty

s pouti",

založena jest na motivu

tsn

vstupní nálada Verunina pi odchodu z Prahy, kde

kde pece trpla nepopsatelnou

cizotou, odráží

do

dojmy spisovateliny, která v Praze jen napolo zdo-

a proto vždy toužila

po volném vzduchu a prosté srdenosti

venkova.

Co však Božena Nmcová

to její

nejdražšího a nejosobitjšího vložila do

nestárnoucí a neumdlévající ilusionism lásky,

„Cesty

s pouti",

tvoící

— již ve zlomku — hlavní moíivické pásmo

povídky. Mladá a

istá Verunka,která dotud nepoznala milostného rozechvní a plamene, ale instinktivn tušila jejich pravou moc z vlastního odporu k vnucovanému ženichu, mine jenom proto svého formana Dohnálka a pak

pravou cestu k berounské

silnici,

aby v rozšafné a estné rodin Bra-

dáov ve Velkém Vosov našla štstí svého srdce u mladého truhláe Václava. Pouze ve dvou výjevech, krátkých a skoro pantomimických,

setkává se Verunka Blázenova

s

Václavem Bradáem

— le kolik mocNmcová vlo-

ného a hluboce výrazného lyrismu dovedla tam Božena žiti!

Když jí v Zbraslaví dva neznámí mužové, v nichž pak podle vy-

pravování

Toniina pozná

jejího

snoubence Fraka Milevce

a jejího

bratra Václava, ukazují cestu, pocítí k mladšímu z nich náhlou náklonnost,

teba že ohnivé dobývat elství hocha prošlého svtem na okamžik

zaráží nevinné sedmnáctileté

dvátko z pošumavské vesniky. Vácpvabem mladistvé poutnice v pI

lav jest okouzlen

zdravým a svžím

vodním

zapomene na

kroji, ale

ni dozajista

po

chvíli.

Teprve, když

mimo nadání dom do Vosova, najde spící Verunku ve své komrce, „ržové poup v mechu, fialku v listu", jest nadobro oarován a cítí, že udeila hodina jeho milostného osudu. V tomto rozkošném výjevu, jímž zlomek se pohíchu koní, zalitém ervánky cudnosti, ozáeném sluncem lásky a oroseném krpjemi nhy, odhaluje se navrátiv se

pravá povaha Václavova: jeho rozmarné dobyvatelství odpadlo, jeho furiantské žerfy pohasly, a pouze istá a zdravá mužnost roztouženého a rytíského srdce

i

pudu zstala. 31

tená

Není teba zvláStnf divinace, aby

mla

uhodl, že idyla lásky mezi

Ústedním motivem povídky,

ale

po jakých dalších dobrodružstvích, cestách, po kterých oklikách

ro-

Verunkou

a

Václavem

se státi

dinného nedorozumní, po kolika odbokách djových, byly by spo-

leného štstí spoleenské

a životního spojení došly tyto

vrstvy, urené pro sebe

se dohadovati, ale více než

v „Chudých lidech" byly by

dv lidové postavy z téže

hnutím krve a

pravdpodobné

ob

prosté a pokorné

dti boží dosply

blaženosti jen vlastní dobrotou a láskou, bez zasažení a

—

ských píznivc

i

v

tom

jest

Tžko podobn jako

jistotou citu?

jest, že,

pispní pan-

podstatný rozdíl, ne-li pímo protiklad

k „Urozenému a neurozenému". Že milostný

píbh Verunin uren

byl

básníkou pro samo popedí

dosvduje soubžný erotický motiv, pikomponovaný se vzácnou umleckou rozvahou. Jako astji dobrala se Božena Nmcová tuto pokud možno pesné a názorné povahokresby své rekyn tím, že podle ní a proti ní postavila jiné karaktery ženské, povídky, také zvlášt

i

nejprve i

její

pražskou

rozšafnou emeslnici, moudrou manželku

tetu,

matku, pozdji pátelskou spoluputovnici do Vosova,

Toniku Bra-

dáovou, vysplou yiadvacetiletou dívku, hledící do života bez ilusí a spíše již s odevzdáním, ovládající rozum citem a osud zákonem mrav-

Toniin románek s Janem, velkou a marnou to láskou pítomný její vztah k ženichu Frakovi Milevci, tvoí úmyslnou folii k radostné milostné idyleVerunin. Tonika Bradáova byla zklamána, zrazena mužskou nestateností, pohbila svží pelud prvnosti.

Minulý

mladosti,

i

ního vzeplání, musí a

vzíti

za

pece pi tom nepozbyla

vdk

manželstvím z rozumu a z rozvahy,

základní zbožné víry v

první, velké lásky, na jejíhož dárce myslí

jasn

a s

moc a posvátnosf odpuštním — jaký

skvlý doklad erotického ilusionismu Boženy Nmcové, nepohasnuvšího ani na sklonku jejího poplenného, zrazeného života

to

I

Byl to sám rozklad tlesných rozvila milostné

sil,

co básníce zabránilo, aby opravdu

pásmo poslední své povídky rozpádajíce ;

odkázáni takka jen na dohady,

opené

Takto nabyl fragment podoby

ponkud

prostší a

mén

jiné a musil

epickou komposicí pouhého sledu

prostoupených obvyklými prvky povídek B.

chovn

je,

jsme

o období jiných jejích prací. se

spokojiti

píbh cestovních,

Nmcové: národn

i

vý-

buditelským výkladem o školském vzdlání pražském, etno-

grafickými poznámkami o lidových krojích a zvycích, drobty ze staro-

52

dávné poesie formanské mravounými Úvahami o emeslech ;

fo z

atd.

Vše

arci zárove pispívá k povahokresb Verunky Blázenovy, jedné

tch

typických dívích lidových postav Boženy

svou radostnou víru v tlesné

lesnila

vonícího pírodou a

i

cudn

Není

zt-

mravní zdraví našeho venkova,

pružném

tílku,

modelují-

pece s pirozenousmyslností obrysy starodávného kroje.

a

to již

Božena

jimiž

pvodní poesií. Manesovský úsmv kvete Verunce

netoliko kolem rt, ale po celém krásném a

cím

Nmcové,

pouhý

Nmcová

realistický genre, není to jen primitivní idyla, co

dovedla do své Verunky

vložiti.

Jak svou postaviku

zmonumentalisovala a ztypisovala, ukazuje nejkrásnji, až legendárn posvátná a

kam

nické,

pece zárove

vrn

skutená episoda v chaloupce ev-

po cest a odkud odcházela, obdaro-

se pišla poptat

ubohou rodinu churavého dlníka chlebem a svatými obrázky,

vavši

stíbrnými penzi a laskavým

úsmvem. Zde rozdává plnýma rukama

ono štdré ženství a pospolité

lidství

jest

potebou

a radostí a

básníino, jemuž konání dobra

zárove samozejmou oporou na cest mezi

propastmi spoleenské bídy, mezi srázy posupné tvrdosti.

Snad moralista odsoudí jako

citlivou naivnost tota

ských otázek dobrodiním a almužnou a pizná, že

duším tak naivním, jako

svtem

jest

poutnické

dvátko

nezamýšlí, nýbrž pojímá a pijímá

jej

ešení spoleen-

mže postaiti leda Verunka, jež se nad

prost srdcem,

ale odsu-

dek takový zneuznává naprosto vlastních zdroj básnické humanity a živého rousseauismu Boženy Nmcové, odkud temeni její víra v lo-

bezpené pesvdení o podstatné dobrot jeho, která zázakalenými pomry, ale na konec pece vítzí. To vše jí bylo posilou a záštitou v tžkých dobách zkoušek a utrpení, to hálo její unavené srdce a její hasnoucí oi v hodinách pedasného západu, vka,

její

pasí s

doasn

to inspirovalo

ji

též,

když psala onu povídku poslední, petrženou práv

am, kde vítzství dobra a lásky

Kdo

mlo

zazpívati svou plesnou píse.

takto chápe „Cestu z pouti", opakuje

si

krásná slova, jež Žofie

Podlipská vložila do svého láskyplného rozboru povídky, ztotožujíc

Verunku nice. té

básníkou a kladouc této na rty vyznání „Já jsem ta poutNadlila jsem z poklad svého srdce a jak rádal Vzpomínejte s

:

ubohé poutnice !" Zajisté že

vzpomínáme

a to s

vdným

srdcem, zajisté porozumli

jsme tomuto tajenému vzdechu utýranépoutnicel" (1920)

MALÍSKÉ UMNÍ VÍTZSLAVA HÁLKA souborné a úplné vydání Málkových cestopisných

Nedávné

ton mohlo

pouiti také

feuille-

kdož se do studia našeho básnictví

ty,

kde tkví vlastní umlecký význam tohoto mistra peceovaného a dnes naopak namnoze podceovaného. Vtchto

nezabírají kriticky,

zprvu

lehounce nahozených rtách velmi bezstarostného a lehkovrného

krom

poutníka hlásí se ke slovu

nadšení krajn prostoduchého a

inteligence sotva prostední, vedle

mimo rozmar

vším onen orgán, kterým Vítzslav Hálek

—

básnický zrak

vlada a

dobyvatel,

mlhavou sentimentálnost,

kalící

a tvoil nej intensivnji:

žil

roz)tošntJ!.

Jakmile dovedl

svží istotu postehu,

pozorovatelskou svou vlohu v pravou tvoivou

domuje a

nkdy

oko zabírá

s

sílu,

i

pemoci

rozvíjel

Hálek

uvsoustedné

která se sama

až virfuosn staví na odiv; pak dychtivé a

rozkoší

pede-

stále mladistvý

spoívá

radostností nové okruhy barev a tvar,

na nich v klidném uspokojení a vychutnává zpravidla bez ideového úastenství jejich jevovou jedinenost. :

Nesrovnávejme Málkových vzpomínek na potulky po Balkán a Ma-

lii,

na plavby v Jaderském

po Tatrách

i

Krkonoších

vanými „Obrazy

s

z ciziny",

i

erném moi,

národ

níkových

let

to

ist

bezpen

odškodní nás v tchto cestopisech

pírody

výtvarné postehy, které na chvíli okouzlily zrak,

úsmv

dobro-

— jaké nadání slovesného malíe projevilo se v takových

obrazech! Právem požívají plavby po jižních

kovy

z

ped

Benátkafni, hra

rží

již

proslulosti

moích

msíní veer

:

i

na

nkteré svtelné feerie Mál-

náhlý slunení východ na vlnách

a fialek na

fosforující jiskení v hlubinách

malby

uhaduje

z nejlepších bás-

naplnily bytost smyslovým blahem a zase pohasly jako tivé

a propraco-

vedle básnického myslitele,

jenž prožívá všude rytmus civilisaního vývoje a

národ. Za

noní bloudní

naivní divák ledabyle vyzbrojený na

cesty po kižovatkách kultur a

duši

i

jmenovit pokud jde o stránku názoru a

— tu by špatn pochodil

pojetí

na denní

Nerudovými zaokrouhlenými

veerním obzoru

hebenu

nad Bosporem. Nebyl však menším

mistr, jenž se kochal

za Kotorem,

vln blíže Korfu, stíbrný

umlcem

krajino-

nkolika nezapomenutelnými pohledy

pevninskými: strohou tuhostí ernohorských skalin, kyprou zelení

úval nad Caihradem, písnými obrysy Vysokých Tater za noci, zvlášt však stupnicí barev a svtel, kterou za posledních 34

let

jeho života ro-

;

zehrál

ped ním

rodný kraj eský, po prvé za vzestupu od mdle zele-

ných travin na Labských loukách k bronzové

žluti plání

porostlých

kleí a po druhé za rozkošnického bloudní domovským Ouporem, kde se vysoké a šavnaté palouky ze stínu starých raly a zavíraly,

pohledu na

mníce

širé,

dub rozmarn

rozví-

barvy a svtlo, až posléze vrhl do duše

pi

dravé Labe dojem prudké volností.

Hálkovakrajinomalba v tchto cestopisech není ani ztuhlá ani chladná jiskí mladistvým temperamenfem náchylným k rozmaru a k veselí ;

vyjaduje neumoitelnou

svcuje

ji

humor, jenž

vitalitu,

jest

tato zdravá, jará a krevnatá

ale

zdraví.

Není sporu, že

pirozenost bez odstín a polotón pro-

a kulturou, jest

peramentem. Nelze

tvrditi,

nepozmnný

nadán význaným umleckým tem-

že jest to onen ryzí femperament básnický,

njž Vítzslava Hálka peceovali jeho

že k

chce dobývat svta ; po-

stejn jest jisto, že týž stedoeský venkovan,

podstatn studiem pro

denn

potomka selského rodu, jenž se valn neodcizil své kmenové

zrazuje

pd,

která

znakem dokonalého

vrstevníci.

Nevadí také,

nmu nebylo pimíšeno ani dost málo schopnosti myslitelské, což

ped

tvrtstoletím stailo k popení Hálkovy ceny vbec. Staí, že to pedevším temperament malíský. Toto poznání, málem samozejmé pro podružnou vtev Hálkova spi-

byl

sovatelství,

jakou jsou jeho cestopisy, platí však v neztenené míe též

kmen jeho básnické tvorby. Co z ní ješt pedstupuje oprávnným nárokem ped soud budoucnosti? Vedle jadrného a

pro vlastní s

hutného povídkáství zralých Málkových

let

a s ním sourodého

umní

šastn zmocnil ady svébytných fieského venkova, jest to jediné básnický cyklus „V pírod", prozáený pi veškerém bohatství jevové pedmtnosti tak vydatným, opravdu letním sluncem básníkova svítícího nitra. Bude ítán a zajisté

veršové karakteristiky, jímž se gur

i

milován ješt dlouho, až ani dorstající

lována

mlkou

písní", a až

dvátka nebudou již okouz-

sentimentalitou a pošetilým

sebevdomím „Veerních

nadobro propadnou v makulaturu Hálkovy veršované po-

vídky byronské, jejichž exoism není než špatn maskovaným nedo-

statkem smyslu pro skutenost a jejichž naechran divadelní „obecné lidství"

programov, avšak nuzn zakrývá neschopnost individuální

kresby. Literární

Vlkovi

vda

ukázala

dmysln

náleží tu zásluha hlavní

mínno pivedeno i

tím, že se

—

umlec, 35

a

pesvdiv —

Jaroslavu

kterak Hálkovo dozrání bylo podspíše instinktivn než

uvdo-

mSlou úvahou rozhodl nadobro

odložiti teorii

i

praksi svého mládi.

Ani selské výrazné povídky Hálkovy ze stedních

Cech

se svými zao-

krouhlenými figurami a životními problémy, ani „Pohádky nice" se svou devorytovou názorností, ani lyrika

z naší ves-

„V pírod" by ne-

byly vznikly, kdyby Hálek býval ulplnalžifilosofickém a nadobro ne-

básnickém bludu o umní, které prý obecn lidské platnosti dosahuje

potlaením všech rys národních a individuálních; teprve když pekonal tento elný omyl své mladosti, mohl dozrávati proto, co se velmi

povrchn nazývá jeho „realismem".

Le pes kam

to nedostává se

shrnul celou lyrickou

Hálkov

plného práva

že

nejkrásnjší knize,

svých posledních tí

datelé hledají totiž v trojdílném cyklu

let.

Literární ba-

„V pírod" pedevším Hálkovy

myšlenkové koncepty a jeho svtový názor, takže se jim dílo jeví v pod-

stat lyrikou rozjímavou

;

není pak divu, že nepisuzují

vysoké hodnoty. Vítzslav Hálek,

lovk

vším spíše než myslitelem, tebas

si

instinktu a

mu

zvlášt

smysl, byl však

svém osudném sebepece-

to ve

ování sám namlouval. Jeho protivatikánské svobodomyslnictví, podstunedovede se vyva-

pující co nejradikálnjší zápas se zjevením a církví,

rovati

postoj sebevdomého hocha. Sotva lze si pedstaviti naivnjšího

odstínu populárního

monismu než jaký vyjaduje jeho nepetržité

ztotožování boha a svta, ducha a pírody, se jeho laskavá a

úsmvná humanita,

síly

a hmoty. Podrobí-li

provázená

nejdvivjším opti-

mismem mládí, sebe mírnjší kritice mravní a spoleenské, neodolá jejím nárazm. Slovem, innost intelektuální jest tu ímsi zcela podružným, co se koná pro pvodní citové okouzlení jakmile by se ozvaly proti tmto improvisacím srdce skutené filosofické námitky, odmítl by je Hálek svým známým svrchovaným posunem posvcené ruky jakéhosi básnického hodnostáe. Význam Hálkova naivního na;

turalismu myšlenkového spoívá leda v tom, že byl básníkovi oporou

v jeho smyslovém

úsilí,

vynaloženém na

to,

aby pro eskou lyriku

bylo vydobyto.volné a radostné pírody, v níž proudí v plesné šíi slu-

není svtlo a istý vzduch, oblévajíce lovka základními podmínkami pirozeného a blaženého

života. Spoléhaje

vuje jí bezmezn, Vítzslav kult otevené, pokojné a

kové, a jejž tuším

Hálek mohl

na pírodu ve všem a

nastoliti

záivé krajiny, jehož neznali

napovdl mladý

Jan Neruda, v

d-

u nás onen svtlý starší

romanti-

nedocenném

cyklu

»Z kraje" v „Knihách verš". K. H. Mácha, jenž se dsil lhostejnosti 36

studené pírody k osudu lovkovu, utíkal se

noní

pirozen do veerní

a

uzaveného obzoru a horského i podhorského útvaru, hned jeho obraznost petváela až k ireálnosti také bala-

krajiny

kterou

si

;

dikové,podle jejichž názoru íhají na lovka v pírod na každém kroku

temné

a záludné mocnosti, vyzývajíce jej

se s pocitem

k mravnímu zápasu, nemohli

bezpeí oddávati kvetoucímu a vonnému náruí zem,

vztaženému k lidskému srdci za jasného dne. Takto naše básnictví až

do Hálka vracelo se k podobným sceneriím, jaké se v eské krajino-

malb tmjí odvahu

i

až do

píchodu Antonína

Chittussiho, jenž

ml

zárove

schopnost oddati se pod širým nebem na uritém míst a

v uritém okamžiku bezprostednímu pozorování beze zetele na abstrakce získané z

rzných zkušeností

a

kombinovaných vzpomínek.

Také Vítzslav Hálek má tuto odvahu a tuto schopnost istého malíského zraku, který nechce a nedovede uznávati vyšší pravdy nad empirickou pírodu

mnící se každým okamžikem souhrou slunce a vzduchu.

Prospl-li v tomto smyslu Hálkovi jeho naturalistický optimism my-

šlenkový a pomohl-li nal a s lehkou myslí

Vítzslav Hálek, u

mu pi umleckém

mžeme mu

nhož spontánnost

intuitivníjistotouotom.jakou formou niterné,

nevdl

asn s

i

jal se

tvoení nebyla nikdy provázena

má

vyjáditi své kypící bohatství

sám, zda impresionistické postehy zrakové

dji do struné formy písové, causerie,

sebeosvobození, dosti vyko-

prominouti jeho naivnosti ideové.

stídav

i

zave

ra-

rozvede výmluvnou prosou lyrické

užívati genru obého.

Vycházely

totiž sou-

cyklem „V pírod" pod arou „Národních list" jeho

pvabné

kruhy popisných, malebných a anthropomorfisujících pros „Z podzimní saisony v pírod", „Nkolik zimních v pírod" ;

iv

tžko

íci,

oblasti vtipného,

virtuositu.

paprsk"

a „Jarní saisona

zda v oblasti lehounkého, skoro taneního

vdku

dobrodušného humoru prokázal tu Hálek vtší

Ale v pamti potomstva byly zastínny tyto „pohádky z pí-

rody" nadobro veršovanou knihou, akoliv v istot výrazu a v lyrické svéprávnosti vzdálené veškerého pamyšlení a pafilosofování dá znalec

pednost prosaickému ztlumoení hlas a hlásk, pohyb a kmit

v pírod.

Hálkv dil se

pouuje nás, že ve dvou eských krajinách zro„V pírod" na Ouporu v rodném Mlnicku a na Závisti

životopisec

cyklus

:

nedaleko Prahy; tu jako

umlec

i

i

onde

milenec.

I

blížil se

Vítzslav Hálek k pírod zárove

prmrný 37

milovník

eského

kraje

mohl za

sedmdesátých

lef

snadno pochopiti pAvab ouporského

pod

zátiší

vi-

norodou skalou mlnickou a na stoku dvou širokých, požehnaných

ek

s

mohutnou homolí

ípu

na obzoru

— mkké a vlídné

barvy se-

lanky kladou se tu na obrysy krajiny heroické. Za to háje a lesíky na vltavských svazích proti Zbraslavi nebyly v mírném a tlumeném svém

vdku vru

niím, co podle tehdejšího vkusu dostaovalo malebné

kráse; teprve objevitelské oko

umlecké musilo zde

zjistiti,

zachytiti

a zamilovati si slastné kouzlo nenahraditelného domova. Chtl-li

Hynek Mácha

rel

a vydal se

pírodou

žíti s

pi skrovném

svitu

a v

Ka-

pírod, vykal v Praze plnoc

msíce do kivoklátských nebo karlovo-

týnských les, tam v divokých roklích nad huícím potokem a pod

zíceninami starých zdí uprosted neproniknutelného hvozdu íhal na

východ slunce, opojen pozorováním, jak svtlo neúplné neb tlumené

do fantasfina petváí temné obrysy balladických kout. let

pozdji

se

cítil

O

tyicet

Hálek rovnž stísnn a zrazen v dusných pražských

zdech a toužil stejn dychtiv po

pírod

za jarního neb teplého od-

:

pldne, když slunce vládlo svrchovan obloze a vzduchu,

dal se za-

nad útesy neviditelné Vltavy, pitulil se ve tráv nebo v mechu blízko k proháté hrudi zem a docházel svrvézti

do

Závisti a tam, kdesi

chovaného blaženství, mohl-li pohledem co nejpímjším a v sousedství

úpln bezprostedním

išné íše, nad

jejíž

vnímati drobné výjevy z rostlinné

životodárné slunce. Staíval cení, jehož netoužil „v

na dno prožil v ;

i

živo-

zelenou oblastí prohání se lehký vítr a usmívá se

kvt

mu

kratiký okamžik zasvcení a posv-

utrmácet stoletý", ale dovedl

jej

vypíti až

nm nkdy vytržení panteistické modlitby a jindy smy-

sln rozkošný pocit vné svatby v pírod „Dnes do skoku a do písniky! — Dnes pravá veselka je boží, — dnescelýsvtavšeckovpárku :

— se vedou k svatebnímu loži." Nejsou vzácností mezi Málkovými pírodními motivy láskyplné a

pelivé perokresby, kde ruch v trávách

a

na stromové vtvi oživuje

jako by pod zvtšovacím sklembásnickéhopírodopisce, jenž, tiše pi-

jemn

broušenou lupu a pravicí zdobným sám tak piléhav íká „drobnojemný obrázek" zbloudilí mravenci s ranci jako pašei lopotí se ve zdraví v hedvábném mechu pod jedlí zralá jahoda v podkeí potmšile a s rozmarem pul vábí a pl kreje nad starými koeny po zeleném oblouku z kapradí leze pavouek, aby vidl modré klenutí pomnnek a

kren,

levicí

pidržuje svou

rukopisem zapisuje

to,

emu

:

;

;

38

zlaté

paprsky jezdící skrze zábesky vtví jiný pavouk mezi ;

lehkými buky chodí

s

kuráží jako

paáca po provaze

napodobí vážným krokem vojáka na

stráži,

váb

dvma

a za chvilku zase

tak k

sob panny

mouchy. Odkud všecka tato grácie miniatur až japonsky kehounkých?

Soustedný pohled si

z blízka

veden

jest

personifikací ješt více pibližuje

to,

láskou co nejdvrnjší, která v

ve jasný humor jiskrné vervy vnáší svou

em

se

jí

groteskní

zalíbilo, ale záro-

nesoumrnost do

nepatrných krajinných výsekv.

Takto se Hálkovi a louku, aniž jevu.

pede všemi lyriky našimi podailo namalovat pole

poteboval jakékoliv kulisy a jakéhokoliv lidského vý-

A pece

zachvívá tu život velmi rušný nivou prohátou až po

modrém vzduchu májovém žitný lán taní šust hedvábným šatem skonou, objímán a líbán sluncem na jetelišti srdce a koupající se v

:

;

zlatí brouci hledají

v

tylístek lásky a pamlsalky velky ptají se po

medu na mezi dvoí ;

smíchem; osením

sají

popíjejí jeho

vni

— není

pírodní jev nadán

po

se starý bodlák sedmikráskám, které se

letí

jest

nm

otá-

vtík s básníkem a rozvinujíce je šeptmo vru potebí lidských postav tam, kde každý

sám schopností pohybu, dní, rozmaru, a kde stedoeské vsi básníkova

celý boží den chodí to nejinak než na

domova. Jako svérázný malí háje a svtlého lesa požívá Vítzslav Hálek prá-

vem

proslulosti, jíž

neotesou ani námitky pedant nechápajících práv

tajemství toho, co nazjrváme

odvahou malíského oka;

nost krajináského objevu, pravý kréslí,

jde-li o názor-

umlec radji pekreslí

než nedo-

kdežto opatrný školomet octne se vždycky v rozpacích, jež nej-

astji zamaskuje pohodlnou výtkou pravdnepodobnosti. Hálkovou pýchou smlé zkratky

posteh

I

zstanou

vysoce svébytných, které

uvádly v úžas tenáe nezvyklé dívati se výtvarn: la pijící za šera ervánky z jezera hor blounká bíza, jež vybhla z lesa na pokraj jako kozika ze stáda; cesta klenutá do les jako bílý mstek bízy ;

;

bílé jako

kída

se zelenými fábory, pedstavující slavnostní praporce

na lesním okraji tverák vtík, echrající kadeemi mlících a po;

dimujících les, které na veer

ped

odmují

každý dech stromy chodící lesem ;

hbitov pl jako kíž, samým tepením, máe-

lunou; nalomená bíza na lesním

pl

jako kazatel;

jící

zlatý

Kdo

si

msíc

lem v hloubce

v

prhledném šat

se

jezerní.

se zadívá pozornji

do tchto obraz rozkošn mladistvých ve 39

své nekonvennosti a stále doprovázených veselým rozmarem, poznám

že Hálkova pírodní lyrika podává více než sama slibuje typickým

veršem programním „jde jaro a v mysli probírá, jakých má barev a zvuk." Není posledním kouzlem knihy „V pírod" zvláštní dar za:

chycovati pohyb,

a

mní

se jím

tvar neb barva, krajinný

obraz oblohy snad proto Hálek líil tak rád ;

—

hru hladiny rybníka a kmitání motýl

teba zaísti

i

let

pták

prhled

a spád

i

potok,

v tom dokonalý impresio-

do nkolika karakteristických básní cyklu, aby vysvitla zvláštní lyrická metoda Málkových obraz pírodních na nista. Jest

p. do písn (I,

o

se

nedokavé bíze vybhnuvší

he

nebo do romance o milostné

s

poselstvím jara

potoku

do rosného svítáníka nad

s olšinou

pírody do jeho vlastního

jarní

les

bystiny k tenái

(I,

strání s

závru (II, 21.). mísí sespoitky zrakovými, až dosáhne básník nálady,

v

z

ped

14), nebo perozkošnou motýlí arabeskou Zde všude obraz uveden jest v pohyb, zvukové dojmy

10),

nitra a

jež se

pelévá

odtud proudí strhujícím tokem

— na konec vše vlaje,

vlní se, plyne a

se jako zlatá a kmitavá atmosféra letního poledne, za

houpá

nhož hasne vle

a otevírají se smysly.

Vítzslav Hálek, básnický malí, byl se

pírod úmysln i nevdomky

z

rodu impresionist a proto

vzdával, doveda

málokdy v tvoivém

individualismu vtisknouti krajin nesmazatelný ráz své osobnosti a

svého prožitku; skoro vždy mizel za ní a podizoval se

pokorn

jejímu

milostnému rozmaru ostatn pokornl a uskromoval se zcela patrn ;

v

prbhu svého vyzrávání. Kdo umí v lyrice pesn odlišiti citovost od

sensibility a melodii nitra

rod"

od šumu nálady, nepisoudí knize „V pí-

tebaže

zvláštního citového bohatství,

opak. Zde, myslím, utajen jest sám

koen

tzslavem Hálkem a Janem Nerudou ními díly lyrickými, cyklem „V

Nerudv

prostý motiv,

i

mocné

konvence tvrdívá

a zvlášt mezi jejich

pírod"

obma hlav-

a „Prostými motivy".

Každý

když zhušujícím a výrazným svým slohem

hromadí rysy krajinn malebné a náladov se kolem

literární

bytostného rozdílu mezi Ví-

karakterisující,

citové zkušenosti, kterou promítá

soustedí

pírodním obrazem

asto pak znovu podtrhuje pointou — jak tu vše prožito, pezkoušeno v krvi, v ivech a v srdci Jan Neruda neslouží pírod, nerozjihuje se v náladách, nespokojuje se tím, aby byl pouhým plátnem naa

1

piatým

ped

kvetoucí nivou a

ped prozáeným

lesem,

kam

vzduch, modrá obloha a zelený stín vrhají své rozkošné stopy 40

slunce,

— nad

tím nade vším vládne jeho osobnost, hluboce citová a skoro

odmítav

ozbrojená životními zkušenostmi. Nejde dojista pouze o rozdíl básníka ficátníka a tyicátníka neb o

zmnu a vzestup

techniky mezi sedm-

stojí proti sob dva základní typy Nerudv typ, neporušený struskou plané ideové rozjímavosti,

desátými a osmdesátými léty ; zde lyrismu. jest

beze sporu istší a mužnjší, ale to nás neopravuje k tomu, aby-

chom hálkovský

typ podceovali neb dokonce zavrhovali.

Práv

ta-

kového malíe slovem ochotné a povolné smyslovosti, nadaného vrnou a

dvivou láskou k pírod, šastného rozmarem a mladého smyslem

pro hru bylo naší lyrice teba, aby se

jí

otevela volná íše vzduchu a

svtla, jež stejn vbásnictví jako v malíství bození.

moderním znamená osvo(1920}

41

;

SVATOPLUKA ECHA

„ANTAR"

V

básnických poátcích Svatopluka sátých let proniká

obas

echa

z

druhé polovice šedevýchodního zbar-

živel exotický sytého

smysln opájejícího vení; pesfí svta hned první báse, jež uvedla dvacetiletého zaáteníka do veprvní ejnosti, „Otrokyn", zhuštná zanedlouho na „Kandiotky", se cizokrajnými barvami divokého a

i

rozsáhlejší skladba,

moská

fantasie

ech

„Boue", kterou Svatopluk

podle obecného úsudku stanul v popedí mladého literárního pokolení. Tato horká vlna dekorativní romantiky východní, která

toplukem a

jíž

echem

as

ped

Sva-

zachvátila Vítzslava Hálka a Václava Šolce,

pozdji v stupované

Zeyer, dolehla na i

na

eskou

míe

podlehl Jaroslav Vrchlický

pdu znan opoždn, nebo

i

Julius

západními

východními literaturami evropskými probíhá již v první polovici XIX.

století.

Anglickému básnictví otevely barvitý

a vášnivý orient

po star-

podntech Beckfordových a Hopeových veršované povídky Byronovy a Mooreovy v druhém desetiletí vku XIX. V Rusku, které mlo ších

svj východ na dosah ruky

a zbraní, zahájili tento

smr o

rok

deset

básník „Bachiserajského fontánu" a „Ismaila beje" v ele. Skoro souasn zdomácují mladší romantikové francouzští, po stopách Hugových „Orienfál" a za silného vlivu výtvarného umní, v asijských i afrických krajinách bizarní pozdji samostatní žáci Lordovi

s dvojicí

krásy a pekvapující vášnivosti.

V Nmecku

pak, kde orientální cizo-

pipravili Goethe s

Plátném svou západo-

krajnosti

pdu

dávno

již

východní moudrostí lyrickou a Hammer-Purgstall

uenou výchovnou i

tých

let

Hugv

Ruckertem svou

s

orientalistikou, ohlušoval za ticátých a

tyicá-

nohsled a napodobitel Freiligrath tlust naneseným

východním exotismem, strakatícím se vyzývav v šosácké šedi

pedbeznové. Vlivy tchto svtových vzor chových prvotinách, jejichž místní zabarvení

tišiny

stídají a kíží se v

má

ráz

ist knižní

e-

a od-

vozený, dokud vlastní pout na Kavkaz nenauila básníka pohlížeti re-

álnji na národopisnou smsici a krajinná kouzla pední Asie.

Znaná ást echových východních motiv zstala rtcích a zlomcích, k nimž se básník

již nevrátil,

v pouhých ná-

když se

trvale roz-

hodl zpracovávati látky domácí a ešiti asové otázky v nich skryté jen struné narážky a

nápovdi

obraznost nezapomnla

úpln na

v pozdjších dílech

svdí, že uených

prvky, které karavany 42

jeho i

bás-

nických exotik snesly do romantického písemnictví z rzných kon-

in

bohatýrského a malebného východu.

K nkterým postavám

a ná-

mtm

vrátil se, by jen zkusmo a bez koneného úspchu, Svatopluk ech nkolikráte, k žádnému astji než k staroarabské povsti o An-

aru. Znalci a djepisci písemnictví arabského pekonávají se v chvále nejproslulejšího ze sedmi

pvc

slavené Muallagáty; cestovatelé po

Arábii a Sýrii snášejí doklady, kterak po tinácté století uchovává se

v lidu skvlá povst beduinského Bayarda, jenž byl rekem v jedné

osob román ;

o bohatýrských jeho

inech

i

básníkem

k nejpopu-

náleží

lárnjším knihám pední Asie, avšak literatury evropské nechaly do-

posud takka nepovšimnuta tohoto velkého hrdinu VIL okolnosti dodaly autoritativní váhy proslulosti

pedislamské

stále

pipomínala

lidu

Dv

století.

Antarov básníka doby

vícímu

:

jeho kasida vyšitá zla-

tými písmeny na hedvábí a zavšená v svatyni kabské, národního bohatýra arabského uctil jest

jediným

z

Mohamed, mladší jeho

Antarova kasida, opvující

iny

vrstevník výrokem, že

domácích rek, které by byl rád osobn poznal. s

Je-li

mohutným sebevdomím vlastní statené

a jeiich nástroje a s rytískou horoucnosfí lásku k milence Able,

typickým píkladem staroarabské lyriky pedmohamedánské, jsou historické osudy Antarovy

skuten prototypem národního života bedu-

i Antarah z kmene vnuk Šaddadv, ztlesuje ve skvlém svém osudu trojí hlavní obsah starodávného beduinství v pustém srdci Arábie neúinského, zvlášt z období pedislamského. Antar

Abs, syn

i

:

stupné

úsilí

hání syna

rozeném s

dokonalého muže o est,

erné otrokyn

otci legitimování

;

zdvodnnou istotou krevní, po-

aby chrabrými iny vynutil

Zeliby, stálé

koovnými kmeny sousedními, hlavn

Tajji,

s

píslušníky rodu

uvedou neúnavného bohatýra na vrchol

dice pojí s bojem

hebce DShise

si

na u-

zápasy o slávu, svobodu a pokrm

Dbjan

a

proslulosti, kterou tra-

a klisny Algabry;

vrná

a vytrvalá

láska ke vzdálené sestence Able zaplétá jej do nekonených krvavých

spor s její ošemetnou rodinou, až konen pece Antar ruky mileniny dosáhne. est a pomsta, láska a krev, vrnost srdce a hrza mee, neúchylná statenost v boji a sebepemáhající hrdinství ješt ve smrti

— o stále se opakující motivy v životopise tohoto velkého Araba di povsti, jejž brzy vidíme cválati v bílém burnusu s dlouhým kopím v ruce na istokrevném hebci v popedí bojovník vyprahlou

jin

43

škdcm

písitou pouští proti

vlastního

kmene

a brzy chvátati na

vrné velbloudici za milenkou Ablou, skrývající se na oase ve stanu koovném; zpv, úton posmšný milostn toužný, provází Anfara i

na jeho výpravách za slávou

i

Uencm poštstí se sotva kdy

láskou.

lipln odlouiti v Antarových osudech

báse od

pravdy, ježto

pvodní

kasida vypravuje o nich tak málo a pozdní obrovský román arabský tak mnoho, a zde jest postava

že v tomto zrcadle

mužné

mluvnosti vyrstá Antar

pvce a hrdiny do té míry zidealisována,

šlechetnosti a velkodušnosti, politiky

pímo ve

i

vý-

vzor píkladného Araba. Ale histo-

pedmohamedánské beislámskými; djišt posunuto severnji do kraj úrodnjších

rický obraz je tu zakalen ješt jinými prvky: duinství

pozmnno

bylo

prbhem

bylo ze sfedoarabské poušti

a tím etnický ráz vypravování byl

boženské ností,

i

století živly

znan

seten perské motivy ná;

básnické umožnily pístup vynalézavé a pohádkové obraz-

znan se lišící

písn vcné epiky — takto mnoho rznorodých prvk z li-

od pvodní arabské

seskupilo se kolem postavy Antarovy

dové tradice pedoasijské, a pvodní jednota národní

i

epická byla

porušena.

Této veliké volnosti motivické, nabízené rznými versemi arabského

vydatn slovanský spisovatel, v jehož ztlumoení poznal Svatopluk ech proslulou povst beduinskou. Byl to ruský

románu o Antarovi,

užil

národopisec a orientalista polského

pvodu a pochybného politického

pesvdení, uený a plodný Josef Senkowski (1800 — 1858), jenž v zahraniní služb v Caihrad na rozsáhlých cestách v Pední Asii v Africe si získal rozsáhlé znalosti netoliko jazyk, ale národ a mrav i

i

i

východních jako profesor orientalistiky v Petrohrad, jako horlivý ;

pekladatel a neúnavný publicista horliv pak tžil z tchto známostí a pinesl do ruské literatury

znanou zásobu

látek a

motiv

indických,

semitských, iránských i mongolských. Almanach „Novoselje" na otiskl z pera

Senkowského

pvabn

1854

r.

vypravovanou „východní povst"

peklad pironíku Zapova

„Antar", kterou znovu vedle Fr. L. Celakovského, jehož

nesla záhy

„eská

vela", po 15 letech peložil do

II.

„Poutníka" Jan Slavomil (Tomíek). Bylo to jak v tradicích „obrázko-

vého asopisu pro každého", tak v tendencích pekladatelových Za:

pv obratn redigovaný list rád pinášel národopisné, zempisné a historické obrazy a povídky, hlavn z východu slovanského a asijského; Tomíek pak, sám praktický stoupenec slovanské vzájemnosti a na44

dšenec pro národopis, horliv pekládal a komplikan tlumoil z rus-

kých spisovatel

to,

co by

eskému tenái odmykalo pístup k

bar-

vitému svtu východnímu.

rys

Antar z povsti Senkowského nemá mnoho spolených s

historickým básníkem Muallagáty ani s hrdinou pozdjšího románu

arabského.

Dj

z

arabského Hedžasu peložen

jest

k Eufratu do

rodávného Tadmoru syrského; syrské prvky tradiní s

ani

bájeslovnými a pohádkovými živly perskými zastírají

arabský

ráz,

i

sta-

náboženské

pvodní staro-

takže zvlášt pedislamský duch beduinský

z

píbhu

nadobro vyprchal; celek pesunut do vladaení kalifa Omara a vy-

pímsky mohamedánskými.

praven

mocn

Velice

vystupuje v kom-

pilaním podání Senkowského duchová oblast nadsmyslová, takže tvrdá skutenost stídá se stále se vzdušným

morganického

pvodu

;

peludem jakoby

fata-

kdežto však autenticky arabští zloduchové

džinové vystupují episodicky, jest hlavní ženská postava, krásná a

moudrá Gjul-nazar

z

kruhu Avesty, a

jež

z

rodu

peri,

populárními. Ale nejpodstatnji byvši

ského

dobrých to

vil,

které vlastn pocházejí

Mooreova básnická povídka uinila v Evrop

obmnna ústední postava Antarova,

takka nadobro zbavena tradiních svých znak. Antar Senkowjest hrdina, nikoliv však zárove básník; zcela nemístn a zby-

ten zapleten jest do píbhu episodickým zpsobem arabský básník Lebíd,

Antarv souasník a jeden ze sedmi pvc Muallagáty, kdežto neuený muž inu a bohatýrství. Neprovází ho

Antar pedvádí se jako

jeho slavná klisna Algabra, nýbrž kobyla Balka, velikou láskou jeho

celého života není Abla, nýbrž peri Gjul-nazar, která se

v podobách nejrznjších; k a svobodu z jeho

boj

odchyln

tenái nedoléhá

rodného kmene, ani z jeho

úsilí

nic z jeho

mu zjevuje

zápas o est

o rodovou legitimaci, ani

o odpíranou ruku Ablinu; Antarova smrt se vypráví

úpln

jak od tradice historické tak od starodávného podání romá-

nového.

V

šamské pustin nad zíceninami starobylého Tadmoru pemýšlí

open

o zkrvavené kopí a pohlížeje do

erných oí vrné své klisny odporem k lidské spo-

Balky, proslulý hrdina Antar, zžírán hladem a lenosti, od níž sklidil za všecky

obti lásky a pátelství pouze nevdk

a zradu. Pozornost hladového bohatýra upoutá krásná sajka, za níž se

Antar na Balce cvalem tu

jal se

pustí. Již již

by

ji

bylo stihlo kopí rekovo, když

pronásledovati lehkonohou gazelu obrovský

45

erný

pták.

An-

tar z pronásledovatele stává se

a

rázem ochráncem bezbranného tvora

zamíí pevnou ranou na dravce. Zasáhne

jej,

ale jest

sám omráen

pískem, zvíeným ohromnou perutí klesajícího velikána, a zpozoro-

vdnost v oích zachránné sajky, ztratí se zrak celý píbh.

vav ješt

Na z

to

upadne ve zíceninách paláce tadmorského v hluboký spánek,

nhož

procitá všecek užaslý: jest v

klopen všemožnou nádherou

i

báchorkov krásné komnat, ob-

pohodlím. Stal se hostem Gjul-nazary,

královny duchv, vládnoucích Tadmorem, která nejprve skvle hostí,

džina

jej

po-

mu vyjeví, že jest sajkou, kterou vyprostil ze spár hrozného Gira, a posléze mu vypráví osudy Tadmoru od doby Šalamou-

pak

novy. Krásná peri odvrací Antara od pohrdání životem lidským a vybízí jej,

aby

odmnou

z tí velkých

darech

mu

útch

za služby

a rozkoší

nabízených a

jí

samé prokázané vyžádal

si

jednu

pozemských. Antar dychtiv sáhne po

volí nejprve slast msty.

Nevrací se ke krá-

lovn do Tadmoru díve, dokud nevypil této rozkoše až na dno, kde nalezl hokou neodstranitelnou pachu palivé krvelanosti. Gjul-nazar dává

mu

nyní prožívati blaženství panování, a z toho se Antar kochá

bu

tak dlouho, až pozná, že vlada,

daných dochází vždy kterou

tieti rozkoši,

sebe šlechetnjší, u svých pod-

nedvry a nelásky. Nyní teprve smí sáhnouti po mu peri nabízí, po rozkoši lásky. Poznav z ho-

voru vzácné své hostitelky, že ona byla ženou, po níž po celý život

nekoneného milování v jejím náruí, mj život pi poslední kdykoliv na mn zpozoruješ, že hokost již v ní se

toužil a jíž hledal, nachází slast

ale

vymiuje

kapce této rozlívati

si

jediné: „Prosím tebe, zhasiti

slasti,

poíná." Gjul-nazar pislíbí

srdci vypíjejí slast lásky

se nudí, nejsa

již

nkolik

let.

mu

to,

a oba ret na rtu, srdce na

Ale jakmile peri poznala, že Antar

rozpalován láskou mileninou, zhasila podle slibu

jeho život.

A tu

se opravdu zdailo

Senkowskému

lyrickou prosou, plnou

ohn

a svtla, postihnouti východní kouzlo lásky silnjší nad smrt:

„Antar pikovaný k

ústm

adrech, usnul navždy. Peri jeho duši a spojila tara

bude

vn

ji

žíti

v píjemnostech této

najednou

chvly

plamenné milenky s

nžn usnul na jejích

posledním políbením vdechla v sebe

se svou vlastní.

Ona

splnila

svj

slib.

Duše An-

lásce v duši jeho družky, neokusíc hokosti, která

vášn

zhasl, ale v

pozemském

v život

tle jeho

i

následuje. Život jeho

po smrti všecky

se v ohlasu blaženosti posledního okamžení,

46

žíly

dlouho ješt

podobn

k tomu

:

jako zvuk posledního udeení

kesanského zvonu bezkonen do-

znívá v temných horáchlibanonských.VrnáPerinepouští jej ze svého objetí.

vajíc

ji

Ona vášniv tiskne k srdci chladnou mrtvolu milencovu, poléhokými slzami; její žhoucnost rozhívá mramorovou jeho po-

vrchnost, a chladná mrtvola ješt pociuje lásku na povrchnosti své*

Udy jeho

zmodraly, tlo

již

odpadává od kostí, ale Peri vždy ješt sním

Ona tajn drží v rukou pomíjitelné ostatky milovaného lovka a tiskne je k bílým jako mléko adrm svým. Ona nikdy nerozlouí se s tím, jehož tak plamenn milovala. Šastný lovkl — Ejhle, již Antar promnil se v sinou, suchou, ošklivou kostru. Ona nicmén ani na okamžení nevztáhla ruce své, jimiž pi smrti byla jej objala,

se nerozluuje.

a suché kosti milencovy osypané jsou pocitem nejsladší

jejími pocelky,

nhy. Ale

i

nejednou proniknuty

kosti zpráchnivjí. Kosti Antara

zpráchnivly, ale srdce dobré milenky se nezmnilo. Po uplynutí kolika století ješt mohli byste vidti jemnou Peri

nepohnut

n-

ležící

na tom samém míst, kde ona naposled opojila se blažeností lásky v jeho

objetí.

Jednou rukou podpírala ona pekrásnou svou hlavu, o-

stínnou ernými

vlajícími vlasy; v

druhé držela hrst popelu; celý to

pozstatek velikého mezi lidmi Antara. Ona líbezn pohlížela na tuto hrstku vypáchajícího prachu: z

oí

jejích

upadla na

nj

slza, a

prach

milovaného smrtelníka, ovinuv okamžit tohoto posla srdce milenina,

ješt jednou zakypl

slastí."

Lze se snadno dohádnouti, co upoutalo Svatopluka

echa

na této

východn romantické látce, když ji ve volném zpracování Senkowského nalezl ve výborném Zapov asopise pedbeznovém. Záil z ní orient onmi okouzlujícími barvami, které tolik milovalo echovo mládí arabský hrdina a syrská královna duch nesli bohatýrské epiky

i

s

sebou zárove ovzduší

arovné báchorky; chmurná hrza poušt stídala

se tu se smyslnou nádherou rozkošnického paláce královny duch, jejž

Senkowski dovedl vylíiti

s

malebnou sugestivností; nžná výmluv-

nost milující ženy doplovala zde prudký spád

bez jež

bázn

a hany. Jeho

ei skuteného reka

povaha nakreslena byla u Senkowského rysy,

nemohly nevábiti mladého byronovce eského. Antar, jak zpodo-

bil jej

ruský romantik, adí se k záhadnému typu rozervaných a za-

smušilých

syn

individualistické doby, kteí se zklamali v lidstvu a

proto jím trpce pohrdají

v pyšném osamocení

;

staví

chtli by

lovenstvu navždy

uniknouti a

na odiv svou sobstanost; pravá byron47

;

ská

i

Jest

myšleno ryze v duchu Lordov, že Antarovo misantropické pohr-

lermontovská krev krouží v tepnách tohoto bcduinskéhoTimona.

dání a jeho blaseovaná nuda mají býti léeny slastmi a rozkošemi,

mezi nimiž však naprosto chybí faustovská rozkoš poznání, takže rek

hedžaský a milenec tadmorský se adí spíše k donjuanskému typu i

z

sardonický hrdina nejosobitjší skladby Byronovy byl by ochotné

rukou nkteré peri pijal

Takto

stojí

slast msty, slast panování, slast lásky.

Anfar uprosted dvou povah píznaných pro echovo mla-

distvé tvoení: mezi

Henochem, jenž se

Andlem, kterého rozkoš

odvrátil

lem arci, že Antar láskou k nadzemské

Andl

vášní k

mže b3^i

pohrdav od

lidí,

a

lásky svádí s dofavadní dráhy, s tím rozdí-

pozemšance

víle

se pipravuje o

dochází spásy, kdežto-

nebeskou blaženost. Ne-

pochybnosti o tom, že melodramatický závr povsti Sen-

kowského pedevším upoutal

echv snivý idealism jinošský, s nímž

se v jeho básních setkáváme co krok; jsou to

práv názvuky této arab-

ské velepísn lásky, pekonávající jednak nebezpeenství ochabnutf milostného

citu,

jednak

i

vých variací antarovské Nejstarší

hrzu

smrti, co se nejsilnji

echo-

dv zmínky o Antarovi tou se mezi echovými prvotinami

ve dvou zlomcích, které vydavatel

Strejek

ozývá z

látky.

echovy

pozstalosti, Ferdinand

(SS. XXVII, str. 292—301) spíná záhlavím „Bez názvu" v jed-

notu a klade do

r.

1868. Jest to oslava básníka snílka, jenž v „omrzení

svta bledém" utíká

se

do

samoty k rybníku a odtud

lesní

jest vyru-

šen zjevem krásné dívky cikánské provázené obludnou staenou. Vý-

chodní

pvab

divoké tmavovlásky nití v Jarmilovi celou soustavu ped-

stav z exotické Asie; sní o palmách, o cizokrajných otrokyních, stanu

kupcov, o setkání dvou karavan na

poušti, o rájích

Mohamedových,

o rýmech Hafisových, a celá situace údivného okouzlení Jarmilova se shrnuje do verš:

„Jak Antar zoiv paláce

duch

v poušt stedu,

tak zžásl Jarmil."

Druhý zlomek, rzný rytmicky dvojici

i

intonan, uvádí

tutéž cizokrajnou

ženskou v divokém rámci letní boue. Cikánská dívka dímá a má

erotický sen východní z dalekého domova.

48

Pod palmami sedí dlouho-

:

bradí starci, naslouchajíce vypravování snivookého pvce, jemuž pravé

e

usnula na rfech. Bavil své posluchae v turbanech povstí o An-

farovi.

Zlomek koní se slovy „Hlavu

svislou, ruce

povzneseny,

jak by tamo dostoupil byl v dji, kterak Aniar nesmrtelné ženy oslnivé poklonil se kráse.

nm a nehýbá

Avšak

stojí

Náhle

starci

odchvjí

se

ti

jak

se.

ada stín

vtru ševelem,

a jak Antar v

vypráv se

milenin klínu

sesul popelem."

Všecky ti narážky na povst o Antarovi,

z nichž

dvou

jest použito

za

pirovnání a jedna vypluje polovzpomínkový sen mladé cikánky, zstávají

ve

vrné shod

znano, kterak každou

s

rznýmimístypovídkySenkowského; jest pí-

tu antarovskou

zmínku provází názorná ped-

poušt s palmami, s karavanou, s epickým pvcem a sfatamorganickým peludem. Když po tyech létech r. 1872 sáhl Svatopluk ech k povsti, aby ji zpracoval v skladbu rozsáhlejší, poínal si vi Senkowskému již volnji. (SS. XXVII, str. 336-338). Naznauje to hned iambické tystava arabské

verší pedeslané jedinému

zachovanému zpvu složenému v trochejích:

„Arabskou báj jsem etl kdysi,

te v pamti mé ožila, a v zatemnlé její rysy

má

duše žal

svj

složila."

Obsah zlomku potvrdí zde uinnou nápov, že Cech básn svj zpv o Antaru, spoléhal prost na svou pamt a nepiléhal k zapomenuté pedloze v Zapov „Poutníku". Tíže jest však dohádnouti rému motivu dané látky pipínal svou melancholii.

se,

ke kte-

niím od poátku povídky Senkowského. Antar — hrdina a ne zárove básník — vrací se z boje porann a zárove zbaven víry v lidi, ano i v sebe s úsenou psobivostí kreslí šest pfiVstup

neliší se

. . .

49

sfopých frochej fufo chmurnou podobiznu beduinského rozervance.

Co však následuje

a

vypluje ostatek zlomku, nemá u Senkowského

pedlohy. Anfar uprosted boj stanu skrývajícím na

stále toužil

hebkém koberci

její

po pvabné své

žen a po

néžné vnady. Nyní chvátá

za ní na svém koni s kopím v ruce, ale když se piblíží k jejímu stanu,

odtamtud zpv: krasavice horoucn touží nikoliv po nm, nýbrž odvahu následovati ho kamkoliv a odsuzujíc pohrdliv svého temného, hrdého, nemilosrdného manžela. Tesa se

slyší

po

milenci, projevujíc

a bledna, vniká Antar se zrakem

dsn svítícím do stanu, vytasiv me O neve Anpovst Senkow-

a za okamžik se vrací, provázen chropotem smrtelným.

tarovy ženy nevypráví ani staré podání arabské ani

ského, naopak telné lásky.

Abla

i

i

Gjul-nazar jsou hrdinkami

vrné

a neporuši-

Snad šlo echovi o prohloubenjší a samostatnou motivaci

Antarova zatrpklého pohrdání lovenstvem, jež nalezl u Senkowského

nevrou doasný pcsimism, ironisující trpce každou ilusi, jejž poznáváme vpti zpvech rovnž zlomkové skladby „Nemo", vzniknuvší o rok díve. Tímto zpsobem byla

a tu hledal v trpkých zkušenostech milostného rozarování ženinou; takto vnikal do antarovské látky týž

by vyložena alespo

ásten nápov

pedsloví o „žalu básníkovy

duše vloženém v zatemnlé rysy báje". Avšak jen

ásten:

prbh dje byl pojat v duchu takového chmurného

sotva další

desillusionismu,

naopak zdá se pravdpodobným, že by se byl v dalších zpvech Antar povznesl k poznání lásky netoliko vyšší, ale

pímo

absolutní, a že

v tomto poznání by se byla jeho temná a písná duše vyjasnila.

Le

fragment sám nepipouští odpovdi uritjší.

Tchto

šedesáte kusých

kou nartnut

verš není nikterak bez umní. Pevnou ruzachmueného bohatýra a jeho lehkodu-

jest protiklad

ché, záletné ženy;

prudký spád duševních hnutí v mysli beduinského

reka strhuje dramatickou silou; úlisnými kouzly vpadá do mužné epiky

tvero umle kroužených sloh osudné písn netoliko

bžný

dánské

stídání epiky a lyriky, tak

;

echovým, mužského

východní

jest tu

žár, ale

provedeno šastn

a ženského.

Pravý

toužící milostnice, jež mají

pravé zbarvení arabské a mohame-

i

ohe

píznané básnickým zaátkm a

promítnuto jako souhra živlu

mladistvé inspirace básnické kreslí

své arabesky po zlomkovitých obrysech této východní improvisace, nabízející

psychologickému výkladu nejednu záhadu.

S tímto antarovským zlomkem

z

poátku sedmdesátých

50

let,

uchylu-

jícím se

podstatn od tradice arabské

jen velice

voln

souvisí

ech r. 1877 vložil míru" (SS

zárove

XII,

i

od zpracování Senkowského,

uzavená balada „Antar", kterou Svatopluk

do povídky „Poslední jaro" otištné po prvé v „Lu-

277—279). Básník tu svou baladu netoliko pednáší, ale

kriticky posuzuje a to

zpsobem nasvdujícím,

s jak

hokou

ironií a s jak skeptickým smutkem pohlíží zralý, zkušenostmi života pouený muž na píjemné iluse pecitlivlého jinošství; toto stanovisko vysvítá krom pímých poznámek básníkova mluvího Pavla

také z celého zarámování, jakého se v povídce dostalo arabské romanci

o Antaru.

„Poslední jaro" jest nejchmurnjší z povídkových prací echových, v nichž elegický básník žalující do ztracené mladosti, do

djového vlaisfní podobiznu, zkreslenou pesimisticky. Skrývá neúpln za rozervanou postavou churavého, životem zklamaného

jinného se tu

zmaeného

samoty zasadil do libovolného rámce kra-

života a do tíživé, neplodné i

žurnalisty,

nkdejšího básníka Pavla, který

pedasn zestárlý a ne-

mocí podlomen pijíždí na venkov, aby tam hledal zdraví a nalezl smrf.

Mezi zastávkami Pavlovy pouti za milosrdným osvobozením naprostého zapomenutí zaujímá tragikomické místo výlet vylíený ve IVkapitole povídky, do

nhož

Pavel jest nucen malomstskou šosáckou

spoleností; na jeho sklonku promluví nkolik závažných slov o lásce a lidském osudu s farskou vílou Cilkou, jejíž svží a zdravý

pvab díví

sentimentáln okouzlí jako poslední léka života zachmuilého churavce,

pedureného

skonu.

Na výlet

rem venkovského Kocourkova

s

setkává se Pavel s troubadou-

lékárnickým ironem a nadšeným ver-

šovcem Bohumírem Vlnou, ušlechtilým, avšak prostoduchým idealistou,

nm

samolib strojeného zevnjšku i divadelního vystupování, takže v mže s pohrdou odmítati takka ztlesnní svých nkdejších vlastních

blud básnické sentimentality; akoliv Pavel nepochybuje o Vlnov estném karakteru a mladistvé opravdovosti, pece se k nmu chová nevlídn jako muž životem zocelený se chová nevlídn k vlastní pošetilé mladosti. A tomuto malomstskému minstrelovi s kytarou na ržové stuze a s vncem z kukaek na dlouhých vlasech, jenž pednesem svým osluje malomstské sleinky, vložil Svatopluk ech do úst baladu o Antarovi, která by mla spíše slouti romancí. V tinácti ptiveršových slohách iambického chodu a s mnohými rytmickými nepesnostmi parafrasují se hlavní motivy povsti Sen51

kowského; nejeden tarovy i

jest

vynechán, takže postup

ponkud nejasným; psychologické pohnutky An-

sliné Peri jsou

i

staršího

len djový

spojující

vypravování stává se

znan

posunuty.

Na

rozdíl

zlomkového zpracování echova, za

od Senkowského

to však ve

shod

s

p-

vodní tradicí arabskou, jest Antar pedevSím proslulý pvec, jehož

píse „tajemná

i

žalná" daleko široko okouzluje a plní posluchae

touhou; válené hrdinství jeho naopak ustupuje do pozadí, a také o

Antarov pohrdání do úvodu svého

lidskou spoleností, jež ze Senkowského pevzal

staršího zlomku, tentokráte se

Cech nezmiuje

ani

slovem. Pronásleduje v písené poušti gazelu, nezranitelnou kopím

lovcovým, ocitá se Antar náhle v pohádkovém

mst z fáty

morgany,

obývaném duchy; když vstoupí do paláce vybudovaného z drahokam, osluje jej hudebným hlasem pekrásná knžna duch, koí se

tiše

mu

pro jeho písn a nabízí

mu

vnou láskou.

nekonenou,

všecku

Ježto na rozdíl

Antar k sliné Peri nepišel jako lásky u královny

mnou za

slast, míní-li

její

duch vdnost,

i

on

milovati

ji

od povsti Senkowského

osvoboditel, nemísí se

do

citu

nýbrž milostné roznícení jest ob-

okouzlení poesií Antarovou. Jest to spíše než v duchu arab-

iském myšleno v tradicích romantického zbožnní toho, „kdo v zlaté struny zahrát zná", k

nmuž

se ve stopách svého uitele piznávala

ráda básnická pokolení pohálkovská v Cechách; neporušilo to nikterak celkové osnovy romance, nýbrž vyjímá se naopak velmi

v ústech samolibého veršovce Bohumíra Vlny, který

mu

pízn

za výkon básnický dostalo milostné

si

dobe

peje, aby se

dívích posluchaek.

Ježto tohoto zdraznní básnického povolání Antarova u

Senkowského

neshledáváme, jest patrno, že Svatopluk Cech se o svém hrdinovi pou-

il

i

z jiného

neek

v

pramene; k tomu stailo

si

peísti

pkný informaní lá-

Riegrov Slovníku nauném.

Sotva lze však pipustiti, že romance získala vypuštním

my oné

slasti,

kterou

trojí for-

úpln ve smyslu mravní moudrosti mužn

didak-

tického východu mocí Gjul-nazary okouší u Senkowského Antar

echa nabízí mu zí", a

rek-básník,

Peri ihned „lásku

Peri a v

prodlévání ve

u

zeknuv se úpln cítní pozemského, pijímá nabídku

a oddává se milování

ruí

;

duch, hlubokou, vnou, bez me-

mst

s

duchovou královnou. Tento jeho pobyt v ná-

fáty

morgany valn pipomíná Tannhauserovo

Venušin hoe,

jak líí je

známá báse Heineova, na

Svatopluk ech navazoval již v „ Adamitech", a 52

niž

podobn jako šlechetný

Tannhauser, dobrý ryfí, zatouží z objetí a polibk své nesmrtelné milenky po zemi tak

i

Antar vzpomene

zašlý svt". Sloha, v níž silou jest

strun

si

neodolateln na „dávný

názorn, v barv i pohybu,

a

s

život,

velkou

psobivé malebnosti básník podává syntesu Arábie a beduinství,

umleckým

vyvrcholením romance; nikdy

ped tím

ani

potom ne-

dovedl se zmocniti útokem tak zdailým pitoreskní podstaty východu jako ve slovech:

„Však náhle vpližilo se maní do snivé duše vzpomínání

na dávný

Na

život, zašlý svt.

zlatou poušt,

na

bílé stany,

tábor opuštných kou, na pštrosa

let,

na dívek džbány,

na šumné dlouhé karavany, krvavých bitev slavnou bou."

Antar neodolá, opouští palác a našed

mstem duch,

oe

i

kopí, jež byl zanechal pede

prchá do písité poušt, ale tam pekvapí

daleko však zhoubnjší než ona smrš, kterou džin Gir v

jej

samum,

podob

supí

vzbudil u Senkowského; Antar hyne v horkém písku v poušti. Nebyl-li

— a v tom se Svatopluk Cech pidržel své pedlohy — Antar schopen hluboké,

vné lásky

bez mezí, zstala

jí

vládkyn duch vrna:

vy-

hrabala mrtvé tlo milencovo z písku, dojata je zulíbala a objímala tak dlouho, dokud nezetlelo na prach; ješt pak slza

Peina

smísila se s

hrstkou popela. Tento závr, hyt krátil zálibné a vzletné podání Sen-

kowského,

stojí

pedloze

nejblíže a ve

absolutní lásky, nad smrt silnjší,

jíž

shod

s ní

vyvrcholuje oslavou

však není schopen sebe ušlech-

pozemšan, nýbrž pouze duchová, nadzemská bytost ženská. S úsmvnou ironií naznail Svatopluk Cech, kterak auktor i pednáše

tilejší

romance v jedné osob sám prožíval sentimentální úin své skladby: „když pozdvihl Vlna obliej,

ped

nímž se byl za pní vlas jeho shrnul

v hotový závoj, zatpytila se lehkou rosou obruba jeho víek."

Le, že tento lyrický lékárník není nikterak tlumoníkem názoru Sv. echa, který antarovské blouznní má za sebou, auktor vyjaduje jasn myšlenkami

i

slovy Pavlovými. Pavel není necitelný ke

kouzlm

vý-

chodu, jimiž mínil Bohumír Vlna obestíti svou romanci; když do ly53

rické improvisace

my

„Pro ke

mn kloníš svj vlhký zrak" shrnuje doj-

tmavookou neteí faráovou Cilkou, oslovuje dkanství jako „dceru poušt", a vyzývá ji, aby zvednouc po setkání

a nálady

rusalku z

s

„džbán na krásnou hlavu, v rodný stan

šla dále

volným krokem",

sob

samému peduruje brzký zmar pod jemným, žhavým pískem boue v poušti. Nikoliv tedy orientálský kroj, nýbrž umlecké provedení a naivní filosofie lásky odpuzují Pavla v básni

zapede do

hrozí, že jej lyrik s kytarou

Antaru, míní

jej

odbýti jednak podceující

dosti originálním (již Ferd.

Vlnov. Když Pavlovi

kritického rozboru skládání o

poznámkou o námtu ne-

echv,

Strejek opravil omyl

pedlohu Vlnovu uvádí povst o Antaru, peloženou otištnou v

Zapov „ctihodném

Poutníku"), jednak

který za

z francouzštiny a

poukazem na ne-

obratnost formy doloženou na jednom verši. Ale nikoliv Vlnovi, nýbrž

slen

Cilce musí Pavel vyložiti své námitky proti

skladb Vlnov,

mu líbí. Odpoví na to velým uznáním látky této ponkud ironisující zmínkou o tom, že prožitek Antarv

byv otázán, jak se

romance a

píznanou pro poušt arabské. zapeden Cilkou v krátkou, ale významnou rozpravu o vnosti lásky, kterou sám popírá, kdežto jeho pvabná partnerka jí hájí. Pavlv výklad, že absolutní hloubka a síla milostného citu, nikdy není vlastn než fatou morganou, tak

A tu jest

Pavel

neochabujícího a

vn

trvajícího, náleží leda

do

oblasti básnické, ni-

koliv však do svta skutenosti, jest nejpísnjší kritikou Vlnová pecitlivlého idealismu. Krásným obrazem stíbrné rýhy ža veslem, která pozvolna se rozplývá, bledne, mizí, symbolisuje Pavel na závru své

rozpravy snadno se zacelující ránu nejprudší lidské lásky. plné a pevné další vývoj

práv

pesvdení

nejen Pavlovo, ale

i

A že jest to

básníkovo, potvrzuje

djový. Náklonnost farské rusalky k Pavlovi, vzklíivší

za tohoto výletu a zesílivší za Pavlovy choroby, nepetrvala dlou-

ho Pavlovu smrt: hndooká dcera poušt uposlechla lyrické rady Pavlovy improvisace a zdvihnuvši džbán na krásnou hlavu, odešla vol-

ným krokem

v rodný stan,

nebo nebyla

z rodu Peri jako

k

nmu v-

bec nenáležejí ženy pozemské, nýbrž pouze smyšlené vidiny romantické poesie,

ovatelé a

a

je,

za vlivu Byronova

stilisující

umní, spádají dovední obm-

sfupovatelé motiv

Senkowski nebo citlivsfkáští epigoni Takto mohl Svatopluk

ech

z

z národní tradice jako Josef

rodu Bohumíra Vlny.

pokládati za

uzavenou kapitolu svého

básnického vývoje netoliko látku o Antarovi, kterou v období mladist54

vého a pechodného orientalismu nabízela jeho kowského, ale

i

to,

co

bychom snad mli

exaltovanou víru v absolutnost a

fantasii

povst Sen-

nazvati antarovštinou, totiž

vnost citu milostného; v této

i

v oné

vci se po svém ticátém roce nadobro odromantitil. Avšak líbezná povst beduinská vepsala se tak hluboko v pamt echovu, že rád z ní ješt pozdji erpal pirovnání, vzpomínaje jednak na

V

vpravd východní, jednak na kouzlo- lásky, ervánky její závr.

barvitou nádheru

její

vyzlacující ohnivými

nepíliš zdailé kanceláské humoresce „Napoleon", po prvé

štné v „Kvtech" roku kterak

mu

XV,

1883, líí (SS.

oti-

214) vypravovafel advokát,

za koncipientské doby oslazoval

nudu kanceláské služby

pohled do zahrady, v níž se kmitala vdkuplná díví postava dcery

svj dojem rozpedeným a zálibným pímped Antarem uprosted poušt kouzelné, vzdušné msto, osluje ho arovnou svou nádherou jakoby utkanou z nachu a zlata jitních oblak, a když tam Antar vstupuje do šéfovy, a karakterisuje

rem: „V

báji

beduinské vynouje se

nm divukrásnou knžku duch; takto mípede mnou uprosted kanceláského suchopáru bájené sídlo mého blouznní, a asto pustiv uzdu oi fantasie, pimknuv oi ujíždl tpytného paláce, nalézá v halo se

jsem do

nho

k

milé,

malé

knžn

svých sn." Zde jeví se povst o

Antarovi prototypem obrazného peludu, jenž duši vytrhuje z pout

všední skutenosti; živel dekorativn malebný jest

pi tom zdraznn

zvlášt.

Významnjší jest jiná zmínka o Antarovi z doby nemnoho starší; se v památném pedzpvu k „Slavii", uveejnném po prvé ve „Kvtech" r. 1882 (SS. VIII, 191). Apoteosa pítulné lásky eského srdce

te

k matce

Slavii

životních,

jemn naznaující všech

dotýká se vzpomínkou

kdy myšlenka všeslovanská,

obestená mocným

období

živlem ci-

tovým, básníka posilovala a naplovala vnitním štstím a bezpeím.

Tak zstalo až do doby pítomné, kdy básník, teba že teprve ticetiletý, se cítí zestaralým a

„A

nyní,

umdleným;

když mi

oprchly pouvadlé ty milosti

ohíváš

s

temné ela vrásky

rže

lásky,

svou ponurému synu

srdce, jasníš

55

šesta-

a tu oslovuje Slavii fakfo:

obzor šerý,

jsouc milenkou

mu

s níž celoval se

Antar v poušt klínu."

svatou jako Peri,

Starého motivu využito tu zcela nov,

pi

emž Pavlova skepse z „Po-

sledního jara" doznává významného korektivu:

i

když milostná váše,

pece

jest na svte možno pirovnati k vnému a nemnnému citu „svaté milenky" Peri, láska to k celku nadosobnímu, ke spoleenství rodovému a pokrevnému, k národu a k Slovanstvu. ím Svatopluku echovi pi-

praví tu básník, jest jen prchavá, nestálá, ilusivní, láska, již

bývalo

let,

tím více ustupovalo u

nho hnutí individuální lásky koen

smyslových abstraktnjšímu vztahu ke kolektivním úsobám, vztahu to,

v

nmž citové posvcení

se co

nejtsnji stýkalo

s

uvdomním in-

telektuálním: jeho Peri unikaly z okruhu lidského stále vzdušnji do

duchových íší idealismu vzletného, cadlení nabýval

Antarv

ník zatím zakotvil tak mínil promítnouti

píbh

s

ale

málo srostitého.

Peri smyslu

pevn a trvale v

nkterý ze svých

úpln

V

tomto zr-

nového,

le bás-

pd domácí, že naprosto

životních

vztah

již

ne-

látkou východní. (1919)

56

BÁSNICKÉDOPISy /.

Jaroslav Vrchlický Sofii Podlipské.

Tázával-li se kdo díve po díle, jež by vábiv a podnítiv zasvco^ válo do poznání životního a umleckého odkazu Jaroslava Vrchlického, odkazovali

básníkovým

z

r.

jsme

jej

pedevším k

obma vlastním

antologiím

1894 a 1905, z kterých otvíral se kruhový rozhled po

širém geniov království

— osobnost

i

tvoení jeho byly tu osvtleny

všestrann. Dnes bylo by možno takovému tazateli doporuiti novou publikaci, uvádjící

rázem do duchovního svta poetova a

láskyplného obdivu pro

nj

nífící

živou touhu seznámiti se s ním co

vrnji. Míním nejdležitjší literárn-historický

vedle

nejd-

spis poslední doby.

„Dopisy Jaroslava Vrchlického se Sofii Podlipskou zlel 1875

— 1876", jeji

za dozoru F. X. Saldova odevzdává nakladatelství Fr. Borového veejnosti.

Pekvapí dojista, pisuzuje-li se korespondenci takový význam, dvojnásob však uvede v podiv, mluví-li se s podobným drazem o dopisech, jež nezabírají ani

doby dvou let. Avšak

obracejí, jsou zcela jiného rázu, než

duch ného

dvrné listy, které se zde k nám korespondence vdích

bžná

našich; naprosto o nich neplatí protiklad

díla

— jsou samy umleckými

i

dokument

díly nevšední výše.

a sloves-

Nestaí

íci,

že informaní sdlení a životopisné poznámky se v nich tratí skoro na-

dobro za konfesemi ryze deníkového zpsobu, že improvisované aforismy

i

propracované

básn

prostupují listovní text, a že literárn

krasovdné rozbory i filosofické výklady pojí se k náladovým kresbám pírody a lidí — to by zdaleka nevystihlo vnitní bohatství této obdivuhodné korespondence. Životní bezprostednost dvou duch jedine-

n intensivních ve vjemech, prožitcích a reakcích na dojmy,

splynula

u k nerozeznání s básnickou inspirací; lidská osobnost pisatel nese stále

posvcení myslitelské a umlecké;

tvrc, jest tu

intuitivní

pohled slovesných

pírody zmocuje obrazem a melodií, znásoben intuitivním pohledem slovesných znalc, který ve jenž se podstaty života a

zkratce karakteristiky sestupuje až na dno záhad v

umní a ve filosofii.

A že tato kniha neobsahá více než pouhé dva roky? V celém

život

chudém zevnjšími pevraty jako bohatém událostmi duševními, našla by se stží doba vývojové významnjJaroslava Vrchlického, stejn

57

ší

nad toto požehnané dvouletí italsko-pražské 1875

vem mluví úvod vydavatelv

— 1876. Plným prá-

o „dvou rozhodných létech": že básník,

odchovanec vnitrozemských les a

nmecké kultury, poznal jižní moe

a vlašské básníky, jest z životních událostí tohoto období

djstvem

zevn nejpatrnjším, ale rozhodn nikoliv nejvýznamnjším. Pekonav tžké krise srdce mozku dvacetiletého, osvobodiv se od nmecké i

ideologie a zakotviv v

novém

dospl na

pd

lický

podstatn

se

italské

lišil

lidstva, osnoval v

pojetí vývoje

djinného, Jaroslav Vrch-

pevratného názoru o

zcela

poesii, jenž

od jeho zaátk: rozhodl se býti básníkem vývoje

duchu plán

rapsodiích epopeji

vk,

zpívati ve

výpravných

uil se podizovati

této

i

dramatických

djinn

filosofické

koncepci cítní a usilování osobní. Spolupracovnicí na tomto pevratu,

stejn nadšenou a osvícenou jako básník sám, byla

pítelkyn,

jedinené kouzlo

ped tenáem

starší

dokumenty perodu, nýbrž že

se

zde

dramaticky odehrává pevrat sám za svorné úasti o-

bou spíznných duch, básníka noceni s hlediska

umní

i

myslitelky, kteí jsou

výrazového, což dodává knize

ml

vysoké úrovn slovesné. Perod, jenž voj

drahá

— a vtom jest

této korespondence, že se tu nezaznamenávají, jako

zpravidla v literatue, listovní

eského

mu

kterou vede v dopisech úchvatný rozhovor

s

básnictví

— je Vrchlický

již

si

takka

její

rov-

nezvykle

daleký dosah pro celý výve svých zaátcích

duchem

v pravém slova smyslu representaním — nebyl však nikterak pouhou záležitostí intelektuální --

provázen,

i

lépe

román dvou hloubavých a tvoících myslí

eeno, podmínn

srdcí. Jaká to kniha, jejímiž

procházeti

pomalým krokem

jest

románem dvou jasn hoících

dramatickými peripetiemi touží a s

tená

otevenou dušíl

Mladistvého Jaroslava Vrchlického seznámily se Sofií Podlipskou r.

1874 starosti redakní.

Do almanachu „Souzvuk",

jejž

redaktorka

„Ženské bibliotéky" chystala, odevzdal jedenadvacetiletý zaáteník,

známý potud objemnou knihou obratných peklad z Viktora Huga a nkolika výpravnými básnmi, otištnými v „Lumíru", nakladateli J. Ottovi lyrické

po

i

epické verše a pišel se do bytu redaktorina poptat

jejich osudu.

Z dopisových pozdjších zpráv poznáváme, že

to student debutant a tato

o plných dvacet

ným tenáem užil redakní

a

vážená

rok, vnitn

vi pátelm

již

spisovatelka, starší svého

nebyli

cizí.

si

ten-

host

Jaroslav Vrchlický byl pil-

horlivým obráncem spis Podlipské a

návštvy za záminku, aby seznámil 58

se s lidskou osobno-

uctívané autorky a

stí

jem a

a

a

již z

prvního setkání odnášel

si

mocný do-

nikdy nezapomenul tehdejšího laskavého pijetí, pece v mla-

dické prostoduchosti byl

ponkud zklamám,

že

mu

Podlipská, na kte-

ré pozoroval tenkráte stopy únavy a roztržitosti, neotevela rázem ce-

lého ducha svého. S. Podlipská vyznává, že byla by

mladému návštv-

níku ekla hned napoprvé nejradji „brate", ale že projev tak oká-

a nesprávné pomyšlení, že

si nesmléspis valn známa. Jaroslav Vrchlický navštvoval pak astji i s bratrem Bedichem novou dobrotivou pítelkyni a když odjel do Itálie, napsal jí po dvou msících tamního pobytu dne 8. srpna 1875 z Marana první dopis. Z list, posílaných sfrýci-knzi Antonínu Koláovi a vrnému bratru

zalé sympatie potlailo trpké,

mu píchozímu není

ani ze svých

Bedichovi,

dob

nímž v

s

sdružen jako

dv

svých slovesných

zaátk

hlavy na staré kameji ecké,

se zjevoval tak

ásten

také z retro-

spektivních zmínek v korespondenci s Podlipskou, z osobnostního

obsahu prvních dvou knih lyrických „Z hlubin" a „Sny o štstí"

žeme

si

nakresliti

m-

podobiznu Jaroslava Vrchlického ped obdobím ital-

ským.

Zádumivost

leží

nad samotáským jinochem jako temný mrak, brá-

paprskm slunením v pístupu zfrávil dtská léta mimo domov, kde nebyly pomry utšené, na fae strýcov a lnul ke knihám a k rozvicheným lesm jako k pátelm nejlepším; býval nespokojen na škonící

:

lách, jejichž

nauky nehovly

mu

ani tenkráte,

když se obsahov pi-

mykaly k jeho básnickým a historickým zájmm, a neprospíval tu proto; tení náboženské a

teného svta. Poslušen

nmecky ideologické vyhošovalo jej ze sku-

netoliko strýcova pání, ale

spirifualistických, vstoupil jej

do semináe,

záhy k vystoupení; oddával

se,

i

vlastních

sklon

ale pocit nevolnictví pinutil

nehospodae

city,

erotickým

snm

o štstí a nenacházel nikdy splnní vnoval se studiu filosofickému ;

na universit a pisu, pro

V jeho

nž

trudil se

vyhlídkou na veejné povolání uitele dje-

nenacházel v

lyrice,

sob

ani chuti, ani vlohy.

která však potud

nemá osobitého

rázu,

pimykajíc se

jednak k domácí tradici školy Májové,jednakk pozdjšímu sentimentálnímu romantismu odstínech

nmeckému,

moe, rozboueného

je se chvílemi až

v zoufání nad

k hokosti

vlní se

svtobol ve všech temných

za soumraku: náladový spleen

života,

nedvra

lidstvem, touha titanského ducha, který se

59

stupu-

v sebe zvrhá se asto

dsí svých

smlých

cílá,

naráží na žulovou výspu materialismu až urputného,

produševnlý hledatel Boha bloudí v pouštích matného panteismu a dává se tam pekvapit! hrozivou plnocí skepse. Tato krlse nebyla pouhou citovou nemocí mladosti, ani

módou

bás-

nickou; tlesné ústrojí útlého jinocha nebylo zdrávo, nervová sousta-

va jeho byla rozrušena a úsilným studiem vyerpána; stálé sebetrýz-

nní

a

Avšak

muivá pochybovanost již

ped obrodným

dv

Vrchlického

niterné

sob samém

o

pobytem ve Vlaších síly,

mají ráz až chorobný. jevily se

prozrazující strážnou

u Jaroslava

pítomnost

genia: v hlubinách volal jakýsi hlas po rozjasnní, intelekt

se ke všemu, co mohlo vésti

jt

ho

piklánl

k pravé velikosti; studium francouzského Hugov, u nás dotud jen

písemnictví a zvlášt oddání se velké poesii

povrchn známé, jsou projevy tohoto vní,

usilování celé bytosti po ozdra-

ím hlásil se v duchovním smyslu takka pud sebezáchovy.

Jak krajn jinou osobností a povahou byla Sofie Podlipská ped zapoetím korespondence s Jaroslavem Vrchlickými Jedenatyicetiletá

žena byla tehdy

dv

již

po

tyi roky

vdovou, která dobývala chleba pro

dorstající dti a to spisovatelským perem, jež zvlášt tehdy i mu-

že živilo velmi populárnost,

vážných

nuzn; pouze pednášky

jíž

úmysl

a knihy pro mládež dávaly

jí

nemohla dosíci rozlehlými skladbami románovými filosofických a

spoleensky mravoliných; životní zá-

pas nedopouštl, aby tato nevšední žena uskutenila v dílech vyzrálých své velkorysé tužby myslitelské, slovesné a

mravn

reformní.

A

pece necítila se nikterak nešastnou; ba naopak, Neumorn mladistvý entusiasm a jasná vle vyešiti vše harmonicky jsou hlavními rysy její bytosti

od dívích

kladem své

let

starší a

až po svtlé sfaectví.

umlecky vtší

požehnáním všemu svému

okolí; v

V tom

byla pravým proti-

sestry Karoliny Svtlé; v

tom

jest

tom byla

snad píina, že se jako

básníka nikdy nedobrala nejvlastnjší tragiky, která zstává zpravidla odepena i opravdovým genim, založeným harmonicky.

Památku svého zesnulého muže, vynikajícího lékae, lidumila litika dra. Josefa

Podlipského, jenž

vovatele a dlužníky, uctívala tím, že snažila se stami, kterými

ji

po devt

let

a po-

neml odprc, nýbrž pouze obdi-

vrn kráeti všemi ce-

manželství vodil jeho rázný a všestranný

duch, jemuž se podivovala jako žaka, posluchaka, pítelkyn a dcera.

Ob

dti, vysoce nadaný student Prokop, v

lecems podobenec

otcv, a dospívající pvabná dcera Ludmila, vychovávaná v nadšení 60

pro poesii a projevující nadání k malíství, byly

jí

stálou

nevyerpa-

telnou radostí; žila s nimi a v nich; vkládala do nich veškeré své iluse a

tebaže se práv proto nejednou skoro úmysln v dtech mýlila, pece na svých pedstavách o svých milá-

trvala s básnickou tvrdošíjností cích.

Byla tak naplnna

koho

si oblíbila,

ství

shovívavé

mateským

instinktem, že

pomr ke každému,

promnila ve vztah matky k synu,

mate-

ale bylo to

písnosti, povzbudivé bez výitky, ochotné vždy

Jbez

k pomocnému kroku a dtšlivému pohlazení ela. Nikdo nepoznal toho mateského psobení Sofie Podlipské, které bránilo, aby pomr sliné a kvetoucí paní k mladším mužm nepijal pízvuku erotického, v

míe

tak vrchovaté, jako

práv

telné s

V dopisech byl záhy pro-

Vrchlický.

hlášen za syna, ili v entusiastickém

podeí

Podlipské, za „neoceni-

požehnané dít", po návratu do Prahy pak co nejúže spátelen

obma dtmi

své pítelkyn, až zamiloval

si

Ludmilu, což

její

matka

pokládala za cosi samozejmého. Sofie Podlipská byla ode vždy vášnivou

den modlila jí

tenákou,

z knih básnických a filosofických;

pi

etb zcela

chybnosti, živic obdiv, jako vtšina žen

pro myšlenkovou

nápl

která se den co

se,

že

Mla veliký rozhled

v tom byl požehnaným uitelem.

slitelský a historický a

zdá

úmysln i

její

manžel

literární,

my-

tlumila kritické po-

nejvzdlanjších pehlížela

a pro náladové kouzlo jednotlivostí otázky

stavby a vnitní logiky v dílech slovesných. Hodila se proto jako ni-

kdo

jiný,

aby tvoícího básníka posilovala v

kdežto naopak se který mladého

jí

dve v jeho vlastní

dílo,

nedostávalo onoho literárn výchovného daru,

umlce povzbuzuje k

mistrovství nepokrjrtým

soudem

o nedostatcích jeho dosavadních výtvor. Nepochopila-li takto vždy,

eho s

se nedostává knize

k dokonalosti estetické a ideové, uhodla zato

jasnovidností až zázranou, co chybí duším, jež

konalosti lidské, ale uhodnouti

to,

si

zamilovala,

k do-

znamenalo pro její blahodjnou po-

vahu hned, napomáhati k dosažení

této dokonalosti.

mravn ohrožující vliv její milovaná sestra Karoprvé, po když ped poetím dráhy spisovatelské ze samo-

Dvakráte doznala lina

Svtlá;

muivého

zoufalství neinnosti a fatalismu

ji

volala

k práci

a k tvo-

ení, [po druhé, když teplou svítilnou laskavého pochopení ozáila

temná bludišt dramatického vztahu jejího k Janu Nerudovi; v obou pípadech široká a moudrá lidskost Sofie Podlipské znamenala pro hrdou a strohou

sestru, jejímiž

sudicemi byly tragické Musy, osvobo61

zení a ozdravní.

Novým skvlým dokladem oistn léivého umní básníky srdce

této veliké a lahodné

korespondence

jest její

s Jaro-

slavem Vrchlickým, kferá ulamuje hrot paradoxnosti tvrzení, že, kdežto u jiných spisovatel se zpravidla ítají dopisy, aby lépe bylo porozu-

mno výtvorm básnickým, mány

u Sofie Podlipské se budou povídky, ro-

a aforismy ísti jako doprovod jejích list.

Korespondence Vrchlického se

ran

u Vignoly nad

Sofií

Podlipskou se poíná v Ma-

íkou Panarem, odkudž se básník na podzim pe-

sthoval do pístavního Livorna; tam beznem 1876 vlašský pobyt

ukonen. Vychovatelské

jest

Vrchlického

a tajemnické místo u

hrabte

Montecuccoli-Laderchiho neuspokojovalo básníka píliš teprve v noci, ;

když byl se svým chlebodárcem dohrál obvyklou se uchýliti do samoty, tulky,

jmenovit na

cítil

behu

chvílích,

jižního

lovkem, také samotáské pomoe, které se mustalo mocným

krom

životní klad.

hojných dopis Sofie Podlipské a bratru

Bedichovi, vznikaly první peklady

m

šachu a mohl

se celým

dárcem inspiraním, znaily pro Vrchlického

V noních

partii

lyrické, výpravné, dramatické,

z italštiny

ano

i

i

básnická díla ve for-

pokusy o povídkovou prosu,

dosti ojedinlé v slovesném tvoení Vrchlického z mladších

klasikové vlašského verše, moderní pesimista Leopardi a

mystik Dante, které tehdy Vrchlický na jejich rodné

esku,

byli

mu

dalšími

Písní

let.

stedovký

pd tlumoil po

vdci k velikosti, nepodmínné dobovými sm-

módním vkusem; vedli jej k monumentálnosti a odvraceli od nmecké lyriky pogoethovské, jež málokdy básníku popává veliké linie,

ry a

plastického vrhu. plného dechu. Zatím co

dorstající již

umní

Vrchlického v

pekonaných „Epických

tenái v echách

práv vydaných,

i

refleksivní a bájetvorné

Jak

si

mezí bijí

„Myth",

Vrchlický vzfyoval

cíle, jest

rodily se na vlašské

pd.

patmo však zvlášt

obou

z

dl

— odvký

dualism dobra a zla v skladb oné, kruté naptí

umlcovým tvoením a jeho lidskou žízní po štstí ve fantasii této

kídly o oblohu,

a

souasn

pokouší Vrchlického tetí závratný

plán, podati v „Julianu Apostatovi" syntesi to

ale

tohoto období, z mystéria „Eloa" a z „Vittorie

representaních Colonny"

dumy „Roku na jihu",

básn, seazené pozdji do svazk „Ducha

a svta", „Symfonií" a prvních

smlé

samým zámrech i

ale poetou

básních", vznikala díla nová v

provedení; netoliko krajinomalby a intimní

nacházeli

kesanství

dokonce ve tvaru scénickém, jehož potud neovládal. 62

a helenismu, a

Tofo horené tvoení, provozované vtšinou

zpsobem improvisa-

noní chvíle, bylo básníku slastí, ale mukou. K mladému znalci, zatenému do básnictví sv-

ním, jakoby v náhlém vnuknutí

zárove také

tového, pistupují pochybnosti, zda jeho práce jsou

skuten originální

i pouhými ohlasy; autokritika, vypovídající obas službu, potebovala by chvílemi

úsudku zvení. Má-li básník sám nabýti ne-

posilujícího

zvratného pesvdení o dokonalosti svého díla i, jak Vrchlický praví,

„uviti v

božství, jež

a nadjemi",

jest

dlouho spalo v srdcích našich živeno našimi sny

mu nezbytný

souhlas.a obdiv; hladový

Mlo

divu a lásce znovu a znovu zaznívá z jeho dopis.

míe

dostati v

vymnné

.

mu

jich

mezi Maranem a Veltrusy v srpnu

1875, ukazují k cestám, na nichž za následujících patnácti

dou

se

netušené.

první dva dopisy,

Již

výkik po ob-

msíc bu-

se potkávati Jaroslav Vrchlický a Sofie Podlipská. Živá

úast

lite-

rární a lidská, spojující oba pisatele již v období peditalském, povzbu-

zuje

aby se navzájem

je,

knih, aby

si

sdíleli

o dojmy z básnických

vyprávli o svých slovesných plánech

filosofických

i

i

oceovali své

nov

vydané výtvory, aby se druh druhu zpovídali, jakou inspirací

byly

pi

myšlení

i

tvorb podnty, pijaté ze vzájemné korespondence,

aby se kochali v duchovních slastech blouznivého pátelství. Zprvu odvažují se toliko tónu, který

pi

veškeré velosti prosycen jest

úctou bezvadného mravu spoleenského, ale

bývá myšlenkové

i

mocného lyrického Itálie

rozprosteno

huelo ho

list

od

Na nejednom dopisu plnoní ticho samoty, do níž

zbarvení. jest

moe a tázavými paprsky svítil bludný msíc,

listu

listu

výraz na-

vášn, až pak pevládne patetická mluva

citové

Vrchlického z jako by zdálky

kdežto z mnohé-

Podlipské dýchá sytá zele klidného parku, nabízejícího své

teplé stíny za kulisy milostným a rodinným idylám.

Uprosted stru-

ných a hutných poznámek o knihách a spisovatelích, v nichž oba korespondenti byli mistry, a v sousedství

dvrných sdlení z útulné do-

mácnosti u Podlipských vytryskne co chvíli modlitba pátelství a souzvuku, zašepce básnická

zpov a filosofické vyznání víry, zableskne

letmá raketa aforismu neb

ho

i

zakrouží,

podobna

letu ptáka, spouštjící-

se z oblak, hotová improvisace lyrická.

Jaroslav Vrchlický byl šasten, že lik literárního

Dozvdla

i

mu

Sofie Podlipská

lidského zájmu a užíval

hojn

se o knihách, které etl, a jež tehdy

63

její

vnovala

to-

duchovní úasti.

pod vlašským nebem

jej

vedly od

nmecké

ideologie k básnickému

i

filosofickému roman-

tismu francouzskému a k správnjšímu pojetí antiky

i

k jednotné kon-

cepci vývoje djinného; rozbíral díla ta v dopisech pítelkyni a prosil

o

její

mínní, kterého se

mu vždy

dostalo v

míe

velmi hojné. Ježto

Sofie Podlipská nade vše se zajímala o spisy, v nichž obrazovým

kv-

tem poesie rozkvétá košatý strom filosofického poznání, naplnny jsou dopisy rozpravami o básnících-myslitelích: o Lucretiovi, Dantovi a Leo-

pardim, V. Hugovi a

nade vše však o

Z. Krasiiíském, Shelleyovi a

mocn

v sedmdesátých létech oba pátelé

Micheletovi a E. Quinetovi; lický

šího

A ist

pece

lidská.

verše,

cituje a rozebírá

s

ujišovali, že jsou

tímto literárním

J.

Vrch-

k nimž se propracoval soustav-

francouzské a renesanní poesie, na

miláka Banvilla. se z poátku optovn

knihy,

podléhali, G. Sandové,

mnohem ideji

iré virtuosy obrazu neb

ným studiem

paní Ackermannové,

romantických mistr prosy francouzské, jimž

trojici

si

p. svého pozdj-

druh druhu geniem

zájmem zstávala v rovnováze úast

Jmenovit Podlipská, vedena svým silným pudem mate-

ským, starala se až úzkostliv o Vrchlického prospch a zdar; vyptávala se po jeho zdraví a spánku, pedpisovala tlesný klid a zdrženlivost v práci, rozplašovala spleen a líila

i

budoucnost co nejpíznivji.

Vedle filosofické básníky, která nabízela jasnou oblohu své duše za spolenici myslitelských výboj mladého, samotáského v ní ukryta zdravá žena,

vdoucí dobe,

aby se dotkl zem, má-li nabýti nových Vrchlický

odvdoval

že

obas

titána, byla

jest titánovi

teba,

sil.

se Podlipské za tento lidský zájem

nžnými

dotazy po dtech, jejichž vývoj zvlášt po návratu do Prahy sledoval více než pátelsky; kdežto však pasivní a nesamostatná Ludmila

vzala

pe-

— alespo pro léta své mladosti — nadšen obdivný vztah k Vrch-

lickému od matky, pocioval svérázný a bitký Prokop, jak lze souditi

napovdí v listech, oktroyované dvrné sympatie básníkovy pojako pítž. V niem neprojevila však Podlipská takové míry porozumní pro pítelv osud jako neúnavnou péi o to, aby jej vráti-

z

nkud la

domovu. Dokazovala

mu pesvdiv,

o trvalém pobytu ve Vlaších, teba

i

když spádal romantické sny

za skromných podmínek hmot-

ných, že jeho výhradné místo jest pouze ve vlasti a opírala své nalé-

hání správnými úvahami o pohromách zpsobených upravila cesty pro jeho redaktorský

64

úad

eskou

emigrací;

ve .Svtozoru" a vyvrátila

;

námitky, kf eré nedtklivý Vrchlický choval proti tomuto postavení získala pro

nj píze muže

tak vlivného, jako byl Vojta Náprstek, a

dokud Vrchlický nevystoupil z hrabcí služby u Monzcela správn vidla v návratu poetov na rodnou pdu

neustala díve,

tecuccol

—

poslední nutnou podmínku jeho ozdravní. Pojal-li Vrchlický v Itálii života, není divu, že

básnické tvoení za vlastní smysl svého

pítelkyni nepíše o

jako o vznikajících svých dílech, jejich

niem

asto a zevrubn rstu o zmnách, ideovém tak

smyslu a vnitní souvislosti; pro literárního djepisce jest korespon-

dence takto zdrojem

se

pímo nevyerpatelným

a to

i

proto, že vedle

sd-

básníkových nacházíme zde poznámky a soudy Podlipské, která

lení

k básním Vrchlického psaným a tištným znovu a znovu vracela a

vždy na nich odkr3^vala nové pvaby. Tak rostou

ped

našimi zraky

knihy „Duch a svt", „Symfonie" a „Mythy" z refleksivní poesie Vrch-

tžkého zrna, tak vyjasnná lyrika druhého pólu, shrnutá pozdji do „Roku na jihu" a „Eklog a písní", tak provázíme krok za kro-

lického

kem

vznikání obou skladeb,

kam

Vrchlický tedy vložil ze sebe nejvíce

a které také Sofie Podlipská pokládala za pítelova ústední arcidíla,

scénické „Eloy" a monologické „Vittorie Colonny". Jest až

na podiv, kterak Podlipská chápala Vrchlického tvoení ve

všech jeho odstínech a tónech, a jak táž žena, která se modlila z jeho

quinetovsko-sandovských

fantasií,

provedených freskami

nezetelnými, vycítila vzdušné a rosné, tilehlých

kus

zpvné

ponkud

a nevinné kouzlo pro-

lyrických a hudebních, jakými jest na

p. „Pohádka o

zlatém klíi" neb „Burnsova svatba". Ale Vrchlický nezstal dlužníkem. Sledoval pilnou spisovatelku

kém, zajímal se o postup

pi

její

jejím

neúnavném

díle

románopisec-

rozsáhlé skladby historické „Anežka

Pemyslovna", podal pronikavý rozbor jejího elného spoleenského románu „Píbuzní", zdrazuje šastn jeho ústední nerv etický, byl pilným

tenáem

a

„Živá slova", které

pro

nž práv

komentáem,

vdným

píjemcem

jejích nevšedních

aforism

— až neuvitelno — doposud ekají na sebrání a dopis bude netoliko nejvrohodnjším cenným pramenem tekstovým.

tento svazek

ale

i

Vztah, který nepetržit dotýkal se nejhlubších a nejdražších záj-

m obou korespondent,

stával se

pes nesmírnou vzdálenost Vrchlic-

kému i Podlipské osudem. Jako vící vkládá do litby pedevším projev dík, tak oba básníci i

65

své každodenní list

mod-

za listem opakují

svou

vdnost Bohu

bylo u nich nadání Již 16.

vážím

za

to,

že se našli; jako u vSech jemných bytostí

vdnosti mocn

vyvinuto.

ledna 1876 píše Podlipská pekrásná slova: „Ano, píteli

si,

ach, vážím, že

mi bylo dopáno

života dráze, Setkavši se s Vámi,

s

Vámi

nemohu

se setkat na té

dosti se tšit, že

mj,

matné

nám

bylo

souzeno vskutku se seznat, že jsme nepešli lhostejn jeden kolem druhého. Jak snadno by to bylo bývalo, jakým zázrakem se tak nestalo, že

jsme nebloudili každý

svými otázkami na

srdci,

je,

dále, dále životem

že vlastn

každý se

každý jimi až petížen, každý sám na sebe

odkázán. Pak, až byl by odešel jeden z nás tam, odkud návratu není,

odkud neodpisujeme pátelm na nejvelejší pozdravy jejich, pak by druhý snad k

sob

Byla to duše píbuzná, ruce, ale cizota s nás

pravil s trpkými slzami nikdy šli

tsn kolem

jsme tak

pece

nespadla.

sebe, podali

tak málo velosti prýští ze srdcí a která

ne,

bývá lhostejností rychle sfouknuta."

pece

následujícím: „Jaký to zázrak, jaké to

poznati Vás nejen na desce Vašich knih, ale

i

mn bylo dopáno

O O trplivji jsem

vnitru Vaší duše.

jsem se Vaším pátelstvím hlubším, zralejším!

snášel všecky neshody a malichernosti, jež zabraují

k istému výsluní myšlenky!"

k pítelkyni

si

v plamen se rozžeh-

dobrodiní nebes, že jsem vás nepešel v davu, že

stal

jsme

Je pda pozemská mrazm vla-

stí,

A Vrchlický odpovídá v list

byl

nepochopenými:

O

dva msíce

mluviti, jako mluvil ve

nám

povznésti

pozdji vyznává, že musí

dnech svého dtství k Bohu a jak

mluví nyní jen k noci a poesii; v píštím dopise pirovnává inspiraní vliv

ca") 16.

Podlipské na své básnické tvoení (pi skladb „Maria Aegyptiake vlivu moe; nedlouho potom volá již po návratu z Itálie (dne

dubna

1876):

Bh v celém Vím na vý-

to nejvtší, co

mi dopál

tch pevrat,

z té nejistoty.

„Vždy jste

Jsem nyní bohudík venku z chod, chci jíti k výsluní. Ale

ím

žitíl

bych tam byl bez Vás. Jsem tak sva-

t klidný jako Vy. Dýchám jeden vzduch s Vámi." Práv

tento návrat do Prahy objevil celou hloubku

hvzdného pá-

mezi Jaroslavem Vrchlickým a Sofií Podlipskou. Když poátkem bezna 1876 Sofie Podlipská obdržela bezpené

telství

zprávy, že se pítel strojí na cestu do vlastí, zazpívala

mu

tuto

báse

v prose na uvítanou: „Já vás už vítám, dít požehnané, vzácné! Z každé zahrady,, z každého lesíka a z každé hory kvetoucí Itálie budu Vás vítat

dom,

až kolem pojedete.

A ím více 66

budete se

blížiti

chladnému

našemu severu, fím

více svtel

Vám

nice

spoe osvtlené mezi

lidi cizí a

tvárností jízdy, myslete, že

rozžehnu cestou na pivítanou.

vagónu

Budefe-li s tesknotou vyhlížeti z

pi noní jízd na

pusté sta-

netené, budete-li unaven jedno-

Vás tam

všude moje pání šastného

vítá

návratu jako sbory bílých družiek s plným

náruím svžího

kvítí."

Prvního dubna Vrchlický usedá na zpátení pouti v Solnohrade, aby

nedokavého spchu do domova, k pítelkyni, do jasu, jakým se jeho uklidnnému srdci zjevuje budoucnost a zakonuje svj úryvkovitý list významnou vtou: „Na vnost bych nyní vil, neb vím na Vás." Když se nkolik dn na o v pítomnosti bratra Bedicha shledali, byli tak vzrušeni, že Vrchlický byl by nejradji klesl pítelkyni k nohám, a Podlipská pocítila až horenou závra blase vyzpovídal ze svého

ženosti.

Zdá

s.e,

že v Sofii Podlipské náhle zakolísala

penost, která dotud se

Pi každodenním

jistila,

její

mravní bez-

že ve vztahu není živlu erotického.

styku v Praze, který potrval do

pesthování

ro-

diny Podlipských na letní byt ve Velfrusích, hledala pak prostedky,jimiž

by se ozbrojila proti tomuto nebezpeí: uvedla Vrchlického k ol-

šanskému hrobu mužovu, kde zahrnovala své

si

významn

a slavnostn podali ruce

;

ob dti do pátelského svazku s básníkem; snažila se

— v omylu, jenž nebyl bez tragických dsledk v dálejší budoucnosti — aby všecko erotické fluidum bylo peneseno na dceru; pijala s povdkem Vrchlického

plán stálé spolupráce duševní a zvlášt slovesné

dl

a vzájemného posuzování vlastních se také s

matkou

a sestrami

nových

Frídovými a vedla

je

i

starších ; seznámila

k nžnjší pozornosti

vi svému píteli, kterému ode dávna se nedostávalo pravého rodinného

tepla.

Pomr

obou, v

nmž

nieho nepromnil

ani pobyt Podlipských

krásném parku podipském, známém Vrchlickému

z let

v

dívjších, na-

býval stále etitjší a istší povahy; ubývalo-li za bezprostedního

styku v jasném svtle denním blouznivosti, rostla pravdivá místo lichocení, které za doby italské

mlo

dvra, a práv

leckdy píchuf ne

píjemnou, dostavuje se u obou korespondent vzájemné,

ryzí poznání.

V dryvkovitém

1876, v

list,

Vrchlický také velice

vzntu, tou se že se

pímá

psaném ve dnech

zeteln

rozlišuje

slova: „Chci,

vzájemn urazíme; myslím,

od Vás

24. a 25.

pátelský

bychom

že jsem

dubna

si

již

cit

nmž

od milostného

ekli všecko, bez bázn,

tam, kde by

i

zneuznání

mn bylo sladkým dobrodiním; vím, že Vy, jež dle vlastního 67

výroku dovedete odpouštt vše, nezazlíte, když vinnostem svého pátelství

nkdy nedostojím

po-

tak, jak Vy, veliká a drahá, zasluhujete."

Nerad sleduje tená, že návrat Podlipských z prázdnin do Prahy, ukonuje na zaátku záí 1876 dopisování; jen 9. listopadu 1876 posílá spisovatelka ješt ve i

form

listu essay, vykládající

náboženství a kreslící jakousi

V posledních

vývojesloví.

o svých vztazích

i

rst a smysl

myth

djin v duchu optimistického

dopisech z léta 1876 astji uvažují pátelé

za

o tom,

filosofii

druh druhu

vdí;

nkolik neza-

jest to

pomenutelných výrok zhuštného kouzla. Sofie Podlipská, která nikdy nezapírala v

sob

lidství

vroucn dvrného, bére

10.

záí 1876

takka do rukou hlavu Vrchlického a ubezpeuje jej „Jsem Vaší matikou co do srdce. Vaší sestrou co do ducha, Vaší žakou co do vzletu.

Vaší

tím dne

vrnou pítelkyní navždy I" 25.

Jaroslav Vrchlický nedlouho

pomr ve vdná slova:

srpna 1876 shrnul

ped

„To jest nejvtší

útcha Vašeho pátelství, že mohu žíti v neustálém povzneseni. Onen stav duše, k nmuž jsem dospl v minulé zim nejvtším vzepnutím vší duševní své

síly

„Sfinx", psaná v vidíte, diti

co

svt."

mže

v básni

Livorn

Vám 24.

tak milé (snad

ledna

uiniti jedna duše,

1876), jest již

báse

„Hlasy" ve sbírce

nyní stavem normálním;

milujem, jak

nám

mže nahra-

—

Vlastním klíem vroucího vztahu mezi Jaroslavem Vrchlickým a Sofií

Podlipskou jest vzájemný obdiv

Zhusta vrací se v korespondenci

jejich.

obou myšlenka, že pouze láska a podiv dovedou pivoditi Úplné a správné pochopení umleckého výtvoru, a že tedy cesta k dokonalému proniknutí nejde analytickým mozkem, nýbrž zaníceným srdcem. Znalec

dl

Sofie Podlipské se

rozpomene pi tom, že

zmocují se rekové

i

Jaroslav Vrchlický

obmoval

není snad zcela nahodilé, že

v jejích románech intuicí lásky.

tuto idei v básních nesíslnkráte, a

ada

refleksivní knize jeho, jež mezi vlivu S. Podlipské, v

i

hrdinky záhady životní nejastji

variací na ni shledává se

práv

v té

pozdjšími sbírkami nejsilnji podléhá

„Život a smrti"

(1892). Šel

ješt o krok dále. Po-

suzuje a oceuje básnické zjevy, postavil proti analytické kritice

decké zásadu, že bez obdivu nesmíme

vbec

vykládati

v-

význanjšího

nám nebezradn zkumný rozbor. dopis Vrchlického pekypuje obdivem k „etické

výtvoru umleckého, a naopak, že obdivná náklonnost rozeší

jednu otázku, Jestliže

ped

níž stojí

hned první

opravdovosti, poetické kráse a myšlenkové hloubce" dotavadní nove-

68

lisfiky Podlipské, z níž

„Osud a nadání"

se prohlašuje dokonce za ne-

eského románu, neopožuje se ani pítelkyn za nadšenou chvaloeí a vnuje hned vzletná slova podivu, lásky dostižný vzor

chopení jak fausfovským meditacím, tak

i

dvrné,

foufo a po-

erotické lyrice

mladého básníka. Lanl-li Vrchlický po obdivu, souhlasu a chvále, sytil se

mu

nyní nad pomýšlení u pátelského stolu, kde dobrotivé ruce

neustále podávaly zlaté mísy se sladkými jablky hymnického nad-

šení ; víme více

již,

že v prvních dobách vlašského pobytu nebylo

mu nieho

potebí ke vzbuzení sebedvry a k zaplašení stesku samotáova.

Sofie Podlipská

kého

umní

ukázek

i

neoceovala na píšt

toliko jednotlivé

kusy básnic-

pítelova, jak je poznávala z rukopis, z asopiseckých

z knih, tímto

zpsobem bezmezného

entusiasmu, jemuž na-

dobro chybí schopnost rozlišovací, nýbrž velmi záhy mluvila skoro v

každém list o celistvé osobnosti básníka sotva tiadvacetiletého stejnými výrazy krajního nadšení a pokorného zbožování. Víme dnes dobe, že se nemýlila, vidouc ve Vrchlickém genia, který

má

v celém

národ

tušení, které

teprve o „Duchu a svtu", „Vittorii

do oí

s

;

žasneme však pece nad

r.

1876 básníku, pracujícímu

místo representativní

odvahou tohoto prorockého

pesvdivým drazem

Colonn"

a „Symfoniích",

pímo

opakovala podobné výrazy chvály až

vražedné, jako jsou tyto vybrané namátkou: „Každá individualita je

jenom pokraováním

celé

ady bytostí.

generace, mezery, doby, je jako a Sisyfv

Ale duch jako Váš peskakuje duchovodem pes plazivou obyejnosf,

kámen je vámi vymrštn novou silou, výše než staí Sisyfové Vaším úsilím budou položeny meze na vnost Sisyfových

se dostali.

této marné vné práci úel a snad cíl." Nebo „Pravím k sob s blaženou hrzou, že stojím tváí v tvá lovku, k jehožto zplození vždy dlouhé vky se musí piio-

muk. Vy budete prorokovat (Str. 144.)

(str. 240) a v témže dopise „Mezi nejkrásnjší Vaše básn patí na pedním míst Poesie (nyní v knize „Pouti k Eldoradu"). Je velká a dležitá v dob, o které se myslí, že z ní poesie prchá. Odhaluje Vašeho genia a potvrzuje v pesvdení, že jste prvním básníkem moderního svta. Nebude dlouho trvat, ekne Vám to celý svt a bude Vám ležet u nohou" (str. 243), nebo v list, vítajícím básníka do ech: „Odpuste nám naped, že Vás snad celého nepojmem, že Vám až do Va-

vat"

Dopejte toho pozdjším vkm, kteí budou nám. Vaším souasníkm, závidt, že jsme Vám byli na blízku,

šich hlubin neporozumíme.

69

lát naSí

krátkozrakosti v posuzování

proviovat

Mohl mladý

dobe který

kteí bezpochyby se budou

a

(str. 170).

básník, který vedle chvil opojeného titanismu stejné

znal hodiny skleslé

asto oslovoval

oekávati více?

temné

Vás

genim svým týmž zpsobem"

Le

nedvry

ve vlastní

sílu a originálnost

vdí duchy v poesii zajíkavým dostalo se

mu

Po petení ponkud

také toho.

„Ddic

a beztvárné improvísace

a

hlasem epigona,

svatého Grála", psala

mu

Podlipská: „V Shakespearu jen obdivuji se dosažení toho u vSestran-

ném pojímání dal,

lidské povahy, z nížto vybírá, jak by

v prisma rozklá-

ji

jeden typus za druhým. Podobnou uritost vidím u Vás a neostý-

chám

se íci,

podobnou

velikost"

(str. 156);

když po návratu Vrchlic-

kého do Prahy peetla znovu všecky jeho básn

a

znala jeho osobní povahu, které se nepodivovala

mén než jeho tvo-

zárove

lépe po-

ení umleckému, vyznala dokonce: „Chtla jsem Vám už jednou psát do Livorna, že se mi snoubíte na mysli v

dtských snech pedstavovala.

hrozná, neúprosná opravdovost"

s

Ježíšem, jak jsem

si

ho ješt

Jest to táž jemnost, ten zápal, táž (str. 228).

Jakou mravní kázní musil by býti vyzbrojen mladý umlec, zápasící

ješt o výraz a o uznání, aby odolal pokušení, které

k

nmu v obdivném

hlase

musila by v jeho nitru býti ovládána ctižádost

tu

pistupovalo

zbožování? Jak lidská, která dychtí po

pítelkyn uctívané

až k

chvále a nadšení, ctižádostí umleckou, jež hledá dokonalost a bez-

vadnost a v básnickém

úspchu dosaženém spatuje

voje k mistrovství? Jaroslavu Vrchlickému tato

pirozenosti chybla, a víme píliš

chotn

dobe

za bernou minci pijímal chválu od

ností sahali Sofii Podlipské sotva

leda

stupe

z jeho dalšího života, že olidí,

kteí povahou i schop-

po kotníky.

V mladé korespondenci odvdoval se pítelkyni obdobnými nami, pirovnával

ba stavl i

ji

myslitele,

Zde

v

ji

nejen k Lenauovi a Sandové, ale

lecems i nad n,

le

vý-

písná odolnost od

velebil

ji

stejnou

i

mrou

poklo-

k Shelleyovi, jako básníka

neodmítal nikterak jejích superlativ.

— a pravím to se stejnou rozvahou

i

rozhodností

—

dopustila

umleckém vývoji Vrchlického viny podtrženo, nebo šlo skuten o vážný

se Sofie Podlipská na

tragické.

Budiž slovo tragické

konflikt

dramatický. Obdiv byl Vrchlickému v období italském nutným lékem,

ml-li být ozdraven a vykoupen ze zápor životních; obdiv tohoto stupn vnikal jako jed do jeho bytosti a psobil rozkladn. Již v ko70

respondenci

1875

let

— 1876 nacházíme nkolik

doklad. Vlivem Pod-

vcnou kritiku pímo panegyrikem, jako na

lipské jal se Vrchlický dívati již tenkráte na vážnou,

na p. Krásnohorské a Zákrejse, nebyla-li zlovolnost

pedant, což pozdji se stupovalo v dráždivost

a

nepí-

A jak špatn

stupnost až nepochopitelnou u takového znalce literatur.

bezmezná chvála Podlipské, o tom mluví v srpnu 1876 píklad vysoce pouný. Dne 2. srpna picházejí k posloužila autokritice Vrchlického

básníku z Veltrus slova „Když jsem fla

Vám

„Myth"), byla jsem odhodlána

Kíž Božetchv (zaazen do

íci, že

bych orodovala za každé

slovo a prosila Vás, byste nic neobtoval" r na to

v list Vrchlického poznámka „Abych :

4.

srpna pichází

nco mnil neb pracoval znova

v básni mající skoro 500 verš, nezdá se mi." Opakuji: vina tragická! Budila-li Sofie Podlipská v

mladém

píteli takto

—

soustavn a nalé-

hav víru a dvru, nebyla to nikterak jen víra a dvra ve vlastní básnické nadání a poslání. Léila

jej

ze skepse

propracovával se Jaroslav Vrchlický

vbec

vbec, a za

jejího vlivu

od pesimistického zoufal-

nad slabostí lidského poznání a nad neproniknutelností posledních záhad vesmíru, zazdného do kletby hmoty, k názoru kladnjšímu, ství

práv dlné humanifáství

jehož dávnou vyznavakou byla

myslívá pítelkyn.

ismus a úastné

jsou

nyní spolené

i

pesvdení

dv

hlavní

Tvrí

de-

síly, oživující

Vrchlického a Podlipské; idea nekone-

ného a nepetržitého vývoje lovenstva k vyšším formám poznání

i

Pvcem tohoto postupného vj^voje k svtlu a dobru stává se te uvdomle Vrchlický, kterému nedosfaí od italského období již umní zlomkové a subjekcítní prozauje jim djiny kultury a náboženství.

tivní, ale jící

jenž se rozhoduje vytvoiti cyklické dílo básnické, zobrazu-

symbolem, výpravnou i refleksivní formou evoluci lidstva- Zde rodí

se smlá myšlenka „zlomk epopeje", jejímiž prvními lánky jsou práv promyšlen koncipované knihy „Duch a svt", „Symfonie",

„Mythy", vzniklé na vlašské za

pímé

z 25.

pd

i

v Praze hned po návratu z

inspirace Sofie Podlipské, která zcela

„Mám

dubna 1876:

Itálie

jasn prohlásila v list

lidstvo stále co jedinou rostoucí bytost

na

oích."

Vydavatel korespondence, F.X. Salda, v úvodní studii položil zvláštní

draz na

literární

„Ducha a svta"

i

perod

„Sn o štstí" v rhapsoda pesvdiv) že osobní pso-

lyrika „Hlubin" a

„Symfonií" a dovodil

bení Podlipské dokonalo ve Vrchlickém pevrat, 71

zpsobený vlivem

;

v.

Huga

a lyrické filosofie G.

složky jiné, na

p.

Sandové

vjh^oji

i

— jest však nesporno, že zcela nové

zabývání se italskou renaissancí

období u

a E. Quineta; byly tu jisté

píroda, pohížení se do antiky, soustavnjší

jižní

Vrchlického

se"

poíná. Na sklonku pobytu v Livornu

bezna 1876 o tom Vrchlický slova velmi významná. „A pece doufám, že jsem to stále týž, jenž jednou zoufá nad lovkem, by jásal nad lidstvem. To celé x mé poesie. Vím, že jednotlivec, že já píše dne 12.

jsem pln pochyb a

lovka

duch

je

bolesti, pln

nezmnný,

mdloby

a zápasu, ale

vím,

že celek,

vždy k výši svtla tíhnoucí."

Obrat, který u básník zpravidla nadchází daleko pozdji, vykoupen tžkými zkušenostmi života poznání a zaplacen dlouhými krisemí i

pivodn byl u Jaroslava Vrchlického iiž ped rokem tyiadvacátým. Bylo skuten naprostým požehnáním, že se to skepse a pesimismu,

mocný

stalo tak urychlen, že

vliv cizí

odvedl tak

pedasn

básníka-

myslifele od sráz, na nichž hnízdí orli pravé tragiky, že dualism

dobra a zla roztál

mu

píliš záhy ve vykupitelském

úsmvu zbožoop-

vané pítelkyn? Není sporu, že v dalším vývoji Vrchlického se

tovn

objevily následky tohoto urychleného

pevratu

a že nebyly

vždycky blahodárné; optimism píliš pohodlný pomáhal

pes problémy tím

ochuzení života, klenula se

i

mu snadn

nejsložitjší; povolná syntesa, znaící zjednodušení a

mu nad

protiklady nesmiitelnými

oblast vlastního tragina, jejímž principem jest dualistické pojetí ta,

zstala

mu vlastn

sv-

nedostupná a to pedevším v básních drama-

tických.

Bylo by však nespravedlivo k velké inspiratorce mladosti Jaroslava

pízvukem výitky pisuzovali vinu pedeobtavém pátelství zahrnovala svého miláka obdivem a vyvádla jej z názoru pesimistického.

Vrchlického, kdybychom s

vším

jí,

která jen v nezištném a

V3rvoleného

Zde, ocitajíce se na konci památné korespondence dvou stejn výji-

mených duch

a srdcí,

chceme

dou spoleenství lidského.

I

do

se jen zamysliti

dvrného

navzájem staly doplkem, požehnáním, štstím vesmíru, aby, našedše

pimíšen kevní.

jest

se,

teprve

pln

takka hledaly

prvek viny, podobné prvotnému híchu

Snad každá vlastní,

a

z nich

sama o sob,

krajn napiatou

silou

72

se ve

rozkvetly a vydaly bohaté ovoce,

ubírajíc se

po cest písné jedinosti, nesouc tíhu stoupání hledu

nad bolestnou záha-

setkání bytostí, které se

dospla by

z

vrouky

cír-

k srázné dokonalosti

a slávu výšinného roz-

výše, pibližujíc se ab-

umleckému. Le am v koninách mlení a noci polárních vládne písný mráz. Kehnoucí ruka vzestupujícího pouníka vztahuje se proto nedokav po dlani bratrské, pátelské a solufnu myslifelskému a

milenecké, která by

hála,

ji

nebo jinak

putovník se

bojí,

že by zmra-

ped vrcholem. Kdo by jim dovedl píke vytýkati ústupky kdo by písn mil a vážil obti, jež z dosažitelné dokonalosti

žen, klesl

lásky;

pinesly spojení netoliko oblažujícímu, ale

i

pro samo bytí nutnému?

Taková byla spolená dráha Jaroslava Vrchlického a Sofie Podlipské.

Butež

vdn

pozdraveni, burftež požehnáni za

to,

že dovedli

dlouhý as pospolu blížiti se k výšinám, i když zasnžený hrot svrchované dokonalosti jim zstal posléze nedostupnými

2.

Julius Zeyer

(1917)

Ržen Jesenské.

Ped dvanácti léty otištny byly v „Ženském svt" podivuhodné z nichž doléhal

gických bytostí, stojících

kého: to v

šestiletí 1892

stické své filosofie

aby

z

osamle na

vrchole duchovního života

s

es-

prozáené svtlem blaživého poznání náboženského,

nepebraných tch bání

zárove

tra-

— 1898 sestupoval Julius Zeyer do hloubek myvážil

myšlenkovou útchu a mravní

posilu pro uctívanou svou pítelkyni Karolinu Svtlou, kterou ztráta

listy

ke tenái tichý a pece vzrušený dialog dvou

tžká

neuspokojeným positivismem pivedly na samém

sklonku dní v rozervané pochybnosti o

vzpomínce rýsují se

s

cen

a smyslu života.

Ješt ve

vážnou monumentálností významná gesta obou

pátým djstvím

životní své tragedie: jak písná rozpáhá ruce k prázdnému nebi a jak beznadjn jí paže klesají ke hrudi zpt; jak tklivý a zbožný Julius Zeyer se k ní naklání v bratrském šepotu, jak bére do náruí zhroucenou Dolorosu a podpírá její hlavu zárove vzdornou i zdrcenou; jak básník-myslitel rozhorleným posunem odmítá rozumáský titanism prudké staeny, a jak si pikládá dla k uchu, aby naslouchal co nejsoustednji slastnému šumní oceánu vnosti. Kdo etl tuto vzne-

duší procházejících

již

a vášnivá básníka „Nemodlence"

šenou korespondenci, zatoužil dozajista, aby se ších ukázek takové dopisové poesie Zeyerovy.

nebo

mu nkdy dostalo

dal-

Dnes plní se jeho pání,

Jarmil Krecar odevzdává veejnosti soubor list Julia Zeyera

Ržen Jesenské z let 1889—1900. Zevní podobnost obou sbírek

dvrných dokument jest rázem te73

nái patma. Zde i onde rozmlouvá poeta s básníkou, k niž vedle osobního pátelství jej poutá upímný zájem literární; ale oslavoval-li v

Karolín Svtlé klasickou

náš ubohý, kleslý v neštstí

mistryni, lid

úctou tu ruku, která

jíž „líbal s

tak královsky

štde

obdaila nehy-

noucím bohatstvím", pozdravoval v mladistvé debutantce R. Jesenské nezkušenou umleckou duši hlubokého citového zdroje, která teprve hledala nejen úspch, ale

pedevším svj

osobitý tón v poesii.

V obou

korespondencích vystupuje Julius Zeyer jako tšitel, který pítelkyn sražené ztrátou milovaných bytostí pozvedal, vyvádl z hlubokého a

erného

zoufalství,

uil viti,

doufati, dále

žíti,

a po oboukráte tato

pátelská soustrast byla zárove školou náboženského zasvcení a posvcení, jehož bledá svatozá

korného

vypráve

„Trojích

mlnn

se stela na

hloubavém ele po-

pamtí Víta Choráze"; le kdežto

Karoli-

na Svtlá pijímala útšná a posvátná slova horlivého mystagoga voltující

Jesenské

pochybovaností, poddávala se jim úponkovitá duše s

s re-

Rženy

dvivou ochotou. A posléze: životní soumrak rozprostírá obma sbírkami dopis: Karolín Svtlé peZeyer psáti nkolik msíc ped jejím skonem, a rovnž

mlelivé své závoje nad stal Julius

smrt to byla, jež ti

msíce ped odchodem na vnost uinila konec

Zeyerov korespondenci s Rženou Jesenskou. Nebume nespravedliví: smrt nezasáhla do tchto list pouze jako velká rušitelka, nýbrž byla jim svou stále tušenou blízkostí také nejmocnjší inspirací.

Jedenácte íže,

jeho

let,

v nichž Julius Zeyer posílal tyto

listy a

pozdravy

v3h''oje,

kdy dospl lidsky

svého osudu; jsou

i

Pa-

umlecky nejzávažnjších hodno

díly, o nichž se jako o

souasných výtvorech ko-

respondence zmiuje, „Jan Maria Plojhar", „Nekla",

„Dm u tonoucí

hvzdy", a „Troje pamti Víta Choráze", tudíž epické

básn, na nichž

chmur

se zakládá

Zeyerv nárok na

rodila se tato tragická díla Zeyerova:

ící se po celé dny do teskného mlení,

vot

z

Vodan a Lužan mladé své pítelkyni, znaí onu závrenou dobu

i

literatue; trpl, že se

mu

cítil

staí pátelé

a dramatické

nesmrtelnost. Z

tžkých

vodanský samotá, nose nadobro opuštn v žiodcizují, a že v kritice,

na

divadle, ani mezi tenái nenachází ohlasu; byl odpuzován domácími pomry literárními i politickými; dsil se, jak málo družných duší nalézá

ím

dále v milované Praze, pokažené banausy;

van sražený z oblak k

dává a

nkdy svým

tulil

se jako ski-

„hndé hroud milé eské zem, která chléb mu

prachem ho pikryje." 74

v této išiné bez resonance

k nmu, jaksi prostednictRžena Jesenská a vedle písnikáka vím Sládkovým, mladá, svží piblížila se

svých lyrických knih, vonících jarem a milostnou touhou, podávala

mu

obdivnou svou náklonnost, otevenou svou

jasných oí. Julius Zeyer pijal

vztah. Zaetl se nosti

do

s

dvru,

bezprostedním zájmem a bez odbornické kriti-

jejích prvních

veršovaných sbírek, pojímaje

kterou se prochází, cít tam pouze radost a zálibu"

co se

mu

v

tázavý pohled

ob s rytískou istotou osobních svých

její lyrice

nejlépe

líbí,

a nemohl

jí

;

je „jako krajinu,

povdl

poetce,

více potšiti než radost-

nými a pípadnými slovy: „Bylo mi, jako bych si byl vyšel nkam do háje, kde zpívají drozdi a voní fialky. Pobyl jsem tam, až se hvzdiky

sniy prosypaly modrem. Tak prosté a srdené jsou Vaše tóny." Na dívinu dvru odpovídal moudrou útchou v zádumivých pochybnostech jejíhomladéhosrdce a neklidné její lásky; uil ji, jak si má vážiti svého štstí lásky i tvoení ; stavl jí sebe sama ne snad za píklad dokonalosti,

nýbrž jako doklad, že možno

s

resignovaným klidem snášeti daleko trpí

osud, než s jakým mladá senfimentála nechtla býti spokojena.

Mly pijíti chvíle, kdy bylo Ržen Jesenské

poteba skutené ú-

jejího milence postavil Julia Zeyera

tchy. Tragický skon

ped

vésti pítelkyni z temnot k životu, k práci, k svtlu, k Bohu, vati

ji,

že smrt není

hrzou

pouhou promnou pro ony na dráhu vzhru" pro

tyto,

dkol

pouo-

ani pro mrtvé, ani pro pozstalé, nýbrž

a „truchlou

záí rozkrušené hvzdy,

upozorovati

ji

na význam sn,

svítící

posl

to ze

zásvtí a holubic božích, i na melodickou krásu smutku, zušlechující-

ho duše.

Julius Zeyer

slání posvcujícího tšitele, jako se

mu

u Karoliny Svtlé; naopak poznal, že telkyní, která pro

ním,

jíti

Rženy

nevyhnul se ani u

nevyhnul nkolik

mže teprve nyní,

duchovní spoleenství

stejnou drahou.

A

Jesenské tomuto po-

s

let

ped tím

mladší pí-

práv dozrála velikým utrpe-

to jsou nejkrásnjší stránky této bohaté

korespondence, nad nimiž jakoby z dáli znly zvony, zatím co tesklivé pablesky podzimního slunce v sladkém smutku se kladou na lada a nivy

opuštné od

lidí.

Cosi jest rozesteno ve vlahém vzduchu jesen,

a na první pohled eknete snad, že jsou to jen vlákna babího sajícího blízký konec. Ale

pohlete

léta, hlá-

blíže: to vlaje šat neviditelné a

pece pítomné bytosti jakési. Jest to Smrt? Jest to andl Pán? A nasloucháte-li, zašumí k vám z neznámé dálky, ze zásvtí, z vna slastná a uklidující melodie* 75

Kdekoliv Zeyer promlouvá o záhadách lidského jeho

bezpený

vící

idealism

bytí,

vždy se ozve

duše, pro niž zlomen jest osten smrti a

proto ránám osudu odpovídá klidn s mravní stateností; chtjíc se povznésti nad prchavosf a nejistotu individuální, touží po

nekoneném

jsoucnu, po Absolutnu, po Bohu. Ale jako v korespondenci s K.

Svt-

lou neobléká se ani zde tato náboženskost, ryze citová a etická, nikoli

však rozumová, v roucho urité konfese,

me

by

pojaté co nejšíe; setká-

i

promlouvá k nám osob Kristov, pekvapí jednou doecké píchuti. Náboženství Zeyerovo

se se složkami náboženské filosofie indické

;

místy horoucí láska k spasifelské

konce pohanský názvuk pravé jeví se také tuto

pedevším, živým idealismem básnickým, nadaným

tvoivou schopností netoliko umleckou,

ale

zárove mravní. A proto

dovedl býti Julius Zeyer takovým pítelem tomu, koho uzavel do svého velikého srdce.

Ze vrozené diskrétnosti rytíské své bytosti tázával se Julius Zeyer sebe sama, když

zda

má

nkoho

i

z

dvrných

pátel

stihlo

osudové neštstí,

právo „pihlásiti se oním posunkem sympatie lidské, který mi-

úsmv vzbouzet mže nad svou bezmocuml tšiti tak jako práv on. a as dávno odal palivou bolest vzpomínce

modk

se hlásí a jen bolný

ností."

A pece

sotva

kdo

Tráva zarovnala hroby,

tch, nad

jejichž

odchodem

krásných bílých rukou, ukazuje žehnání.

s

mkkou

Julius Zeyer utšoval, a hle

z nichž

jistotou

:

posun jeho

jedna podpírá klesající tlo a druhá

k nebesm, psobí ješt dnes jako po(Í919)

JANLIERFEUILLETONISTA.

V

sedmdesátých létech pihlašují se dva mladí umlci slovesní za pokraovatele a ddice Nerudova

topluk a

ech a Jan

Lier;

umní

feuilletonisfického, Svr-

z nich osvojil si jinou stránku složité! o

každý

mnohostranného mistra. Svatopluk ech, jenž poal psáti ješt v

dentských létech rozmarné besídky pod

áru

stu-

staroeského „Pokroku"-

pozdji nkolikráte zastával v „Národních listech" úkol pravidelného feuilletonisty, i pod arou denního listu zstával vren oné oblasti, a

drobné prosy, kterou

tydílné

pesn

sbírky, „povídkám,

satirické a kárné své

a

šastn vyznail názvem

své proslulé

arabeskám a humoreskám". Rád kuklil

úvahy do formy pvabné a hravé báchorky; zhusta

zaokrouhloval asové obrázky eského malomšáctví a domácí

domlosfi v žertovné povídkové

píbhy

s

neuv-

typickou postavikou blá-

hovce neb zvrácence v popedí asto a pravideln se zdarem vynalézal ;

pro parodii

náe. Na

i

karikaturu fantastický rámec, jenž

rozdíl

sám o sob

bavil

te-

od sršivého Jana Nerudy, tkajícího zálibn od ped-

mtu na pedmt a tšícího se z barevné souhry umn skládaných kaménk mosaikových, sousteoval se Svatopluk ech pravideln k základnímu tématu, osvtluje jeho možnosti; nedbal

je s

vbec

nkolika stran a vyerpávaje rzné

o knižní

pomcky

a nezatžoval nikdy

svých causerií, jež byly spíše žerty hravými než dravými, ani sloves-

nými doklady ani kulturními vzpomínkami. Netkvl také, syn venkova a toužný

pražské

vze mstských zdí, pi svých besídkách zdaleka tak na pd, jako tvrce místního feuilletonu pražského, naopak,

kdekoliv se naskytla píležitost, zalétal též v causeriích svých vzpo-

mínkami a touhou do venkovských milými,

i

zátiší, jež

když se dobrodušn posmíval

jejich

mu

nepestávala býti

uzoukému

obzoru, sta-

rodávným pedsudkm, vážn se tváícím titrnostem. Tu uvoloval v

sob besídká

básníka, který ozýval se nejsilnjší lyrickou kantilé-

nou v pekrásných feuilletonech cestopisných,

jejichž

svží a vonné

barvy krajináské nevybledly podnes, pipomínajíce tenái, jak okíval a

šastn

dýchal zrazený idylik na kvetoucích prsech pírody

ím mu pak byla

všecka kultura djin

i

pítomnosti,

jejíž

Nerudu nikdy neunavilo? Zcela svorn vyznával však Svatopluk s

Janem Nerudou, že

cíl

feuilletonu v

ech

denním list jest vyšší než pouhá

zábava tenáova. Snažil se vychovávati jeho 77

—

sledování

uvdomní

národní

i

lidské,

vyvádti jej

z

blud služebnosti

a

nemužné pokory

a posilovati

jeho vnitní statenost oblíbeným svým poukazem k souvislosti s ostatním Slovanstvem pak odkládal zpravidla hru žertu a rozmaru i

—

rozhorloval se a napomínal

etnjší

z

znaíly-li se

jily-li

jeho besídek

s

ryzím nadšením echovským. Byly-li nej-

pizpsobenými arabeskami

a humoreskami,

nkteré jeho causerie obdobu k veršovaným báchorkám, taza cestopisnými rtami nábhy k básnickým povídkám by-

ronským, jsou tyto feuilletony doprovodem

echovy

politické lyriky

— ve všech pípadech feuilletonista jest podízen u Svatopluka echa básníkovi, jejž

dopluje

Jan Lier, o šest

let

a vykládá.

Svatopluka

echa

mladší, poítal se podle spole-

enských styk podle umleckých zásad k jinému pokolení než tento Nerudv žák ve feuilleton a protinožec ve zpsobe básnickém. Velmi záhy po úspšných svých poátcích v povídce, v causerii v kritice stal se Lier pední osobností mezi zastanci svtoobanství z „Lui

i

míra" Sládkova, hotov vždy napadnouti íznou polemikou

odprce

tohoto

smru

druh

promyšlenou úvahou kritickou. Vystoupiv se záštitou Nerudo-

vou jako s

a obhájiti estetické

feuilletonista v

i

kulturní názory básnických svých

„Národních

listech", Jan Lier

pešel záhy

pravidelnou kronikou svou do konservativního „Pokroku", kdež dosti

dlouho vytrval. Prodlal tak jest

opanou dráhu

než Svatopluk

ech,

což

pro oba stejn píznané: pravým forem svobodomyslného demo-

krata a slavjanofilského nadšence, nikdy nepropouštjícího se zetele politickou výchovu svého tenástva,

eské

strany,

estét, jenž

ovšem nemohl

býti deník staro-

kde naopak zcela spokojen prodléval politicky bezbarvý

pracoval o vzdlání vkusu a taktu svého obecenstva a nej-

radji osvtloval šedivou pustinu domácího života svtlem vrženým skrze

dmysln

vybroušený hranol umní. Z dvanáctileté své

žn kro-

nikáské uspoádal Jan Lier v létech 1885—1889 v Šimákov ,Kabinetní knihovn" trojdílný výbor, odlišiv — jinak než Svatopluk ech

— zcela urit své causerie

od prací povídkových, a pece jmenuje-li

se památná ta sbírka „Feuilletony",

obsahu; správnji

mla

by

nevyerpává název celého

slouti „Feuilletony a

umlecké

jejího

úvahy".

A

hned možno ze zkratkové nápovdi naznaiti vývojovou áru Lierova fcuilletonismu

:

postupn opouští tsné

sousedství novely, zmíruje

bujný rozmar causeristický, sršivou svou hravost stupuje v dravou satiru, rozhorluje se až

úton v otázkách vkusu a 78

nevkusu, až posléze

poleenskou kroniku

mní v kroniku umleckou a pechází

ale závažný soudcovský

úad

o divadle a výfvarnicfví.

svžím perem dvacefptiletého liasové a saisonní

Nejstarší Lierovy besídky, psané teráta,

nezapou

ve vtipný,

silného vlivu Nerudova. Jsou to

rozhovory o náladách a zábavách vánoních, sylvestrovských a maso-

a

ples a promenády, lehounké žerty tanení svatební, v nichž pvabn a asto rozpustile naladný pisatel pohrává

s

tenáem

pustních, drobné klepy z

rozmluv

i

se sebou

dvrné

samým, vtipkuje a posmívá se jakoby v

a posléze rozfukuje vlastní nezávazné nápady jako

dým vonné

papirosy. Jádrem jest jako u

pražská syté místní barvy, leckdy

narážkami a obrazy, srozumitel-

s

i

modrý

Nerudy spoleenská kronika

nými jen Pražanm; kulturn djinná pízdoba, anekdotické starožitnictví,

arabesky písloví a poekadel

téma, jež však Lier sleduje

ovíjejí

soustednji než

u Nerudy zaazeny jsou mezi volné causerie u nevelkého sice dje, ale pece

s

girlandovit hlavní

jeho uitel.

nho

astji než

malé humoresky

pevnjší nití výpravnou:

nkdy vznikly

drobt na p. v lehkoduché besídce o studentských prázdninách jindy piodívají malikým píbhem komickou postaviku z ulice, do níž se takka vtlila módní pošetilost ze vtipné redakce vzpomínkových ;

tak ve

híce „Velkononí svrchník"

;

s

oblibou uvádjí v zábavný kon-

spisovatelovo ironicky a svtácky povýšené já a píslovené malomšáctví našeho neprobudilého venkova, což se zvlášt podailo v lehce humoristické „Studii o studiích" a v ízné satie „Lese — Be-

flikt

seda".

Tchto prostedk slohových

pluk Cech, a na lézavost Lierova

nj si

fabuli jinotajitelné

užíval

dlužno vzpomenouti

pod arou rád také Svato-

též, jestliže

pro mravokárný feuilleton vytváí

báchorky jako v

nického tradicionalismu

persifláži

dmyslná vyna-

bu prhlednou

prostoduchého a zpáte-

eského „Vlastenecký in", nebo nevinnou

mystifikaci jako v zahanbující kronice cizincových zkušeností praž-

ských, nadepsané

posmšn

„Talmový etz".

Ale pouze forma jest echovská Lierových jest

úpln

z

;

duch mladistvých tchto causerií

rodu Nerudova. Svtácký a labužnický

zpsob

asto prostoekého besedování o vcech módy a lásky, dobyvaný a hned zase ironicky shovívavý tón hovoru s ženami a o ženách, spisovateli nepostradatelných, radostné požitkáství uprosted

galantního a

spolenosti zbytené puritánské pipomínají co chvíli Nerudovo roz-

marné garconství. Souvislost však

jest hlubší:

79

jako Neruda

i

Jan Lier

zmocuje

se

moderní skutenosti výbojn

s

otevenými smysly,

s

ne-

píjemným rozechvním úpln v svítivé rozkoši pítomné

uhasitelnou zvdavostí duchaplné hlavy a s

vzntlivých nerv.

Oba

chvíle, které se oddávají

se ztrácejí

bez výhrad a beze skepse; oba jsou spole-

enskými impresionisty svtového rozhledu a silného eského uvdomní. Výborn postihl Jan Lier svou espritovou a dojmovou povahu pvabn hravými vtami úvodu k prvnímu svazku svých sebraných feuilleton: „Feuilleton jest raketou. Raketa vzlétne k zenitu a neutkví mezi po-

chodnmi

nebes. Vrací se jak létavá

Vysílaje tuto kytici prskavek mezi

hvzda k

každého pobavily. Kytice rozlétne se

pálily,

tenáe

laskavého

zemi, padá

i

shasíná.

tenástvo, peji, aby nikoho nepo-

ped

kritickým zrakem

v jednotlivé jiskry. Jedny zasvitnte nad

nkterým

koutkem lidského neb eského obzoru. Druhé zapadnte žhav do srdcí,

jako ze velého srdce jste vytryskly.

A

všem vám budiž

vdkem

úsmv shovívavý." Snad bezdky, snad úmysln zamlel Lier v tomto úvodním poslání jeden význaný rys svého feuilletonismu, svou

posmšnou

a

kárnou

Jeho vzdlaný duch, zakotvený v technické kultue novodobé

satiru.

a napojený

hlavn

ze

zdroj francouzských, jeho neklidná láska k

ši-

rému svtu, sycená pilným cestováním, jeho sebevdomé pedevším však hrdá, neplatná mužnost narážely krok za krokem, vzlet za vzletem na trapné pekážky v malomstské domácnosti eské, ne-

umlectví,

stavíce se

k nim však bezbrann, nýbrž úton. Jan Lier rád hnal útoale houževnaté hradební zdi domácího Kocourkova

kem na omšené, persifloval

kroku

;

ízn

;

jeho vzdorovitý odpor proti nezadržitelnému po-

posmíval se jeho zpozdilé a pohodlné samolibosti, spokojené

vším, co jest

eské; pohrdal nepokryt jeho

kulturní opozdilostí, ná-

rodním neuvdomením, cizáckým opiáctvím jak ve svém rozhorlení :

na naše obecné vady a nešváry byl blízek jinému Juliu Zeyerovi

vdímu

lumírovci,

1

Ve starších feuilletonech jevil se Lier hlavn jako štiplavý karatel a posmšný soudce eského malého msta venkovského, jež ve svých povídkách zvnil s neodolatelnou komikou. Pozdji však ím se šíil jeho obzor a zárove jeho publicistická odvaha, nazíral na veškerý i

náš veejný život jako na Kocourkov ve velkém a neSetil šlehy rického,

mnohdy hodn zauzleného biíku. Nenazval obsáhlý 80

sati-

cyklus

záhadných a varovných poznámek ke zjevm v naší veejnosti v posledním svazku svých „Feuilleton" nadarmo kocourkoviádami.

Pelouan dráždil Lierovu ironii a satiru vytrvale, dvojí výraz otrocké nedvry v sebe sama a nemužné pokory ped Dvojí sklon

eských

domnlou velikostí cizí, dvojí závislost duševní a mravní, znmilost našeho domácího soukromí a bezmezné nadšení pro vše ruské ve vlaste-

neckých projevech veejných. Lier ml vrozenou a zásadní nechut k

n-

mecké povaze a vzdlanosti a netajil senikdy svým promyšleným podi-

vem pro Francii vyvrajícím z píbuzného naturelu, jenž byl jasný, logický, lehký a vtipný stejn nepokryt pohrdal tendenní vdou našich soused jako jejich odtažiíou a matnou krasovdou, jejich dekoraním ;

nevkusem jako citlivstkástvím

v této

politiky.

I

prázdným patosem

jejich truchlo-

rodinného ideálu jako samolibým sebevdomím

her, nasládlostí jejich

nmecké

a

když byl chvílemi jednostranný, ba nespravedlivý

dsledné germanofobii, sledoval poctiv

politicko-kulturní

smr

hodnoty ozdravuj ící. Neznal však naprosto shovívavosti tam, kde vlastní krajané a rodáci dobrovoln vstupovali do cizího jha, zvlášt projevovali-li

pi tom

pošetilý názor, jakoby

nm k svtovosti a

nmení

bylo

njakým

stup-

kultue: stopoval a pronásledoval znaky takové

samovolné germanisace v drobnostech všedního života i v novináství, v

umlecké teorii ve vdecké praksi a nastavoval stejn nelítosné nohsledm malíské školy mnichovské jako poestným maloi

zrcadlo

mšákm, noícím stižné

hloubky

se v

dvojjazyném kroužku tenáském do nedo-

nmeckých

novin a rodinných asopisiS.

Tyto pošklebky a nájezdy mohly by býti podepsány jménem Svato-

pluka echa, kdyby jim bylo vzato trochu žlue a pidáno trochu dobrodušnosti, naopak

pímo míily

proti

psobí

jiné

polemické projevy Lierovy jako by

echovu postupu novináskému a básnickému.

Zá-

padnický lumírovec Lier ohrazoval se velmi rozhodn proti slovanství a rusofilství, jak je zvlášt pstovala strana posilován než odstrašován s vtšinou vzdlanstva

co pichází k

nám

vdomím, že

mladoeská a spíše byl píkrém odporu

se tím ocitá v

eského. Nadšený podiv a zbožná úcta ke všemu,

ze slovanského východu, dráždily Liera

sobn; jeho rozumová a kritická stízlivosvtila tality,

jeho nepatetické smýšlení odsuzovalo

mnohoná-

tu panství sentimen-

frásl,

která zde bujela,

hlavn však hrdý smysl pro vnitní samostatnost národa tušil nebezpeí v tom, jestliže píliš ochotn a samozejm byla uznávána a pi81

jímána kulturní nadízenost vzdlanosti a spoleenského snad

poli-

i

tického organismu jiného. Nevzpíral se pouze ideologii slavjanofilú,

rozhodn zasáhnouti do duchovního

která mínila

brž šel dále v nepovolném krunýi západnictví :

vého vzdoroval

pímo

vývoje eského, ný-

ponkud

nesnášenli-

bytostné a osobité ruské kultue, která

práv

koncem osmdesátých let pelévala i do ech obrodné své vlny. Ped obrazy Verešaginovými jako ped romány Dostojevského a divadly Ostrovského

cítil

chápati, že jsou

takm

v hloubkách duše odpor

práv

živelný,

nechtje

tak ekstase pravdivosti jako entusiasmy krásy,

pímo

a že nkteré velké a statené duše

z vášnivé

poteby vnitní

musí se vyznávati bezohledn tam, kde umlci jiného plemene jsou uspokojeni výbrem, poádáním, zaokrouhlováním. Ivan Ivanovic Bob-

inský, jak nazýval symbolicky a zárove cip,

posmšn

nový ruský prin-

dsil ušlechtilého západníka, se stihem a vkusem

Adama

z

Paíže, pana

Zero, brutální pravdou, syrovou skuteností, bezohlednou

mostí. Estétství Lierovo, které tu, jako v celé

stupovalo velmi

dsledn, ukázalo

pí-

skupin „Lumíra" po-

se krátkozrakým, nepostehnuvši,

nebezpených vliv mnoho blíže tomu, co se zdálo kazateli barbarskou cizotou než tomu, co výluný kroužek umlc podle svého západnického mítka pokládal za eský prmr. Jan Lier ml že národní duše eská, kterou chtl takto ochrániti

východních, byla ve své podstat o

však plnou odvahu k

omylm

bludem celou

— Jeho protislovanské západnictví jest donqui-

bytostí

a honosil se

vzácnou vlastností

státi

i

za

jofství velmi rytíské.

Mezi šosáckými typy domácího pstní a rozsáhlého rozšíení si

Jan Lier na

mušku velice asto a

z pravidla s

lemickým dva zvlášt vyhranné, vlasteneckého

mého leží

frásistu a

sebevdo-

pedanta. Mezi nejpopulárnjší beletrické Lierovy knihy nená-

neprávem jeho povídkový paskvil na krajinské novináství eské,

které tyje

bral

dokonalým zdarem po-

pi naprostém nedostatku vážného

pouze

z

nabubelé

chutnou a zárove

fráse,

smšnou

zneistila a znechutila.

Pi

a

závažného obsahu

žije a

odložené od panstva a rozrostlé v ne-

stvru, která jako harpyje se vrhá, aby to

tom stailo Lierovi

sestrojiti celé

vypravo-

výstižk; ve feuilletonech pipojil k podobným neutšeným mosaikám trochu posmšného a kárného komentáe, ale optn psobil hlavn drastiností ukázek malomstských Všehlup eských. Umlce, který prahne po dokonalosti a zdokonalování, uráží vání z citát a z

82

vždycky spokojená sobstanost a samolibé sebezrcadlení obmezené malosti, která nevidí pes špiku svého nosu a netouží ze svých

nakouených skou

sem

teple dusivým kadidlem chvalné fráse

trestající s

komikou, sem

lierovskou

Samostatnou

muž

s

:

sem

s

ty stn

molirov-

bezohledným zrcadlem gogolovským,

protimšáckou

satirou!

odrdou obmezené samolibosti byl Lier-ovi

pedant, je-

se nejlépe zalíbilo v úloze sudílství a mravokárnosti. Hrd

svrchovanost, opíraje se o

na svou

nmecké doktrináství krasovdné, naplnn

pedsudky opanoval pedant, nejastji knžské neb šosatém kabát profesorském, pole v kritice li-

až na kraj úst mravnostními

v sutan terární

;

Lier

novoeského nal

po

jej

tam oznail

básnictví".

s

jedovatou úinností jakožto „fyloxeru

Sám, temperament naveskrze umlecký, ko-

léta s rozkoší a se ctí úkol kritický, a znal tudíž z

eho k posvcené kritice nezbytn teba

kosti to,

oddání se umlci a výtvoru

i

dílu,

:

dvrné blíz-

vdné

láskyplné a

ochotnou vnímavost pro svérázné zvláštnosti

pvodce, nepedsudnou touhu po poznání a pochopení, vždy

svží a mladistvý dar

vcítiti a vmysliti se.

Jak

neml

se rozhorliti na

eské a moravské pedanty, kteí ke knize usedali s brýlemi estetických i mravouných doktrín, ale bez jakéhokoliv vnitního zpíznní a osobní poteby, kteí slovíkaili a konali kázeské konference se záminkou literárního rozboru, kteí zamovali kritiku za mentorování?

Ml se rozhorliti mén než básnická hlava lumírovské školy, Jaroslav Vrchlický, jenž

si

ve verších? Lier

i

ulevoval jízlivými invektivami a

útonými bajkami

Vrchlický, stejn jako Sládek a Zeyer nezachovali

se dojista s historickou spravedlností ke

kladným stránkám

zv.

t.

mo-

ravské kritiky z „Hlídky literární" a „Literárních list" a asto projevili

vedle osobní podráždnosti i

pemíru pedpojaté nedvry, kterou

zpravidla chová spisovatel tvoící k spisovateli posuzujícímu

;

kdoby

sml oekávati historickou spravedlnost tam, kde odprce nenvl pedem ani spravedlivosti taktu a vkusu ? Ostatn Lier nkolikráte zevrubn vyložil, pro se tak rozhorluje na „révokaze" eského slovesného umní. Peceuje ponkud vliv kritiky na obecenstvo, obvi-

však

oval odmítavé

a povýšené posuzovatele

domácího písemnictví, že od-

tenáe od knihy a svádjí jej k lhostejnosti. Žádal pro literaturu a pro umní vbec v eské veejné kultue zcela neústupn místo nejpednjší a v naprosté shod s páteli z „Lumíra" zavrhoval, že

hánjí

úspchy

politické,

rozkvt hospodáský, ruch prmyslový, byly nad85

aovány omu,

co u zdravého národa nesmí nikdy „klesnouti na vrat-

kou hodnotu, jsouc vždy nezbytnou, první síly

a poslední

Svj

boj proti

eskému malomšfáctví

a domácí zotroilosti, proti

samovolné germanisaci a kulturnímu porušování frási a

písnl

a

drsnl, lehká satira ustupovala pí-

rodn

tená baviti, ale ob-

posmch

pálily velmi citeln. Bujará mladost, iejíž

nikdy nepe-

kulturního poslání, zvážnla.

uvdomní náZnaeny jménem i šifrou Jana

pod arou vycházeti

causerie, a jejich místo zaujaly

stává býti smíchem,

Liera pestaly

pešumla,

a

mužná

léta,

bu výchovné a výstražné epištoly o vcech domí, nebo kritické studie o

Dobrou

umní.

v plném

obecného vkusu

sv-

polovici knižního souboru Lierových feuilleton vyplují

mu

prakse kritické, v níž neustal ani pozdji, nashromáždily za

pracované rozbory jednotlivých umleckých

tvrích

a

—

jeho divadelní a výtvarné poznámky a úvahy, jak se

nad

prázdné

invektiv, rozmar feuilletonistv se ztrácel v rozhorlení národního

karatele. Jeho jiskrné rakety nepestávaly sice

as

se, proti

pedantickému kritikaení Jan Lier zahájil žertem, vtipem a hrou,

avšak postupn jeho tón

mé

oporou morální

a pravého života."

osobností zastoupeny jsou

prmr:

jsa

dl

na okraji léta.

Pro-

a celistvé podobizny

mnohem skrovnji

a nevynikají

duchaplný v jednotlivých postezích a bitký v de-

tailních soudech,

neml

Jan Lier zvláštního štstí ani v analytickém

postupu soustavném ani ve skladné karakteristice. Za to obecné reflekse Lierovy o

razu a

asové

umleckých otázkách pi veškeré aforistinosti ve vý-

nahodilosti podle

podnt píležitostných nepozbyly ani

po létech poutavosti, nebo zrcadlí stejn

prmrný

soud eského vzdlanstva o

Divadelní a výtvarný referát vedl

Neruda, jenž se odmlel však

s

vrn názory pisatelovy jako

umní

Lierem

v letech osmdesátých.

souasn jeho

pi otevení Národního

uitel Jan

divadla a

pi

pesídlení umleckých výstav ze Žofínského ostrova do Rudolfina, též kritická

innost Miroslava Tyrše spadá pibližn v touž dobu jako Lie-

rovy výtvarnické feuilletony

;

nách eské umlecké kritiky

shod

s

skuten Lierovo jest v blízkosti

vývojové místo v dji-

obou tchto muž. Ve

nimi vyvozoval z drobné zkušenosti referentské všeobecné

závry o povaze dramatu ného tvoení, o vztazích

a divadla, o

podmínkách

umní domácího

k cizin

a

zákonech výtvar-

—

84

mén mén asové

byl však

doktrináský než krasovdec z povolání M. Tyrš, ale též

;

aktuální než Neruda. Žádal

umní

a soudcové, aby

si,

jako oba starší

umletí

zpravodajové

objímalo celý život a vznikalo z jeho plnosti

odtud u všech tí ona opravdovost a naléhavost kritického soudu, ona nechut k pouhé hrakáské virtuosit, onen záiem o všecky stránky

umleckého tvoení

až po drobný

ml

delní. Miroslav Tyrš

ásten

i

ped oima

stále

harmonie a obrážející

životní

ji

umlecký prmysl

a výpravu diva-

ucelený a uzavený ideál

výtvarné krásy, dávala

vlašská renessance, takže normativní jeho

mu jej

antika a

krasovda

se o vzory a zásady velmi urité. Jan Neruda, jenž spoléhal

opírala

mnohem

více na intuici vychovanou zkušeností než na soustavná studia kraso-

umná, byl duch o mnoho modernjší a v

umleckém nazírání širší

daný syn a vrný sluha své doby

po umní,

do

ní se vracelo

díla

bez

pítže

toužil

i

od-

rostlo z ní a

i

v obrazárn

a vykládal

si

asto

z to-

velké výtvory minulých období vývojových. Nebyl

tom arcif zcela dsledný, propadaje obas eklekticismu

pi

a jindy epigon-

in namnoze ústupky zvláštním opoždným pomrm eským.

stvi a

Jan Lier jest

:

by

tradiní, hledal na jevišti

naplnná duchem souasné skutenosti

hoto hlediska

jež

stojí

takka uprosted mezi Nerudou a Tyršem. Jako Neruda ve své dob, miluje ji, erpá z ní nejsil-

vrn a pevn zakotven

njší podnty

a nemíní

leckých otázkách na

devatenáctému listvost

nikdy v

p. u

století

njakém

archaismu, obvyklém v

um-

pdu. Ale pece

upírá

Zeyera, opustiti

její

jak jednotnou zaokrouhlenou kulturu, tak

své souasnosti hojili co nejvydatnjším zetelem k tradici

lecky plodnjších. Znovu a znovu vyzývá Lier k cismu,

i

ce-

osobitého slohu umleckého a radí proto, abychom nedostatky

vk um-

umleckému

eklekti-

danému domnlou neslohovostí našeho vku. „Nikdy ješt ne-

umní

vykazovaly djiny evropského

takový nedostatek všeho

vývoji,

stylu,

takovou mezeru v postupném v

nmž by se typicky

obrážela

naše doba, tímto stylem všechny své umlecké emanace odívajíc. Trá-

víme

umleckého

z

fondu, jejž

nám zanechaly vky minulé; nebo svého

fondu nemáme." „Provádíme tedy rekapitulaci všech sloh, a proto všecky jsou oprávnny a krásny." „Tyto studie vytvoené ve

století

beze slohu, bez víry a bez vykrystalisované spolenosti, nemají a ne-

mohou

míti rozhodnou,

ráz v evidenci udržeti, vésti

mu

;

nelíené vniternou tendenci, naši dobu a

její

platnosti karakteristického výrazu

pi-

zrdného, že

jest

ku plné

podáváme umlci

stále utíkati se

tak málo vábného a tolik

ke kastalskému prameni a sujetm starých 85

vk.

OpuStn

svou dobou, zakládá

umlec pímo

na daleké dosti minulosti

a pemýšlí, vynalézá, buduje pro budoucnost." Rozdíl od stanoviska

Tyršova jest patrný Lier naprosto neuznává jakékoliv kanonické kul:

umlecké,

tury

jež

by modernímu tvrci

mla býti ideálem,

renesance, gotiky ani baroka, nýbrž pisuzuje

hodnotu pro inspiraci tápajících

umlc

antiky ani

zásadn všem

stejnou

moderních. Jeho eklekticism

nemá však naprosto býti napodobením. Rád se vrací k poznatku, že se nemžeme úpln pesaditi do vyžitých period vývojových, svlékajíce

— taková vnitní lež

lovka

moderního a odkládajíce jeho mentalitu

se mstí

pak vždycky. Neklidný a skeptický, nervní a vzntlivý Lier u-

vádí nejeden doklad, že není návratu k patetickému jichž

dogmata

umní vk, v je-

nevíme p o jejichž citové pohnutí se nesdílíme ecké

buje jak o možnosti vzkíšení

tragedie tak o

obnov

;

pochy-

církevní

malby zjišuje neodvratný úpadek velkých komposicí djepravných ;

na plátn

i

pežilost dekoraního baroku v sochaství, vše beze stopy

politování vlastního historickému romantikovi, vše s klidným

ením

pesvd-

o vývojové nutnosti.

Eklekticism naprosto spravedlivý, bez jakékoliv predilekce a kte-

domnní, že možno sáhnouti ku všem dobám a ku rovnomrnou objektivností, jsou sebeklamem neb pi-

rýchkoliv výhrad,

vSem mistrm s znáním k neosobnímu slabošství, není jinak ani u Jana vaha, erudice

i

záliba,

národn

lumírovského odkazovaly

jej

kulturní úvaha

zcela

i

Liera.

urit k umní francouzskému

nm a práv v nm shledával ony rysy dokonalosti, které tak povolaného, jakým jest Napoleon val

po francouzsku,

setel peklad :

„

. .

.

dobe vda, nous

Vlohy i po-

píslušnost do tábora

I.

(v

si

ze

;

v

svdka

podání H. Contiho), odcito-

kolik karakteristického odstínu by

ret rouvons ce cachet fin, originál

de Tesprit

fran^ais: dans nofre liftérature, souple et concise; dans nos produits parisiens, gracieux ef élégants;

dans notre architecture res.

En un mot dans

de Tinitiative, du

sculptureo nous n*avous pas de maít-

tout cequi reclame de 1'esprit, de 1'imagination,

tact,

de

la

gracieuseté." Lier nepodivoval se v rovné

lásce celému francouzskému jež jsou

dansnos modes coquettes et sémillants;

et notre

umní,

mohutné a písné, tragické

píchylnosti,

a

a zvlášt pro jeho vrcholné zjevy,

asto

i

drsné, neprojevil ani slova

a mnohý z nich práv na jeho vývoj

umlecký

a názo-

rový mohl psobiti obrodn, pro román Balzacv a Flaubertv, pro dra-

ma Racinovo

a Vignyho, pro

malbu Delacroixovu 86

a kresbu Ingresovu.

mnoho stup níže: dramat bavil se nejlépe vtipem Pailvzrušoval Dumasovým i Augierovým ešením

Oblast francouzských zálib Lierových ležela o v

román

se

uil od

Feuilleta, v

leronovy konversace a

mravn obanských

jemné francouzské kultury ze

i

pvabného,

z

vážil

;

z

každého genru svítivého

každé krajinky rokokové a protinaturalistické, z každé

stavby elegantní a pohodlné hlásil se k tak drahý, ano vlastní svt.

eskému tlumoníku tak blízký

Pedmty modelované jemnou a jistou ru-

kou mistrovskou pozbývají tam livosti

si

architektue posledních Lud-

vík, nabýval jeho tón teploty a vroucnosti a

nade vše

století XVIII.

Kdykoliv Jan Lier mluvil o malíství

P

umní

otázek, ve výtvarném

tíhy;

rytmus tance opojného bez bou-

uruje tam zákony pohybu; vše pluje v barevných vlnách pod

zánými oblaky a v zátopách svtla. Žena krasavice hodná lásky a poskytující štdrou inspiraci, jest vládkyní, radost a umní jsou cílem; jiskivý vtip a volný rozmar svtélkují ve vzduchu. V arovné té íši byl by

chtl

žíti

Jan Lier vzpomínal a toužil po ;

eského Kocourkova, obrácen k a krutý, kdykoliv

si

ní,

sed ped branami

nmu zády. Býval chvílemi popudlivý

uvdomil, že v

domov jeho

a tvrdošíjn zcela jiné než ve vlasti jeho

všecko jest

úmysln

touhy a snu pak ztrácel ;

i

vrozenou grácii a stával se rozhorleným mravokárcem. Ale pišel ve-

er, kdy bylo možno se zasníti a zapomenouti pak Jan Lier vrhal své ;

rakety.

„Vzlétaly k zenitu a ne utkvly mezi

jak létavé

hvzdy k

zemi, padly

Takový byl osud Jana Liera

i

pochodnmi

nebes. Vracely se

shasínaly."

feuilletonisty.

87

(Í9l7)

MASARYK

G.

T.

Osobnost.

/.

(Psáno

pi

návratu presidentov do

vlasti.)

na poátku roku 1890 došlo k politickému jednání mezi Sta-

Když roechy a skupinou realistickou, a pi nm profesor Masaryk kmetného v byt, shrnul dr. Rieger

vdce

konservativního kídla národního

svj soud o mladém svém

jímž uvítal brzy potom svého novináského ten Masaryk je krásný

lovk 1"

hosti

dvrníka

:

do

zvolání,

„Poslouchejte,

Bezprostedním tím úsudkem, který

stejn týkal Masarykovy povahy jako jeho

se

navštívil tyicetiletý

mužn

sliného zevnj-

staiký patriarcha politiky eské obecný dojem, jakým po svém píchodu do Prahy psobil pi bližším styku na každého myšlenkový náelník práv obnovené eské university.

šku, formuloval

Kouzlo novosti a originality obestíralo Tomáše Garrigua Masaryka

podobn

jako Palackého šedesáte

let

ped

tím

nový píchozí do Pra-

;

hy byl docela jiný než jeho druhové na mladé universit, kteí se nebyli vdeckými novotái vymykali obvyklému typu profesorskému,

a

moderních naukových metod a zásad. Již

jméno

pišel pokraovat v

hlubokých

oí

a z

a

i

mkká

díle

konservativní zastanci vžitých

smr

výslovnost prozrazovaly Slováka, jenž

Kollárov

a

šafaíkov,

ohe sálající z jeho

ale

prudkého temperamentu, napovídal, že Masaryk

nepochází ze zádumivých hor, nýbrž ze slunné, vinorodé krajiny, jíž

široké obzory záhy nauily

jej

je-

pohledu do dálky a nazírání na

vci pod zorným úhlem vnosti. V žilách hodonského rodáka mísila se otcovská krev slovenská s mateskou krví hanáckou, podobn jako

Hanák

hlubokou náboženskost

držel v

nm

uzd

na

typický slo-

vácký racionalism a jako jihomoravskou výmluvnost zdržoval pova-

hový podíl stedomoravský

ped

pekotností improvisace: takto Slo-

ech vdce a tvrce. Na rozdíl od pražských Tomk, Durdík a Gebauer nebylo na svižném a sliném ticátníku pranic pedantského: než usedl do gymnasijních škamen, mával staten kováským perlíkem byl vytrvalý chovensko svorn

s

Moravou

posílaly do bratrských

;

dec, stelec a cyklista

sporty po

zpsobu

;

tanil

anglickém.

s grácií

Na

jako pravý Slovák a pstoval

školách, kde b3h^al vždy první ve

88

vítzn nkolik chlapeckých a pozdji zásadn mravních ptek s profesory, pi emž již hoch se ukázal odprcem dvojí morálky a knžské nadvlády nad svdomím. Na vídeské a lipské unifíd,

vyhrál

versit dovedl

si

zachovati vnitní samostatnost tím, že pohrdl mali-

chernostmi odbornického emesla, dokud byl klasickým filologem a že se

uml

uchrániti

ped jednostranným

nmeckého

vlivem

když se oddal studiu filosofickému. Poznával svt radji

dl

studia života a básnických

Od

z

myšlení,

pímého

než ze soustav libomudrckých a

udomácnl stejn v kultue frannmecké, jejíhož jazyka v zaátcích své uené innosti užíval hojn za prostedek dorozumívací. Nechyblo ani rys romaneskních, bez nichž obraz velkého muže pro veejnost není úplný syn panského koího ml za cho dceru amerického bankée nkdejší soukromý uenec vídeský, který si pivydával kondicemi, pivezl si do Prahy znané jmní, odkaz to vrného ctitele a žáka, skonivšího sebevraždou uený autor filoso-

z

vdních

abstrakcí.

mladosti

couzské, anglické a ruské jako ve vzdlanosti

:

;

;

fických knih, vážených za hranicemi, rozohoval se pro Hanuše

Schwaigra, podle tehdejšího soudu jen bohémského malíe fantastic-

kých strašidel a tuláckých piják.

Stejn rázovité bylo Masarykovo myšlení

Od uprových dob

školská.

a

psobnost jeho vysoko-

byla filosofie v Cechách, jmenovit za

Durdíkova vedení ovládána ztuhlým herbartovstvím, které nás na-

dobro uvádlo v podruží

nmecké

spekulace, pstovalo

denou rozumovost a odvraceiíc se od odbornictví.

Hned

v prvních

:

hovlo

si

výlun

nmeckým

nevšímavost, která se zdála

v kritice poznání odvážil se hledati východisko v

a nikoliv v Kantovi

ských hledisek

;

;

filosofii

pede

stu-

v povýšeném

pednáškách pražských projevoval Ma-

saryk k filosofickým autoritám urážlivou

života,

djin osvobozoval

dsledn

všemi katedrovými mysliteli

Humovi

od hegelov-

nmeckými

dával

pednost Francouzi Comtovi, uvádje k nám zárove jako novinku jeho filosofickou nauku sociologii, jejíž pouhé jméno zpsobovalo v zaostalých

echách

pohoršení.

rznjších odvtvích gice"

dmysln

nala pro

Sám

filosofie,

dobyl

si

záhy rytíských ostruh v nej-

kterou v dležitém díle o „Konkrétní lo-

osvtlil jakožto jednotící princip všech

nj osobn

více

:

vd. Zname-

vlivnou inspiraci a vodítko celého života.

Nestailo mu, aby ídila innost poznávací, nýbrž zdrazoval velice

naléhav

její

vztahy k mravnosti a k náboženství.

v

ospalé dobé mravní lhostejnosti a náboženského indiferentismu

útoil mladý T. G. Masaryk

s

celou svou ohnivou výmluvností bez pa-

svdomí svých poslucha, jež ml úpln v moci, znepokojivým umním neúnavn nadhazovaných problém a otázek napolo jen zodpovdných. Sám ml od dtství k náboženství vztah velmi váSnivý: za vlivu ohnivého knze, kolísajícího mezi askesí a smyslností, rozumátosu na

stvím a náboženskou horoucností, zatoužil jako fanatický hoch po

dráze misionáské a pokoušel se ve svém okolí obraceti evangelíky na katolictví;

na gymnasiu prožil prudce dvojí tragický konflikt každé

vdou

vrou mezi pesvdením srdce a náboženskomravní konvencí spoleenskou v dob zápas o dogma

eské mladé

duše, mezi

a

i

;

papežské neomylnosti rozešel se nadobro s katolickou církví a poslouchaje vnitního, neklamného hlasu, pihlásil se tismu.

Akademickou dráhu

veejn

k protestan-

byl zahájil ve Vídni knihou „Sebevražda

hromadným zjevem spoleenským moderní osvty" — ale co dím knihou? Za údaji ze statistiky a poznatky ze sociologie chvje se písná obžaloba soudobé

civilisace, v níž

zánik náboženského cítní a mravní

odpovdnosti dohání k rozvratu a k vého diagnostika klade se své veejné

tu na

zoufalství

pednášce pražské pihlásil

praotci moderních duší

muiv

;

jemná ruka

porušený organism se

starostli-

V

století.

první

pak Masaryk k Pascalovi,

zjitených hledáním Boha a spásy a

ukazoval liberalistickému vzdlanstvu

eskému,

že není otázky nalé-

havjší a závažnjší než práv otázka náboženská. Ze všech tch vý-

klad prodírala

se ke svtlu statená duše myslitele, jehož

pipouští církevních dogmat, zjevené historického, ale jehož stále živý s

vností. Masaryk

ského, a

podobn

jest

víry, ani

cit jest

rozum ne-

konvencí kestanství

v trvalém spojení

s

Bohem

a

uvdomlý teistapízvuku zejm protestant-

jako Palackému z víry v osobního Boha vyvral ú-

stední požadavek „božnosti", temeni odtud u Masaryka energická výzva k soustavné a neúnavné spolupráci rak utkvlým principem v sebe

s

Bohem, který není nikte-

ponoené neinnosti. Ješt vtší draz

klade však dávný žák Platonv a Fechnerv na osobní nesmrtelnost duše, odkudž

pirozen vyvozuje požadavek

úcty a úasti ke každé

nesmrtelné duši našich bratí a bližních, základ to obecné humanity,

ano

i

sociální mravnosti.

Akoliv tyto názory, hájené se zanícením apoštolským, zaazovaly Masaryka mezi stoupence moderního novoidealismu, pece on sám si 90

nepikládal jména

veejnost neznala ho pod tímto ná-

idealisty, a též

zvem. Se svými páteli z akademického vzdlanstva, kteí se kolem

nho

seskupili v týdenníku

umje

„ase", pijal estné heslo realismu, roz-

jím jasné a stízlivé poznání skutenosti proti citovým illusím

a pohodlné tradici

;

chtl poznávati vci samy a

pokud

to v jejich

podstat a

oceoval skutenost po-

nikoliv jen podle jejich vývojových hodnot;

osamocen, nýbrž vždy v široké spojitosti spoleenské. A pedevším realista Masaryk usiloval se dobrati každé pravdy co nejpesnjším rozborem kritickým. Teprve za dle toho,

slouží životu, nikdy

:

jeho vedení stala se kritika

tvrí

eské

inspirací

kultury a to kritika

všeho druhu od opatrné analysy filologické až po neúprosný rozbor

vdích

myšlenek politických. Nkolika pímými, ano bezohlednými

studiemi o domácích dílech básnických a statí

adou hlubokomyslných

o vdích dílech písemnictví francouzského, anglického a ruského,

odvádl kritiku literární od dosavadních, jednostrann formálních disek, obraceje všecek zetel

zebíraných knih a jejich autor leckterý dotud

eská

hle-

k ideové náplni a etickému dosahu rov této perspektiv jevil se

;

mu

arci

peceovaný zjev literatury eské nevaln významným.

veejnost ukolébaná do romantických

sn nesla s nelibostí toto

vyrušování z pohodlného klidu a zahrnula neohroženého obrazoborce

výtkou nevlastenecké negace, ano myšlenkového nihilismu, le musila již

zvyknouti, že pijímala

sátora, který se

podnt

za

smle mohl miti

archálního klidu

umírnného

derního, jenž svítivým svým

stejn ušlechtilému.

V

podntem od neúnavného organiPalackým,

s

liše se

však od patri-

klasika nervním nepokojem ducha

ohnm

prvním

mo-

rád by podnítil jiné k neklidu

desetiletí

pražského svého psobení

dv vzorné revue, uenecké

„ Athenaeum" a obecn vzdlávací popud k vydávání vdecké encyklopedie, z níž se vyvinul „Ottv Slovník nauný" prodiskutoval potebu druhé eské

založil

„Naši dobu"

;

dal

;

university a la za

eské akademie,

která však, ustavivši se pozdji, neuzna-

dobré ozdobiti se jeho lenstvím ukázal správné cesty pekla-

dm naukovým

;

i

ruského románu

;

zdrazoval

nutnost informovati

Nejdraznjší bylo však jeho vystoupení proti domnle starožitným Rukopism, kdy se jeho kritická inspirace nezastavila ani ped dogmaty národu nejdražšími, a kdy horoucí lásku k vdecké pravcizinu o nás.

d staten vyvýšil nade všecky zetele oportunní

;

v zaátcích ruko-

pisného boje netušil sám, že odstrauje úctu k podvrženým památ91

kám vlastenecké dávnovkosti, klestí cestu k porozumní pravé djinné zkouška ohnm, v níž se poznávají drahé kovy: povahov vytíben vyšel Masaryk jako vdecký vítz z plamen a dým

velikosti na§í. Byla to

rukopisného boje, který by byl v rukách Gebauerových a GoUových

zstal pouhou jej

záležitostí

odborn vdeckou, kdežto Masaryk

pojal

jako ohnivý kest národního karakteru.

Tíž,

kdož

jej

pro své chatrné poznání naukové a

necké tradice vyvrhli se slavnostním patosem za dobré požádati

pedsudky

vlaste-

z národa, uznali

ho za politické spolupracovnictví. Jen krátce

záhy

trvalo

Masarykovo první parlamentní psobení na poátku devadesátých

let,

mladoeském po boku Kramáové a Kaizlov, ale není pochyby, že již v nm shlédne djepisec koeny budoucí jeho politiky: úspšný eník a debatér v parlament všímal si balkánských otázek a kulturních problém v Rakousku vytkl lživou schátralost vídev táboe

;

ského liberalismu a nemravnou panovanost

Maar

;

usiloval o to,

aby politika byla osvobozena z podruí výsadní diplomacie

a

naplnna

duchem demokratickým. Miloval politickou innost jako nejvyšší uskutenní mravnosti individuální i veejné ctil v ní vdecký základ ;

i

možnost soustavné drobné práce

;

ukazoval se tu spíše uitelem a

buditelem než virtuosem velkých slov a lesklých

Doasným ústupem

sarykovy mladosti, a tebaže

boce profesor praktické se

úspch.

se období Mapráv dokazuje pokrokové hnutí, jak hlu-

s politického

filosofie

jevišt tehdy

psobil

i

koní

na onu ást mládeže, která

ho zíkala, pece odcházel do dobrovolné samoty myslitelovy

citem, že se

mu

s

po-

nezdail pokus naplniti stárnoucí formy veejného

ži-

eského mladým a svžím obsahem. Nastala požehnaná léta myšlenkového soustední a sestupu ke koenm. Pronikavý filosof djin, zanícený etik, a dsledný vyznava náboženského ideálu, ale i starostvota

livý vlastenec

eský

typu u nás neobvyklého, stavjí se tu v jediné

osob ped

národní problém, pravou to hamletovskou otázku našeho bytí

a nebytí.

Kesanský

vící v osobního Boha v individupedevSím však ve svrchované náboženství demokracie, nacházel smysl eského vývoje djinného v positivista,

i

ální nesmrtelnost duše,

humanity a

naší reformaci,

hlavn

v bratrství. Jako ideový žák Palackého, který

však podle sklon svého rušného a prudkého temperamentu miloval

ješt veleji politického buditele a moderního novináe Havlíka, snažil

se dovoditi, že národní obrození

92

pokraovalo

vdom v díle eské

p.

;

uskuteujíc ve

reformace, nitní.

Co

sluší

vd, literatue a politice zásady humanž Hus a Chelický nepestali býti

tedy nám, pro

mravními vdci a jimž odkaz Palackého a Havlíka

jest

nadále závaz-

ným ukazatelem ? táže se T. G. Masaryk v obou hlavních knihách tohoto období, na samém rozhraní stol. v „eské otázce" a „K. Havlíkovi". Domysliti národní obrození politicky;

svdomí veejným inem i

Bílou Horu

;

pekonati ve vlastním

doplniti humanitní

program

sociáln.

A

zde stýká se co nejtsnji

Masarykovým buditelstvím národním

s

jeho buditelství sociální. Synek panského služebníka zažil za dtství

tíse a nespravedlnost selského nevolnictví na Slovácku v ;

známil se

s

kesanským

socialismem a ve Vídni

jeho rozhled nezstal obmezen na

nmecký

s

ešení

sociální otázky v Anglii a v Americe. Sociální cítní, a ušlechtilé,

ideologií, a ježto

i

neobyejn

u Masaryka vždy vrch nad socialistickou

nevil ani v dní ani

kladu spoleenského

úspch

se-

marxism, nýbrž zabíral

jemné

mlo

Brn

dlnickým hnutím

samospasitelnost materialistického výv oprávnní tídního boje ani v trvalý

sociální revoluce, povstal v

nm, vrném

píteli dlnictva a

zásadním protivníku veškeré demagogie, nebezpený odprce marxistické ideologie, jenž se ukázal

dslednjším než sám

Bernstein.

Ma-

sarykova „Otázka sociální", kde tak podivuhodn jest spojeno kritické stanovisko s reformním zanícením, tvoí pravý opak necitelných a stu-

dených knih z per katedrových socialist nmeckých. Silná osobnost, jejíž

právo

mravní dosah obhajuje Masaryk

i

lem, vtiskuje zde ráz

všemu myšlení,

optovn a vždy se zápapouze osobnost ue-

ale není to

ného znalce a dmyslného kritika, nýbrž pedevším individualita etická, která

sob

i

svým

tenám

nepipomíná jen náhodou, že nejvtším

sociálním reformátorem v lidstvu byl Ježíš Nazaretský.

Jako v politice tak

každého jednotlivce

i

proto mysliíel takových tické

v sociálním programu požaduje Masaryk od

stále živou

obzor

úast

a neúnavnou drobnou práci, a

nelituje úsilí

ešení otázek spoleenského zdraví a

který se sblížil se svou žen", stává se

vynakládaného na prak-

sociální spravedlnosti. Muž,

nevstou nad Míliovou knihou o „Poddanství

pirozen horlivým zastancem ženské emancipace, jejíž

hlavní oblast nespatuje ani v oboru svobodného pístupu ke

vzdlání, jako starší feministky eské, ani na pouhé

pd

všemu

politické

rovnoprávnosti obou pohlaví, jako píslušníci tábora socialistického, 95

nýbrž vedle obou tchto stránek pedevším v mravním osvobození ženiny bytosti v lásce, v manželství

i

ve veejnosti. S tím souvisí jeho

bjornsonovsky chrabrý boj proti prostituci vedený

s

heslem „jedno-

ženství a jednomužství", jeho osvícená snaha o reformu manželského

zákona, jeho

dsledné

o

úsilí

udomácnní profialkoholického hnutí u nkteí stoupenci Masaryka

nás. Jest však stží správno, uctívají-li

jako vychovatele ke stízlivosti tento neústupný protivník romantic:

kého opojení nižšími a hmotnými narkotiky, seslabují

lovka, naopak vychovával

jení nejvyššímu,

jež

psobí na

chvilku a

své stoupence k trvalému opo-

humanitou, sociálním nadšením, Bohem. S pímoarou

tvrdošíjností protestánských horlitel severských požaduje ve všech

vztazích

lovka

ke

lovku

pravdivost a istotu; za to

nesmla

býti

okna spoleenského etika ušetena kamen, které má luza vždy ochot-

n pipraveny

^pro

„nepítele lidu". Šlo-li však za boje proti podvrže-

ným Rukopism, kdy Masaryk poprvé

poznal, co

znamená popuditi

na sebe veejné mínní, o pravdivost a istotu vdecké dvanácte

let

po

té

napaden ješt prudeji, když odvážil se

vru, fanatism a demagogii, které zasahovaly

oblasti, byl

potírati po-

Dnes chápeme Masarykovo zakroení v polenském procese jako významnou prpravu slavných pozdjších proces jihoslovanských; budoucnost

však postaví Masaryka, jenž se

do

i

ujal Hilsnera,

oblasti justice.

po bok

Voltairovi, který

vystoupil pro Calase, a Zolovi, neohroženému, obhájci Dreyfussovu.

Jak nepochopifelno pro šosáky, kteí trnické písloví: Nehas, co

si

v županu za pecí opakují opa-

t nepálil A zatím

opravdu velkého muže

kivda neodinná, každý útisk nenapravený, dokud sám nezjedná nápravy neb alespo nevzkikne své statené: j'accuse! se silným srdcem pálí každá

Toto j'accuse vidlu se

stáím

ml

svt od Masaryka,

jenž na vzdory

bžnému

pra-

a zkušenostmi, nabýval radikálnosti, slyšeti v druhé

polovin jeho života astji

a astji.

Masaryk sám

s

pibývajícími

svtovl, nebo dnes nestaí íci evropštl. Jinému muži byla by vdecká cesta po Americe, kde po esku anglicku pednášel o proléty

i

blému malého národa, jen drahou

triumfální, ale

Masaryk

se

sám pe-

devším tím uil a informoval, takže pronikl netoliko k duši našich

zámoských krajan, ale k podstat která se práv chystala ideov dobýti

politické

demokracie americké,

politické

pevahy na zemkouli.

Uhodl však zárove, že vedle Unie

jest

i

94

nejzávažnjším krbem bu-

dkladn

doucnosfi Rusko a zabral se fak

átku sedmého

desetiletí

do studia jeho, že na po-

svého života mohl vytvoiti dílo o

práv

stranách „Rusko a Evropa", kde

tisíci

jako v knize o marxismu vý-

klad vyvrcholen jest soudem, jistota historikova osvícena bleskem intuice filosofovy, úzkost diagnostikova

Vren

humanisty.

duši ruské hlasu upozornili

jej

své oblíbené

básník

metod

tázal se

Masaryk po národní

a filosof, jimiž zabýval se

odedávna a kteí

záhy na tragický konflikt odehrávající se od XVIIl.

mezi slavjanofily a západníky.

letí

vykoupena evoluní nadjí

Vrný

obdivovatel a první

sto-

eský

propagátor Dostojevského postehl rázem, že pítomnost Ruska vydána

na pospas

jest

bsm

sociální revoluce a

ukládají o život starého, zvetšelého a

carského, a spoléhaje

zárove na

davového fanatismu, kteí

nemravného tradicionalismu

své studie nauk socialistických na

západ, pochopil, že práv slovanský východ na vlastním tle chce rozhodnouti djinný spor mezi revolucí a evolucí. Srdce jeho, jenž

nedvo-

Plechanova a jenž nikdy

byl

zárove pítelem Miljukova

val

pokroku spoléhajícímu na náhlé pevraty poskvrnné

i

krví, stálo

ovšem v táboe pozvolného vývoj e k demokracii a sociálnímu zákonodárství a

proto v celku se shodoval s

kadtským kídlem dumy. Ale

dílo

o „Rusku a Evrop" zstalo nedokoneno, ježto druhá ruská revoluce, která elil

jej asi

bsm

tika a

mys

pekvapila

mén než

kohokoliv jiného, pinutila

sociálního fanatismu a krvavé anarchie ne

itele,

jej,

perem

již

aby kri-

nýbrž politicky a to dokonce v ele organisovaného

vojska.

A

tu ocitáme se již v

samém

varu svtové války. T. G. Masaryk

nevstoupil do ní nepipraven. R. 1907 povolán

dlníky

hor do parlamentu, vrací se k aktivní politice a to ne cizí strany,

nýbrž jako náelník skupiny

žívá všech výsad

duchem

i

nevýhod nepatrn,

filosofickým, než zeteli

jej,

aby se

;

le^,

pod

vlastní, která v

Jal se

neohrožen

záštitou

národ

po-

soudcem úpadkového

pokraovati

vi ímu, neob-

vášnivá láska k pravdivosti a

stal trestajícím

valašských

hrdé minority, ízené spíše

prospchovými.

ve své kulturní politice devadesátých

lomný k Vídni a Pešti

ale

již

z

istot nutkaly

státu Rakousko-llher-

ského práv v hodin soumraku model. Prozíravý zrak takka detektivní

opatil a kriticky zhodnotil

politika odhadl evropský

prkazný materiál dmysl svtového ;

dosah zápletek na pohled interních mravní ;

zanícení etika, jenž žádá na politicích

95

pedevším isté

ruce, dodalo

dkazu stolici

krásného patosu; demokratické svdomí zasedlo na soudnou

nad výsadami urozených diplomat a vládnoucích plemen zdravá ;

nesentimentální smysl pro slovanskou vzájemnost, jejž Masaryk ode

dávna stavl proti neskutenému panslavismu domácímu, obranu našich jižních bratí.

To

psychologické

proteplil

koeny Masarykova

slavného vystoupení v trojím procesu, záhebském, Friedjungov a blehradském Vasiov, od nichž vede pímá cesta do Sarajeva. Když osvoboditelské výstely Principový rozpoutaly svtový požár, jehož blízkosti Masaryk

šemu

již

dávno se dohadoval,

vytušil,

o národu na-

práv my, ddicové nepomšfné nesmíme zachraovati Rakouska, když vtšina vzdlaného uprosted ní naši nejlepší pátelé na západ volají: écrassez

a pro náš národ jde. Pochopil, že

Bílé Hory,

svta

a

Tinfámel Nepochyboval ani lení místo národa, jehož

petržit k humanit

chvíli,

í

na

stran

jest v

svtovém zápo-

reformaní a probuzenské djiny ukazují ne-

a k demokracii.

Schopen až do šedin pronika-

vého vývoje, prošel drahou Palackého, vedoucí od federativního austroslavismu až k

mužnému

slovu pronesenému po zavedení dualismu:

ped Rakouskem

Byli jsme

a

budeme

i

nm;

po

jako pravý

ddic

srdnaté pímosti Havlíkovy vyvodil odtud nejkrajnjší dsledky. Pocítil,

že nyní jest na

ase

dáti

závrenou

odpov na eskou

dovršiti národní obrození politicky a odiniti Bílou

zútovati

Habsburky nadobro. To nebylo možno, dokud

s

Masaryk v Cechách sevených vojenskou se jako kdysi to,

Komenský

co bral na sebe

vináe

politickou zvlí

za hranice, aby tam v

obtav

a diplomata,

i

již

doma: poslání

vdce zástup

setrvával i

podávají

si

odebral

míe stonásobné konal

agitátora a

eníka, no-

a organisátora drobné politické

práce; jest snad více než náhodou, že tuto innost zahájil v slavnostní promluvou po

otázku:

Horu; bylo teba

boku Denisov o

jubileu

Husov

Ženev

—

vky

ruce.

Zbývalo však uiniti ješt jeden krok, který

práv pro humanistu

smru nebyl vru snadný jako nebyl bez obtíží pro soumu Ameriku: zúastniti se aktivn války. Ani zde neocitl se prošedivlý emigrant ped otázkou, která mu byla cizí a nová; práv naopak. Již v praktické filosofii kladl poslucham na srdce, aby doMasarykova

rodou

plnili

Chelického Žižkou

ešství.

Ped

léty

a spojili

oba ve vyšší jednotu dokonalého

v osobním rozhovoru v Jasné Poljan

Tolstému názor, že zlému

hájil proti

dlužno odpírati vždy a všude. Vyhlásily-li 96

I proti

všem svým dosavadním tradicím všeobecnou brannou povinnost

práv oba skuten demokratické stojí

ode dávna

nejblíže, Anglie a

státy, jež

Masarykovým sympatiím

Amerika, nemohou pece potomci

božích bojovník nechati ruce v klín. Takto stal se obnovitel našeho

národního programu humanitního tvrcem eskoslovenských jejichž

úspchy penesly eskou otázku

z oblasti politické ideologie

na krvavou a rozhodnou

pdu

zasáhli naši legionái za

Masarykova vedení do rozvrácených

strategické skutenosti.

ruských, jakoby v duchu milovaného

legií,

Nejvýznamnji

pomr

vdce ešili tam se zbraní

v ruce

problém revoluce a vývoje sociálního pokroku a komunistické demagogie; tu

pi vojenských pehlídkách a ped velkými novým Táborm ohová slova, jež

pronesl Masaryk k

bitevními náležejí

iny

k jeho

projevm nejúchvatnjším. Jako politik však pracoval nejusilovnji jíž stojí v ele Wilson, duch Masarykovi sourodý jak v kesanské humanit tak v dstojném demokratismu a v pojetí ideje národní jakožto principu nadízeného myšlence státní — krátké setkání tchto v Americe,

dvou jasných a protestantských fanatik spravedlnosti svítivé: není divu, že

porozumli

si

má

kouzlo až

úpln, a že soudce svta, slovem

i

skutkem zaruil podporu požadavk eskoslovenského státu národního, pro

nž

Masaryk

získal se svými

druhy

i

souhlas Francie,

Itálie

a Anglie.

Výsledky jsou známy: po cest, strádání a

tyech létech dalekých a nebezpených

pronásledování, kdy byl na tisíce kilometr vzdálen

od domova a rodiny, a kdy státníci a pochopové starého Rakouska jej

slavnostn zatracovali jako velezrádce, kdežto sám, staec osma-

šedesátiletý neochaboval, nepochyboval, neklesal na mysli, vrací se T.

G. Masaryk, ne

nýbrž pravý otec

již

pouhý vdce a miláek eskoslovenských

vlasti

Nejsou to roucha a ratolesti palmové, které Ti steleme na cestu, nejsou to vlaje Ti vstíc,

ote a vdce

zradili a opustili Tebe

Nechceme kráeti

s

:

pouhé prapory, co náš,

naše srdce

abychom

bijí Ti

v

zítra

ústretg.

Tebou toliko po svtelných

drahách Tvého úspchu a Tvých vítzství, jichž se teprve

legií,

do Prahy jako první president naší republiky.

musíme

státi

hodnými, nýbrž toužíme

pedevším, sledovati Tvé myšlenky, které nám tak

97

asto unikaly ve vzdušném svém

letu,

prahnouce

Ukázal

stávati se jimi lepšími a ušlechtilejšími. jsi

sám na Sob, jak

spojiti

dychtíme Tebe v tom podle

Není

to

mrou

nejmenší

Chelického a Zižku, sil

svých následovati.

Tvá zásluha, že svt na

nás hledí pozorn, netaje svých sympatii. Bude-

me

se snažiti,

se jsme, aby svt

pohlížel na nás

jako na dstojný národ Masarykv.

2. T.

G. Masaryk jako

(1918)

kritik.

Když v prvních ronících „asu" uprosted osmdesátých let rozšíil

mladý profesor eské university Tomáš G. Masaryk svou mnoho-

strannou innost filosofickou o kritiku krásného písemnictví domácího,

mohlo se

zdáti, že

pronikavý

uenec

vádí souzení pro rozkoš a uspokojení z

a jasný myslitel podniká

i

pro-

nho samého; nechyblo ostat-

n veejných hlas, tvrdících, že jemu, bytosti domnle bortivé a rozkladné, jest kriticism

samoúelnou pýchou

Opravdu, teme-li ješt dnes tyto dmyslné Jar.

a

rozumovou bravurou.

stati,

na p. o „Exulantech"

Vrchlického neb o „Zlatu v ohni" Václava Vlka, šlehá k nám do-

posud

z nich jiskivý

ohe mladistvé záliby a radostného zaujetí kriti-

kova. Školský ustrnulý rozvrh a

lánk

nemohou

otevenému, hrnou do pera

leckých a

mu

tchto

stejn písnému jako

nová hlediska, nové obdoby

pistupuje jako k typu, objevuje se

lení; obrací,

rovnati

stále

strojený výraz

z cizích

nové námitky psychologické a krasovdné; slovesné

literatur,

nmuž

neumlý neb

zakrýti, kterak se posuzovateli,

v

dílo,

k

nkolikerém zrcad-

by vtšinou cestou negativní, jeho pozornost k ad um-

hlavn spoleenských

otázek, s nimiž se dlužno poctiv vy-

— zcela zejm roste kritik svým úkolem a pociuje nepokrytou

radost z vlastního intelektuálního vyzrávání.

O

deset let pozdji, když

rární revoluce psal

posudky

a

v

odsudky dl Jaroslava Vrchlického a jeho

dojem ješt staršího

Tomáš G. Masaryk

zesílen.

smru

jest

hodnoty eského

ase

do „Naší doby" své píliš píkré,

veliké liteale

ovené

školy, byl tento

mužný soud o vdím umlci mravním požadavkem napiatého zápasu o nové

Vdomí,

života,

že kriticky

dodávalo analytickému postupu Masarykovu

rozhodnosti a váhy, ale zabarvovalo zárove jeho odmítavá slova roz98

horlením

vdom stranickým. Smysl

rozbíraných zjev

zmohutnl

a

filosofv pro kulturní dsažnost

propjoval

i

referátm o jednotlivých

knihách perspektivické hloubky, která samého posuzovatele naplovala oprávnnou pýchou.Básníci a spisovatelé, toucí tyto dvahy kritika

velmi málo shovívavého, ale tím nabádavjšího, nemohli se dojista,

ponkud

byli-li jen

eskou

ren zásadám, hlásaným záhy po vstupu na

pdu v „Studiu dl

umní vysoké místo

básnických", pisuzuje slovesnému

shod

v-

spravedliví, zprostiti dojmu, že T. G. Masaryk,

v kultue a že

každému básnickému tvrci velké povinnosti umlecké i písnou odpovdnost mravní; mnozí z nich však tli s pohoršením mezi ádky, jako by podle Masaryka píslušelo kritice míve

sto

s

tím ukládá

ješt vyšší a jako by

právy a

její

pedstavitelé byli nadáni snad vtšími

poveni vznešenjším

posláním než sami poetové. Tehdy se

Masaryku

kritikovi je souzení a odsuzování sa-

utvrdila legenda, že

moúelnou radostí, legenda mylná již kritikovi temeni tato dvojí

innost

proto, že

každému opravdovému

z utrpení, z

nenaplnné touhy po

dokonalosti a z bolestného úsilí o nejvyšší poctivost. Bylo potebí kolika let a

nkolika pímo klasických

dl

kritického

umní

n-

Masary-

kova, aby tato malodušná legenda byla nadobro rozmetána.

Tehdy, uprosted

boj

vjší duchové uhodli

Masarykova

již

o Hálka, bylo patrno kde komu, co pronikaza ranních

kritika literární jest v

všecka dotavadní kritika v Cechách. teria

ervánk eského

realismu, že

podstat a v koenech

jiná,

než

Zdrazujíc velmi rozhodn

kri-

obsahová a vykládajíc básnický výraz slovesných

dl

jako od-

vozený dsledek jejich organismu myšlenkového, elila zcela

zejm

onomu kritickému formalismu, jejž po Durdíkovi a Kosinoví pevzali a zpopularisovali kritikové z „Osvty" — proti této skupin stál T. G. Masaryk s oteveným hledím od píchodu do Prahy. Avšak nepiznával se ani

k historicky klidnému a geneticky shovívavému výkladu

teratury a literát, jejž po

jeho il

žák

pevn

nábzích

V. B.

uvedli v soustavu: nestailo

ve vývoj,

le

Nebeského nkteí

mu

z

li-

prvních

vykládat, chtl soudit;

v-

pro jeho dovršený a uzavený úsek nemínil ne-

zasahati do vývoje píštího; jsa Ihostejen ke spisovatelm, kteí jsou

pouze

nositeli minulosti, vracel se neustále

k básníkm,

již

teba de-

po smrti zstávají dlníky zítk. Než, od nieho nedlila kriMasaryka tak hluboká propast zásadní, jako od metody, kterou

sítiletí

tika

práv tehdy

Jaroslav Vrchlický za silného francouzského vlivu

99.

pe-

;

nesl z básnické tvorby se literárních

dl

;

po renanovsku

skvlým úspchem do chápáni

a

oceování

ani heslo kritického diletantismu, jímž se Vrchlický

myšlenkového eklekticismu, pod

kryl, ani vigneta

Masaryk odsoudil celý ten

smr, nenapovídá pln, pro

tu došlo

níž

ke

krvavé srážce dvou protivník nesmiitelných.

Navždy památným zstane Masarykv rozbor„Pana Twardowského",

uvdomí, že práv jako pi „Exulantech", odmítdl básníkových z daleka neznamená odsudek celého jeho zjevu; kolik hlubokých slov povdl tu kritik u píi

když potomstvo

si

nutí jednoho z nejslabších

ležitosti

jejž

analysy

ponkud nakvašené

o velkém kulturním protikladu,

budoucnost dozajista nazve Jaroslav Vrchlický-Tomáš G. Masa-

ryk! Masaryk nedovede a nechce se spokojiti tím, co pro Vrchlického

znamenalo samu podstatu tvoení kulturního

:

zmocovati

se smysly

co nejcitlivjšími a rozumem co nejvnímavjším postupn všeho, co vydalo

umní

pokorn do

národ

všech

cizích osobností,

k soustavám a

prvk rznorodých

umleckou mosaiku. Dnes

nmuž

bohatou myšlenkovou

žil

samostatným životem

vesmír a djiny v hodinách milosti mluví zcela

neodvozenou hudbou pramen.

Le

roku 1895 bylo Tomáši G. Ma-

sarykovi povinností národního zdraví vykiknouti

eský

a

víme, že Vrchlický sám, na vrcholech

svého básnického posvcení, inil více a že básníka, k

oddan

jejich životem v laskavé shovívavosti

smrm protilehlým, pejímati dnes to a zítra ono pro

své obohacení a skládati z a

a dob, vciovati a vmýšleti se žíti

práv

proti

nmu

mladému národu, neskládej dané pouze, nýbrž pedevším sám nepijímej nové;

básníku, jenž ukazuješ cesty

prvky, nýbrž vynalézej

tvo; nepstuj v

sob

trpnou schopnost pizpsobiti se druhým, ný-

brž živ ve svém nitru mravní odvahu býti sebou nosti, jimiž jest

nadán soumrak kultury, za

podmiují zdravý

a mladý,

by

i

samým;

vym ped-

ctnosti karakteru, které

skromný a chudý

život svéprávné síly

a statené osobnosti!

Není sporu: toto s naléhavostí

jest

výzva osvobozující. Kritikovi, jenž tu zasahá

tak poplašnou do

svdomí

velikého básníka, nemohlo

ovšem ani vlastní povolání kritické býti samoúelnou rozkoší tické schopnosti neb uenecké pýchy. Tomáš G. Masaryk ctil

analya pro-

vádl v ní od poátku funkci mravní, od níž mnohem spíše než pouení oekával odpovdi na ústední otázky, podmaující klid jeho svdomí. 100

z nich jedna, intensivn prožitá a protrpná jej

neodbytn od

první knihy,

odpovdno tak uspokojiv, aby se k ní myšlenky teba po

nevracely,

oklikách.

v dtství, provázela

již

dala hlavní motiv, aniž tu bylo na ni

jíž

i

city filosofovy znovu

Temná hrza, posednuvší

duši desetile-

ddin pi pohledu na branku konírny, kde skutený lovk, pacholek zoufalec, vynutila si na mladém sociologu vídeské university podrobné ešení knihou o „Sebevražednosti jako hromadném zjevu moderní civilisace"; vedle statistiky a spo-

tého dítte na slovácké visel

leenského dušezpytu zpovídá Masaryk

již

v ní soudobou básnickou

literaturu jako nejpravdivjší a nejspolehlivjší

boženské choroby našeho vku,

nutn

svdkyni mravní i náa neodvratn v tolika

rodí samovražedné zoufalství. Jako ctitel naze pravdivého

pípadech a

z níž se

krut oteveného umní moderního oekává od

pln

stední, citem a

ní

odpov bezpro-

životnou a skladnou, kde pod jednotlivou myšlenkou,

chtním urit

prosvitá „celé životní

doufání a strádání" soudobého

lovka

úsilí,

snažení a hledání,

a soudobé spolenosti. Popsal

a rozebral tento stav porušené rovnováhy myšlenkové

pronikavým úsilím

pesn

rapeuta, že se bez odporu

sklonku vující

století, z jejichž

pozorujícího patologa a

adí k

líil-li

ds

i

dmyslného

te-

knih temeni po období indiferentismu ozdra-

maginosf

analysou

Zjistiv

morální s tak

onm spoleenským psychologm ze

proud idealismu kesanského a mravního

milovník stízlivé a úsporné

než

i

;

nikdy nepsal tento

vty slohem vzrušenjším a mohutnjším,

této

„doby slavné, velké, hrozné".

neobyejn dmyslnou,

že

krom

sebevražednosti

druhým hlavním symptomem osudného rozvratu ve vdomí i svdomí souasného lovenstva, jal se kriticky studovati bás-

jest titanism

nické tlumoníky individualismu, ba egoismu moderního, z nichž jedni,

unavení a pessimistití, protestují proti Bohu a

vraždou

— útkem, kdežto druzí,

hrazující nedostatek lucí

myšlenkovou

i

skutené politickou,

svtovému ádu samo-

pepiavší svou vli k životu a na-

síly

touhou po

ní,

vzdorují

Bohu revo-

rozkošnickým požitkástvím neb sata-

nismem všeho druhu. Takto mla kritika literární dopomoci svou analysou k tomu, aby ve veškeré typinosti vynikly nadprmrné skladné postavy, Faust vedle

Gustav

s

Konrádem

Manfréda a Oktáva a

Jindich

s

Ivana Karamazova s Razkolnikovem kupiti družina

s Rollou,

dv polské

dvojice

Pankrácem vedle ruských blíženc :

kolem každého typu se

mla

národn, spíznných mluvích téhož duchovního za101

ložení, a tak mínil T. G.

notlivých

skvle

básník k

odlišiti fitanism

škoda, že nebyl zúplna

njž

si

eská

Masaryk dospti od individuální analysy jed-

psychologii skupinové

— podailo se

mu

na p.

nmecký od titanismu francouzského. Jaká uskutenn cyklický plán této typologie, nad kdy vztyila smlejšího,

kritika sotva

a že se Byronovi,

Dostojevskému a Krasiskému nedostalo výkladu, jakému podrobil

Masaryk Musseta a jeho následovníky, neb nmecké titaniky od Goetha po R. Wagnera a G. Hauptmannal Drobnohledné, trplivé

závr

neiní pedasných lisování,

mže

a úzkostliv se varuje

nauiti universitní seminá

z milosti boží se rodí a za

kritik dalekozraký,

kritice, jež

odvážného genera-

a snažlivý sebecvik

;

za to

výjimených kulturních podmínek dozrává

jemuž empirické poznání jednotlivin tuhne v mo-

numentální typ a jenž, orientován na velkých pedstavitelích, pehlíží celou dobou luje rád,

i

veškeren život národní.

Obas

pekres-

se dojista mýlí,

nedbá odstín a spojovacích len, slohové jemnosti mu

cházejí, a slovesná díla, nazíraná jako

u-

pouhý znak, pozbývají pod jeho

pohledem druhdy své individuální jedinenosti

;

ano, odborník by u-

adu dalších nedostatk makroskopického kritika. práv u nho nejastji, ne-li výhradn, se kritika teprve

vedl snad celou

Ale snad

stává inspirátorkou kulturní a tvrkyní nových životních hodnot

—a

v tom smyslu teba Masarykovo jméno piaditi k Blinskému,

Tai-

novi a Carlylovi.

Že toto

jest

jeho nejvlastnjší metodou kritickou, dokázal Tomáš G.

Masaryk také tehdy, když

literárního rozboru použil

odpovdl druhou svdomí: jaký smysl a cíl má mé

mcku, aby

si

tíhne vývoj

eského národa ?

kultura vyhovují

mých

bližních ?

mé poteb

Kde

si

ešství? kterým

jak naše národní žíti

hlavní

vydatn

za po-

neodbytnou otázku svého mravního

v

Bohu

a skrze

Masarykv

smrem

djiny

uitel

se ubírá a

a naše duchovní

Boha pro spolenost Fr.

Palacký ešil pro-

nmu Tomáš G. Masaryk, pro njž nejnaléhavjší djiny evropské se poínají francouzskou revolucí, k nmu blém cestou historickou, tam k

pistupuje analysou národního obrození, které

mu

není než pokrao-

váním husovské a eskobratrské reformace. Nevypráví jeho djin,

a-

koliv ve velkých rysech postihuje jeho rytmickou zákonnost nesvádí ;

jednotlivých

zjev na

souvislosti s cizími

forem, kde nejsou

jejich složky,

smry

zárove

a

proudy

;

tebaže

si

pozorn všímá eské

nezdržuje se výkladem slohu a

ukazateli myšlenkového

102

naptí

— toto vše

s

lehkým srdcem mohl odkázati odborným djepiscm literárním. Jeho

zetel obrací se nositelé a

výhradn k ideím

a

podmínkám

jejich

tlumoníci nejsou pouze karakterisováni, ale

souvislost s

myšlenkovou

i

nezapomíná se

tradicí národní

rstu

jejich

;

souzeni; pro jejích vztah

k našemu dnešku a zítku. Takto nevzniká arci spolehlivá monografie ani

propracované djiny, a kritik picházející z heuristické dílny hi-

storikovy neb ze studovny literárního filologa sotva se vyhne námit-

kám

jak v koncepci, tak v provedení, avšak

ku" neb „Karla Havlíka", ské, jež

by také mohly

kam

slouti

pro aditi „eskou

nenáleží? Jsou to

otáz-

dv knihy carlylov-

„Hrdinové a ctní hrdin v djinách". Ani

u Carlyla ani u Masaryka nechybí vedle historie uritý kus bájesloví, jako vždycky, když

pi

rovnání a výkladu fakt spolupracuje zetel

nábožensko-mravní.

Bez pomoci literárního kritika dalekého zoru a analytické pátravosfi nebylo by vzniklo ani Masarykovo rozsáhlé dílo o Rusku a Evrop, jež

vlastn není než ideologicko-djepisným prologem nenapsané po-

sud kritické knihy o Dostojevském. Kolik spisovatelských podobizen, kolik

rozbor tvorby básnické

jitosti literárních

myšlenek

!

i

publicistické, kolik

Ale zde vtší

mrou

poznámek o sponež kdekoli jinde

není písemnictví než znakem, obústkem ideí, zrcadlem spolenosti

znakem nejspolehlivjším, obústkem nejvýmluvnjším, zrcadlem livosti

nevyrovnatelné. Autorem jest kritik, jenž chce býti

více než

pouhým kritikem

a jenž literaturu

—

cit-

mnohem

nejenom pronikav,

ale

také hluboce miluje.

Takm všecky kritické pisech a knihách v

nedokoneny,

dob

práce Masarykovy, roztroušené po

ticetileté, jsou

nikoliv snad proto, že

lánky cykl,

aso-

které zstaly

by byl autor pozbyl zájmu o

n

neb dokonce chuti pracovní. Naopak, odložil péro kritikovo zpravidla tehdy, když pocítil vnitní

pouze

literární.

potebu

o ruskou revoluci a zvlášt o záni

nejenom v

dožíti

Nikdy neprokázal pi tom

sob

problém v

jiné

form

tolik velikosti, jako

eskou otázku. Za to zstaneme mu

samých, ale

i

ve svých potomcích.

než

když šlo zavá-

Tm budiž od-

kázáno, aby ze svého stedu vydali makroskopického kritika, jenž do

eské knihy ryka.

o hrdinách a ctní jich vepíše osudy Tomáše G. Masa(1919)

NÁRODNÍ KRITIK Jaroš,

bru

„Brázdy",

známjší novináskou svou znakou Gamma

v

kam Gustav písném vý-

píkladné úprav firmy Šencovy shrnul žafvu své dlouholeté

a v

innosti publicistické, pedstaví

nám umleckého

podivuhodného rozsahu zájmového znalostí a lásky jest zcela

Gamma

NOVINÁ

pvabných svazek

pohled do dvou

Letmý

A

stále

a životního kritika

a látkového. Nejvlastnjší íší jeho

zejm výtvarnicfví. Rembrandt, k nmuž se

znovu vrací výkladem, vzpomínkou,

ale

hlavn vzýváním,

vystupuje, možno-li tak íci, jako strážný génij Jarošovy estetiky.

Le

má Gamma stejn oddané, ba pokorné svrchovaného kreslíe, jímž se mu jeví náš Aleš. Podi-

vedle tohoto absolutního malíe

pochopení pro vuje-li se

a

hrzy

se

belgickému sochai Meunierovi, který

z

moderní ošklivosti

vytvoil novou monumentální krásu, neváhá zárove pokloniti

echu Schwaigrovi, u nhož ostrá kritika spoleenského pokrytectví

užívala mluvy archaisující. Hamletovskou otázku naší kultury, zda a

dohánti Evropu, eší pronikav a nelítostn na osudu malíe Miloše Jiránka ist eskou tragiku národa, jenž tvarov žil skoro jak

;

vesms

z

dl

a

smr svých

podrobitel, rozebírá

pi

kritice výtvar-

pomr dnešního lovka k barv si ozejmuje pi zmasob zahanbeném pohledu na stavby Jurkoviovy hlasatele

ného soupisu;

teném a v

;

soumrné tlesné kultury J. P. Míillera pojímá názorn jako model Lysippv a než na Hostýne se otese nád mrzkou lží výdlenosti a modláství, popase roztoužený svj zrak na pohyblivých barevných

záhonech lidu slováckého a valašského. Jak patrno,

Gamma

jest

lo-

vk, nejen vyzbrojený výtvarnickými znalostmi a prodšený láskou k malb, kresb a sochaství, nýbrž nadaný velkou schopností výtvarn vidt a výtvarn svt prožívat. Ale zná a dovede ješt více. Slyší snad s menší umleckou prpravou, avšak dojista s vnímavostí stejn jemnou — jeho stránky vnované Smetanovi mohou se smle miti s jeho kapitolami alšovskými.

O

literatue mluví v tomto výboru pouze pí-

ležitostn se zetelným úmyslem témat nikterak nevyerpávati to také znalci

o B.

Nmcové, Janu

o Janu

pes

Nerudovi, Sv. echovi, Dostojevském a zvlášt

Amos Komenském.

Podstat Gammovy umlecké me-li

;

pinesou podnty a vnitní obohacení Jarošovy poznámky

její

oblast nejprve

kritiky

záporn. 104

porozumíme

nejlépe, vymezí-

Není a nechce býti odbornická. ba naopak: opovrhuje zcela nepo-

kryt umleckými odborníky v díla protiví

kritice.

Metodický rozbor umleckého

se Gustavu Jarošovi jako vdecké jeho zaazení do vývo-

ady nebo urování vliv djinných zúastnných pi jeho vzniku

jové

— podle Gammova soudu všecka vda o umní, otrávená jednostranným intelektualismem, kalí radost a plnost

umleckého vnímání

uje, aby umlecké

a

vota.

V

tomto

dílo

pešlo platnou

dsledném názoru umleckého

vitalisty nelze nevítati

pohešujícího asto nadobro skutené umlecké

pece piznal bych mu

rysy,

nm

Práv meto-

asto nové jemné, dotud utajené

nedostupné pohledu diletantovu,

pronikáme-li k historickým

citlivosti a citovosti,

spíše jen hodnotu protijedu.

dický rozbor díla odhaluje v

ži-

ie rozumového odbornictví,

zdravé reakce proti jednostrannostem

ale

a zabra-

obrodnou souástkou do

koenm

by

sebe 'láskyplnjšímu, a

k djinné souvislosti umlec-

a

si jejich psobení estetické posilujícím a psobením osobnosti jeho tvrce; nemluvím tu ani o bezpenosti, kterou nám dává dkladné vcné ovení dojmu, nech jak-

kých výtvor, doplujeme ohrožujícím

koliv

mocného.

Druhým význaným rysem Gammovy umlecké

kritiky jest její zá-

sadní odpor ke všemu estetickému formalismu, který kriterium

spatuje hlavn, ba snad

mou

vbec

v jeho výrazu,

mín

umní

zárove, že

for-

vyerpává prapodstata umní, bezúelná, nezávazná, rozkoš-

se

nická hravost, vykrašlující a takka pozlacující život. Zde protestuje

náš dsledný ruskinovec co nejrozhodnji:

vážnou

záležitostí života; jeho

znakou druhem

umní jest

Proto kritika

obdivu,

zda

z

spadá proto také do oblasti

závažné, dsažné,

umlecká

jest

odpovdné.

Gustavu Jarošovi souznana

Ptá se vždy, jak to zvláš

nierovi,

umlcova výtvoru

urit svítí

vyjádil v zásadní

ti lampy: lanlpa

svtluje

ryze s

umleckou stránku

hlubokou láskou

a

díla výtvarníkova

i

s kritikou

stati

o

soucitu,

lampa spravedlnosti a opomíjeje asto úmyslným

mlením

hrou, nýbrž

jeho obsahu; tvoení umlcovo, které jest vlastn zvláštním sociální práce, slouží životu a

etické; vše v

života.

Umní není

forma jest pouze smyslovou a názornou

Meu-

lampa

i bezdkým literátova, o-

podivuhodným porozumním,

étos

jeho

innou úast na díle mravního ohrožování lovenstva. Takto Gammova kritika umlecká ukazuje se nkdy pouhou osobnosti a

díla,

t. j.

záminkou, jindy jakousi specialisací apoštolátu spoleenského a mrav105

nfho,

kterému se pak v druhém, tuším, významnjším

díle své

„Brázdy"

a píše promyšlené soustavné studie „Peklo „Ten druhý ech" (o dru Klímovi), nebo a

oddává spisovatel výlun, dtí", „Ovoce a strom", s

rozmarem novináského besedníka promlouvá o drobných tématech

každodennosti,

a s hokostí zranného, ale neúchylného idealisty

i

eského

rozjímá o patologii

veejného („Poznámky

života

sociální",

ech", „Z novináova zápisníku"). Gamma má íznou ironii, bodavý vtip, útonou výmluvnost, která se asto rozlévá mnohoslovn a nelenit píliš do široka; umí pípad domyslit co nejvšeobecnji, odhalit sociální a kulturní souvislosti zpsobem zcela neoekávaným a pekvapujícím, propaluje se k jádru vci a ke koeni zla; nekáe a

„Pelynk

z

nefresce jen, ale povzbuzuje také, ukazuje cestu k náprav, a

útchou

jako svtlým líením vnáší

horlitelství. Ale,

základní

živel

nžnou

do svého píkrého

co dodává Jarošov kritice života zvláštní váhy,

rys: není

její

vdkuplný

to

novinásky píležitostná, podnícená nahodi-

neúmorného po-

lostmi denní kroniky pražské a sociální zvdavostí

zorovatele pouliního, nýbrž zásadní, promýšlená, plánovitá. Nebylo

by

vru nesnadno

lež

národního pohbu, zahímati nad mutoskopem

rozhorliti se na potlesk v koncertní síni, odhaliti s

oplzlými obrázky,

odsouditi babské modláství u karmelitán, doprovoditi smrt kavá-

renského sklepníka souchotináe krutou sebeobžalobou, pipojiti k o-

tevení Groebových

dovede každý

psobiv

a

sad

prmrný

úvahu o kráse v mstské pustin

by zpravidla mén

feuilletonista,

atd.

názorn než Gamma.

álním zakroením

stojí

i

i

a k

výhod

žen

a soci-

propracovaný etický názor, jehož hlavní zásady

jsou snad tyto: spoleenská spravedlnost a odtud

zenému

to

naléhav,

Ale u Gustava Jaroše za každým tím mravním rozhorlením

lení práce

—

žen

k

z ní ; úcta

a

k dítti a

rovnomrné rozd-

to

i

k dítti nenaro-

ve styku pohlavním; ozdravení tla jednotlivcova

spoleenského sluncem, cviky, stykem

s

pírodou, zjednodušením

a

zrostlinním stravy a odstranním dráždidel omezení zbytených po;

teb

a všeho luksu a tím

zlevnní a oproštní života; hrdá

nezávislost na penzích a radj hatství;

uvdomní

si

i

a

dsledná

estná chudoba, než znemravující bo-

duchovního obsahu všeho

bytí, jež jest

neko-

a v nmž projevuje se netoliko jiskra boží, ale pímo zámr a vného Ducha; odpoutání se od židovsko-kesanských ped-

nené, plán

sudk

ve

prospch harmonie

s

pírodou 106

a s

osudem. Gustav Jaroš

uvdomuje

si

sám

—

a

—

myslím dokonce, že velmi rád

píí

jak jeho

mínní v Cechách obecnému a jmenovit jak jesf nesrovnatelný s bžným souasným úsilím o hospodáský rozkvt, o národní zbohatnutí, o výrobu nových poteb a prostedk k jejich ukájení — až svéhlav však zastává svj spoleenský simplismus, svou morálku sekty mravn dokonalé, ale z ostatmravní a spoleenský názor

se

ního svta vylouené, svou etiku prost neuskutenitelnou na kižovatce stední Evropy. Hospodáští a spoleenští kritikové, kteí vidí

skutenost mnohem tvrzení

složitji,

Gammova, budou-li

dovodí dojista absurdnost nejednoho

se jeho temperamentními a neohroženými

vývody vbec zabývati. Nebudou-li však, projeví jen znovu, že

eský

se na

jest také

mravní hlas, jenž z

sledn

zásadn

a

dívají

nebo závažnou sociální skuteností plnosti pesvdení protestuje a to d-

kuse a neúpln,

život

proti

Pro vzdlaného

hmotným skutenostem dotud pevládajícím.

tenáe

není ovšem ani na okamžik tajemstvím, že

zásady Jarošovy nevyskoily jako ozbrojená Pallas Afhene z hlavy spisovatelovy, nýbrž že jsou spíše skladným zpracoyáním anglických,

ruských

i

severských myšlenek o sociálním, mravním

i

estetickém

eský mypronikav pizpsobil národním potebám

obrození a omlazení úpadkové Evropy kapitalistické, a že slitel je

zárove

zcelil a

domácím. Virtuální zdroje Jarošova myšlení byly autor sám naznail je ostatn v

Mn

již

jinde vyteny, a

„Brázd" sám nejednou nápovdí.

vábí zde spíše ukázati, kolik nejvlastnjšího obsahu osobního

vnesl Gustav Jaroš do svých zásad a

turn ím.

zárove jak

tsn souvisí

s kul-

kritickou družinou, jejímž po léta byl vítaným a horlivým mluv-

Odmlev

se jako beletrista velmi záhy a

vnovav

nejlepší léta kul-

turnímu novináství, zavinil spisovatel „Brázdy" sám, že pro

bude zapomenuto na Gustava Jaroše

t. j.

Gammu

pro kritického publicistu na

básníka a povídkáe. Nemyslím, že právem. Jak pokus o básnickou

povídku

ným

s

burleskními jednotlivostmi a se širokým rámcem výprav-

rt a povídek ze všedního života pražského (ob z roku 1891) mají estné místo ve vývoji

„Sláva", tak sbírka

„Publikáni a híšníci" realistického slohu

obrození shledávám

eského.

V

literární,

hoké

selanc.e z

národního

Jarošv hledati píliš lidskou malichernost a marnost práv za hromadnými zjevy, jež se ojiž

karakteristický sklon

všují lesklými fábory vznešené ideovosti: život trpce a zdrav vyvádí 107

z

podobných pohodlných

v lisených zkratkách

s

pímo smyslem pro karakferistiopaná Jaro§ vyjaduje ji sám v újsem svoje híšníky jako pouhý erný

vane však zásada na pohled

nost,

vodním slov fakfo: „Nelíil dav

Z „Publikán a híSník", kreslených

ilusí.

reliéfním

— chtl jsem je vymalovat

;

kusem svtla

s

se svllejšim

koutem lidské

národn spoleenské invektivy Gammových statí

duše." Jestliže

a feuil-

leton namnoze prodšeny jsou oním palivým poznáním ze „Slávy",

híšník" z vtšiny kladm. Najíti v posledním

proudí tato svtlá a laskavá jistota „Publikán a jeho studií a

lánk vnovaných

sociálním

tenáe dotud necipráv s tímto údlem jasu teba ešiti otázku spravedlnosti mezi spoleenskými skupinami — toGamubožáku paprsek božské záe,

vznítiti jej

i

v duši

telného aneb lhostejného, dovoditi, že

národ a dob arodje svtla nikoliv jen hmotného, nýbrž také

mova zásada

a snaha ústední. Proto mezi malíi všech

staví nejvýše

velkého

mravn

oistného, Rembrandta, proto uctívá celým srdcem Dostojev-

ského, z jehož románových tragédií bídy a zloinu, neesti a zoufalství

božského

line se tolik

lovka a eká

svého

noty proto ;

mého

svitu; proto

nedvuje pln

kesanství, že

jeho cnosf vychovává píliš v temnotách a pro temozdravení z fysického úpadku lidstva

styku se sluncem, od koupele v

se s jeho životadárnou,

vn mladou

nm,

hlavn od pí-

od dtinského zpátelení

milostí.

Gustav Jaroš vnoval záhy své publicistické schopnosti realistické-

mu kídlu moderního

hnutí literárního v létech devadesátých

;

byl tu

„ase" i v „eské stráži") z noviná nejschopnjších. To, co v nm samém bylo nejopravdovjšího, krylo se s kulturními náklonnostmi a

(v

snahami

této kulturní družiny, jíž

stavjí estný památník.

ist

malismu a k rozkošnictví v

krasovd

ální a jeho trvalé zaujetí etické;

vdu

i

Gammv odpor k for-

umní, jeho

se rány, který

ma pipomíná

živý zájem soci-

po realisticku dívá se tento obdivo-

jako na spoleenskou záležitost národního

literaturu,

svdomí;

umní

starý re-

Gammova bezohledn kritického tónu nelekajícího zpsoboval bolest asto, když chtl hojiti a léiti. Gam-

alismus hlásí se

i

si

z

v

„Brázd" sám

tuto niternou solidárnost realistic-

kou, a nelze bez pohnutí ísti jeho památnou zralý

oba svazeky „Brázdy"

myšlenkové Anglie a slovesného Ruska na

vatel i

mimodk

realistický jest

muž útuje

se

sta „Noviná" kde

svým životním psobením,

ukládají vysoké, nedosažené

cíle,

zárove však 108

celý,

a to se skromností, již

se

sebevdomím, k

ja-

kému opravuje vrné plnní mravního

poslání. Vábilo by, cifovafí

nejeden odstavec z této statené zpovdi, vrcholící krásným pizná-

ním

:

„Pracujeme, protože

kov, protože

nemžeme

je to v kyslíkové

nepracovat a pracujeme pokro-

povaze našich duší, které nemohou

nak." Ale nemohu-li zde uvésti více, vypíši

ma

za sebe

„Smíme

i

za své druhy vymezuje kladné zásady starého realismu

íci, že

vatele, vytkli

jsme

jsme jiný vyšší názor na jeho spoleenský úkon, na jeho

stalo pro nás býti

bytí

dob

n jako na tžkou, vážnou práci pro dlepro nás dlníkem a vojákem národa,

žité cíle mravní. Spisovatel byl

mlo

dílo jeho

pe-

a k vrstevníkm. Písemnictví

hrou a zábavou, pouhým vykrašlováním a vyzlaco-

hledli jsme na

;

:

Cechách vyšší a písnjší ideál spiso-

postavili v

mravní odpovdnost ke své

váním

ji-

alespo pasus, kde Gam-

být pomocí, jak se orientovat v život, jak

si

uvdomit,

kolik hodin uhodilo na orloji lidstva. Talent spisovatelský nebyl pro

mu

nás právním titulem, to jest nárokem pro jeho majitele, aby se

dostalo pro to v lidské spolenosti výsadního, kulturního postavení, a výhod, nýbrž talent byl v našich oích povinností ku práci a to ku práci tím vtší, ím talent byl vtší. Služba pítomnému životu, jeho potebám, byla nám hlavní a první službou spisovatelskou vést ctí

:

své bratry ve bludech, zoufalých rozpacích a pochybách, ukazovat

jim s vtších výšin smysl života."

K tomuto dokumentárnímu vyznání pipojil bych rád ješt jen strunou

a

upímnou poznámku, k

nost, že jsem

nenáležel.

raznn

a

mn

dává právo, tuším, práv okol-

spolupracovníkm eského realismu

V Gammových slovech není

— zdá se mi — dostaten

národní prvek realismu, na který nesmí býti zapomínáno u

ké kulturní družiny,

lánkem vinna

níž

sám k vyznavam

jež

osudným omylem vytáhla do pole

s

zdes-

matoucím

rozkolísaného H. G. Schauera a proto po dlouhou dobu byla

z nenárodnosfi.

Víme dnes

všichni, že bylo to

obvinní plané,

ba protismyslné, stejn jako u pokolení Nerudova u nás, neb u Mla-

dého

Nmecka

kritikách i

za hranicemi.

Na Gammových

možno krok za krokem

statích,

feuiUetonech a

sledovati, jak všecky sociální,

veejné reformy našeho realismu byly myšleny po esku, pro

mravní

zvláštní

naše národní poteby a pomry, se stálým a úzkostlivým vztahem

k skutenosti domácí. Vidli jsme, že Gustav znalostmi

i

zálibami, pijal velmi

ního, ale to jej uinilo kritikem a

mnoho

Jaroš,

dobrý Evropan

zahraninovináem skutené národním, že vždy 109

z myšlení a tíhnutí

vycházel z

neml

poteb domova

a že se k nim vždycky vracel. Bohudíky

pouze eské svdomí a eskou uvdomlosf,

ím

by vystail

zrovna jen národní pedagogický rozumá. S úzkostlivou, ale

jest

koenech i v deni eské, co

v

hrdou

i

takka pudový smysl pro

a horoucí láskou k národu spojoval

vše, co

souhlasí s naší nejlepSí tradicí a

má zárove právo na budoucnost. Tato láska a tento pudový smysl vedly také pevn jeho ruku, když psal ob vroucí a nezapomenutelné stati

národní víry a

síly, jež

zstanou vždy chloubou eského

slova:

essay oMikuláši Alšovi a symfonickou báse vpróse „Smetanova Vlast." (1918)

O

;

PO CESTÁCH ESKÉHO ROMÁNU S O U D OB ÉH JL /.

Román Antonína

Vondrejce.

skladbou o „Kašparu Lénovi, mstiteli" dobral se

Románovou

deseti lety K.

M. apek-Chod po mnohých oklikách

svého samorostlého svérázu v psychologii i v

a

ped

odbokách

umní vypravovatelském

bezpeným a tžkým svým krokem po cest dobe promyšlené k cíli odvážn vytenému, a jest skuten zajímavou i radostnou podívanou sledovati, jak tato dráha, zarývající se obas hlubokým a neschdným úvozem do vzdorovitých a skalnatých vrstev temného

od

té chvíle jde

naturalismu, rok za rokem, knihu za knihou stoupá.

Vlastním východiskem veškerých apkových povídkových i románo-

vých studií jest monografický rozbor životního prostedí. Jako odborník,

zasvcený

i

do nejskrytjších taj a vyzbrojený také píslušným bo-

hatstvím terminologie,

by

nejodlehlejší, K.

M. apek-Chod proniká

deni nejrozmanitjších životních úkon a povolání, aby ukázal, zpsobech svého nazírání, projevu i konání jest podmiován a urován svým stavem a jeho ovzduším, protože pak hrdinové apkovi jsou z valné ásti jednostrannými vášnivci a bezohlednými monomany, nabývá toto deterministické psobení v jeho pro-

až ke

jak jednotlivec ve

pracovaném a K.

pesvdivém

podání rázu až patologicky dsivého.

M. apek-Chod jde ješt o krok

Ukazuje optovn, kterak lovkovo pímo vytváejí jeho

dále.

uritý sociální úkon a životní prostedí

osobní tragiku a neodvratn pipravují jeho pád, když byly nadobro prostoupily celou jeho povahu a i

mravní, jež v

kým; tím

obmnily jeho vrozené sklony pudové

apkov podání rýsují

se s primitivismem až atavistic-

románových hrdin psobí

se stává, že drtivé katastrofy jeho

namnoze jako speciální pípady spoleenského pírodopisu, nedosahujíce platnosti

obecn lidské. V tom ve všem

hlásí se K.

M. apek-Chod

k praporu naturalismu, pod nímž jako jeden z prvních u nás

ped

tvrtstoletím vystoupil.

ješt jiným prkazným znakem. Vlastní

Jest naturalistou

v níž se jeho psychologie

cítí

padek: odumírání rodiny a rozvrat duševních

které pepialo a

i

zvlášt bezpenou,

její

tlesných

jest

oblastí,

spoleenský ú-

fysický a mravní rozklad, nezadržitelný sil

badajícího

i

tvoícího individua*

zárove poplenilo svou soustednou energii, postupné 111

pd, prosycené v5e-

potomka selského kmene na mstské

chátrání

možnými miasmaty — to nejobHbenjší námty apkovy patologie, která si sama co nejpísnji zakázala jakýkoliv nábh therapeutický, takže ze

závr

jeho prací otravn iší studená beznadj pitevny, kde

pod zsinalými plátny se cenc. Neužívám

rýsují rozpitvaná

této kruté metafory

tla navždy odbytých

snad

z

ztra-

ledabylého nápadu neb

dokonce ze shonu po originálnosti: rád bych takto zdraznil pelivou,

pímo naukov pesnou

anatomii

apkovu,

jíž

se vždycky

podaí do-

voditi

neúprosnou zákonnost obdobného procesu úpadkového, a která

všímá

si s

pronikavou bedlivostí veškerých složek individuální i spole-

enské dekadence. Naturalistický svj sklon projevuje K. M. apekChod také karakteristickou volbou svých románových djiš: kdežto až na nepatrné výjimky náleží venkov

takka

jen do prehistorie jeho

postav, jsou jeho práce široce založenou kronikou pražskou, a sice po-

jatou tak, že starý ráz civilisace

mstský hyne

prmyslové, strojové

pohlcuje a

petváí

podnicích,

rotaky pekikují

tu

beznadjn pod náporem nové

a podnikatelské; bezohledná regulace

celé tvrti, turbiny

huí zlovstn

panovan

v pepjatých

duševní pracovníky v

kárnách a redakcích, obrovské pluhy peorávají

pdu

tis-

pro nové bloky

dom na obvodu pedmstí, veer valí se z divadel a koncert zástupy elektrisované až k paroxysmu polyfonií moderní hudby, zatím co kdesi

v podkroví sebezapíravé laboratoe ztravuje se badatelský vášnivec

paradoxními pokusy pírodovdeckými vitální projevy

sporíovní

horeku

ným událostem

a

technickými

— všecky tyto

revoluní davový shluk, tvoící pozadí k závaž-

politickým, dovede

nouti svými nevyerpatelnými

A pece K. M. apek-Chod Jest

a

obrovského a nerudného mstského živoicha až po

apkv bohatý naturalism

prostedky slohovými.

jest

mnohem více

než pouhý naturalista.

nadán odvahou, v naší literatue bohužel píliš vzácnou,

ovati skutenost, v

zvlád-

níž není pro jeho výbojný zrak

vbec

znásil-

tajemství,

svou divokou obrazností vyhání nkteré význané rysy do zámezí ;

karikaturního, stupuje povahové znaky až k dsivosti neb smšnosti, jež zastavuje

tenái

dech, vyhrocuje povážlivé a trapné situace na

ostí nože, kde od tragiky hned sráz ke kominosti, od vznešenosti

krek k burlesce, ano vyhledává pímo slídiv životní vztahy dje, v nichž k nerozeznání pomíchána vážnost osudu a smšnost

pouhý a

situace, síla

vné bolesti a

pitvora lidského pidimužictví,

112

kde v lo-

vku, zárove barbarsky pudovém i rozumov fifanském, zápasí jiskra božství s troudem opiáctví. apkova záliba v djových i povahových upílišenostech, jeho karikaturní sklon, jeho dar výstední grotesky

nejsou pouhými prostedky slohovými, jimiž myslivý umlec pekonává

studenou trpnost metody naturalistické;

ky jeho názoru na svt

eknu

hned: K. M.

i

to zárove umlecké dsled-

na osud.

apek-Chod

pohlíží na

a tento pesimism jest tím ernjší,

svt a osud pesimisticky,

ím jest v nm mén vznešeného

patosu a tragických postoj. Nazval bych

jej

pesimismem tragikomic-

kým. Hle,

love, jenž jsi vznikl

tím, že boží

dech

oživil

žmolec pozem-

ského bláta — praví tento zahoklý Kazatel s posmšným tahem kolem rozhorlených úst jasnození,

— mžeš vzlétnout až kamsi k nebesm

umlecký

sen,

vdecká koncepce,

jsou

ti

:

metafysické

pisouzeny jako

cíl. Le si, le, jenom nezapomínej, že nedoletíš; ped samým cílem pivsí se ti jako závaží na nohy existenní bída a pudová úzkost tvého podmínného pozemšanství. Budeš se stemhlav ítiti k zemi, a aby

svj kalich žlui až na dno, nepozbudeš pi tom nadobro vpi pádu budeš si stále pipomínati, do jaké hloubky kle-

sis vypil

domí, nýbrž sáš.

Snad tam dopadneš do

lebiti

mkkého

ženina náruí a

poneš pak

ve-

spojení s ženou jako jinou možnost piblížení se k božskosti, ale

to co nazýváš eufemisticky láskou, není než

šaráda smyslnosti, snaha o pohodlí,

ochoený chtí, prhledná jako ze domnlým pá-

podobn

telstvím skrývá se vlastn zakuklená závist, opatrné sokovství,

mas-

kovaná nedvra. Usni v extasi a procitna, uvidíš sedti u svého lože

smšnosf. Podívej se idealismu na dno a nalezneš tam samolibé bláznovství. Hledej tragiku a zjistíš

na konec, že se objevuje

výlun v pr-

vodu grotesky. Život není než marným a vysilujícím zápasem o smrt, a smrt?

Hrob

pln kosti

obílený, který sic zdá se zevnit krásný, ale

umrlích

vnit

jest

a vší neistoty.

Hokou tu filosofii svého tragikomického pesimismu vtlil K. M. Capek-Chod posud nejúplnji do velkého pražského románu „Turbina", kde však skoro svévoln umlel sám prvky lišnou horlivostí, jak

badatel

i

rozmkne

konec

konc

sportovc, podnikatel

i

tragické,

zdrazniv

s

pí-

umlc

i

krasavic,

dobrodruh, milenek

i

podivín

všecek život

v ernavé, slizké a pohodlné bahno. Spisovateli samému,

který zde pracoval

krajn objektivn, nemohlo 113

tu dojista

ujíti,

že svou

trpkou moudrost naprosté desilluse životni nevyvážil úmrným podílem lidské bolesti a že tedy svých postav

tohoto

— nevykoupil. Hledaje korektiv

dsledného omylu, provedeného v díle tak závažném a virf uosM. apek-Chod loni k starému svému plánu, jenž ležel

ním, vrátil se K.

od

let

souvislé a

o

„píbhm

roztíštn v nkolika svazcích novel, k

Vondrejce, básníka a korektora" a

tém

jal se

neúmrné zlomky v celek románový,

ped

devíti stech stranách leží

abychom

tuto knihu,

(Píbhové

Antonína

soustavn zpracovávati nekterý jako dvojsvazek

mnoho dvod,

námi. Jest

pojmenovanou zjednodušen „Antonia Vondrejc"

básníka; 1918) postavili nad „Turbinu" a na sám vrchol

dosavadního tvoení apkova. Bylo by

skuten nesnadno

— vymysliti

si

— a to

i

pro fabulistu z romantické školy

postavu do té míry výjimenou, jako jest ústední hrdina

velké románové skladby apkovy, básník a korektor Antonín Vondrejc,

tebaže

celá

temná a divoká tragika jeho

života,

provázená

dsledn

ironickým chechtotem záštiplného osudu, odehrává se v nejhlubších nížinách zneuctné a

poskvrnné

lidskosti.

vesnice stává se netoliko básnickým

kladem velkomstské dekadence.

Pedasn

v zápasech a vášních docela nehrdinských a

pi

tom,

práv

mu

ve chvílích, kdy

teln v plných proudech, pozoruje

Marnotratný syn chodské

mluvím,

ale

i

utratí

neúplnjším pí-

—a

dodejme, že

— svou veškeru životní sílu

krev a život ucházejí nezastavi-

s napiatou,

ano zálibnou zvdavostí

neodvratný rozklad své bytosti. Jest od pírody nadán a dlouholetou praksí vycvien v nej složit) ších pochodech myšlenkovýcb.od nelítostné

po závratné vzlety do konin metafysických; koná pochody nejen jako prpravu svého subtilního básnic-

pitvy dušeslovné až tyto filosofické

kého tvoení,

ale

pímo jako nejvyšší rozkoš jedince, povýšeného. Le

tento intelektuál, jemuž v oblastech poznání nic není dosti odlehlé

a

cizí, jest

bezmocný, ubohý nevotník husté a tmavé krve nervosního

smyslníka a nedovede se ubrániti ani v nejrozhodnjších okamžicích

svého osudu pokoujícímu svodu ženské

ped

nejnebezpenjší práv tehdy, když hlas nitra, zvoucí

pleti,

ní

která se pro

kárav

nj

stává

varuje duchovní

stíbrn k svobod, k istot, k tvoení.

Sestrojen zlým rozmarem bezohledn kombinující pírody takto z

nejpíkejších protiklad a protimluv, Antonín Vondrejc

pitahuje k

sob nejvýjimenjší

pímo

situace životní, v jejich bizarním o-

snování a groteskním zaplétání jest

práv

114

K.

M. apek-Chod jedinec-

ným mistrem invence až nebezpené: všecko kolem básníka „Poskvrnných poti" se zkiví a zpitvoí a to tak, že posléze se otrávený hrot každé situace obrátí zlovoln proti

nmu,

aby

jej

potupil, snížil,

pipravil pro rozklad a pád. Lyrická jeho kniha, jakýsi výbojný objev v nejspodnjších šachtách úpadkového cítní, dosáhne státní ceny, ale tuto shrábne místo Vondrejce jeho

poteštný pekladatel do nminy.

Dramatická jeho báchorka, hlavní básnická koist osudného pobytu na Morav,octne se na Národním divadle jako pouhá pantomima, oteve

mu

na okamžik možnost, osvobodit se od erotických pout, aby hned

tam vrhla zpt a ješt hloub. Poslední vidina obraznostiVondrejcovy, španlsko-maurské epos „Živý zvon sevillský", pinese svému básníku

jej

sice

na rozhraní života a smrti

závrené

opojení tvrí, dává

mu

in

extremis zapomenouti na bídu úpadku a chátrání tlesného, i mravního^

avšak zárove pronásleduje jícím

zda né

jej

úzkostmi, zda nerozplyne se

s

unika-

vdomím svého pvodce, zda snad není jen chorobným peludem,

jej

již

pežije

kižmem,

.

.

proto tak

.

keovit

ilustraci geniálního

svírají prsty umírajícího,

mast-

kreslíe k tomuto eposu o obležení

Alcalory.

Než, tato trpká a dvojsmyslná sláva básnická jest vlastn lícem životní medaile Vondrejcovy; rub

její

modeloval osud v nejzlovolnjší

grotesce naturalistické. Z klasického filologa, kterému uitelé prorokovali akademickou budoucnost, klesne na politika studentských

spolk, až

konen

z velkého hnutí

mládeže vychází jako kompro-

mitovaný noviná. Žurnalistické povolání na Morav, kde hledal rehabilitaci a již již se

domáhal opravdového veejného

poslání, opustí

pro trapné nedorozumní v lásce zcela samovoln, aby v pražském

deníku pijal ubohé místo korektora. Selžou všecky pokusy, vyšvihnouti se zase z korektora

— a každý z nich zanechá jakousi

do redakce

pamti Vondrejcov; posléze pak, zase vlastní vinou a v dsledku trapn pohoršlivého výjevu uprosted literární bohémy, Antonín Vondrejc pozbývá i tohoto místa a zárove s výpovdí z tiskárny dostává též výpov ze života — smrtonosná chrlení

zahanbující skvrnu v

krve se pihlašují.

Kdykoliv Antonín Vondrejc prožívá nkterou další etapu své kížové pouti, která, jak

dama

sám

ví,

nevede na Golgotu, nýbrž kamsi na Hakel-

a kdykoliv znovu vyssává až

moené

do žlui a

octa,

do suchosti chut své houby, na-

vždy mu pipadnou jako vzpomínkové drobty 115

nkdejších helenistických

studií

ecká

slova, jimiž tragikové antití

oznaovali neúprosný, odvký, neodvratný osud; zoufalý fatalism se

ho zmocní,

a on

dobe

vidí,

Avšak Antonín Vondrejc,

jak

vbhl do

lovk

bez

slepé uliky.

ilusí a

písný sebepozorovatel

ekne si vždycky v oistné a pece neplodné kdo vbhl do slepé uliky, nikdo se na mn ne-

bez sebeoklamávání

se,

samotrýzni Já to byl, prohešil, a nikomu za svj osud nemohu dávati vinu. Nejednou :

vdonií

také, že jeho

praosudem byl

si

u-

tragický, ale snad spíše fragiko-

mický vztah k ženám.

Kueravý krasavec Vondrejc, telné posteli ženinu zálibu, slaboši,

jehož kštice a

oi budily ješt na

smr-

ml štstí u žen, ale jako všichni smyslní

nedovedl dobývat, nýbrž podléhal sám

pedasn, aby

se více

nemohl vymaniti. Kmitnou se knihou dv, ti episodní postavy díví,

vi nimž Vondrejc pokaždé prohrál, le ím jsou proti figue jeho osudové milenky, židovské sklepnice v pivovaru, Elsy Pinkusfeldové, vulgo

Anny ? Nevím, zda

figura, jako tato

má

nost

se K.

M. apkovi-Chodu podaila kdy taková

monumentální samice, jejíž tžká a plemenná animál-

cosi zolovského, a v níž

pedsudku

pece jasnození psychologa bez

odhalila celou škálu nejistších

tón

lidských.

Dlouho

vidí

Antonín Vondrejc v této bujn rozkvetlé a pohlavn nenasytné žen, které se chce stj co stj vymknouti, aniž k

tomu má

síly,

v této ro-

bustní holce z lidu, ale z lidu docela jiného, než jest lid náš, v této

židovsky jenž

mu

povrené

odpadlici ke kesanství, jen a jen svého upíra,

sám sebe za to, že nadravím zubm tohoto krásneukojitelného vlkodlaka. Smrtelný zápas Vondrejcm se všemi vzal sílu, svobodu,

stavuje své bílé hrdlo

ného a

sebeurení

a tupí

pekrveným rtm

a

svými tragikomickými situacemi, kdy Antonín Vondrejc, umíraje, stává se otcem

dvátka, pak svdkem pi ktu Anniii,

posléze in articulo

zákonným manželem podle katolického ritu, pouí ho, že rozuml práv tak málo, jako svému osudu. Byly doby v jejich

mortis jejím

Ann

vespolném styku, kdy ho Anna chtla k

sob pipoutati lstí, byly chvíle,

hmotné obti, pinášené bohémovi tou tžce pracující sklepnicí, mohly se vykládati jako židovský uskok její, právem se mohla vzpouže

zeti

mužská

žárlivost

Vondrejcova proti samozejmosti,

s níž

kráska

pivovarské zahrady pijímala dvornosti svých nachmelených ctitel;

nezstal odumírající básník na svém

Záhoov

loži

ušeten záludných

zkoušek, kdy Anna na chvíli proklínala své mateství 116

i

manželství

s

výbuch její východní prchlipovrené hrzy atavistických koen

odsouzencem, ale kolikráte uprosted

vosti, její

pouliní vulgarity, její

poznal, že tato žena

opravdu miluje, a to láskou, která, podle slov

jej

nejvtšího básníka jejího plemene,

A také nu".

zde, tuším, jest

nad smrt silnjší!

jest

skutená tragická krása apkova románu

;

zde

dvod, pro „Antonína Vondrejce" stavím nad bravurní „TurbiHnusem a kalem, trapností a frivolitou, pitvorou lovenství a

ssedlivou animálností uprosted scén, které se zdají pustou fraškou

u lože umírajícího,

vyteštným davem maniak

tato kniha v nejedné partii

hlubokého poznání, že

nenadálého shluku osob a vci. Cosi

neni

jej

tm, kdož

vykupuje z 'tohoto nesmyslného

v

nm porušila básníka, pohbila

hrobila vyšší

ást jeho

— hluboký, neodinitelný

opravdu

jej

teprve dává výklad a jakési ospravedlnní tice, jež

bytosti. Uvolnila

však jeho

Vondrejce, tebaže se také

dje

cova a Annina a kdo

jí

lidství,

Tu

in articulo mortis.

mravní

Toto poznání

Vondrejcov osudné

pospolitosti mravní.

této bolestné

milují.

filosofie z

dala

mu po-

oista Antonína

Pro tenáe, kteí

pomru

Vondrej-

nepochopí ani ve vztahu noního redaktora

Hejholy ke ztroskotanému korektoru a básníku, napsal K. M. svou pedposlední kapitolu, hrdinovo nocturno kou,

nmeckou

selkou od Horšova Týna, která

s

si

apek

jeho zemelou mat-

pijde pro syna, aby

dovedla ho do koniny,

kam Annin hlas úpnlivý

aniž však Vondrejc

rozeznává, od koho pochází.

již

ero-

myslitele, a tak dojista po-

rozumti odvkému hlasu nedovedou vyísti

dobírá se

peplnná,

osamlou náhodou uprosted

zmatku nespojitého a nevysvtlitelného dní a nepehlušitelný vztah k

ubožák

neúmrn

roztíštná a jinde

lovk pece

a

a vábivý sice doléhá,

Nebyla to ruka nešetrná, která se zde dotkla poslední záhady života

alespo maliký cípek clony. Nepohrdejte tou rukou, mnoho pozemského rmutu a prachu; neodvracejte se její nehty jsou rozhryzány patrn z dsu a úzkosti nad

a smrti, odhalujíc že na ní ulplo

od

ní proto, že

tragickou komedií lidskou; neštite se jizev pozstalých po zranních a otravách

pi pitv pokažených tl Tedy ruka dlníka, i básnického !

vášnivce nebo dokonce lékae a anatoma?

Nedovedu toho vyjáditi

má nco od každého z nich. Ale jak jest to podivuhodn vlažná a pi tom citlivá! To proto, že dlouho ležela

jedním slovem; patrn ruka

na bušícím lidském srdci.

V

—

dvojdílné skladb, jejíž

dj košatí 117

a

vtví se

tém na devíti stech

stranách, §lo K.

M. apkovi-Chodu o nco více než o pouhou životní ústedního hrdiny, básníka a korektora An-

a smrtelnou tragikomedii

tonína Vondrejce. Chtl-li v „Turbin" do široka a

zárove dopodrobna

zpodobiti rozklad pražského prmyslnického a obchodního

na rozhraní

století, usiloval v

„Antonínu Vondrejcovi"

aby vytvoil románovou kroniku

literární a

mšanstva

zejm

o

to,

umlecké bohémy v Praze

ze sklonku se a

let devadesátých a proto obklopil svého ztroskotávajícího hynoucího reka pestrým a mnohohlavým zástupem podivínských

smšných ubohých, pitvorných a komických postav noviná, uenc a výtvarník. Nejsou to však typy. Prmr, pravidlo, bžný pípad nezajímají ani apkova neúnavn pozoa rázovitých,

i

spisovatel,

rujícího

poíná

oka ani jeho

se teprve tam,

stále

petváející obraznosti: pozornost jeho

kde jednotlivec, od pírody výjimen utvoený,

vyšinul se z kolejí zdra.vé pravidelnosti.

Postup, jímž se

apkovo útoné

postavy, není jednoduchý; vede je a tragikomické nazírání

byejn

a

pružné péro zmocuje románové

pi

nm zejm karikaturní záliba

na život. Východiskem bývá zpravidla neo-

ostrá a výrazná malba podobizny, takže chvílemi

modely ze svého spoleenského šttec shovívavou

okolí:

a teplou zálibou

nkdy ízen

i

poznáváme

portrétisfv

pro zpodobovanou postavu, astji

však prozrazuje se polemik ze záliby, jenž

ím

nikavji, tím s menší šetrností zachycuje jejich rysy.

jest

své objekty zná pro-

význané

a

nápadné

Neudrží se dlouho a od podobizny pestoupí ke karikatue tak ;

prudce vyhání nkterý znak, jenž na první pohled ladí komicky, kdežto, sledován déle a promyšlenji, jeví se pramotivem vnitního rozporu, ne-li

tovn

pímo osudného varoval,

marn

rozvratu svého nositele, K. M.

apek

sám op-

aby tenái nepokládali jeho knih za „romány klíové"

nehledali kolem sebe jednoduchých

model

jeho figur;

a

ml

tom úplnou pravdu. Každá jeho postava, budiž sebe grotesknjší a výlunjší, zakládá se na nkolika zkombinovaných pedlohách, na v

nž jsou sneseny rysy z rzných stedisek životních, z rzných ovzduší kulturních, z

plnné

rzných úsek asových

— odtud

pímo

barokní a

pe-

bohatství karakterisaních jednotlivostí u tohoto fabulisty

vzácné vynalézavosti nkterá figura jest až pekreslena a pesf ínována. Uhodnouti, kdo dal apkovi základní rysy pro Vondrejce, kdo se ;

Láou ahounem, Randou Loským, redaktorem

Hejholou,

trojdoktorem Freundem, gynaikologem drem. Gotoldem,

slavným

skrývá za

118

diagnostikem Vejbomým, atd., jest sice

sochaem svtové povsti mistrem Klaudou

napínavou a nikterak krkolomnou zábavou, ale

tickým rozborem nemá pranic spoleného. Ten musí

si

s kri-

však položiti

komposiní vztah mají hlavní z marnotratn nahromadných postav k ústednímu hrdinovi a co znamenají pro djový rozvoj románu? Mnohé figury, na píklad celá strakatá a kiklavá spolenost pivních duchaplník z Upanišády, nezasahují hloub do otázku: jaký vnitní a

Vondrejcova osudu a vypadají jaksi z jednotného rámce románu, tebaže jsou svdky, ano z ásti jiné postavy,

propracované

i

souiniteli jeho nejtrapnjšího pádu:

skuten podivuhodnou, jako

s virtuositou

Vondrejcv tragický ironik, noní redaktor Hejhola, nebo démon Vondrejcovy žárlivosti, bonhomní cynik doktor Gotold, mají v celkové osnov podízené místo. Za to ti geniáln groteskní karaktery, balancující na samém ostí nejsmlejší burlesky, jsou s tragikomedií Vondrejcova úpadku a konce spiaty nerozlun; ekl bych, že pekladatel, „Poskvrnných poetí", trojdoktor Freund, Annina

jediný pítel

sestra, ryšavá,

redakní druh

židovská modelka Iza Pinkusfeldová, posléze nkdejší z „Jemínka",

hanácký ková a pražský medik Floryš

Vestyd jakousi dušeslovnou dialektikou protikladu a

folie

Antonína

Vondrejce a jeho milenku teprve docelují. Židovský polyhistor a

estét,

mista, sbratel doktorských dr.

Freund

ství,

stojí

nádražní skladník a šachový proble-

diplom

a

rozdava kytiek na potkání,

od zaátku románu na rozhraní geniality a bláznov-

aby posléze jako šílenec byl odveden od smrtelného lože Von-

drejcova krve,

jsa

;

nadobro beze schopnosti

tvrí

a bez

temn

smyslné

dobývá všeho rychlým útokem, ale vždy se ukáže, že dobyl leda

bezcenného formálního fantomu;

s lehkou bravurou klouže pekla„Poskvrnných poetí" životem tam, kde jejich autor s tragickou sebemuivou vážností boí se do bahna, až se v posléze zalkne

datel

a

nm

a udusí.

a

Obdobn jest

úporn

proti

tžké

vytrvalé, postavena její

a

temné Ann,

žen osudn vášnivé

lehkokrevná a svítivá sestra

Iza,

ven

obmysln

vyvzdoruje,

nezodpovdné stvoení, která si na osudu ne-li štstí, tedy alespo skvlé spoleenské

postavení,

by znan

poskvrnné, takže

a ven prolhané, lstivé a

vidí

na své sourozence,

jíž

mravn

její

tragicky stížená sestra

nenávidí a k níž je pitahována

hlasem krve, jak špatn se v život vyplácí býti opravdovým a

pudem, který se

mimodk zmní

v svdomí. 119

Úpln

jíti

jinak než tyto

za

dv

;

úpadkové zrdy židovské pracován

jest

kontrastní

racy,

dr.

Freund a

Iza Pinkusfeldová, vy-

bodrý a jadrný Moravan Floryš Vestyd, na jehož postav

zámr

apkv jest nejpatrnjší: plemenné zdraví, životní prost vdný pomr k žen, která Anna Vondrejce, jasný humor vyznaují

vzestup, kypivá bezstarostnost, jej

podobn

vydržuje, jako

tuto hutnou postavu, která stojí

— hle triumf života a síly

hned ve vstupu knihy

nad dekadencí a

smrtí,

a zase

ji

zavírá

moravského mládí

nad otrávenou Prahou, erstvé krve a husté mízy lidové nad bledni-

úbytmi intelektuál. Zpsob, jak K. M. apek-Chod tohoto ržolícího a rozkroeného Hanáka umístil do ela do závru románu Antonína Vondrejce, uka-

kou

a

i

zuje k jeho

uvdomlým zámrm komposiním, jež z fragment, roz-

ptýlených po knihách a létech, usilovaly vytvoiti jednotné a zaokrouhlené dílo románové. Tato snaha však nepotkala se s rozhodným

Úspchem. Leckteré episody, na p. Hejholv hrdinský konec s mohutným pozadím pražských bouí prosincových, zstaly mimo vlastní osnovu knihy; obrovská novelistická vložka, jakou

jest

povážlivý

kruhový dekameron Upanišády, povážliv zbortila pevný rámec; zá-

pi

líení Vondrejcovy svatby a jeho posled-

apka

k tomu, že spoustou výjev fraškovitých

liba pro grotesku svedla

ního pomazání K. M.

zbyten

zpomalil postup djový. Problém

komposiní zstává po

„Antonínu Vondrejcovi" stejn jako po „Kašparu Lénovi" a po „Tur-

bin" nejnaléhavjší

záležitostí vývoje tohoto

velkého fabulisty, od-

vážného mistra karikatury, hlubokého vykladae tragikomedie

lidské. (1918)

3.

Nezvykle

rozlehlá

mleckého

soužiti.

románová skladba Karla Scheinpfiugu „Pouta

soužití" (1919) vznikla asi vot, jak jej prožívala

Pouta

ped

patnácti lety; zobrazuje

eský

ži-

ped tvrtstoletím; vyvrá z ukterý ped ticeti roky nastoupil

naše spolenost

a filosofického názoru,

u nás svou vítznou a krátkou dráhu. Karel Scheinpflug

jest

uvdo-

mlý a dsledný naturalista. Tím nemá hýti eeno pouze, že v podrobné kronice spoleenského života na

malém

mst

i

v Praze chtl vyerpati

veškeru skutenost co nejvrnji a nejsytji, nevyhýbaje se ani kalným

spodinám a trapným brutálnostem všedního dne a odsvceného 120

bytí

nám v Scheinpf lugov nelítostném obraze má koeny lidské ubohosti mrou mnohem hlubší; je u nho zpsob podání nutným výrazem celistvého

ovšem toho všeho dostává

se

vrchovatou. Ale jeho naturalismus

pojetí Již

lovka

a spolenosti.

pvodní název románu „Symbiosa",

mnohem

sfoupil pibližnému, ale soužití", odhaloval

pohled básníkv

i

pímo

Scheinpflugv

sociálním: docela stejn jako u

druh druhu;

román

dní

fysiologický názor o

živoichv

zkoumavý

a rostlin zjistil

mezi lidmi soužití dvou organism, které takka

skládají úsfrojnou jednotku; jsou na sebe si

který v knižním vydání u-

mén výraznému ztlumoení „Pouta

hyne-li jeden, bjcre

jsou to teta

nutn odkázány a prospívají

za své

Anna Stízková

a

i

její

druhý.

V

Scheinpf lugov

synovec Antonín Dvoák.

sestin ujímá se stará panna jejího synka a v jeho výchov nachází smysl svého bezútšného života pracovité osamlé slánské

Po

smrti

švadleny; nedbajíc, že spolužáci a škola, styky s knihami

milovaného Toníka stále více odcizují, pissává se k tostí,

hotova vždy nasaditi vše, aby

Dvoák

si

nmu celou by-

ho zachránila. Když Antonín

odchází na studie do Prahy, pefrhává sám

domky postupn v mravní

lži

svazky, které

a smyslné

jej

k

dvaty jí

i

teté poutají,

vdom

aby se

jí

nev-

i

posléze

pustot pražského mšáctva, kam se neblaze

nadobro. Ale teta Anna,

pižení,

ztratil

zbrojila

všemi vlastnostmi neústupné,

již

dlouholetá symbiosa vy-

žárlivé,

tavé matky, nespouští se svého hocha

;

le zárove krajn ob-

jde zachránit rozpadající se

rodinný život synovcv a jeho zanedbané dít; vystavuje neomezenou

svou lásku krutým ordaliím, jež na ní provádí mrzká a vilná žena Antonínova; chce starostlivou

ho vychovance. a

tlesn

Jest již

nhou vykoupiti chátrající organism své-

pozd, nebo Antonín Dvoák

jest

duševn

ztracen ; hyne v téže chvíli, když, vyštvána jeho hanebnou

ženou-samicí Magdou, odchází jeho teta skonit násiln svj život již

bez obsahu a bez

Na

—

cíle.

posledních kapitolách této symbiosy leží

tragiky, vymykající se základní fysiologické

turalistickému pojetí:

ím

si

jistji teta

jakási peef pvodnímu na-

nesporn

obdob

a

Anna uvdomuje,

že

adop-

její

tivní syn jest pro ni nenávratn ztracen, tím vášnivji se vzpíná po

spoleenství s ním, chtjíc je stj co stj obnoviti, rovnž však tonín, jehož bytost již již se rozpadává, pociuje, že

mohla

býti jediné jeho

mravní matka, tebaže sám nemá 121

i

záchranou by sil,

An-

mu

aby se

pevn pimkl

k osob,

s

kterou jest od dfinstvf svázán tolikerými

vztahy. Tato dvojnásobná bezmocnost, tetina i Antonínova,

vi tupému

a krutému osudu, prožita jest spisovatelem s bolestnou intensitou

hluboké soustrázn, která posvcuje; rovnž úpnlivé a marné toužení Antonína Dvoáka, aby vybedl ze smyslné a trpné bídy

mšácké

neestnosti, kam byl uvržen svým satkem, prosyceno je mocnou mravní

úastí aufora-psychologa; ale nade vše zalévá tuto kroniku mravního

svtlem tvoivé a vykupitelské humanity Scheinporozumní obtavému hrdinství tety Anny, v které

chátrání vlídným

pflugovo velé proti

bžným typm

staropanenské malodušnosti a sobectví vytvoil

spisovatel skoro skulpturální postavu kladných ctností nadosobních.

Tmito

etickými hodnotami vykoupil Karel Scheinpflug alespo

stené své pitolu

dílo z

á-

trapného a dusného naturalismu, který nejednu ka-

románu zalévá až nesnesiteln svým neproniknutelným dýmem

a svou nažloutlou mlhou.

Píznané

jest

pro naturalistu Scheinpfluga zvlášt, že všecky jeho

postavy jsou netoliko popsány, ale

i

determinovány fysicky a fysiolo-

gicky, takže duševní jejich život ve všech svých projevech jest

tém

pedpoklad tlesných, podmínek svého prostedí, ano i ddinosti. Hrdina „Pout soužití" jest pímo klinickým pí-

jen výslednicí

rodové

kladem pírodovdeckého a sociologického determinismu syn matky :

souchotináky a otce alkoholika pináší ústrojí, které

hned v dtství

plicní

si

do života

choroba je^té rozvrátí, prudkou

pohlavní smyslnost a nedostatenou odolnost

vehnán i

jest

po mnivé

he

krom oslabeného

vi zevním vlivm

tlesných do katastrofálního manželství

s

tím

zárove ochoí jeho vli: mravní

nenasytnou smyslnicí, která

hanebnou rodinou

vyssaje všecku jeho životní sílu a

se svou

až k psovství

libertinism v mládeži

si

;

jinošských dobrodružství lásek duševních

pe-

chodné doby, snaha chudého hocha vyšvihnouti se spoleensky, psobení velkomstského prostedí na naivní duši venkovanovu urychlí rozklad

tento

bdný

— to vše

úpadkové bytosti ctižádostivce bez vle, jakým

Antonín Dvoák,

jest

koncipista pražského magistrátu. Karel

Scheinpflug honosí se zvláštní naléhavou palivostí naturalistického

osvduje ve výjevech pohlavní brutality, a jde o záchvvy „probuzeného jara" v slánském gymnasistovi, a o žalostná vítzství smysl z prvního roku na universit, i zvlášt o dusné a kalné Sftce, kterou

výbuchy pohlavního rozkošnictví

a ukrutenství

122

Magdina nad Anto-

;

nínem; ostatn tato pražská mšácká dcerka

nemocné

dsledn

a neisté", není o nic

Magda Velebilová, „dít

he provedený píklad Scheínpflugova

deterministického nazírání.

Prostedí, kterým Antonín

Dvoák

bezmocn pomckou,

prochází, potáceje se

vstíc svému zniení, není Karlu Scheinpflugovi pouhou

aby všestrann objasnil svého pochybného reka, nýbrž vábí naturalistického romanopisce zárove, aby je zpodobil monograficky a tím své

skladb

dal široké a hutné pozadí sociální. Jako satirický

a neúprosný psycholog

zde mají jeho obrázky slánských domácností a

i

a silnou barvu místní

i

s celou

tou

galerií

s

ulic ráz autentický

studentských, dívích a bur-

žoastických postav, s kterými osud uvádí v

Dvoáka. Ale

kroniká

malého msta byl K. Scheinpf lug již díve znám

njakou

spojitost Antonína

nejmenší jistotou spoleenského kronikáe zatrpklého

pošklebku namaloval Scheinpflug v „Poutech soužití" mšáckou Prahu 90. let,

kdy

se v mládeži hlásily nové

proudy mladí reformátoi, stu:

dentští mluvkové, hospodští a šantanoví požitkái, plesová jeunesse

dorée,

i

mšácké

rodiny

úedník

žijí

hokých stránkách Scheinp. v obdobných románových

na

pf lugových daleko intensivnji než na

A

Šimáka. na malém mst i v Praze umí Scheinpflug zvlášt peliv a názorn prokresliti postavy ženské, které, na rozdíl studiích M. A.

od jeho prací dívjších, se již neadí schematicky jen do dvou skupin, dravých smyslnic a kehounkých sentimenfál; prohlédnme poetnou galerii

Toníkových studentských lásek kolik tu odstínných a oso:

bitých dívích hlav a mezi nimi dva ti ale nikoliv nejsnazšímu,

nábhy k typu nejzajímavjšímu,

novodob uvdomlé ženy, pracovité, myslivé,

statené a estné!

úmrnou a jednotnou umlce tžkým úkolem Karel Schein-

Zvládnouti tak obsáhlou románovou látku

komposicí bylo by i pro zralého

;

pflug není ješt daleko fee. Neumí se omezit, uskrovnit, v

as odmlet;

vkládá episody zbytené, rozpádá líení nadobro podružná, trmácí

sebe

i

tenáe

souvisí

postavami a výjevy, které

s

pravým románovým

djem

pouze zdaleka: tak obrázky hospodské Ižibohémy pražské,

studentské boje o Rukopisy neb debaty protioficiálních reformátor v

druhém díle mohly bez úhony celku odpadnouti práv tak jako leccos

ze studentské kroniky slánské v první knize. Ale autor

potebu

a závazek pokusiti se o

pece jen

komposiní seskupení

by se jinak rozpadla v pouhou kroniku, což 125

jest

mu

ke

cítil

látky, která

cti;

tak na

p.

postavy obklopující Antonína

njak do mužného jeho

Dvoáka

života,

za gymnasijních let vracejí se

když se

i

to

nedje podle jednotného

zákona kontrastu jako pi psobivé postav Toníkova pítele a záro-

ve

protinožce

Oldicha Havla.

Hlavního komposiního problému však Karel Scheinpflug pece nezdolal:

míním vyešení románového paralelismu mezi Antonínem

a tetou Annou, který byl dán základní osnovou románu. Nehledíc ani

k tomu, že

tefina pedhistorie a její vnitní život jsou u

pomru

k partiím Antonínovým pece jenom odbyty, nelze nevytknouti, že

asto na nkolik

kapitol teta

Anna nadobro

zmizí z dje, aniž poste-

hujeme jakéhokoli vztahu událostí k jejímu duševnímu osudu; neplatí o odstavcích,

to však

kde pevládá postava Magdina, která od zaátku

roste v tetinu sokyni a v niitelku jejího životního díla.

Pipouštím

ovšem, že pouze velký mistr románové stavby byl by dovedl provésti žádoucí onen paralelism

timrn

a

dsledn.

Vymezil jsem román „Pouta soužití" jako typické dílo naturalistické.

Le Scheinpflugova snaha, by provázena úspchem pouze ásteným, o komposiní propracování látky a opravdový zájem etický, staví jeho rozsáhlou skladbu výše, než kde zpravidla nacházíme rodinné a spo-

leenské kroniky spisovatel-naturalist.

3.

Skladba o vykoupeni

(1919)

z dualismu.

Druhé prosaické dílo Ivana Olbrachta, sebemuivý román slepnoucího žárlivce „Žalá nejtemnjší", znamenal ne-li zklamání, tedy dojista

obavu tm, kdo v debutním svazku povídek „O zlých samotá-

ích" pozdravili nadji eského

umní

výpravného. Ohnivý impresio-

píbh,

v nichž se dobrodružné srdce

nista tuláckých a

clownských

vášniv bratilo

divokými a laskavými

s

pružných v mladistvé svévoli

zaklíti

živly,

uml

do

vt nahých

a

nevypoítatelné kouzlo iracionál-

ního života, jeho záhadné jiskení, jeho tragický rozmar; dovedl po-

hledem útoným a skladným zmocniti se jádra lidské povahy, která sama sob jest hádankou vyznal se tím podivným darem básnickým, jemuž íkáme intuice v cestách tažných pták a v pohybech svtélku;

jících bludic.

Kdo však

proítal vlažnou

sice, ale

píliš plošnou

še dušezkumné-

ho románu o teskném monomanu, dušeném démony, nemohl potlaiti 124

dojmu, že básník nejlepší své hodnoty obtoval zde se zbytenou o-

chotou dsledné metod, provádné skoro pedanticky.

eho

díve

dobýval bleskov jasným a plamenným nitrozením, toho se chtl nyní dobrati trplivou analysou, nepohrdaje

kým.

Svt Olbrachtv

zesivl, ovadl, takže

druh

tíže

obas ani pochodem

dialektic-

v druhé jeho knize se netoliko zúžil, ale jaksi

tená

co chvíli se chtl nevrle otázati : jaký to

zadrhuje hrdlo poetovi? Ale ani tvarov nebyl „Žalá nej-

temnjší" pokrokem, jakého se bylo nadíti od umleckého vývoje Ol-

Tsn

brachtova.

stavou v

monografický jeho ráz

popedí

s

jedinou prokreslenou po-

a s hrstkou vedlejších figur bez plného životného

objemu nepipouštl, aby se projevily skladebné schopnosti spisovatelovy,

nž jsme byli

na

mezi romanopisce

;

opravdu dychtiví, když od

chologickou studii nazývati se byl

práv

povídká pešel

rozmr, co opravovalo onu psyrománem. Jedno arci nezklamalo, a to

byl to skoro jen

znak, jímž Ivan Olbracht se tolik odlišuje od ostatních

es-

kých básník románových, od umných konstruktér výjimených o-

sud

i

od šklebných epik zborcené ubohosti

ilusionist

i

vykláda

od dojmových

onu záhevnou a svítivou

družné úasti,

sílu

lidské,

s níž se tento

citu nachyluje

ke každé ze svých postav, aby se

poteby svého

srdce, které

pod tíhou

od hokých des-

tragikomedie lásky; míním

s ní

melodik

polaskal z vnitní

milosti se naklání jako

štp pod

úrodou šavnatých jablek.

Snad bylo lépe

toto

pechodní

dílo

pouhou oklikou,

jíž

se Ivan Olbracht,

pouen sám o sob, vracel ke svému vlastnímu svérázu, snad bylo

nutnou školou kázn, kterou nkdejší virtuos povídkových improvisací musil projíti, než mohl se odvážiti opravdového románu spoleenského, široce založeného a psychologicky mnohostrunného — dnes již leží

jako

pekonaná

fáze za spisovatelem,

nebo nová

Olbrachtova

skladba „Podivné pátelství herce Jesenia" (1919) naráz rozplašuje obavy o další vývoj svého básníka.

Budiž zde slovo básníka

mu,

nebo

ze sedmi

vt

zdraznno

ve svém nejvlastnjším význa-

Olbrachtovy symfonické skladby, pojmeno-

vaných podle sedmi moderních

dl

dramatických, line se tak mocná

melodie života, požehnaného ve svých darech a ztrátách, hloubkách i

vírech,

zrádných plnocích

i

oistných

svcený Bohem, mohl ji vyposlouchati se o bazaltová skaliska

jitrech, že

pouze básník, po-

z vlnobití skutenosti, tíštícího

vnosti. Na tom nemní nieho, že nejedná 125

partie „Podivného pátelství" není nikterak psána

vznosným lyrismem

slohu, který stj co stj baží po tom, aby slul básnickým, nýbrž na-

opak zachycuje obrysy pítomnosti realismem velmi srostitým, ano i

stízlivým ale pod každým výjevem, každou kapitolu tepe básnické ;

srdce v rytmu melodickém, jsouc kdykoliv schopno krutých disonancí

ád

rytmický.

šedi, pevládající v

pedchozí

života vybrati prvky pro vyšší

Na

rozdíl

od

knize, dal Ivan Olbracht

novému svému románu rozkvésti barvami a ohnm tragické životní hry; ne nadarmo se zpívá kdesi v knize chvála smyslnosti jakožto dkazu božské jiskry v lovku. Tebaže na tolika místech

- a

uvidíme

ješt, jak významných a pochopíme také, že z básníkova promyšleného

zámru

-

vsáhá do

plodná temnota; dami, ježto se

jí

i

dje

noc,

pece

nezalije knihu nikde hluchá a ne-

tma u Olbrachta prokvítá plameny

dotkla

síla živototvorná,

venkov, která jihne ve vonné pražský, skrývající zloin

i

jitro,

a

a jiskí se

a jde o pozdní o hluboký

noc

hvz-

letní

na

plnoní spánek

mlení a snní tinámtové bohatství

lásku pod mlnný pláš

síc. Není snadno vyerpati jednotnou formulí

„Podivného pátelství": rámec pražského románu divadelního a hereckého poskytl autorovi vítanou možnost, aby ve skladných typech, pojatých namnoze tragicky shrnul spoleenský život

pedválené

i

vrat a oistu

svtovou katastrofou,

eský

ale

pedevším aby na

rytmu, kterak zkouška

ohn

roz-

titulním hrdi-

novi dovodil ne snad teoreticky, nýbrž v povahové plastice

vém

za doby

zkratkov zpodobil jeho otes,

za „vlády tmy", aby

i

v

djo-

a krve kalí kov jeho vzácného srdce

v dokonalou ocel. Takto vyplují kapitoly románu divadlo a válka,

umní

hlavn však to, co nelze oznaiti pípadnji než slovem starého „Mága ze severu", zajíkajícího se v tušení vesmrných pravd zápas názoru noního s názorem denním. Nezdá se vru zbytenou poznámka, kterou pipojil autor na konci knihy, že byía psána v letech 1915-1917; vysvtluje jasn intensitu, s níž básník pistupuje k životu, ohroženému v koenech svého bytí - miloval-li jej díve srdcem oddaným a úastným, pojímá jej v „Podivném pátelství" do svého náruí, aby jej prudce pitiskl na hru pobouenou. Formový pokrok „Podivného pátelství" záleží pedevším v tom, že láska a krev,

a revoluce,

:

se Ivan Olbracht dovedl

kého románu, v

nmž

dsledn

osvoboditi od útvaru monografic-

jediná postava jest výhradní nositelkou dje,

urujíc centrálním svým postavením také ostatním figurám místo ve 126

skladb románové, jak tomu ve svrchované míe bylo s komisaem v „Žalái nejtemnjším". K tomu, aby se zekl v novém svém

Machem

monografické metody, dospl Ivan Olbracht pronikavou úvahou

díle

svdící o tom, jak pronikav pohlíží na dno vcí lidských. V samo popedí románu postavil skladný a dsažný typ duchovní a mravní, v nmž se svrchovan bohat a ist projevuje jedna polarita mužné a mužské duše ale protože tento typ jest pln uvdomlý a nad to pracuje ze všech sil o svém zdokonalení, vidí sám psychologickou,

:

jasn, že není úplný a že musí tedy poslechnouti naléhavého hlasu svého

nitra,

které

jej

neodolateln pobízí, aby se v touze po splynutí

oddal pedstaviteli polarity druhé, krajn opravdovému zosobniteli typu protilehlého a teprve tím se piblížil ideálu lidství zaokrouhle-

ného a celistvého; proto

jest

„Podivné pátelství herce Jesenia" tra-

gickým románem o vykoupení

vtšin pípad dje

i

jestliže

vdí motiv své skladby úsilí hrdi-

pekonal jednostrannou neúplnost svého

novo, aby valné

Není vzácností,

z dualismu.

románopisec-psycholog, zvolí si za

se to cestou erotickou

-

nitra,

avšak ve

žena jako pítel-

muže ped kletbou tíživé kusosfi a jednostrannosti. II Ivana Olbrachta však - a to jest význaný rys jeho zralé a zárove lahodné mužnosti - dochází se k tomu zvýšenému a sjednocenému lidství dramatem pátelství, ktei*é nemá mén zkoušek, pochybností, muk a krisí, než drama pohlavní lásky. Takto

kyn, milenka

manželka

má

zachrániti

vstupuje do Olbrachtova románového cielku druhý hrdina, a konstrukce díla stává se dvojosou, až v

závru skladby

-

když dualism mezi Jiím

Jeseniem a jeho pítelem Janem Veselým nadobro jest pekonán, takže Jan Veselý

opt

mže

zmizeti z knihy

se soustedí

antitesi shrnuje v obsáhlejší a

nno

i

ze života

-

djový

a mravní živel

kolem hrdiny jediného, jenž však nkdejší

teši a

bohatjší syntesi. Ale, budiž zdraz-

co nejnaléhavji: tento dialektický proces v povahách a osudech

obou herc Jesenia a Veselého, není schématem logickým, nýbrž básník

jej

dovedl zkonkretniti a naplniti kvetoucím životem;

se tu jeho staré totiž

umní, dobe známé

již

dje, v nichž se projevuje osudová logika

tak,

jest proti

podati

aby se zdály bez-

prostedním výsledkem podvdomých hnutí pudových Titulní rek

osvdilo

samotá",

ze „Zlých

a smyslových.

Olbrachtv, slavný herec Národního divadla, Jií Jesenius

synu noci Janu Veselému typický

ješt dlného dne, avšak

uvdomme 127

si

pi

lovk

tom, že

dne, dodejme snad

dlný

den, jasného

svtla a pracovního rytmu

lovkem,

u

nhož

jest také

svátkem.

bírá na sebe nové krystaly a stává se tžší

celý život,

písný

Sám nazývá

sebe

tžkým

„bolest, vejde-ll nezmizí již nikdy, ale tvrdne,

uvdomle

a pevný, jest

pikaždým dnem." Jeseniv

organisovaným dílem inte-

kde nic nebylo pijato darem, nýbrž vše vykoupeno prací a kázní za stálé úasti kriticky kontrolujícího rozumu neumdléligence a vle,

i

svdomí, dávajícího každodenn otázku po odpovdnosti z vykonaných a poskytnutých podnt. Jií Jesenius, dnes první tragéd vajícího

in

zbh

Národního divadla a kdysi

ze

zámenické

dílny,

kde

stárli

a

vráseli jeho emeslnití pedkové, pišel zdola a prahne neustále po

stupovaných výškách, avšak není

si niím více jist, než že tento plamen prahnoucí touhy teba živiti pílí a sebezapíráním, krajním naptím mravních sil a bdíti pi tom bez ustání. S tímto etickým typem

niem nechce spoléhati na boží milost, setkáváme se nezídka v dobách pozdní, vysplé a snad již ponkud pezrálé kultury literární znalec si pi asi vzpomene na tžké a umlce-infelektuála,který se v

nm

;

písné postavy v

muž

u Tomáše Manna,

em se od nich Jií Jesenius

liší.

doplován mužem nesmírné dobroty podaroval kde koho z

le povšimne

peplnných

dar

a ochotných

jev,

pijmouti i

laskavé

na njž spisovatel

uvidíme, že celý,

práv

mže

v naší

dlné

a vy-

málo duší hodných jeho

Tato zvláštní, spanilá sloha rozumové

je.

nhy jest

Olbrachtv psychologický ob-

býti hrd

ohlédnme

dob

tedy dozajista nákresy a

pesvdiv,

také,

a jemnosti srdce, jenž by rád

pokladnic své úastné,

trvalé lásky a jenž trpí tím, že nachází píliš

a mravní písnosti

hned

si

lovk inteligence a vle jest v nm

;

vrací se ve

nábhy k nmu.

kterak se povaha

se však kol sebe a

vzdlanstvu

soumrané

ne-li tento typ

Ivan Olbracht ukázal

a skeptické doby obráží

v duševním zrcadle tohoto jejího rozence: Jesenius

"jest relativista,

který se ani nedovede rozkídliti absolutní touhou po

Bohu

odváží vyznati víru v osobní nesmrtelnost za to ;

ani se ne-

žije tak, že v

každém

poinu jeho plane stíbrným ohnm jiskra božství, a že každé jeho umlecké lidské hnutí by zasloužilo znesmrtelnní. Obviuje se opti

n sám, že není povahou hrdinskou a biuje ^e za války výitkami pro svou neinnost, ale on to

jest,

kdo

si

u Terronu a kdo tam dokonce stane Jeseniovo životní poslání, na žité a

nž

najde cestu pod

eský prapor

odborn pipraven.

se soustedil všemi silami své slo-

sebezapíravé bytosti, slov divadlo, vášnivá láska jeho opojené 128

mladosti a hluboký smysl jeho mužství. Herecké své povolání pojímá

úpln metodicky jako uenec,

který

dobe

ví,

že bez pozorovatelské,

nikdy neumdlévající empirie a bez soustavy tvoící ze celek, není

bezpených výsledk opt jsou to intelekt a vle, kdo spo-

denn

divákem

životní

:

nejmocnji ha Jeseniov divadelním umní. Tragéd, jenž

lupracují

zvykl

zlomk

i

sí

ped zkumným zrcadlem a býti sám sob zárove kritikem, zná dobe meze svého herectví, které v stupované státi

syntese obráží zevní svt, nikoliv však vlastní vniterné bohatství, dospívá svých figur induktivn, ale ne intuicí, nášející diváky

nemá zvonové melodie u-

na svých kovových perutích. Nemuí-li se Jií Jesenius

poznáním tchto mezí svého

umní

píliš, jest to proto, že

ví,

kterak

pochybováním se podvracejí základy umlecké schopnosti, a že díž

tu-

si

každou podobnou skepsi zakazuje. Teprve tehdy, když za velké

sebevražedné krise svého života, zachvjí se všecky úhelné kameny jeho bytí a tvoení, zazoufá

na

si

as

i

nad svým herectvím za

to,

že

jeho celé umlectví bylo pouhou krádeží na jiných, lichvou z cizích duší, píživnictvím

nic netušících.

na mozcích, srdcích, pohybech a postojích bližních

Le to byl pouze hlas áblv, jejž dovedl Jií Jesenius,

pekonav krisi, pehlušiti tvoením, vlí a láskou. Kde Jesenius pohlížel do života klidnýma modrýma oima, zamyšlenýma pozorn a skrjrvajícíma na svém dn studnice lásky, tam jeho antipod a práv proto neodolatelný pítel Jan Veselý života dobýval pronikavým pohledem erných zrak, z nichž brzy šlehaly plameny a brzy išel mráz lednových nocí na každého, kdo se jim neuhnul.

pispní

rec Jan Veselý, kterého dílem

vlastní strhující, démonické nadání

Jeseniovo,

I

he-

vtším dílem však

od nejbídnjší koovné tlupy uvedly

pes Uranii na Národní

divadlo, byl pravým umleckým opakem svého zmocoval skokem improvisace a jejichž obrys si pivlastoval intuitivn, byly mu pouhou záminkou, aby podával sebe, ne snad svj povrch, nýbrž hluboké temnoty svého nitra, prošle-

druha. Ulohjs jichž se

hávané rudými plameny. Herectví samo, o jehož prostedcích soudil v tragickém nihilismu skoro

s

opovržením, bylo

kou, aby intensivnji, v tajemném dotyku s a slast bytí a

aby penášel na

jiné žár a

mu rovnž jen záminduší prožíval hrzu

tisíci

zvony bouící v jeho

nitru.

Kdežto Jeseniovi bylo divadlo smyslem a posláním celého života, mohlo Janu Veselému, „meteoru, který náhle se oslní a spálí toho,

koho

se dotkl", býti

129

zjeví,

náhle zmizí, zazáí,

pouhou episodou.

Jan Veselý, v jinošství tramp amerických prérií a ve svtové válce

len mezinárodní anarchistické propagandy, vný svdce žen a divoký hýil v noních místnostech, prožívá osud s vrou v Absolutno; jest velmi píznano, že kdežto Jesenius, pravý dlník boží, neví v Boha a pochybuje o nesmrtelnosti, a

vný nevolník

jest Jan Veselý,

nesmrtelnosti. Zbrocen od mladosti vraždou,

jeho

bouné

krvi,

temný smyslník

svodu okamžiku, proniknut jistotou Boha a osobní

svádn

smyslností

i

jíž

se v

Itálii

zachtlo

lispchy, aby se zmocoval žen,

které se jeho tajemnému efébství skoro na potkání nabízejí, „rozdává se svou láskou zkázu, ale jen proto, aby po lásce tolik prahna, nemohl býti nikdy milován, aby jeho touha

dala

ohnm

dejde

s

vn

planula a nikdy se neuklá-

nasyceným." Tak poplení Jeseniovu milenku Kláru, tak o-

revoluním svým posláním do svtové

války,

kde

jej

prozra-

nmeckých voják jako psa na ruském bojišti. Do nho vtlilo se znovu mnoho ze „zlých samotá" Olbrachtových, tch dobrodruh smysl a tuláctví, tch vných revolucioná náladou a srdcem, jejichž glahnovské oi dívají se Ivanu Olbrachtovi doposud do

zena

ubíjí hole

pera, když píše

do novin své improvisace revoluní, spíše lyriku než

úvahy odpovdného spoleenského myslitele. Všemu, co v jeho

ním

jinošství bylo

záhadn opojného

vlast-

a divoce tajemného, dal Ivan

Olbracht psychologický výraz kouzelnou postavou Jana Veselého.

Avšak

to není již jinoch s aureolou

tázku: nechal Jan Veselý po

sob

revoluní romantiky, kdo na o-

jen rozvrat, mrtvoly, rány, spoustu?,

odpovídá záporn. Muž-básník melodického srdce ukazuje, jak Jan Veselý se naopak

stal

Jiímu

Jeseniovi,

svému milovanému druhu, po-

žehnáním.

Vdí

svj úmysl skladebný, aby

Jií Jesenius a Jan Veselý stáli

v krajn napiatém protikladu, jejž zruší a vykoupí teprve souladná syn-

závru románu, pojal a provedl Ivan Olbracht sice bez strohosti, ale pece tak dsledn, že povahokresba obou tchto hrdin nabývá namnoze rázu paralelisaního projevuje se to místy až v karakteristických jednotlivostech. Hned ve vstupní kapitole románové, na velmi význaném míst, kde se v teskném vzrušení vyvrcholuje první krise Jeseniovy lásky ke Kláe Brožkové, vyzná se Jií Jesenius z poteby obdarovati toho, ke komu lne: z pebytku své bytostné

tesa melodického

;

dobroty by rád rozdával, a opravdu jeho pátelský nebo milostný vztah

k drahým lidem vyznauje se

tím, že

130

každý

z nich obdrží

od tohoto

jasného éfika dar porozumní nebo pomoci, úasti nebo rady,

úsmvu

nebo posilujícího stisku mužné ruky. Jan Veselý, milovník absolutna, mluví na jiném,

rovnž závažném míst skladby

Nepopírá sám, že

astji

jest

také o tomto

nm kus dravého a chtivého sobce, který nej-

v

loupí a bere, avšak zpovídá se, že

i

má inspirované

on

mimo

ve kterých by se nejradji stemhlav vrhl do živlu to

hloubka

moe, nekonenost horských

okamžiky,

sebe, budiž

mlh, nedohledná záhada duše

pítelovy, utonul tam a dal své já nadobro pohltiti. niovi,

námtu.

Vi Jiímu Jese-

kterého opravdu miluje, pociuje Jan Veselý tuto touhu zvláštn

pizpsobenu

a to v ladní, jež dokazuje, jak siln

etický druh; nechce

samém

Jiímu

dáti sebe celého, ale

na

pouze

psobil jeho to,

co v

sob

nachází nejkrásnjšího: „z jaké lásky fryskla touha vydati Je-

seniovi vše dobré a ponechat

si

jen svoje démony!"

Než, zde stojíme u tragické a kruté záhady v bytosti „žoldnéského

nezízence" Jana Veselého. Netoliko vlastní smyslnost a ukrutnost, než Jan a vedoucího

ale cosi iracionálního, silnjšího

jej

jako

vdce

si peje jeho vle a Chtl by obdarovávat a olupuje, rozdával by rád radost a zanechává toliko bolest tm, jež miluje. Jiímu Jeseniovi, nevda arci, na kom vybíjí koistnickou svévoli divokého žoldnée, uchvacuje a svádí milovanou dívku Kláru Brožkovou, která se mu takka nabídla

slepcv, nutí Jana Veselého, aby jednal jinak, než jeho rozum.

a vzdala sama,

hnána slepým pudem,

ne-li

sebezniení, tedy dojista

sebeponížení, jako by byl Jan v její hrdé a cudné bytosti odpírající Jeseniovi svou lásku a pijímající jeho polibek se smrtelným vzrušením,

probudil osobnost jinou nebo

do

jí

žil

tžká

se opravdová

jak dovede zpodobiti

vni

a pel ženství, jest postava této Kláry Brož-

rauže-básníka ani nezbytný podíl polarity ženské.

pohodlí,

i

získati lacino,

ona ve scénickém povolání

nezávislosti na

domov

a Veselého jest však

a

ona

je

píslušnicí

svt, jemuž

umníko

odrostla.

nesmí

131

její

možnost hmotné a mravní

ctí

pouhou diletantkou

sobecké a samolibé

I

umní, kterou

k úplnosti

písné a stanýbrž za cenu odeknutí se štstí a

divadelního svta, snící o velikosti v

její

do Kláiny duše.

mužnost romanopisce psychologa podle toho,

pesvdivým dkazem, že Ivanu Olbrachtovi nechybí

tené srdce nemíní

jedu

zrady pítelovy jest

a úzkostná, a to tím spíše, že se hluboce podíval

Mí-li kové

ernou kapku

nakapal

bezdné

rozkladné vášn. Bolest Jeseniova z

;

Na

rozdíl

od Jesenia

nahlédne pece v as, že

státi

v cest rstu etické o-

koeny

sobnosfl, která nezraje na výsluní ctižádosti, nýbrž tkvjíc

v utrpení a zavlažujíc se slzami studu, obrací svou jemnou a vonnou

korunku po klidných paprscích mravní úcty

lidí,

v nichž našla pravzor

citové velikosti.

perstá

Milostná úzkost o Kláru Brožkovou, poplennou Janem, v Jiím Jeseniovi daleko jeho žárlivost na pítele, který

mu

urval mi-

lovanou ženu, a tím, že Jesenius dovede postupn vypleti zcela ze

svého srdce mužské sobectví, že Veselému odpustí a tak po tžké

zkoušce zachrání své pátelství k nmu, stává se bolest Janem zpsobená zvolna prvkem životodárným a podporujícím mravní rst, nad

njž

Jeseniovi není nic vyššího. Takto se nakonec Jan Veselý ukáže

oním „neklidem svatým v rouše šarlatovém", o

vn

básník, „onou

žhoucí srdce boží".

domí

Jeseniovi,

z

vna

ped

jej

jest to

na

v-

v rozhodném

sebevraždou.

Ale ani Klárky Jan Veselý nezahubil: a

mluví lyrický

tryskající silou, jež unese a složí na

Aktem pímo mystickým uvedeno

když neviditelná ruka Janova zadrží

okamžiku života

pod srdcem

nmž

pak v náruí

pala, že její cesta životní

rostla

s

díttem od

uprosted utrpení

pece vede k dobrému

a

nho

nejprve

n a chá-

a skrze

mužnému

srdci

Ji-

ího

Jesenia,

losti

zastiovala temná koruna planého stromu poloumlecké ctižá-

dosti. Nyní,

zmnna, i

s

kterému se odpírala, dokud

když Jan Veselý

od

pístup k ženské dokona-

když ona sama

Jana, který takto Jeseniovi

štstí, které

mu

vzal."

znal Jan Veselý, a

hluboce

vdností jako po„mnohonásobn splácel za malé s

plesnou

Le Jií Jesenius sám nebyl již ten, kterého kdysi

ped

nímž uprchlá tehdy zneuctná Klára. To, co

radostným úžasem na hereckém výkonu Jeseniov

kritikové,

jest

odhodlává se Klára Brožková pijíti k Jiímu Jeseniovi

Janovým synákem; oba jsou pijati

selství

s

jest mrtev, a

jí

zjistili

diváci a

když po chirurgickém onemocnní a po sebevražedné

znovu vystoupil na Národním divadle, prožíval nyní sám

i

krisi

mravn:

vášnivé patos osobnosti Jana Veselého pelilo se do Jeseniova etosu. „Jesenius

cítil

v duši zníti

Janovy zvuky a

v srdci planouti jeho

žehnaný chaos, jenž rodí svtlo, požehnaný

žár, jenž spájí

ohe. Po-

prvky zvonu."

Takto závr „Podivného pátelství" není pouze dovršením mravního vývoje Jeseniova a justifikací Jana Veselého, ale

výpravný

i

posledním slovem

dušezkumný obsah

ro-

promyšlené theodiceje, kterou

jest

mánu

ví s Leibnitzem, že zlo jest nevyhnu-

podložen. Ivan Olbracht

132

i

stavb svta, že souhrn dobra na zemi daleko pesahuje sumu zla, a že vtšinu zla a híchu dopustil Bh pouze proto, aby jimi bylo docíleno dobra vyššího, ano doznává, že jest v individuální moci lo-

felno ve

vkov,

zastaviti

postup

zla,

které

popudem nkterého

z jeho bližních

uvedeno bylo jako lavina v pohyb. To uinili Klárka svým utrpením a Jesenius

svým nesobeckým odpuštním,

s

oním zlem,

jehož

s

ernou

a rudou barvou se u neodolatelného Jana setkávali. Positivistickým

pozorovatelm Janovým krutost, ale

jevila se jeho kletba jako osobní

on sám, jasnozivý mystik; pojímal

ji

smyslnost a

jakožto vinu, kterouž

pevzal na svá bedra, když v jinošství zavraždil v Capui krásnou a nelítostnou

baronku Gabrielu Oppenwaldovou z rodiny protireforma-

ních hrabat Trist, krvelaních ukrutník, jejichž viny volaly ješt

vpotomkyni tak pozdní o usmíení. Podobna jedné bájesloví, pronásledovala tato krví

s místa

ena

z

Eumenid eckého

zbrocená Gabriela Jana Veselého

na místo, ze smyslného dobrodružství do ukrutenství, až usmí-

navždy, uprchlá, zažehnána posvátným

úsmvem

Janova dítte,

nad nímž se sklání Jesenius a Klára, muž a žena, nalezší se

konen

v dokonalém souladu a štstí.

A tuto theodiceji,

ven a ven optimistickou a kladnou

-

nemohu zde

neopakovati Hamannova slova o vítzství názoru denního nad názo- penáší Ivan Olbracht ústy svého tématického mluvího hrabte Trista, šlechetného a vykoupeného již otce Gabrielina, z osud

rem noním

soukromých a rodinných na celou oblast djinnou, tak široce osvtlenou požáry a reflektory války svtové. Na vzdory nelítostné darwinské nauce o boji o život zvítzí v djinách

konen

dobro nad zlem, prak-

nad atavistickým sobectvím,

tická víra v jednotu lidstva

jež

národ za

národem udržuje v pohybu skryt a zneuznán, zasten determinismem ;

pírodovdc

a materialismem

mocenských podnikatel uskuteuje

se v lidstvu pokrok mravní zcela odlišný

od pokroku technického,

provádny byly nejfantastitjší hrzy svtové války. V tomto smyslu jest „Podivné pátelství herce Jesenia" románem váleným, jejž nese tendence Barbussova neb Rolandova jitní „clarté", v jehož znamení

bratící národy a stavy za úsvitu nového

vku, vroubí svým^ ervánky

poslední kapitoly knihy.

Oba hrdinové románu zasahují do prbhu války tak, aby pivodili píchod tohoto jasu a jitra. Každý po svém dobrodružný romantik :

Jan Veselý hyne jako úastník anarchistické mezinárodní vzpoury 133

:

protiválené, kdežto

vrný

a myslivý

ech

Jií Jesenius, shledávající

etapu všelidské spravedlnosti ve vítzství národní humanity

nad státním násilím germánským, najde legiím ve Francii, když byl po

vi krvavé eskou vc

msíce tžce

strádal bezmocností

život jako

mladý pítel, vdecký

Válené osudy

podány leda ve zkratkách

ped

echa

ním položí za

idealista doktor

Samek,

tchto postav patrn bylo v plán

a zkušenosti všech

nápovdech

a

;

eské

eskoslovenským

cestu k

tragédii obklopující a pokoující jej

bohatýr remcšský. jsou

si

a

Ivana Olbrachta vbec, aby do jeho divadelního románu zaléhala tová válka pouze nepímo.

Pes

to vloženo

sv-

do knihy dvoje suggestivní

líení jejich hrz, prvé když Jesenius v letní zavilé Vídni prožívá vy-

mu zákop dsu

puknutí války, druhé, když

názoru

povdt

episoda o

o

váleném

„hnízda v boui",

herec

ástka pichází

z

písného

zhuštn podaná

a obvaziš: také

rozvratu manželství architekta Supicha, tohoto

má dokumentární

barvu a ovzduší. Celkem vymyká

se „Podivné pátelství herce Jesenia" slovesnému typu, kterému

pln

písluší oznaení románu váleného, protože válka tu není vlastním

tématem, nýbrž jen djinným pozadím osud, nesoucích plné zdvod-

nní

v

sob

samých.

Za to vynaložil Ivan Olbracht mnoho umleckého jeho kniha nesla se

ctí titul

stavy, Jií Jesenius, Jan

románu divadelního.

dsilí

Její

aby

ti pední po-

prostedím divadel-

ním, koující spoleností venkovskou, pražskou scénou

Národním divadlem; v Jiím

obou krajních pól

to,

Veselý a Klára Brožková, pohybující se mezi

trojím typickým a co nejkonkrétnji vystiženým

a

na

a v Janovi poznali

jsme

pedmstskou

již

pedstavitele

hereckého umní, v Klárce pak pastelovou, avšak

pevnou tužkou kreslený prototyp smysle Goethova Viléma Meistra

:

oslic otce Kissa a našla království.

diletantky, i

po vysokém mravním

ona jako král Saul vyšla hledati

Kolem tchto tí protagonist he-

reckých hemží se pestrý a rušný zástup divadelní,

posteh ostrý až ke karikatue

slouží stále

pi

jehož vystižení

zámrm skladné typisace

ne jednu karakteristickou figuru, nýbrž povahovou tres celé postav a karakter nalézáme v takovém

pedmstském

ady

editeli Gru-

novi nebo ilusionisfickém vysloužilci herci Robovi, v takové smyslné krasavici

tžké

erotické

vn paní Ludmile Skivanové neb v staiké

zachovatelce buditelské tradice na jevišti paní Kalmanové, v takovém

velkopanském tragédovi Národního divadla se 134

lví

hívou Emanueli

Petr neb

i

jízlivému kritikovi

herc

a divadel FrantiSkovi Peterovi,

pekypujícím žluí a duchaplností, aby byly uvedeny jen masky nej-

význanjší. Ivan Olbracht zná a sleduje své herce a hereky v nej-

rznjším osvtlení v

šatn

du

na

i

jevišti,

emesla, pi studiu dloh,

jejich

odlíené

hlavních scén románu.

naptí

i

zkušenosti reprodukuje jen

cím referátem, který není

i

ve zkušební

pijímající ovace obecenstva

editelem

z divadla, ve srážce s

dvrné

i

s kritikou.

zbžn psaným

úpln uveden v

síni,

pi odcho-

Leckde své

a lehce ironisují-

souhlas s lyrickým tokem

—

Novinkou v soudobém výpravném Ivan Olbracht spojil s realistickým

umni eském jest zpsob, kterak románem psychologickým roma-

neskní pásmo djové, setkané na pohled z romantických pekvapení a záhad

;

Tato temná oblast tajemství,

tžkého

stínu, jejž Jan

híchu

a

dsu takm vstává

z

hustého a

Veselý za sebou vlee; jen zcela zvolna odha-

Jiímu Jeseniovi a

luje se

napínavého románu dobrodružného.

jest to jakési oživení

s

ním

i

tenái

minulost Janova a jeho osu-

dová vina. Toto postupné a pomalé rozhrnování tajemné záclony udr-

naptí v knize a

žuje

svdí

o velice obratném strjci výpravných

efekt dozajista by bylo komposiní jednot nemálo posloužilo, kdyby ;

tato

metoda byla zachována až do konce. Na míst toho týž

Trisf e,

hrab

jemuž uloženo programov pednésti celou Olbrachtovu filosofii

dobra a zla a zárove dialekticky vyvrátiti materialistické nauky svého protichdce, editele Toufara,

práv

se

odmlevšího, poví Jeseniovi

djov zejm ochabla komposiní tsn vedle sebe postavil dvé

na ráz celou prehistorii zloinu Jana Veselého. Zde, na sklonku

petížené kapitoly Šesté („Nad naši jistota

sílu"),

romanopiscova; jinak by nebyl

hrab Trisf e, a sám beznadjn hmotaská a

tak schématické postavy, jako jsou editel Toufar a

by

si

byl

uvdomil, že

mechanická

náleží-li

Toufarova

pavda ped Jeseniovo sebevražedné

Tristovo duchové a mravní evangelium víry,

za toto rozhodnutí,

rozhodnutí, písluší

nadje

vždy Toufar nepovídá vlastn

ohrožovalo Jeseniovu mysl v nejtemnjší zlíhnuvší se ve vlastním nitru, a

obdobn

dob

a lásky

rozhodné

nic jiného než co

krise, jako strašidla

Triste jest

výrazem

jistot»

kterých se Jesenius sám dotrpl a domiloval. Možno, že pokusnému úsilí

formálnímu bylo by se dokonce podailo komponovati

aby obojí deus ex machina, Toufar

Arci tato

i

dj

tak,

Triste, zmizeli.

dialekticky strohá antitesa obou vyvstala ve slovesné dílné

135

;í

Olbrachtov v dsledcích tvrí metody básníkovy, podle

román optovn

se vrací zápas

notou. Kolik nocí

vpádá hustou

Od

dne a

s nocí a vítzství

níž v celém

svtla nad tem-

temnou tká do románového dje

oné osudné noci v Souvratech, kde se Jesenius po prvé setká

s Ja-

nem Veselým a kdy si po prvé uvdomí tragický rys v lásce ke Kláe, pes nekonené noní hovory obou hereckých pátel v pražských ulicích

v stíbrné, uklidující lázni elektrické lampy v bytu Jeseniov,

i

až po onen tajemný první

ped

sebevraždou

a temnoty.

lisvit,

kdy Janv duch pijde druha zachránit

— takka všecko závažné v knize má za pozadí noc

A pece v každé z tchto nocí

a životního kladu. Což jest

tomu

doutná alespo jiskérka svtla

Jinak v

srdce a osudu? Celý náš rozbor byl by

ješt

te teba odpovídati

pojetí lidského

vynaložen, kdyby bylo

na tuto otázku skoro jen enickou.

Jako ryze lidského básníka

vka

Olbrachtov

marn

s

laskavým úsmvem, plným víry v lo-

jsme Ivana Olbrachta znali

z

již

obou jeho knih pedchozích

v „Podivném pátelství herce Jesenia", díle široké stavby, vtvité psychologie, zralosti

pevného názoru mravního, dorostl tento inspirovaný básník

umlecké. Nepestal milovati zemi,

dovedl se povznésti nad tone dnešní

moe

krve,

slzí,

lovk. Kdo by nechtl

gestivním hlasem jeho

umní? A kdo

ale ježto zesílila

nevry

nmž

vzletti s ním, povzbuzován su-

by nepoznal, že paprsky milosti

boží svítí básníkovi na cestu?

4.

mu kídla,

a zoufalství, v

(1919)

Bily barbar.

se v devadesátých letech pelila

k nám ze západu

vlna básKdyž nictví „úpadkového", ozvalo se podle proslulých vzor cizích

také

v Cechách volání po píchodu „bílých barbar". V módním tom výkiku

ztlesovala a

se

dvra,

mlo by dodati

že též

našemu

životu a zvlášt

umní mohlo

erstvé mízy pokolení nové a mladé, vyzbrojené svží

pudovostí a výbojnými smysly, bez tíživých vztah ke vší za to

Cekalo

žijící

se,

v

že v

pímém pomru tchto zdravých

k a

pírod

a ke skutenosti jevové.

otevených lidech klenutého hrud-

níku a pevného svalstva vtrhnou mezi nás dobyvatelé.

dem mli

se

bezohledn zmocniti podstaty vcí,

jíž

Útoným pohle-

nedovedly se do-

pimhouené pod broušenými skly konvencí. Omli prudce stisknouti život, až by se ve zdšení a roz-

pátrati osláblé zraky

celovou paží

tradici, ale

136

koši vydral z jeho

zpnných rt výkik

samu prazáhadu

odhalující

lovenství. Odhazujíce pežilé a zádušlivé formy

minulosti,

mli do

eky a útok vtru s hor. Na dpadkové umní se zapomenulo, bílí barbai ovSem hromadn

básnictví pinésti rytmus mladistvé krve, spád jarní

nepišli, ale

rem

si

kdo by mohl pochybovati o tom, že dnes jako pedeví-

duševní zdraví a rovnováha

sil

stále

vymáhají vpád takového

prudce mladého a divoce pirozeného živlu?

Nikdo

z našich

umlc není

tomuto typu

bližší

než

Fráa Šrámek.

zaátku z pebytku kypivých sil a z horkého chtlo býti vždycky protestem pírody proti Ižikul-

Jeho tvoení, tryskající od víru kvasivé krve,

tue, pudu proti rozumovosti, smysl proti konvencím. Toužil zdravou nahotou vztyeného chtíe asto bouiti sosáky a pokrytce, astji osvobozovati odvahu v mládeži, nejastji rozmnožovati lásku k životu a smysl pro mravní svobodu. Dosti dlouho uchovávala

si

všecka Šrám-

kova literatura tento záporn protestní ráz. Volil si za hrdiny vyddnce života, jejichž

osud byl jedinou kížovou cestou poplvaného

lidství, ale

elo královskou korunu statené opravdovosti. Pisedal na stupe pranýe, kam bžná morálka vystavila zneuctné proletáky lásky a, sypaje jim pod nohy ervnové rže, uctíval i v nich

vsazoval jim na zdravé

zneuznané ženství. Nabídl prudké své slovo, pohoršující licomrníky

práv

tam, kde bylo až

touze po volnosti, která

dtinsky nevinné, za ochranu vzdorovité

mla odvahu k anarchismu, k nezdolnému po-

hlavnímu pudu, spalujícímu se v žízni, v šílenství, v nemoci, k tuláckému odboji proti

výrazné slovo láska

V

A pece v tom

spoleenskému ádu.

protest. Nad branou starších prací :

Života bído,

k nmu, pohanský jeho

pec

t mám rád. Tedy pitakání

kult,

životu,

prese vše a všemu na vzdory.

posledních letech zmlká u Šrámka protestní tón, kdežto kladné

chvaloeení

života se zesiluje. Života rozkoši, jak

dnes a ovšem míní zase pedevším život

smysl

slovem nepokaženého lidského živoicha, který žíti

bylo více než pouhý

Šrámkových mohlo státi jeho vlastní,

t mám rád!

volá

pud, pleti a krve, chce pln a radostn a

pod jasným nebem pozemské svobody, v klidném teplu svého

dneška jako pírody tvor a podstatná ást. Fráa Šrámek býval, neb tváíval se revolucionáem, a není jím animální štstíko, jaké jest zpravidla

již

naprosto

níku lidského druhu, jen když se vyžije celým

ke deni

kostí, a

:

staí

mu

malé,

vymeno prmrnému písluštlem od pokožky

až

když v pirozené družnosti bude ho tiastno co nej137

více

lenA

každého tury,

Na píliš mnoho zákon, vede-li Na hmožditi se s nesnázemi kulvyluuje jakýkoliv blud? Na lámati

téže druhové skupiny.

nás

z

neomyln

když shoda

s

hlas krve?

pírodou

si

petváí

hlavu o zaízeních, jimiž se vychovává a rozhodne-li na konec vždy starý

Adam? Pi

lidská pirozenost,

Šrámkov

tomto

vývoji

od záporu ke kladu a od protestu k chvaloei mohl by o njakém rozporu mluviti leda pozorovatel píliš naivní. Bílý barbar zstal, neztroskotává ani nepotírá sice

již

starého svta píliš umlé civilisace, ale za-

izuj e se poklidn na dobyté

pd, zakládá si píjemné hospodástvíko,

pstuje stáda, zeleninu, chutné a prosté rodinné Života pohodo, jak

Fráa Šrámek,

t mám rád

opovrhovatel

i

plemenné štstí.

1

umleckými formami, používá stídav

všech a nemá hlubšího vztahu k žádné z nich, takže každá jest spíše

záminkou než nutností. Pohrdá

smšných

totiž vším,

mu

co podle jeho po-

slov „vnáší zákon v krásnou bezzákonnos." Nevyslovil tím

si valn necení umní v jeho nejskutenjší podstat ? Nebo, umní jiného, než práv vnášeti v krásnou bezzákonnost zákon,

vlastn, že co chce

do plynulého toku života pravidlo rytmické, do nepetržitého pívalu skutenosti zásady lenní?

Práv proto

v rukách tohoto skvlého im-

provisátora každá slovesná forma se rozsuje a pozbude hutnosti, budiž to lyrika,

drama, povídka

— a bohužel cházeti pevný (a

i román. Tvoiti neznamená Frán Šrámkovi

v tom není mezi mladšími literáty tvar, jak

sám

— hledati a na-

toho na opravdovém umlci vymáhá sám pojem

samo jméno) umlecké tvorby; on radji dané tvary rozbíjí. Uinil „Stíbrném vtru", tak v „Kižovatkách" dvakráte velmi d-

to jak ve

kladn

s

formou románovou, v níž se jeho impresionistické vloze a

improvisanímu postupu hlavn totiž

hutný obrys djový,

píí sama podstata výpravného díla,

a bez nho se stává román ímsi podobným

velkému figurálnímu obrazu bez kresebné komposice. Fráa Šrámek výslovn odsuzuje ve své nové knize tento románový druh a mluv o své rekyni, poznamenává

manopisec

výsmšn: „Máa

staré, poctivé školy,

jemuž

je

si

nepoínala jako

ro-

potebou vše rychlo pojme-

djovou a psychologickou, stavbu píin následk alespo ponkud pravdpodobnou; kdyby byla zálib a sklon takto Úmrných, a nedím literárních, nenosil bych díví do lesa, utšuje se, že již bylo o ní napsáno dosti dobe píšícími eskými novati, stvoiti souvislou linku

a

dámami." 138

Zajisté,

k tomuto typu román „Tlo"

píbh pedmstského

kvítka

(1919)

opravdu nenáleží. Životní

Máni Švarcové,

z níž se stane koketní

veselá dívka a pak krásná paní inženýrova Koterová, pedvádí se tu

do

široka od jejích krátkých, nepokojných sukének, aŽ

protestuje u kasáren proti válce, která

po

chvíli,

kdy

bere muže. Zkaženého pro-

jí

z holímy, naplnné ovzduším operety, vystídává postupn rozmarné, líbivé dve, znající svou vábnost a cenu a vzdávající se proto hezkému a statnému muži sice z lásky, nikoli však bez roz-

stoekého žabce

hodn smyslná panika, která u vytržení pekypující dckem s mužovými kamarády a pi dvojsmyslném dobrodružství mimodk najde píležitost osvditi, že má vedle pvabu vahy, pak blažená,

životnosti blázní s

i

také kus karakteru. Teprve v poslední válené kapitole zaduje do knihy, kde dotud

šumlo

chvní rozehrané

plesné a jiskivé

ulice

na

pražském pedmstí nebo vlnila se vlažn rozkošnická atmosféra mladé manželské ložnice, útoná vichice veejného dní, ale polnici

i

její

divokou

pehluší nakonec vysoký výkik ženského hrdla, vyražený

rozmarn

zoufalou samikou. Peskakujíc

leckterou

významnou za-

stávku Manina života a zastavujíc se naopak se zálibou a na dlouho

u

té

oné podružné episody, Šrámkovo „Tlo" nezachycuje a nechce

zachycovati souvislého vývoje své hrdinky, nýbrž spokojuje se tím, že její píbhy, kterým se namnoze trpn osbka, vyzbrojená pro život žádostivými smysly

zaznamenává impresionisticky nabízí tato primitivní

a nesmírn citlivou

pletí,

prudkou pohlavností a živoišnou nhou,

zvlášt však zdravým a pirozeným smyslem pro i

rovnováhu samé a

pedmstského

její

rodin.

to,

Máa Koterová,

ženství stední polohy, nahrazuje

životním smyslem vlastní morálnost, které se

jí

co ustavuje štstí

dokonalý exemplá si

tímto

pirozeným

nedostává pro nedo-

pebytek živoišné tlesnosti, již možno rozhodn bezelstnou, dovedeme-li tyto

statek volného života a pro

nazvati dokonce nevinnou a vlastnosti

zvíátko

piknouti vbec pedmstské

jest

hodn

oblasti,

kde

lidské,

zkrocené

porušeno ve své pvodní pirozenosti.

Takto pohybujeme se v šestadvaceti kapitolách Šrámkova románu, petékajících bezprostední realitou, ve

nkteí jsou

sotva narýsováni

tvái jejich dech a hmatáme

svt malých

lidí

jiní,

malých

lidí,

z nichž

pímo jejich pohyby. Ale pozorl Šrámkv njakou zajímavost spoleenského

není tu ani pro

pírodopisu ani pro mravní

svt

však teple prokresleni, že cítíme na

draz

soucitu

139

i

spravedlnosti: básník

jej

má srden

rád, ztotožuje se

kamarádsky

zpívá dobrodušnou

s ním,

chválu jeho prosté pirozenosti, jeho tlesného pobytu, jeho pudových

samozejmostí. ToIgnátHerrmann.jenž nepropadl ješt vychovatelské mravouce, jenž neresignuje, nýbrž plesá, jemuž ubylo sentimentality a pibylo jiskry, Ignát

Herrmann mladší o ti generace názorem, rytmem,

výrazem a pedevším Ignát Herrmann, který neumí vypravovati, ale za to jest

Povdl jsem, pro Fráu

upímn

jadrn

Šrámka nepokládám vbec za umlce ve

pvodním smyslu

vyšším a

sice tak

opravdovým básníkem lyrickým. stejn

slova, ale

drazn

chci íci, jak

se podivuji jeho ryzímu básnickému nadání. Jest

úpln z rodu

Vítzslava Hálka, Viléma Mršfíka, u nichž básnická vloha, boží to dar nabytý a užívaný bez zásluhy a bez volného aktu, zstává neustále v innosti, aniž

vtné

ji

umlecká

provází

teme-li Šrámkovy

inteligence.

a obrazové kaskády, hrnoucí se v barvách a

zái úpln spontánn,

bez obmezení, bez gradace, bez výbru, nezbavíme se dojmu, že tvo-

ení není Frán Šrámkovi uvdomlým výrazem soustedného chtní, nýbrž rozkošným vzdáváním

se, povolným podléháním jakémusi mimoosobnímu principu: on nehasni, básni to v nm. Bylo opravdu teba hlubokého a bohatého lyrického zdroje, aby

vznikla tato postava Manina, lehounká, „utkaná z látky, ze

kvtnového paprsku, blíženka pták, kteí zpívajíce a

se pojímají ve vzduchu,

pak sedí na vajíkách, obletováni vážkami

lehkost jest lehkost zvláštní hmoty, které

odal

idí, peletnjší

závoj, které vlály po všech vtrech", sestra jarního dešt a

tíži

a nesmí býti

zamována

práv

s lehkostí

a motýli. Její

kouzelník-básník

snu a myšlenky. Toto

mladé tlo, stejn pvabné v dráždivém panenství, v oplodujícím mu-

žov

objetí

a unáší

je.

i

v

Ale

požehnaném mateství, zvedl tanení rytmus od

— a v tom

hatším a originálnjším v jeho

román

se

—

Fráa Šrámek

tato vlna tance a

pohybu nezachvacuje

pouze jedinou postavu nebo jedinou dvojici milenc,

nýbrž celý zástup veškeru

ulici, lidi

votni rozkoie vlaje knihou,

njeho

a vci; unanimism pohybové a

vc

nebyla jen jeho vcí, byla

všech, jediný proud vzdouval a nesl všecky", praví

V

tom

jej!

úzkou oblast názorovou

improvisaní básník ;

má tenáe hned

aby bylo za-

neumlecký postup jakmile jej spustí do

a na její

pro sebe,

vlnní své pohyblivé a pravdivé skutenosti. „Tlo" najde 140

ií-

vcí

Šrámek výstižn.

jest zvláštní kouzlo knihy, které strhuje a svádí,

pomínáno na

zem

ukázal básníkem ješt bo-

si

dozajista

mnoho obdivovatel a obdivovatelek, kteí pod sugescí tohoto sjednocení ve smyslné vln oddají se knize, jako sedmnáctileté srdce petékající láskou a snem oddává se modré, teplé mlze kvtnového podveera. Impresionism,

umní verejška, vyznal

se nejlépe v

mezi našimi básníky sotva druhý

lování, a

takovém okouz-

impresionistou tak pl-

jest

nokrevným. Jeho postehy, smyslov ryzí a výrazov naléhavé, mají

svžest prvního pohledu do zhušují asto celou silná

vn se ronila jak

šel jsi protahovati se

se svléká;

krpje

ráje,

mlad

dímajícího v rose jitní a

báse: „Kdesi blízko loupali pomeran; poranného jara". „Venku se rozpršelo, sly-

lyrickou z

vzdálené zahrady, rozkošnicky, jako ženu, která

padaly na mžikající víka lupen". „Byl v ní sta-

zvuící shon jak u esna. Byla jak ozáená cesta od istého,

rostlivý,

zdravého chléva, po které se

potom ješt líbati znovu a nalézaje

má

bhá

krajái mléka". „Chtl bys

s

a znovu; prodléval bys,

ústa zcela nová,

voce pibývá množstvím

i

nemoha

mne

se odtrhnouti

oekával bys mne jak strom, jehož o-

sladkostí,

ím

déle trháš". Jest patrno, jak

Srámkovi vznikají tato pirovnání a metafory: jeden pocit tlový, prožívaný intensivn, pirovnává se k jinému, ješt

prudímu a názornjFráa Šrámek

šímu pocitu, sevenému výrazem co nejplastitjším.

má vedle

toho

i

jiné obrazy, zrozené ze

ním vtipem, jako

vbec

na

ulici

zásnub jemné lyriky

s triviál-

má pro stejnou cenu broušená tabule

vykládce jako kal na chodníku. Neuznává žádného rozdílu a hodnotové stupnice mezi

vcmi. Nechce

a

nedovede rozeznávati nízkého od vzne-

šeného, nicotnosti od podstaty, nahodilosti od jádra. Prožívá, hltá, polyká dojmy, dojmy, dojmy. Skládá

si z

jejich skvrn a

teek svj svt,

pohyblivý, svítivý, hromadný, podivné jakési soudržnosti, ale bez zá-

kona a bez formy.

Kdyby byla

kv typ

—

kritika jen

a táže se,

vcným

pokud dané

zpravodajstvím, které uruje básní-

dílo jej

uskuteuje, mohl bych svj

rozbor „Tla" uzavíti prost poznámkou, že nenašel tak piléhavého výrazu a tak

vrozený impresionism jako

práv

hodnocení není, trvám, opravdové Impresionism,

Fráa Šrámek doposud

rozmrného formátu pro svj

tentokráte.

Avšak bez vývojového

kritiky.

a výtvarný i slovesný, se

pežil

:

jeho rozkošnická

trpnost bez konstruktivní odvahy, jeho smyslovost a smyslnost bez intelektu, nedostatek

vle

a formy v 141

nm

naprosto nevyhovují fvoi-

vým tendencím

naSí doby.

Nesta! nám kvetoucí povrch vcí, chceme koenm. Nedovedeme se spokojiti

proniknouti k jejich bytostným

dojmovou improvisací, nýbrž toužíme po promySleno, stavno, vyváženo v celku nacházíme-li za

hlava a tvoivá

románem pouhého

a jeho

milence chvíle,

i

uvdomlém

díle, jež jest

v ástech. Neuspokojuje nás,

pijáka sensací, lovce

okamžik,

žatva jest sebe rozkošnjší; jenom myslívá

vle mže vybudovati skladný obraz života, který by umlecké poteby pítomnosti. eho nám dnes pe-

naplnil lidské a

to

devším teba,

není svoboda, nýbrž káze, nikoliv uvolnní, nýbrž

zákonnost — v umní jako v politice. Osvobozená pudovost, která byla

dlouho nejmocnjším a nejpsobivjším protestem proti válce a jejím

neoekávaným rubem, není dnes práv niím jiným než kulturním nebezpeím. Umní, mravnost, náboženství musí nasaditi všecky páky, aby

ji

zákonností ovládly, zkrotily a tím postavily do požehnaných

služeb vývoje.

Jako výtvor skvlého impresionistického nadání, jako výmluvná apoteosa samoúelné pudovosti básníka,

by ne zárove

oekává

velký

noty, které je

k

úspch

mže

Šrámkovo „Tlo",

dílo velkého

umlce, psobiti dvojsen. Není sporu, že

a to zejména mezi mládeží.

Má

je

slovesné hod-

nmu opravují, a tento rozbor nezatajil snad ani jedné

z nich. Ale jednoho nebudiž zapomenuto:

verejška, nikoliv zítka.

umlecky

i

lidsky kniha (1920)

LYRICKÁ

ŽE

JAROSLAVA KVAPIL A

(K padesátým narozeninám básníkovým dne

25.

zái

1918).

knihy básnického mládí Jaroslava Kvapila, psané a

První

ásten

také vydané ješt v letech osmdesátých, spadají do onoho vjrvojo-

vého období eské poesie, které oznaují a namnoze urují

dv pa-

mátné lyrické sbírky Jaroslava Vrchlického: „Dojmy a rozmary" a

«Hudba v

Samy názvy obou tchto rozkošných, ba rozkošnicjejich podstatu: umlecké tvoení básníkovo mocných otes citového života, ani z hlubin tžkého

duši".

kých knih napovídají nevzniká ani z

pemýšlení o pírod a osudu, nýbrž šastného rozmaru,

lení,

lehounkým

stroje

iv

;

jest

jež jako virtuos

smycem

po strunách vybraného ná-

dotýkají se vnímavých a požitkáských

odtud pak, ízena složitou kulturou

line se

ovocem dojmového okouz-

mkká, opojná, pvabná

i

neúnavn pstnou

kázní,

duševní hudba, rozkoš ucha, výzdoba

K Vrchlickému pilnul Jaroslav Kvapil jako oddaný žák a uvdomlý pokraovatel hned od poátku, a tsný ten vztah lze sledovati života.

i

literárn od velé, ano obranné mistrovy pedmluvy, kterou

slal lyrické

né a jásavé apoteose Jaroslava Vrchlického,

bem vyšehradským louil básnické dráhy. pil

—

karem

se

V

jíž

Kvapil s velkým

lyrických svých zaátcích

se

nad oteveným hro-

vdcem pimkl

a dárcem své

se Jaroslav Kva-

svorn spíznnými vrstevníky, Jarom/rem Boreckým — práv k formalistické a rozkošnické

Auedníkem

rozvtveného tvoení Vrchlického, a

od nich nauil lecemu,

Vrchlického vzpírala

;

takto

emu

a Otohaluzí

pímo seznámil pezrálého umní a že

to tím více, že se

s francouzskými inspirátoy tohoto zralého,

se

pede-

knížece svého následovníka. „Ržovému kei", až k vd-

ba

se robustnjší básnická povaha

pipadá patero prvních sbírek Kvapilo-

vých od „Reliquií" až po „Tichou lásku" jako domyšlené pokraování

„Dojm

a

rozmar".

Ale pozorné oko uhodne liší

pi soustedném tení patrný odstín, který

Jaroslava Kvapila od Vrchlického, a to nejsnáze tam,

básník jest nejvíce

kde mladý

umlcem, na p. v pvabném „Ržovém kei".

Vrchlickému rozkoš smysl a hra

umní pouze píkrasou

složitého života intelektuálního, který

jej

a

Je-li

doplkem

neustále spíná s rozmani-

tými projevy kultury djinné a umlecké, vyerpává se mladistvý 145

Kvapil tímto okouzlením

noty

zádumivého

nerv

a haSiScm formy

pil

noci,

umlé pítmí

kdy padají hvzdy,

komnat, chrám,

Kvtina vábí

jej

teprve, jestliže

její

hradníkv, krajinu miluje v jejím styku

svt

jest

rozdíl

podmínný

odvozený,

od zlaté lázn

a

jících

do každého póru tl

básník rozptýlena

kdy

lze

hovoiti

a nebo zas

m-

s

umlý

jas

hra, kombinace, rafinova-

pvab znásobil dmysl zamstem a umním, celý jeho

složitou civilisací a proto trochu una-

vený, blaseovaný, nachuravlý.

lenc

s

a

park

tanení sín, kde pírodu nadobro vytlaila nost.

Na

koupá básnické srdce Vrchlického, uchyluje se Kva-

do melancholické

sícem, volí

tesk-

milování, mladické elegie a matné touhy nevzcstu-

puje prozatím do vyšších duševních oblastí. slunce, v níž se

— z píjemné

A

nad tmito zádumivými

jsou vzdušná

mrana

ráji

mi-

silných vní, vnika-

ponkud malátných, zatím co hudba, unylá k tanci valíkovému, pi nmž

a polohlasná, vábí ochotné dvojice

možno vedle rozkoše

teskniti, vzpomínati,

dtství, trochu ironisovati a trochu se nuditi

kombinované,

vkusn

vzpomínati elegicky na

— valná ást této dovedn

sestavené a leckdy obratn napodobující lyriky

Kvapilovy by mohla slouti tak, jak nazval výrazov šastný cyklus

„Básníkova deníku"

Že tato uzouká, a

:

melancholické tance.

by neobyejn pvabná oblast lásky jen rozmarné

umní výlun dojmového

Kvapil

již

Postavím

v ji

nepostaí pro

život, nahlédl Jaroslav

pechodné knize svého zrajícího mužství „Liber opt v protiklad k píbuzné lyrice Vrchlického.

kdy vydává Kvapil tento plesný deník snubní Vrchlického „Okna v boui" se vší odcizení mužové,

ímž

hrzou zrady ženiny

mnohem

staršího,

kdy šastný

opvoval

zklamaného

dospv

vrací se nyní k Vrcha klidný novomanžel,

teplo

nosti. Nebylo-li Kvapilovi souzeno, dobrati se

kého není: milenka

a

básník tak trpce zaplatil za opravdu tragické

optimistický poutník k Eldorádu,

ného, našel nyní,

domova

v erotice kladné jistoty,

a žena se

mu mní

a

nhu druž-

vlažného tónu rodin-

v sestru,

jíž

daí

koší a štstím, ale také inspirací a mravní radou,

v lyrice Vrchlicjej

netoliko roz-

— nejsou tyto verše

nadarmo poznamenány etickým jménem Hany Kvapilovy, nistky z

R. 1895,

a svatební, vznikají

posvcení mužné své poesie. Ale Jaroslav Kvapil lickému z období

aureus".

moudrého rodu cherubského.

Souasn

naší ibse-

se veršová technika

Kvapilova zjednodušuje a pozbývá hravosti až titrné, ve které

si li-

bovaly nejstarší terciny, znlky, ronda a villonské balady; melodie 144

:

prostší a silnjší

vyvrá

mže nepostehnout!, kterak láska a poesie pe-

vedlivá nechápavost staly býti

Co

jest

dojmem

a

zdroj, a pouze nespra-

z hlubších citových

rozmarem a vyrostly v milost osudu

ve sbírkách „Liber aureus" a „Oddanost"

dovedl Jaroslav Kvapil

„Trosky chrámu" a

pouhý „básník

„

skuten :

již

kdosi

již

jiný,

než nkdejší

polibk a nhy". Smutek, který po jásavých

orgiích svtla a lásky za svatebního období se

lovy lyriky, není

to

formulovati v knihách následujících

Andante" zde mluví

slunce,

a poslání.

napovdno,

opt

vrátil

do Kvapi-

onou mlhavou melancholií svtobolné mladosti a

unavených nerv, jako v básnických poátcích; zvážnl, zhutnl a prohloubil se stejn jako erotika

mén

bytostnjší. Básník poznává, že po

boulivá, ale za to vytrvalejší a

dávném hellenském

Erofu, jenž

byl jen a jen štstím, rozkoší a pojetím, jest veta, a že u jeho

zasedlo písné a neukojen,

Svdomí;

mní

nohou

v nezávazném milenci procítá pud generaní

umlec uvdomuje

se v žalné sebeobvinní;

si,

že

zstanou pro nho navždy nezáhad nekonena pošetilým pavoukem; neúprosný sebezpytec zjišuje si, že nebyla mu dána vnost bolesti, a že mu život zvolna odepírá i rozkoš tvoení. V tchto

práv pedstavy

a obrazy nejkrásnjší

vyslovitelný ; myslivý

duch

vidí se proti

melancholických motivech, plných hudby,

nhy

a grácie, zbavených

posvcených opravdovostí poKvapil básníkem nejryzejším; proto nemlo by

plytké hravosti samolibého epigona, žitku, jest Jaroslav

býti

zapomínáno krásné, lyrické knihy „Trosky chrámu",

jež

má

slun-

przranost záijového odpoledne, odívajícího buky a platány již do šatu jesen; jinoch, jenž byl oarován etbou „Ržového kee",

ce a

musí

vzíti

na sebe

hokou

tíhu životní zkušenosti, než

pijde na

chu

tomuto svazku zpovdí a odíkání.

Akoliv po „Troskách chrámu" následovaly ješt dva „Andante" a „Závoje", pece letý

již

onde formuloval básník sotva ticeti-

statené odhodlání, zmlknouti, jakmile

race, a jakmile lyrika

mu

lyrické cykly,

jej

opustila

tvrí

inspi-

pestala býti bezprostední milostí božskou.

let ped dosaženou tyicítkou, když oddal se úpln divadlu, uzavel Jaroslav Kvapil definitivním vydáním svých verš dvacetiletou dráhu lyrickou. Pro svj dobrovolný rozchod s poesií nalezl již díve pekrásný, symbolický výraz v dvrné apostrof, kterou se obrátil

Nkolik

k Shakespearovi, svému miláku a pánu, tvrci báchorek a melodic-

kému mudrci 145

^Stin jiných stín,

ím jsem

byl v tom

ím

i

tím srdcem, které

zbožuje

Cím

i

tou sudbou, £e to

žiti

dív dozpíváno, Sny

o

plást

íš

svit?

;

t?

moje

nežli dožito je ?

sláv a kouzlem ješt zmámen,

Prosperv jsem shodil

opustil jsem, jež

mou

se svých ramen,

mla,

býti

a propustil jsem svého Ariela.

O, v chvíli

té,

kdy svt

se

že chápu t, já, polobože, že jako

své

ty, se

svobod

Hned po v svj

mnou

nad

vzdávám bez reptání

a svému odíkání.

poledni ustát ve svém

díle,

dožít,

to

a

to nezkonejší

—

krásnjší a tragitjší?

Sníh ledovc všech nezmrazí tvé hloub a ó,

zítil,

tichý Stratford vejít zasmušile,

a zticha co

za

cítil,

oceán za hrob nestaí

pec v

té chvíli,

ti

žiti,

—

vkv uiteli,

Prospero, jsem žil

tvj smutek

celý!"

(1918)

POSLEDNÍ HOVORY /.

nejbližších

V vz

mi hlasy

OTAKAREM THEEREM

Ped hodinou

triumfu.

dnech pejede pes jevišt Národního divadla zlafý

eckého boha z

S

slunce Hélia ; femní Titanové zaduní vzpurný-

podsvtí; zákonná a písná vle krále

boh

a lidí

Dia zjeví se napiatému sluchu divákovu v tragické srážce s

vým

úsilím o

scénická

hrdou svéprávnost

báse

vlastn-ího,

vného lovko-

nepodmínného chtní

—

Otakara Theera „Faethón", známá posud jen ze zlomk,

otištných v „Lumíru" a „Národ", vejde po prvé v zápas o divadelní

úspch. Dramata erpaná látkov

i

myšlenkov

ze starovké oblasti

jsou u nás vzácnou výjimkou: vedle dvou, tí tragedií Sofoklových a Aischylových, které bývají obas vypraveny, vedle

básn

o Orfeovi a Eurydice, jež

poutají se divadelní

u nás

si

Gluckovy hudební

jen pomalu a obtížn dobývá obliby

pokusy o zmocnní se helénského svta a ducha

výlun ke jménu Jaroslava Vrchlického. Jeho ctižádostí bylo eským slovem ob masky starovkého divadla, v zapadlé

oživiti

truchlohe „Smrt Odyssea" a ve slavné

trilogii

„Hippodamie"

vzj^val

tragickou Musu, v rozmarné a slunné veselohe „Midasovy uši" oddal se i

Muse komické. Ale

vi Jar. Vrchlickému znaí Theerv „Faethón*

látkovou novotu, nehledíc ani k písnjší kázni slohové a výrazové:

uvádl na jevišt plém hrdin, v jejichž žilách kolovaly kapky božské krve, ale kteí byli eckými lidmi, pipoutanými

Vrchlický sice

k zemi a k jejím

ádm,

kdežto Theer dává vystupovati samým helén-

ským bohm, ovšem v jejich vztazích k trpícímu a zápasícímu lovenstvu — po eckých hrách hrdinských dostává se poprvé eckého dramatu mytického.

Theerv „Faethón" úpln osamocen v dosavadním adí se naopak organicky do etzce eského básnictví, které již po mnoho desetiletí má dávný a hluboký vztah k helénskému bájesloví; v této vci nemohou se nám ni zdaleka rovnati ostatní literatury slovanské, akoliv parnasisté polští a nkteí mladší lyrikové ruští otevírali také ochotn a roztoužen své verše bílým a zlatým bohm i bohyním eckým. Budiž, u píležitosti premiéry Theerovy bájeslovné básn, vnováno trochu pozornosti pobytu eckých boh na eského básnictví Stojí-li

vývoji

takto

eského

divadla,

pd

1

147

v

dobé, kdy se s národním životem

umní

slovesné, náležela v západní

nesmle probouzelo eské Evrop oblast eckého bájesloví i

k bžnému, ba samozejmému statku básnické dekorace. V hravé pastýských selankách i v salonních kra-

lyrice požitku a rozkoše, v

celém tom drobném

tochvílích, v

nosti

asto vystupovali bohové

a

umníku

rokokové urozené spole-

bohyn eckých jmen

a

starovkých

motiv životních, ale ryze francouzského cítní. Naši první napodobitelé a žáci západního anakreontického básnní ze školy Puchmajerovy šli

i

v této

není

pi

vci

za svými vzory, ale v tehdejším

neumlém verši eském

všech helenisujících pokusech a bájeslovných nábzích pra-

by

nieho, co by se

zdaleka dalo srovnati na p.

vku

ztlesnilo tak

mohutn svj

s

mytologickými

umní

sochami ve Šporkov Kuksu, kde eské výtvarné

barokního

vnitní, hluboký vztah k rozkoš-

nickému Olympu. Vlastní

eské

básnictví obrozenské, jeŽ snaze o klasickou dokona-

lost se listy Jungmannovými, Šaf aíkovými a

Palackého rádo dovolávalo

vzor staroeckých, nezajímalo se vbec o helénskébohy — píklad Goethv a Schillerv, v jiných smrech tak smrodatný, naautorit

i

dobro byl tu ztísnn psobností

nmecké

romantiky, která obracela

zájem k dávnovkosti domácí a k pvodní tradici lidové.

Kesany

bez antického smyslu plastického jsou naši oba klasicisfé Kollár a

Celakovský temným romantikem, jenž ani tuchou nedotkl se antic;

kého svta,

jest jejich protinožec

oblasti pokolení

ecka, zápas

již

s

Mácha;

a také ve skutenostní

Nerudova a Hálkova není vbec místa pro bohy

v duši uitele této generace, Jindicha Heina, stále svádli

nazarénským názorem, sluujícím ve vyšší jednotu kesanství

a židovství.

Prvním skuteným Helénem na eské

pd byl Jaroslav Vrchlický.

Od knihy „Duch a svt" až po mystérium „Panthea", psané nedlouho ped osudným rozvratem, žil po ticet let dvrn s eckými bohy: nkdy s epickou rozkoší milovníka bájí a povstí prost vypravoval

— ale s

úžasnou plností

hutn názorného

výrazu

—

jejich

osudy, pizdobené nejednou vynalézavou arabeskou; jindy

vdné symboly píležitostné a

náladové své

filosofie;

naléhavými mluvími osobních radostí, nejistot a použil

Olympan, piodných

bu

nkdy

muk

mytické

volil je

a nejednou

rokokov neb modern, pi

marných maškarádách, kdy z božské podstaty 148

za

inil je

roz-

nebešan zstalo

pramálo. Poznání slunného jihu za pobytu v pozadí, na

nmž

vášnivé postavy studia antických

Itálii

vytvoilo krajinné

se Vrchlickému rýsovaly nadlidsky mohutné, ale

eckých boh a bohy, k nimž vedle hlubokého básník a jejich novovkých následovatel, zvlášt

Goetha, Shelleye a Leconta de Lisle, otevíralo

mu

cestu

horoucn

milované a neúnavn prožívané sochaství helénské. Nelze ani zdaleka naznaiti, jakou vývojovou drahou prošel Vrchlického vztah kolymp-

ské íši eckých a Titan, hrdin a

boh, doplované nepehledným šikem poloboh, pojímané nkdy v Homerov a Hesiodov

démon a

v dekoraním zrcadlení ovidiovském, sem tam í podle hlu-

ryzosti, jindy

bokomyslného výkladu pozdních myslitel starovkých a horlivé soupisy Jensenovy a

k obsáhlému

— pes vítané

Kubkovy chybí dnes

i

prprava

by mohlo uspokojiv ešiti tuto složitou otázku.

dílu, které

— a zde opojná kniha meditaní „Duch a svt" mluví nej— jest Vrchlického kult helénských boh projevem oslnného pádnji Zprvu

a

dvivého pírodního náboženství, které uctívá všude tvrí a plod-

né

síly

jásavé

hmoty a ženin

vné obroditele

lásce

svta proto Pan, :

skrytý v tajích

pírody

slastné Afrodity

bohem

i

básníkov geniu pozdravuje dech neúnavného vesmíru,

vný

a závratích léta, jest

mu

vedle kouzelné a

nejdražším, proto Orfeus, ztlesnní básnic-

kého nadšení, a Herakles, nositel množivé a výbojné mužnosti, vracejí se

tak zhusta v jeho mladistvých skladbách,

porozumní titanskému se

dsledn

nechybí tu ani

a promethejskému vzdoru, aniž básník, potud

záhadám mravním,

vyhýbající

le

se Vrchlický

pomr V dob, kdy

se pokouší vyešiti

svobodné vle titanské a odvkého zákona ídícího svt.

zapádá do osud rodu Pelopova, aby je zpracoval dradokonené r. 1890, sestupuje pod kvetoucí

maticky v proslulé trojhe

a rozkošnický povrch mladistvého svého pohanství a nejprve ve sbo-

rové

form

antické zamýšlí se

gické nutnosti bolesti

ohranieném zhruba

i

nad záhadami ecké osudovosti,

tra-

smrti ve vesmíru. Ubývá-li v tomto období,

obma

„Zlomk

svazky

epopeje"

r.

1886 a 1894,

po stránce slohov výrazové dityrambických básní plesajících z rozkoše

bytí,

lásky a tvoení,

pibývá skladeb hutn výpravných a

re-

liéfn propracovaných podobizen boh a poloboh, z nichž nejednomu

do olympsky jasné tváe vtesalo dláto moderního znalce duší bolestnou vrásku.

I

výbr

bájeslovných

noící se z vln pro slast

boh

a

námt

lidí,

se

mní

a šíí:

k Afrodit,

druží se mlenlivá paní podsvtí

149

Persefona vedle Dionysa, boha opojení, vystupuje asf o Hermes, ztles;

ující dmyslnou rozvahu; se spoutanýmiTitany cítí básník oistnou soustrast a Herakla, díve uctívaného pro nezdolnou a útonou sílu, opvuje nyní Vrchlický jako zbožštného hrdinu, který pechod do Olympu zaplatil ství

námahami a prudkou mukou. Tu pokraovali v básnickém pohan-

Vrchlického jeho epigoni, z nichž butež uvedeni alespo Karel

Kuera

z

epik

a Jaroslav Kvapil mezi lyriky, ale co bylo mistru výra-

zem vnitního spíznní,

to

zstalo u

žák

slovesnou dekorací.

Když v pevratných nárazech osobního utrpení za devadesátých let zestárlo básníkovo srdce, zestaral a zesinal také jeho Olymp: místo nesmrtelných boh, nedotených zákonem zmny a neporušených pozemskou strázní, zjevují se s eckými tradiními jmény a s djovými obrysy mytologickými lidské, pelidské bytosti nadživotních

rozmr,

které stupovan prožívají všecky slasti nekonené, všecky strasti nekonené. Nedocenná posud kniha opravdu monumentálního slohu

„Bozi a lidé" z

boh, jež od

r.

1899 prostoupena jest tímto

novým pojetím eckých

základní elegie povznáší se místy až k traginosti a snad

proto chvílemi rádo užívá scénického útvaru. Zdá se nám, že na

padá hustý

stín

kesanského

Olymp

kultu bolesti, a že bohové zestárnuvše

nadobro pozbyli bezstarostného blaženství neporušeného hokostí poznání: kentaur Chiron,

zranný otráveným šípem Heraklovým, rád

lovk

úlevy;

dn svta

ukry-

by odhodil tíhu nesmrtelnosti a došel ve smrti jako Titan Japetos nachází, nezdolán vojnou Gigant, na

tého démona Strachu; v poslední staroecké vají

ped

Okeanovny chválu studeným

a

bolesti

bezradn

;

nehybným šklebem Moiry

a

scén Vrchlického

zdšen

zpí-

choulí se Eros

— Osudu. Tento bolestný

smysl pro tragiku bájeslovných látek, toto zlidštní a chvílemi

i

etické

zhodnocení eckého Olympu, toto dokonalé splynutí osobního zážitku a

daného motivu antického není

bylo dvacet

let

ped

mén významným tvrím inem než

tím vydobytí

ecké mytologie pro naše básnictví.

Toto zvnitrnní projevilo se také výrazov piléhavou hutností ostré

díve nedosažitelnou, které obdivujeme se zvlášt v mužn zjizveném a temn podmalovaném triptychu o Odysseovi (v „Tetí knize básní epických") psaném za pozdního zápasu o smír se svtem a se linie,

sebou samým.

Le na

samém

rozcestí

vdomí

na našeho nejvtšího Heléna píšery nezdolné

maskách eckého podsvtí 150

a zkázy rozšklebily se fatality v

mytologických

v dob, kdy roslava

rostly a zrály poslední

vydával

Vrchlického,

již J.

S.

ecké

bájeslovné skladby Ja-

Machar své básn

antické,

shrnuté do knihy „V zái helénského slunce". Ustupuje-li v nich stará

zeteln ped republikánským a císaským ímem, ztrácí ecký Olymp, zastínn eckým státem; rozumový sklon básníka kladných obanských ideál jest silnjší než umlecká záliba Hellas zcela

se tu tím více

objektivisty, jenž vyvolává zašlé

svty. Jest nanejvýše

pouno ísti po

bezprostedn neetné Macharovy bájeslovné monejednou dává klidné krajinné pozadí názorn provedené

.Bozích a lidech" tivy,

jimž

nkolika barevnými údery šttce: kdežto Vrchlický olympské bohy zlidšuje tím, že dává jim prožívati tíhu bolesti,

již

zhodnotilo teprve

kesanství, usiluje Machar postaviti božský svt antický v pravý pro-

kesanského, pidávaje

tiklad všeho cítní a nazírání

k

djinnému

se

Snaže se býti co nejvcnjším a co

pojetí Nietzschovu.

nejmén osobním, oddaluje helénská božstva našemu zájmu pané nejsou

zvnním

nadobro

našich lidských slastí a muk,

;

to

tito

Olym-

chladní a

krásní cizinci vzdálených pásem, na které pohlížíme skoro jen jako

Vrná Macharova

na dokonalé výtvory dekorativní. si

pi

píležitosti Theerova „Faethonta" snad

nenice", kde

bh

obec vzpomene

Macharovy básn „Slu-

slunce Hélios, Macharovi z

nebešan

nejdražší,

stejn jako v exposici Theerovy dramatické skladby sklání se v lásce

k pozemšance

—

ale

Machar vymycuje ze své báje všecky motivy

mravní závaznosti a tudíž

i

dramatického vývoje a nechávaje Foiba

nedotena stykem se smrtelnou ženou, spokojuje ešením po zpsobe Ovidiových „Promn". Nietzschovský

kladného

i

(v

podstat

dekoraním

heinovský) protiklad smyslového,

již

radostného helénství,

se s ryze

i

duchového, zásvtního, sebemui-

vého kesanství, který chtl Vrchlický v ibsenském duchu pekle-

Machar vyhání až do krajností, peS. K. Neumann, jehož nkteré životem smyslností opojené básn používají symbol eckého bájesloví. Nelze si pedstaviti hlubšího rozporu, než jaký zeje mezi výbojným nouti

duhou

vyšší syntésy a jejž

vzal z našich mladších

lyrik též

i

pohanstvím Neumannovým a zsinalým helenismem Jiího Karáska ze Lvovic, který v mladických výbuších sbírky „Sexus necans" vyvolává

úpadkové obady pohlavních božstev eckých

a v

nyvých melodiích

umdlené knihy „Endymion" pošeptmu hovoí s polobožskými duchy eckých azurových plnocí — u Karáska uvdomují si všickni bohové, 151

že jsou dávno mrtvi, že jim písluší pouze bolestné jsoucno ie picházejí se zjevovat jak zní hluboký

cizincm

výmr Heinv.

bohm

Nyní obrací se k staroeckým

Dýka

tora

pelud,

snílkm. Bohové ve vyhnanství,

a

též

Otakar Theer, vedle Vik-

vdí lyrik toho pokolení, které chce pokraovati v básnic-

a Bezinov. Jeho obrat k antice mže pekvapedevším pro odvážnou schopnost nacházeti prudkých rozporech vlastních modernímu složitému životu mocný

kém ddictví Sovov piti ty,

v

kdož milují

jej

lyrický vznt, a pro mladé mistrovství, s

jakým jeho hutný

a širodechý

vykesává ze skuteností drsných a bolestných novou, pvodní krásu. Ale — nebo neteba vru pihlížeti k nkolika rozkošnickoverš

pohanským

mu

výkikm „Výprav k já"

— otevme Theerovu knihu „Vše-

na vzdory" a najdeme tam nejednu prpravu k „Fathontu". Sou-

stedná

chvíle tragického rozlouení s milenkou v „Elegii" vyvolala

po prvé obraz ecka,

zem

Diorozené : vedle Charitek, obtovnic a

hrdin vidí tam v pokojné kráse

stíbra

smáí

zlatem okutou

již

nebeského Vozataje, který v

vznícené silou útšného protikladu, propadá se píliš záhy:

písný básník že je

teba

ství stává

Nechce

se

ví, jí

že

mravn

zem boh a krásy nemže býti nikomu darována,

dofrpt, k ní dorst,

jí

dozrát.

A

mu

proto se

mravní školou velikosti a ryzosti myšlenkové

boh

moe

Hélia, Fathontova'otce. Ale vidní,

oj.

i

helén-

básnické.

jakýchkoliv, nýbrž touží jen po tch, které vzývali

e-

kové v zasvcených hodinách hrdinství a které spatovali, jak „na cest

k Pravdám ídí korby ze

Zná písnou bdlost boh, zná ecký Olymp, ale zná i zachmueprese vše, ale práv proto pro vše, všemu

zlata sbité."

hlad po dokonalosti, kterým trvá

nou moc Osudu. Ne pes na vzdory chce

žíti s

to

Bohem

a s bohy, jak praví nejhlubší jeho

báse

lyrická.

A práv

proto buší Faethón odvážnou rukou do okutých bran Hé-

(Bezen

liová hradu.

2.

Zstane trvalou

Nad

pýchou a

své verše živoucím

1917)

ložem smrtelným.

ctí

mladších básník eských, že naplnili

dechem božství,

že po stezkách poznání

cestách lásky hledali dychtiv pokorný a 152

pece

i

na

osvobozující styk

s

Bohem, a že

tázavý, anopochybovanýpostoj, jejž zaujali k mravním spoleenským vztahm lovka mnohonásobn podmínného, ne-

a

zabránil jim, aby se oddali cele a bez výhrady nazírání a prožívání

božského Absolutna. Ješt Macharova poesie, tak myšlenkové ovzduší za soumraku

století

echách,

v

nmž

pyšné a vzdorovité stany pod nebem, v

píznaná

pro

rozbíjela své

není Boha, a na

pd,

odkud sobstaný hrdina obanského rozumu i pozemské vle nevysílá, ba necítí nejmenší poteby vysílati modlitby. Nadobro jinou inspiraci

má

již

rozjímavá lyrika Antonína Sovy: v první, starší své

ásti dsí se a uniká ze svta, kde vyhynula nejen pítomnost, ale milost božská, v druhé, kladné své pli, s jasností visionáe a s

kavou touhou

chiliasty tuší,

i

nedo-

ba zjišuje zrození nového božstva, které

mimo svt, nýbrž skryto jest v mravní cele oištných a omládlých srdcí. Dokonce pak v básnické mystice Otokara Beziny prosycuje svtlá a silná pítomnost Nejvyššího jména však nedlí transcendentn našich

každou

visi

zevního svta a každou úvahu o mravním poslání obrazy, ;

v které se básníku vtluje poznání

zem

tušení

hvzd, nejsou než

ád

mravních hodnot,

i

znamení svrchovaného Jsoucna, a všesvfový

do

nhož

myslitel

tajemné Vle.

V

pokorn vpíná své inorodé chtní, jest promítnutím

hlubokém symbolu nazval Otokar Bezina mystický

svj vztah k Bohu „poledním zráním"; ano, na tchto vysokých a samotáských drahách slunce a myšlenky prožívá své polední zrání moderní naše básnictví.

Z mladších našich lyrik, kteí samostatn pokraují v dráze prokopané tvrími iny Sovovými a Bezinovými, nevyrovná se Otakaru Theerovi žádný myslitelským i básnickým úsilím o proniknutí k záhad božství a obrození se

mravním stykem

„Všemu na vzdory"

„Faéthonta"

svých

druh

a hlas intelektu, o

ze

s ní;

stojí

autor „Úzkostí a nadjí."

dnes uprosted umleckých

jako vlastní metafysik pokolení pobezinovského.

Sotva to mohl kdo

„Výprav k

i

Já",

tušiti

pi

jeho lyrických zaátcích. Hlas sensací

nmž s pronikavou

nevodil

krok

jeho

sebepitvou mluví v

zvdavého

pedmluv

a smyslného jinošství

zaarovaného kruhu agnostického sensualismu

;

ozvala-li se

nkdy

— tak v dsiv keovitém výkiku mužské pohlavnosti „Hallucinování" — až modlitelná touha po duchovém vykoupení božstvím z okov tlesenství, byla to jen chvilková reakce

iv

píliš napiatých.

vra, kterou tehdejší Theer choval k historickým 153

Ned-

útvarm víry v Boha,

iSí z poSklebku vrženého v náladové

chrámu: „Tžká

je

služba Ilusi

„ei noci"

po benediktinském

lovka!"

Vyvésti náboženské cítní a myšlení ze vzduchoprázdn oblasti

marných v

ilusí

do zcela bezprostední skutenosti, která netkví však

pouhém rozumovém pemítání

nýbrž jest prožita jako naléhavý a ve své tragice vlastní

dum básníkov, opojný osud — to

a toliko v abstraktní

program Theerovy básnické knihy, v

níž teprve našel

sama, sbírky „Úzkosti a nadje." Neodvážil bych se však již

zde, v lyrických

zpovdech

Bh,

cítí

v rytmickém souzvuku

teprve svou tajemnou a i

a proudí posvátný boží dech.

po jehož žhoucím srdci básník prahne a jehož éternou podstatu

rozechvn že

že

zazdného posud do hrz

pesimisty,

hmoty a do teskností vzpomínek, vane

sebe

tvrditi,

pro

nho jest

bezpenou

ty

živl, vypravuje k

nmu

poselkyni, Smrt, aby ukázala mu,

prosteno u jasné tabule

boží, jež

V

na zemi, nikoliv v zásvtí transcendentna.

však koná se zde

prvním monologu „Smrt

zpívá" nezaznívá ješt z jejího poselství pozvání boží; jest to jen vá-

bivý hlas klidu a vysvobození, který zve básníka k pochodu „z krátké lži

v kraj svobody

závrená báse

vna."

Vlastní dramatickou krisi pináší teprve

Damašek Theerv, „Monolog srpnové noci." Vím, že práv Otakar Theer z mladších našich básník nehlásí se nejmén k Máchovu myslitelskému a umleckému ddictví, i

nemohu

knihy, náboženský

nevysloviti myšlenky, že

„Monolog srpnové noci" navázán

pímo tam, kde doznl zoufanlivý výkik Máchovy „Noci" a druhého zpvu „Máje" táž metafysická hrza ze života nekoneného ve

jest

:

vných

promnách,

týž urputný nárok na právo na nebytí, tatáž

horená žíze po zniení lomcuje u obou metafysik mížemi žaláe pozemského, kam padá s klidem až výsmšným jiskení nebeských hvzd. Než, ticetiletý Theer pekonává dsledný nihilism ptadvacetiletého Máchy; usnul na horách tváí v tvá želané Smrtí, aby se probudil s jasným pocitem života opájejícího

vesmír.

A

vného,

pomyslem svtla proudícího zde

pesvdení

z

ale

nedsícího

vk do vk,

vitalistické, tento

z

již,

nýbrž

vesmír do

vzácný statek pítom-

ného pokolení v Cechách, dává vznikati u Theera koncepci náboženské;

ruka,

pronášejí

jež

svj

keovit

Jitní

vdechne,s povrchu až

—

vznt

a

proud a

svit

—

ústa

mne

— Ó štstí! V jeho Žilách kapsluneným hmt v nová, vn nová jitra!"

zem

kou krve být — a srdcem

odmítala, spíná se k modlitb, a

„Bh

zpv:

budu smytí 154

:

Pímým pokraováním

závru „Úzkostí a nadjí" jest pak kniha Theerovy bolestné a chrabré mužnosti „Všemu na vzdory", zrozená tak cele z inspirace náboženské, že doiista bude vedle plastiky Bílkovy, románové filosofie Šaldovy, hudby Vycpálkovy jmenována, až zastaví se budoucnost nad umleckými díly, jimiž ve chvílích perodu Evropy eský duch mluvil se svým Bohem. Nerozuml by dramatické povaze Theerova lyrismu ten, kdo by se domníval, že básník tohoto

zkouSek a pochybností. Naopak,

drží božství jednou dosažené bez

lidsky

pesvdující

pravdivost díla spoívá v neposlední

ad v tom,

že s krutostí sebeobžaloby zpovídá se poeta i z pokušení, která k pistupují, lákajíce prokletí;

jej

v staré temnoty agnostícismu a

beznadjná mluva smrti v rodinovské

vysílená mdloba plynoucí z

hrzy

povahy Theerovy

býti

zmaeného mez, kam zašlo

života

tychu „Dva hlasy" urují nejzazší

Theerovo v tomto období.

visi

Bh nemže

mysliteli

hmotného

„Sladko v

nmu

je žíti!",

muivém-

dip-

životní pokušení

zvichené a tragické

klidn velebnou samozejmostí bossuetovskou;

eský básník (týž, který vyznal denn se k vnitní svobod vzbouzel — denn byl nucen o ni se rvát — denn ji mozkem, krví a vrou — horkou, svou živelní bytostí

nelze nemysliti na Pascala, modlí-li se „já

— vykupovat") takto k svému Bohu: „Kterak najdu, nenalézaje? — Zda jsem t již nenalezl, Ote mj, — an t hledám?" Vlastním dramatem Theerova zápasu o božství — omezíme-li se jen

celou

na lyriku a nemluvíme-li také o dramaf „Fathontu, kde zápas o božství

provázen jest ješt druhým hlavním motivem, titanským úsilím

prosaditi proti

vkovy

olympskému determinismu zákon svobodné vle lo-

— zstává biblický triptych „Golgota." S Macharovou

jmennou skladbou, ponoující,

s

stejno-

monumentalitou dojista jedinenou

dj na kíži do nejernjších mraen djinného pesimismu, má Theerova trojdílná tragédie mefafysická málo spoleného; nejde v ní o založení historického kesanství a o jeho chmurné výhledy, které obzakladatelovujemu samému odhalí v básnickém

díle

svého tvrce,

jako marné sebeoklamání, nýbrž o

ducha, jenž pouze tehdy uchová v

mravní kázní, nezapochybuje-li o

vn sob

se opakující

drama lidského

synovství boží,

tžce získané

nm ani na vteinu. Trojí pokušení

pistupuje k Vyvolenému, pokušení rozkoše, pokušení moci, pokušení chiliastického ráje pro zástupy;

vech

mže

velebiti

Pána

i

všem odolá Vykupitel

hlásati

a v

chvalozp-

nové poselství duchového poznání

155

davdm lanícím po slov. Avšak když vstoupil Syn prosté milosti do bílého pekla msta, pitovaryší se

a nesobecké lásky

boží

k

s

hor a niv

nmu pokušení mnohem

duchovjší, setkané z nejjemnjšího a nej-

studenjšího éteru myšlenky, pokušení pochybnosti a umírá,

— a on podléhá, — ne pod kí-

zbaven božství, na kíži. „Dnes ráno u Golgoty

žem, to pod božstvím on padl,

— jež nedovedl již nésti."

a komponována dsledn na motivy z evan-

Theerova „Golgota",

a psána hutným básnickým jazykem, vyváženým z plnosti Kralické bible, a prozáena ve své stední ásti bílým jasem moudrostí gelia,

a lásky eskobratrské, není nikterak dílem koncepce

kar Theer není

vbec básníkem

kesanství.

skladbách své knihy jako by byl bloudil v tento omyl.

kesanské. Ota-

dalSích náboženských

dbal o

to,

aby

Vyznává Boha transcendentního

všem nástrahám matného mytologii, která

úmysln

V

si

neza-

Odmítá starou

a zkonejšujícího panteismu.

uvdomovala

tená

a vzdoruje tak

pítomnost boží nejsilnji cestou po-

znání hmotného a rozhoduje se pro náboženství, inspirované mravní bolestí.

Le

to vše není

který v „Elegii"

si

kesanstvím. Dávný milovník ecké

vyvolal helénský

„Fathontu" vyjádil svj

pomr k

svt boh, poloboh osudu a mravnímu

plastiky,

a hrdin a ve

ádu

jazykem

bájesloví Hesiodova, dovedl se ze své náboženskosti vyznati docela

po ecku, v pindarovsky tžké

a feídiovsky slavnostní

ód „Žiji s Bo-

hem a sbohy". Který motiv zaznívá nejmocnji z této teogonie fheerovy? Mužná oddanost do Osudu, by zachmueného a hrozného, pozorné Usilí

žije

o dokonalost, zamýšlená touha naplnit své lidství tím, že básník

v tvoení a v statenosti

— s Bohem a s bohy.

Zde pohlížíme do myšlenkové dílny Theerovy. Nerozumíme všemu tipln jasn, leckterý obrys sochy myfologické

mramorovém; ledacos

z metafysiky jest

básník, který nepracuje pouze o díle, nýbrž

spojení s

Bohem,

jež se

písni

mu od „Monologu

pesvduje,

že mluví tu

pedevším o sob. Ale

srpnové noci" jevilo cílem

Nezapomenutelný výraz tomu dal v duchovní

vzdušného ševelu rytmického, prosté a hutné formou, takka

biblické v názornosti slova. „Život plyne jako sen s

ješt v balvanu

pouze napovdno; ten onen

obraz zaráží metaforickou odvahou. Vše nás

vývoje, jest dosaženo.

tratí se

Bohem

spojí",

poíná

— tomu,

kdo se

se ranní modlitba Theerova, aby vyznívala jí-

mavou prosbou; „Boží duchu,

poli lesy

— ve mne, i mne, psmne,

chral" Staré duchovní písn evangelické 156

inspirace, jimž

pozdji bylo

souzeno oživovati v chorálech

tisíce

pouhého pekypní

tohoto cíle z

hlas, vznikaly bez

srdce,

v nj. Skladatelé jejich sami vyprávli nám, jak vlastní

div jim jak

uvdomní a dvrou

naplnného Bohem

píse osvobo-

šumívala do práce a strádání, do mdloby a nemoci, jak je

sílila

uzdravovala.

je

Básník Otakar Theer odveden jest na

tvoivého svého

díla.

Nedoznívá k

as

chorobou a utrpením od

nmu z dálky jeho píse o „divo-

tvorném božím duchu, jenž vede nás živou rukou?" Pejeme všichni,

aby

jej

utšujíc uzdravovala.

3.

Nad tlem

si

ze srdce

(Listopad 1917)

vychládajícím.

Dva obrazy smrti, oba drsné a kruté, stále usilují zastíti v mé mysli pedstavu básníka mezi námi a

s

a pítele Otakara Theera, jak žil

do nedávná

námi: jak lehkým a jistým krokem získaným v tlesné

kultue chodíval malostranskými ulicemi, zapeden do svých ideí a zamstnán hledáním nových rytm; jak vtipným úsmvem a laskavým zájmem o cizí osud a práci uml maskovati písnou a žárlivou uzavenost vlastního nitra, kam nepopál pístupu ani nejdvrnjším druhm; jak ve smsi zcela ídké sluoval s dobrým vychováním dokonalého gentlemana fanatickou káze výluného umlce, jemuž drobné a píjemné dary života, požitek a úspch, komfort a spoleenská družnost,

ení,

spánek a kariéra

jeví se

nadobro nicotnými proti dramatu tvo-

vi metafoe a metrickému nálezu, proti „vítznému znovuzrození

slova, vlastní

doby složitým tepem odkojeného."

jist, že dobrodiní

asu

mn

Vím, ano vím zcela

zase dovolí vrátiti se k tomuto obrazu, na

nmž s dlouholetým stykem pátelským svorn spolupracovalo poznávání jeho básnického tajemství.

Dnes

však, akoliv jsem znovu proetl

Theerovy knihy, dotkl se jeho dopis, stanul v jeho byt, který

Samota a nyní jmenuje se Osielost, jen dva výjevy smrti.

Snad

vstávají

ped mými

se mýlím, ale jest mi, jako

slul

zraky stále

by dohra života

pomáhala vysvtlovati záhadu osobnosti.

Nedlouho ped skonem, v stízlivé samovazbS nemocnice, rozmlouval jsem

s

Otakarem Theerem o posledních vcech lovka. Bylo

to

po

jedné z tžkých krisí jeho nemoci, kdy bolesti prudké až k nesnesení

na

chvíli byly

pekonaly jeho statenou vli vzdorovat každému

pení bez hlesu. Ležel vysílen jimi,

tém neschopen

157

utr-

pohybu, pozna-

menán

již smrtí,

ale jeho

femné oi, sousteující jasnou

pozornost myšlenkovou, propalovaly se Theer, jenž

si

do tváe bez

byl

a intensivní

pekrásným žárem do

života.

odedávna navykl hledti všem skutenostem pímo

ilusí a

sebeklam,

pátelm.

Vyznal, že

dumivým

tónem, v

se pouze k

její nižší

ne spojení

s

Bohem

mnoho

vdl dobe o

svém stavu

a nic netajil

myslí na smrt, ba že po ní toužívá, ale zá-

nmž se chvlo sebeobvinní, dokládal, že upíná form, neschopen nyní zhodnocení metafysického: a

vné trvání v nm, nýbrž klid hrobu, vánek e-

ící trávu nad hlavou, spánek bezbolestný yábily poutníka umdleného.

A

noc, která se valila

vysokým oknem do syrové

na zsinalou tvá trpifelovu, dychtila jehož stolku mezi lahvikami

lék

kvapn

nemocniní a pání básníka, na

jizby

splniti

a narkotik ležela

rozetená

filosofie

Schopenhauerova.

Poslednímu mému setkání psána

hoce

s

Otakarem Theerem mohla by

zoufalá slova z jeho

ená z romantiky, drsná, syrová,

básn

„Sladko

je žíti"

:

„O

býti nade-

smrti, svle-

surová!" Byl to opravdu on, kdo v stu-

deném pítmí umrlí komory nemocniní zjevil se zpod bílého prostradla? Vychládal práv, avšak na ele stály ješt stopy smrtelného potu; a

zamené

a propadlé

oi

i

ústa polootevená odnímaly s hustým

zcuchaným vousem bolestné tvái osobní výraz

rysy rodinné; od tla vyhublého, které patilo moci, nebylo

a modelovaly v ní

muedníku dlouhé

možno nesoustedit! pohledu ke krásným

rukám básníka

a myslitele. Ležel odvrácen

a

ne-

oduševnlým

ode mne, ano, ode všeho,

co sluje život, innost, dech, a každá vteina vezdívala

jej

nažloutlým

nm

oslovila nezavená mramorem hloub do vné samoty, kterou ústa vtou nedopovdnou. A tam, kam se obrátil, nebylo pro nás ži-

voucí ani pístupu, ani práva.

Bylo teba trprve tchto obou nelítostných obraz, znamenajících rozklad Theerovy lidské osobnosti, abych jenž v tolika lity

obmnách

si

pln uvdomil,

že poeta,

myšlenky, obrazu a rytmu zpíval chválu vita-

vystupované až k paroxysmu, a který v elo své

nejzralejší knihy

postavil plesnou apostrofu života-vtru, života-slunce, života-dešt^,

života-boue, byl v nejspodnjších svých vrstvách básníkem smrti?

Nestaí veísti

postupn

v díle

se

do jeho knih ve vývojovém sledu, aby

Theerov mohutní dvojzpv

silnji zaklíná smrt

vysvitlo, jak

života a smrti, a jak stále

melodickým lákáním do svého kruhu vzpírajícího

se poetu?

158

do Theerovy chlapecké sbírky hedonistických verš „Háje, kde

Již

ple naivní srdce, svtelná píroda polodtská spolenost jásají snadností a spontánností erotického požitku, veplul na okamžik letmý cíp erného závoje smrti, ale jen proto, aby se taní", v nichž mladistvá

i

i

básnický hoch, tonoucí až fanaticky ve hrách pítomnosti, odmítl

kerý vztah k

její

hrze.

V

veš-*

melodické prose, slab zbarvené rozkoš-

nickým helénstvím P. Louyse, sklání se milenec Narcis nad mrtvým

tlem Laminy, ústední díví

postavy „Háj"; necítí

„A nyní sedím u mrtvého tla, vat

je.

V

jež kdysi žilo.

nebo nepijde

již

více ke

vání." Jak

objetí.

Lamina

je

mi

mn a nedotkne se mne více svým

loktem. Chválu života zpívám, chválu

muž a žen, jimž dán svt k poží-

prostoduché to pohanství, jež odvažuje se smrt prost po-

Úmysln vyluuje

mly

nieho:

Ach, nechce se mi milo-

proudní záivých

tam, kde ustalo

si je

lhostejná,

se

ní

nm dohasly políbení a touhy a úsmvy a chvní. Pišla smrt

a odnesla

píti!

k

již

práv ony motivy životní, jež vzntem pozdjší poesii Theerov: bolest a

ze svého okruhu

nejsilnjším

státi

soustráze, neklidný zájem o tajemství a touhu proniknouti je, obrod-

nou

sílu

smutku a vznešenost

Bylo teba

žíti,

smrti.

aby se básník dobral poznání,

jež jest

protikladem

nezralého primitivismu tchto „Háj", a vskutku: stalo se trvalou

Otakara Theera, že hodnot myšlenkových i umleckých docházel

devším vášnivým prožitkem, že obrazové

kovy se rodily vždy slohu jeho,

i

i

rytmické poznatky básní-

z plnosti lidské zkušenosti, že celý vývoj lyrického

když byl podporován literárním studiem, byl dsledkem

empirického rstu Theerovy osobnosti. Odtud jeho hutná a

ivá

konkrétnost, kterou se

rovnati,

ctí

pe-

mu

pesvd-

z mladých básník nemohl nikdo vy-

odtud živoišná piléhavost jeho metafor nadaných

pletí, sval-

rytm, nikdy nepejatých mechanicky, nýbrž rostoucích ústrojn z poteby bytostné. „Výpravy k Já" nepibližují se krokem zvlášt odvážným a spolehlivým k záhad smrti, nemohou jí již negovati posunem tak naivním, jakého užívá Narcis v „Hájích". dsivé narážky a sebemuivé nápovdi „Dsu štstí", v básni „Mám chvíle", v „Metamorfose", v „Postvem a

krví,

odtud

i

naléhavost jeho

a

tme

kr3^ecké pann",

tme básnická vidní ve „Zklamání" a „Transatlan-

ticu" a vidíme, jak,

neekána

a netušena,

pisedá smrt k

hodm

roz-

košnického milence, tináctý host, jehož pítomností hasnou svtla a

onmují hry

lásky.

Avšak smrt jest v 159

této knize

ním více než hrzou,

zmocující se srdce pi vdomí, že udeí hodina konce pro rozkoš, lásku, opoiení

— tak naivním milovníkem života nebyl již Theer ve» Vý-

pravách k

I

Já".

smrt oslovoval halucinovaný poutník dvojím jazykem,

kterým se mezi lidmi a (osti,

vcmi

dorozumíval na výprav ke své praby-

hlasem sensací a hlasem intelektu. Žádal, aby

i

ona

mu

byla

novou sensací, poslední rozkoší, nejmocnjším záchvvem soustavy nervové. Oekával, že také ona ukojí nenasytnou zvdavost jeho rozu-

mu, že nas3^í

fumem ženy,

pomže mu odhaliti tajemV této knize, kde každý verš zdá se být provonn par-

svrchovaným poznáním, že

ji

ství vlastního já.

a kde v malátnosti letního dne krouží vzduch prosycený

erotickým fluidem, pojata jest smrt jako poslední z milenek, jících

i

hoké

etického. Cosi z

Theerovu koncepci: básník

obštdu-

vraždících — jest to pomr vášnivý, le naprosto bez posvcení

„Kvt

a ideálem,

i

a cynické moudrosti Baudelairovy lehlo na

„starý kapitán", jejž vzývá na

zla", duši

závru

své knihy

unavenou marným kolísáním mezi splenem

má dovézti na dno Neznáma, aby tam nalezla novou sensací.

Z pesimistického egoismu, jenž ernou neproniknutelnou hradbou obemykal úzký a skvlý svf „Výprav k diti

Theer osvobo-

Já", toužil se

objektivaní metodou povídek a báchorek „Pod stromem lásky".

Toužil pevzíti na svá bedra také

svta tvrdého

a

výsmšného trpti

hoe

cizí,

vlastní tíhy, zamýšlel buditi soucit pro zlý

soudruh. Ale

ti,

odhodlal se uprosted

s bližními a

zapomínaje na

chvíli

neb teskný osud lidských

o nichž vypráví výrazným a hutným slovem vtšinou

sarkastického zabarvení, s bystrým smyslem pro ironické situace votní a s

úinnou schopností

ízn úsené

ži-

karakteristiky, jsou až na

nepatrné výjimky jeho duševní blíženci, dobrodruhové a ilusionisté v lásce, kteí nechtjí a nedovedou pežíti taného, otroci ženy, neschopní milovníci životního opojení, zebrati jest tu

píiny

a

žíti

již

peludu nelítostn ztrosko-

bez stále nových sensací erotických,

však dychtí analyticky poznati a ro-

podmínky svého slastného omámení

dosaženo objektivace jen velmi neúplné.

—

jak patrno,

Ocitají-li se tito

Thee-

rovi osudoví a citoví podobenci v bezprostední blízkosti smrti, sta-

vjí se k ní nejinak než básník sám nedávno ve „Výpravách k Já". Nezapomenuteln bolestný verš kouzla muiv odhaleného, do kterého Theer ve „Zklamání" zamkl hrzu z mileniny nevry, jest takka epigrafem vztahu erotických hrdin jeho ke smrti: „Smrt jak pták, ó proklínaná, a v

zpvu

lífla

tázala se, chci-li zšíleti

160

kolem mne ."

Smrt

fo bezpená mají

forma zniení osobnosti a popení

síly vléci

dále živof, kde opadaly iluse, a

opojení. Profo pivolá k

a nadjná zpvaka, lásky,

umlecké

byla

jíž

slávy

sob

hrub

ji

kdož ne-

fy,

vn

smrt „Dobrodružství jedné noci" krásná

proto hyne samovraždou hrbatá a ošklivá

bezpen

služka Karlu v povídce téhož jména, jakmile

zištn a

pro

démonickou jasností odhalena prázdnota

i

víry,

i

vfile,

odkud vyvanula

si zjistila,

že

oklamal fen, jehož pokládala za vytouženého milence

v bezútšné prázdnot svého marného života.

Ve svazku tchto

povídek, jejichž koncisní forma získána jest stu-

diem novodobé novely francouzské a

jejich

minouti polonaivní, poloironické pohádky

ný

napodobenin, možno po-

„O zlém

vypráv sice dotýká se vedle formy smrti

i

srdci",

kde rozmar-

jejího etického

zhodno-

cení v duchu kesanském, nelze však nezastaviti se u „Dne smrti".

Formáln

manevrnou koketou, jemuž bezprostedn ped skonem mozek pedvede v muivém filmu sotva by zaujala tato žalostná historie dokonávajícího

líe, který prohrál nadání

a

i

zdraví v manželství s

všecky obrazy jeho ponížení. Avšak konec povídky, rušící nejednou

genrovými jednotlivostmi, znaí veliký pokrok v Theerov ešení problému smrti; spisovatel zavírá povídku slovy: „A pak pišla smrt. Nenávist, žárlivost, ješitnost, touhy i strach, jež

realistický obrys

"ešt

ped

chvilkou

eily

nala a uhladila, jako by

bouených

hladinou duše nemocného, všechno to srov-

njaká ohromná ruka

vlnách." Není zde, v pojetí

zorném, po prvé

napovdno

Theerov: dvra-ve smrt jako

to,

i

šinula se tiše

po roz-

v obraze, tak výstižném a ná-

co znovu se vrací ve zralé lyrice

fišitelku,jako dárkyni klidu, jako vlíd-

nou paní pinášející zapomenutí, oddech,

jistotu klidu?

Ve všech projevech Theerova básnického mládí proniká zásadní dualism života a smrti, jemuž poeta zstal pak trvale vren a který rozvil a prohloubil ve

Ve svt,

shod

v kterém stále a

a hmoty, svobodné

vle

—

dalším svým rozvojem myslifelským.

to odvký zákon

život a smrt; nechtjí a

matického, a tím se Otakar Theer

se vyrov-

liší

i

na

nesporn prvky dní dra-

podstatn ode dvou

vdích

ly-

nhož sám doznan pijímal nejvíce podnt, Otokara Beziny. Básn Jiího Karáska ze Lvovic

pokolení, od

od Jiího Karáska a

nemohou

svta, doléhající nemilosrdnou tíhou

srdce lidské. Toto dualistické pojetí chová

rik onoho

principy ducha

a mechanické nutnosti, požitku a tvoení, není

odpovdnjších sok než nati

s

úporn válí znepátelené

161

;

jsou z veliké ásti nepetržitými „hovory se smrtí": vychutnávají

opojnou

hrzu

fysickou

i

citivou, dráždí se její blízkostí,

šovaly rozkoš života, velebí

poslední pelud, k

ji

dsledném názoru

v

aby

si

její

zvy-

ilusionistickém jako

nmuž možno se utéci — ale nikde nedovedou smrti

vysvoboditi ze zakletého kruhu smyslového pesimismu. Otokar Bezina

zahledl se do záhady smrti

záhy jasným názorem monistickým a

již

pozdravil ji jako sestru a spolupracovnici života, petiovatelku hmoty

a oišovatelku ducha, jako dlníci ve službách tajemné ložil

všecky

pesvdivé

Vle

a vyna-

dary svého obrazového umní, aby zpodobil,

jak bolestná setba smrti

mní

kvt

se v chléb a

zdji Otakar Theer piblížil ponkud tomu stat zachovával svj dualism, snaže se

jej

života.

i onomu

I

když se po-

názoru, v pod-

—

oistiti a zduchovti.

Kniha „Úzkostí a nadjí", zahajující mužné období Theerovo, za-

stena

namnoze temnými mrany, jaká táboívají nad údolím smrti závru protrhne husté ty chmury paprslek životní víry, jsa

jest

teprve v

podoben stíbrnému kopí vítzného výboje. Pekonává-li básník posléze pece temný pesimism, jest to jen proto, že s ním houževnat a

neodbytn

od smyslového nevolnictví na konec

zápasil; dospívá-li

duchovního a mravního zhodnocení bytostí a vztah, dkuje za

mužné opravdovosti,

s

jakou procházel pokušeními,

ledví prohledal, rozebíral, osvtloval; zakotví-li v

s

jakou

je

závrených

sklad-

bách knihy v myšlence života nekoneného a božského, dostává se této milosti

odmnou

prázdným

mst

vyhledával masky smrti a popával

dlkm do slavnosti kvtjS, lásky a opojení.

Tak dramatickou logiku má kniha Theerovy oisty, písná z obrazu kypivé vitality

pímo

stíká rozkoš,

mravn

i

tam, kde

inspirovaná

stránkách, které zpívají vlažné kouzlo ženy, stíbrnou grácii

ního

Na

svitu,

mu

za hodiny sebetrýznivých zkoušek, v nichž na

všech rozcestích pírody^ i šklebiti se jejím

to

až do

melodický smutek rozlouení.

architekturu „Úzkostí a nadjí"

i

na

msí-

.

možno

pohlížeti s

rzných

sta-

noviš, a hned ten, hned onen tlum jejich básní postoupí v popedí, ale jen

ponkud

jejichž

ústedním tématem

pozorný pohled jest

zjistí,

záhada

že v ohnisku knihy stojí ísla, smrti.

tou se ve sbírce básn,

které jako by chtly jen a jen zmoci temnou a vota, spíti se jeho

dsivou dynamiku

hustým a zatrpklým vínem, uvdomiti

veškeré složky a prvky spalovacího procesu, jakým

—a

najednou zableskne v nich

jízlivá

162

si

ži-

nelítostn

jest lidské bytí,

kosa smrti zrcadlo, stvoené ;

pro tváe krásných žen, obrazí zbortí v

její

To vlastní

perspektiv.

její

cynický poškleb; skutenost se

smysl „Tragické cesty", ukrytý

motiv „Odpolední písn", jeden z myšlenkových útku lomu", složité

básn ist

„Opuštného

theerovského rodu, zasazující mefafysickou

koncepci do temného obrazu kypící hmoty: jako léky, z níž nelze se vyprostiti užil záludný

smrti

dsu z nekonena, který jest nad myšlenku

muivjší.

Oba myšlenkové se

osud

pilíe, na nichž stojí „Úzkosti a nadje", zabývají

problémem smrti pímo tématicky:

zmme vzdálenost, která leží

mezi bolestnou resignací skladby „Smrt zpívá" a mezi mužnou odva-

hou „Monologu srpnové

noci", a odhadli

jsme dráhu,

již

ticetiletý

Otakar Theer urazil od záporu ke kladu, od pokoené lidskosti k tvr-

ímu božství, od pesimismu únavy k odhodlání innosti. První monolog, vložený do úst laskavé seste nevlídného života, tického,

pod nímž

gotická

hrza sata

se

stojí

s

útšný nápis:

má

grácii reliéfu an-

nullique ea tristis imago. Všecka

obrazu smrti, píbuzenské rysy, o

nž

se sdílí

spánkem, jakoby vypracovány v poddajném mramoru, tichý azur

ecké harmonie body,

vna".

rozklenut nad íší smrti, jež jest „krajem pravdy, svo-

Ale tchto kladných hodnot dochází básník cestou an-

titése, jež jest

protrpna

vzniká ze životní únavy, z nechuti a a horka, z

Touha po smrti neschopnosti nésti déle bím dne

vykoupena prolitou

a

poteby spánku

a úlevy

—

krví.

obraz smrti tšitelky vzniká

jako kontrast kruté malby života, jenž jest drsným otrokáem,

kami v tvrdé

dlani, s láhví

pálenky a

s

s

dt-

plody chutnajícími po popelu.

Teprve když byl píliš zotroen a schvácen tímto tyranem, nabývá theerovský dovati

jí,

lovk

když

jej

porozumti lákání utšitelky

schopnosti, vábí:

„Pani jsem laskavá; milujíc vraždím veškerou bolest. Ty, kterého noc

peasto

nalezla se spánky

v mukách a

s

(pílišná trýze

na mne

vného

ti

dlani,

vzala dar slova)

se podívej,

milenkou

v

jazykem schromlým vnit úst

na mne, jež jsem

nejsladší, z jejíhož

zániku víno lze

pít,

zániku vlídného, smírného!"

163

zraku

a násle-

Nebyla

s{la

básnické mySlenky Theerovy v tom, že tomuto smírnému

odpovdti odvážným

a vlídnému hlasu smrti dovedl záhy

hlasem

ped

nologu srpnové noci", který

a závazným

na odpovídal. Stalo se to v „Mo-

nýbrž ve zpsobe, jak

života,

„Faethontem"

jest

Theerovou básní

nejdramatitjší. Není dojisfa náhodou, že tento tragický, ale vítzný

lovka

zápas

se zoufalstvím umístil Theer kamsi na vysoké hory alp-

ského rázu nad mstem: vidli-li lyrikové impresionistití nejvzne-

moi

šenjší velikost v ji

vn

pohyblivém,

protiimpresionista Theer v

hvzdami posvátnými šemi,

písné

a

ve své vnosti. Tam, unaven

zneklidnn nepetržitým dualismem

cizejší

mnivém,

nestálém, hledal

nehnuté kráse velehor pod

mstem

a rozko-

života a nitra, cizí

sob, stane za srpnové noci jeho poutník

svtu a

— týž, k nmuž ne-

dávno smrt tak vábn zpívala. Ale uzrál a zhokl zatím a stal se nedvivjším ke svodm zevních i vnitních hlas, ano i k metafysickému

pipomíná noetickou odi z Vilémovy meléku smrti, které díve vil

lákání smrti. S myslitelskou útoností, která

vahu Máchovu

z nejkrásnjší jeho lyriky filosofické

ditace v „Máji", vniká najednou Theer za

a se poddával

píšera

:

hrza nekonenosti,

vného

Bezinv

prožitá

již

v

„Opuštném

lomu",

petlování a perozování, kterou svtelný monism

velebil jako štstí bytí

dní, zneuznávající vle

neobmezeného, mechanický kolobh

pedstoupí

individuální,

ped

strhané zraky

Ve fathonské touze po nemožném Theerv právo prolomiti vný ád a

jako nejstrašnjší masky zoufalství.

osobuje

si

paroxystický

lovk

stj co stj, všemu na vzdory prosaditi svou vli, která

A zde, v náhlosti neprostedkované, s pelomem dje

si

žádá nebytí.

nadobro kontrastním,

se Theerovo vykoupení: milost, ne vývoj, jak jest

osudem a výkei hrzy,

sadou básník lyrických. Theerovský poutník omdlel v že pisouzená

mu nekonenost

znání, že pouze proto

jest prokletím, ale procítá v jasu po-

piena mu

dráha neohraniená ani asem, ani

prostorem, ani empirií, ani tuchou, aby

chovn

a ve svtle, jako

tvrí prvek

^y, v hrze jak zlatý

svj

ó

ji

konal v Bohu a

života

vesmrného:

zrozená, myšlenko

letíš

vna

žiti,

pták tam, kudy je mi jiti,

trylek radostný

kouzlo perodu!

mi na pout

ó

stásajic.

tajemných šáv nitra

164

s

Bohem, du-

arovná!

tg chvíle

mne

vdechne,

s

O štstí! V jeho

býti

povrchu až žilách

zem budu

vn nová

Otakar Theer nevolníkem smrti.

men, království života nastává

—

spni

zúastnného na nejvyšším

tvorstva

i

Jitra!"

Její

osten jest zlo-

života písného, ale bohatého

slem a cenou, života vykupovaného osobním však stále

smyti

kapkou krve být

sluneným hmit v nová,

a srdcem

Tu pestal

Bh — vznt a proud a svit —

díle

stvoitele k dokonalosti.

hoem

smy-

a sebezapením,

božském, na usilovném

Jmenujme dokonalost

tu

svrchovaným poznáním záhady svta, nebo milosrdnou láskou ke všem

spatujme

trpícím,

ji

v

umleckém

díle

provádném všemi tvrími

i

mravními mohutnostmi duše básnické nebo v spasitelské innosti, podizující individuální vli úkolu nadosobnímu

všecka

moc

smrti,

omezena na pomíjivou oblast jednotlivcova

a snažení. Tyto jistoty tvoí vlastní obsah knihy jež jest tou

— vždy láme se o ni

mrou zpvem

zpvem

smrti byly „Úzkosti a

této lyriky

ven a ven dramatické

života, jako

nadje" jakmile pomyslný hrdina :

najde sebe sama, oproštna od

trvání

„Všemu na vzdory",

smutk

lásky, mdloby, pleti a krve,

zádumivosti ze samoty, stesku nad štstím nedosaženým, jakmile pozná, že naplní

jej

uren je ne pro blaženství, nýbrž osvobozující jistota, že žije

pro poslání, vždycky znovu

všemu na vzdory,

i

smrti na

vzdory.

Nevyhýbá se

se jejím stezkám, ba usedavá na chvíli v jejím údolí,

záludn stou

fosforové páry, a kde nasládle chutná

vn

kde

tlení.

tme melancholický vstup smysln teskné apostrofy „Cizince", nebo tžkou

elegii

zase, jako ve

divného pleového kouzla „Vzpomínka na mrtvou"

„Výpravách k

Já",

by

s

umním

vyzrálým a

—a

s jistotou

nám baudelairovský motiv o sesterství smrti a Nebo dejme se proniknouti nabroušenými mei

prožitku pistoupí k

milostné rozkoše.

obou strašných básní, a „Sladko je

žíti!"

jejichž trýznivá nahost až vysiluje,

„Dva hlasy"

— opt, jako v nkterých kusech „Úzkostí a nadjí"

zmocní se nás beznadjný smutek hmoty zasvcené rozkladu a zmaru,

smutek tím beznadjnjší,

ím

vášnivji lidská

i

umlecká vle Thee-

rova pronikla tu realitu. Jsou tyto básn, tolik prosycené Theerovým

mocným

a plastickým

smyslem skutenostním, jenom dokladem toho,

že touha po vykoupení byla v básníku silnjší než jistota 165

vdomí

o

:

vykoupení

již

dokonaném?

svobodu bylo

i mluv/

z nich

k tenái spíše tragický

nhož o každou jistotu a hlavn teba denn se rvát; „denn ji mozkem, krví

zákon Theerova

života,

podle

o vnitní a

vrou,

horkou svou živelnou bytostí celou vykupovat?" Za to do nejvlastnjších sfér života hrdinského a nepodmínného, jehož velepísní jsou nejkrásnjší

nemá smrt

již

básn

knihy „Všemu na vzdory",

pístupu. Nedotýká se ani nejjemnjším dechem moro-

vých svých úst kvetoucí oblasti hrdého a šastného ešství, zde hlásaného; nedsí básníka na strmé jeho cest za novou a odvážnou for-

mou rytmu

a slova; nadarmo krouží kolem nadlidského hrdiny v památném triptychu „Golgota". Dokud vyvolený zstává Synem božím, vren svému poslání, necouvaje ani na pí s cesty, k dokonalosti svrchované, dokud sousteuje veškeru mravní sílu, aby unesl kíž božství, tžký a záivý, nemže se smrt piblížiti k nmu. Nedbá jí ve

úsmvu

vznešeném

Hrd

kolu.

a

jistoty,

klidn mluví k

nepoítá

„Sít budete život,

jezdci proti

s ní

v blažené rozvaze svého ú-

žákm když z rána

vám vyjedou

—

Vaše však cesta s

písni na rtech

pjde mezi hívou,

zrno své pod kopyta

žencm Teprve ve

lovka

zapochyboval, když padl pod

nmu smrt... její jméno

božstvím, odcizil se Otci a sob, pistupuje k jest slabost,

nevra, myšlení podmínné.

Jak blízek jest tomuto

syn

Bohv

ád,

V

i

ohonem,

Smrti."

kdy Syn

chvíli,

srsti,

meíc

Faethóni

I

^

pemoženému Synu lovka k zemi

on spl k nejvyššímu

on prahnul zasednout k

vnému

i

sražený

on toužil založit nový

panování na

trn

života.

hrdinském naptí mladické vle za svrchovaným cílem nedbal o

smrt,

nebo nevil

v ni; kmitl-li se však jeho vzdornými pomysly

záludný pohled, vidl

bezmeznou vládkyni ných

ji

lidí,

mšan, nýbrž jako

jinak než bezstarostní vzpírající se

hadovit zlatému kopí blaže-

pomocnici a služku

úsilí

o dokonalost. Ti-

tanská odvaha Fathontových slov: „Nad život vyššího kost a krásu smrt"

její

Olympané: ne jako

je cos: za vel-

— jest poslední odpov Theerova k záhad smrti, 166

jež jej

znepokojovala po

léfa.

vle nad

Vítzství mravní

ného osudu nad zmarem fenomenálním, nekoneného

hvzd-

smrtí,

jitra

slunné od-

— to vše, co proudí volnými rytmy z dvojzpvu Lampetiina a Fathusina v závru „Fathonta" — vyvrcholujeTheerovo

vahy nad

Hadem

li-

šili

proniknouti tajemství smrti, zvládnouti

Jeví-li se

je,

vyrsti na nm.*

Otakar Theer dnes, kdy choroba a umírání zastely na

jeho obraz z nejlepších let innosti a tvoení, vtší

mrou

as

básníkem

smrti než díve, smí to znamenati jen, že mezi našimi poety byl básní-

kem

smrti zvládnuté eticky a

pekonané

mefafysicky, smrti, jež jest

záhadou, ale nikoliv propastí. Nezaplašoval v sebeklamném optimis-

mu

myšlenku na

ani na smrtelném loži

ni,

když se

blížila

neúprosn,

provázena bolestmi a únavou; byly chvíle, kdy naslouchal odevzdan jejímu lákání. Ale

i

po tchto hovorech dovedl se vzchopiti a

po noci problouznné a horené

blíží se jitro,

vyhledal

tuše, že

oknem

jizby

nemocniní, zda nenajde na šeícím se nebi posla Heliová, stíbrného

skivana Fathonta. tak

A tm, kdož jej milovali a jemu rozumli, ukládal pamt a v jeho stopách v modrých tmách

bezdky, aby na jeho

sklánjících se nocí zasvcených smrti, hledali jitenku života! (Prosinec 1917 a leden 1918)

4.

Vrátil

ses,

e

nad hrobem.

drahý píteli, do kraje, v jehož

rodu, vrátil ses, ale nikdy zde neuslyšíš cího Labe, více zde neuvidíš slunce v krvi

krásnjších. vychladlá

poslední

již

šumících

západ, nad

jez širople-

nž

nikde není

každoron stával zadumán, nabízí Ti lože, le naše horké slzy taví pdu ztuhlou

Na míst, kde

zem

pd tkvjí koeny Tvého

jsi

za dne

pedvánoního. Jako dít opustil jsi požehnaný

na Tebe širý svt, vábil

hochem, když zahoel

Dv

zdejší kraj; volala

T Praha,

T život svými tisícerými zázraky. Byl

jsi

touhou

státi se

kjh^al

jsi

ješt

básníkem, a posud nám jiskí

z Theerovgch básni, vzniknuvších po „Faethontu" a

nezaazených

do knih lyrických, znepokojuji se pedstavou smrti, nikoliv však jeji záha-

zbžný

dou; jak zádumivá elegie družného posláni „Za mrtvými" tak drsný a

devoryt „Kmotra Smrt" zrodily o niž vštila se skácí"

se

za hromadného umíráni svtové války,

písná tucha básníkova, že

se

za ní „vše, co není celým

— nelze dnes isti bez pohnutí tchto lyrických dokument 167

mužem !

jsi bujae zárove záhadou; hloubavým myslitelem. Oarovalo

v nervech vzpomínka na první Tvé výbojné kroky, jimiž vstoupil do

umní. Vše

se Ti zdálo dobrodružstvím a

smyslný poeta sluoval se v

Tebe

Tob

s

le

krásu viditelného svta, dajícím; byl

jsi

opojen

pátral

spolu po zákonu a

jsi

svého

složitostí

se jeho tajemství. Poznání

avšak usiloval

Já,

umní. jsi

procházel

vren od

jsi

bohatým

ani hru, ani rozkoš, tím

životním posláním,

mén

jsi

jí

a promyšlené

vtší

mrou

Byla

mužný

léta,

úsilí

to Poesie.

Nevidl

jsi

v ní

ctižádosti; byla

kdykoliv vše, spoleenský úspch, pohodlí jsi

v

umní

—

každé prostednosti, o-

je-li

klasiností soustavné

o dokonalost, nebyl z naší mladší generace nikdo

básníkem klasickým než Ty.

kdy

se zdálo, že

a vyzrálý.

jsi

vbec

opustil poesii. Vrátil ses k ní

pouhým dobrodružstvím smysl — epopedí Tvého básnického zájmu. Ale nechtl

Nebyla

šení záhad postoupilo v

ti již

ses dobrati tajemství cestou logického poznání; filosof melodický,

záhady prožíval, jimi trpl, na nich razy svta

ady, tak

ti

úkolem, náhradou za náboženství.

snadno dosažitelnými

cíli

rzné formy výrazové, emusi zstávaVs

prostedek k ukojení

domova, osobní štstí. Nenávidl povrhoval

duši,

vývojem filosofickým. Ale

odpovdným

hotov obtovati

jsi

zkoušel a opouštl

do Svého skonu: byla

jinošství až

zmocniti

zvlášt milovaná

citlivost, cizina a

lovk,

ses jako

jsi

i

Francie ukazovaly Ti velikost v život a v

Mnil

ádu jej ovlá-

umlecké vdecké rozšiovalo Tvou

ženy a knihy zjemovaly Tvou

Byl

barevnou

kouzlo ženy, ale toužil jsi proniknouti je; zpíval jsi

rostl;

ony

jsi

jevily se Ti sterými ob-

vidného zcela nov, ony vybavovaly v Tvém nitru rytmické pvodní a nebývalé, že se nejednomu z vrstevník zdály

arytmií.

Zde pod

T

thájí,

vyrstající z hrobu otcova, zpívala k

„z bytí v nebytí, v

tmu

z jasu, z krátké

vna." Na alpských vrcholech bem zmaru. Ale Ty jsi odmítl pro

život, jenž

ti

lži

Tob smrt, zvouc

v kraj pravdy, svobody,

pistupovalo k

Tob zoufalství se sli-

smrt, zavrhl zoufalství

byl spojením s

Bohem. Nikde

varu života mocnji než tam, kde

síly

do sebe

— rozhodl ses

jsi necítil

narážejí,

prudkého

kde lidská

vle se brání mechanickému osudu, kde plná, odpovdná svoboda tvoícího umlce pekonává hmotu, jež láká rozkoší a radostí od úkolu, nad štstí vyššího. Podobenství tohoto mravního poznáni chápal jsi v zápasu o božství na Golgot stejn jako v eckém mythu, jehož 168

plastická krása

eckých

boh

ve lyrický

i

mocn

svfu

mluvila k Tvé klasické duši. Jasnému

a titan platil poslední

dramatický, jímž

jsi

Tvj

veliký

in

básnický, záro-

dobyl Národního divadla. Ale

bda:

jako Faethón, syn boha slunce, odvážný jinoch sražený na prahu mužství za to, že vznesl se

k hvzdám,

ml

jsi

poznati na

Sob

tragický

smysl slov:

Nad

život vyššího je cos: za velkost a krásu smrt!

Práv, když ses odvážil viti, že

jsi

dospl hladkého plodu

a že

Tvj kvten jest vný Tvj uzrálý podzim, padKs pádem Fathontovým. Kde jsou Heliady, dcery boha slunce, aby zalkaly

krásnjší nežli

jejich hlasu; snad pehlušen jest naším pláem. Ale víme, že náš Faethón k hvzdám, drahý, k hvzdám do-

nad svým bratrem? Neslyším

stoupil.

Louíme

se s

Tebou na vždy, Otakare Theere, my. Tvoji

dvrní

pátelé, pinášíme Ti ješt poslední pozdravy z Prahy, naší matee,

kterou

tak miloval, a jež

jsi

ti

byla zlatou branou, kterou se vchází

chvíle, v niž jsi pevn vil, kdy rst na svém. Mže nám býti útchou, že jsi v našem pokolení práv Ty byl stíbrným skivanem na ranním nebi, zpívajícím píchod slunce? Všecky naše radosti budou neúplný, ježto Ty se nebudeš sdíleti o n; všecky žaly dopadati budou dvojnásob tžce na nás, když nepomže nám je snášeti Tvé rytíské srdce.

k národu vyvolenému. Nedokal ses bude nám páno

vytrvat, žít a

Dkujeme Ti za vše, ím jsi nám byl a nezapomeZem otevírá své studené lokte po tom, co bylo na

Tvá pátelská láska.

neme Tebe

nikdy.

Tob smrtelného, Odpoívej il hrdinou;

ohnm

tiše,

Tvj

Tvj

díl;

Tvá

zápas o dokonalost.

tžkém utrpení, v nmž ses osvdklidn do náruí zem, jež Tob, který jsi býval

drahý píteli, po

stul se

a vichrem, voní a zvonil

do Tvého

božský

ale v našich srdcích poroste

touha po velikosti,

i

Snad díve, než dnes tušíme, zašumí

vného snní tajemná, neznámá Ti píse — to Tvému hrobu,

zkropenému našimi slzami, pinesou zemí svobodnou.

jarní

vtry

poselství, že

vanou

(Prosinec 1917)

DUCH NMECKÉ LITERATURY

ECHÁCH

V

Není obas bez zajímavosti prohlédnouti si výklady velkých nmeckých knihkupectví pražských, která ze známé snahy obchodní representace usadila se na význaných místech našich

m asové jinn

literatury, skládající se z

popularisujících

i

dl

Píkop.

Kro-

vojenských, politických a

vedle odborných

d-

spis rázu technického

i

tch pozornjší zrak s novinkami, práv vrhly na knihkupecký trh Berlín a Lipsko již daleko skrov-

praktického, setká se ve skíních které

;

nji zastoupen sto zaujímá

jest

ku podivu podružné mí-

se Štutgartem a

nenáleží do pední ady knižních marn by hledalo oko za reklamním sklem nmeckých

Víde, jež ovšem vbec

producent. Ale

knihkupc

Mnichov

zdejších jen

ponkud

soustavnjší a úplnjší sbírku spis

onch auktor, kteí jsou novinásky prohlašováni za zástupce t. zv. eskonmecké literatury; zcela nahodile a ojedinle ztrácejí se jejich publikace v ostatní záplav rakouské a

nikdy a nežije

íšskonmecké belletrie. Není

nmecké písemnictví v Cechách nežilo skutené doposud svéprávným životem, není vbec samostatnou

to blud, není to

klam

:

vtví nmecké literatury, nemá ani svého pevného tenástva, ani svého organisaního stediska, ani dokonce spisovatel, kteí by v cházeli

naplnní svého umleckého osudu, nýbrž

politických a kulturních náhodách

nmeckého dilé a

písemnictví

skuten

-

závisí

nm na-

nadobro na

a tak jeho existence neznaí v celku

nic více, než kolik znamenají naho-

ojedinlé ony ukázky uprosted ostatních vystavených publi-

kací ve výkladcích na pražských Píkopech.

Sám pojem nmecké lým. Nikdo nezaste letí

si

literatury v

echách jest produkter ist um-

zrak ped

skuteností, že od

napsány a vytištny byly v království

tisíce

knih beletristických

nictví leckterého

i

;

psobili etní

do XX.

sto-

eském nmeckým jazykem

praktických, jež

malého národa že se na

vyrostli, studovali,

XIII.

nmetí

potem pevyšují

píisem-

pd eského

státu zrodili,

spisovatelé,

novinái a u-

nmeckému národu písluší místo estjiž dávno nebo v minulosti mstech ponmených né; že tu v Praze v nedaleké vycházelo na sta novin, zábavných odborných asopis nmeckých, a že by tedy knihopis nmeckého písemnictví v echách byl enci, jimž v slovesné kultue i

i

rozsáhlým dílem znamenité váhy kvantitativní. Avšak staí to vše, aby mluvilo se o

nmeckém

písemnictví v 170

echách

jako o celku, jejž lze

pojmov

vymeziti ? Jeho djepisci, W.Toischer, R. Wolkan,

ler a Jak. Nagl, Alfr.

rámce djin kud,

Klaar

eskonmecké

i

R.

jimž šlo o

Fíirst,

to,

J.

W. Zeid-

aby zahrnuli do

literatury co nejbohatší obraz vývoje po-

možno nepetržitého, usnadnili

Si

práci

tendenn

pojem eskonmeckého spisovatele nesmírn

tím, že pojali

široce. Jest

na bíledni,

že nemohli naprosto vystaiti jazykovým kriteriem, jež se jinak nabízí

pi djinách

literatury

skuten

samo

národní, a že musili je doplniti

pi tomto vymezení látky nepoínali si dosti opatrn a pesn, nebo pojali do svého podání nejednoho spisovatele eské pdy, kterému nmina byla nikoliv mateštinou, nýhlediskem zempisným. Ani

brž pouze jazykem dorozumívacím, nebo chceme-li užíti

terminu národ nepolitické statistiky,

povstného

eí obcovací. Za eskonmeckého

spisovatele pokládají tito odborní i píležitostní literární djepisci kaž-

dého nmeckého

spisovatele, který se v

Cechách

narodil,

i

když jeho

psobení náleží do zcela jiné oblasti národního nmeckého; každého nmeckého spisovatele, jenž delší nebo školsky, literárn, novinásky, vdecky pradobu na eské

slovesné a kulturní života kratší

pd

coval bez ohledu na

to,

zda rodem a krví nepíslušel jinému kmeni

svého národu, a zda hlavní tžisko jeho psobnosti neleží mimo

s

s

pdu

zmínných literárních historiích odrodilci pisthovalci, trvalí kolonisté s doasnými hosty, píležitostní rodáci usedlíky staré tradice. Jest pi tomto pojmovém zmatku ješt možno

eskou. Takto mísí

mluviti o

se ve

djinách nmeckého písemnictví v Cechách jako o

pedmtu

vdeckého studia? Ale jmenovaným autorm i když sledují pi sbírání a ovování látky skuten hojné, zájmy opravdu naukové jako R. Wolkan nebo pobratená dvojice J. W. Zeidler a Jak. Nagl, šlo pi vlastní djinné koncepci patrn o cíl jiný než ist vdecký. — A pece pes foto všecko tišili, založiti djinný obraz co nejšíe, :

nepodailo se historikm sestaviti z materiálu

nmecké

slovesnosti v

echách

naprosto

znan rozsáhlého jednotný celek vývojový, v nmž

by pokolení od pokolení pejímalo myšlenky

i

jejich slovesný výraz

v nepetržitém rytmu ideové práce a formálního snažení, kde by potomci

uvdomle

a vytrvale tžili z výsledk díla svých

pedchdcv,

a kde by jednotlivými fázemi probíhal živý proud organické jednoty.

Improvisováno vždycky znovu souiniteli mnícími se nepetržit, peskakujíc násiln dležité desetiletí za literaturou

lánky etzce vývojového, opožujíc se o strádajíc všemi omyly a neduhy

mateskou, 171

nmecké písemnictví v echách

slovesnosfi pouze provinciální, trplo

od svých poátku až po naše dny naprostým nedostatkem jakékoli

ovšem jest nevyhnuteln podmínna v každé literatue pirozeným základem etnickým, z nhož písemnictví vyrstá stejn

tradice. Tato

jako ostatní projevy života kulturního, pokud není pouhou

híkou,

zálibou a zábavou

nmecká

literatura

eské

na

pd nkdy takový základ? Daleko menší

mrou

než souvislý kmenový celek na

nostní

ostrvky uprosted

eském pohranií

nlého dvora ve

a než národcizí

pistho-

státu, píživníci

odnárod-

živlu slovanského vytváeli

do vzdlanostního stediska eského

valci

umlou

výluných vrstev spoleenských. Mla však

ji

dob a politicky publicistických orgán v pípdou a s lidem, nesouvisející nikterak se svými

starší

tomnosti, nesrostší s

pedchdci.

kam

rzných konin nmeckého národa táhli ponmilými Pemyslovci, za dobe nadanou universitou, za neeským dvorem Habsburským, za krasoduchou šlechTak

ani Praha,

nmetí

se z

spisovatelé za

tou svému národu odcizenou, za divadlem

štde

podporovaným, za

novináskými orgány rakouského centralismu nebo eskonmeckého separatismu literatury v

—

pd jednoty

eské

jazyka na

nmecké vdy a nmeckému na organické a tradiní. Každý spisovatel nmeckého

ani toto

umle vytvoené

Cechách nebylo schopno

eské

pd,

i

když jeho kolébka

obci území od XVI. nebo XVII. ghettu, jíti

do

kde

se

stedisko

dáti písemnictví

stála v

mstské i vesnické

vku ponmeného

nebo v pražském

ode dávna mluvilo nmecky, byl kdykoliv ochoten ode-

Vídn i

do íše, rozvinouti tam

vlastní

pomenouti nadobro na rodnou svou zemi a

innost slovesnou, za-

její

kulturu.

Právem

iro-

eský uenec formuli, jíž literární djepisec R. Wolkan karakterisoval peetné rodáky eskonmecké, kteí opustili „ihrVaterland nisoval

Bohmen, um im deutschen Mutterlande eine

Statte ihrer Tátigkeit zu

sob pímo

eskonmecké vzdlanosti. adu tchto odcizilc spchali pak naas nahraditi zahraniní píchozí, kteí mli tím menší smysl pro jakékostží aklimatisovali. Takto liv prvky tradiní a kteí se na eské finden"; tento slovní paradox uzavírá v

tragiku celé

pd

nemohlo arci vzniknouti v nmecké literatue v echách mravní vvedle domí, že by mla smysl a cíl, poslání a naplnní v sob samé

—

tradice litice

chyblo

jí

i

sebeurení, bez

nho práv

není života organického. 172

tak v kultue jako v po-

Zstává

eského nmectví,

trvalou chloubou

polovici XIII.

vku

na královském

mže

že

v druhé

již

znaným rozkvtem rytíského básnictví dvoe Pemyslovc v Praze, tedy v celku díve, než vykázati

domácí obyvatelstvo slovanské dospívá soustavného pstování svtské literatury; ano bývají odtud

pevaze tehdejších lost

stedovkého

kou

i

myln

dkazy

dovozovány

o kulturní

Nmc nad tehdejšími Cechy. Toliko naivní nezna-

písemnictví mohla by se pozastavovati nad myšlen-

výrazovou nepvodností této rytíské lyriky a epiky

bretonskými i antickými, se sklony vokárnými, sem tam

i

hrav rozmarnými

z prostonárodní píchutí

i

s

látkami

zasmušile mra-

íkadlové didaxe;

moderní pojem pvodního a osobnostního svérázu nenáleží mezi kriteria

a

stedovkého

básnictví a zvlášt neplodný byl

by pi posuzování

oceování spisovatel epigonských, kteí o ti tvrti

za velkým

Wolfram

z Eschetibachu

nebo Walther

pozdí

století se

rozkvtem dvorského eposu i r3^íské písn, z Vogelweide.

jak

jej

znaí

Ale kdo jsou

nmeckého veršovaného umní v Praze ? Krom esII., jenž má spíše nátr kosmopolitický než výrazn nmecký a jenž do nmeckého básnictví se dostal takka jen kulturní módou, a vedle dvou potomk nmeckých rodin díve pisthovaných do ech, Oldicha z Eschenbachu a Jindicha z Freiberka, setkáváme se zde vesms s novými píchozími z rozmanitých nmecpstitelé tohoto

kého krále Václava

kých kraj a

kmen! Oldich z Turlína byl z Korutan, Bedich

burgu z Tyrol, Tanhuser z

Míšn

pravdpodobn

ze Sun-

z Bavor, Jindich Frauenlob

Zwetr z Falce. echách za stol. XIIL,

a nejvýznanjší lyrik mezi nimi Reinmar ze

Jsou fo tedy lenové oné

nmecké kolonisace

v

má znaný význam hospodáský,

ale politicky

zstává v celku

neplodná; nestává jí-li se v království

Pemyslovc

a

která

tito

nmetí kolonisté

tvomé: nezapouštjí trvalých základu k trvalejší šejí

Lucemburk

živlem státotvámým, nemají ani síly kulturo-

tradici, a

do výhodného odbytišt,

koen do zem na nové pd, nedávají

vzdlanostní

literární prvky, které

piná-

nemní se v podklad a v jádro pokraující

nmecké, nýbrž jsou pejaty, zpracovány, stráveny národním tlesem eským, jež jest jimi oplodnno nebo uvedeno v kvas, aby kultury

posléze proti nim reagovalo.

Význan i

kolonisaní ráz

má nmecké

písemnictví na

pd eské

pozdji, kdy picházelo do naší vlasti nikoliv souvisle, nýbrž ve vl-

nách

asov

oddlených. Nositelé jeho jsou zpravidla 173

cizinci,

pivá-

bení do

ech výhodami kulturními nebo

zvlášt spíSe hmotnými a za-

pdou, než pevn lnoucí k novému bydlišti, nejsou schopni vytvoiti tradice a psobení jejich nemá ohlasu, který by pesahoval trvání jednoho pokolení. Sám zakladatel spisovné chovávají styk s domovskou

mluvy nmecké pedlutherské, kanclé Karlv, biskup Jan ze Stedy, k nmuž v poslední dob germanisté vzhlížejí s takovou úctou, není

eský lil si

rodák, nýbrž

nmecký

Slezan, a reformní jeho in, akoliv zvo-

za východisko živou mluvu

Nmecko Ve

zdejší

století

šestnáctém valí se do

pod Krušnými horami šejí s

nmeckých Pražan,

práv pro

velice

eských tžiš drahých kov zvlášt

etní kolonisté nmetí,

sebou zárove lutherství, sympatické

klasické

ml

dosah pranepatrný.

zem reformaní, jsou pijímáni

s

a protože

pvodnímu

piná-

obyvatelstvu

velikými sympatiemi; mají

Oba mužové, které nmecká literární historie zvykla si vystavovati za vdce a klasiky eskonmeckého písemnictví protestantského, lutherství, Jáchymované, jsou práv s

sebou své spisovatele, kazatele, uence.

pvodu

cizího: Jan Mathesius, životopisec

vynikající stilista,

pisthoval

Lutherv, skvlý kazatel

a

se ze saské Rochlice, kdežto jeho spolu-

pracovník, duchovní veršovec a obratný hudebník Mikuláš

Hermann

dob rozkvtu nmeckého pimená a vdná pda pro

pocházel z Altdorfu u Norimberka. Že v této protesfantství v

Cechách nebyla zde

slovesnou produkci v jazyce

smru

nmeckém a ducha humanistického nebo ada vynikajících ro-

reformaního, ukazuje okolnost, že celá

dák z nmeckých dati chléb,

echách, hlavn

krajin v

psobišt

z

Chebska, musila hle-

mimo svj domov, vzpomeme alespo

a uznání

Kašpara Bruschia, Jakuba SpanmuUera-Pontana, Matouše Aurogalla, Pavla Niavise Schneevogla. Jim všem chyblo kulturn literární stedisko, jež se v

ponmelé

a protireformací zkrocené Praze vytváelo

teprve od století XVIII., kdy k spisovatelm

kého

uvdomní

krve a

nmec-

valem pibývali odrodilci.

Ale ani za tchto

Nmci

nmecké

pomr

dosti vnitní síly a

pro sebe tak

píznaných nemli eští

sebeurovacího smyslu, aby se vzchopili

vlastní energií k životu kulturnímu a slovesnému; teprve

popud cen-

tralisaní germanisace josefínské ve Vídni a obrození národní lanosti ve

stedním

Nmecku

dodalo jim mysli a vzpruhy.

vzd-

za období osvícenského a klasického

Le

byly to alespo tentokráte skutení

echonmci, kdož pednášeli, psali, vydávali 174

knihy, zakládali

vdecké

organisace, tvoili žurnalistiku na naší

kteí na pražské universit, dotud

pd?

v novém duchu osvícenského krasomilství, K. byli rodilí

zel ze

J.

nejstarší

;

Ignác z

Born

pochá-

nmetí novinái pražští J. Nunn, B. Kepner

a Kr. Loper pisthovali se z Durynk, Ansbašska a

kou obranu

nmeku

Seibt a A. G. Meissner,

Míšané; tvrce Uené spolenosti,

Sedmihrad

První dva profesoi,

pednášeli po

latinské,

Nmc v echách

i

Pomoan;

politic-

germanisace slovanského obyvatelstva

eský uenec F. M. Pelcl, který pozdji úpln se pimkl ke snahám eského národního obrození eský šlechtic z rodiny, kde neu-

napsal

;

uvdomní

haslo styk

státoprávní,

domlé nmecké

Jest až

Kašpar ze Šternberka, zprostedkoval

vlastivdy z

na podiv, jak nepatrnou

ech.

mrou

úastnili se tohoto literár-

vdeckého ruchu eskonmeckého, soustedícího se v Praze, rodáci a píslušníci pohraniních kraj ist neb vtšinou nmeckých, kde nmecký ráz nebyl pouhým povrchním nátrem, nýbrž výrazem

ního

i

národní a národopisné pravdivosti, a kde kovou,

i

lid tradicí

prostonárodn básnickou tvoil od XVII.

jazykovou, zvy-

století,

místy

i

od

dob starších pirozené pozadí nmeckým snahám kulturním. Teprve dodaten literární djepisci innost tchto muž, kteí namnoze se vyhýbali stykm s vdci nmecké literatury v echách a tíhli celou psobností mimo hranice eské, zaazují do obrazu eskonmecké slovesnosfi. Není divu, že vlastenci eskonmetí nesou velmi bolestn lhostejnost tchto krajinských spisovatel k umle a tendenn vyteoretisovanému pojmu nmeckého písemnictví v echách, vždy oni a nikoliv bezbarví a

literáti nmetí ech do literatury. obou významných prosaik, jejichž hlavní p-

mezinárodn pizpsobiví pražští

znamenají kladný a hodnotný pínos nmecké ásti Jak

pouný

jest

pípad

sobení spadá do realism,

t.

zv.

stíbrného období nmeqícého písemnictví, kdy

obas provázený

poun výchovnou tendencí, vystídává

na-

dobro romantiku! Jadrný kreslí pošumavských

typ ze Všerubska Josef Rank úmri

ný básník le^ní pírody a zbožného srdce Vojtch jejichž díla

posud zachovala

devším umlecký,

ského než leny

cítili

si

ást

rodák z Plané,

význam nejen dokumentární, nýbrž pe-

se spíše píslušníky

eskonmecké

který ztrávil valnou

Stifter,

kmene bavorsko-rakou-

jednoty kulturní a slovesné: Rank,

života ve

Výmaru, Norimberce a Vídni, vy-

dával své knihy v Lipsku a ve Štutgart; Stifter, 175

udomácnlý v Horních

;

Rakousích, našel nakladatele a redaktory ve Vídni a v PeSfi, a také jsou to nejspíše vídeští spisovatelé, v nichž žije požehnaná tradice Stifterova.

Tím horlivji

a feuilletonistíce

kteí

vyrostli

ghetta, byla

potebu

a hlasitji zastávali

literatury spisovatelé

pvodu

eskonmecké

a zásadu

židovského, jejichž liast v novináství

od tyicátých

let jest

tak patrná.

U mnohých

z nich,

uprosted eského venkova, aneb na troskách pražského

nmina

jazykem spíše dorozumívacím než mateským

eské námty a nabývali tím pro svá díla originální píchuti, jinak jen z tžká dosažitelné — ale tyto ob okolnosti jim nevadily, aby, najdouce výhodnjší podmínky a širší psovelmi asto zpracovávali

bišt, petrhali pozdji všecky vztahy k rodné

odpovdnými nepáteli

pd, ano stali se posléz

jejího obyvatelstva slovanského, zvlášt v jeho

bojích za politickou samostatnost, která se jim za idealistického mládí

zdála býti hodná nadšeného obdivu, ovšem pokud zasazena byla do

rámce pouhé minulosti. Vývoj chách,

jejíž

této

vydatnou podporou

nalistika, jest

souznaný

s

židovskonmecké

jest

literatury v

Ce-

pražské divadlo a pražská žur-

vývojem židovské emancipace, asimilace

a posléze sionismu.

Dala by se tu rozeznávati ti období.

V

prvním, jehož vrcholným datem jest rok 1848., horují

metí

eskon-

židé pro svobodu politickou, národní a náboženskou, prosycení

myšlenkou emancipaní; pijímají a pizpsobují terární zásady

Mladého Nmecka; zdrazují

i

v

si

myšlenkové

i

li-

djinných obrazech,

jakými se rádi zabývají, politickou tendenci; pimykají se slohov

k Lenauovi a Freiligrathovi

Moic Hartmann

V

a

— na eské stran S. Kapper, na nmecké

Ludvík Frankl jsou nejvýraznjší.

období druhém, jež od sedmdesátých

realistické ství,

tžící

Moderny, ovládne v

spokojen

z

let

vytrvává až

eskonmeckém

píjemných

pes píchod

židovstvu požitká-

pomr píživnických

;

umlecké

epigonství a lahodný sensualism pojí se s filosofickým kvietismem a s

umírnnou

resignací; nehluboká lyrická reflexe, odvozené

dekoraní zatlaí zájem o román a drama; vtipná kritika bez hlubších ideových

básnní

feuilletonistická

koen dopluje toto navonné a prázd-

né písemnictví Bedicha Adlera, Huga Saluse a jiných. Nejmladší generace židovská mezi eskými proti

zásadám svých otc: není ochotna 176

se

Nmci

staví se

pizpsobiti

píke

a zíci ple-

menného

pstí všecko, co

svérázu, nýbrž roští a

jest

rasov židovské;

nenávidjíc liberalismu, rozhoduje se pro náboženskou mystiku; opovrhuje pohodlnou hladkostí neosobní formy a dává

pednost drsnému

zápasu o nový a dramatický výraz; odhazuje blud o literatue jako o svébytném celku a piznává, že

písemnictví jest

jí

eskonmecké

nmina a nmecké

pouze prostedkem dorozumívacím. Tato otevená

pravdivost mladých židovských spisovatel nmeckých v Praze, z nichž

Max Brod

a Fr, Werfel jsou nejvýznanjší, vzbuzuje sympatie

i

na

píchod tchto novotáú, kteí opovrhují žurnalistikou svých krajan a souvrc neznaí nikterak obrození nmecké literatury v echách, nýbrž pináší spíše rozpoznání, že její pojem byl naší stran, avšak

bludem, neudržitelným ani historicky ani filosoficky ani kulturn.

—

Naznaili jsme ve struném pehledu základní spoleenské, vzdlanostní a

myšlenkové složky,

tkali s

bychom

jediným

z nichž se skládá

eskonmecká

lite-

jsme se pi tom jejich hlavních etap vývojových. Nese-

ratura, a dotkli

se

tam

ani s jedinou velkou osobností

umleckou, ani

vdím duchem, jichž nepítomnost by znamenala ochuzení

národního života a národního písemnictví nmeckého. Hledali bychom tu

marn representaního

díla,

v

nmž jedinen osobitou formou by

zhuštna byla nápl doby. Není jím

mann aus Bohmen"

ze XIV.

stol.,

ani

stedovká

alegorie „Acker-

tak nicotná, srovnáme-li

ji

s

obdob-

nou anglickou skladbou Langlandovou „Piers-the Plowman", ani mravokárná lyrika minnesangra Reinmara ze Zwetr, jenž nesmí ni leka býti

men

eskonmecké

s

Walfrem

výtvory ve

Jan Mathesius

i

z Vogelweide

—

stedovku. Kazatel

z

da-

a to jsou nejpednjší a

Lutherv životopisec

lanškrounský jemný vzdlavatel náboženské lyriky

eskobratrské Michal Weisse, na nž zdejší protestanti jsou tolik pyšni, nejsou reformaními tvrci, nýbrž jen reformaními referenty a epigony.

u nás

A

zbyla snad

nmecká

eských

Nmc

e

nkterá významná kniha a literatura

v naší vlasti, a

z celého XVIII. vku,

kdy

všestranné výsady ? Romantika

odkázala budoucnosti alespo Ebertovu „Vlastu" a

Meissnera „Žižku", ale

námtu šastn

mla

odetme

vybraného, který

od tchto epopejí svérázné kouzlo

pece není zásluhou nmecké tradice

nezstane než dvojí pokus o naplnní odumírající formy

výpravné jednou fantastikou a sentimentálností schillerovsko švábskou, po druhé liberálními tendencemi

ném svém nártku nemohli jsme

mladonmeckými. I ve zbžpozornému umní

se nepokloniti

177

Stifterovu v jeho „Pestrých kamenech", ale toto dílo, vzniklé zcela

stranou obecného ruchu literárního, jest ve své nedtklivé jedinenosti

ímsi

tak

výluným, že mluví pouze o svém pvodci, nikoliv o možnodl onoho zpsobu,

stech písemnictví, kde se zrodilo. Monumentálních

který jediné prokazuje vitální sílu nkteré literatury, velké tragédie,

spoleenského románu, myšlenkové

mli

lyriky

kosmické eští

n zahanbující, že snášeli to bez

a nemají; jest pro

Nmci

ne-

bolesti.

Smíili se v nebezpené své samolibosti, tváící se asto nesnášenliv, a v pánovitém

svém kvietismu, který vykypí pouze uražen po-

aby hned zase ulehl v tupou stagnaci,

liticky,

s

nedostatky ješt

povážlivjšími, o nichž mluvili jsme na zaátku své

statkem tradice,

s

nedostatkem etnického pozadí,

turní jednoty. Národ, jenž

byl by

hoden leda

by chtl vystaiti

politování.

právo na sebeurení, jak víme

s

s

stati, s

nedo-

nedostatkem kul-

takovou literaturou,

Avšak nejde o národ, jenž by mohl

my echové

i

míti

všichni rozvážní posuzo-

vatelé zahraniní. Jde tu pouze o menšinu, která se stoletou kolonisací

pesunula pes eské

hranice, toliko o zlomek

bezvýznamný a mizivý

vi celku.

ciálním

nemohou

stát pijal je

tito

aklimafisovaní kolonisté

ped vky

nmeckého

národa,

Jako v ohledu hospodáském žíti

a so-

bez národa, jehož

pohostinsku, stejn budou v ohledu kulturním

a jmenovit duchovém vždycky odkázáni na

mateskou svou vzdla-

nost a literaturu, jejíž obdoby a odliky nahodile, nesouvisle a neú-

strojn improvisují na

pd

cizí jejich lásce a

pochopení.

(J918)

PRAŽSKÝ ROMÁN? Není nesnadno vysvtliti si hromadný úspch, jehož se v Nmecku dostalo „Golemu" od Gustava Meyrinka, a který

muto strašidelnému románu Spisovatel, dotud

které se

nkdy

z

hrubý

to-

ad vydání.

známý povídkovými pitvorami nevelkého rozmru,

šklebily

píšern

a jindy chechtaly s

vostí, napsal v „Golemu" první rozsáhlejší knihu,

píjemn

^opomohl

pražského ghetta ke skvlé

výsmšnou

naplnnou

jízli-

vším, co

smysln napíná tenáe, lané prudkého vzrušení; detektivní stýká se tu s tajemnstkáskou pavdou

lechtá a

píbh

nauk východních, živelnou touhu po

mst

zakrývá duchovitý hlad po

svrchovaném a nadpozemském poznání, dsivá romantika stedovkých povstí sousedí

tsn

se špinavou kronikou policejní, místní a

náladové záhady starodávného msta stídají se

zapovzených lokál. Román

s

s

kalným naturalismem

prostoduchým rámcem pošetilé bá-

arovném klobouku rozrstá se ve zdánliv hlubokomyslnou rukovt starožidovské kabbaly, uskutenné v moderní dob, a krvavá chorky o

tajemství

Hampejské

bez

pechod

ulice jsou

— vše

robné psychologie

a vysvtlujících

nematografu, takže

penášena do záhadné oblasti chohorených sn,

v jakémsi divokém spádu

stedních

len, po zpsobe filmu v ki-

tená tchto mosaikov

pestrých kapitolek sotva

mže vydechnouti a spoinouti klidnou pozorností na nkteré postav, té i oné jednotlivosti djové. Tedy sensaní román podle pedráždné, pokažené chuti velkomstských

hlta

vzrušujících

dojm

tacím plátn biografu, ale zda

nasvduje tomu,

v knihách, na

zárove

jevišti

neb na promí-

poctivé dílo slovesné? Všecko

že obratný eskamotér, jakým jest Gustav Meyrink

dsledn

odedávna, zaídil se v „Golemovi" tak, aby se mohl zcela vyhnouti vlastní práci

mnce

umlecké

— patí

mezi ony prohnané penzo-

v literatue, kteí za otelé peníze, špatné valuty, kupují

promesy na zajištnou výhru na knižním trhu. vyvíjí z nitra jest

zúastnných osob neb

U

Meyrinka

dj

si

se ne-

ze železné logiky událostí, nýbrž

pouhým znázornním mystických nauk, nepipouštjících ovení

opravdovou psychologií; postavy jeho knihy nejsou skutení

lidé plní

bezprostedního života a jedinené pvodnosti, nýbrž papírové loutky,

povené

jediným úkonem v mašinérii dje studen vymudrova-

ného veškerá jednota výpravná a osudová nahrazena ;

179

jest stízlivým

kultem ešitele tajemnsfkáských rebusd kalkulem tím stízlivjším, že jeho látka erpána

z oblasti

duševdných záhad porušeného v-

domí a rozpolcené úsoby. Avšak eský

kritik zabýval

by se sotva dopodrobna touto chladnou

nepvabného objetí semitské mystiky a novináského vtipu nmeckého, kdyby Meyrinkova „Golema" neprovázela nároná povst „pražského románu", kterou také eský pekladatel stvrou, zrozenou

šíí

s

z

vi

pokornou ochotou

Gustavu Meyrinkovi, velkomyslnému

dárci autorisaního práva.

Podivínské a

hrzné dje zimniné knihy Meyrinkovy jsou umístny

do pražského Josefova

ped

asanací: staropražská talmudistická báje

©píšerném homunkulovi Golemu, pocházející snad již ze XVII. vku, tvoí pohyblivý sted píbh z ghetta, kde židovští rabíni, vetešníci, starožitníci, zízenci obadných bratrstev a sliné krásky východní zárove s nuznými píživníky odumírající tvrti se kmitají v strašidelné mlze, obestírající staré synagogy a podzemní chodby, zaprášené

krámky

a zakleté domy, mrtvou zahradu života a dobrodružné hos-

pody. Meyrink nepojímá však pražského ghetta s citovým vzrušením starého romantika, který všude slyší elegii zašlých dob a kvílení ple-

mene pronásledovaného po nemá takka nic spoleného kterým provádli

tenáe

s

staletí,

s

a tak jeho krutá a divoká tvrt

bájným židovským

mstem

pražským,

utajeným dechem na p. velký brunšvický

povídká Vilém Raabe v zasnném „Kvtu šeíkovém" neb srdený kroniká pražského židovstva Šalomoun Kohn v archaistickém „Gabrielu". „Golem" Meyrinkv pedvádí Josefov již v rozkladu, kdy se na rozvalinách nkdejší starožidovské výlunosti rozplemenila bída a prostituce, denní špína a noní neest, které jako zelenavá plíse povlékají drolící se zdi, od století osmahlé; proto židovské typy praž-

nho s nevstkami a lupii z povolání, s mrzáky a krmái vykiených místností a žebráky, se zbhlými stu-

ské stídají se u blázny, s

denty a kleslými umlci, ocitnuvšími se na vází tuto

obrázky

eládku

i

z policejního editelství a z

lov námstí, z pobeží na kosti Ungeltu

mže

;

dn

života.

Meyrink pro-

mimo obvod pražského ghetta a kreslí kiklavé vzení

trestního soudu na Kar-

Františku a ze zapadlých

hospdek

v blíz-

všude tam, kde jeho genrové podána naturalistické se

spokojiti rychlým

denní i noní kroniku

postehem novináského notickáe a opíti o vypráv „Golema" bezpeným.

policejní, cítí se

180

ásf jeho románu, které pedpokládají básnické neb alespo kulturní vcítní do duše staré Prahy, jmenovit oJak ubohé jsou však ony

i

pouští-li v nich Josef ovský specialista stihl-li

Židovské

msto

pražské! Po-

alespo pibližn rabínskou a vetešnickou náladu koniny,

posvcené duchem moudrého Jehudy Lowa ben Bezalela, nakupil pi líení ostatních djiš staropražských neuvitelné nesprávnosti a pošetilá nechutenství

;

nevkusná zkreslenina Karlova mostu, libovolné

píkop

místopisné nápady o Zlaté ulice a Jelením

na Hradanech,

zvrácené jednotlivosti o slavnostním trhu na Staromstském námstí jsou toho píklady nejkiklavjšími. Jest ostatn

nmecký

spisovatel pochopil tragického

živujc a jednotí

splývajících

obrys

možno, aby

ducha staré Prahy, který o-

malebné rysy stavitelských a djinných památek,

obdivuhodn

opravdovým umlcem, po nost

vbec

s

pdy? Postihne snad (j^-li

útvarem zdejší

em

není u Meyrinka ani stopy) pitoresk-

a kouzlo zabarvení, tvarovou starobylost a její protiklad

k souasnému ruchu, truchlou dumu nkterých kout a píšerné podivínství jiných zátiší, ale to vše jest

turn duchové podstaty Prahy, k jen srdce

ješt na míle vzdáleno od kul-

níž se

mže

promilovati a protrpti

eské, rozumjící krvavému písmu djin a chápající osu-

dové pozadí stavitelských výtvor. Ze skuteného života pražského nezná, pisatel

i lépe eeno, nechce znáti

„Golema" pranieho. Zcela úmysln zamluje, že kolem gro-

teskního ostrvku, jakým jest zdejší ghetto,

huí

a proudí ruch

pr-

myslový a obchodní, vdecké a umlecké snažení, radostný a mladistvý

píboj zdravého a schopného národa. Tu nelze již zpsobu Meyrinkova omluviti se

zbžnou

shovívav

stavný,

nepozorností

vyložiti jeho

horeného

fantasty,

ímž snad daly by

hrubé zkresleniny místopisné tu jde o sou-

promyšlený postup

;

nmeckých spisovatel, kteí vnucují svtu

zcela propracované pojetí naší Prahy. Dívají se na život zdejší v

píkrém dualismu. Nad Vltavou bydlí dv plemena, odlišná jazykem, mra-

vem

i

krví: jedno zrozené

podnikavci, dnes vztahující jející se

i

tla, panští požifkái a

lané ruce po všech ženách

a zítra opá-

mystickými sny, a druhé služebné a nevzdlané, pikrené ke

tam na almužnu

zdi a ekající

valo arijským ce,

k rozkoši ducha

.sladká

i

i

políek,

urený k tomu, aby dodá-

semitským vyvolencm služky a sklepníky, koí a plav-

dvata"

a prostitutky.

K

prvnímu plemeni náleží

pvo-

dem Gustav Meyrink sám, k druhému pekladatel jeho „Golema", 181

»Meyrink románem svým nalezl jedinou formu, jakou

hlásající, že

mže

to, jak eeno, ojedinlý pítendenn pokivených couleurových ro-

napsán pražský román." Není

býti

pad. K. H. Strobl ve svých

mánech studentských

vyhrotil tento názor

národnostn; epik pražské

noní Prahy, hluboko pod obdobnými Nerudovými studiemi o padesát let staršími, byly u nás tak ochotn pekládány, osnoval na tomto pojetí své ro-

prostituce E. E. Kisch, jehož obrázky z kalné stojící

mánové vypravování „Pasák holek"; ba

Max Brod

hloubavý

Pavel Leppin se

(v

vati

kruhu.

To

služce")

umlci vážných snah jako

neb tajemný novoromantik

„Severinov pouti do temnoty"), kteí jinak

(v

podivem pro eský

ném

„eské

i

život duševní, zstali

druhý dvod,

pro

netajili

zaarováni v tomto blud-

s této strany nelze

vbec oeká-

opravdového pražského románu, jehož základní podmínkou

statená vle a nepedpojatá schopnost uvdomiti

spoleenskou skutenost

zdejší

si

a prostudovati

— jsem pesvden, že také

jako djinné duši Prahy, porozumí jediné spisovatel eský,

zde nestaí vcítní

vcné

jest

jí, práv nebo ani

poznání životních složek, neprovází-li ho pronikavé

se.

Pražský román jest tužboy našeho slovesného umní, která se zvlášt dtkliv ozývá od poátk literárního realismu eského. Dva ze starších mistr, kteí byli nesporn povoláni k tomuto vábnému a tžkému úkolu, Jan Neruda a Karolina Svtlá, sami se ho vzdali; tato obrátivši všecek zetel let k životu

ještdskému, onen, omeziv Se v

písné autokritice na drobnou rtu povídkovou. Po úctyhodných ná-

bzích G. Pflegra Moravského

a

Jakuba Arbesa pihlásili se k dílu

v devadesátých letech skutenostní vypravovatelé prosycení zájmy

spoleensko-analytickými: od Ignáfa Herrmanna a M. A. jejich

ada pes Viléma

Mrštíka a Václava Hladíka až k

Šimáka F. X.

jde

Svobo-

dovi a K. M. apkovi, jehož nedávná „Turbina" bohatstvím sociálních složek pevyšuje dosavadní

eské pokusy

a

odvážným zasnoubením

obrazivé grotesky s názorným naturalismem daleko pedstihuje ob-

pvodu nmeckého. Avšak písný kriticism vychovávati domácí umlce tím, že jim neústupn

dobné pražské skladby eský, jenž chce vztyuje

cíle

co nejvyšší, nepiznal

lezla jedinou formu,

Nkterá

jakou

díla tohoto

pece žádné

mže býti

z

tchto knih, že „na-

napsán pražský román."

druhu omezovala se krátkozrace na monogra-

ficky vyerpávající vylíení

uzavené tvrti 182

a jejího obyvatelstva, ne-

pihlížejíce

k životnímu c?lku mstskému

jiná ulpívala píliš

;

na

je-

diné vrstv spoleenské, jejíž perspektiva sociální a mravní porušovala celistvý názor

vytvoiti velký

— nechtli jsme pipustiti, že by specialisté dovedli

román skladný,

objímající plnost organismu tak složi-

jest Praha souasná. Nkdy bylo píliš zdrazováno tradin staropražské, co* ástem naší metropole dodává malomstského rázu, jindy však pes míru dané skutenosti upílišovány

tého,

jakým

všecko

byly zjevy, jimiž se projevuje estné

bození našeho hlavního

msta

valy spisovatelm, aby se

úsilí

o zevropštní a veejné osvo-

— ob protichdné tendence zabrao-

nepedpojat

oddali varu reality. Odmítali

jsme obšírné skladby, sestrojené vlastn ze rových, a nevyhovovaly

nám

zevn stmelených rt genpo zpsobu impre-

ani obrazy, v nichž

sionistickém Praha byla jen a jen barvitým

dojmem vzrušených smy-

sl a napiatých iv — prahli jsme po románu stavby písn zákonné, v

nmž by se za osobními osudy stále rýsoval

realism prohlouben byl pojetím symbolickým.

osud msta, a kde by

Víme,

že v pražském

románu naší touhy a nadje, nepromluví jen eská pítomnost s veškerým svým národním výbojem, se vší svou neúnavnou tvárlivostí, nýbrž že tam zazní

i

ohlas minulosti djinné, tak jako jedinené kouzlo

Prahy spoívá v dramatickém dialogu dneška

s dávnými*

vky, jaKo

do moderní promenády pražských nábeží hledí vkovité

Hradany

neb nad obchodním ruchem hlavní tepny zdejší dumá starodávná gotika

Prašné brány.

Bylo by pošetilé a marné, kdybychom chtli kladným

výmrem

ur-

ovati dnes podobu a ráz budoucího pražského románu, jenž splní dávná pání eských spisovatel, kritik o

i

tená.

Záporného soudu

nm smíme se však bezpen odvážiti: nebude se v niem podobati

„Golemu" Gustava Meyrinka a nebude hledati ústední bydlí pražská duše

Hampejskou.

celu, v níž

mstská, kdesi mezi Staronovou synagogou

a ulicí

(1917)

PÍSE MIGNONINA Novou knihu Gerharta etl jsem

s

Hauptmanna, povídku o „Kacíi soanském",

naptím,

jež se nedostavovalo

pi

velkého dramatika berlínského. Prostý a vášnivý

posledních hrách

píbh živelné lásky

mladého knze ze Soany, Francesca Vely, ke krásné pasace Agat, dcerce zavržené rodiny salašnické na úpatí Monte Generoso ve výš-

kách nad jezerem Luganským, vypravován

neným.

jest s

umním

zcela jedi-

Cosi z goethovského ovzduší klene se nad novelou Haupt-

mannovou jasná

osudným

a klidná vcnost, spravedlivá stejn k

:

ležitostem lidského srdce, jako ke

zá-

zjevm v pírod stále se omlazující,

neopouští ani na okamžik výpravné podání, které odhaluje ve výji-

meném pípadu nosti

alpských sráz

vn

platný zákon nevinné piroze-

lovkovy.

Snad ješt hloub než

úinky zralého umní Hauptmannova a mne pi tení „Soanského kacíe" jiný

tyto

ieho klasické moudrosti zasáhl rys,

jenž náleží, abych tak ekl, v oblast kulturní psychologie. Slezský

básník, jejž z „Apoštola" a „Blázna v Kristu Emanuela Quinta", i

z

„Haniina

ásten

nanebevzetí" a z „Floriána Geyera" známe jako duše-

zpytce nme'ckého, ano protestantského citu a smýšlení náboženského,

podává najednou v „Soanském kacíi" duševní podobiznu katolického

knze

typicky italského. Ale co znamená ješt více

Vela, fanatik zprvu ve

na pudovém

dn

víe

a

pozdji v milostné

:

jeho Francesco

vášni,

od

vzdává se na milost a nemilost pohanským božstvm, v národní povaha vlašská, a spisovatel,

m

jen mezi

a své sympatie

ádky, napovídá, že teprve

chvíle,

kdy

lovenství,

své bytosti odkryje celé, nahé a ryzí

nž

se vtlila

projevuje tak-

te našel Francesco plnou

a

tenái velmi nechápavému mohlo by Hauptmannovo napiaté úsilí o to, aby se pevnou dlaní zmocsama jádra italského národního ducha, a aby z nho tvoil hodnoty

slastnou moudrost života. Pouze tu ujíti nil

umlecké i

mravní

i

;

prosycen jeho vztah k výtvarnému

jest tím

k pírod vlašského Švýcarska; vyzauje

bájesloví je ze

i

liturgie katolické

všech

Francescv

A

obraz

;

to z jeho pojetí

line se to jako silná

vn ržového

a metafor, kterými jest obetkán milostný

ole-

román

a Agatin.

tak nové dílo Gerharta Hauptmanna, v

s hrdostí

umní

starovkého

umlecké vtlení nmectví, 184

jest

nmž jeho krajané spatují

mn

dalším a nad jiné vý-

znaným dokladem nmecké boditi se

touhy, zakotviti kulturn v

tam od domácí tíhy a

najíti

Itálii,

osvo-

ve vlažném vzduchu vzdlanosti

umní a lidství. Hauptmann, jehož toužebnou pout vyjádil stejn cestopis „Jaro v ecku" jako dra-

vlašské vyšší slohu za jižním sluncem

matická

báse

o „Luku Odysseov", nepotlail svého vyznání v

dob,

nmeckou politikou i nmecké písemnictví, umní a vda vypovdly Itálii válku, a kdy novinái pokoušejí se namluviti svtu, že národ Goethv nežádá, nepotebuje, a neoekává nieho od vlašského svta i že v germánské saraosvojnosti obejde se úpln bez kdy souhlasn

s

duševního pínosu z románské ciziny. Svdectví pronesené za tchto okolností

má význam

Není nesnadno

dvojnásobný.

doložiti

adou píklad

literárních tuto

neumoitel-

nou kulturní touhu nmeckou po Itálii a jejím omlazujícím ovzduší. Neopustíme-li ani vité

soudobého

umní povídkáského, staneme u slastn bar-

vyprávky pítomné Ricardy Ruchové, pro niž

sjednocené

národní vzkíšení

Garibaldiho v popedí jest

Itálie s bohatýrskou postavou

tr-

valým zdrojem inspirace epické, nebo u Výmaana Pavla Ernsta, úzkostlivého mistra bezvadné formy slovesné, který v

promyšleném návratu

ke klasické novele vlašské vidí doslova záchranu pravovatelství v

Nmecku. A

pedchozím pokolení

I

Když

ped úpadkem

vy-

což teprve,

kdybychom

letos z jara

zemel oblíbený povídká

se poohlédli

po a

dramatik hladké formy a vytíbených jemností psychologických, Richard Voss, ujišovali jeho pátelé, že hynul od vypuknutí války

sko-nmecké steskem po veda oželeti milované

vlasti

svého srdce a tvoení, po

villy Falconieri

Itálii,

ital-

nedo-

u Frascati, odkud vypudil starce

válený stav. R. Voss byl poslední odnoží mnichovské školy básnické, která za svého

vdce

uznávala proslulého novelistu a estéta Pavla

Heyse, dokonalého virtuosa v svítivém a líbivém Kolikráte vyznal tento

ník, že zasnoubením nmeckého ducha bení jižního slunce, ovlivnno

kánskou, vzniklo

mova

:

teplý

vdk

to,

umní

epigonském.

výtený tlumoník novodobých vlašských bás-

ímským

s italskou

pdou,

za

pso-

klasicismem a renesancí tos-

co nejlepšího pinesl do písemnictví svého do-

zaokrouhlenost a

úmrnost

výrazu, živý

pvab

konversaní,

ženských postav, horoucí smyslnost, ovládnutá

umleckým

taktem, zlaté kouzlo náladového koloritu.

A pojme

dále o generaci

nazpt

1

Zjeví se

nám polosmSná,

polo-

tragická postava dobrodružného švábského romantika V. Waiblingra,

185

;

ošumlý

jenž chtl radji básniti jako

vlašských, než

je v

nm

dstojn

až

stedovku, vidli v

nm

pokraování neklidu, který v renesanci

hnal malíské následovníky Durerovy jakožto

pece

obmnu

do srdcí

i

v této

asto zapíraného i

pes

Alpy, ano vykládali

si jej

zpvných pták do jižních kraj, a vci vdího píkladu a podntu svého vel-

podzimního

následovali

mistra, tak žil

tulák na posvátných místech

kantoiti kdesi nad Neckarem

do karikatury zkreslen pud nmeckých romantiku po Uvádli jej ve spojení s výpravami nmeckých císa do íma

Itálii.

za

i

faráovati

letu

ústy.

Goethe

to byl,

na rty toužebný stesk Mlgnonin

neodolateln njrvého: „O, ekni, znáš?

V tu

s

i

kdo

vší

mládeži vlo-

tím refrénem kouzla

krásnou zem, ach, v zemi

mj miláku, mne vem 1"

tu,

Goethe, tvrce „Cesty po

Itálii",

to byl také,

lem dal pro vždy formulaci osudové touze Itálii

a vyložil

ji

kdo svým životem

nmecké

jako životní nutnost kulturní

:

Itálie

i

dí-

národní duše po

— tof ochoení a

zkrocení barbarské nekázn, germánské hranatosti, pudového kypní;

to škola

slohu, rytmu,

úmrnosti,

ladného rozvoje všech tvrích

pírodou

to pedsí v

lovku

:

antiky a zahrada sou-

zde není rozporu mezi

umním, touhou a naplnním, duch pravého nmeckého umlce

a kulturou, lidem a

práv tudy musí cest za

sil

procházeti

zralostí a dokonalostí.

zejmého do nmeckého

Goethova výzva pešla jako

kulturního

povdomí;

i

tu

proutek Merlínv na skrytý pramen, který dávno, ale

nmecké

na své

cosi

samo-

udeil arodjný

neuvdomle

zpíval v hloubkách duše národní. Zavedlo by píliš daleko,

chtli sledovati, jak zvlášt

a proto

kdybychom

výtvarnictví poslechlo

Goethovy

naléhavé rady: jména Anselma Feuerbacha, Arnolda Bocklina, Adolfa

Hildebranda stjte zde místo dalších výklad! Takto

po a

Itálii

pestala býti dávno dobrodružným pudem po

nmecká

touha

zmn ovzduší

po dojmovém vzrušení a pepodstatnila se v bytostnou potebu ná-

rodní osobnosti, která,

po vykoupení

a

dozrála a zesládla.

tam

cítíc

svou neúplnost a jednostrannost, prahne

doplnní, po

„V

tu

úsmvu

slunce, aby v

nm

rozkvetla,

krásnou zem jde naše pout. Tam, ote

mj,

jdm í"

A jak

odpovídá moderní

stejností a

turních

Itálie

k roztoužené písni

Mignonin ? Lho-

odmítáním. Pijímají-li Vlachové tento optovaný hold

duch nmeckých,

iní

to se svrchovaností, která

nezavazuje, ba vyluuje doznání rovnocennosti. Kdežto 186

k

kul-

niemu

Nmci

proje-

vují

nepokry,

že styk s

že styk s

Nmeckem

Itálií jest

jim nutností, nepipustí Vlaši ani,

by jim byl výhodou: vzdlanost

bez ného zcela lehce a zcela ráda. Nelze arci zhola

p.

jejich

obejde se že by na

tvrditi,

v italském písemnictví nebylo vynikajících osobností, které se u-

ily od nmeckých mistr myšlenkám a formám; jemný psycholog

osamlých

srdcí

i

celých generací romanopisec Antonio Fogazzaro

na sever od Alp práv tak své uitele, jako idealistický estetik a sof duchovního

dní Benedetto

Básníci, kteí vytváejí

stupují

Croce, Ale to jsou

práv

ml filo-

jen výjimky.

nejvýznanji slovesnou kulturu vlašskou, po-

smrem práv opaným:

pronikají hluboko až k latinským ko-

enm idey a výrazu, pátrají po souvislosti s plemennou duší románskou, pimykají se

tsn

k bratím francouzským.

razné hlavy moderního Parnasu vlašského, vanni Pascoliho, Gabriella Annunzio i

básnicky, erudicí

umní

i

Pipomeme

Giosu

si

ti vý-

Carducciho, Gio-

— každý z nich jinak, uenecky

intuitivn pracuje o tomto velkém kulturním díle

italsky národního, ale zárove latinsky a románsky podezdného.

Píse Mignonina zaniká

v lidu

i

v

kraji,

mezi básníky i vnímajícími

vzdlanci bez ohlasu

— kulturní sbratení nmecko-italské,

pro

nž

nehorovali nejhorší z

mluvích národního ducha nmeckého,

jest

nad

Tiberem jako nad Pádem, v Toskánsku stejn jako v Neapoli zavrhováno jako nebezpeí pro duševní vývoj vlašský. Ale politikové, kteí osobovali

si

právo rozhodovati o osudech národ, v diplomatických

poradách a v salonech velevyslanecfví, neuznali ovšem za dobré pihlížeti

k tmto skutenostempílišnehmotným. Vili v trvalost spolku

Itálie se dvma státy vládnoucími po nmeku. Pi vypuknutí svtové vojny pezírali dosah obecných sympatií vlašských pro Francii.

moderní

A

tváili se

ský národ vili

i

pekvapenými stát s

taseným

a zklamanými, když z jara 1915 stanul ital-

meem

po boku západních mocností, mlu-

o zrad, kde prost rozhodl hlas kulturního píslušenství.

(1918)

NOVÍ SOUSEDÉ /.

slavném míst kde Uí Na iny mladého uitele nazaretského „Života Ježíšova",

se první náboženské

v souvislosti s

myšlenkovým

životem tehdejší Palestýny, Arnošt Renan podává obdivuhodnou psychologii návratu

k dávným prorokm židovským v prvním

století

na-

šeho letopotu jakožto livod k vystoupení Jana Ktitele. Vzpomínka na

n burcovala podle slov Renanových židovský národ na zpsob sn

za nepokojné noci od

tch

dob, kdy Israel puzen zoufalostí

dávati pozorování svého osudu. Kdožkoli chtl cítil,

že musí následovati prorok,

jal se

od-

mocn psobiti na lid,

pedevším však nejdivoejšího a

nejvznešenjšího mezi nimi Eliáše, jehož poustevnický a kajícnický život uril

málem dva zoufalství,

i

Janu Ktiteli dráhu osudu. Zdá tisíce let

od

onm národním

se živé a vítzné ideji

že

i

v naší pítomnosti,

onch napiatých dob, zachvacuje Židy podobné

podobné pozorování

rým prorokm,

se,

Boha

vlastní sudby,

hrdinm

a unášeni

podobný návrat k

na široce rozpiatých kídlech

myšlenky budoucnosti, promovali všecko pemítání, veškeru každý

cit

sta-

israelským, kteí cele oddali

intuici,

v bezprostední a veejný in.

Z okruhu vídeských spisovatel, pichází práv

myslitel a

umlec

slova Martin Buber, jehož duševní fysiognomie vykazuje všecky rysy

židovského proroka. Martin Buber, dnes tyiaticetiletý spisovatel, jest

podstatou mystik.

V

krásné antologii „Ekstatické konfese" se-

bral s ojedinlou setlostí a s

myslitel, snílk a

básník o

vytíbeným vkusem mystické projevy vnosti, ke kosmu,

vztazích k Bohu, k

konaje tak pout po výšinách lidského ducha nkolika

tisíciletími.

Ne-

bylo nesnadno vypozorovati, že nade vše zajímá Bubera mystika vý-

chodní a zejména semitská; v jejích bujících houštinách byl bezpejenž umí tomu, kdo odevzdá se jeho prvodu, vyhledati kvtiny nejvonnjší a nejvzácnjší. Židovské tradici literární a nábo-

ným vdcem,

ženské náleží jiné av

dv publikace Buberovy, mistrovské v ovládání slova

umní vypravovatelském „Povídky rabbiho Nachmana" a „Legenda

Baalschemova": pestrými okny synagogy, kterou dovedl Buber vybudovati uprosted hluného života moderního, prozaovalo vždy daleké nebe, zatím co stíny v modlitebn houstly v postavy židovské dávno-

vkosti. 188

—

Avšak Buberova mystika není blouznním vytrženého snílka, Martin Buber neztrácí nikdy pod nohama pevné pdy. Nevstoupil

nadarmo do nmecké

literatury redakcí sbírky sociologických

mono-

mistrem v rozboru jev sociálních, vyniká byosvdil se v psychologii hromadných a národních úkaz. Odmítá-li s všteckým gestem pítomnost, neznaí to, „Spolenost":

grafií

jest

strým zorem djinným,

že

jí

nikl

nerozumí: tento intuitivní psycholog náboženství a národa pro-

naopak

ji

píliš,

aby nebyl zatoužil osvoboditi se z

Jako

ní.

všecky pravé povahy prorocké vyniká Martin Buber úchvatným na-

dáním enickým,

jež jej unáší

od myšlenky k inu, a jež

ped

zkušenost v hromadný podnt: vidí jejichž

vždy

oi, srdce a ledví chce rozpálit;

to,

co

mní osobní

sebou zástupy poslucha,

zdrazuje

ve svých

eech

má s naslouchajícím davem spoleného; užívá obraz snad-

no pochopitelných a psobivých, otázek zarývajících se do duše jako šíp se

zakrouceným hrotem, zámlk a perývek až dramatických. Bu-

berova slovesná innost, která podle jeho vlastního vyznání choliti

velkou knihou o židovství, prozatím došia nejvyššího

„Tech eech o židovství" („O významu a lidstvo" a

má

vyvr-

stupn ve

židovství pro židy", „Židovství

„Obnovení židovství"): Buber eník, Buber

myslitel,

Bu-

ber mystik pedstupuje v nich v plné a lesklé zbroji.

Pojmenuje-li se Martin Buber podle

nismu, eklo se o

hem

více.

bžného oznaení filosofem sio-

nm práv jen pl pravdy;Buber jest mnohem, mno-

Se sionismem se

sdílí

ovšem o prudký

a

dsledný odpor

proti

dnešnímu židovstvu. Neodmítá pouze výdlkáský materialism

a ke

každému kompromisu ochotný

liberalism, jejž slovy

hlásá velká vtšina západoevropských

venkov, nýbrž láme

obecn setkáváme u Jedním z nich pakující

koení

si

jest

hl

i

Žid

ve velkých

Žid

v devatenáctém

skutky

mstech i na

nad dvojím vyhranným typem,

nejlepších

i

s

nímž se

vku.

romantický elegismus, odcizený pítomnosti a o-

v citovém rozechvní všecku slávu Palestiny, všecko po-

ghetta, všecko

bludné odstrkování mezi národy; Zangwill, Ro-

senfeld, do jisté míry i náš Zeyer a starý

toho typu. Druhý typ

Kapper jsou literárními doklady

udomácnl mezi

národy, opanoval novináství,

zasnoubil se s liberalismem, vytvoil idei asimilace židovské,

ímž

popel židovskou národnost, jako osvícenským slouením humanity a monoteismu usmrtil židovské náboženství. Projevoval se bu vše chápající a vše deflorující universálností

189

nebo prolhanou ironiností

^

a dal

Evrop

spisovatele, jakými jsou B6rne, Disraeli, Brandes.

tyfe typy, jejichž geniální smíšeninu

podává Heine,

Oba

jsou, podle ostré

Buberovy analysy,výsledkem židovské reakce proti zevnímu tlaku všeho druhu, jemuž byl vystaven Israel v galutu

t. j.

metání samostatného národního bytí Žid,

ve vyhnanství po roz-

— veškero snažení Bube-

rovo však spje k obnovení pvodního, národního karakteru židovského, nepokaženého galutem a asimilací.

má dno

Národní svou psychologií, která náboženských, pipomíná

mystické a

mnoho vztah

mn Martin Buber velkého gotinského orien-

talístu a myslitele

Pavla de Lagarde jako pádný autor

„Nmeckých

spis" vysvobozuje

i

znak

jazykových a

:

Buber národnost

pedevším v hlasu

vidí její podstatu

živých a nezrozených a klade víra v budoucnost,

ba lépe

má pímo posvcení

inem Buber :

pouhých

krve, ve spoleenství mrtvých,

tžisko do budoucnosti. Tato pevná

její

eeno,

ve velkou budoucnost židovství, jež

mesiášské, iní Martina Bubera píkladným pro-

rokem. Jako u pravého proroka víra s

z

se chce v

samozejm

a

bezdn splývá

odporu ke kvietickému evolucionismu mo-

dernímu prudce vymknouti pozvolnému a neuniknutelnému

v3^voji a

v hrdinském pevrate pivoditi obrození prorockého, nepodmínného, patetického židovstva, které jest pravým protikladem existence ironické, kompromisní, spokojené. Tyto

„kramáe" chce Buber v po-

svátném rozhorlení vyhnati ze svého chrámu, a tak celá jeho akce jest

bojem za oistu židovstva, za jeho posvcení, za jeho mravní integritu: Buber nedopustí nikdy, aby byla synagoga postavena aby makléi a lichvái vedli Buberova analysa v ní není ani stín

proti burse, a

lid israelský.

vdích znak

židovského ducha

pedsudku, ukazuje na p.

jest

skvlá; že

okolnost, že Buber shle-

dává v prakesanství typické rysy židovství. Vedle neobyejn jemné a vyvinuté polarity duševní vyniká židovství rozdvojenosti, z jejíhož tísnivého

vdomí

pedevším

ideí vnitní

se vykupuje Žid touhou

jednotnosti, touhou tak silnou, jaké nenalezneme u

po jednotnosti mezi leny národa, mezi národy, mezi lidstvem

svtem

živoucím, mezi

Bohem

vtší syntetiky,

z ní zrodilo se

a

;

po

druhého národa:

tato idea jednoty uinila ze

a vším

Žid nej-

prakesanství, Spinozv monism, mo-

derní socialism. Ale stejnou sílu dodává židovské duši idea inu,

inu

nepodmínného, hrdinského, mocného: samo židovské náboženství jest

na rozdíl od religiosity staroindické a na rozdíl od pozdjšího ná190

božensf ví kesanského pedevším inem, nikoliv vrou

;

práv z plnosti

národního karakteru židovského protestuje Buber proti modernímu evolucionismu, pasivní víe, k níž nemusí a

nemže lovk nieho

pidati ze své vle a ze svého inu.

Konen vrcholí židovská duše

v idei budoucnosti, v mesiášské

stot velkého píští a v nadšené píprav pro n. dšen

jest

arcitaké

ideí budoucnosti,

porušené a nesympatické, ve shonu

avšak zná

úel a

ji

Prmrný ve

form

ji-

Žid projen velmi

ve snaze po výdlku, ni-

koliv pro pohodlí vlastní, nýbrž pro štstí píštího pokolení :

doba pijímá ideu tu nejvýše v útvaru socialismu,

moderní

— Buber však chce

obnovení plné, absolutní ideje mesiášské. Teprve tehdy, až Židé od-

vrhnou

vdí moci

vše, co naplavily

idei

íci, že jsou

konalý

na

n vky v galutu,

až vrátí se k oné

trojí

svého prabytí, až odhodlají se býti sebou samými, budou

tvrí

ahasverská.

A

národem, budou moci ekati, že se z nich narodí do-

genius: teprve

pak skoní

v souhlase se sionismem

poslání od nového zakotvení Žid v

svta, na onom míst, kde kdysi

jejich prozatímní existence

oekává Martin Buber

velké

pd Palestýn, „na jediném míst

to,

co jest zkiveno, zkaleno a zne-

svceno, povstalo v pímosti, istot a v posvcení."

Buberovy ti

ei o židovství obracejí se pedevším k Israeli, „k lo-

vku bojujícímu o svj in",podle pkné interpretace spisovatelovy. Pro Židy mají ovšem význam daleko nejvtší. Jsou odvážným a pronikavým

pohledem do národní duše židovské, srdnatou kritikou dnešního

ži-

nadjnou výzvou k obrození a oištní — v tomto jejich mravním poslání nevyrovná se jim hned nkterý spis, psaný perem autora

dovstva,

židovského. Ale nebyly mluveny, ani napsány hebrejsky, nýbrž

n-

mecky a pekládány jsou do rzných jazyk moderních; to ukládá i vzdlancm mimožidovským zaujmouti stanovisko k nim. V napiaté dob, kdy u nás zápasí eskožidovská asimilace se sionismem, byly uvedeny také k nám; dojista ne zbyten. Neprohlížel jsem bez pohnutí vignetu Spolku židovských akademik Theodor Herzl, který pelivý peklad

naložil.

Dv

nejkrásnjší budovy pražského ghetta

mísí na ní své štíty: to jediné, co

kolik jmen dnes hluše znících

pražského zstalo,

ponue

krom

nám

z

starého hbitova a

mimo n-

památného židovského msta

zubatý gotický

^tlt

Staronové synagogy a

neklidná barokní zásada židovské radnice. Buber

ví,

že to nejsou

pouhé mrtvé pežitky pekonané minulosti, nýbrž závazek pro bu191

doucnost; hrstka našich sionisfických student

vtšina eskožidovské inteligence

stejn zmizeti v storách Starého

jest

ví to s ním, kdežto

pesvdena, že židovstvo musí

eském život, jak zmizelo ghetto v uvolnných promsta pražského. Nejde tedy o nahodilosti, nýbrž o

vážné otázky národní.

Jsem

pesvden, že

isté národnosti

:

mystický radikalismus Buberv pecenil pojem

za dnešní složité civilisace nejsou

i

pi sebe vtší

rasové resistenci prost možný tak uzavené litvary národní, jaké on

pedpokládá ení.

I

a požaduje, jmenovit nemly-li by jazykového ohranibude asimilace vždy postupovati, a nadále budou prvky du-

židovské pecházeti postupn k pohostinným národm a mísiti

chovn se

s

nimi,

nebo jediná

možnost, zabrániti tomu, totiž úplná emigrace

židovstva do Palestýny, jest

i

vících oích Buberových

v nadšených a

napolo postulátem, napolo utopií. A i kdyby se vysthovali a autonomn

ddicové starého Israele, kteí jsou ješt celými Židy, co tmi, kdož jsou napolo asimilováni. Židé co do tetiny. Židé do

zaídili oni

pak

s

tvrtiny? S hlediska národn-kulturního nechtli bychom, aby nám byl onen krevní, duševní, mravní proud, jímž Židé napájejí od století naši rasu a

složitého

psychu národní; jak bychom na p.

byli ochudli,

kdyby se

komplexu bytosti Zeyerovy neb Vrchlického byly vyloueny

prvky židovské Ale 1

pes

to

nemusíme, ba práv proto nesmíme zne-

uznávati obrodných snah hlubokomyslného Bubera, jednoho z nej-

chrabejších souasných bojovník za idealistickou renesanci: v jeho

duchu provedená reforma židovství ve smyslu kladných

ideí

kmeno-

vých, náboženských a etických znamenala by, že národové budou

procesu asimilaním pejímati od obrozených a prohloubených

pi

Žid

mnohem hodnotnjší a plodnjší než jaké pijímali od jejich neuvdomlých, prázdn duchaplných a svobodomyslných materialistických

pedk,

a že židovská

njší a snad

trvalejší,

úast na kulturním

díle lidstva

nahrazujíc stonásobn, co v oblasti

bude vzneše-

hospodáské

utrpli pohostinní národové od obchodních a materialistických živl židovských. Potom by arci byl sionism pouze oplodující vlnou ve

velkém proudní asimilaním, a židovský prorok Martin Buber by byl

estn by

to

poítán k mravním obroditelm kulturního

djinný parodox,

pravdpodobn

jejž by spisovatel

„Tí

lidstva

eí

odmítl s ušlechtilou svou rozhodností.

192

vbec. Byl sám

o židovství"

(1912)

IL

Biblický obraz o zaslíbené zemi byl nám echm po dlouhá desetiletí daleko více než pouhým obrazem; schopnost, která potomkm starých

bibla

a

písmák umožuje pronikati až k jádru starozákonní nám prožívati celou moc a sílu tohoto

básnické mluvy, dovolovala

velikého slova. Beznadjnjší z nás íkali v zemi egyptské, a že slib návratu do vlasti,

si,

že strádáme a úpíme

pipovdné

národu vy-

volenému, se splní leda v nedozírné dálce, zastené mlhou nejistoty.

Ale nedovedli jsme viti

uvdomovali jsme putujeme

i

nám

otc

tmto malodušným pochybovam, nýbrž

radji píznaky, svdící o tom, že

bloudíme po poušti, za

svítá kvetoucí

kosti

si

jejíž

skutenost volného a spravedlivého domova. Vybílené

svítily

do temných

nocí, a za

požehnaných

básníci hrozny, granátová jablka a fíky ze

statený a moudrý náš Jozua Jordán

práv rozvodnný

nadje, ani znamení našim, do

hému

dlouho

již

horkou a vyprahlou mdlobou

s

jiter

pinášeli

zemKanán. Když pak

chrabrými ozbrojenci pevedl nás pes nás neklamaly ani

krví, poznali jsme, že

— vstoupili jsme všickni do zem zaslíbené otcm

Kanánu svobody, samostatnosti a synovství božího, a mno-

z nás bylo, jako

by na míst svatém

vítal

nás symbolický kníže

meem v ruce na oznaenou, že nám dává naši svobodnou vlast k vnému a neztenenému ddictví. Dnes,

vojska Hospodinova s dobytým

kdy stojíme u dvanácti

kamen

galgalských, vyzdvižených a postave-

pes

ných na památku a znamení blahoslaveného pechodu

pemýšlíme o tom, jak

vle zemi ne vání

;

již

spravovati, vzdlávati a íditi za

zaslíbenou, nýbrž odevzdanou

nám k trvalému pano-

každý moudrý a osvícený hlas pichází nám vhod,

jako rada, tedy

Proto

alespo jako podnt k uvažování

nemlo by

Jordán,

Hospodinovy

a

ne-li

pímo

k sebezpytu.

pejíti bez povšimnutí ani obsažné poselství, které

práv k nám pichází ze skutené, nikoliv jen obrazné Palestýny; není to projev njakého strakatého exotismu nebo dráždivé mezinárodní sensace, nýbrž opravdové a rozhodné slovo o vcech, jež jsou

i alespo

nám echm, zamstnaným práv stavbou národního státu. Pisatel »ty dopis z Palestýny", které v pekladu E. Fritschov vydal Spolek židovských akademik Th. Herzl

mly

by býti naléhavou starostí také

v Praze, jest osoba doposud neznámá ; tento židovský rolník a dlník 193

v jedné osob, A. D. Gordon, není ani spisovatelem ani novináem z povolání, nýbrž

prostým mužem životní prakse, který uprosted denní

práce pocítil potebu sdliti se svými souvrci a rodáky o výsledky

svého pemýšlení, stále provázeného vzruchem a naptím

citu a zvolil

upímný svj projev formy nejmén literární, jakou jest práv dopis spíše voln improvisovaný než pevn stavný a umle lenný, I když odeteme na Uet vydavatelv leckterou slohovou retuši, piznáme tomuto A. D. Gordonovi hodnotu rozeného básníka, a to ve zpsobe lidových anepštných poet východních, zvlášt semitských, u nichž pro

obrazná mluva plynula vybavovala se

píznaný

z

bohaté smyslovosti a jimž každá myšlenka

názorovou plastikou: ani dar lyrické výmluvnosti, tak

s

pro národ Isaiášv, Gordonovi nechybí.

Na mne alespo

živou silou pravého básnického postehu, vyváženého z plnosti lidské

zkušenosti a

pi tom doista nového

pímry o nynjším

dva Gordonovy

a neopotebovaného,

puká onen plemenný židovský smysl pro rodinu, v

zejm národní nný vztah

dnešních

zlo, s

také kotví

k národnosti karakterisuje Gordon slovy

lidí

s

bu popírána úpln,

ním jako se starou matkou, která se vydržuje ze

lásky, ze smyslu pro dobroinnost, z povinnosti

za nutné

nmž

mystika Israele jak starovkého tak moderního. Uvol-

„Národ, duše národní, národní forma života jest

nebo jedná se

psobily

stavu židovské duše; v obou pro-

kterým

jest

staré

nebo která se pokládá

nutno poítati a které

má

Pro tžké a temné postavení kolonist v Palestýn,

jisté zásluhy." již

dnes budují

znovu hebrejskou národní skutenost, nalezl pisatel hluboký a pravdivý obraz, pro njž bych

práv

v

pítomných echách rád reklamoval

pochopení: „Jednu útchu máme, státi

žen,

dovedeme: že cítíme jež

dlouhá

— a pojednou

léta

cítí,

my, kdož stojíme

bolesti, cítíme až

nemla

že je

t. j.

pevn a pevn

na dno. Jsme

te podobni

teba o to sebe více Boha prosila, thotná. Tší se z každé bolesti, zná jen tu dtí,

úzkost, že bolest jest snad píliš mírná, že snad to není to.

jsme tchto bolestí

necítili.

To jsou

bolesti

V

galutu

tvoení a dávají nám od-

vahu a nadji, že vše pekonáme." A. D. Gordon pichází jako zásadní veliký,

mluví

sionismu, jenž

již

uinil

rozhodný krok od svdné a odtažité nauky k tuhé a odpovdné

životní praxi a jako osadník v palestýnské kolonii piložil ruku k dílu.

Obávám se, že toho oznaení mu u eských tená nevzbudí valných pátel, nebo sionism u nás platí za pouhou zástrku nmícího židov194

\

Palestýn nemíní

kferé s kolonisaními plány v

štvi,

vážn

zvláš

fo

a hledá leda novou dekoraci pro mezinárodní fžaství židovských

penžník. píklad

Kolik dobrých

Žid

ujímal se

lidí

u nás potásalo hlavami, když Wilson

se stejnou opravdovostí jako jiných malých

ech se Slováky, Litevc, Armén!

Práv

národ, na

v Cechách vzpírá

se veejnost co nejtvrdošíjnji poznání, že by Židé byli

skuteným

národem a že by se k pevnému uvdomní národnímu mohli vbec kdy vychovati nikomu nesluší tato zatvrzelost mén než nám Cechm. ;

Ped

jsme pibližn v témže postavení

stoticeti, stodvaceti léty byli

jako sionisticky smýšlející Židé dnes, až na

hama

to,

a ne pouze v srdcích pirozenou vlast.

I

mli pod

že jsme

no-

naši buditelé musili se

o svých národních snahách dorozumívati v jazyce cizím,

t. j.

po

n-

meku; oni hledali spojitost s tradicí netoliko perušenou staletími, ale pímo protilehlou celému nazírání vlastních rodák a vrstevník; i

údy ochromeného tla národpedevším musili stavti od základ, skládati skrovné poátky, spoléhati hlavn na pevnou nadji statených srdcí.

i

oni hledali jednotu mezi rozptýlenými

ního a

A že budovali a

tvoili s takovou silou a jistotou,

máhal pedevším jeden duchovní

dobném

stupni

práv

statek, s

k tomu jim napo-

nímž se potkáváme v po-

také u myslitel a praktik sionistických, u

Bubra jako u A. D. Gordona. Míním onu

pímo mystickou lásku

M.

k ná-

rodu a víru ve, nepochopitelnou a nepíjemnou stízlivým raciona-

listm rádlovské observance, kteí

životní svazky krve, tradice a citu

by rádi nahradili odtažitými postuláty toto

bžné

v národu absolutno, odpovídají a to velmi

pvodu

ryze mozkového.

osvícenství, které prohlašuje za úzkoprsost,

drazn:

Na

nkdo

„tyi dopisy z Palestýny" nkolikráte,

podle vnitní jistoty sionisty Gordona není pravou

skuteností lidstvo, nýbrž národ, „pro njž pracujeme, lidstvo" a

cítí-li

výhradn skrze národ

a v

národ

i

když

kiíme

a nikde jinde dochází po-

dle tohoto židovského vlastence jedinec žádoucího spojení se životem

pírody.

Kdežto Martin Buber, knižní mystik, pohlížející na Palestýnu spíše jen z dálky, jako na zemi zaslíbenou, mluví o vnitních zkušenostech

šlechetné touhy,

mže praktický zemdlec a osadník

Gordon vypovdti své hodnovrné zážitky na otc, ale tože tato

i

své práce.

pda

israelský A. D.

pd netoliko

svých

To iní jeho písemné projevy tak vítanými a pro-

teprve nedávno byla získána a tudíž pináší nesnáze 195

i

radosti noviny

erstv obdlané,

mají jeho dopisy zvláštní hodnotu

pro nás Cechy, kteí rovnž prožíváme starost

i

útchu

prvních žní

v naší republice. Zaznívá to

pímo

jako bezprostední vyznání z esko-slovenského

státu v prvním roce jeho trvání, odmítá-li

nov získané

Gordon jakožto úhlavní

zlo

Palesfýny onu hlubokou nevíru, která se zmocnila Žid,

když, vstoupivše do

zem zaslíbené,

tužeb známe píliš

dobe

;

prahu svých splnných

stanuli u

tento nestatený pesimism a

chápeme

o-

právnnost Gordonových výitek, že tak hluboké nevíry nebyli schopni jeho pokrevenci ani ve vyhnanství mezi národy v onom „galutu'',z

hož chce sionism býti vykoupením. „A co „skoro by se mohlo íci tragikomitjší

jsme pece

aspo

práv v té dob, kdy náš gaoddleném ghettu, mli

naše vle, naše duše žádného tla a proto také žádné

svt

u nás trochu jasnji,

nemáme vle, nemáme sionistm-skepfikm,

ím

duše." Neplatí to doslova o skuhravých bole-

zdají se býti adresovány

se obroditi z

síly. Žili

rodi, to jest ve vzduchu. Te, kdy kdy pece jen poínáme cítiti své tlo, sílu, svých

síínech z prvního roku esko-slovenské republiky?

zvy,

n-

— praví —

trochu národní vle, národní duše. Ale tehdy ne-

jsme v minulosti, ve jest

tragitjší"

nejtemnjší, kdy. byli jsme uzaveni v

lut byl

mla

:

je

nedvry

A jim práv, jako

Gordonovy mravní vý-

a ze slabosti, podkopávající každý

úspch. Jsou v podstat

dv:

míti pevnou,

vrnou a radostnou

víru ve vlastní

národ a pracovati tvoiv, muž od muže, pro uskutenní národního programu.

O

této práci, kterou sionista palestýnský

si

reáln ped-

stavuje jako trplivé drobné dílo kolonistovo na zprahlých svazích

syrských a jako odíkavou innost uitele židovských škol pro osad-

nickou mládež jazykov nezcela sjednocenou, napsal Gordon nkolik

krásných a statených stránek, na nichž vykládá o radosti z práce na

pd, pro

jež netoliko bere, ale

nco

i

dává, a o požehnání práce, podnikané

vyššího, než okamžitý

penžitý zisk

— zde slyším nové tóny,

mnoho námahy, abysvých naléhavých poteb

v židovstvu dosud zcela neobvyklé 1 Ale nestojí

chom

si

peložili Gordonovy výzvy do

ei

a to snad takto: Že svých úzkostí o mladou republiku se nedostaneme

niím

spíše než tvoivou prací,

životní

hodnoty kolem nás

i

posvcenou

radostí a

vrou

v nás neposlední ástkou ;

její

a množící

bude vý-

chova dtí na skutené republikány, nerozpolcené, pevné, vící. 196

A

snad ješt draznji bych upozornil na

jiný,

základní názor Gor-

donv,

že totiž

zem zaslíbená nestala se plným majetkem vyvoleného

národa

již tím,

že byl

si

dobýti láskou,

svých díl,

ddic.

pekroen Jordán, nýbrž že jest jí teba teprve vrou a tvoením, aby se stala opravdovým Kanánem

Bylo dáno

ale foto role

role, nikoliv jen

k

užívání, nýbrž v trvalý po-

dlužno vzdlati, zaorati, zvláeti,

ošíti,

aby bylo sku-

teností a životem. Není to doslova a do písmene pípad náš ? v dnešní slavný den uvdomiti

si

raznjší? Chceme-li, aby naše vlasti radostí a

zem

zaslíbená

nám skuten

d-

byla

naplnní, nebudeme smti zatvrditi uší svých k napo-

menutím, jakými zahrnují nás všichni domácí

k nám pes Stedozemní

cedr

Možno

pravdu a povinnost naléhavjší a

libanských.

moe

donesl

i

i

cizí

lahodný

pátelé naši a jež

vítr,

nasycený

vní

(1919)

GOTTFRIED KELLER {Ke dni stých narozenin dne

Stých

ervence

rodné a milované Švýcary, kde na jeho poest zahlaholí

íše a rozezvuí

zvony, zatesknou

zpv mužských

se v radostných rytmech sborový

a ženských hlas. Všude, v germánských,

slovanských zemích vzpojnenou

si

dojista

štdrého dárce šastných a osvobozujících pozlatil

hodiny oddechu,

úzkostného soumraku. se

1919.)

narozenin mistra Goftfrieda nebudou v tchto dnech oslavo-

vati toliko

i

19.

práv po krvavém

A

ulevil v

chvil, kferý jim tolikráte

dobách strázn a potšil srdce* za

snad na nejednom míst Evropy, zotavující

zhroucení pospolité vzdlanosti, uspoádají

telé Gottfrieda Kellera sekulární slavnost tak, jak

by

mladistvého srdce sám byl nejradji pedstavoval

pldne pod medov

:

si ji

cti-

starý básník

za slunného od-

kvetoucími lipami sesednou se na kyprém tráv-

níku do kruhu krásné mladé ženy,

stídav

plavovláska s ernohláv-

kem, a zpívajíce nkterou píse mistrovu, budou zdobiti je

románských

vdní tenái a tenáky

svíjeti

guirlandy a

ržemi; ochabnou-li jim na okamžik rty, oberství

šije dou-

škem zlatého vína nebo lžikou lesních jahod, rdících se na stíbrné misce zmrzí-li je pouhý zpv, zataní pospolu lehkou nohou na pa;

žite

;

na konec, až se sešeí, rozsvítí lampióny po stromech, dovolí

všeteným svtluškám, aby zazáily v jejich kadeích, vyberou z krajkové mošniky svazek oslavovaného básníka — hádám, že bude to onen díl sebraných spis, který krom»„Sedmi legend" obsahuje i,Epigram"

— a budou

si

z

nho

navzájem pedítati. Sotva se pohorší

která z píslušnic této svtské

ehole Kellerovy,

n-

pi závru

ozve-li se

kapitoly zpod lipové skupiny dobrá instrumentální hudba, vytváená

umnými

prsty

vodcové pro

i

rty

mladých

odmnu

muž, a

pijdou-li

si

po slavnosti

k sliným peditatelkám v

té

její

p-

mn, o níž se

te u curyšského mistra „Peou-li nebešané cukroví, chutná sladce." Chvaloe nejvtšího básníka švýcarského nelze zaíti jinak než :

oslavou jeho epického

pozbylo schopnosti rozkoše fabulaní postaviti

umní. Devatenácté století, jež v život v poesii a vyprávti z pouhé poteby a i

píbhy vynalézati

má pramálo

mistr, které by mohlo bez uzardní

po bok Homerovi, Boccacciovi nebo Cervantesovi Gottfried ;

Keller jest jedním z nich. Výpravný jeho proud

— a to stejn v impro-

visovaných výtvorech experimentující mladosti jako v 198

dmysln

od-

— tee v pevných, nepovolujících

vážených dílech zralého mistrovství

bezích epické zákonnosti do široka a voln. Djová tvoivost Kellearabeskovými píkrasami a úponkovit3^i

rova, marnící episodami,

odbokami, nemá takka mezí a zastiována

jest leda jeho vlastním

darem povahotvorným, který nepetržit vymýšlí nové karaktery, je v

úinné

druhým

protiklady, ilustruje jeden

a

pi tom

staví

tak zacho-

vává individuální odstínní a teplou životní názornost, že v rozsáhlé,

pímo

tizianovské galerii Kellerových postav není povahových dupli-

kát.

U

Kellera zstávají stále v rovnováze

logické ; rozvoj

píbhu znamená

ob

základní podmínky nej-

djová

vyššího slohu epického, vynalézavost

a bohatství karaktero-

nho vždy zjemující

u

prohloubení

povahokresby, a naopak fabule stává se postupn bohatší a rozvtve-

njší dušezpytavou snahou vyerpati všecky odstíny postav zalidupovídkový rámec. Jaký to zástup svítivé barvitosti shakespea-

jících

rovské mihá se ve valných proudech Kellerovy epiky, kterou ozauje,

a tak dím, letní slunce renesanní zahrnujících celé skupiny

dav skutených

Kolik skladných a trvalých typ,

1

kmenové

i

dobové,

penívá tu nad kmitavý

falešných originál, jejichž zevní

i

i

vnitní tvánosti

neodolateln se zmocnila durerovská vloha karakterisaní, neuhýbající se ani

ped íznou

karikaturou ! Kolik

rod odrd lidských, i

zalitých

pvodním osvtlením dobovým a sousteujících kolem sebe zemitou vni rodné pdy stídá se v Kellerov íši básnické, jejíž pán tvoící stejnou

mrou

z

napchované zkušenosti osobní jako

z

pronikavého

nifrození, nikde neokresluje pouhé skutenosti jevové, nýbrž

sms

realitou

Akoliv

vystupovanou, znásobenou, zhuštnou

Keller byl na míle vzdálen

vdního

úsilí

ji

ve-

!

Balzacova neb Zo-

lova

po úplnosti karakter a

typ

spoleenských, jsou v jeho výprav-

ném

díle

zastoupeny všecky

vky

a stavy

chtivé smysly dobývají

si

od dítte, jehož isté

a dy-

za cenu ran a zklamání zkušenosti o zevnjším

svt a ponkud bezpeného místa v jeho barevném toku, až po starce, louícího se úsmvn a v mudrckém odevzdání se zemí nikdy neodumlecký boulivák se stigmatem pedasného ztroele a zárove s odvahou zachrániti na konec plaky rozmetané po moi, i moudrý státník, rozkazující všem silám skutenosti i osudu vedle malodušného šosáka vlekoucího na ohnutém hbete

kvétající

:

mladý,

skotání na

;

vn

svou seldwylskou

ulitu,

umlec 199

[života, který

vychutnává se

;

stejnou virtuositou dobrodružství jako rytmický tok vSedního dne patricij

i

selský bloud, váleník

A pedevSím

vot, jenž na místo triumf hal, dusil slova,

podivuhodn

i

svtec, pedant

i

poeta.

Kellerovy ženyl Tento staromládenecký morous v sklidil

nkolik košík, snad

lurputn vzdoroval, kde

ži-

proto, že vá-

ml dobývat, znal ženinu duSi

a spouštl do jejích kvetoucích hloubek pevnou rukou

rád okov snu a touhy nebo krokev intuice. Takto podailo se mu,

básníku rytíského srdce, vykouzliti celou

ženských typ,

rova dává vyrstati z kterékoliv doby a

pvabu

nevinného

adu

nezapomenutelných

pesvdiv pravdivých, a jim tvrí obraznost pdy, od nžné díví

až k plnokrevné a rozkvetlé zralé

Kclle-

citlivky

žen, která dobe

sama oceuje svou smyslnou mocí a smle jí užívá, od patriarchální matky a hospodyn tvoící sloup rodiny a obce až po samolibou a povrchní kurtisánu, od neplodné kokety, která hlouposti slabých

muž

užívá za ustaviné zrcadlo vlastní své nicoty až po jasnou a teplou

ženu družku, kamarádku a tšifelku. Ale vysoko nad tmito všemi ženami

Kellerv zvlášt drahý

stojí

typ, jejž

by bylo málemmožno na-

psychologickým objevem, kdyby práv nejestnjší a nej-

zvati jeho

statenjší ženy devatenáctého

vku

nebyly ho nosily tak

vjrtrvale

ve

svátení cele své touhy a nadje žena velké kultury duchové, avšak :

zárove

i

smysl, nžná

nejryzejších instinkt a nejsvižnjších

movská, hrdá

i

istá, plná

úsmvné

moudrosti a tanící

i

šel-

jistoty, svítivý

hejivý plamen, který život zmnožuje, posvcuje a obdaruje nejvyšší

rozkoší.

Látkový a fabulanf svt Kellerv není ohranien ani dobov. Ale vypravuje-li švýcarský mistr o legendárním

neb na rytíské bývá

tená

nikdy dojmu, že

djinné dálky

stedovku

v Alexandrii

pd, o Curychu reformaním neb rokokovém,

jest

te

nena-

historickou povídku, ježto kategorie

nadobro pekonána dokonalým sžitím se básníko-

vým s lidmi mravy vzdálených dob, bezprostedním vztahem k citovému i názorovému životu minulosti a lehkostí vypravování, pro nž vše jeví blízkým, názorným, spíznným. Na rozdíl od vtšiny historických romanopisc nepoteboval a nehledal Gottfried Keller minui

losti proto,

že by teprve v ní snad nacházel zajímavost, malebnost a

poetinost toho všeho poskytovala jeho básnicky Jtvoivému duchu :

pítomná skutenost, bohatství tak nevyerpatelné, že vru se nemusil ohlížeti dekorativn po asové a místní dálce základní a tragický ;

200

!

dualism

umleckého ducha Flaubertova kolísajícího mezi romantikou

a realismem dovedl

harmonický Keller peklenouti. Byl

duch umleckých,

stných

kteí

lehce a

si

samozejm

vbec

ze ša-

v mistrovské

praksi eší problémy básnického tvoení, s nimiž jejich druhové zá-

Svízeln pemítajíce a v tžkých pokusech uvažujíce; kterak

pasí, i

v tom

mu

byl protinožcem jeho velký krajan a vrstevník

Konrád

Ferdinand Meyer, rovnž mistr výpravné poesie Proto Keller ovládal tak epické prosy, ano

s virtuositou

ony z nich, které se jeho tvoení

typu

:

stojí

bezpenou

již

novému

kísil k

zdáti odumel)hni.

mladistvý „Zelený Jindich" vlastní

zpov a obžaloba, dílo ko-

en co nejsubjektivnjších, poloromantická umlecké a

a

formy

plnému rozkvtu

Ve vstupu i v závru romány, ale každý z nich úpln odlišného

mohly

dva veliké

a klasickou rukou všecky

kronika rstu a vývoje

osobnosti, která se istí a tíbí láskou, bludem a zklamáním,

staecký „Martin Salander" diagnosa

jany, široká skladba

i

soud nad pobloudilými kra-

nadosobních hodnot, realistický výtvor

politického pedagoga, jenž

písn

zradivší jeho mravní požadavky.

obana

a

a trpce se rozchází se skuteností,

Mezi „Zeleným Jindichem" a „Mar-

tinem Salandrem" dorstal své jedinené velikosti „Shakespeare novely",

Memyšlenkov a v „Curyšských novelách" rámcovým propraco-

nebezpený sok užšího

a chladnjšího Francouze Prospera

riméa: byly-li oba cykly „Seldwylan" spojeny pouze

intonan, dobral váním

i

se

jednoty formální, která pak ve svítivém „Epigramu" byla ješt

stupována psychologicky

i

slohov, kdežto

souasn

v „Sedmi le-

gendách" vzniknuvších takka episodicky, Keller obnovil a vybrousil starý žánr,

drobný šperk dokonalého tvaru

i

záného lesku. Takto

vy-

erpává osm svazk výpravné'prósy Kellerovy všecky možnosti epické formy, ale všem vtiskl podivuhodný klenotník curyšský jedinenou známku své osobnosti tak výrazné, že na výbrusu každé hlati rázem se pozná dílna

A pece

umlcova.

byl Gottfried Keller vším spíše než epickým specialistou.

Ani kdybychom nemli veršové

žn

Kellerova mládí, kdy slokou ne-

obyejn sporou a hutnou, mocné obrazové síly spíše malebn než melodicky sevíti krajinnou rody, panteistické tuchy svého

svtského náboženství, osamlý stesk

tvrdého srdce drsného milence, obanskou svobody, nemohli

a názornosti dovedl velikost alpské pí-

dvru v sílu republikánské

bychom pochybovati o hlubokém lyrickém nadání 201

Kellerov,

nebo

poátku, na p.

Širokým dechem v knihách jeho prosy, na „Zeleném Jindichu" spíše zádumiv a elegicky,

to vane^

v

pozdji, na p. v závru „Epigramu", rozmarn a vervii. tika skrýval se v

I kus dramacuryšském mistru práv jako v protichdném K. F.

Meyerovi: nedovedl-li také Keller dáti hotovou scénickou formu ani jedinému ze svých hojných divadelních nárt, projevil pece dramatickou svou vlohu zaostením nejedné situace novelistické, povahovou

dialektikou leckteré povahové dvojice v románech. Tragice v nejvyš-

ším smyslu, která se klene nad první, mladistvou versí „Zeleného

Jin-

dicha" a prosycuje seldwylskou povídku o „Romeovi a Julii na vsi" se zralý Keller výslovn vyhýbal odepel tím básnické své tvorb ;

snad nejzávažnjší oblast

nad

jiné

vzácnému

avšak pinesl tak zárove svému daru

— humoru.

Zíkaje se nejedné Keller v

života,

bžné

estetické doktríny nové doby, vrátil se

odvážném a plodném tradicionalismu k nkterým rysm

mén

epiky dojista ;

vlastního

z teoretického

umleckého

staré

pemítání, než z hluboké poteby

naturelu. Jeho

jedinen bohaté

a pružné na-

dání zrakové, sesílené dlouholetou odbornou prpravou malískou,

vedlo

k tomu, aby zdrazovalconejvícepopisnýživel ve výpravné

jej

Dávný sklon švýcarských rodák k didaksi vbec, strhující píklad obdivovaného lidového vypráve a vychovatele z Emenského prose.

údolí, Jeremiáše Gotthelfa, vlastní citlivé etické

stence, povzbuzovaly Kellera k

svdomí obana

i

vla-

promyšlenému pstní mravn výchov-

né tendence ve všech vtších skladbách, které nikdy nechtjí pouze baviti

nebo vzncovati umlecké sensace, nýbrž vždycky touží pod-

statn spolupracovati na karakterním rstu Osobnost takto

složitá vzdoruje

tenáov.

tomu, aby byla vystižena jednozna-

nou formulkou, ba leccos ze zdánliv nesluitelných protiklad povahových

i

vzdlanostních, patí k samé prapodstat mistrov. Jako

Goethe, jeho nejvtší uitel a vzor, sluoval typický Švýcar a Aleman Keller prvky germánské se živly francouzskými: livou citovost

i

citlivost

ml

vlahou a vznt-

svého kmene, ale ovládal ji románskou jasností

a istotou logiky skoro gallské. Proto v

umní

slovesném byl

krom

Heina jediným opravdovým básníkem, jenž kvetoucí, mlhový a slzavý chaos vesmrný Jeana Paula sevel a zkrotil uzavenou formou; proto

naopak velkou slohovou kulturu novellist románských nilou dastí rušné a

srdené

proteplil spa-

lidské osobnosti. Vyšel z romantiky a ni-

202

kdy nezradil ani

její

její víry

v

neobmezené právo hravé a vynalézavé fantasie

záliby pro krásu barevnou a pohybovou, avšak vrná a pozorná

láska ke skutenosti, studované nikoliv

naukov, nýbrž básnicky, ma-

líský smysl pro karakteristinost života, hluboké pochopení pro spovšech spoleenských zjev uinily z

jitost

A ale

i

nho

klasika realismu.

dodejme: onoho klasika realismu, jenž vzbuzuje netoliko podiv,

Gof tfried Keller náleží

lásku.

derních realist, jimž se lidstvo

Gogol nebo Daudet

jest

totiž

cítí

k onomu vzácnému druhu mo-

zvlášt zavázáno; jako^ickens,

humoristou. Kellerv humor,

záhevná záe, kteráž prosvcuje

to ona

celé jeho dílo od základní

vnitní

koncepce

osudu až po dekor a arabesku vtnou v kellerovské mistrovské mluv, po stránce názorového bohatství prost nedostižitelné. Z prvu projevoval se spíše sklonem ke karikatue a k biurlesknímu nápadu

ným pohrdáním onou

i

vtip-

vzí netoliko v každém Svýcaru, ale v každém lovku vbec; než toto nahoklé víno promnilo se bhem let v samotáském sklep pana státního písae curyšského v zlatý, jiskivý, opojn vonný mok laskavé shovívavosti, dobrotivého odpuštní, úinné lásky ke každému toužícímu, bloudícímu, a snažícímu se dítti této boží nesmrtelné zem. Naprostá a pokorn nábožná láska k této zemi, mimo niž není nám nieho dáno a která objímá všecek ples i žal každého syna lovka, toto antropologické náboženství dsledného žáka Feuerbachova jest jedním z koen Kellerova humoru. Druhým jest pevná jistota životní, již vrnému Curyšanu, seldwylštinou, jež

Švýcaru a republikánu poskytovalo tradiní sptí jím plemenem, s

v

pd, mže

její

vlasteneckou minulostí

.

. .

Na

rodnou zemí, s jetak

pevn

tkví

do své koruny smle chytati slimce, toto poselství zá-

kladní zkušenosti vezdejší, života to nedílného,

ného.

s

Kdo

potom

dusiti se v tragice

nekoneného, radost-

honiti stíny zásvtí, trápiti se

nadsmyslna? Takový

mátohami bohosloví,

jest poslední

smysl Kellerova

realismu, Kellerova humoru.

A za tuto

nauku, vtlenou do básnického díla, jehož každý odstavec

jest kvetoucí

chválou

vn mladé zem

a jejího

odvkého a pece ne-

stárnoucího ddice, pijmi, miste, utšiteli, píteli Gotffriede, v den

svých stých zrozenin naše díky I

(1919)

:

OBSAH Jan Blahoslav na rozcestí

Máchv

soucit a jeho

7

ddic

19

Poslední povídka Boženy Nmcové Malíský zrak Vítzslava Hálka „Antar" Svatopluka

echa

29 34 •

.

.

.

.

.

-42

Básnické dopiisy: i.

Jaroslav Vrchlický Sofii Podlipské

2.

Julius Zeyer

Ržen Jesenské

Jan Lier feuilletonista T. G.

57 73 77

Masaryk /.

Osobnost

2. T.

Národní

88

G. Masaryk jako kritik

kritik a

98

noviná

104

Po cestách eského románu soudobého: /. Román Antonína Vondrejce 2.

Pouta

3.

Skladba o vykoupeni

4.

Bily barbar

Lyrická

že

110 120

soužiti z

dualismu

124

136

Jaroslava Kvapila

143

.

Poslední hovory s Otakarem Theerem: /.

2. 3.

4.

Ped hodinou

e

147

triumfu

Nad ložem smrtelným Nad tlem vychládajícím

ISi .

nad hrobem

Duch nmecké

literattuy v

:

157 167

echách

170

Pražský román ?

179

Píse Mignonina

184

Noví sousedé: I.

//.

— 1912 — 1919

Gottfried Keller

188 193

198

ARNE NOVÁK

KRAJANÉ

SOUSEDÉ

A

kniha sudií a podobizen

Upravil

>

Svatopluk

Klir,

vydal

Dr. Ot. Storch-Marien

v Praze

II.,

Palackého náb. 32

Jako

49.

svazek

své edice Aventinum

na podzim 1922

a vytiskl

Frant. Obzina ve

na

Vyškov

Morav

.

K N 1.

].

I

H Y E D

'

Úprava A. ICoUiUe

Maria: D'

,

*'

M»rk* Vzkázáni ri, t\. Jeremi" K' 6. M. tiartosová: Omyiy - drobné presy úprava gr.iT i;>tK 6. Ot. Fitcher: //eraWeí-ant tragedie. Úpr, J.Bendy Poct c. Akademie. Roj 7. P. Gan^n: Noa-Noa _• s pnlohami. Peklad a úprava J. Marka 8. L. N. Zvina: Sl<w»nrképísni. Poctno Turkovou cenoa. Oprava grafická K' Kl 9. M.Rutte:yí«í- píMh lovka. Úprava J. Marka Louptxník • komedie. Úpr. J. apka. Poct c. Náprstkovou. Rozi 1 0. K. apek Ro» . •_ 11. F. X. Salda: Moderní literatura eská. Úprava grafická. . !2. Ot Storch-MarieD:///omp«neft'cAo- píbhy. Úprava a kresby J. apka K< K 3. M.iirlco: Cetta - básn. Úprava a kresby f.. V. Hrsky . . . .K( 14. H. apková: Malé dévU - kiha dtství. Úprava I. C^jpka . 15. V^bor z. básni Rich. Dehmela. Peklad Zd. Tlamicha. Úprava Sv.KIíni K( 16. J, A. Komenský: Smutng hlas. Kresby Fr. Bitka a úprava J. Marka . K( . . Kí 17. 1. apek: iVe/sjtromn#j« umám. Úprava, autorova . . Ki 18. r. X. Salda /n memoriam R. Svobodové. Úprava J. Bcoody Roí| .... 19. Ot Theer: Háje, kde $e tani. Úprava S/. KJíra 20. A. Novák : La Prague baroque. Peklad, J. Hrdinové. Úprava J. Marka K&" K^ 21. V. Mixa: Medvdi a ittnecnice • prosy. Úprava Sv. Klíj^a 22. M. Puiroanová-Hennerová: Povioi!%xmé^s/^^e^osa(£u. Úprava J. apka K& K» . . . 23. V. Dyk: Ondej a drak - Kra. Úprava Sv. KLVa .... . K.é 24. A. Novák: eské písemnictví s ptaí penpektivsf.VprtiVA Sv. Klira kolektivní drama. Úprava J. opka. IIÍ. vydáiu. ý 25. K. apek: Poctno I. státní cenou a ceaou Náprbtkovou ^''^ '

'"uíien;

.

mátnik

Jar.'

.

.

..... K

._

,

.

K

.

......

.

:

•

•

.....

i

...

:

.

,

.

.

.

.

.

.

..... .

RUR-

.

......

26. B. Stejskal: Trýznné mládi- hásné. Úprava Sv. Klíra, . . . 27. M. Rutte: Strach f duše - essaye. Úprava J. 28. j. Zrzavý : Jeníkovy pohádki/. Úprava autorova. Vázané 29. A. Skarvan : Zá/7Í*Jcy »o/ens)teAo /eitpra. Úprava Sv. Klíra. . 30. F. X. Salda Strom bolesti - básn. Úprava J. Bendy 31. J. Deml: Moji páe/e'. - Úprava Sv. Klíra 32. St K. Neumann: Sen o zástupu zoufajících. Úprava J. apka.

Kffl

apka

33. \.

Karásek ze Lvovic Gotická

34. 35. 36. 37. 38. 39.

Deml

:

:

.

Mnam

-

kniha

dtt^e • rotn.

lyriky,.

Úprava

.

.

Kíj

I

K^

F. Koblihy. Spisu sv.

Úprava Sv. Klíra

.

.

.

...

.

.

.KS

.

K^, . . . N. apek: 7>ú/t>/ie'povíútt:í/. -ÚpraVaJ.apjca Karásek ze Lvovic : Zazdná okna - básn. Úpr. F. Koblfliy. Spisu sv. IL KS E. Verhaeren fílip JI. - dramat, episoda. Peklad Ot FiscK«ra. Vázané K^ > . . K^ . Nejvyšší nadje - prózy. Úpfava J. Bendy J. Durych .

J.

:

<

:

apka

Nmec:

.

,

.

KS

.

.

.

Ki$

.

.

KJ

apka

43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51 c

•

Kí .

. Ze/ene úfemonífrace - básn. Úprava J, r. 40. F. X. Šalda: Zástupové- dramatická báse- Úprava grafická . 41. K. Storch: AT povs/án- román. Úpfava J. 42. A. Sova: Básníkovo jaro - básn. Úprava J. Zrzavéln.

5'?.

KS K$

,

......

:

I.

KJt Ki?

.

Kí Bí. apkové: Ze života hmytu * kómedic^Úpr. ákresby J.Capka. ill. vyd. Kí Lvovic Sodoma- básn. Úprava F. Koblihy. Spísfi sv. III. Kí J. Karásek ze KJ Ot Fischer Kruhy - básn. Úpravo grafická Kí Aemcno- lyrická trilogie. Úprava C. Boudy J. Kvapil KarasckzeLvovic:5e*iijnecons-Há8n.ÚpravaF.Koblihy..'>p,»v,jV'. K3 J. Ki . . H. apková Kolébka - kniha mateství. Úprava J. apka A. Novák: Krajané a sousedé - lit. studie. Unrava Sv. Klíra' . . . . Kí ze Lvovic Havorg se smrtí- básn.Úpv. F. Koblihy. Sp. sv. V. Kí J. Karásek A. Sova: Lyrika lásky a životu • básn. Úprava V. H.Brunnera. Díla sv.L Ki . Kí Bi. apkové Lásky hra osadná - koipcdie. Úprava J. apka . ^ ve.; l/'i;&ou'"''' '" "'i'" *^isn. Úpr.V.H.Prunnera.Dílasv. n. . Kí . rava V. H. Brunncra . . . . <: Podlí \[ rrK-Miri -/u - cykjus !)^í.ní Kresbv I. Zrzavého, A' ndymion • básn. Úp' .

.

:

.

:

.

:

.

:

.

:

.

:

.

.

KN

I

HY D N

umel ' román. ^kl.

J.

V

Úpreyra J.

apka KI

KjL . ,.. !o - hra. Peklad J. Hrdínc . .*. J. apka . váironie - román.Pekl. Evy Ruttové. Úprajm J. apka Kí ..

/i^n'n-w. Pr-lilatí ;..

U

.

K(''i

,

,

7.

M

'Riitk-lio

Knravn

T,

CstiiCB

.

Kl

L

Ch. Vildrac: Objeví/

VYDÁVÁ

Dr.

-

,

,

OT- ŠTORCH-MARIEN.

PRAHA

11

'\

.,

prosy. Prekiad J. Hrdinové. LiM-avu J.

apka.

.

VJ

PALACKÉHO NÁB.

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

PG 5003 N675

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

Novák, Arne

Krajané a sousedé