Nová úprava obchodního rejstříku v praxi Renáta Pešlová

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra obchodního práva

Diplomová práce

Nová úprava obchodního rejstříku v praxi Renáta Pešlová 2007

Čestné prohlášení „Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma : Nová úprava obchodního rejstříku v praxi zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny“.

………………………

1

Poděkování:

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce, paní doc. JUDr. Jarmile Pokorné, CSc., za odborné vedení a vstřícný a podnětný přístup nejen při zpracovávání mé diplomové práce, ale po celou dobu mého studia obchodního práva.

Velké poděkování patří mé mamince, JUDr. Jarmile Lipnické Pešlové, za obětavost, se kterou se mi po celý můj život věnuje.

2

I. Úvod I. 1 Uvedení do problematiky a systematika práce

Právní jistota a důvěra v podnikatelském prostředí je základem pro ekonomický rozvoj, nejen jednotlivých soukromých subjektů, ale i celé společnosti. Důvěra je právem vytvořitelná a vynutitelná pouze obtížně, ale právní jistota zajištěná kvalitní právní úpravou, její jednotná, kvalifikovaná a dobrá (ve smyslu principu dobré správy) aplikace může k této důvěře významně přispět. Obchodní rejstřík je jedním ze základních institutů, které mají zajistit transparentnost a bezpečnost podnikatelského prostředí. Měl by tedy sloužit především podnikatelům a veřejnosti vůbec. Realita však byla, díky nejasné a strohé právní úpravě, poněkud jiná. Zápisy v obchodním rejstříku mnohdy neodpovídají skutečnosti, pomalé řízení, jeho složitost a náročnost pro podnikatele a častá nepředvídatelnost rozhodnutí, způsobily, že je obchodní rejstřík vnímám spíše jako překážka ekonomického růstu. Tímto jsou mnohdy odrazováni i zahraniční investoři od hospodářského vstupu na český trh. Po dlouholetých diskuzích o podobě obchodního rejstříku bylo v roce 2005 přistoupeno alespoň k částečné změně systému, novelou provedenou zákonem č. 216/2005 Sb.1 Tímto zákonem bylo především nově upraveno rejstříkové řízení. Úplná rekodifikace hmotně i procesně právních norem bude součástí připravovaného nového kodexu soukromého práva. Ve své práci jsem se pokusila podat komplexní deskripci nové právní úpravy, přičemž jsem se v celém textu snažila poukazovat na možné, existující či přetrvávající problémy. V první kapitole jsem nastínila pojem obchodního rejstříku, základní principy a funkce, kterým slouží. Ve druhé kapitole má snaha směřovala k výstižnému popisu nového právního stavu. Ve třetí kapitole jsem pak více rozebrala vybrané problematické aspekty. V závěrečné části jsem se vyjádřila k souladu nové úpravy s požadavky práva Evropského společenství (dále jen ES), shrnula nedostatky úpravy, které stále přetrvávají a navrhla některé změny do budoucnosti. Vzhledem k nepřekročitelnému maximálnímu rozsahu práce jsem nerozebírala podrobněji všechny údaje zapisované do obchodního rejstříku, pokusila jsem se vybrat frekventované a ty, které v praxi činí největší potíže. Ze stejného důvodu jsem některé nedostatky právní 1

Zákon č. 216/2005 Sb, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů

3

úpravy pouze naznačila. Problematika obchodního rejstříku je úzce spojena s problematikou obchodních společností, tato by však už byla nad zadaný rámec mé práce a proto se jí dotýkám pouze okrajově. Při své práci jsem se snažila vycházet mimo jiné i z názorů odborné veřejnosti (advokátů a soudců), která je v praktickém kontaktu s touto problematikou. Zdrojem mi byly především jejich publikace v odborných periodikách. Dalšími významnými použitými prameny mi byla rozhodnutí soudů. Pokud je v této práci odkazováno na ustanovení zákona bez uvedení, o který zákon se jedná, je tím myšlen zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen ObchZ). Zákon č. 216/2005 Sb. je též označován jako Novela. Tato práce je zpracována k platnému právnímu stavu ke dni 1. 3. 2007. I. 1. Obecné vymezení obchodního rejstříku

Náš současný obchodní rejstřík vychází z principů konstituovaných na základě rakousko - uherského obecného zákoníku obchodního (1/1863 ř.z.), a jeho pojetí rejstříku jako veřejnoprávní evidence kupců a obchodních společností. Obchodní rejstřík (dále jen rejstřík) je veřejný seznam, do kterého zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích nebo o organizačních složkách jejich podniků. Nedílnou součástí rejstříku je sbírka listin. Zákonem, který určuje povinně zapisované údaje a osoby, je především ObchZ, který dále odkazuje na zvláštní zákony, které stanoví konkrétní osoby a údaje zapisované nad rámec ObchZ (např. zákon č. 569/1991 Sb., o pozemkovém fondu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 280/1992, o zaměstnaneckých pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů a mnohé další). Do rejstříku mohou být zapsány pouze údaje požadované zákonem. V praxi však rejstříkové soudy tuto zásadu nerespektovaly absolutně. Proto lze nalézt zapsané i údaje, skutečnosti, jejichž zápis nebyl zákonem stanoven, resp. dovolen, což ale mohlo mít i pozitivní dopad, např. pokud jde o údaje o přechodu majetku státních podniků v rámci tzv. velké privatizace2. Stejně tak se zapisují pouze ty subjekty, o nichž to stanoví zákon. Lze rozlišit obligatorně a fakultativně zapisované subjekty (viz kap. II. 1. 3). Od 1. 1. 2007 je rejstřík veden v elektronické podobě, taktéž návrhy na zápis a listiny uchovává rejstříkový soud pouze v této podobě, ledaže to charakter takové listiny neumožňuje

2

Holejšovský, J. Obchodní rejstřík a další rejstříky vedené soudy. Praha : C.H. Beck, 2003, s. 3

4

(§ 33 odst. 3). Způsob, jak naložit s písemnostmi po jejich převedení, určilo Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou č. 562/2006 Sb.,o digitalizaci obchodního rejstříku.3

I. 3 Funkce a účel

Základním účelem rejstříku je zajištění právní jistoty, a to ve třech dimenzích. Prvé dvě lze vyčlenit podle okruhu chráněných osob, těmi jsou třetí osoby, u kterých je tak činěno prostřednictvím principu materiální publicity, druhým okruhem jsou pak zapisované osoby. Třetí dimenzí je princip formální publicity, tedy veřejnost rejstříku. Tento prvotní účel rejstříku se promítá do jeho dvou základních funkcí, vytvořit a uchovávat evidenci podnikatelů a vybraných údajů o nich a zajištění dostupnosti určitých údajů, tj. publicitu rejstříkových zápisů. K těmto přistupuje funkce třetí, a to zajistit preventivní i následnou kontrolu některých právně významných skutečností a právních úkonů podnikatelů rejstříkovými soudy4. Do rejstříku se zapisují údaje důležité z hlediska ochrany účastníků obchodních vztahů. Proto je veřejně přístupný veškeré veřejnosti a poskytuje tak právní jistotu, ohledně v něm zapsaných údajů, potřebnou pro závazkové vztahy, a tedy kvalitně fungující tržní prostředí. Je tak nutnou bezpečnostní pojistkou, jejímž základním smyslem je zajistit transparentnost podnikatelského prostředí, tedy zprostředkovat údaje podstatné pro jednoznačnou identifikaci a pro zjištění důvěryhodnosti obchodního partnera. Neposkytuje však ochranu pouze třetím osobám. Vzhledem k možné složitosti vnitřních vztahů, především v kapitálových společnostech, slouží publikace významných rozhodnutí orgánu společnosti i jako kontrola těchto orgánů a přispívá tak k ochraně oprávněných zájmů společníků, resp. akcionářů. Stejně tak z dokumentů založených ve sbírce listin může osoba účastnivší se na společnosti získat informace, pokud jí je společnost (třeba protiprávně) odmítá poskytnout, např. úplné znění stanov apod. Informační funkce rejstříku, poskytování pravdivých a správných informací, je zajišťována povinností zapsaných subjektů bezodkladně podat návrh na zápis (§ 32 odst. 3), a předložit listiny, jenž se zakládají do sbírky listin (§ 38k odst. 1), a možností donucení ke splnění těchto povinností ze strany rejstříkového soudu (§ 29 odst. 6, § 200de zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen OSŘ). Informační funkci plní i 3

Při tomto určení bylo nutné zohlednit dvě základní hlediska, hospodárnosti a účelnosti. Skartováním listin sice odpadnou náklady na jejich skladování, ale nelze vyloučit chybu při elektronizaci jejich obsahu. Zmíněná vyhláška stanoví, že listinná podání a nosiče dat se po 6 měsících skartují. 4 Dvořák, T. Akciová společnost a Evropská akciová společnost. Praha : ASPI, a.s., 2005, s. 55

5

vůči jiným státním orgánům, které mají zpětnou povinnost upozornit rejstříkový soud na neshodu mezi skutečným stavem a stavem zápisu v rejstříku. Další z funkcí je korektivní. Touto je alespoň částečně zajištěna platnost základních právních úkonů týkajících se společnosti. I když byl Novelou zúžen věcný rozsah přezkoumávání návrhů na zápis a řízení před rejstříkovým soudem už není nadále plně ovládáno inkviziční zásadou, je tato funkce nadále zachována, např. zákonnými požadavky na doložení zápisu příslušnými listinami. Smyslem této funkce by mělo být autoritativní potvrzení platnosti úkonu, aniž by o tomto musel být veden spor, např. zápis vzniku společnosti. To odpovídá pojetí rejstříku jako administrativní agendy. Poslední částí stěženích funkcí sloužících k zajištění právní jistoty, je tak tedy to, že prostřednictvím zápisů do rejstříku dochází ke kontrole platnosti právní úkonů. V případě jejich neplatnosti nebudou zapsány, u tzv. konstitutivních zápisů tedy nedojde ani k jejich účinnosti. I přes částečné zavedení registračního principu, jsou dle mého nastíněné funkce rejstříku zachovány. Rejstříkový soud stále věcně přezkoumává některé skutečnosti, popřípadě je jeho věcný přezkum nahrazen presumpcí správnosti veřejných listin, tedy notářských zápisů. A dělení na konstitutivní a deklaratorní zápisy zůstalo zachováno.

I. 4 Princip publicity

Hlavní účel rejstříku, právní jistota nutná pro pružný a bezpečný obchodní styk, je zajišťován především principem publicity, jenž ovládá jeho zápisy. Tento princip je složen ze dvou aspektů, formálního a materiálního.

I. 4. 1 Princip formální publicity Tento princip je projevem veřejnosti rejstříku. Rejstřík je tedy veřejným seznamem, který je každému přístupný (§ 28 odst. 1). Každý má právo do něj nahlížet, pořizovat si z něj kopie či výpisy. Toto právo je ještě rozšířeno požadavky acquis communautaire, kdy je od 1. 1. 2007 rejstřík veden elektronicky a dokumenty založené ve sbírce listin se převádějí do této podoby, a jsou tudíž přístupné na internetu. Přístup k rejstříku nesmí být zpoplatněn, lze požadovat jedině úhradu správních nákladů (čl. 3 odst. 3 První směrnice5). Realizace těchto

5

První směrnice Rady 68/151/ES,ze dne 9. března 1968 o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření

6

oprávnění samozřejmě podléhá určitým technickým pravidlům, nahlížet, pořizovat si opisy a výpisy lze jen v úředních hodinách a pod dozorem pověřeného pracovníka (místnosti soudu k tomu určené musí být zřetelně označeny a uvedeny na orientační tabuli soudu, § 8 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů). Samotné fyzické nahlížení neztratí smyl ani po provedené digitalizaci sbírky listin, neboť je povinnost převést do elektronické podoby pouze dokumenty založené od 1. 1. 1997, a navíc některé listiny jsou po převedení do této podoby špatně čitelné. A některé listiny nelze převést bez ztráty jejich důkazní či jiné hodnoty, např. notářské zápisy či listiny obsahující úředně ověřený podpis. Veřejně přístupný je vlastní rejstřík a sbírka listin, ne však rejstříkový spis. Nahlížení do něj se řídí obecným ustanovením § 44 OSŘ6. Rejstříkový soud vydává na žádost částečný nebo úplný opis zápisu nebo listiny uložené ve sbírce listin, nebo tzv. negativní potvrzení, tedy potvrzení, že určitý údaj v rejstříku není (dále jen opis). Opis je primárně vydáván jako úředně potvrzený, pokud není v žádosti výslovně uvedeno, že je požadován opis úředně neověřený (to je třeba si uvědomit, neboť poplatky za úředně ověřený opis nejsou právě zanedbatelné). Pokud žadatel požaduje listinný opis, i to musí uvést v žádosti, jinak mu bude vydán opis v elektronické podobě. Pokud tedy není v žádosti uvedeno nic jiného, vydává se úředně ověřený opis v elektronické podobě, to neplatí, pokud žadatel nepodal žádost opatřenou zaručeným elektronický podpisem, v tom případě se mu vydá opis úředně neověřený7. Další výjimkou je opis o skutečnostech a listinách uložených ve sbírce listin před 1. 1. 1997, kdy se opis vydá elektronicky pouze v případě, že daná listina je převedena do elektronické podoby. Ustanovení § 28 odst. 3 upravující vydávání opisu v elektronické podobě je formulováno tak, že při čistě gramatickém výkladu je vlastně vyloučena možnost písemně požádat o úředně ověřený elektronický opis8. Za vydání opisu je rejstříkový soud oprávněn požadovat úhradu, tato úhrada, ale nesmí převýšit správní náklady (čl. 3 odst. 3 První směrnice), v zákoně je toto pravidlo formulováno ještě jednoznačněji jako výše skutečných a účelných administrativních nákladů (§ 28 odst. 6), ovšem dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, cena za jednu stranu neověřeného výpisu činí 50 Kč. Což je dle mého názoru s výše uvedenou limitací v rozporu.

6

Předseda senátu povolí, jiným osobám než účastníkům řízení, nahlédnutí nebo pořízení opisu (výpisu), pokud na tom prokáže daná osoba právní zájem nebo proto má vážný důvod. 7 § 28, ve kterém je vydávání opisů upraveno, je značně chaotický. 8 Štenglová, I. Obchodní rejstřík po novele. Praha : ASPI, a.s., 2005, s. 21

7

Projevem principu formální publicity je i povinnost rejstříkového soudu provedení zápisů zveřejňovat. O tom více v kap. I. 5. Důležitost úředně ověřených opisů vzroste v důsledků nové procesní úpravy, kdy se v podstatném množství případů nebude vydávat usnesení o povolení zápisu skutečnosti do rejstříku, podnikatel nebude tudíž disponovat jiným důkazem o provedení zápisu.

I. 4. 2 Princip materiální publicity Princip materiální publicity, jinak též princip veřejné víry, je upraven v § 29, vychází z premisy, že zápisy v rejstříku jsou úplné a pravdivé. Má dvě složky, pozitivní a negativní, které se však navzájem v jednotlivých zákonných ustanoveních prolínají a nelze je od sebe striktně oddělit. Pozitivní stránka materiální publicity vychází z právní konstrukce, jejíž podstata spočívá v tom, že určitá právní skutečnost nabývá účinků vůči třetím osobám publikací v rejstříku a zásadně nemá takové účinky dříve9. Tedy, že skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne jejich zveřejnění (§ 29 odst. 2). Dnem zveřejnění je pak den publikace zapsané skutečnosti v Obchodním věstníku, případně den publikace oznámení, že daná skutečnost byla zapsána. To má význam především u deklaratorních zápisů. Tato ochrana se však vztahuje pouze na osoby, které nevěděly o dané skutečnosti dříve, vůči těmto je daná skutečnost účinná od toho okamžiku, kdy se o ní dozvěděly. Prokázat, že tomu tak bylo, však musí zapsaná osoba. Dále se tento princip rozvíjí ze strany zapsané osoby, která vůči třetím osobám může namítat údaje a obsah listin, jejichž zveřejnění zákon ukládá, až od okamžiku jejich zveřejnění, opět s tou výjimkou, že prokáže, že třetí osoba o nich věděla dříve (§ 29 odst. 3). Toto ustanovení by se dalo zahrnout i pod negativní stránku materiální publicity10. Negativní stránka materiální publicity chrání třetí osoby, které jednají v důvěře ve správnost, pravdivost a úplnost zápisů v rejstříku, tím že zákon v § 29 odst. 1 stanoví, že proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, nemůže ten, jehož se zápis týká, namítat, že tento zápis neodpovídá skutečnosti. Jestliže určité údaje zapsány být měly a nejsou, je pro třetí osoby rozhodný stav zapsaný (pokud by se neuplatňoval tento princip, postrádal by rejstřík svůj hlavní účel). Osoba jedná v důvěře v zápis, pokud neví, že zápis neodpovídá skutečnosti. Negativní stránka principu materiální publicity rejstříku působí

9

Pelikánová, I. Obchodní právo. I. díl. Praha : ASPI, a.s., 2005, s. 443 Srov. Štenglová, I. Obchodní rejstřík po novele. Praha : ASPI, a.s., 2005, s. 23

10

8

objektivně, bez ohledu na zavinění11. Stíhá tedy podnikatele nezávisle na tom, zda rozpor mezi zápisem a skutečností způsobil, nebo o něm věděl. Nelze se však dovolávat takového zápisu, který je zjevně v rozporu se zákonem12. Z této stránky materiální publicity jsou stanoveny určité výjimky, jedna v už zmíněném § 29 odst. 3 větě první. Další odchylku lze nalézt v jeho druhé větě a to, že se zapsaná osoba nemůže dovolávat zveřejňovaných údajů a obsahu listin vůči třetím osobám dokonce ještě do šestnáctého dne po zveřejnění, pokud o nich tyto osoby nemohly vědět. V tomto případě je však důkazní břemeno na straně třetí osoby. Mělo by jít o objektivní důvod. Postavení třetích osob je ještě posíleno ustanovením odstavce pátého § 29, který jim umožňuje dovolávat se i nezveřejněných údajů a obsahů listin, pokud jim nezveřejnění neodjímá účinnost. Tento odstavec se tedy vztahuje pouze na deklaratorní zápisy. Problémy, které by mohly vzniknout nesouladem mezi zápisem v rejstříku a zveřejněnými údaji, řeší § 29 odst. 413. V takovémto případě se zapsaná osoba nemůže dovolat vůči třetím osobám zveřejněného znění, třetí osoba se ho dovolávat může, pokud zapsaná osoba neprokáže, že třetí osoba znala zapsané údaje. Nesoulad uložených listin se zveřejněným zněním nebude příliš častý, protože v Obchodním věstníku se zveřejňuje pouze oznámení o uložení listiny, pokud navrhovatel nepožádá o něco jiného. V reakci na požadavky novelizované První směrnice je zavedena možnost ukládat do sbírky listin i listiny v jazyce členského státu Evropské unie (dále jen EU), a pro tyto případy platí specifické pravidlo pro rozpor údajů v nich obsažených, s údaji zveřejněnými v českém znění. V takovém případě se třetí osoby mohou dovolávat cizojazyčné verze, s výhradou, že jim bude prokázáno, že o rozporu věděly. Pokud půjde o cizojazyčnou verzi v jazyce třetí země (nečlenského státu EU) je vždy relevantní pouze česká verze, třetí osoby se nemohou dovolávat cizojazyčné verze, i když o rozporu nevědí. Princip materiální publicity se nevztahuje na všechny zápisy v rejstříku, výjimky jsou stanoveny zvláštními zákony. Průlomem do materiální publicity je např. okamžik účinnosti zavedení nucené správy u bank, družstevních záložen, pojišťoven a investičních společností či fondů. Obecně tedy účinky nucené správy nastávají vůči každému ode dne jejich zavedení, nejsou vázány na zápis do rejstříku (půjde o deklaratorní zápisy).

11

Holejšovský, J. Obchodní rejstřík a další rejstříky vedené soudy. Praha : C.H. Beck, 2003, s. 58 : Judikát R 5/2000 12 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 5. 2000, sp. zn. 32 Cdo 2644/99 13 Bylo vypuštěno původní ustanovení § 28 odst. 5 týkající se rozdílu mezi zveřejněnými a zapsanými údaji organizační složky zahraniční osoby, domnívám se však, že stávající § 29 odst. 4 a 7 je dostačující.

9

Materiální publicita je dále specificky rozvedena v ustanovení § 30 odst. 1 a 2. Jedná se o ochranu právní jistoty ohledně zapsaných orgánů právnických osob. V prvním odstavci je řešena situace, kdy do funkce opravňující zavazovat za společnost (statutární orgán, likvidátor) byly zvoleny osoby, u kterých je dána překážka výkonu funkce, tedy že zvolení (jmenování) bylo nicotné, nebo neplatné pro neplatnost usnesení valné hromady, jímž byla zvolena, a takováto osoba byla zapsána do rejstříku. Od okamžiku zveřejnění zápisu se nelze vůči třetím osobám dovolávat toho, že daná osoba není statutárním orgánem (likvidátorem) nebo jeho členem, z důvodů porušení právních předpisů, společenské smlouvy nebo stanov při jeho volbě nebo jmenování. S tou typickou výhradou, že zapsaná osoba prokáže, že třetí osoba o porušení věděla14. Výše řečeným není omezeno právo domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady či členské schůze, která danou osobu jmenovala nebo zvolila dle § 131, § 183 či § 242. Obdobné pravidlo bylo před Novelou obsaženo v § 27 odst. 6 a oproti předchozímu znění došlo ke změně předposlední věty, kdy původně jasná formulace: „ledaže je prokázáno“, byla nahrazena: „ledaže zapsaná osoba prokáže“. Dle mého názoru, lze z nynější formulace vyvozovat širší možnost způsobu prokazování námitky o vědomosti třetí osoby než jen v řízení ve věcech obchodního rejstříku nebo v řízení o neplatnosti usnesení valné hromady. Domnívám se, že by bylo možno namítat a prokazovat i v rámci řízení vedeného na neplatnost smlouvy uzavřené s neplatně zvoleným jednatelem, jako součást důkazního břemene v rámci tohoto sporu, protože nejsem přesvědčena, že současná formulace explicitně vyžaduje autoritativní potvrzení o vědomosti třetí osoby15. Ovšem možnost námitky zapsaná osoba ztratí, pokud bude pravomocně rozhodnuto o tom, že nebyl porušen zákon, společenská smlouva ani stanovy při volbě či jmenování. Jestliže bude později prokázána neplatnost nebo nicotnost volby či jmenování, provede se výmaz takovéto osoby, s účinky ex nunc. Prokázáním se myslí pravomocné rozhodnutí soudu. Rejstříkový soud by pak zahájil řízení bez návrhu dle 200b odst. 1 věty druhé OSŘ. Pokud by tedy jednatel či člen představenstva byl zapsán na základě neplatného usnesení valné hromady a neplatnost tohoto usnesení by nebyla vyslovena soudem, na základě návrhu dle § 131 odst. 1 nebo 2, a lhůty tam stanovené pro uplatnění žaloby by uplynuly, nelze provést výmaz zapsaného statutárního orgánu. Jiná situace by nastala, pokud by zvolení či jmenování bylo

14

Toto ustanovení je formulováno šířeji než obecná materiální publicita (§ 29 odst. 1 a 3), protože směřuje proti každému, kdo by se chtěl neplatnosti dovolávat. 15 Odlišný názor viz Kobliha I., Kalfus J.,Krofta J., Kovařík Z., Kozel R., Pokorná J., Svobodová, Y. Obchodní zákoník, úplný text zákona s komentářem. Praha : Linde a.s., 2006, s. 64

10

nicotné, protože osoba nebyla vůbec způsobilá k výkonu funkce (§ 194 odst. 7), pak může rejstříkový soud rozhodnout o výmazu za podmínek a v řízení dle § 131 odst. 9. V druhém odstavci jsou vymezeny důsledky, jestliže návrh na zápis osoby zvolené či jmenované jako orgán společnosti, do rejstříku bude zamítnut. V takovémto případě se volba (jmenování) považují za neplatné ex tunc. Práva třetích osob nabytá v dobré víře tímto nejsou dotčena. Právnická osoba však nemůže tuto neplatnost vůči nikomu uplatňovat až do okamžiku zveřejnění zamítavého rozhodnutí rejstříkového soudu. Toto pravidlo bylo zavedeno zákonem č. 370/2000 Sb16. a vyplnilo do té doby faktickou mezeru v právu, která činila v praxi značné potíže. Je otázkou, zda stejné účinky bude mít i odmítnutí návrhu17. Dle mého názoru by tento extenzivní výklad nebyl správný, a to zvláště v situaci nynějšího formalizovaného řízení před rejstříkovým soudem, protože odmítnutí návrhu nezakládá překážku rei iudicate a lze tudíž podat návrh znovu, se zhojením původně vytýkaných vad. Zamítavým rozhodnutím je tedy nutné rozumět meritorní rozhodnutí ve věci.18 S principem publicity souvisí, s ohledem na právní jistotu ne méně významná, zásada, že po vzniku společnosti (tedy konstitutivním zápisu), nelze zrušit rozhodnutí, jímž se zápis společnosti povolil19, nelze se domáhat určení, že společnost nevznikla. Nelze tedy zvrátit zápis společnosti do rejstříku, zrušit společnost ex tunc a nastolit stav jako by společnost nikdy neexistovala. Prohlásit za neplatnou lze společnost pouze rozhodnutím s účinky ex nunc a pouze v případech zásadního porušení práva při zakládání a vzniku20. Ke dni právní moci rozhodnutí o neplatnosti společnosti, vstupuje společnost do likvidace. Třetí osoby, které vstupovaly se společností do právních vztahů jsou chráněny, protože právní vztahy, do kterých společnost vstoupila ani ty, které činí v likvidaci, nejsou prohlášením o neplatnosti dotčeny. Podkladem pro zápis je rozhodnutí soudu o neplatnosti. Eurokonformním výkladem

16

Zákon č. 370/2000 Sb, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů 17 Srov. Štenglová, I. Obchodní rejstřík po novele. Praha : ASPI, a.s., 2005, s. 27 18 Shodně Holejšovský, J. Obchodní rejstřík a další rejstříky vedené soudy. Praha : C.H. Beck, 2003, s. 85 19 Takovýmto zápisem bude i zápis obnovy společnosti do rejstříku na základě rozhodnutí, jímž se zrušuje zápis o výmazu společnosti z rejstříku, viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2004 29, sp. zn. Odo 1154/2003 20 Toto je v návaznosti na První směrnici stanoveno v § 68a.Výčet důvodů pro prohlášení neplatnosti je taxativní.

11

je nutno dojít k tomu, že dané pravidlo se vztahuje i na tzv. přímé zápisy provedené bez vydání rozhodnutí, nově zavedené Novelou.

I. 5 Zveřejňování, oznamování

I. 5. 1. Zveřejňování Publicita rejstříku a jeho informativní funkce se naplňuje povinným zveřejňováním údajů a skutečností do něj zapisovaných, či oznámením o uložení listiny do sbírky listin. Základní povinnost zveřejňování je uložena rejstříkovému soudu ObchZ v § 27 odst. 4, tato povinnost je splněna zveřejněním v Obchodním věstníku, ten je upraven, stejně jako rozsah a způsob zveřejňování, na základě zákonného zmocnění v § 27 odst. 5, nařízením vlády č. 503/2000 Sb., o Obchodním věstníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen nař. vl. o OV) . Tuto povinnost má rejstříkový soud vždy, ledaže zákon zveřejnění ukládá někomu jinému. Zveřejňují se tedy zápisy v rejstříku, uložení listiny do sbírky listin a jiné údaje a skutečnosti netýkající se přímo rejstříku. Z hlediska míry zveřejňovaných údajů se rozlišuje zveřejňování obsahu údajů či skutečností, nebo oznámení o tom, že některá skutečnost nastala. Z hlediska obsahu zveřejňovaných úkonů lze konstatovat zveřejnění : obsahu zápisu v rejstříku, obsahu listiny uložené do sbírky listin, oznámení o provedení zápisu, oznámení o uložení listiny do sbírky listin. Lze rozlišit tři skupiny zveřejňování v Obchodním věstníku. Jedná se o údaje v případech kdy tak stanoví ObchZ, skutečnosti v řízení o konkursu nebo vyrovnání, o nichž tak stanoví zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů a dále pak jiná oznámení a údaje, pokud tak požaduje zvláštní zákon (např. 199/1994 Sb., o zadávaní veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů). Pokud se jedná o údaje stanovené ke zveřejňování ObchZ, jsou vyjmenovány v § 3 nař. vl. o OV. Zveřejňuje se obsah vybraných zápisů v rejstříku. Na žádost navrhovatele uvedené v návrhu na povolení zápisu, je možné tzv. zkrácené oznámení. V takovém případě se zveřejní pouze údaj o tom, že byl povolen zápis, rejstříkový soud, den zápisu a spisová značka, pod níž je veden rejstříkový spis. Opačný přistup je zvolen u ukládaných listin, u nichž se zveřejňuje pouze oznámení o jejich uložení a na výslovnou žádost může být současně s oznámením o uložení zveřejněn i obsah dané listiny. Nově je zavedena povinnost zveřejnit v Obchodním věstníku účetní závěrku, pokud podléhá ověření auditorem. Účetní jednotka, která takovou povinnost má, tak musí učinit na 12

své náklady. Doposud byla publikace zajišťována zveřejněním oznámení o uložení účetní závěrky do sbírky listin. Vzhledem k tomu, že sbírka listin je nyní vedena v elektronické podobě, je tato povinnost zbytečnou zátěží pro podnikatele. Subjektem, kterého stíhá povinnost zveřejňování, je především rejstříkový soud, v určitých zákonem daných situacích jsou ale jimi samy zapsané osoby. Do 31. 1. 2001 byla jejich povinnost stanovena duplicitně, změna byla provedena zákonem č. 501/2001 Sb. Po této novele rejstříkový soud zveřejňuje zápis, ledaže je taková povinnost uložena zákonem někomu jinému21. Rejstříkový soud musí zapsanou skutečnost zveřejnit bez zbytečného odkladu od faktického provedení zápisu, tato pořádková lhůta stanovená ObchZ je konkretizovaná v nař. vl. o OV na dva týdny. Ve skutečnosti ale rejstříkový soud předává informace redakci Obchodnímu věstníku jako externímu odběrateli pomocí internetové sítě každý pracovní den ve formě aktualizačního souboru. Pro jiné povinné subjekty je lhůta pro zveřejnění určena v ustanoveních, které jim ukládají povinnost publikace. Účinky zveřejnění jsou obsahem materiální publicity (zveřejnění zásadně zakládá účinnost vůči třetím osobám), a jsou někdy též rozhodné pro běh lhůt, které mohou počínat okamžikem zveřejnění rozhodné skutečnosti. Nezveřejnění odnímá účinnost některým listinám ukládaným do sbírky listin, nemohou tedy nastat zákonem předpokládané skutečnosti. Může jít o tyto případy: smlouva o nájmu podniku nemůže nabýt účinnosti před zveřejněním jejího uložení do sbírky listin; mimo stojící společníci jsou oprávněni domáhat se žalobou určení výše přiměřeného vyrovnání ve lhůtě 3 měsíců po zveřejnění uložení do sbírky listin smlouvy o převodu zisku; zveřejněním uložení ovládací smlouvy běží lhůta pro uplatnění práva požádat o uzavření smlouvy o úplatném převodu atd. Od zveřejnění, jímž se v rámci ObchZ rozumí publikace v Obchodním věstníku, je třeba odlišovat uveřejnění, kterým je míněna povinnost informovat určitý okruh osob přiměřeným způsobem, těmto osobám dostupným (např. uveřejnění pozvánky na valnou hromadu akciové společnosti alespoň v jednom celostátním deníku). V Obchodním věstníku se mohou uveřejňovat údaje v těch případech, kdy je stanovena povinnost uveřejnění, ale není stanoven jeho způsob. Dále se v něm mohou uveřejňovat rozsudky v obchodním věcech, kterými bylo přiznáno právo na uveřejnění a také oznámení nebo rozhodnutí správních úřadů týkajících se podnikatelů.

21

Např. představenstvo akciové společnosti je povinno zveřejnit usneseni valné hromady o snížení základního kapitálu, účastníci smlouvy o převodu či pronájmu podniku musí zveřejnit uložení návrhu této smlouvy do sbírky listin, nebo různé povinnosti v případě fůzí.

13

Na komunitární úrovni se publikuje v Úředním věstníku Evropského společenství, nezveřejňuje se v něm však ve stejném rozsahu jako v národních věstnících, ale pouze vybrané údaje o specifických subjektech (např. o evropské společnosti).

I. 5. 2. Oznamování Údaje, které je rejstříkový soud povinen zveřejňovat, také musí do jednoho týdne od zápisu oznámit příslušnému finančnímu orgánu, orgánu státní statistiky a orgánu, který vydal živnostenské nebo jiné podnikatelské oprávnění. Na rozdíl od předchozí právní úpravy oznamuje všechny povinně zveřejňované údaje (i uložení listiny). Je otázkou zda je to záměr nebo legislativně technické nedopatření. Tato informační povinnost rejstříkového soudu se nijak nedotýká povinností zapsaných subjektů, např. povinnosti registrace k dani z příjmu. Rejstříkový soud informuje též Českou advokátní komoru o zápisu zahraniční právnické osoby poskytující právní služby (její organizační složky, podniku) nebo o přemístění jejího sídla na území České republiky (dále jen ČR).

14

II. Platná hmotněprávní a procesněprávní úprava II. 1 Zápisy v obchodním rejstříku

II. 1. 1 Charakter zápisů Zápisy do rejstříku jsou dvojího charakteru, liší se od sebe podle povahy účinků, které jsou způsobilé vyvolat, na konstitutivní a deklaratorní. Konstitutivní zápisy jsou takové, na jejichž provedení je vázána právní relevance dané skutečnosti či úkonu (hmotněprávní účinky jsou podmíněny zápisem). Skutečnosti zapisované tímto typem zápisu se zakládají, mění nebo zanikají okamžikem zápisu do rejstříku, hovoříme o účincích ex nunc, tzn. ode dne zápisu. Lze zde sledovat dvoufázovost, kdy v prvním kroku dojde platně k určité právní skutečnosti, která je jednou z podmínek zápisu (např. uzavření společenské smlouvy), ale právní účinky (např. vznik společnosti) nastanou až provedením zápisu. Mezi tyto zápisy patří např. tzv. prvozápis právnické osoby (tedy její vznik), zápis prokury, zvýšení základního jmění, zastavení obchodního podílu společníka společnosti s ručením omezeným (dále jen s. r. o.), zápis obchodní firmy. Na rozdíl od dřívější úpravy už nemá konstitutivní účinky zápis sídla (od 31. 12. 2002) a zápis likvidátora (od 1. 1. 2001). Deklaratorní povahu pak mají zápisy takových skutečností, jejichž účinky nastávají bez podmínky provedení zápisu, jsou tedy platné a účinné ex tunc. Deklaratorním zápisem se daná skutečnost, která vznikla dříve, pouze zaznamená, autoritativně se stvrzuje existující stav. Dovodit, které zápisy mají deklaratorní nebo konstitutivní účinky, je nutno konkrétně z příslušného ustanovení zákona, které ukládá povinnost zápisu. Konstitutivní účinky mají pouze ty zápisy, o kterých to je výslovně stanoveno, všechny ostatní jsou zápisy deklaratorní22. Rozlišování má i praktický význam, právě s ohledem na účinnost jednotlivých úkonů. Tak např. zápis splacení vkladů u s.r.o. je konstitutivní, z hlediska ručení společníka je tak nerozhodné, že svůj vklad již splatil, dokud nebylo splacení zapsáno, může třetí osoba požadovat ručení za závazky společnosti do výše jeho nesplaceného vkladu zapsaného do obchodního rejstříku (§ 106 odst. 2), je tedy rozhodující stav zapsaný a ne faktický23. 22

Viz Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 113/2000 Jinak by tomu bylo v situaci jak je vymezena v rozhodnutí Krajského soudu v Brně, ze dne 7. 8. 2001, sp. zn. Ca 213/2000, kdy chyběla rubrika týkající se výše nesplaceného vkladu každého společníka, protože jednatel předmětné společnosti neuvedl zápis v podnikovém rejstříku do souladu s obchodním zákoníkem (po jeho účinnosti 1.1. 1992) a rovněž ani rejstříkový soud nevyzval subjekt k opravě zápisu. Pak nelze vyjít ze stavu rejstříkového, ale je třeba vyjít z faktického stavu. „Žalovaný proto musí zjistit, jaká je výše nesplaceného vkladu žalobce z jiných důkazů, přitom se bude také muset zabývat jeho tvrzením, že svůj vklad splatil v plné výši a také důkazy, kterými žalobce toto své tvrzení doložil.“ 23

15

Od účinků ve smyslu rozlišování deklaratorních a konstitutivních zápisů, je třeba odlišit účinky zápisů jako takových. Tím je myšlena pozitivní materiální publicita, tedy že zápis způsobuje účinnost zapsaných skutečností vůči třetím osobám, avšak zásadně až ode dne jejich zveřejnění. Z hlediska účinků je nutno rozlišit den zápisu do rejstříku a den faktického provedení zápisu. Pro právní účinky je rozhodující den zápisu, protože od něj se odvozují účinky zapisované skutečnosti. Den zápisu může být navrhnut v návrhu na zápis, pak bude dnem zápisu den navržený, pokud nebude předcházet dni provedení zápisu24. Pokud se o zápisu rozhoduje usnesením, pak je dnem zápisu den právní moci usnesení. Touto novou formulací OSŘ byl vyřešen přetrvávající problém předchozí úpravy, kdy soud v usnesení o povolení zápisu měl též uvést den zápisu, přičemž tento den nastal až v budoucnu právní mocí daného usnesení a nebyl tedy v době vydání rozhodnutí ještě znám. Se dnem zápisu spojuje ObchZ v jednotlivých svých ustanoveních ještě další specifické účinky (většinou s konstitutivními zápisy). Například obchodní společnost vzniká dnem, ke kterému byla zapsána do rejstříku, a zaniká ke dni výmazu. Na den zápisu se také váže zveřejnění a oznámení dle § 27 odst. 4 a 5 a § 769.

II. 1. 2 Předmět zápisů Do rejstříku se zapisují jednak subjekty, a jednak údaje o těchto subjektech. Informační funkci ještě doplňují povinně zakládané dokumenty do sbírky listin. Okruh zapisovaných údajů a subjektů je taxativně vymezen zákonem (ObchZ a zvláštními zákony) a rozšiřován či zužován může být opět toliko zákonem. Zapsat nad zákonný rámec nelze ani údaje, které by požadoval zapsaný subjekt. Stejně tak nelze zapsat osobu, které to zákon neukládá nebo nedovoluje (nelze tak např. zapsat občanské sdružení25, ani pokud v souladu se zákonem vykonává podnikatelskou činnost).

II. 1. 3 zapisované subjekty Zapisovány jsou osoby, kterým to zákon ukládá, tedy stanoví povinnost takovou osobu zapsat (obligatorně zapisované osoby) a osoby, kterým to zákon umožňuje (fakultativně zapisované osoby). Lze rozlišit ještě skupinu podmíněně obligatorně zapisovaných osob, které mají povinnost zápisu, pokud naplní zákonem předpokládanou skutečnost.

24 25

Provedení zápisu ve smyslu povolení zápisu dle § 31 odst. 4 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. Odo 825/2002

16

Obecně lze říci, že zapisovanými subjekty jsou podnikatelé. Ovšem ne všichni podnikatelé mají povinnost se zapsat a do rejstříku se zapisují i od podnikatelů odlišné subjekty (např. státní fondy, Česká tisková kancelář a mnohé další). Kromě těchto subjektů se v některých případech zapisují organizační složky jejich podniků. Před novelizací byl základní okruh zapisovaných osob vymezen v § 3, obsah toho ustanovení byl lépe systematicky zařazen do hlavy III ObchZ, která upravuje rejstřík. Základní okruh je tedy nyní vymezen § 34. Podle tohoto ustanovení se zapisují : •

Obchodní společnosti a družstva

•

Zahraniční osoby podle § 21 odst. 4

•

Fyzické osoby, které jsou podnikateli a jsou občany České republiky nebo některého z členských států EU nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, pokud o zápis požádají, nebo mají povinnost zápisu stanovenou zákonem

•

Jiné osoby, stanoví –li povinnost jejich zápisu zvláštní právní předpis

Zapisují se všechny obchodní společnosti i družstva. A to i v případě, že jsou založeny k nepodnikatelským účelům. Zápis je předpokladem nabytí právní subjektivity a kromě jiných důsledků se osoby tímto zápisem stávají podnikateli. Trochu zvláštním případem je státní podnik, kterému je povinnost zápisu sice uložena zvláštním zákonem (zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů), ale ObchZ stanoví některé specifické údaje, které se zapisují do rejstříku. Další právnické osoby zapisované podle zvláštních zákonů, mohou mít stanoveny obligatorní formu obchodní společnosti nebo družstva (banky, pojišťovny) a povinnost zápisu by jim vznikla i bez zvláštní úpravy, a nebo se jedná o zvláštní druhy právnických osob. Takovými jsou např. státní podniky, Česká národní banka, Pozemkový fond a další. Na tyto zvláštní druhy se může subsidiárně vztahovat režim některé obchodní společnosti nebo družstva (např. komoditní burza na kterou se přiměřeně použije úprava s.r.o.) . Zahraniční osobou se rozumí fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky. Povinnost zápisu těmto osobám vzniká pokud na území ČR chtějí podnikat, zřídí si zde podnik nebo organizační složku. Zápis do rejstříku je pak podmínkou pro jejich podnikání sine qua non, protože až okamžikem zápisu vzniká jejich podnikatelské oprávnění. Je nutno rozlišovat dvě kategorie zahraničních osob, ty které jsou příslušníkem členského EU nebo Evropského hospodářského prostoru (dále jen EHP) a zahraniční osoby ze třetích států. První kategorie osob je oprávněna podnikat na území ČR i bez zřízení organizační složky či podniku, pokud nepůjde o soustavnou činnost, na základě

17

režimu volného pohybu zboží a služeb. V některých případech jsou dokonce oprávněni podnikat soustavně na našem území na základě podnikatelského oprávnění vydaného ve svém domovském státě (např. jednotná bankovní licence). Zcela vyňaty z režimu zahraničních osob jsou fyzické osoby, které jsou občany členského státu EU (resp. EHP). Tyto osoby mají zásadně stejné postavení jako čeští státní příslušníci (do roku 2000 se ale rozlišovalo a musely se vždy obligatorně do rejstříku zapisovat). Vzhledem k závazkům plynoucím z členství v EU je pro podnikatele z EU (resp. EHP) stanoven užší okruh zapisovaných skutečností. Pro řešení dřívějších častých praktických obtíží byl vložen nový odstavec, třetí, do § 36, kdy je zahraniční osoba, která je navrhovatelem, povinna sdělit doručovací adresu v ČR nebo zmocněnce pro přijímání písemností s doručovací adresou v ČR. V případě fyzických osob rozlišujeme fakultativní a obligatorní zápisy (od účinnosti zákona č. 370/2000 Sb.) Povinnost zápisu má fyzická osoba za podmínky, že je podnikatelem (ve smyslu § 2 odst. 2) a za současného naplnění alespoň jednoho ze dvou kriterií stanovených v § 34 odst. 2, tedy že buď překročí stanovenou výši výnosů nebo příjmů, anebo provozuje živnost průmyslovým způsobem26. Není dotčena možnost, že fyzické osobě bude uložen povinný zápis zvláštním zákonem (§ 34 odst. 1 písm. d). Výmaz této osoby podle odstavce třetího (přestane splňovat podmínky pro obligatorní zápis) je už však pouze fakultativní. Dobrovolně, na základě žádosti, se mohou nechat zapsat fyzické osoby uvedené v § 34 odst. 1 písm. c). Důvody, proč by tak mohly chtít učinit, mohou být různé. Tím, že bude fyzická osoba vedena v rejstříku může zvýšit svou důvěryhodnost vůči obchodním partnerům, nebo bude potřebovat zřídit institut, jehož vznik je vázán na konstitutivní zápis (např. prokuru), také nájemcem podniku se může stát pouze osoba zapsaná v rejstříku (§ 488d). Některé zákony mohou vázat podnikatelské oprávnění vydávané dle nich na povinný zápis osoby do rejstříku (např. zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů)

26

Co je průmyslový způsob provozování živnosti stanoví § 7a zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů

18

II. 1. 4 zapisované údaje Jak bylo výše řečeno (a jak vyplývá z § 27 odst. 1), do rejstříku se jiné údaje, než o kterých to určuje zákon, zapisovat nemají. V praxi se ovšem lze setkat s tím, že rejstříkový soud do rubriky „ostatní skutečnosti“ popřípadě i do jiných rubrik zapíše zákonem nestanovené údaje, jestliže je považuje za důležité pro dokreslení poměrů zapisované osoby27. Zapisované údaje lze rozdělit do dvou základních skupin, jednak na všeobecné údaje, které se zapisují u všech subjektů (pokud to jejich povaha u konkrétního subjektu nevylučuje nebo nevyplývá výjimka ze zákona), a jednak na speciální, které jsou určeny pro jednotlivé formy právnických osob (a to buď ObchZ nebo zvláštními zákony). Ohledně všech právnických osob se zapisují údaje potřebné pro jejich identifikaci, lokalizaci a pro zjištění o jakou právní formu se jedná, čím se zabývá a kdo je oprávněn ji zavazovat. Podle § 35 se tedy zapisují : •

Firma, sídlo či bydliště (v případě že se liší od místa podnikání, též místo podnikání)

•

Předmět podnikání (činnosti)

•

Právní forma právnické osoby

•

Rodné číslo u fyzické osoby

•

Identifikační číslo přidělené rejstříkovým soudem

•

Jméno a bydliště resp. firma a sídlo osoby, která je statutárním orgánem nebo jeho členem, s uvedením způsobu jak jedná jménem právnické osoby, den vzniku popř. zániku její funkce

•

U právnické osoby identifikační číslo, pokud jí bylo přiděleno

•

Jméno a bydliště prokuristy a způsob jakým jedná

•

Další skutečnosti, o kterých to stanoví právní předpis

K tomuto základnímu výčtu, společnému pro všechny druhy zapisovaných osob, pak přistupují další skutečnosti, na které odkazuje písm. i) § 35. Jsou vymezeny především v § 36 až 38h. Mají společné to, že nemusí nastat u každého podnikatele a zapisují se tedy až v případě, že konkrétně nastanou (může se jednat o případy přeměn společností či zřízení organizační složky podniku, zápis prohlášení konkurzu aj.) Tyto údaje můžeme kategorizovat také jako speciální, ale ne ve vztahu ke konkrétním právním formám osob, ale právě k určitým situacím. Z toho okruhu bych se blíže zmínila o zápisu organizační složky. Povinnost takovéhoto zápisu je stanovena ve třech případech, pokud jde o odštěpný závod podniku, nebo jde o jinou 27

Štenglová, I. Obchodní rejstřík po novele. Praha : ASPI, a.s., 2005, s. 61

19

organizační složku a zákon o ní stanoví, že se zapisuje do rejstříku nebo jde o organizační složku podniku zahraniční osoby podnikající na území ČR. Zápisem se nestává právnickou osobou, ale zápis má jiné významné důsledky. Vedoucí odštěpného závodu (nebo organizační složky zapsané na základě zvláštního zákona) je ex lege zmocněn činit za podnikatele veškeré právní úkony týkající se odštěpného závodu (organizační složky). Do obchodního rejstříku lze zapsat pouze jednoho vedoucího organizační složky podniku ve smyslu § 13 odst. 3 ObchZ28. Organizační složku je také nutno odlišit od provozovny, která není údajem zapisovaným do rejstříku29. Dále se může jednat o různé specifické situace, kdy povinnost zápisu je stanovena na různých místech ObchZ (vždy u úpravy dané konkrétní situace), např. zápis usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu, kdy je zvýšení vázáno na předchozí zápis do rejstříku, nebo o zápis usnesení valné hromady akciové společnosti o tzv. sqeeze-out, kdy uplynutím jednoho měsíce od zveřejnění zápisu, přejde vlastnické právo k účastnickým cenným papírům menšinových akcionářů na hlavního akcionáře, anebo povinnost zápisu prodeje podniku (§ 488 odst. 1). Druhou skupinu údajů, tedy speciální údaje, tvoří skutečnosti zapisované u konkrétních forem obchodních společností, družstev a státních podniků, vedle údajů všeobecných. Určení těchto speciálních údajů odpovídá specifikám té které právní formy, pro zajištění právní jistoty třetích osob. U veřejné obchodní společnosti se tak zapisují jména a bydliště společníků, protože jsou neomezenými ručiteli, a proto je důležitá jejich přesná identifikace. U společnosti s ručením omezeným se mimo jiné zapisují výše vkladů jednotlivých společníků, výše základního kapitálu atd. U všech obchodních společností a u družstva se též zapisuje den jejich vzniku popř. zániku. Další údaje jsou stanoveny zvláštními zákony. Půjde především o zavedení nucené správy nad právnickými osobami, které jsou podrobeny veřejnoprávnímu dozoru, bankami, investičními společnostmi a investičními fondy, obchodníky s cennými papíry, pojišťovnami a zajišťovnami, spořitelními a úvěrními družstvy, podle příslušných zákonů. Nucená správa zdravotní pojišťovny se do obchodního rejstříku nezapisuje. Dalším takovýmto specifickým údajem může být zápis zmocněnce burzy cenných papírů. Jednotlivé zákony také specificky upravují jaké údaje se ohledně nucené správy zapisují a kdo je oprávněn (povinen) podat návrh k rejstříkovému soudu. Tak např. návrhy na zápis týkající se nucené správy banky podává Česká národní banka (§ 31 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších 28 29

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 32 Cdo 505/99 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 7 Cmo 384/2000

20

předpisů), půjde o zápis zavedení a skončení nucené správy, zápis správce, jeho odvolání a jmenování nového. Speciální výčet zapisovaných skutečností i dokládaných listin je stanoven pro zánik společnosti bez likvidace, tedy s právním nástupcem30. Pro případy přeměn (fúze, převod jmění na společníka, rozdělení, změna právní formy) není vytvořen samostatný formulář, návrhy na tyto zápisy je nutno podat na několika formulářích. Významnou odchylku od jiných zápisů představuje také povinnost všech zúčastněných subjektů podat návrh na zápis přeměn společně. Právní úprava zapisovaných údajů není bezvadná, vzhledem k tomu že Novela příliš nezasahovala do hmotněprávní úpravy, jedná se o problémy přetrvávající z dřívější úpravy.

II. 1. 4. 1 Změna nebo zánik zapsaných skutečností Zapisují se nejen výše uvedené údaje, ale i jejich změna či zánik. Zapsaná osoba je povinna podat návrh na zápis bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti (§ 32 odst. 3), pokud tak neučiní, dopouští se protiprávního jednání, které je spojeno s veřejnoprávní odpovědností (sankce ze strany rejstříkového soudu i trestně právní postih31). Vyloučena samozřejmě není ani soukromoprávní odpovědnost. O nápravných a sankčních pravomocech rejstříkového soudu viz níže. Řízení o změně nebo zániku zápisu, by tedy mělo být zásadně zahajováno na návrh, ale pokud zapsaná osoba nesplní svou návrhovou povinnost, může být řízení zahájeno i bez návrhu, pokud má být dosaženo shody mezi skutečným stavem a zápisem v rejstříku (§ 200b odst. 1, věta druhá OSŘ).

II. 2 Sbírka listin

Sbírka listin je nedílnou součástí rejstříku, zakládají se do ní zákonem stanovené listiny týkající se zapisovaných osob. Její zavedení v roce 1996 bylo součástí harmonizace s právem ES uložené První směrnicí. Zapsaní podnikatelé jsou povinni bez zbytečného odkladu od vzniku rozhodné skutečnosti předložit listiny, které se zakládají do sbírky listin (§ 38k), a to ve dvojím vyhotovení, v 30

lex specialis § 38 a násl. § 125 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů : „…bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem….kdo jiného ohrozí nebo omezí na právech tím, že bez zbytečného odkladu nepodá návrh na zápis zákonem stanoveného údaje do obchodního rejstříku nebo neuloží listinu do sbírky listin, ač je k tomu podle zákona nebo smlouvy povinen.“ 31

21

jednom vyhotovení se předkládají listiny, kterými se nedokládají zapisované skutečnosti. Pokud je v rejstříku zapsán určitý údaj a ve sbírce listin není uložena odpovídající listina, rejstříkový soud toto poznamená a vyzve podnikatele, aby bez zbytečného odkladu listinu předložil (jinak mu mohou být ukládány pořádkové pokuty dle § 200de OSŘ, nebo může nést trestněprávní odpovědnost). Statutární orgán má přímou odpovědnost za udržování obsahu příslušné sbírkové složky v souladu se skutečným stavem, má také povinnost vyhotovit a založit poslední platnou verzi zakladatelských dokumentů a stanov. Povinnosti týkající se sbírky listin se však vztahují pouze na obchodní společnosti a družstva tedy ne např. státní podnik a další.32 Listiny v cizím jazyce se předkládají v originálním znění a současně v překladu do českého jazyka. Rejstříkový soud může navrhovateli sdělit, že takovýto překlad nevyžaduje. Takováto výjimka může být udělena i pro neurčitý počet řízení v budoucnu sdělením na úřední desce soudu (typicky by se mohlo jednat o listiny vyhotovené ve slovenském jazyce). Překlad z cizího jazyka musí být zásadně úředně ověřen. Úřední ověření se nevyžaduje u překladů z jazyka, který je úředním jazykem členského státu EU nebo EHP. Stejná pravidla platí i pro jiné písemnosti předkládané podnikatelem rejstříkovému soudu, nestanoví–li zákon jinak. Půjde zejména o listiny, jimiž se dokládají zapisované skutečnosti. Tato nová úprava transponuje požadavky novelizované První směrnice, ale jde nad její povinný rámec tím, že je možnost vícejazyčného režimu dána i pro úřední jazyky třetích zemí a tím, že nevyžaduje úředně ověřený překlad z jazyka státu EU. Výčet zakládaných listin je vymezen v § 38i, jedná se např. o zakladatelské dokumenty, dokumenty dokládající oprávnění jednat za společnost (o zvolení statutárního orgánu), písemnosti vztahující se k ekonomické situaci společnosti (výroční zprávy) atd. Speciální výčet je stanoven pro zahraniční osobu, její podnik a organizační složku. V souladu s elektronizací obchodního rejstříku, je nově s účinností od 1. 1. 2007 zavedeno obligatorní podávaní listin, jimiž se nedokládají skutečnosti uvedené v návrhu na zápis pouze v elektronické podobě, ve formátu Portable Document Format (přípona pdf). Tyto listiny lze rejstříkovému soudu zaslat elektronickou poštou nebo s využitím datového nosiče (CD-R). Rejstříkový soud doručené nosiče dat nevrací a po uplynutí 6 měsíců od doručení je skartuje33. Je ovšem otázkou, co s listinami, které podle daného ustanovení mají být podány v elektronické formě, ale obsahují úředně ověřený podpis, a navrhovatel

32

Eliáš, K., Dvořák, T. a kol.. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1990. 5. vydání. Praha : Linde Praha a.s., 2006, s. 123 33 § 2 vyhlášky č. 562/2006 Sb., o digitalizaci obchodního rejstříku

22

nedisponuje uznávaným elektronickým podpisem (např. souhlas druhého manžela s použitím majetku ze společného jmění manželů k podnikání). Zakládají se také rozhodnutí jiných soudů (rozhodnutí v řízení o konkurzu a vyrovnání, usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a další), ty založí rejstříkový soud. Seznam dokumentů, které musí být uloženy do sbírky listin doplňuje výčet zapisovaných údajů. Publikační povinnost uložení listiny do sbírky listin je tak druhým nástrojem pro naplnění účelu rejstříku34. Na druhou stranu lze sledovat vývoj rozšiřující výčet zakládaných listin (především novelizace provedená zákonem č. 370/2000 Sb.), který už může přesahovat informační účel sbírky listin a zasahovat do chráněné soukromé sféry společnosti i osob s ní spjatých.

II. 3 Soulad zápisů se skutečným a právním stavem Na tom, aby rejstřík obsahoval úplné, pravdivé a platné informace je veřejný zájem. Je tedy nutné, aby byl průběžně a důsledně zjišťován a zajišťován soulad zápisů v rejstříku se skutečným právním stavem. K tomu slouží především povinnost soudů a správních orgánů upozornit rejstříkový soud na tento nesoulad, jakmile vyjde tato skutečnost při jejich činnosti najevo (§ 200b odst. 3 OSŘ35). Toto imperfektní ustanovení směřuje dovnitř státní správy, a v případě, že by státní orgán tuto svou informační povinnost nesplnil a soukromoprávnímu subjektu by vznikla škoda, lze uvažovat o náhradě škody v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, ve znění pozdějších předpisů. Ze strany zapsaných subjektů je pravdivost zápisů v rejstříku a aktuálnost dokumentů ve sbírce listin zajišťována obecnou povinností, která stíhá statutární orgány, že jestliže dojde, na základě jakékoli právní skutečnosti, ke změně obsahu zakladatelského dokumentu (popř. stanov), je povinen bez zbytečného odkladu poté, co se statutární orgán nebo jakýkoli jeho člen, dozví o této skutečnosti, vyhotovit úplné znění a založit je do sbírky listin, popř. podat návrh na zápis takové změny do rejstříku. K dosažení shody je rejstříkový soud oprávněn zahájit řízení z moci úřední. Pokud by tím nesoulad nemohl být napraven a obsah zápisu odporuje donucujícímu ustanovení zákona, má rejstříkový soud pravomoc vyzvat podnikatele ke zjednání nápravy (29 odst. 6). K tomu, aby 34

Pelikánová, I. Obchodní právo. I. díl. Praha : ASPI, a.s., 2005, str. 439 : „Tak např. zapisované skutečnosti týkající se fyzických osob jsou velmi skromné. Ale optikou povinně ukládaného dokladu o souhlasu druhého manžela s použitím majetku ve společném jmění manželů k podnikání druhého manžela nebo dalších dokladů o režimu společného jmění vidíme, že situace je poněkud odlišná.“ 35 Je poněkud nesystémové, že procesní předpis soudů ukládá povinnost třetím subjektům, tedy správním orgánům

23

podnikatel splnil povinnost stanovenou ve výzvě, může rejstříkový soud ukládat pořádkové pokuty (do výše 20 000 Kč podle § 200de OSŘ36). Pokud bude vyzývaným podnikatelem právnická osoba a nezajistí nápravu ve stanovené lhůtě, a bude to v zájmu ochrany třetích osob, může rejstříkový soud rozhodnout o jejím zrušení s likvidací37. Obecně situace, kdy soud vyzve ke sjednání nápravy, mohou být dvojího druhu. Buď půjde o rozpor zapsaného stavu se stavem právním, kdy na straně podnikatele nastane skutečnost, která je v rozporu s kogentním ustanovením zákona, třeba že poklesne výše základního kapitálu s.r.o. pod 200 000 Kč, nebo společníkem veřejné obchodní společnosti je pouze jedna osoba, nebo firma společnosti působí klamavě. A nebo nastane nesoulad zapsaných údajů se skutečným (faktickým) stavem, kdy je např. v rejstříku zapsán jako jednatel Vopička a přitom valná hromada Vopičku odvolala a jmenovala Popletu. Nesoulad zápisů se skutečným (faktickým) stavem vzniká v důsledku změny reálného stavu, ale ne všechny tyto změny jsou relevantní. Nesoulad vyvolají pouze změny těch údajů a skutečností, které jsou do rejstříku zapsány nebo se do něj zapisují. Rejstříkové řízení již dále není nesporným řízením, ale při zahájení řízení z moci úřední dle § 200b odst. 1, věta druhá OSŘ, zůstává soudu zachována pravomoc provést i nenavrhované důkazy38. Soud také vyzve účastníka k předložení potřebných listin39. Pravidelně bude řízení zahajováno u deklaratorních zápisů, vyloučena však není ani možnost, že bude zahájeno u konstitutivních zápisů40 a to ve věcech zapisovaných na základě rozhodnutí soudu (nebo jiného orgánu) dle § 200da odst. 2 OSŘ anebo např. v případě výmazu již fakticky „mrtvé“ společnosti (bez statutárního orgánu). Je důležité si uvědomit, že povinnost souladu se nevztahuje na pouze na momentální, v současnosti existující, skutečný stav, ale i na skutečný stav existující v minulosti, i pokud již

36

Je otázkou zda maximální výše možné pořádkové pokuty je dostačující. O proti předchozí úpravě je navíc o více než polovinu nižší. 37 Hampel, P. Pohled rejstříkových soudů na likvidace obchodní společnosti, Právní rádce, 2003, č. 8, s. 32 : „Z pohledu praxe - vycházeje ze znalosti prostředí rejstříkových soudů - se takové, do jisté míry samoúčelné řízení, jeví příliš těžkopádným, a tak tohoto ustanovení lze prakticky využívat k pohrůžkám společnostem, jejichž zápisy v obchodním rejstříku odporují donucujícím ustanovením obchodního zákoníku. K jejich reálnému zrušení a likvidaci, právě pro nutné dokazování zájmu ochrany třetích osob, však bude tímto způsobem docházet jen zřídka.“ (autor je soudce) 38 jak vyplývá z § 120 odst. 2 OSŘ 39 Eliáš, K., Dvořák, T. a kol.. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1990. 5. vydání. Praha : Linde Praha a.s, 2006, s. 109 40 Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006, s. 959 : „Novější soudní praxe připouští možnost zahájit řízení bez návrhu prakticky všechna řízení, s výjimkou tzv. „prvozápisů“.“

24

netrvá41. Je třeba, aby zápisy v rejstříku podávaly úplný a pravdivý obraz o skutečném stavu zapsaného subjektu po celou dobu jeho trvání. Mají být tedy zapsány právní skutečnosti odpovídající skutečnému stavu ve všech okamžicích existence zapisované osoby. Důležitý je vztah mezi řízením o neplatnosti usnesení valné hromady a rejstříkovým řízením. Neplatnost usnesení valné hromady jsou oprávněny napadnout u soudu pouze osoby uvedené v § 131 odst. 1, navíc je stanovena prekluzívní lhůta jednoho roku. Po této době může být platnost přezkoumávána pouze ve třech případech. Za prvé, v rejstříkovém řízení o zápisu skutečnosti založené usnesením valné hromady42. V těchto případech má rejstříkový soud pravomoc posoudit otázku platnosti usnesení valné hromady, v rámci své povinnosti zkoumat zákonnost podkladů pro zápis. Při tomto posuzování by měl rejstříkový soud vycházet ze stejných kritérii jako v řízení podle § 131, tedy postupovat podle § 131 odst. 343. Za druhé pak v případech, jestliže se usnesením o změně stanov nebo společenské smlouvy dostal obsah těchto dokumentů do rozporu s kogentními ustanoveními zákona (pak se uplatní postup dle § 29 odst. 6). A za třetí, v řízení k dosažení shody mezi skutečným stavem a zápisem skutečnosti v rejstříku podle § 131 odst. 9. To může být zahájeno, pokud nebylo autoritativně rozhodnuto soudem o neplatnosti usnesení, a pouze za předpokladu, že je na tomto řízení veřejný zájem a nebudou podstatně dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. Musí se tak ale stát nejpozději do tří let od zápisu skutečnosti vzniklé z usnesení. Rejstříkovému soudu je tedy dána pravomoc posoudit platnost usnesení valné hromady, kterým se zakládá skutečnost zapisovaná do rejstříku, ale vzhledem k posílení významu notářských zápisů a současnému zúžení věcného přezkumu rejstříkovým soudem při řízení o zápisu, lze konstatovat faktické oslabení této pravomoci rejstříkového soudu. Pro úplnost je ještě třeba dodat, že, jak uzavřel i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 3. 1997, sp. zn. 1 Odon 41

Např. : Ke dni 1. 1. 2007 je zapsán skutečný jednatel, ale v období od 1. 1. 2006 do 1. 12. 2006 byl jednatelem někdo jiný a tato osoba nebyla zapsána. Viz též usnesení Nevyššího soudu ČR ze dne 1. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 455/2005 : „vznikla-li funkce likvidátora, je třeba jej do obchodního rejstříku zapsat, bez ohledu na to, že u něj později nastala překážka výkonu funkce.“ Nebo také Eliáš, K., Dvořák, T., a kol.. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1990. 5. vydání. Praha : Linde Praha a.s., 2006, s. 115 : R 16/2002 „Jestliže došlo k zániku funkcí členů představenstva a.s., je povinností rejstříkového soudu tuto změnu zapsat (vymazat představenstvo) i přesto že členové představenstva nebyli ve svých funkcích nahrazeni. To platí i u společnosti v likvidaci.“ 42 Oprávnění posoudit platnost je vyjádřena mimo jiné v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2001, sp. zn. 7 Cmo 303/2000: „To, že byla podána žaloba na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti, na základě kterého či kterých požaduje navrhovatel provedení změn zápisu v obchodním rejstříku, nebrání tomu, aby v rámci zkoumání splnění zákonných předpokladů pro provedení navrhovatelem požadovaného zápisu do obchodní ho rejstříku.(tj.i zápisu změn) rejstříkový soud sám posoudil i platnost usnesení valné hromady společnosti. Důvodem pro přerušení rejstříkového řízení dle § 109 odst.2 písm.c) OSŘ není bez dalšího žaloba podaná dle § 131 a § 183 obchodního zákoníku. Je na rejstříkovém soudu, aby zvážil, s ohledem na důvody, pro něž je neplatnost usnesení valné hromady namítána, zda jsou dány důvody pro postup dle § 109 odst. 2 písm.c) OSŘ či nikoliv.“ 43 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 445/2004

25

61/9644, pokud rejstříkový soud posoudí v řízení o povolení zápisu do obchodního rejstříku usnesení valné hromady společnosti jako platné a na jeho základě povolí příslušný zápis do obchodního rejstříku, je povinen, pokud soud v řízení podle ustanovení § 131 rozhodne o neplatnosti takového usnesení, jakmile tuto skutečnost zjistí, po právní moci tohoto rozhodnutí zahájit řízení k dosažení shody mezi skutečným stavem a zápisem v rejstříku. Zajištění souladu mezi skutečným stavem a stavem zápisu v rejstříku je klíčové nejen z hlediska ochrany třetích osob a jejich dobré víry, ale také osob, které do něj mají být zapsány nebo z něj vymazány, a samotných zapsaných podnikatelů, kteří mají právo na to, aby údaje o nich zapsané odpovídaly skutečnosti45.

II. 4 Procesněprávní úprava

II. 4. 1 Vedení obchodního rejstříku Vedením obchodního rejstříku jsou pověřeny rejstříkové soudy (§ 27 odst. 2). Nejde o zvláštní, ze soudní soustavy vyčleněné soudy, ustanovení § 9 odst. 3 OSŘ určuje, že věcně příslušným soudem ve věcech obchodního rejstříku je v prvním stupni krajský soud. Jediný krajský soud, kterému nebyla svěřena agenda rejstříku je Krajský soud v Praze (v jeho obvodu je věcně příslušný Městský soud v Praze), rejstřík také nevedou pobočky krajských soudů. Rejstřík je tedy veden soustavou na sobě nezávislých soudních orgánů, které jsou mezi sebou vzájemně propojeny prostřednictvím počítačové sítě46. Místní příslušnost se určuje podle sídla (bydliště) podnikatele nebo podle místa podnikání. Pro zahraniční osoby zapisované na základě ustanovení § 21 odst. 4 je místně příslušným soud, v jehož obvodu je umístěn podnik nebo organizační složka zahraniční osoby. Je možná také změna místní příslušnosti, pokud se změní okolnosti rozhodné pro její posouzení, přenese ji doposud příslušný soud usnesením na soud nově příslušný. Po právní moci tohoto usnesení se rejstříkové zápisy převedou do rejstříku nově místně příslušného soudu, tím je zajištěna kontinuita zápisů. Rozhodnutí o přenesení působnosti bude vydáno zpravidla na žádost podnikatele, u nějž došlo ke změně rozhodných skutečností (tedy jehož sídlo či bydliště se změnilo). Může se tak ale stát i bez návrhu, v případě, že dojde k dané změně a podnikatel nepodá návrh na zápis takovéto změny.

44

Právní rozhledy, 1997, č. 9, s. 482 Nález Ústavního soudu ze dne 22. 4. 1997, sp. zn. I. ÚS 142/96 46 Dvořák, T. Akciová společnost a Evropská akciová společnost, Praha : ASPI, a.s., 2005, s. 63 45

26

Vedení a členění rejstříku je upraveno instrukcí Ministerstva spravedlnosti č. j. 505/2001 – Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní a krajské soudy (dále jen VKŘ). Rejstřík je veden výlučně prostředky výpočetní techniky s využitím aplikačního programového vybavení. Rejstříkové soudy si prostřednictvím datové sítě navzájem předávají údaje, předávání počítačových dat musí být prováděno v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů47. Pro potřebu rozhodnutí o nezaměnitelnosti obchodní firmy se u každého soudu vede a aktualizuje kompletní databáze ze všech rejstříků. Oznamovací povinnost rejstříkového soudu ve smyslu § 27 odst. 4 se uskutečňuje prostřednictvím „Aplikačního programového vybavení“, kdy jsou externím odběratelům každý pracovní den zasílány aktualizační soubory.

II. 4. 2 Členění obchodního rejstříku a rejstříkový spis Vlastní rejstřík lze definovat jako určitý registr zapsaných údajů, který se vnitřně člení do čtyř oddílů, podle toho jaký subjekt se zapisuje48. Skládá se tedy z rejstříkových vložek, které mají shodné číslo s číslem spisu, a ze sbírky listin (§ 201 VKŘ). Sbírka listin se vede odděleně od rejstříkového spisu. Rejstříkový spis je veden samostatně pro každý zapisovaný subjekt. Tvoří jej všechny písemnosti (podněty, návrhy zapisovaných skutečností, včetně listinných důkazů a rozhodnutí). Není však součástí rejstříku, co by veřejného seznamu. Rejstříkové vložky a rejstříkové spisy jsou uspořádány podle jednotlivých právních forem zapisovaných osob, do oddílů značených : A (samostatně podnikající fyzické osoby, veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, státní podniky, odštěpné závody a organizační složky), B (akciové společnosti), C (společnosti s ručením omezeným), Dr. (družstva), Pr. (příspěvkové organizace). Pro každý zapsaný subjekt se v příslušném oddíle zřídí samostatná vložka (označená příslušným číslem oddílu a běžným číslem). Organizační složka či odštěpný závod se zapisuje do rejstříku, kde je zapsán podnikatel. Jestliže je umístěn v obvodu jiného rejstříkového soudu, musí být složka nebo závod zapsán i u tohoto soudu. V případě, že podnikatel má více odštěpných závodů, je nutno, aby pro každý z těchto odštěpných závodů byla při jejich zápisu do obchodního rejstříku zřízena samostatná vložka, do níž bude každý z odštěpných závodů jednotlivě zapsán49.

47

zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů Dvořák, T. Akciová společnost a Evropská akciová společnost, Praha : ASPI, a.s., 2005, s. 59 49 Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 1995, sp. zn. 28 Co 24/95 48

27

Pokud dojde ke změně místní příslušnosti, soud původně příslušný uzavře rejstříkovou vložku. Pokud se stane znovu místně příslušným, rejstříkový spis se otevře a zápisy budou prováděny pod původní značkou.

II. 4. 3 Řízení ve věcech obchodního rejstříku Řízení ve věcech obchodního rejstříku je upraveno OSŘ a ObchZ, kdy ObchZ je speciálním předpisem k obecné úpravě v OSŘ. Je také zvláštním řízením v režimu OSŘ. Nově byl zaveden částečný registrační princip, kdy rejstříkový soud zkoumá jen formální předpoklady návrhu a úplnost předložených dokladů. Hmotněprávní přezkum je prováděn v některých dílčích věcech, a pokud zapisované skutečnosti nejsou doloženy notářským zápisem50. Před Novelou se jednalo o tzv. nesporné řízení, kde se uplatňovala vyšetřovací zásada. Řízení má však nadále některé prvky nesporného řízení51. Nyní tedy rejstříkový soud není povinen provést jiné důkazy, než které účastníci navrhli, ale i přesto by měl využívat možnosti provést dokazování podle odst. 3 § 120 o. s. ř, v souladu s veřejným na zájem na pravdivosti zápisů. V prvním stupni je nově (od 1. 1. 2006) rozhodování ve věcech rejstříku svěřeno zásadně vyšším soudním úředníkům. Vyšší soudní úředník činní všechny úkony soudu prvního stupně, včetně provádění zápisů (§ 9 odst. 2 zákona č.189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů). Na ně dohlíží předseda senátu. Předseda senátu bude rozhodovat pouze, bude-li se jednat o věc skutkově nebo právně mimořádně složitou. Předseda senátu věc vyššímu soudnímu úředníkovi odejme jen tehdy, má-li být rozhodnuto o zápisu bez vydání rozhodnutí podle § 200da odst. 4 (provedení deklaratorního zápisu bez vydání usnesení). Vyšší soudní úředník je povinen předložit věc předsedovi senátu, jestliže se jedná o věc skutkově a právně mimořádně složitou nebo jestliže je ve věci třeba provést úkony, ke kterým není oprávněn. Provedením zápisu se rozumí zanesení skutečnosti, která splňuje předpoklady pro zápis, do rejstříkové evidence. Zápis může být proveden: -

na základě usnesení rejstříkového soudu o povolení zápisu,

50

S tímto ale není uvedeno do souladu § 175 odst.1 ObchZ, zde se ukládá rejstříkovému soudu věcný přezkum, zejména stanov, to je v rozporu s novými principy řízení, předvším pokud mají formu notářského zápisu. 51 Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006, s. 958

28

-

bez vydání rozhodnutí, pokud rejstříkový soud zjistí, že jsou splněny podmínky pro takovýto typ zápisu,

-

v důsledku tzv. fikce zápisu ( do dvou dnů po tom co nastala).

Od provedení zápisu je nutno rozlišovat legislativní zkratku povolení zápisu (§ 31 odst. 4), která zahrnuje jednak rozhodnutí, kterým se povoluje zápis určité skutečnost do rejstříku a jednak provedení zápisu bez vydání rozhodnutí.

II. 4. 3. 1 Návrh na zápis Okruh osob oprávněných k podání návrhu na zápis byl nově vymezen Novelou. K podání návrhu jsou aktivně legitimovány dvě skupiny osob ( § 31 odst. 1 a 2). Především se jedná o osoby, jenž se zapisují do obchodního rejstříku (§ 34), popřípadě osoby, které k podání opravňuje zákon52 (zde se jedná hlavně o osoby podávající návrh na zápis vzniku společnosti). Tyto osoby mají zároveň povinnost podat návrh na zápis (bez zbytečného odkladu poté, co došlo ke skutečnosti, jenž má být zapsána). Oprávnění druhé skupiny osob se aktivuje pouze v případě, že osoby povinné k podání návrhu (okruh osob podle odst. 1) tuto svou povinnost nesplnily do 15 dnů od jejího vzniku. Potom může podat návrh každý, kdo na něm doloží právní zájem. K návrhu ale musí připojit předepsané listiny (např. zápis z valné hromady, notářský zápis učiněný dle § 80a notář. řádu53, dohodu o ukončení společníka ve společnosti, dohodu o převodu obchodního podílu apod.). Tato nově konstituovaná kategorie aktivně legitimovaných reaguje na předchozí problémy v praxi, ale podmínka doložení listin poněkud snižuje zamýšlený efekt, protože právě v situacích, které má nové pravidlo řešit, bude jen obtížně naplnitelná. Získání listin, kterými má být návrh doložen nebude obtížné u stejnopisů jednotlivých druhů osvědčujících notářských zápisů. Stejnopisy notářských zápisů o osvědčení (pro obchodní společnosti nejvíce relevantní podle § 80a notář. řádu) se vydávají všem osobám, které prokáží právní zájem na vydání (§ 91 odst. 1 notář. řádu). Notářské zápisy o právních úkonech (§ 62 notář. řádu) lze však vydat někomu jinému než účastníku úkonu, pouze pokud s tím souhlasí všichni účastníci úkonu. Takovéto situace mohou nastat např. u jednočlenných společností s ručením omezeným, kdy jediný společník rozhoduje v působnosti valné hromady a rozhodnutí musí mít formu notářského zápisu. Tímto rozhodnutím může být změněna zakladatelská listina, osoba povinná k podání návrhu na zápis změněné skutečnosti do rejstříku jej nepodá. Právní zájem na provedení zápisu pak může prokázat třeba člen dozorčí rady, ten však nemá právní 52 53

Na tyto případy Novela pozapomněla a muselo to být urychleně napraveno následnou novelizací Zákon č. 358/1992 Sb., notářský řád, ve znění pozdějších předpisů

29

nárok na získání stejnopisu daného notářského zápisu. Je otázkou, zda by v reakci na takto nedoložené podání, neměl rejstříkový soud zahájit ex officio řízení k dosažení shody mezi zápisem v rejstříku a skutečným stavem. Problémem také může být přesné vymezení lhůty, jejímž marným uplynutím nabydou osoby druhého odstavce oprávnění k podání návrhu. Tato lhůta je totiž složena ze dvou částí, patnáct dnů začne běžet od uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu dle § 32 odst. 2, tedy poté co skutečnost nastala a byly splněny podmínky pro zápis, např. vyhotoven notářský zápis o usnesení valné hromady. Myslitelné je však i počítání od konání valné hromady54. To zda lhůta uplynula, bude na posouzení soudu, pokud se bude domnívat, že ještě neuplynula, odmítne návrh na zápis z důvodu podání osobou k tomu neoprávněnou (§ 200d odst. 1 písm. a). Lhůta by měla být posuzována s ohledem na rychlost řízení a zajištění správných a úplných zápisů. Výjimečně zákon opravňuje k podání návrhu i jiné osoby. Kromě situací při návrhu na prvozápis společnosti půjde např. o likvidátora (§ 72 odst. 2). Speciální oprávnění k podání návrhu může založit také zvláštní zákon (viz např. § 39 odst. 5 zákona č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění, ve znění pozdějších předpisů). K problematice osob oprávněných podat návrh na zápis, je nutno ještě zmínit, že procesněprávní způsobilost jednat za právnickou osobu se řídí § 21 OSŘ, který je lex specialis k úpravě obsažené v ObchZ. OSŘ vztáhl oprávnění jednat pověřenou osobou, vedoucím organizační složky a prokuristou (§ 13 odst. 3, § 14, § 15) pouze k právnickým osobám, je pak otázkou, zda lze z hmotně právního předpisu (ObchZ) dovodit, že tyto osoby mohou činit i procesně právní úkony vůči soudu. Není to vykládáno jednotně. Proto nelze než doporučit, aby tyto osoby činily úkony vůči soudu za podnikatele na základě plné moci. Návrh na zápis lze podat pouze na závazném formuláři (§ 32 odst. 1). Tyto formuláře jsou stanoveny vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 250/2005 Sb., o závazných formulářích na podávání návrhů na zápis do obchodního rejstříku, spolu se seznamem listin, které se k návrhům přikládají. Formuláře a seznamy listin jsou povinně bezplatně zpřístupněny na internetu. Podpis navrhovatele na formuláři (resp. na návrhu) musí být úředně ověřen. Z povinnosti podat návrh na formuláři jsou vyjmuty státní podniky a právnické osoby veřejného práva zřízené zvláštním právním předpisem. Logicky se formuláře také neužije, pokud je prováděn zápis z úřední povinnosti. Povinnost podat návrh na formuláři neplatí ani

54

Bartošíková, M. K podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku po „rejstříkové“ novele. Obchodní právo, 2006, č. 2, s. 4

30

pro další rejstříky vedené rejstříkovým soudem, tj. nadační rejstřík, rejstřík obecně prospěšných společností a rejstřík vlastníků bytových jednotek. Návrh musí být doložen listinami o skutečnostech, které mají být zapsány a listinami, které se zakládají do sbírky listin. Komplexní a taxativní vymezení těchto listin měla, dle důvodové zprávy Novely55, obsahovat vyhláška Ministerstva spravedlnosti. Ve skutečnosti je seznam listin stanovený vyhláškou č. 250/2005 Sb. neúplný, další dokládané listiny je nutno vyvozovat z jednotlivých ustanovení ObchZ nebo zvláštní zákonů. V některých případech, však potřebné listiny nejsou označeny ani zákonem ani vyhláškou (např.smlouva o prodeji podniku, kterou se převádí obchodní podíl, dohoda o rozdělení obchodního podílu apod.). Demonstrativnost výčtu listin obsaženém ve vyhlášce lze také dovodit z ústavního pravidla, že soud je vázán pouze zákonem (čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR56). Může si tudíž vyžádat i jiné listiny, než uvedené ve vyhlášce, pokud to bude vyplývat z příslušných zákonných ustanovení57. Navíc není v zákoně řečeno, že seznam příloh je závazný a úplný. Dříve však možnost libovůle (úřednického dotváření práva) ze strany soudu byla ještě širší, protože rejstříkové soudy vyžadovaly dokládat různé listiny pouze z titulu obecné povinnosti prokazovat v řízení veškerá tvrzení obsažená v návrhu, a na prokazování té či oné skutečnosti neexistoval jednotný názor58. Nyní můžeme seznam příloh považovat přinejmenším za závazné vodítko. Další podmínky, které musí být splněny při podání návrhu na zápis, plynou z § 31 odst. 3 a § 37. V zájmu ochrany osob, které se zapisují v rámci zápisu podnikatele, musí navrhovatel současně s návrhem doložit písemný souhlas těchto osob, ledaže takovýto souhlas vyplývá z jiných dokládaných listin. Pokud nepůjde o notářský zápis, musí být podpis na souhlasu úředně ověřen (popř. na jiných listinách, ze kterých vyplývá). Tato povinnost byla rovněž zavedena Novelou v návaznosti na to, že tyto zapisované osoby přestaly být účastníky řízení o zápisu a musela tedy být jinak zajištěna ochrana jejich práv. Smyslem zúžení okruhu účastníků má být zrychlení celého řízení. Naplnění toho účelu ale komplikovala špatná formulace § 31 odst. 3, ze které vyplývalo, že souhlas bude nutný i při návrhu na výmaz. To by v praxi naopak mohlo vyústit ve značné prodloužení řízení, typicky by k tomu mohlo dojít 55

Sněmovní tisk č. 2004/556. Návrh poslance Jiřího Pospíšila na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Dostupný z www.psp.cz 56 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů 57 Obdobně též Eliáš, K., Dvořák, T. a kol.. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1990. 5. vydání. Praha : Linde Praha a.s., 2006, s. 111 58 Holec, P. Reforma obchodního rejstříku. Bulletin advokacie. 7-8/2005, s. 53

31

u výmazu odvolaného jednatele, který nebude ochoten tento souhlas udělit z různých osobních pohnutek. Jediným řešením této situace by pak bylo zahájení řízení z moci úřední dle § 200b odst. 1 OSŘ. Proto bylo ustanovení zpřesněno v tom směru, že k výmazu osoby zapsané v rámci zápisu podnikatele se její souhlas s výmazem nevyžaduje. K ochraně v těchto případech slouží nové ustanovení § 200db odst. 5 OSŘ. Dále musí podnikatel doložit (příslušným dokladem), že mu nejpozději dnem zápisu vznikne podnikatelské oprávnění k činnosti, která má být zapsána jako předmět podnikání či předmět činnosti. V případě, že by podnikatel – právnická osoba chtěl zapsat činnost, která může být vykonávána pouze fyzickou osobou (např. činnost auditora, patentového zástupce), musí prokázat, že bude konána osobou k tomu oprávněnou (musí doložit její veřejnoprávní oprávnění k činnosti a v jakém vztahu bude k právnické osobě, např. pracovní smlouvu). Od roku 2001 se také povinně dokládá právní důvod užívání prostor, v nichž je umístěno sídlo nebo místo podnikání, účelem této povinnosti je zamezit zapisování fiktivních sídel nebo míst podnikání59. Rejstříkové soudy vyžadovaly jako doklad této skutečnosti nájemní (podnájemní) smlouvu nebo výpis z katastru nemovitostí v případě, že zapsaná osoba byla vlastníkem. Tento požadavek ústil v složité právní konstrukce v případě zakládání a prvozápisů společností. Daná společnost ještě neměla právní subjektivitu (vznikne až zápisem), a proto nemohla uzavírat nájemní či jinou smlouvu, byly tedy kontraktovány smlouvy o smlouvě budoucí s odkládací podmínkou, kdy jednou stranou byl zakladatel nebo budoucí možný statutární orgán. Novela tuto situaci vyřešila a celkově zmírnila dokazovací povinnost, když § 37 odst. 2 stanoví, že k doložení postačí písemné prohlášení vlastníka, nebo osoby oprávněné s nemovitostí nakládat, že s umístěním souhlasí. Vyhláška č. 250/2005 Sb., na to navazuje doplňujícím výčtem listin, které musí být doloženy k návrhu na zápis sídla, a to výpis z katastru ne starší 3 měsíců osvědčující vlastnické právo k prostorám nebo souhlas vlastníka (spoluvlastníka) těchto prostor nebo správce zmocněného k udělení souhlasu s umístěním tohoto sídla a zmocnění tohoto správce. Je otázkou zda výčet ve vyhlášce nejde nad rámec zákona, a není s ním tudíž v rozporu. Nicméně lze důvodně očekávat, že rejstříkové soudy budou vyžadovat doložení dle vyhlášky60. Shodně se zněním § 37 odst. 2 byl novelizován i živnostenský zákon61, a vzhledem k tomu, že k němu není vydána žádná vyhláška specifikující požadavky na toto doložení, možná dojde k nesystematické situaci, kdy 59

Eliáš, K., Dvořák, T. a kol. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1990. 5. vydání. Praha : Linde Praha a.s., 2006, s.116 60 O povinnosti dokládat výpis z katastru nemovitostí a zmocnění správce nemovitosti je přesvědčena např. Bartošíková, M. Podnikání zahraničních osob prostřednictvím jejich podniku a organizační složky podniku v České republice. Právní rádce, 2005, č. 12, s. 21 61 zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, ve znění pozdějších předpisů

32

stejná skutečnost bude muset být bez jasného důvodu dokládána v daných řízeních rozdílným způsobem62. Což by bylo zbytečně zatěžující pro podnikatele, a zcela určitě v rozporu ratio legis dané novelizace, protože ta měla za cíl sladit obě úpravy. Nemluvě o tom, že u prvozápisů bude stále docházet k nadbytečnému dvojímu přezkumu právního důvodu užívání prostor sídla, když oprávnění vydávané dle živnostenského zákona je nutným předpokladem zápisu subjektu do obchodního rejstříku, a v jeho rámci už jednou k doložení souhlasu s umístěním sídla dojde. Jestliže adresa sídla je již zapsaná v obchodním rejstříku, v řízení před živnostenským úřadem už její dokládání nebude vyžadováno. Čtvrtá povinnost se vztahuje na zahraniční osoby, ty jsou povinny sdělit rejstříkovému soudu adresu pro doručování v ČR nebo zmocněnce pro přijímání písemností s doručovací adresou v ČR. V rejstříkovém řízení je omezena dispoziční zásada, zpětvzetí je účinné pouze pokud měl být proveden konstitutivní zápis (nepoužije se obecné ustanovení § 96 o.s.ř.).63 Forma návrhu je stanovena odlišně od obecné úpravy (§ 42 OSŘ). Dle § 33 ObchZ lze návrh na zápis podat v listinné nebo elektronické podobě, stejně tak listiny dokládající skutečnosti uvedené v návrhu na zápis a nebo zakládané do sbírky listin. Návrh na zápis může být podán v elektronické formě, pouze pokud je osoba podepsána uznávaným elektronickým podpisem podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů. Zvláště možnost dokládat listiny v dematerializované podobě představuje výrazné ulehčení pro podnikatele.

II. 4. 3. 2 Účastníci řízení Novelou byl značně zúžen okruh účastníků rejstříkového řízení, obecná úprava § 94 odst. 1 a 2 se nepoužije. Nadále tedy již není účastníkem osoba, jíž se zápis týká (v předchozí úpravě § 31 odst. 1). Podle § 200c OSŘ je účastníkem pouze osoba, která podala návrh, k němuž je oprávněna podle zvláštního předpisu a podnikatel. Podnikatelem se zde myslí osoba zapisovaná do rejstříku uvedená v § 3464. Podnikatel je pak účastníkem vždy, i pokud je řízení zahájeno bez návrhu. První skupina účastníků je vymezena poněkud nešťastně, doslovným výkladem bychom totiž dospěli k protiústavnímu konstatování, že podáním osoby, která není 62

K tomu zatím ale spíše nedochází. Dříve viz např. Eliáš, K., Dvořák, T., a kol.. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1990. 5. vydání. Praha : Linde Praha a.s., 2006, s .112 : R 57/1998. Zpětvzetí bylo možné pouze pokud nevyplývalo z jiných ustanovení OSŘ povinnost soudu v řízení pokračovat (tímto byl § 200b odst. 2) 64 Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006, s. 962 63

33

aktivně legitimována, se soud nebude vůbec zabývat. Tak tomu ale není, protože soud takovýto návrh odmítne dle § 200d odst. 1 písm. a) a osoba jejíž návrh byl odmítnut může využít opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí.

II. 4. 3. 3 Přezkumná a rozhodovací činnost soudu V této oblasti spočívalo hlavní jádro Novely, je nutno poznamenat, že nové formulace byly natolik nejasné a vykazovaly různé výkladové problémy, že bylo řízení ve věcech obchodního rejstříku opět novelizováno zákonem č. 79/2006 Sb.65 Tuto novelizaci už lze označit za zdařilou. V první, formální, fázi přezkumu rejstříkový soud zjišťuje jestli návrh: - podala aktivně legitimovaná osoba - je podán na závazném formuláři, pokud zákon podání na něm předepisuje - obsahuje všechny náležitosti předepsané zvláštní právním předpisem (ObchZ, zvláštní zákony a vyhláška č. 250/2000 Sb.) - je srozumitelný a určitý66 - byl doložen listinami, jimiž mají být podle zvláštního právního předpisu doloženy údaje o zapisovaných skutečnostech67. Požadavek na dokládané listiny je zmírněn § 200d odst. 2, k odmítnutí návrhu nedojde pokud byla listina nesprávně označena nebo nesplňuje všechny formální požadavky, za předpokladu, že rozhodné skutečnosti jsou doloženy jinými listinami. A nebo není připojena listina k návrhu na zápis zahraniční osoby, protože se podle jejího rozhodného práva taková listina nevydává. Pokud má podání vady nebo nejsou doloženy některé listiny, soud vyzve usnesením navrhovatele k odstranění těchto vad nebo dodání listin. Usnesení musí být vydáno do tří pracovních dnů od dojití návrhu. Vyzvat lze pouze jednou. Tato úprava je speciální k § 43 OSŘ. Novela možnost opravné výzvy úplně vypustila, ač v původním návrhu zákona tato možnost byla. Původní návrh zákona také formuloval možnost výzvy k odstranění vad podaní, v souladu s komunitárním trendem, mnohem méně formalizovaně. Předpokládala se neformální komunikace mezi podnikatelem a rejstříkovým soudem. Dlužno poznamenat, že bez ohledu na zákonnou úpravu, jsou některé rejstříkové soudy natolik vstřícné, že skutečně 65

Zákon č. 79/2006 Sb.,kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony 66 Neurčitost a nesrozumitelnost návrhu v případě podání na formuláři by měla být jen velmi výjimečná 67 Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006, s. 966 : „Tímto není doklad o zmocnění zástupce navrhovatele, ale musí být soudu doložen spolu s návrhem“. Také viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 2005, sp. zn. 7 Cmo 677/2005

34

např. telefonicky informují navrhovatele, že je třeba ještě doložit nějakou listinu apod. Krátká lhůta pro povolení zápisu však tento prostor zužuje. Pokud soud vyzve k opravě podání, lhůta pro rozhodnutí o zápisu začne běžet následující den po doručení opraveného návrhu. Pokud rejstříkový soud shledá, že návrh nesplňuje alespoň jednu z podmínek vymezených výše (a vada nejde odstranit nebo nebyla odstraněna ani po výzvě) návrh na zápis odmítne. V usnesení o odmítnutí se uvedou důvody pro odmítnutí, včetně poučení jak nedostatky odstranit. Tento obsah usnesení je významný především vzhledem k nejasnosti a složitosti formulářů. A umožňuje tak i laické (neprávnické) osobě, nalézt chybu v podání a podat nové bezchybné. Důvodem pro odmítnutí návrhu není, nebyla-li k němu připojena listina zakládaná do sbírky listin (§ 200d odst. 1 písm.e) OSŘ a contrario) Rozsah věcného přezkumu je po Novele značně omezen68, významným pokrokem je, že se presumuje věcná správnost notářských zápisů69. Na základě § 200da odst. 1 OSŘ tedy rejstříkový soud zkoumá zda : - údaje o skutečnostech, které se do rejstříku zapisují, vyplývají z doložených listin (posuzuje tedy obsah listin) - obchodní firma není zaměnitelná nebo klamavá. Pokud nebyl návrh na zápis odmítnut nebo zamítnut, rejstříkový soud zápis povolí. Povolení zápisu se realizuje dvěma způsoby, a to provedením zápisu (nevydává se rozhodnutí, tzv. přímé zápisy) a usnesením o povolení zápisu. Specifickým způsobem provedení zápisu je kontumační zápis v důsledku tzv. fikce zápisu. Bez vydání rozhodnutí bude proveden zápis na základě jiného rozhodnutí soudu nebo správního orgánu. A pak ve dvou dalších případech, v obou musí být splněna podmínka, že jediným účastníkem je podnikatel (tedy je navrhovatelem). Pak se zápis provede, pokud mají navrhované zapisované skutečnosti podklad v přiloženém notářském zápise a nebo pokud jde o zápisy deklaratorní povahy. Podmínku podnikatele jako jediného účastníka by bylo vhodné považovat za splněnou i u prvozápisů právnických osob70, jiný výklad by byl v rozporu se

68

Faldyna, F. Několik poznámek k novelizovanému obchodnímu rejstříku, Právo a podnikání, 2005, č. 12, s. 710 : „Věčný přezkum by neměl překročit hranici prověrky na první pohled, navíc věcně přezkoumávat lze pouze obsah takových listin a údajů, které nejsou notářskými zápisy, resp. nejsou obsaženy v notářských zápisech.“ 69 Je tedy odstraněn hmotně právní přezkum skutečností, o nichž byl pořízen relevantní notářský zápis, soud pouze formálně zjišťuje, zda tvrzené údaje jsou v souladu s tím to zápisem. 70 Opačný názor Štenglová, I. Obchodní rejstřík po novele. Praha : ASPI, a.s., 2005, s. 177

35

záměrem Novely, kdy právě v těchto situacích se projeví zrychlení a zjednodušení řízení v důsledku presumpce správnosti notářských zápisů71. U notářského zápisu rejstříkový soud zkoumá, zda splňuje předpoklady kladené na něj notářským řádem. V případě, že bude obsahovat výhradu notáře (že nemohl z objektivních důvodů ověřit některé skutečnosti, které by mohly ovlivnit zákonnost) a nebo jeho obsah bude v rozporu se zákonem, bude takovýto notářský zápis posouzen podle § 200da odst. 1 tak, že z něj nevyplývají údaje o skutečnostech jenž mají být zapsány, a návrh bude zamítnut.72 Pokud rejstříkový soud provádí zápis na základě rozhodnutí soudu nebo správního orgánu, nevydává o tom rozhodnutí (provázanost § 38g a 200da odst. 2 OSŘ). Smyslem je zamezení neakceptovatelné situace, kdy by rejstříkový soud přezkoumával jiné vykonatelné rozhodnutí, jenž je podkladem pro provedení zápisu. V těchto případech není oprávněn k jakémukoli přezkumu, musí zápis provést vždy, jedinou výjimkou by byl případ, kdy by se jednalo o nicotné rozhodnutí. Rejstříkový soud musí rozhodnout (provést zápis) ve velmi krátké lhůtě pěti pracovních dní73 (resp. patnácti pokud půjde o zápis přeměny nebo se rejstříkový spis nenachází u rejstříkového soudu)74. Nedodržením této lhůty se zápis ex lege považuje za provedený dnem následujícím po uplynutí této lhůty. Tato právní fikce je novinkou vnesenou Novelou. Původně v ní ale nebylo možno spatřovat žádný praktický význam, protože neobsahovala způsob, jakým bude zápis skutečně proveden. Toto je nyní řešeno povinností rejstříkového soudu promítnout zápis do rejstříku do dvou dnů od vzniku fikce . Na provedení zápisu bez vydávání rozhodnutí navazuje i speciální úprava způsobu vyrozumění o provedení zápisu a opravných prostředků. V případech, kdy není vydáváno usnesení, je nutné zajistit, aby osoby jichž se zápis týká, o jeho provedení byly informovány. Proto je rejstříkový soud povinen, nejpozději do tří dnů od zápisu, vyrozumět účastníky řízení a osoby, které se zapisují v rámci zápisu podnikatele, zasláním výpisu z rejstříku obsahujícím tento zápis75. Speciálním opravným prostředkem vztahujícím se k fikci zápisu je ustanovení § 200db odst. 4. OSŘ. Pokud došlo ke kontumačnímu zápisu může se podnikatel a osoby v rámci něj 71

Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006, s. 972. 72 Viz Dědič, J. Obchodní zákoník se zmítá v předvolební smršti, Právní zpravodaj, 2006, č. 3, s. 3-6, nebo také Hlavsa, P. K úpravě řízení ve věcech obchodního rejstříku, Obchodní právo, 2005, č. 10, s. 2-11 73 Toto je obecná lhůta, speciální např. třídenní dle § 206 odst. 2 a 3 ObchZ 74 Po dobu přerušení řízení dochází k přetržení běhu lhůty 75 Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006, s. 980 : „Ačkoli to zákon výslovně neuvádí, je zřejmé, že pro účastníky je nezbytné, aby byl zápis ověřený“

36

zapisované, domáhat výmazu nebo změny toho zápisu. Návrh na změnu nebo výmaz může být podán nejpozději ve lhůtě 1 měsíce od provedení zápisu. Jestliže by rejstříkový soud zjistil, že zápis neodpovídá skutečnosti, může zahájit řízení k dosažení shody kdykoli, není touto lhůtou vázán. Při výmazu zápisu mají osoby zapisované v rámci zápisu podnikatele oprávnění domáhat se změny zápisu přiměřeně podle § 200db odst. 4 bez ohledu na způsob povolení zápisu. Tato speciální možnost souvisí s tím, že při výmazu údaje se nevyžaduje souhlas osoby zapisované v rámci podnikatele (§ 31 odst. 3). V případě, že při provedení přímého zápisu dojde k chybě v psaní, počtech či k jiné zřejmé nesprávnosti, opraví takovouto chybu předseda senátu kdykoli a to i bez návrhu (§ 200da odst. 7 OSŘ). Oprava se provede přímo v databázi rejstříku, bez vydání rozhodnutí. I těchto případech má podnikatel a osoby v rámci něj zapisované právo domáhat se změny zápisu dle § 200db odst. 4 OSŘ.

37

III. Vybrané problémy III. 1 Jednotlivé zapisované údaje V této části bych se chtěla podrobněji zmínit o vybraných zapisovaných skutečnostech, jejichž úprava může být v určitých situacích nejasná, nebo které jsou v praxi významné.

III. 1. 1 Obchodní firma Obchodní firma je název, pod kterým je podnikatel zapsán v rejstříku. Je pod ní povinen činit všechny své právní úkony (§ 8 odst. 2). Zápis firmy i její změny je konstitutivní u právnických osob zapisovaných dle ObchZ76. Zvláštním případem jsou firmy právnické osoby, jejichž zápis je deklaratorní, v takovém případě je firmou jejich název, který je určen zákonem nebo rozhodnutím (zakladatelskou listinou), kterým byly zřízeny. K návrhu na zápis změny obchodní firmy se dokládá rozhodnutí (dohoda) o příslušné změně zakladatelském dokumentu zapisované osoby. Ta bude mít v případě s. r. o a akciové společnosti formu notářského zápisu, takže při splnění zákonných podmínek bude proveden tzv. přímý zápis s minimem věcného přezkumu, nicméně ke konkrétnímu posouzení firmy z hlediska její zaměnitelnosti a klamavosti vždy dojde i v těchto případech. Význam správnosti zápisu obchodní firmy v rejstříku vyplývá z nutnosti správné identifikace subjektu, ať už ve smlouvě nebo následně v případné žalobě. Nepřesnosti v označení účastníka smlouvy nezpůsobují neplatnost smlouvy77, nesmí však jít o takovou nepřesnost, která brání identifikaci úplně. Významnější důsledky může mít nedostatek označení v žalobním návrhu, podle ustálené judikatury by v těchto případech měl soud vyzvat k opravě dle § 43 OSŘ, pokud nebude ani po výzvě opraven, bude návrh zamítnut jako neurčitý. Speciální situace nastane pokud takové vadné označení vychází z nesprávného zápisu v rejstříku. V takovém případě by „měly obecné soudy dostát své povinnosti zakotvené v § 32 obchodního zákoníku (nynější § 200b odst. 3 OSŘ), tedy upozornit rejstříkový soud na neshodu mezi skutečným právním stavem a stavem zápisu v obchodním rejstříku, a teprve poté vyzvat navrhovatele k odstranění vad návrhu podle § 43 odst. 1 občanského soudního řádu“78. Nepřesnost v označení účastníka řízení je otázkou identifikace, takovéto označení nemá vliv na procesní způsobilost nepřesně označené osoby79. Stejně tak, pokud je účastník 76

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2000, sp. zn. 7 Cmo 745/99 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 315/2001 78 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 4. 2000, sp. zn. II. ÚS 449/98 79 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 10 Cmo 287/98 : „Nesprávnost zápisu v obchodním rejstříku nic nemění na způsobilosti subjektu mít práva a povinnosti. Nositelem práv a povinností může být pouze fyzická nebo právnická osoba.“ 77

38

označen tak jak je v rejstříku zapsán, nemůže být rozpor mezi skutečným právním stavem a zápisem v obchodním rejstříku důvodem k zastavení řízení podle § 43 odst. 2 OSŘ.80 Jedním z věcných přezkumů, které provádí soud v rejstříkovém řízení je zjištění, zda firma společnosti není zaměnitelná nebo klamavá. Pod pojmem klamavá je myšleno, že firma může vzbuzovat klamnou představu o podnikateli, o předmětu podnikání, popř. o dalších skutečnostech charakterizující jeho podnikání či podnikatelskou činnost. Výjimka ze zákazu zaměnitelnosti je od 1. 1. 2001 umožněna u společností jednoho koncernu, které mohou mít ve firmě shodné znaky, avšak spolu s označením, že se jedná o koncern a jednotlivé firmy jsou od sebe odlišitelné (§ 11 odst. 6). V případě, že dojde ke zdědění podniku nebo k jeho nabytí smlouvou, lze za určitých podmínek (§ 11 odst. 1 a 3) podnikat pod stejnou firmou s nástupnickým dodatkem. Diskutuje se, zda po vymazání převodce (právního předchůdce) lze nástupnický dodatek zrušit. Proti této možnosti lze argumentovat, že účelem relevantní právní normy je informovat třetí osoby o tom, že se nejedná o původního provozovatele, původní subjekt. Pro hovoří to, že po výmazu už není třeba zajišťovat nezaměnitelnost firem původního a nového majitele podniku a pokud by vznikala nová společnost, nic nebrání tomu, aby jako svůj název zvolila firmu již zaniklé (vymazané) společnosti. Pro by také mohlo být, že při fúzi či rozdělení může přejít firma s podnikem na nástupnickou osobu bez nástupnického dodatku. Praxe rejstříkových soudů není jednotná. Z dřívější doby mohou přetrvávat situace, kdy dvě osoby mají zapsánu shodnou firmu (rejstřík nebyl veden elektronicky a tak rejstříkový soud neměl fakticky možnost zjistit firmy v jiném obvodu). V těchto případech by, dle mého názoru, nešlo o neoprávněné užívání dle § 12, ale o nezákonný stav, který musí být ex officio řešen ze strany rejstříkového soudu, tím že zahájí řízení k nápravě stavu, při tom by zřejmě využil ustanovení § 29 odst. 6, tedy vyzval podnikatele ke změně firmy81. Je však otázkou, zda vůbec lze uložit podnikateli takovouto povinnost. Domnívám se, že k tomu zákon soud neopravňuje. Na rozdíl od firmy fyzické osoby, kdy je v § 10 odst. 1 výslovně řečeno, že je fyzická osoba povinna doplnit svou firmu odlišujícím dodatkem (pokud má stejné jméno s jiným podnikatelem působícím v témže místě), totiž obdobnou povinnost u právnické osoby z obecného zákazu zaměnitelnosti firmy nelze dovodit. Zdržení se užívání a odstranění závadného stavu, lze uložit pouze u neoprávněného užívaní firmy dle § 12 a jak jsem uvedla, používání firmy zapsané v obchodním rejstříku nelze považovat za neoprávněné. Je to stvrzený právní stav a i zapsaný 80 81

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 1996, sp. zn. 2 Cmo 984/95 Štenglová, I. Obchodní rejstřík po novele. Praha : ASPI, a.s., 2005, s. 69

39

podnikatel je chráněn principem materiální publicity. Bylo by navíc v rozporu se zásadou rovnosti pokud by změna firmy byla uložena pouze jednomu z podnikatelů se zaměnitelnou (shodnou) firmou, nejspíše tomu, komu byla zapsána firma jako druhému. Mimo pochybnost se však jeví, že postižený podnikatel by mohl uplatňovat náhradu škody od státu za nesprávný úřední postup. Opačný názor je vyjádřen v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2004, sp. zn. 3 Cmo 808/9382, kde je řečeno, že „proti tomu, kdo užívá v obchodním rejstříku později zapsané obchodní jméno, zaměnitelné s obchodním jménem žalobce (§ 12 obch. zák.), se může žalobce domáhat odstranění závadného stavu návrhem na uložení povinnosti, aby změnil obchodní jméno“. V rozhodnutí je dále uvedeno, že „stav, kdy zde existují dvě osoby se zaměnitelným obchodním jménem, je stavem závadným pro rozpor s ustanovením § 10 odst. 1 obch. zák. Tento závadný stav lze odstranit pouze změnou obchodního jména v zápisu v obchodním rejstříku. Rozhodnutím stanovený prostředek k odstranění závadného stavu proto musí směřovat k tomuto cíli. Povinné straně, obchodní společnosti, lze přitom zejména uložit (a to i s ohledem na požadavek vykonatelnosti rozhodnutí), aby změnila své obchodní jméno ve společenské smlouvě a podala návrh na zápis nového obchodního jména u příslušného rejstříkového soudu.“ Lze souhlasit s východisky rozhodnutí, a je zřejmé, že pokud by soud neměl možnost uložit změnu firmy nastala by v praxi neřešitelná situace. Nicméně toto rozhodnutí je pragmatickým a příliš extenzivním výkladem zákona. Toto by mělo být reflektováno změnou zákona. Tento problém by mohl nastat i dnes, v případech kdy rejstříkový soud posoudí firmu při zápisu jako nezaměnitelnou, považuje ji za dostatečně se odlišující, ale časem se v praxi ukáže, že tomu tak není. Na závěr však musím konstatovat, že převážná část odborné veřejnosti je přesvědčena o použitelnosti § 12 na tyto situace. Ustáleným doktrinálním názorem je, že ochrana obchodní firmy je ochranou absolutní, a právo na užívání má podnikatel, který byl pod spornou firmou zapsán jako první83. Změny firmy nejsou u nás nic neobvyklého, pokud je někdo „známý“ svou nespolehlivostí a neplněním svých závazků, prostě se přejmenuje. Proto je velmi důležitým údajem identifikační číslo přidělené společnosti při jejím vzniku, neboť to zůstává neměnné a dle něj lze jednoduše subjekt vyhledat. 82

Sbírka rozhodnutí a stanovisek, 1998, č. 3, s. 161 např. Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vydání. Praha : C.H. Beck, 2004, s. 120. Nebo také Eliáš, K., Dvořák, T., a kol.. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1990. 5. vydání. Praha : Linde Praha a.s., 2006, s. 77 83

40

III. 1. 2 Sídlo Určení sídla je obligatorní náležitostí zakladatelských dokumentů (musí být tedy stanoveno při zřízení právnické osoby), a sídlo je také jedním ze základních definičních znaků právnické osoby. Základní obecná úprava, platná pro všechny druhy právnických osob je obsažena v občanském zákoníku84 (dále jen OZ), v ustanovení § 19c. Česká právní úprava vychází z koncepce sídla faktického, musí se tedy jednat o skutečné sídlo, tedy místo, kde je umístěna správa právnické osoby a veřejnost se tam s ní může setkat bez předchozí domluvy. Pro konstatování skutečnosti (fakticity sídla) by tyto dvě podmínky měly být naplněny kumulativně, což ale neodpovídá současnému trendu, kdy mnohdy (zejména u větších společností) jsou správní vedení a běžný obchodní provoz umístěny od sebe odděleně. Připravovaný nový občanský zákoník85 reflektuje tento reálný stav a upravuje požadavek fakticity sídla, tím že skutečným sídlem bude nadále místo, kde se nalézá její hlavní správa, ale současně může právnická osoba určit jiné místo, kde se s ní veřejnost může stýkat. Teprve pokud není určeno toto jiné místo, je sídlo zároveň místem umístění hlavní správy i místem pro styk s veřejností. Zápis sídla není konstitutivním zápisem, proto se může někdy zdát sporný okamžik, kterým dochází ke změně sídla, zda nastává změnou zakladatelského dokumentu, uzavřením nájemní (či jiné smlouvy) na prostory sídla či až faktickým přemístěním. Z logiky věci plyne, že by k tomu mělo dojít

až

samotným přemístěním86. Z tohoto může pramenit určitá

nejistota, zvláště pokud přemístění trvá po delší dobu, o tom kde subjekt v danou chvíli sídlí a kam adresovat úkony vůči němu činěné. Třetí osoby v dobré víře chrání materiální publicita, pro ně je rozhodné sídlo zapsané. V těchto situacích ale bude běžné, že přemisťující se subjekt hromadně informuje všechny své obchodní partnery, že dochází ke změně sídla, pro ty pak už možnost dovolání se zapsaného sídla neplatí. V této souvislosti je vhodné poukázat jaké důsledky může mít laxní plnění povinností vůči rejstříku. Podnikatel přesídlil, neoznámil novou adresu všem svým obchodním partnerům a především nedošlo k zápisu nového sídla (v důsledku chyby pověřeného pracovníka, který opomněl podat návrh na zápis). Rejstříkový soud byl upozorněn bývalým obchodním partnerem podnikatele, kterému změna nebyla oznámena, že podnikatel nesídlí na adrese zapsané. Rejstříkový soud zaslal podnikateli výzvu dle § 29 odst. 6 na adresu uvedenou v rejstříku, v důsledku chyby pošty, která výzvu nepřeposlala na novou adresu, ačkoli si tuto službu podnikatel vyžádal, nebyla podnikateli 84

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Návrh občanského zákoníku, hlavní zpracovatelé Eliáš, K., Zuklínová, M. Dostupné z http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=381 86 Štenglová, I. Obchodní rejstřík po novele. Praha : ASPI, a.s., 2005, s. 71 85

41

výzva doručena. Podnikatel tedy na výzvu nereagoval, ovšem u zapsaného sídla se uplatní fikce doručení. Po druhé neúspěšné výzvě rejstříkový soud společnost, na základě § 29 odst. 6, zrušil. Ochrana třetích osob, pokud podnikatel neplní svou oznamovací a návrhovou povinnost vůči rejstříku, je zajištěna také tím, že pokud není v rejstříku uvedeno skutečné sídlo, může se každý dovolat i skutečného sídla. Správná identifikace sídla, a možnost dovolat se skutečného i pokud není zapsáno v rejstříku, má významný důsledek v oblasti závazků. Právní úkon je obecně účinný od okamžiku kdy dojde druhé straně, tedy na adresu jejího sídla. Skutečného sídla se lze dovolat i pro určení místní příslušnosti soudu (v případě žaloby)87. Sídlo musí být v rejstříku určeno adresou, nepostačuje uvedení obce. Právě kvůli doručování, přesné identifikaci apod. Ale v zakladatelském dokumentu postačí uvedení obce, kde se sídlo nachází (§ 19c odst. 5 OZ)88. To nelze než doporučit, protože při případném stěhování v rámci obce není nutná náročná procedura změny zakladatelského dokumentu. Ohledně dokládání právního důvodu užívaní prostor, kde je sídlo umístěno sídlo viz výše. U fyzické osoby se neurčuje sídlo, na rozdíl od právnické osoby jej nepotřebuje k definování své právní subjektivity. Pro účely podnikání je však nutné i ji nějak lokalizovat, proto se do rejstříku zapisuje její bydliště89 a v případě, že bydliště není místem, kde osoba podniká, místo podnikání90. Místem podnikání fyzické osoby je pak adresa zapsaná v rejstříku jako její místo podnikání. Z dikce § 2 odst. 3 vyplývá, že jde o zápis konstitutivní. Místo podnikání lze definovat podobně jako sídlo u právnických osob, jako místo odkud osoba řídí svůj podnik a kde se s ní lze setkat. Shodně musí jít o místo skutečné. Obchodní zákoník sice neuvádí, co je skutečným místem podnikání, je ale účelné (a v souladu se zásadou jednotného právního řádu) a logické použít analogicky úpravu skutečného sídla. V některých případech stanovenými zvláštními zákony mají někteří podnikatelé fyzické osoby místo podnikání nahrazeno sídlem (např. § 13 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů).

87

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2005, sp. zn. Co 6/2005 Z doby podnikového rejstříku lze nalézt jako reziduum zapsanou jen obec. 89 Zrušením § 3 byla zrušena i legislativní zkratka bydliště, která zahrnovala i místo trvalého pobytu, nyní se tedy odlišují a zapisuje se bydliště a ne trvalý pobyt, jak tomu bylo dosud. Otázka jak dokládat, když v občanském průkazu je uveden trvalý pobyt, a není v zákoně stanovena vyvratitelná domněnku, že bydlištěm je místo trvalého pobytu 90 Kobliha I., Kalfus J.,Krofta J., Kovařík Z., Kozel R., Pokorná J., Svobodová Y. Obchodní zákoník, úplný text zákona s komentářem, Praha: Linde a.s., 2006, s. 74 : „Platí, že není-li zapsáno místo podnikání jako samostatná skutečnost, je totožné s bydlištěm.“ 88

42

Nelze se ale dovolávat nezapsaného místa podnikání ani v případě, že není zapsáno faktické. Je otázka, zda je tomu tak záměrně proto, že se jedná o konstitutivní zápis, nebo je to nedostatek v zákonné úpravě. Nicméně stejně jako u sídla, by měl rejstříkový soud zajistit shodu zápisu se skutečným stavem. Určení sídla či bydliště je kardinální otázkou pro závazkové vztahy uzavírané na dálku a jednostranné úkony. Účinnost takovýchto úkonů vůči druhé straně je vázáná na okamžik dojití. Uplatňují se právní fikce doručení, které se vážou na objektivní možnost adresáta seznámit se s obsahem projevu vůle91, nicméně jak tyto fikce, tak i samotný výklad pojmu dojití plně vychází pouze z judikatury. Chybí komplexní úprava, i s možnostmi vyvrácení domněnky doručení, jak tomu je v procesněprávních úpravách (OSŘ, správní řád92). Judikatura vychází z povinnosti subjektu skutečně se zdržovat (být vždy kontaktovatelný) na adrese sídla či bydliště (místa podnikání). To lze přijmout v případě podnikatelů, příliš tvrdé (a v rozporu s dobrými mravy a ochranářskými ustanoveními § 262) se však toto jeví vůči nepodnikatelům, účastníkům fakultativních či typových obchodů.

III. 1. 3 Identifikační číslo a rodné číslo Obchodní zákoník ve znění do 1. 7. 2005 obsahoval ustanovení § 28 odst. 9, kterým se předepisovalo, že vždy, bez ohledu na důvod proč jsou zapisovány (tedy i u osob zapisovaných v rámci zápisu podnikatele) se u fyzických osob zapisuje rodné číslo (pokud jim nebylo přiděleno datum narození) a u právnických osob identifikační číslo. Vypuštění této povinnosti u právnických osob nebylo vhodné, protože identifikační číslo umožňovalo lepší orientaci v mnohdy složitých strukturách společníků více společností , a také možnost zjištění kontinuity konkrétního subjektu, při častých změnách obchodních firem93. Proto zákon č. 79/2006 Sb., vložil nové písmeno h) do § 35, které zní : „(zapisuje se) u právnické osoby identifikační číslo, pokud jí bylo přiděleno“. Domnívám se ale, že výkladem písmen d) a h) § 35 nelze dospět ke shodné povinnosti, jakou obsahoval zrušený § 28 odst. 9. Tedy, že se zapisuje identifikační a rodné číslo i u osob zapisovaných v rámci zápisu podnikatele. Novelou formulované písmeno d) § 3594 bylo vykládáno tak, že od její účinnosti se tyto údaje zapisují jen u zapisované osoby 91

Rozsudek nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003. Také rozsudek Nevyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004 92 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů 93 Nezaměnitelnost subjektů a snadná orientace je dána tím, že stejné číslo, které už bylo jednou přiděleno nesmí být dáno jiné osobě, ani pokud původní subjekt zanikl. 94 „Do obchodního rejstříku se zapíší: u fyzické osoby rodné číslo nebo datum jejího narození, nebylo-li jí rodné číslo přiděleno.“

43

(podnikatele)95, bylo by tudíž nelogické vykládat stejně formulované pravidlo v písmeni h) ohledně právnických osob jinak96. Zapisovat rodné číslo pouze u podnikatele bylo výslovným záměrem Novely, který plynul požadavku na lepší ochranu osobních údajů. Tento problém se zajisté identifikačních čísel právnických osob netýká, ale ratio legis nemůže být tak silným vodítkem, abychom prováděli extenzivní výklad daleko za text zákona. Pokud bylo skutečně úmyslem uložit zákonem č. 79/2006 Sb., stejnou povinnost ohledně právnických osob jako obsahoval nepřevzatý § 28 odst. 9, mělo by to být výslovněji formulováno. Bez ohledu na výkladové nejasnosti, formuláře pro podání návrhu na zápis vyžadují uvedení identifikačního čísla u právnických osob zapisovaných v rámci podnikatele, ale nepředepisují uvedení rodného čísla u fyzických osob ve stejné postavení.

III. 1. 4 Statutární orgán, prokurista Do obchodního rejstříku se zapisuje jméno a bydliště nebo firma a sídlo osoby, která je statutárním orgánem právnické osoby nebo jeho členem, s uvedením způsobu, jak jménem právnické osoby jedná, a den vzniku a zániku její funkce; je-li statutárním orgánem nebo jeho členem právnická osoba, též jméno a bydliště osob, které jsou jejím statutárním orgánem nebo jeho členem97. Ze zápisu musí být jasné, která konkrétní osoba je oprávněna společnost zavazovat. Jsou tedy nepřípustné zápisy typu: „za společnost jedná osoba, kterou tím pověří představenstvo“, nebo „místopředseda“, pokud není konkrétně uvedeno kdo jím je. Nemluvě o tom, že se nezapisuje funkce, ale člen představenstva. Zápis nemá konstitutivní povahu. Společenská smlouva může omezit jednatelské oprávnění, ale nelze se takového omezení dovolávat vůči třetím osobám. Omezení rovněž nelze zapsat do rejstříku, pokud by přesto bylo zapsáno, nemůže se ho podnikatel dovolávat. Do rejstříku se zapíše způsob jednání uvedený ve společenské smlouvě (stanovách), nebo pokud v ní není upraven, pak způsob zákonem předvídaný v dispozitivní normě98. Je- li statutárním orgánem jedna osoba, způsob jednání se nezapisuje.

95

Dvořák, T. Akciová společnost a Evropská akciová společnost, Praha : ASPI, a.s., 2005, s. 61 nebo Eliáš, K., Dvořák, T., a kol.. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1990. 5. vydání. Praha : Linde Praha a.s., 2006, s.114 96 Opačný názor viz Dědič, J. Obchodní zákoník se zmítá v předvolební smršti, Právní zpravodaj, 2006, č. 3, s. 3 „…bude se opět u všech právnických osob (tedy i zapisovaných v rámci zápisu podnikatele) povinně zapisovat identifikační číslo“. Stejně tak Kobliha I., Kalfus J.,Krofta J., Kovařík Z., Kozel R., Pokorná J., Svobodová Y. Obchodní zákoník, úplný text zákona s komentářem, Praha: Linde a.s., 2006, s. 76 97 § 35 písm. f) ObchZ. Konec věty za středníkem byl omylem Novelou vypuštěn, text bývalého § 28 odst. 1 písm. e) byl vrácen do ObchZ zákonem č. 79/2006 Sb. 98 § 85, § 101,§ 133, § 191, § 243 ObchZ

44

Statutárním orgánem státního podniku je ředitel, ten jmenuje svého zástupce, který je oprávněn zastupovat ředitele v jeho nepřítomnosti, v plném rozsahu. Zástupce ředitele se tím ale nestává statutárním orgánem, je pouze zákonným zástupcem. Nejasnosti mohou vznikat ze strohosti úpravy, kdy ze zákonného textu nelze příliš dobře dovodit, do jaké míry musí třetí osoba zjišťovat, že je ředitel nepřítomen a tudíž je oprávněn jednat zástupce ředitele. Zápis prokury je na rozdíl od zápisu statutárního orgánu konstitutivní. Prokura také nesmí být zúžena pod zákonný rámec (určený v § 14 odst. 2), pokud by se tak stalo rejstříkový soud zápis nepovolí. Výmaz konstitutivní není, dokud je však prokurista zapsán, platí materiální publicita. Zapisuje se jméno a bydliště prokuristy a způsob, jakým jedná. Způsobem, jakým prokurista jedná, je myšleno, zda má pravomoc rozšířenu nad zákonný předpoklad, tedy zda může nakládat s nemovitostmi. Listina o udělení prokury se nezakládá do sbírky listin ( 38i písm. b a contrario), oproti tomu dokument o vzniku oprávnění statutárního orgánu ano. Zajímavé může být vymezení poměru mezi prokuristou a statutárním orgánem. „Jednatel je statutární orgán jednající jménem společnosti s ručením omezeným, zatímco prokurista je zástupcem společnosti jednajícím za společnost (v rámci úkonů týkajících se podniku).“99 Návaznou otázkou, na kterou lze také užít zmíněný judikát, je, zda může být uděleno společné jednatelské oprávnění statutárního orgánu a prokuristy. Souhlasím se Štenglovou100, že je vyloučeno, takovouto možnost by musel zákon výslovně připouštět.

III. 1. 5 Skutečnosti zapisované dle §38g Jedná se zejména o takové skutečnosti, které se souvisejí s ukončení činnosti podnikatele (likvidace, konkurz), nebo se dotýkají majetkového substrátu společnosti, majetkové účasti společníka (výkon rozhodnutí, exekuce). Zapisuje se rozhodná skutečnost, a osoba, na kterou přešlo oprávnění jednat za společnost (likvidátor, správce konkurzní podstaty).

III. 1. 5. 1 Konkurz a likvidace Zapisuje se prohlášení konkurzu, jméno a bydliště konkurzního správce (resp. firma a sídlo v případě právnické osoby, a pak také jméno a bydliště fyzické osoby, která za ni bude funkci vykonávat). Při zamítnutí konkurzu pro nedostatek majetku soud zároveň podá návrh na 99

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2000,sp. zn.7 Cmo 55/99. Dále z rozhodnutí : „U jednatele společnosti s ručením omezeným se do obchodního rejstříku zapisuje způsob, jakým jedná jménem společnosti, zatímco u prokuristy se zapisuje pouze způsob jeho podepisování za společnost (způsob, jakým činí svůj podpis), a pouze je-li prokuristů více, zapisuje se určení, zda jde o prokuru samostatnou nebo společnou. Za způsob podepisování prokuristy tedy nelze považovat údaj o tom, že podepisuje společně se statutárním orgánem.“ 100 Štenglová, I. Obchodní rejstřík po novele. Praha : ASPI, a.s., 2005, s. 87

45

výmaz dlužníka z rejstříku. Pokud byl zamítnut návrh na konkurz pro nedostatek majetku, ale nějaký majetek společnost přece jen má, musí být provedena likvidace. Zapíše se zamítnutí a zrušení společnosti, ke kterému došlo zamítnutím, a vstup do likvidace. Není-li likvidace potřebná (společnost nemá majetek) zapíše se už pouze zánik společnosti. Stejně tak se zapisuje vstup do likvidace, osoba likvidátora a údaje o něm (jméno a bydliště, resp. firma a sídlo). Zápis vstupu do likvidace i jmenování likvidátora je deklaratorním zápisem (do 1. 1. 2001 byl zápis likvidátora konstitutivní101). Na likvidátora přechází jmenováním působnost statutárního orgánu, likvidátor je tedy oprávněn jednat za společnost ve věcech zápisu do rejstříku. Není ale oprávněn k podání odvolání proti rozhodnutí soudu o zrušení zápisu o výmazu obchodní společnosti z rejstříku a o jejím vstupu do likvidace102. Poslední povinností likvidátora, před podáním návrhu na výmaz (to musí učinit do třiceti dnů od skončení likvidace103), je sestavení seznamu společníků, kterým vyplatil podíl na likvidačním zůstatku, tento seznam se zakládá do sbírky listin a slouží případně jako podklad pro osoby, jejichž pohledávky nebyly uspokojeny v průběhu likvidace, k uplatnění těchto pohledávek vůči společníkům z titulu jejich ručení za závazky zaniklé společnosti. Žádost o výmaz musí být dle § 35 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, doložena písemným souhlasem správce daně. To však pouze v případech, kdy dochází k úplnému ukončení podnikatelské činnosti vymazávaného subjektu104. Má se také zapisovat ukončení likvidace, to se ale fakticky neprovádí, zapisuje se až výmaz společnosti s uvedením právního důvodu výmazu. Právní důvod zrušení a výmazu může vypovídat např. o solidnosti osob figurující ve vymazané společnosti. Pokud tyto byly společníky více společností a všechny skončily v konkurzu, něco to o těchto osobách signalizuje. Jestliže bude vymazávána fyzická osoba z důvodu zániku živnostenského oprávnění, zapíše se do rejstříku z jakého důvodu bylo živnostenské oprávnění zrušeno (např. prohlášení konkurzu, uložení trestu zákazu činnosti, jiná překážka dle živnostenského zákona)105.

101

Např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 3. 1998, sp. zn. Odon 69/97 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 29 Odo 1154/2003 103 Specifická úprava je stanovena při likvidaci právnické osoby, která prodala podnik tvořící její jmění, ta může ukončit svou likvidaci a být vymazána teprve od uplynutí jednoho roku po tomto prodeji, pokud bude podán odpor dle § 478 ObchZ, musí se vyčkat do pravomocného skončení řízení, a pokud bude žaloba úspěšná musí před výmazem být uspokojeny nároky úspěšného věřitele. 104 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 1996, sp. zn. 7 Cmo 86/96 : „Souhlas správce daně se tedy vždy váže k ukončení činnosti daňového subjektu, nikoli k pouhému výmazu z obchodního rejstříku, jenž nezakládá zánik zapsaného subjektu.“ 105 Pelikánová, I. Komentář k Obchodnímu zákonu. 1. díl. 3. vydání. Praha : ASPI Publishing, 2004, s. 331 102

46

III. 1. 5. 2 Nařízení výkonu rozhodnutí a vydání exekučního příkazu Zapisují se pouze vybrané situace, a to : -rozhodnutí soudu o nařízení výkonu rozhodnutí postižením podílu společníka ve společnosti a nebo prodejem podniku nebo jeho části -rozhodnutí soudu o zastavení výkonu tohoto rozhodnutí, dále pak : -exekuční příkaz na postižení podílu společníka ve společnosti a nebo na prodej podniku nebo jeho části -rozhodnutí o zastavení exekuce -sdělení, že exekuce skončila jinak než zastavením. Novela snížila rozsah zapisovaných exekucí, předtím se zapisovaly všechny případy, kdy byla nařízena exekuce na majetek společníka, přičemž vypovídací hodnota byla nízká a uvedení tohoto údaje tak nepřiměřeně zasahovalo do chráněné soukromé sféry společníka. Je to navíc logické, protože exekuční příkaz je obdobou nařízení výkonu rozhodnutí (má jeho účinky), je tedy správné, že se obojí zapisuje ve stejných případech. Podkladem pro zápis je nařízení výkonu nebo exekuční příkaz, rejstříkový soud zápis provede bez vydání rozhodnutí (§ 38g odst. 2). Unesení o nařízení exekuce je zasíláno rejstříkovému soudu vždy, ale exekuční příkaz se zapíše jen v případech uvedených výše. V praxi se lze setkat se situací, kdy je stejný obchodní podíl či podnik postižen více příkazy (rozhodnutími), v takovém případě budou zapsány všechny. Před Novelou nebyla dostatečně propojena úprava ObchZ a exekučního řádu. Pokrokem současné úpravy je, že se zapíše i upuštění od exekuce a případ dobrovolného splnění, jako jiný způsob skončení exekuce. Nicméně ale exekutor nemá povinnost o tom informovat rejstříkový soud, pouze katastrální úřad pokud předmětem exekuce měla být nemovitost (§ 46 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů). Další významnou vadou je nereflektování zastavení podniku (§ 152 a násl. OZ). Problémem, který musí být v praxi řešen mimo rámec zákona (ne však contra legem), je, že rejstříkový soud na základě doručeného exekučního příkazu na obchodní podíl společníka s. r. o, daného společníka vymaže, protože mu dle zákona zanikla jeho účast na společnosti (§ 148 odst. 2). Řešena však není situace, kdy dlužník (společník) ještě před samotným výkonem splní závazek dobrovolně. Soud, který výkon rozhodnutí nařídil, totiž nemůže vydat usnesení o zastavení exekuce po vydání exekučního příkazu, a účast společníka se tudíž neobnoví dle § 148 odst. 4. V těchto případech musí být obchodní podíl prodán. Že půjde o

47

prodej pouze formální a podíl bude v krátké době opět převeden na původního společníka, je nasnadě. Bohužel je to také zatím jediné, mě známé, řešení této mezery v právu. K dostatečnosti dokumentů zakládaných do sbírky listin podle § 38i písm. n) je třeba poznamenat, že se nezakládá prohlášení dlužníka o majetku před soudem, i když má významné důsledky, neboť způsobuje neúčinnost právních úkonu povinného vůči věřiteli (§ 260h OSŘ).

III. 2 Rozsah přezkumu notářských zápisů

Předchozí úprava nezohledňovala velké množství úkonů činěných povinně ve formě notářských zápisů. I přes jednoznačně v OSŘ zakotvenou vyvratitelnou právní domněnku obsahové správnosti veřejných listin (potvrzují pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno), a tedy i notářských zápisů (§ 6 notář. řádu106), musely rejstříkové soudy jejich obsah do dopodrobna zkoumat107. Tím docházelo k nadbytečné duplicitě veřejnoprávního přezkumu listin tvořících podklad pro zápis do obchodního rejstříku z moci úřední108. Novela se toto pokusila řešit109. Jako obecné východisko, kdy lze posuzovat notářský zápis z věcné stránky, bych uvedla formulaci z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 29/95 : „Jestliže veřejná listina, ať již svým obsahem nebo formou nevyhovuje podmínkám stanoveným zákonem (popř. jiným obecně závazným právním předpisem), ztrácí v důsledku takové vady charakter listiny veřejné, a v důsledku toho také údaje v ní obsažené nemají charakter (význam) údajů (skutečností) jako by veřejnou listinou prokazovaných.“ Rejstříkový soud tedy posoudí notářský zápis z tohoto pohledu a pokud dojde k závěru, že takto ztratil formu veřejné listiny, lze ho věcně posuzovat110. Notář se v zápise vyjádří, zda jím ověřené jednání je v souladu s právními předpisy, popř. zakladatelskými listinami. V konkrétním případě je tak věcí samotného podnikatele a jeho statutárního orgánu, zda dodají notáři veškeré relevantní údaje a listiny, aby mohl v souladu

106

„Notářské zápisy a jejich stejnopisy, výpisy z notářských zápisů a listiny o ověření (dále jen "notářské listiny") jsou veřejnými listinami, jestliže splňují náležitosti stanovené pro ně tímto zákonem.“ 107 Hampel, P. Obchodní rejstřík – nutnost nebo obtěžující byrokracie?. Právní rádce, 2002, č.7, s. 34 : „Soud musel v rejstříkovém řízení přezkoumat notářské zápisy z hlediska jejich právní bezvadnosti, protože nesl za tuto právní bezvadnost odpovědnost.“ 108 Holeček, J. Revoluce v zápisech do obchodního rejstříku na obzoru. Právní rádce, 2005, č. 6, s. 26 109 To že notářský zápis se již nadále věcně nepřezkoumává se nejspíš vyvozuje z toho, že se zápis skutečnosti na jeho základě se provede bez vydání rozhodnutí (§ 200da odst. 3 OSŘ). 110 Eliáš, K., Dvořák, T. a kol. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1990. 5. vydání. Praha : Linde Praha a.s., 2006, s. 198

48

se zákonem notářský zápis provést. V případě, že má notář vážné a důvodné pochybnosti o správnosti ověřovaného jednání, může o tom do zápisu učinit výhradu, za předpokladu, že na to předtím podnikatele upozornil, a ten vady neodstranil. V případě takovéto výhrady, nebo není-li notářský zápis dle zákona platným úkonem, provede soud takový přezkum, jakoby notářský zápis neexistoval111. Nicméně je skutečností, že „se rejstříkové soudy často necítí vázány právními závěry notářů o ověření jednotlivých skutečností, uvedených v notářských zápisem a zkoumají i skutečnosti, jejichž existenci a soulad se zákonem již jednou ověřil notář.“112. O pokračujícím plném přezkumu notářských zápisů jsou přesvědčeni také někteří notáři113.

III. 3 Ochrana soukromé sféry podnikatele

Ve chvíli, kdy se někdo rozhodne účastnit podnikání (ať už jako podnikatel, nebo osoba podílející se na řízení podnikajících právnických osob), musí si být vědom, že se ocitá ve specifickém postavení, a v zájmu ochrany třetích osob o něm budou zveřejňovány některé „soukromé“ informace. Nicméně toto „odhalováni intimit“ by mělo mít velmi jasné meze, a mělo by se dít právě jen v míře nezbytně nutné pro transparentní a bezpečný obchodní styk. Cílem by měla být rovnováha všeobecných zájmů společnosti jako celku a soukromých zájmů jejich jednotlivých členů. Zvláště pak je potřeba zvažovat, zda rozsah zpřístupněných informací není už příliš široký, a je tedy spíše zneužíván a neoprávněně zasahuje do podnikatelovy soukromé sféry. To nemusí nutně znamenat pouze zveřejňování údajů o jeho osobě, ale o jeho podnikání jako takovém, o vnitřním chodu podniku a jeho ekonomické situaci. Je to i problém naší společnosti, která díky „divokým“ 90. létům minulého století pohlíží na podnikatele jako na a priori podezřelé osoby, na které je nutno svítit velice jasným světlem. Nejdříve je třeba porovnat úpravu obchodního rejstříku z hlediska konformnosti se zákonem č. 101/2001Sb., o ochraně osobních údajů114 (dále také z. oOÚ). Tyto dvě úpravy by 111

Hlavsa, P. K úpravě řízení ve věcech obchodního rejstříku. Obchodní právo, 2005, č. 10, s. 3 Surga, O. Obchodní rejstřík bez dechu. Právní rádce, 2006, č. 1, s. 65. Podobně také viz Myslil, S., Myslil, R. Obchodní rejstřík po novele. Bulletin advokacie, 2006, č. 4, s. 15- 17 113 Ryšánek, Z. Notářský řád a jeho novely. Ad notam, 2006, č. 1, s. 1 114 Ve smyslu tohoto zákona se za osobní údaje se považují takové údaje, které se vztahují k fyzické osobě, na jejichž základě je konkrétní fyzická osoba určena nebo určena být může. Přitom platí, že taková osoba je určena či určitelná, pokud pomocí jednoho či více osobních údajů lze určit její identitu. Může jít o jeden údaj, např. fotografie, ale zpravidla půjde o jejich soubor. Osobním údajem nemusí být bez dalšího jméno a příjmení a to dokonce ani ve spojení s adresou, protože v tomtéž místě může žít i více osob stejného jména a příjmení. Osobním údajem je vždy spojení jména, příjmení a rodného čísla, protože na jejich základě lze vždy fyzickou osobu identifikovat. 112

49

se neměly dostávat do konfliktu, problémy vznikají spíše z obecné nekonzistentnosti právního řádu a z častého (bohužel) zneužívání této nesoudržnosti. Veřejnost rejstříku (tedy oprávnění každého nahlížet do něj, činit si z něj výpisy a opisy) je jedním z jeho definičních znaků jako veřejného seznamu. Rejstřík však neobsahuje pouze informace o podnikatelích, ale i o osobách na nich zúčastněných. Povaha účasti těchto osob přitom nemusí být ani fakticky výdělečná, např. člen představenstva družstva. U fyzických osob je v obchodním rejstříku uvedeno jméno, příjmení a adresa jejich bydliště (rodné číslo resp. datum narození by se po Novele mělo zapisovat už jen u zapisovaných podnikatelů, viz výše). Zákon o ochraně osobních údajů se vztahuje i na rejstříkové soudy při vedení rejstříku, na Ministerstvo spravedlnosti a na vydavatele Obchodního věstníku, tito jsou v postavení správců (zpracovatelů) dle z. oOÚ a musí dodržovat povinnosti z toho vyplývající. Zásadně lze zpracovávat osobní údaje jen se souhlasem subjektů údajů. Platí výjimka, že souhlas není třeba pokud správce zpracovává oprávněně zveřejněné údaje, tato se vztahuje i na rejstřík. Správce musí také dbát při zpracovávání na ochranu soukromého a osobního života subjektu údajů. Zveřejněné údaje, ale může použít kdokoli a jakkoli. Lze si představit situaci, kdy na adrese člena představenstva nebo jednatele zaklepou nejrůznější osoby „s malou prosbičkou“, různí vyděrači apod. Tento příklad se může zdát dramatický, nikoli však nereálný. Jako druhotný problém se pak může jevit využití adresy pro nevyžádanou reklamu115. V souvislosti se zamýšlenou povinností zapisovat do rejstříku i e-mail adresu, je však nutné si uvědomit vážný problém tzv. spammingu116. Pro srovnání, ve Spolkové republice Německo se u fyzických osob nezapisuje celá adresa, dále pokud se zjistí, že osoba využívající internetový přístup informace takto získané zneužívá, může jí být přístup zamezen. V Rakousku se bydliště nezapisuje117. Jako shrnutí bych citovala : „Vedení a zveřejňování údajů v obchodním rejstříku je nepochybně v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů. Otázkou však je, zda jeho úprava je schopná reálně garantovat právo na ochranu soukromého a osobního života subjektů údajů.“118 Přiměřenost zveřejňování adres členů orgánů a společníků, musí být posuzována i s ohledem na požadavky na identifikaci účastníka v nejrůznějších podáních (k soudu, správnímu orgánu). Tyto údaje by tedy měly být zjistitelné, ale není bezpodmínečně nutné, 115

Využít adresy a jména a příjmení získaných z veřejného seznamu pro účely nabízení obchodu a služeb, lze i bez souhlasu subjektu údajů (§ 5 odst. 6 z. oOÚ) 116 K tomu samozřejmě dochází i tak, ale tento údaj je příkladem nadbytečného rozšiřování zapisovaných údajů. 117 Mates, P. Ochrana osobních údajů v obchodním rejstříku. Právní rádce, 2003, č. 8, s. 27 118 Mates, P. Ochrana osobních údajů v obchodním rejstříku. Právní rádce, 2003, č. 8, s. 27

50

aby byly volně přístupné. Řešením by mohlo být, aby byly součástí rejstříkového spisu, do něj pak lze nahlédnout v případě prokázání oprávněného zájmu. Komunitární právo sice přikazuje povinné zveřejňování údajů o členech statutárních a dozorčích orgánů kapitálových společností (První směrnice, čl. 2), ale bez bližšího stanovení rozsahu. Zveřejňování údajů o společnících není předepsáno vůbec. Problém zneužití informací se netýká pouze rejstříku, ale všech veřejných registrů (katastr nemovitostí, letecký rejstřík, ARES a další), je proto nutné si uvědomit i multiplikační efekt všech těchto evidencí, kdy při propojení informací z nich (třeba i nelegálně) lze získat velmi podrobné a komplexní informace o požadovaném subjektu. Jako nepřiměřený mi připadá také rozsah povinně zakládaných dokumentů do sbírky listin119. Pro osoby vstupující do závazkových vztahů s podnikatelem, je jistě důležitá povšechná znalost jeho ekonomické situace. Zakládané listiny, ale mohou odkrývat mnohem více, umožňují příliš podrobně poznat vnitřní situaci podniku (odkazuji na listiny zakládané podle písmen c), j) a k) § 38i). I když listiny podle písmena c) jsou zakládané na základě požadavku evropského práva (První a Čtvrtá směrnice120). Opět se domnívám, že řešením by bylo, aby byly obsaženy v neveřejném rejstříkovém spisu. Jako zcela neodůvodněné praktickým významem, ve srovnání se zneužitelností, se mi zdá ukládání podpisových vzorů osob oprávněných jednat jménem právnické osoby.

119

Shodný názor též Hampel, P. Obchodní rejstřík – nutnost nebo obtěžující byrokracie?. Právní rádce, 2002, č. 7, s. 34 : „V této souvislosti pouze připomínám, že každý podnikatel má bezpochyby své obchodní tajemství, a to v mnoha případech bere za své, pokud vezmeme v úvahu, že se do sbírky listin např. zakládá účetní závěrka včetně všech příloh. Sbírka listin je veřejně přístupná a kdokoliv si tak může účetní údaje, včetně těch "citlivých", zjistit. Navíc vypovídací schopnost zapsaných skutečností je v případě deklaratorních zápisů přinejmenším sporná, když stav skutečný mnohdy neodpovídá stavu zápisu do obchodního rejstříku.“ 120 Čtvrtá Směrnice Rady 78/660/EHS, ze dne 25. července 1978, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o ročních účetních závěrkách některých forem společností

51

IV. Závěr

IV. 1 Harmonizace s právem ES Hmotně právní úprava rejstříku má svůj základ v komunitárním právu, konkrétně v První směrnici, určité požadavky na publicitu vyplývají i z účetních směrnic. První směrnice byla novelizována v roce 2003121, a proto jedním z cílů Novely bylo i reflektovat nové znění První směrnice a další změny v sekundárním evropském právu. Rejstříku se týkal především požadavek na jeho elektronizaci. Novelizovaná První směrnice požaduje plné elektronické vedení obchodního rejstříku, možnost činit podání v listinné i elektronické podobě. Veškerá podání rejstříkový soud musí vést a archivovat výlučně v elektronické podobě. Jsou zpřísněny požadavky na elektronické výpisy, tak aby mohly mít

váhu veřejné listiny v celé EU

(uznávaný elektronický podpis). Ohledně publikace, nově článek 3 odst. 4 umožňuje nahradit tradiční publikaci ve vnitrostátním věstníku jeho elektronickou podobou, nebo způsobem, kterým lze dosáhnout srovnatelného výsledku, za podmínky, že bude vytvořen systém, který umožní přístup k daným informacím v chronologickém pořadí skrze centrální elektronickou platformu122. Jedná se o zásadní posun ve způsobu zveřejňování123. Dále je stanoven nový jazykový režim údajů v obchodním rejstříku (čl. 3a). Nově je požadováno uvádění základních údajů o společnosti i na elektronické komunikaci a webových stránkách (čl. 4). Elektronizace byla provedena v nejzazším možném termínu (k 1. 1. 2007), navíc prvotní promítnutí požadavků na elektronické opisy bylo dosti chaotické a nesrozumitelné. Nicméně i po opravné novelizaci zůstává současná úprava pouhým pokusem. První rozpor s požadavky směrnice spočívá v možnosti žádosti o ověřený elektronický opis, kterou nelze podat písemně a i elektronicky pouze s uznávaným elektronickým podpisem. Nepochopení směrnice (nebo nekvalitní práce zákonodárců) vyplývá z úpravy jazykového režimu rejstříku. Je mimo jiné požadováno, aby zápisy mohly být činěny i v úředním jazyce jiného členského státu EU, na místo toho ObchZ připouští pouze ukládaní cizojazyčných listin do sbírky listin. Dle mého

121

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/58/ES, ze dne 15. července 2003, kterou se mění směrnice Rady 68/151/EHS 122 Čech, P. Novela první směrnice ES- průlom do vedení obchodních rejstříků. Právní Zpravodaj, 2003, č. 8, s. 11 123 Úvahy expertní skupiny SLIM vedou až k přeneseni publikační povinnosti na podnikatele. Stát by pouze kontroloval, zda ji podnikatelé plní. Urychlené zveřejnění je v zájmu podnikatelů, protože teprve jím se zápisy stávají účinnými.

52

názoru je vyžadován vícejazyčný režim jak u samotného rejstříku tak i u sbírky listin124, naše nová úprava tak reflektuje požadavky směrnice jen z poloviny. Princip dobré víry při rozporu jazykových verzí se navíc vztahuje jen na listiny uložené v některém z úředních jazyků EU, ačkoli se má vztahovat na překlad z jakéhokoli jazyka. Směrnici dále neodpovídá §13a, který nezohledňuje povinné uvádějí informací o společnosti i na elektronické komunikaci a webových stránkách. Výkladem § 13a, pojmu „obchodní listiny“ by se snad mohlo dojít i k aplikaci i na e-maily, webové stránky však zohledněny opravdu nejsou. A navíc povinnosti by měly být ukládány adresátům jasným a zřetelným způsobem. Po zavedení nové úpravy rejstříku se Dědič domnívá125, že provádění některých deklaratorních zápisů (ohledně s. r. o.) na základě pouhého registračního principu je v rozporu s čl. 10 První směrnice, protože tam, kde není zajištěna předběžná soudní nebo správní kontrola zakládání společností, musí být zakladatelské dokumenty a jejich změny úředně ověřeny (musí mít formu veřejné listiny), konkrétně zmiňuje změnu společníka dohodou. Tento rozpor by se ale nejspíš vztahoval na všechny faktické změny společenské smlouvy (změnou sídla, příjmením společníka). Domnívám se ale, že zde rozpor nenastává, protože rejstříkové řízení i v současné podobě zajišťuje dostatečnou kontrolu při zakládání společnosti. Už jen jako ilustraci „kvality“ práce naši legislativy lze zmínit Novelou vytvořený rozpor s primárním komunitárním právem při použití kritéria trvalého pobytu namísto státního občanství pro určení domácího režimu zápisu pro fyzické osoby z EU (§ 34 odst. 1 písm. c). Toto bylo uvedeno do souladu zákonem č. 79/2006 Sb.

IV. 2 Předchozí problémy a Novela Novela reagovala především na volání po zrychlení a usnadnění provádění zápisů do rejstříku a po celkovém zjednodušení soudního řízení. Pomalost řízení vyplývala především ze širokého okruhu účastníků řízení a povinnosti doručit jim usnesení, aby nabyla právní moci a zápis mohl být proveden. Složitost, nejasnost a strohost právní úpravy způsobovala nejednotnost v rozhodování, jak jednotlivých rejstříkových soudů, tak i v podobných případech u jednoho soudu, různily se požadavky na prokazování zapisovaných skutečností. Odbornou veřejností bylo navrhováno mimo jiné omezení vyšetřovací zásady a sjednocení

124 125

článek 3a odst. 2 První směrnice. Dědič, J. Malé zamyšlení nad významnou novelou obchodního zákoníku. Právní zpravodaj, 2005, č. 7, s. 3

53

požadavků na důkazy126, k prvnímu došlo vypuštěním rejstříkového řízení z tzv. nesporných řízení, druhé mělo být zajištěno závazným seznamem dokládaných listin, stanoveným v prováděcí vyhlášce. Nová úprava také měla vést k vyšší transparentnosti v reakci na kritizovanou existenci korupce, i když názory to zda to byl opravdu tak rozsáhlý problém se liší úhlu pohledu, soudců a veřejnosti127. Ostatně i zprávy Transparency International hovoří o tom, že české soudnictví je proti fenoménu korupce dostatečně chráněno, tak tomu však už není ve státní správě a tomu se právě vedení agendy rejstříku svým charakterem blíží. Navíc je pravdou, že přebujelá agenda rejstříku, komplikovanost některých návrhů a častá neschopnost soudců okamžitě reagovat na návrh mohou ústit ve snahu nalézt jednodušší „šedou“ cestu k provedení zápisu v rejstříku128. Jedním ze záměrů byla také harmonizace s právem ES (viz výše). Nejasná úprava obchodního rejstříku se také odrážela v nedůvěře zahraničních investorů k českému podnikatelskému prostředí. Novela ponechala status quo ohledně hmotněprávní úpravy a řešení problémů směřovala do přepracování procesní části. I vzhledem k tomu, že problém neefektivnosti rejstříku byl spatřován především v jeho procesněprávní aplikaci129. O samotném zákoně č. 216/2005 Sb., lze konstatovat, že byl zpracován nekvalitně130, chyběla některá dřívější ustanovení (u nynějšího § 37 odst.1, § 31 odst. 1) nebo naopak obsahovala některé absurdnosti (požadavek zapisování místa podnikání u společníků obchodních společností) a vypuštění v legislativním návrhu předpokládané možnosti vyzývat k odstranění vad vedla k masovému odmítaní návrhů, a tím ke zvýšení administrativního zatížení podnikatele. Nejasné také původně byly meze přezkumné činnosti soudu.

126

Bartošíková, M. Rejstříkové soudy. Právní rádce, 2003, č. 7, s. 1 Viz např. Hampel, P. Obchodní rejstřík – nutnost nebo obtěžující byrokracie?. Právní rádce, 2002, č. 7, s. 35 : „Osobní selhání jedince nelze vyloučit nikdy, ale dovolím si tvrdit, že korupce jako fenomén je v systému soudnictví vyloučena.“ 128 Sněmovní tisk č. 2004/556. Návrh poslance Jiřího Pospíšila na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Dostupný z www.psp.cz 129 Hrubý, K. Pokus o reformu obchodního rejstříku (II). DaF týdeník : časopis pro teoretické a praktické otázky českého daňového práva a podnikání, 2004, č.16, s. 2 130 Je také nesystémové, že návrh na tak významnou změnu nebyl vládní, ale vzešel z poslaneckých řad. 127

54

IV. 3 Shrnutí a doporučení Z hlediska procesně právní úpravy je nepochybným zlepšením vyloučení rejstříkového řízení z nesporných řízení, protože předchozí stav, kdy byl soud ze zákona povinen, vést dokazování a sám prokazovat existenci skutečností navrhovaných k zápisu (protože v řízeních nesporných soud musí vést dokazování z moci úřední a nelze vycházet ze zásady formální pravdy) značně prodlužoval a komplikoval řízení. Rejstříkové řízení je totiž skutečně odlišné od jiných řízení před soudy131. Nevyhovující potřebám tohoto řízení bylo i povinné veřejné rozhodování132 (soudy se tuto povinnost stejně pokoušely obcházet) nyní se jednání zásadně nenařizuje. Obecně lze říci, že striktní vázanost OSŘ je rigidní překážkou hladkého fungování administrativní agendy rejstříku (OSŘ je konstruováno především pro sporná řízení a rejstříkové soudy při rejstříkovém řízení tak někdy podléhají dojmu, že je zde třeba řešit nějaký spor). Příkladem budiž, zánik plné moci při odmítnutí návrhu (§ 28 odst. 6 OSŘ) a tedy nutnost při opraveném podání dokládat novou plnou moc. To může vyvolat další zbytečné náklady a obtíže, zejména pokud jde o apostilovanou plnou moc z ciziny (o tom že soudy často nerespektují § 52 zákona č. 97/1963 Sb.133 ani nemluvě)134. Je zapotřebí novelizovat i ustanovení § 24 odst. 1 OSŘ, že v téže věci může mít účastník současně jen jednoho zvoleného zástupce. Alternativní plná moc se jeví praktická v situacích právnických kanceláří s více společníky. Odstranění hypertrofie veřejnoprávního přezkumu podání (pokud jde o notářské zápisy) a omezení hmotně právního přezkumu, bylo vlastně vyvrcholením změn započatých zákonem č. 370/2000 Sb., který transponoval požadavky První a Třetí směrnice135 na povinnou formu zakladatelských a jiných dokumentů kapitálových společností, a zavedl nový typ osvědčovacího notářského zápisu o rozhodnutí orgánu právnické osoby (v němž se notář 131

O formálnosti rejstříkového řízení a o jeho odlišném charakteru i před Novelou se vyjádřil Ústavní soud v nálezu ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. I. ÚS 663/01 : „Při rozhodování ve věcech obchodního rejstříku soud posuzuje zpravidla toliko formální podmínky návrhu, stanovené právními předpisy ( § 200d odst. 1 o.s.ř. ) a pokud tyto podmínky splněny jsou, je povinen zápis provést. Postup soudu se proto v tomto typu řízení značně odlišuje od jiných typů řízení, v nichž má obecný soud dán podstatně větší prostor pro vlastní uvážení a kde posuzuje často velmi obtížné skutkové i právní okolnosti konkrétní věci.“ 132 Podle dřívějšího ustanovení § 200d odst. 2 OSŘ rozhodoval rejstříkový soud o obsahu zápisu bez jednání usnesením v případě vyhovění návrhu, kterému nikdo neodporoval nebo bez provedení důkazů. Jestliže však bylo v řízení třeba provádět dokazování, musel soud k jejich provedení svolat jednání a umožnit účastníkům řízení, aby se k prováděným důkazům vyjádřili, stejně v případě sporu o některých skutečnostech (zúžením okruhu účastníků se i velmi zmenšila možnost že někdo bude odporovat). 133 Zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů : „Listiny vydané soudy a úřady v cizině, které platí na místě, kde byly vydány, za listiny veřejné, mají důkazní moc veřejných listin také v Československé socialistické republice, jestliže jsou opatřeny předepsanými ověřeními.“ 134 Myslil, S., Myslil, R. Obchodní rejstřík po novele. Bulletin advokacie, 2006, č. 4, s.17 135 Třetí Směrnice Rady 78/855/EHS, ze dne 9. října 1978, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o fúzích akciových společností

55

vyjádřil ke shodě úkonu s právem). Byl tak naplněn požadavek směrnic na komplexní přezkum založení a vzniku společnosti136. Závažným nedostatkem je však přetrvávající nerespektování presumpce správnosti notářských zápisů ze strany rejstříkových soudů. Při zavedení lhůt pro rozhodnutí (provedení zápisu) se mělo myslet i na stanovení doby pro odeslání usnesení, v současné době platí obecná třicetidenní lhůta, která je v porovnání s pěti dny pro rozhodnutí nesystémově příliš dlouhá. A tak vzhledem k tomu, že průtahy v řízení byly způsobovány především dlouhým čekáním na právní moc usnesení., vyřešila se zúžením okruhu účastníků (tedy osob jimž se musí doručovat usnesení), pouze jedna polovina příčiny tohoto problému. Otázkou také je, zda zrychlení v důsledku krátkých lhůt pro rozhodování a omezení věcného přezkumu (spolu s kontumačními zápisy, kdy fikce zápisu nastane bez ohledu na správnost nebo úplnost návrhu), nebude na úkor věcné správnosti zápisů137. K narušení právní jistoty by dojít nemělo, neboť přezkum úplnosti formulářů a souladu mezi listinami a návrhem zaručuje bezpečnost a přesnost právního vztahu138. Pojistku lze také spatřovat v povinnosti soudu zahajovat řízení ex officio k dosažení souladu skutečného stavu a zápisů. Nicméně omezení věcného přezkumu by také mohlo vést ke zvýšení počtu společnostních sporů, kterým právě přezkumné řízení ohledně zápisu do rejstříku mnohdy předešlo139. Po Novele jsou také lépe řešeny případy, kdy se zapisuje na základě jiného rozhodnutí (např. o nařízení výkonu rozhodnutí) bez vydání rozhodnutí (§ 38g odst. 2), díky komplexní úpravě provedení zápisů bez vydávání rozhodnutí. Je nesporně správné, že rejstříkový soud má možnost vyzvat k opravě návrhu, to že tak může učinit pouze jednou, je výrazem důrazu kladeného na rychlost řízení. Dřívější mnohonásobné vyzývání nejenže zatěžovalo soudce, ale především prodlužovalo řízení. Aktuální však stále zůstává upravení možnosti neformalizovaného vyzývání, preferovaného v původním poslaneckém návrhu Novely. Pro neformalizované vyzývání kvitují i soudci140. 136

Jindřich, M. K soudnímu přezkumu ve věcech obchodního rejstříku. Právní zpravodaj, 2005, č. 7, s. 7 Faldyna, F. Několik poznámek k novelizovanému obchodnímu rejstříku. Právo a podnikání, 2005, č. 12, s. 7 : „V rejstříkových věcech je tak prakticky vyloučeno dokazování (soud ani nemusí nařídit ústní jednání), a to na druhé straně pro navrhovatele představuje riziko či nebezpečí, že nebudou jím předkládané listiny správné a úplné, nebude mu dána možnost dokazovat, že správné a úplné jsou resp. že nejsou nesprávné a neúplné.“ Též Hampel, P. Obchodní rejstřík – nutnost nebo obtěžující byrokracie?. Právní rádce, 2002, č. 7, s. 35 : „Zejména musí být zdůrazněno, že zavedení registračního principu znamená opuštění přezkoumávání právní bezvadnosti jednotlivých dokumentů tak, jak to dělá doposud soud, s čímž nutně z logiky věci souvisí i otázka snížení informační hodnoty a důvěry v zapsané skutečnosti. Mé zkušenosti zatím vedou spíše k tomu, že české podnikatelské prostředí nefunguje v takových podmínkách, které by umožňovaly tento přesun.“ 138 Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006, s. 970 139 Hampel, P. Jakou cenu zaplatíme za urychlení zápisu. Ekonom. 3. března 2005, s. 54 140 Např. Ištvánek, F. Spory o rejstříkovém řízení pokračují. Právní rádce, 2003, č. 7. s.7-9 137

56

Pokrokem je možnost ukládání cizojazyčných listin, a také možnost činit podání a podávat ukládané listiny v elektronické podobě (především výroční zprávy, účetní závěrky, zprávy o vztazích mezi propojenými osobami podle § 66a odst. 9 apod.). Elektronická komunikace se soudem, však zůstává nadále poněkud komplikovaná, snaha o plnou elektronickou komunikaci naráží na nemožnost pořídit kvalifikovaný opis notářského zápisu v elektronické podobě (se zachováním charakteru veřejné listiny). Vzhledem k rozsahu skutečností dokazovaných notářskými zápisy (jako i jednoho z cílů úpravy), by bylo vhodné tuto nekoncepčnost odstranit novelizací notářského řádu. Toto se týká též živnostenského oprávnění a jiných veřejných listin. Současně jsou zde i určité překážky technického charakteru, které vyplývají z vyhlášky č. 562/2006 Sb.141. I po částečné digitalizaci obchodního rejstříku lze tedy komunikaci podnikatele s obchodním rejstříkem provádět elektronicky jen ve velmi omezené míře. Každopádně lze říci, že reforma rejstříku vykročila správným směrem. Lze předpokládat, že další vývoj bude směřovat k tomu, že jednou snad bude podnikatel moci s rejstříkovým soudem komunikovat už jen od svého počítače. Nová úprava měla za cíl i zajištění větší právní jistoty podnikatelů, tím že se měla sjednotit praxe rejstříkových soudů díky formulářům a závaznému seznamu dokládaných listin. Formuláře by měly přispět také k tomu, že nebudou podávány zcela nezpůsobilé návrhy nesplňující základní formální požadavky. Dosud byla volba formy podání omezena jen obecnými ustanoveními OSŘ a „volnost ve formální podobě návrhů na zápis rozhodných skutečností do obchodního rejstříku často vedla k celé řadě chyb, kterých se ve svých návrzích podnikatelé a nezřídka i jejich kvalifikovaní právní zástupci dopouštěli“142. Samotné zavedení povinných formulářů je jistě zpřísněním formálních požadavků, ale lze očekávat tendenci k jejich neformalizovanému posuzování143 vzhledem k § 200d odst. 2 písm. b), kde se soudu výslovně ukládá povinnost zjišťovat rozhodné skutečnosti ve všech dokumentech přiložených k návrhu. Nemělo by tedy docházet k odmítání návrhu pouze z důvodu nesprávně označených listin, nebo proto, že některé listiny nesplňují některý požadavek vyžadovaný zákonem, pokud zapisované skutečnosti vyplývají z jiných doložených listin. Ohledně samotných formulářů lze konstatovat, že zamýšlená úleva pro podnikatele je odvislá také od jejich srozumitelnosti a

141

Každá jednotlivá listina se předává rejstříkovému soudu jako právě jeden PDF soubor, není tedy možné rozdělit jednu listinu do více PDF dokumentů ani slučovat více listin do jednoho PDF dokumentu. Pokud ale část poskytované listiny bude obsahovat informace, které nemohou být zveřejněny, bude rejstříkový soud nucen PDF dokument odpovídající dané listině celý odmítnout. Velikost předávaných PDF dokumentů je omezena a nesmí přesáhnout 150kB na 1 stránku listiny, např. listina o 100 stránkách může tedy mít maximálně 15 MB. 142 Holeček, J. Revoluce v zápisech do obchodního rejstříku na obzoru. Právní rádce, 2005, č. 6, s. 28 143 Jak vyplývá např. z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 676/2005

57

ta není valná144. Nedostatkem je také to, že nejsou speciální formuláře pro některé transakce (přeměny). O problematice netaxativnosti výčtu dokládaných listin jsem pojednala výše (kap. II. 4. 3.1) . Ke zrychlení řízení jistě přispěje i zúžený okruh účastníků, už dříve k jeho zužovaní tendrovala judikatura, např. vyloučením aktivní legitimace akcionářů145, nebo nepřípustností vedlejšího účastenství146. Zůstává nepřehlednost úpravy, způsobená rozpuštěním procesně právní úpravy mezi OSŘ a ObchZ, která tím nenaplňuje jeden ze základních předpokladů právního státu147. Přebujelým také zůstává rozsah zapisovaných skutečností (zejména u osobních společností a s.r.o). Ovšem změna pensa zapisovaných údajů, jak po tom volá veřejnost (i odborná148) je otázkou pro komplexní a koncepční novou úpravu celého ObchZ, je nutný hlubší a celistvější zásah do hmotněprávní úpravy149. Za zvážení by možná stál návrat ke stavu před 1. 1. 2001150 . Řízení je také zbytečně zatíženo velkým počtem listin. Při dodržování registračního principu, tak jak je nastaven současnou úpravou, by soudy snad měly konečně čas na uvedení rejstříku do stavu souladného se skutečností. Totiž vyřazení už léta mrtvých firem, duplicitních zápisů, zaměnitelných obchodních firem apod. Nový přístup k notářským listinám v rejstříkovém řízení, by mohl přispět ke zvýšení jejich důvěryhodnosti pro účastníky obchodních vztahů a k jejich širšímu využití jako důkazu u deklaratorních zápisů, např. správní orgány nebo banky někdy nechtěly brát na vědomí změnu statutárního orgánu oznámenou jim notářským zápisem151. Co se týče dalších návrhů de lege ferenda, je zapotřebí lepšího propojení exekučního řádu a právní úpravy rejstříku, z praktického hlediska se také jeví jako potřebné zapisovat 144

Surga, O. Obchodní rejstřík bez dechu. Právní rádce, 2006, č.1, s. 64 : „Správné vyplnění návrhu je, bez jediné chyby, je pro nezkušeného uživatele, ale mnohdy i odborníka, obtížné.“ 145 Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006, s. 963 : R 65/ 2000 146 Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006, s. 964 147 Shodně Hlavsa, P. K úpravě řízení ve věcech obchodního rejstříku. Obchodní právo, 2005, č. 10, s.2. Také Hrubý, K. Pokus o reformu obchodního rejstříku (II). DaF týdeník : časopis pro teoretické a praktické otázky českého daňového práva a podnikání, 2004, č.16, s. 1 148 např. Hampel, P. Obchodní rejstřík – nutnost nebo obtěžující byrokracie?. Právní rádce, 2002, č. 7, s. 34 : „Podle mého názoru počet zapisovaných skutečností u jednotlivých subjektů překročil rámec potřebnosti obecně přístupných informací mezi podnikateli navzájem. Totéž lze konstatovat ve vztahu k dokumentům povinně zakládaným do sbírky listin.“ 149 Nicméně, návrh nového obchodního zákoníku tuto potřebu ani nezmiňuje.Věcný záměr obchodního zákona návrh pro jednání vlády. Dostupný z www.justice.cz 150 Novely obchodního zákoníku účinné od 1. 1. 2001 resp. od 1. 1. 2002, provedly zásadní změny ohledně zapisovaných skutečností do obchodního rejstříku a zpřísnily formálnost rejstříkového řízení (dokazování nejrůznějších nepodstatných skutečností). 151 Jak vyplývá z např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 1998, sp.zn. 44 Ca 67/98, nebo Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. SJS 761/2001 6 A 17/98

58

zastavení podniku. Řešen by měl být nadzákonný požadavek vyhlášky č. 250/2005 ohledně doložení právního důvodu užívání prostor, kde je umístěno sídlo. Rychlosti řízení by zajisté prospělo i stanovení lhůt pro odvolání dle § 374 odst. 3 OSŘ (o rozhodnutí vyššího soudního úředníka rozhoduje předseda senátu), a to např. 15 dní, při současné přetíženosti soudů by to nebylo vhodné u rozhodování v druhé instanci. Za zvážení rovněž stojí rozlišení rozsahu přezkumu (složitosti řízení) podle zapisované skutečnosti např. fůze oproti sídlu. Bylo by vhodné upřesnit § 200da odst. 3 OSŘ, tak aby bylo nepochybné, že tento způsob provedení zápisu se vztahuje i na prvozápisy právnických osob. V této souvislosti je zapotřebí novelizace notářského řádu, v tom smyslu, aby připustil i pro situace při zakládání společnosti (tedy před jejím vznikem), možnost sepsat o nich notářský zápis dle § 80a notář. řádu. Bylo by také vhodné definovat bydliště, možná si však už počkáme na nový občanský zákoník, kde tomu tak je (§ 65 návrhu152). Uvažovat je také možné i o zavedení institutu námitky, jako speciálního opravného prostředku při negativním rozhodnutí o návrhu, o kterém rozhoduje krajský soud, jak je tomu ve slovenské úpravě153. Registračním principem (omezením věcného přezkumu) se přenáší větší odpovědnost na podnikatele, stát sice zůstává garantem správnosti a fungování rejstříku, ale zajištění správnosti a pravdivosti obsahu předkládaných listin leží z větší části na soukromých subjektech, podnikatelích. Jde vlastně o posun od paternalistického státu, k vlastní odpovědnosti jednotlivce za své jednání. Větší veřejnoprávní odpovědnost nyní dopadá i na notáře, a ti ji mnohdy nepřijímali s nadšením. S rostoucí konsolidací (a kultivací) českého podnikatelského prostředí, se možná stane opět aktuální i diskuse o „privatizaci rejstříku“, jak je tomu např. ve Francii, tedy přenesení agendy na hospodářské komory, či soukromé registrátory. Postupně by měl být opuštěn doktrinální náhled na rejstřík jako hlídacího psa podnikatelského světa, rejstřík by neměl být dále vnímán jako všespásná instituce (ať už co do úplnosti zveřejňovaných informací, nebo garantování jejich absolutní správnosti), která zajistí poctivost jednotlivých subjektů na trhu, to je požadavek právě na tyto subjekty. Závěrečným konstatováním bych chtěla upozornit, že žádný, ani sebe lépe nastavený systém nemůže fungovat bez dostatečného materiálního zabezpečení (dostatek místností, techniky, kvalifikovaných pracovníků), to bylo ostatně tvrzeno i u předešlé úpravy154, což je však přetrvávajícím neduhem českého státu obecně.

152

Návrh občanského zákoníku, hlavní zpracovatelé Eliáš, K., Zuklínová, M. Dostupné z http://portal.justice.cz/ms/ms.aspx?j=33&o=23&k=381 153 § 8 odst. 4 zákona č. 530/2003 o obchodnom registri a zmene a doplnení niektorých zakonov

59

V. Resume

A subject hereof are legal regulations of the Commercial Register following principal amendments having been made since 2005. Previous regulations were burdened by a number of faults that, together with their austerity and ambiguity resulted into the Commercial Register deeming (as for proceedings for entries in it) to be a business obstacle. It caused also a distrust of foreign investors to the Czech market. And, further, also a corruption risk was talked of. The Commercial Register as a public file in which substantial data of businessmen are entered is one of essential institutions that are intended to provide the transparency and safety of the business environment. Therefore, it should mostly serve to businessmen and the public as a whole. However, due to the austere legal regulations, the reality was rather different. It was mostly commented that entries in the Commercial Register frequently did not correspond to the reality, and entry permit procedures were too long-time, complex and demanding for businessmen, and, further, the legal sureness requirement was also on the contrary to a frequent decision unpredictability. Following many years discussion regarding a form of the Commercial Register, in 2005 at least a small modification in the system was approached to, the amendment implemented by the Act No. 216/ 2005 Coll. The mentioned Act newly governed particularly the Register procedures. A complete re-codification of substantial as process legal standards will be a part of a newly prepared private law code. In the present paper, therefore, I try to provide a complex description of the new legal modification while making efforts to indicate potential, existing or ongoing problems. In the first Chapter, I outlined the term of the Commercial Register, basic principles and functions it serves to. I dealt in more details with the principle of publicity which is vital to fulfill the main function of the Commercial Register, i.e. legal surety providing. In the second Chapter, my effort was aimed to a cogent description of the legal status. Both material law and process law since they could not be separated in the subjects of the Commercial

Register.

It

is

particularly

the

process

modification

that

has undergone through essential changes. Restricting the substantial petition review, a partial registration principle was introduced, a petition may only be lodged using a binding form, a

154

Bartošíková, M. Rejstříkové soudy. Právní rádce, 2003, č. 7, s. 1 :„ Nicméně chyba netkvěla v systému samotném, ale způsobu jeho fungování“

60

group of parties was substantially reduced, and short terms were introduced in which the Register Court should make a decision. In the third Chapter, I analyzed problematic aspects in more details. My choice was aimed to entered data frequent in practice or making difficulties. Further, I dealt in more details with substantial (no) reviewing of notary records as a new principle which the Register procedures are to be based further on. And, in addition, I reviewed also whether a private sphere of a businessman is sufficiently protected. In the final section, I stated my opinion to the compliance of new legal regulation wordings with the European Community law requirements and summarized the modification shortages still existing, and suggested some changes to the future. The present new legal regulations are without any doubt an advanced step to the future. A new way of control is surely quicker, however, on the other hand, there is a threat the speed will be to the detriment of the substantial correctness of the entries and can bring, in its consequence, worsened values of entries in the Commercial Register. In any case, the Register Court (and, in this relation also the government) is not deemed to be something like a watching dog of the business world any more; the Commercial Register should not be perceived as an all saving institution, either as for the completeness of published information or its absolute correctness guaranteeing that secures the fairness of individual entities at the market. Businessmen should receive a higher responsibility level demanded from them by the new legal regulations, and, further, they should recognize that the creation of a cultivated and trusty economic environment depends mostly on them.

61

VI. Obsah I. Úvod

3

I. 1 Uvedení do problematiky a systematika práce

3

I. 2 Obecné vymezení obchodního rejstříku

4

I. 3. Funkce a účel

5

I. 4 Princip publicity

6

I. 4. 1 princip formální publicity

6

I. 4. 2 princip materiální publicity

8

I. 5 Zveřejňování a oznamování

12

I. 5. 1 zveřejňování

12

I. 5. 2 oznamování

14

II. Platná hmotněprávní a procesněprávní úprava II. 1 Zápisy v obchodním rejstříku

15 15

II. 1. 1 Charakter zápisů

15

II. 1. 2 Předmět zápisů

16

II. 1. 3 Zapisované subjekty

16

II. 1. 4 Zapisované údaje

19

II. 1. 4. 1 Změna nebo zánik zapsaných údajů

21

II. 2 Sbírka listin

21

II. 3 Soulad zápisů se skutečným a právním stavem

23

II. 4 Procesně právní úprava

26

II. 4. 1 Vedení obchodního rejstříku

26

II. 4. 2 Členění obchodního rejstříku rejstříkový spis

27

II. 4. 3 Řízení ve věcech obchodního rejstříku

28

II. 4. 3. 1 Návrh na zápis

29

II. 4. 3. 2 Účastníci řízení

33

II. 4. 3. 3 Přezkumná a rozhodovací činnost soudu

34

III. Vybrané problémy III. 1 Jednotlivé zapisované údaje

38 38

III. 1. 1 Obchodní firma

38

III. 1. 2 Sídlo

41

III. 1. 3 Identifikační číslo a rodné číslo

43

III. 1. 4 Statutární orgán, prokurista

44

62

III. 1. 5 Skutečnosti zapisované dle §38g

45

III. 1. 5. 1 Konkurz a likvidace

45

III. 1. 5. 2 Nařízení výkonu rozhodnutí a exekuce

47

III. 2 Rozsah přezkumu notářských zápisů

48

III. 3 Ochrana soukromé sféry podnikatele

49

IV. Závěr

52

IV. 1 Harmonizace s právem ES

52

IV. 2 Předchozí problémy a Novela

53

IV. 3 Shrnutí a doporučení

55

V. Resume

60

VI. Obsah

62

Přehled použitých pramenů

64

63

Přehled použitých pramenů

Knižní publikace Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha : C.H. Beck, 2006 Dvořák, T. Akciová společnost a Evropská akciová společnost, Praha : ASPI, a.s., 2005 Dvořák, T. Společnost s ručením omezeným. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha : ASPI, a.s., 2005 Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vydání. Praha : C.H. Beck, 2004 Eliáš, K., Dvořák, T., a kolektiv. Obchodní zákoník. Praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od roku 1990. 5. vydání. Praha : Linde Praha a.s.2006 Holejšovský, J. Obchodní rejstřík a další rejstříky vedené soudy. Praha : C.H. Beck, 2003 Kobliha I., Kalfus, J., Krofta, J., Kovařík Z., Kozel, R., Pokorná, J., Svobodová, Y. Obchodní zákoník, úplný text zákona s komentářem. Praha : Linde a.s., 2006 Pelikánová, I. Obchodní právo. I. díl. Praha : ASPI, a.s., 2005 Pelikánová, I. Komentář k Obchodnímu zákonu. 1. díl. 3. vydání. Praha : ASPI Publishing, 2004 Štenglová, I. Obchodní rejstřík po novele. Praha : ASPI, a.s., 2005

Časopisecké publikace Bartošíková, M. K podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku po „rejstříkové“ novele, Obchodní právo, 2006, č. 2 Bartošíková, M. Podnikání zahraničních osob prostřednictvím jejich podniku a organizační složky podniku v České republice. Právní rádce, 2005, č. 12 Bartošíková, M. Rejstříkové peripetie, Právní rádce. 2006, č. 8 Bartošíková, M. Rejstříkové peripetie aneb jak novela novelu stíhá. Právní fórum, 2006, č. 8 Bartošíková, M. Rejstříkové soudy. Právní rádce, 2003, č. 7 Čech, P. Novela první směrnice ES- průlom do vedení obchodních rejstříků. Právní Zpravodaj, 2003,č. 8 Dědič, J. Malé zamyšlení nad významnou novelou obchodního zákoníku. Právní zpravodaj, 2005, č. 7 Dědič, J. Několik povzdechů nad poslední novelou obchodního zákoníku. Právní rozhledy, 2004, č 11 64

Dědič, J. Obchodní zákoník se zmítá v předvolební smršti. Právní zpravodaj, 2006, č. 3 Faldyna, F. Několik poznámek k novelizovanému obchodnímu rejstříku. Právo a podnikání, 2005, č. 12 Hampel, P. Obchodní rejstřík – nutnost nebo obtěžující byrokracie?. Právní rádce, 2002, č.7 Hampel, P. Pohled rejstříkových soudů na likvidace obchodní společnosti. Právní rádce, 2003, č. 8 Hlavsa, P. K úpravě řízení ve věcech obchodního rejstříku. Obchodní právo, 2005, č. 10 Holec, P. Reforma obchodního rejstříku. Bulletin Advokacie, 2005, č. 7-8 Holeček, J. Revoluce v zápisech do obchodního rejstříku na obzoru. Právní rádce, 2005, č. 6 Hrubý, K. Pokus o reformu obchodního rejstříku (I). DaF týdeník : časopis pro teoretické a praktické otázky českého daňového práva a podnikání, 2004, č. 15 Hrubý, K. Pokus o reformu obchodního rejstříku (II). DaF týdeník : časopis pro teoretické a praktické otázky českého daňového práva a podnikání, 2004, č. 16 Ištvánek, F. Otázka, co s obchodním rejstříkem, stále trvá. Právní rozhledy, 2004, č. 2 Ištvánek, F. Spory o rejstříkovém řízení pokračují. Právní rádce, 2003, č. 7 Jindřich, M. K soudnímu přezkumu ve věcech obchodního rejstříku. Právní zpravodaj, 2005, č. 7 Mates, P. Ochrana osobních údajů v obchodním rejstříku. Právní rádce, 2003, č. 8 Myslil, R., Myslil R. Obchodní rejstřík po novele. Bulletin advokacie, 2006, č. 4 Nováková, P. Několik poznámek k pojmu sídlo a k pojmu bydliště v obchodněprávních vztazích. Obchodní právo, 2006, č. 11 Surga,O. Obchodní rejstřík bez dechu. Právní rádce,2006, č. 1

Ostatní Sněmovní tisk č. 2004/556. Návrh poslance Jiřího Pospíšila na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Dostupný z www. psp.cz www.judikatura.cz www.justice.cz www.nsoud.cz www.psp.cz

65

Judikatura Rozhodnutí jsou řazena podle čísla poznámky pod čarou, pod kterou jsou uvedeny v textu

[12] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 5. 2000, sp. zn. 32 Cdo 2644/99. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, 2001, č. 5, s. 293. [18] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2004 29, sp. zn. Odo 1154/2003. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, 2005, č. 5, s. 226 [21] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 113/2000. Dostupný z www.nsoud.cz [22] Rozsudek Krajského soudu v Brně, ze dne 7. 8. 2001, sp. zn. Ca 213/2000. Zdroj : Právní poradce ASPI, verze pro Windows, Copyricht ASPI, a.s. 2005 [25] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. Odo 825/2002. Soudní judikatura, 2003, č. 3, s. 202 [27] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 32 Cdo 505/99. Soudní rozhledy, 1999, č. 12, s. 407 [28] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 7 Cmo 384/2000. Zdroj : Právní poradce ASPI, verze pro Windows, Copyricht ASPI, a.s. 2005 [40] Usnesení Nevyššího soudu ČR ze dne 1. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 455/2005. Soudní judikatura, 2006, č.8, s. 626 [41] Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 8. 2001, sp. zn. 7 Cmo 303/2000. Obchodní právo, 2001, č. 11, s. 17 [42] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 445/2004. Soudní judikatura, 2005, č. 6, s. 438 [43] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.3.1997, sp. zn. 1 Odon 61/96. Právní rozhledy, 1997, č. 9, str. 482 [44] Nález Ústavního soudu ze dne 22. 4. 1997, sp. zn. I. ÚS 142/96. Dostupný z www.judikatura.cz [48] Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 1995, sp. zn. 28 Co 24/95. Právní Rozhledy, 1996, č. 4, s.177 [65] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 2005, sp. zn. 7 Cmo 677/2005. Právní rozhledy, 2006, č. 20, s. 762-763 [75] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 200, sp. zn. 7 Cmo 745/99. Soudní Rozhledy 2000, č. 12, s. 376

66

[76] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 1. 2002,sp. zn. 21 Cdo 315/2001. Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, 2002, č. 7- 8, s. 510 [77] Nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 4. 2000, sp. zn. II. ÚS 449/98. Dostupný z www.judikatura.cz [78] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 10 Cmo 287/98, Obchodní právo, 1998, č.7-8, s. 44 [79] Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 1996, sp. zn. 2 Cmo 984/95. Právní praxe v podnikání, 1998, č. 5, s. 24 [81] rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2004, sp. zn. 3 Cmo 808/93. Sbírka rozhodnutí a stanovisek, 1998, č. 3, s. 161 [86] Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2005, sp. zn. Co 6/2005, Soudní judikatura, 2005, č.10, s. 774 [90] Rozsudek nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003. Dostupný z www.nsoud.cz [90] Rozsudek Nevyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004. Dostupný z www.nsoud.cz [98] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2000, sp. zn. 7 Cmo 55/99. Soudní Rozhledy, 2000,č.6,s. 170 [100] Usnesení Nejvyššího soudu ČR, ze dne 11. 3. 1998, sp. zn. Odon 69/97, Soudní judikatura. 1998, č. 9, s. 205 [101] Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 29 Odo 1154/2003, Sbírka rozhodnutí a stanovisek, 2005, č.5, s. 226 [103] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 1996, sp. zn. 7 Cmo 86/96. Soudní judikatura z oblasti občanského, obchodního a pracovního práva, 1997, č. 3, s. 71-72 [130] Ústavní soud v nálezu ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. I. ÚS 663/01. Dostupný z www.judikatura.cz [144] Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 676/2005. Právní rozhledy, 2006, č. 19, s. 724 - 725 [152] Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 1998, sp. zn. 44 Ca 67/98. Ad notam, 1999, č. 2, s. 3 [152] Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. SJS 761/2001 6 A 17/98. Soudní judikatura, 2001, č. 1, s. 76

67