nová tvář! střípky tvorba akce dění 91 ročník XII únor 2003 OBČASNÍK VSETÍNSKÉHO SKAUTSKÉHO STŘEDISKA

nová tvář!

střípky tvorba akce dění

hlá sí

91

ročník XII únor 2003 OBČASNÍK VSETÍNSKÉHO SKAUTSKÉHO STŘEDISKA 723.01

úvodník

Několik lehce patetických, ale opravdu vážně míněných slov úvodem /Džíra/

Stačila jen malá zmínka či spíš potichu, téměř v duchu, pronesená otázka (tj. věta s významným otazníkem na konci) a bylo to. Málo koho by asi napadlo, že bych měl sázet Stoupu. Mne samotného pouze jednou a to právě prostřednictvím výše popsané poznámky. Teď, když jsem začal psát tyto řádky na vysvětlenou začal jsem se toho trochu obávat. Přeci jen už nejsem na středisku “denním hostem”. Tamní dění mne už nezajímá tolik, jako když tam působil oddíl, který pro mne vždy hodně znamenal, který jsem viděl vznikat, který jsem několik let vedl a pak z povzdálí smutně pozoroval jeho nedobrý konec. Ty obavy pramení i z pocitu velké zodpovědnosti. Vždyť Stoupa tu je již dvanáctým rokem a to znamená strašně mnoho. Nejen stovky článků, desítky dobrovolných a nadšených přispěvatelů, ale i určité penězi nevyčíslitelné společné bohatství. Dědictví, za které si sice nic nekoupíte, ale kdyby jste o něj přišli, byla by to svým způsobem opravdová tragédie. Napadá mne přirovnání Stoupy k lidské bytosti. Věkem se již blíží do puberty, a to je období, kdy se mohou vyskytnout všelijaké potíže. Ano, ty obavy budou asi na místě. Věřím však, že to společně zvládneme a po roce budu moct štafetu s klidem předat někomu dalšímu. /D/

Úvodník, verze 2

A jěště jinak. Pamětníci se nad tímto pohledem na věc snad pousmějí. Byla doba, kdy nebylo žádného Stoupy (nebo žádné Stoupy?). V těch temných dobách na počátku našeho střediskového věku přinášel trochu světla do dušiček tehdejších skautíků (dnes již důstojných a ctihodných občanů našeho města) jiný časopis. Jmenoval se nejprve Wrata a později New Wrata. Jedním z jeho redaktorů byl jistý D. Když jiný D. přivedl na svět Stoupu, byly New Wrata již dávno prosperujícím periodikem. Redaktoři New Wrat měli radost, že mají následovníka. Všemožně se mu snažili pomoct, otiskli na něj pochvalné recenze a tak. Až jednoho dne si uvědomili, že je malý Stoupík předrostl a je to už právě on, kdo je na středisku nejvyhledávanější a nejdůležitější tiskovinou. I rozhodli se naši milí redaktoři NW stáhnout do pozadí a vyčkat. Mnoho let tak strávili téměř v zapomnění. Až do dnešního dne, kdy prostřednictvím již zmíněného redaktora D. Stoupu ovládli!

2

Obsah: Úvodník

/D/

Stoupa

stoupa

stoupá

Téměř od samého počátku existoval jeden velký spor o název časopisu. Oficiálně se časopis vždy jmenoval Stoupa hlásí podle toho tupouna z Gumídků. V opozici však 2 po celý čas zůstávala skupina lidí (řekl 2 3 bych disidentů), která hlásala, že 3 stoupa je rodu ženského a význam 4 názvu je tedy úplně jiný (něco jako Střípky 5 hlásající drtič odpadu...). Já nebudu Akce zdůrazňovat, ke které skupině jsem po celý čas Na střediskové akademii patřil a ve svých formulacích se budu snažit 5 jsme dostali vlajku 5 zůstat zcela neutrální (budu je tedy psát pokud Tříkrálová sbírka 6 možno tak aby zůstalo na čtenáři aby se Střípky z letošní K2 rozhodl pro příslušný rod). Navíc se pokusím Jak jsme se stali mushery 7 8 čtenářstvo rozdělené tímto dlouhotým sporem Hrátky v bazénu 9 usmířit třetím, kompromisním pohledem na Takový malý country bál věc. Líbí se mi představa, ve které stačí Jak jsme vybírali nepatrným zásahem slůvko “stoupa” úplně střediskové záchody pozměnit. Přidáním čárky nad poslední “a”, lopatama na sněh 10 nebo vepsáním písmena “t” na konec totiž Z besedy o Nepálu 11 dám zapomenout na malicherné spory o rod Jamboree 11 Tvorba 12 tohoto podstatného jména, protože je změním na úplně jiný slovní druh! Na Kdo to vlastně jsem 12 Snové symboly 13 nádherné mnoho říkající, motivující a 13 povznášející sloveso!!! Stoupat! Stoupá!!! Závod 14 Krása. Jsem moc pyšný na tuto slovní hříčku. Navíc, Pověst o kopci Bařinka 15 když si všimnete, že uprostřed slova se jeho význam Dění - co se chystá 16 skrývá ještě jednou v podobě anglického slůvka SMS Soutěž “up”.... A proto ty schůdky v novém logu. Uzávěrka STOUPY HLÁSÍ č. 92 je v úterý 25.2. 03 Jak dál? v 17:00 hodin na redakční radě u Džíry. Máme zájem na tom, aby se Stoupa vyvíjel. Následující řádky by měly shrnout naše úmysly. Své příspěvky a připomínky posílejte na adresu: ! Stoupa by měl být určen především lidem [email protected], ského věku nebo je předejte Trpce, ! měl by informovat o dění na středisku, ale nejen Džírovi, nebo Upírkovi. o něm ! měl by být také pojítkem mezi střediskem a lidmi, Pozor! Hledáme zájemce kteří v něm již nejsou příliš aktivní, ale kteří k něo práci v redakční radě mu mají vztah Stoupy Hlásí! ! neměl by suplovat oddílovou kroniku Hledáme ilustrátory! ! měl by napomáhat zájmu o kulturu ! měl by být prostorem pro vlastní tvorbu ! měl by být graficky i obsahově zajímavý i pro nezasvěcené Několik lehce patetických, ale opravdu vážně míněných slov úvodem Úvodník, verze 2 Stoupa stopa stoupá Jak dál?

2

3

STŘÍPKY Opět vyjde jako příloha SH adresář Kdybyste ná roverů střediska. Na střediskové V 5 čísle SKAUTINGU je hodou nevědě o naše nástěnce bude vyset do konce Trpka se u li, tak Hankus a opět zastoupen í, leč m ís čn di ti února papír, kde se můžete l ra i v celostát přehlídce ro středisko: „net oru ní vers dopsat, případně náb Polibku Múz ké tvořivosti činnou formu ú ou er y opravit kt 2 , 00 nů 3 čle kategorii: Li a to v nových teratur Vsetíně Zebr zvolili skauti ve í“. 18 let (leto a próza do é ov en díl s od ář té z ma Slibu a na Valašské krásném D m RUHÉM m ji) Na vlnác radě křičela: “Já jse ístě. h Č R ěla vid 1 ne byla slyšet An ještě nikdy ita z Ješ ve zprávách u Něco se těrek v reportáži podprsenku ze před z thajské chystá…!!! Dája s ho Jamb a vrhala se po jedné oree. Navrcem si na úřadě Žen vyzvedávali žádost o Po 10. letech vychází nové vydání příručky pro všechny rádce a rádkyně skautských oddílů. Tato Dne příručka před 10 lety zahajovala edici nily ve Vsetíně Skautské prameny. Autorem je známý 25.1.2003.. se uskuteč byl také přítomen. pa u Sto y. k š ou k z é lsk skautský spisovatel Miloš Zapletal. čekate Příručka je průvodcem rádce či rádkyně Zapamatoval si toto: nout, že v tomto skautským rokem se stovkami námětů .”..........nesmíme také zapome monální změny hor é it ají urč na činnost, rozdělených do období života nastáv ít zcela jiné m á ín č za k ově l č a jednotlivých měsíců. Více než v lidském těle dvěstěstránková kniha je zájmy...........” doprovázená ilustracemi chání ny může být také vyne P.Jouberta. Kniha by rozhodně “............formou odmě neměla chybět v knihovničce trestu...” žádného z rádců!!! Tato knížka ov naším střediskem něc je mezi znalci hodnocena jako “Víte kdy začne být s rh, aby áv n lí á chv s ada r á kov nejlepší skautská příručka. Že vlicy.......” nepořádku? Až středis Pa a n ma Ro o k s “Středi na tom něco bude lze usuzovat i středisko neslo název z toho, že je hojně využívána dobrými oddíly z jiných Na redakční radě SH Hani p neskautských organizací. S rohlásila, že pokud nemá papír a tužku, tak TO prostě objednávkami se zkuste neudrží! obracet na TDC. se vzal Konečně zkulturnili střediskovou internetovou adresu! Teď žíru, že jen D á ír z py najdete naše střediskové www stránky, pokud zadáte do Fantík pode ní Stou a st sáze m směrového okna prohlížeče www.skauti.cz. Což je jistě na staro by nemusel do a příjemnější, než původní http://skautvsetin.jinak.cz (tato proto, adresa je stále funkční). V souvislosti s tím se změnily i www uklízet! Nezapomeňte na adresy oddílů, které uzávěrky přihlášek na byly na střediskové stránky navázány: světlušky teď mají letní kurzy! http://svetlusky.skauti.cz , vlčata http://vlcata.skauti.cz , Dvojkařky http://dvojka.skauti.cz , Šestka Fontikulus- 15.2.2003, http://sestka.skauti.cz a Lvíčata http://lvicata.skauti.cz (zde Selka - 28.2.2003, bohužel zatím nic nenajdete). Tak se sem-tam na internet Fons - 15.2.2003 a další! koukněte a vše pořádně prosurfujte!

Bližší informace o termínech konání kurzů v lednovém Skautingu, případně u Fantíka!

4

/Limonek/

Na střediskové akademii jsme dostali vlajku

V bohaté historii mládežnického hnutí působilo na našem území mnoho různých organizací, které ve svém programu využívaly prvky a skautské metody k výchově mládeže. Zejména po vzniku samostatné ČSR v roce 1918 nastal velký rozmach skautingu a jiných organizací. Při různých politických stranách, spolcích atd. vznikaly, slučovaly se či zanikaly nejrůznější organizace, ať již skautského nebo kulturně sportovního typu. Mezi tyto patřili i Junáci Čsl. Oficiálně byli uváděni jako “kulturní a sportovně tělovýchovné sdružení křesťanského lidu”. Čsl Junáci vznikli odchodem části členů z katolické tělovýchovné organizace “Orel”. Jejich ustavující schůze byla 19.7.1931 v Brně. Organizace byla rozšířena pouze na Moravě. Říkalo se jim také Landovci, podle hlavního vůdce Čeňka Landy. Organizačně tvořili kluby. Kroj Čsl. Junáka nepřipomínal nic vhodného pro pobyt v přírodě. Odznakem byl Lev. Programem organisace byla všestranná ukázněná výchova duše i těla v duchu křesťansko-sociálním, národním a demokraticko-republikánském. Na Vsetínsku působili mimo město i v některých okolních vesnicích. Jeden z činovníků na Vsetíně byl páter Jindřich Valouch, který zde působil od r. 1905 do r. 1946 jako kaplan, učil náboženství a působil i v nemocnici a v tamější kapli. Neměl žádné spojení s našim svazem skautů a skautek. Odešel na odpočinek do Olšan v okrese Šumperk a s ním se vlajka Čsl. Junáků dostala do kláštera a poté do rukou skautů v Rudě nad Moravou,. kteří v domnění, že se jedná o historickou vlajku vsetínských skautů, nám ji předali. Jak jsme již řekli při předávání, budeme ji chránit jako svědka historie v našem městě. Organizace zanikla a po válce se již neobnovila.

Tříkrálová sbírka 3.1.

/Mája/

Sraz účastníků byl v 11:30 v nějaké místnosti v kostele. Nejdřív jsme si vyráběli čepice a prováděli poslední úpravy, mezitím nám vedoucí charity Vsetín vysvětlovala pokyny a potom jsme se přesunuli do kostela kde nám pan farář dával požehnání atd... (tak tenhle obřad byl pro mě, neznaboha utrpení a myslela jsem, že to neskončí) potom jsme tam museli ještě zůstat a u betléma jsme museli zpívat koledy (což mě už vydeptalo dokonale), ale co už. Ještě průvod městem, zpívání na náměstí a mohli jsem se rozprchnout po koledě. A tak jsme chodili od bytu k bytu, zpívali, přáli šťastný nový rok a vybírali peníze. Tak to šlo až do odpoledne, kdy jsme si udělali projížďku autobusem (ZADARMO) na Rybníky a pak na Sychrov, kde jsme na charitě odevzdali peníze a šli domů do tepla a sucha.

5

/Dazul/

Střípky z letošní K2

… pamatuju jeden ročník K2, kdy jsme do klubovny dojížděli posledních 10 km za vytrvalého deště, ale letos to fakt stálo za to. Docela kosa - zvlášť na otevřených pláních dost namrzal ksicht, ale hlavně ten led. Ještě nikdy jsem nejel po takové trase, kde na 10cm vrstvě ledu byl 1-2 cm poprašek sněhu. Nejhorší na tom je, že nemůžete do takového terénu zabodnout tyčku a vosk se vám sedře po 200 metrech. Jízda na takovém terénu je víc záležitostí štěstí než vašeho jezdeckého umění a zkušeností…. …kdo mně zná, ví, že na běžkách moc nepadám, tak 1-2x za sezónu, ale na letošní K2 jsem si to vybral tak na 5 sezón dopředu… … Do pytle! Snad ten chlápek vstane, nebo to do něj napálím. Vyšlo to tak napůl. Padlý běžkař trochu uhnul a já jej trochu nadejel. Jenomže už nestihnu zatočit po trati. Tak to vezmu rovně do lesa mezi stromy. Hup - skočil jsem přes nějakou jámu. To bylo dobré. Ještě kdyby tak šlo zabrzdit. Škrrrr! Led a v něm zamrzlý šutr. Kousek letu plavmo i s běžkama. A dopad. Jenomže se mi ty nohy s běžkama nějak divně ve vzduchu pokroutily a já dopadl relativně dobře, ale s nějak překrouceným kolenem. Sice jsem se do něj nepraštil, koleno je zase ve své normální poloze, ale bolí to jako čert. První, co mne napadá, že mně asi bude muset Dick dotáhnout někam k cestě, kde pro mne bude moct přijet zdravotník akce Ivoš a ten mně hodí do nemocnice. Ale protože vím, že většinou není nic tak horké, jak to naprvní pohled vypadá, zkouším nohou pohnout a v jednom směru to jde docela dobře, pouze když to zkouším trochu do boku, křivím hubu bolestí. Tak to bude dobré. To bude jenom namožený nějaký vaz. Pomalu se zaťatými zuby vstávám a začínám to koleno rozhýbávat. Před sebou máme ještě 50 km…. … konečně jsme sjeli svah nad jablůnkovskou školou. Každoročně se na tento sjezd těším ze všeho nejvíc, ale dneska není o co stát. Jedeme za tmy, spíše podle instinktu. Dickovi to se zlomenou lyží jede pomaleji a tak jsem dole dřív než on. Aspoň si v klidu sundám lyže, než dorazí. Tady začíná posypaná cesta a aspoň kilák pošlapeme s běžkama na zádech než si je zase nasadíme. Jenže ouha! Moje nové vázání nejde rozepnout! To je nějaký vtip. Musím to zkusit znovu. Tlačím hrotem běžkařské hůlky na vázání tak, že na hůlce skoro visím a bota nic. Ona mi k tomu vázání snad přimrzla! Fakt, že jo! Ano druhá lyže nejde sundat. Co teď? Přijíždí Dick a zkouší to sám, Po cca 20 minutovém snažení to vzdáváme. Asi budu muset nechat lyžáky na lyži, vyzout se a jít ten kilák bosky! Nápad! Sněhula! Skaut všude bratry (a sestry) má! Sněhula bydlí asi 400 metrů odtud! Vytahuju mobil: “Sněhulo, kolikátku máš nohu? Osmičku? Paráda. Mohla by jsi mi půjčit nějaké tvoje boty? Jedeme K2, teďkom jsme kousek od vašeho baráku a já nemůžu sundat boty z vázání. Musel bych jít asi bosky. Mohla by jsi mi ty boty půjčit?” Za chvíli už pajdám ve Sněhuliných teniskách zasněženou Jablůnkou a Pržnem ….” … Dazule, mohl by jsi se mi podívat na běžku? Nemám s ní něco?, ptá se mně Jura. Už je pořádné šero a tak vidím kulové, ale běžka se

6

zdá být v pohodě. „Nic tam není, máš to v pohodě. Jedeme dál…“ Po pár kilometrech to Jurovi nedá a je mu divné, proč na jednu běžku zaostává. Zastavuje, sudává ji … „Do pytle! Dyť se mi to od začátku nezdálo, Dazule. Ta běžka je zlomená a drží jenom na umělé hmotě.“ Po několika dalších kilometrech Jura zlomený díl odtrhává (ještě, že se to zlomilo až za patou) a strká jako loveckou trofej do báglu. Pokračujeme dál - před sebou máme ještě asi 12 kilometrů….

Jak jsme se stali mushery

/Kikina/

Slunko se pokouší prokouknout hustou mlhu, která se válí v údolí, ale moc se mu to nedaří. Řeka pod ná ma vypadá jako potažená stříbrem a všechno se zdá nehybné. Šlapeme do příkrého kopce a míjíme poslední střechy dědiny, zabraní do fantazírování a vymýšlení nových úžasných detailů ke hře Excalibur. Teď nás obklopuje jiný svět, svět rytířů, mečů a hrdé odvahy, a tak nevnímáme ani lezavou zimu všude okolo. Z úvah o rytířích nás vytrhl štít střechy malinkatého srubu, který se objevil na obzoru. Zpoza vysokého plotu na nás vykukuje šest hasky-psů. Stojí úplně nehybně, skoro se mi zdá, že nejsou živí. No, nevím, jak by se nám jezdilo s vycpaným spřežením... Srub je zevnitř stejně malinký jako zvenku a možná i proto je tak útulný. Všude po stěnách a i na stropě jsou rozvěšené různé placky, vlaječky a totemy jako vzpomínky na prožité výpravy a potlachy. Vůbec je tady spousta skvělých nápadů na dárky. V krbu hoří oheň a hrneček s čajem nás hřeje do rukou... Celé dopoledne vykládáme, lasujeme a práskáme bičem. Okolo oběda se konečně objevil pajda Dazul. Vypadá poněkud zvláštně s nohou v příšerné modré ortéze, ale v očích má jiskřičky, jak se těší na sáňky. Pišta pochopil, že už jsme celí nedočkaví a tak vytahuje sáně a spolu s Liškou zapřahuje psy. Ti jsou taky natěšení, poskakují kolem a rafají po sobě. První pojede Zub se dvěma leadery-vůdčími psy. Má trochu strach, ale zvědavost převažuje. Ještě si zapne tlustý pásek, který ho pojí se saněmi (takže kdyby spadnul, pojede pěkně po bříšku) a legrace může začít. Pejsani vyrazili rychlostí kulového blesku. Zub se lekl, jak to trhlo, ale všechno ustál a už si to sviští po zledovatělé cestě. Do kopečka se pejskom moc nechce, ale nakonec Zub úspěšné přijíždí ke konci cesty. Tam ho Pišta otočí, opusinkuje pejsky a Zub už se valí zpátky. Sem tam pomáhá nohou, asi se mu zdá, že jede pomalu. Pak jedu já. Zase bleskový start, málem přízemní průjezd zatáčkou a zastaveníčko na kopečku. Dazul, co jede po mně, si počíná stejně, taky se zastaveníčkama a tak si nic nezávidíme. Pišta nás potom vozí i s celým spřežením. Jsou to takové švisty, že ani nestačím sledovat, kam jedeme. Tak tohle bych mohla dělat pořád. Obléct pejsky, zapřáhnout je a pak už si jenom pěkně svištět přes bělostné pléně. Ale musherství není jenom takový obyčejný koníček. Je to taky spousta práce a starostí, vyžaduje plno trpělivosti a tu já nemám. Ale mám nového kamaráda Pištu a ten mě sveze. A několikrát...

7

/Cvrček/

Hrátky v bazénu

Pátek 17. ledna 2003 městské lázně Naše oddílovka začala v obvyklý čas na obvyklém místě. Sešlo se nás hodně a začali jsme tradičně pokřikem. Fido nás trochu informoval a tom nás čeká a nemine, a pak se bodovaly jako každý měsíc deníky, kde zazářil Krtek. Cílem dnešní oddílovky byl vsetínský bazén a hlavně tobogán, kde se konaly námi pořádané střediskové hrátky. Přesto, že jsme měli bazén pronajatý jen pro sebe, bylo nás tam až moc (a to ještě nepřišly některé oddíly). Nejlepší byl samozřejmě tobogán, na kterém všichni jezdili jak blázni. škoda, že tam byly trochu zácpy. My-Trojkaři jsme neopomněli zahrát další (vodní) úseky naší celoroční hry Pátrání po siru Franklinovi tentokrát jsme zachraňovali tonoucícho a pořádali souboje „na koních“ (jeden sedí druhému za krkem a snaží se shodit protihráče). Jezevci si též plnili úkol do Mezidružinové ligy: vylovování puků. Taky proběhla závodní štafeta, ale ne přesně tak, jak Krtek s Honzou zamýšleli. nikdo se totiž nebyl moc schopen dohodnout a sestavit koedukovaný tým, a taky tam byl strašný řev. I tak zbyl dostatek času na důkladné vyřádění, které musíme brzy zopakovat.

8

/Judy/

-měl na starosti Miris. Sraz na přípravu a výzdobu byl ráno kolem deváté.Tentokrát jsme se rozhodli že na výzdobu použijeme jako tradičně maskovačku a na ni zavěsíme buráky.-vypadalo to docela hezky. Kolem druhé se to už začalo pomály slézat. Aparatura jela na plné obrátky. Parket se jen hemžil tanečníky ,pardon teda spíše tanečnicemi (jako každým rokem).Vždy se do programu zasunula nějaká ta malá hříčka.třeba židličková nebo se tam sem tam proběhlo nějaké to psí spřežení. Taky nechybělo ani předtančování pro netanéčníky .Vstup byl povolen pouze v country oblečení. Někteří měli fakt skvělý country top. Myslím že by se tančilo až do rána, ale SONY už mělo dost a přece bez hudby se nedá tančit, takže jsme to zabalili kolem

osmé hodiny večerní.Krásně jsme uklidili kulturák a odebrali jsme se domů a do klubovny. Nesmíme taky zapomenout poděkovat panu staros-tovi, který nám kulturák tentokrát propůjčil bez poplatků !

/Mája/

Jak jsme vybírali střediskové záchody lopatami na sněh

Měl to být je obyčejný úklid klubovny, ale poněkud se to zbrhlo. Tu „velkou“ pohromu objevil Mireček, když šla do kuchyňky pro vodu. Otevřela dveře a ťáp, její noha se ponožila do vody, přeběhla hore se zděšeným výrazem a tak jsme šly se Sojkou tu povodeň prozkoumat. Hlavní bylo zjistit zdroj poruchy, po důkladné prohlídce záchodové mísy a okolí, Mireček konstatoval, že je prasklá nějaká trubka a tak zastavila přísun vody. Ta voda protekla z klučičího WC i na dívčí, takže práce až nad hlavu. Vody bylo požehnaně, hadrem by nám to trvalo až do soudného dne a pak Sojka dostala ten spásný nápad nabírat vodu lopatama. Šlo to dobře a rychle, za chvilku bylo vše hotové a suché a tak jsme se už naplno mohly věnovat úklidu klubovny a kamrlíku. Ještě přišly Zachy, Delfín a Hanička, takže práce nám šla pěkně od ruky. Klubovna se blýskala, věci v kamrlíku byly vzorně uskládané, tak jsme šli dom.

9

/Stoupa/

Z besedy o Nepálu

Tempo byl v Nepálu a Indii, ale o tom napíše nejlépe on sám. Byl ale taky tak hodný, že uspořádal na středisku promítání diáků a videa a doprovázel to svým zasvěceným komentářem. O celé akci jsme si proto všichni udělali poměrně přesvědčivý obrázek. Na přednášce jsme se například dozvěděli, že.......... - po přejezdu hranic to v Nepálu vypadá skoro jako v Indii. Stejný bordel, smrad a vedro... - je tam spoustu žebráků a ti žebrají jen pro to, že je to baví... - tahle řeka se možná jmenuje Lang tang něco, tam se všechno jmenuje Lang Tang - v Indii chodí celá vesnice po ránu společně na velkou - obyvatelé Indie jsou neuvěřitelně skladní. Tak tohle je člověk, tohle kráva, tohle člověk, tohle kráva... (o ležíčích na nádraží) - tak tohle, to je ta hora, na kterou jsem nešel (o diáku)... - tahle hora se jmenuje Lang Tang a ta vesnice v pozadí se shodou okolností jmenuje taky Lang Tang -( o domorodém nosiči, který šel celou cestu v teniskách, posléze v ponožkách): ...a uprostřed toho výstupu se normálně posral... - (opět o nosiči, který trávil noc venku bez spacáku a ještě k tomu smradlavý): ...půjčil jsem mu takovou tu hřející folii, ale ráno jsme ji našli celou roztrhanou, tak nevím, co s ní dělal..... - oni tam vůbec hodně zvrací a tak... (o jízdě v autobuse) - ženy jsou tam dost diskriminované, to už je vidět na těch záchodech (o skutečnosti, že v Indii neexistují veřejné záchodky pro ženy) - (o Češích, které tam potkali): ten jeden měl teda smůlu. Nejdřív měl zápal plic a potom ho do hlavy několikrát kousla kobra... - byl s náma naštěstí doktor, i když gynekolog (o horské nemoci) - přestože jsme nosiče objednali jako horské vůdce, chodili pořád za námi... - měli jsme samozřejmě mačky, i když jedny na šest lidí...

Sdílejme náš svět a kultury aneb jamboree očima vsetínských skautek

/Anita/

Většina z vás si asi už přečetla článek o jamboree v reflexu od Petra Vavroušky, či jakýkoukoli jinou zprávu někde jinde, takže asi tušíte, o co jde. V následujících několika číslech budete mít jedinečnou možnost prožít jamboree expedici po zemi tisíce úsměvů den po dni a to formou úryvků z deníku mého i Luciášova. Uzávěrka nás tlačí a my se ještě nestihli aklimatizovat na klasický nestíhací režim, takže bysme vás prozatím pouze pozvali na vernisáž výstavy Šibíkových fotek, která proběhne v neděli 23.2. ve 14:00 ve Vatře. Pak bude beseda s náma a možná přijde i kouzelník ….

10

/W. W. /

Kdo to vlastně jsem ?

Ležím na zemi. Je mi strašná zima, ale já nemám sílu vstát.Co sílu, já prostě nechci vstát, nemám nikoho pro koho bych měl dál žít. Má mysl je stejně prokřehlá jako moje tělo. Už ani neslyším ty lidi kolem. Jen svoje srdce, jak tepe… pořád a pořád mi ještě připomíná, že vlastně žiju, i když už mám na mále. Mé oči se pomalu otevírají, ale jde jim to ztuha. Zahlédl jsem konečky svých prstů, nebo konečky něčeho, co by mělo prsty připomínat. Jsou úplně zmrzlé, ani barvou se nedají popsat.Vypadají, jako by je někdo ukousl. I to je možné. Je zima a koček je všude kolem dost. Jen čekají, až to konečně vzdám. Znovu se pomalu nořím někam hluboko, někam hluboko do mého nitra. Jsem zoufalý, i když se to ani zoufalstvím nedá nazvat, protože přestávám uvažovat. Tok mých vzpomínek se nedá zastavit ani přesto, že chci. Moc dobře vím, co příjde potom, až se mi před očima promítne celý můj život. Je to zvláštní, ale poprvé za tu dobu, co tu polomrtvý ležím, nechci odejít. Odejít z tohoto skrz na skrz prohnilého a lidmi zkorumpovaného světa, kde nikomu na ničem nezáleží. Možná dřív, tak před dvaceti lety, se i lidi měli rádi, ale po tom, co se to stalo,to jde se světem z kopce. Nikdo neví, co je jeho soused zač, a tak se ho radši bojí. Spoustu lidí nemá rodinu. Žijí úplně sami, bez přátel, bez chtíče po přátelích, ale za to všechno si my lidi, inteligentní a prosperující bytosti s uměním mluvit a souvisle uvažovat, můžeme sami. Ani já nejsem bez viny, ani já nejsem ten neposkvrněný a stále čistý človíček, který má na mysli jen blaho druhých. Ano, jsem ta krysa, co se přiživuje u ostatních, ale už dlouho nebude. Už dlouho ne. V uších mi zní Beethoven, miloval jsem jeho hudbu, jeho způsob myšlení mě udivoval. Vždy jsem mu záviděl dobu, ve které přišel na svět. Tehdy se moc nevědělo o fyzice, chemii, životě, jaký budou vést jeho děti, vnuci a vnučky, či jejich děti. Jak já mu to všechno závidím! Zalilo mě takové horko, že jsem se nemohl nadechnout. Nemůžu dýchat!.To zjištění mě překvapilo natolik, že jsem zpanikařil a snažil se probrat, ale moje snaha byla marná. Do černočerné tmy mě stáhl obrovský vír, který mě v mých snech honil už delší dobu. Teď tu jsem po tmě, úplně sám, ale s předchozím pocitem úzkosti se vytratil i i strach. Už jsem přešel hranici života a smrti? Už to mám konečně za sebou? Ano? Tak v tom případě to ani nebolelo. Ale…nevím, kde to jsem!? Pláču? Ano. Já pláču….. Najednou se vznáším nad loukami, které hýří nesmírným počtem barev. Kolem mě je všecko živé, všechno se raduje. Já letím a mým peřím se prohání vítr, je to nádherný pocit vznášet se nad tou radostí nad tou pýchou života.Vždyť já umím létat! Až teď si to uvědomuju, já opravdu létám !! A nejsem sám, je tu všude spoustu jiných a … cosi nebo kdosi mě vtrhlo z toho krásného světa. Ležím na lůžku a kolem mě je spoustu lidí. Asi budu v nemocnici nebo v něčem, co by ji mělo připomínat. Jsem napojený snad na statisíce hadiček, ve kterých se dá tušit průhledná tekutina. Všude kolem mě je to samý stolek, peřina, špinavé operační nářadí… a tomu všemu imponuje rozbité okno, kterým sem proudí ta nesnesitelná zima. Snažím se pousmát - oni si myslí, že mě ten kus hadru, který přese mě přehodili, zahřeje!! Pomalu si začínám vybavovat tu louku, ten nádherný pocit z letu, tu volnost... To se mi zdálo? Byl to opravdu jen sen? Vážně? Tak proč si nejsem jistý??! -

11

/Hani/

(neměly by číst příliš mravné osoby) „Dnes se mi zdál ale zajímavý sen! Sice vůbec nevím, proč se mi zdálo o tom, jak jsem v jedné ruce držel pluh, v druhé botu a šel jsem do kostela…“ „Opravdu by tě to zajímalo? Nebojíš se toho, co o sobě zjistíš? I když je to normální - samozřejmě. Jde o přirozenou potřebu…“ „O čem to mluvíš?“ „O tom, co se ti zdálo. Tvůj sen měl zřejmý sexuální charakter. Pluh totiž v snové symbolice znamená mužský pohlavní orgán, bota naopak pohlavní orgán ženy a kostel to samé.“ „No, a vyplývá z toho něco?“ „Já nevím, nejsem psychoanalitik, ale tak napadá mě, že si třeba nejsi tak zcela jist svou sexuální orientací, osciluješ mezi náklonností k mužskému a ženském u pohlaví.“ „Tak to jsem fakt v¨klidu…“ „Ne, neber to vážně, já fakt nevím.“ „A to se mi zdá fakt jen o sexu?“ „No, podle Freuda ano.“ „A jak poznám, o čem se mi zdá?“ „To by ti řekl psychoanalitik, ale tak abys měl aspoň částečnou představu, vím o některých symbolech, co znamenají. Všechny mají sexuální ráz - zpodobňují genitálie, jejich ochlupení, pohlavní styk, onanii, a dokonce ti mohou napovědět, zdali jsi smyslně vzrušený…“ „Tak sem s nimi, jde přeci o přirozenou věc. Nejsme ve středověku, nebudem si hrát na pseudo-moralisty.“ „Tak třeba mužské genitálie jsou ve snu zobrazeny jako hole, tyče, deštníky, stromy, hora, skála, zbraně, vodovodní kohoutky, konve, vodotrysky, lampy, šroubovací pera, tužky, batohy, letadla, číslo 3, kladiva, pilníky, klíč, pluh, plazi, ryby, plášť, klobouk, kravata.“ „Aha, takže přibližně všechny věci podélného tvaru, věci, z nichž něco tryská, věci na obdělání něčeho…? „Myslím, že vesměs ano.“ „Aha, a co ženské genitálie? Předpokládám, že to budou jámy?“ „Správně. Ženské genitálie zobrazují jámy, šachty, jeskyně, nádoby, schránky, skříně, krb, kostel, bota, hlemýžď, kaple, ústa, květy, zahrada, poklad. Zkrátka věci s nějakou výdutí a tak. Ochlupením se rozumí symboly lesu či křoví. A možná by tě ještě zajímalo, že ženská prsa jsou broskve, jablka a vůbec tak ovoce.“

12

Snové symboly

„To už si nemohu být jist ani při snídani. A ten samotný pohlavní styk? To bude nějaká kombinace? Jako třeba, že hlemýžď spolkne rybu?“ „Ne, to asi ne. Pro toto jsou jiné symboly - tanec, jízda na koni, stoupání, přejetí, řemeslné práce, žebřík, schody.“ „Takže veškeré pohybové aktivity?“ „Ne, to ne. Některé zobrazují onanii - jako třeba hry všeho druhu, i hra na hudební nástroj. Pak je to klouzání, smyk, trhání větve. A protože naše společnost přeci jen ještě není dostatečně smířená s přirozeností sexuálních potřeb, tak je ve snech mnohdy i onanie trestána. Trestem je vypadnutí či vytržení zubu.“ „Ten Freud to asi neměl jednoduché s prosazováním svých názorů… Ale to nechme stranou. Mě by teda zajímalo, jestli jsem smyslně vzrušený.“ „Pamatuješ si nějaký sen, ve kterém se objevilo nějaké zvíře? Co to bylo za zvíře?“ „Králíček.“ „Hmm, tak tě asi budu muset zklamat. Smyslně vzrušeným lidem se zdá o divoké zvěři. Čili jestli ten tvůj králíček nebyl prostě jen menší králík divoký, tak asi smůla.“ „Ne, byl to malý, bílý domácí králík.“ „Ale tak třeba to byl králíček Playboy. To ti nepovím, protože to pan Freud ještě nezažil, čili se to v jeho symbolech nevyskytuje.“ „Škoda. Ale i tak ti děkuji. Alespoň budu konečně vědět, co ty moje zdánlivě nesmyslné sny možná znamenají.“ - na základě studia S. Freuda -

Závod Motto: „Se šnekem vždy zvítězíš!“ Po dešti se všude, v zahradách, v sadech, na polích, objevili hlemýždi. Toník se rozhodl uspořádat šnečí závody. Vybral deset největších šneků, napsal jim na ulity čísla a odstartoval. Druhý den závodníky hledal. Většinou byli kousek za plotem. Číslo sedm spalo pod patníkem, číslo osm vyšplhalo na kompost. Devítka trčela tvrdohlavě na startu a desítku našel cestou přes most, až za nádražím, kam to i na kole trvalo dobře čtvrt hodiny. To byl, pane, šampion! Dodatek: Veškerá zvířata, vystupující v příběhu, nebyla nikým ohrožena, propiska, kterou Toník napsal na ulity čísla, je zdravotně nezávadná a tudíž nehrozí rakovina ulity. Ministerstvo životního prostředí spolu s Ministerstvem zdravotnictví varuje: Zneužívání šneků škodí zdraví. /2.D, z literárního čaje/

13

/Jencek/

Pověst o kopci Bařinka

Možná to ještě nevíte nebo jste o tom ještě neslyšeli, ale o kopci, na kterém stojí naše valašská chaloupka Bařinka, jde pověst, kterou bych vám rád povyprávěl. Možná jste si nevšimli, že když jdeme na procházku k buku, podél cesty se táhnou pásy balvanů a kamení. Občas jsem si říkal, jak se tam dostaly. Pořád mi to nedalo spát, až jsem prošel veškerou literaturu a objevil jsem to, co jsem chtěl vědět… „Je pravda, zmele sa kolikrát neco, čeho byste sa nenadáli, ani pomyšléní by vám nepřišlo. Stalo sa to za starých časů, kdy ešče aj čertiska po světě létali. Jeden takový letěl prám nad bukem, když zočíl ležať v mechu přepěknú lesní vílu. Tak toho čerchmanta ohromila, že zletěl dole k buku, lópnul si na zem a nedokázal sa na ňu vynadívať. Počkál si, až sa probudí, otevře svoje krásné očiska a hned na ňu, že néní ináč, že si ho mosí zebrať, že sa budú měť dobře a už ju chtěl obtúlat. Vílenka na to, že može byť po jeho, ale že mosí ponajprv postaviť hrad prám na Bařince. Čertisko sa ošívalo, ale nakonec slúbilo, že hrad postaví.Tož, ale jaké to bylo stavjání! Gdyž čert béknul, hory sa rozestúpily a z tých ďúr sa vyvalily kameniska, které sa rovno aj na sebe naskládaly. Než by sa kerý nadál, stál na Bařince hrad obehnaný silnýma zďama. Vzácného nábytku kams pohlédnul, zlaté mísy, stříbrné poháry, jídla aj pití, ja na mú milúci bylo toho fšeckého, že by to ani na volskú kožu nenapsál. Lesní vílce sa tam převelice zalúbilo. Prozpěvovala si, nemosela na nic šáhnút, fšecičko sa udělalo samo. Dokonca aj postele sa samy večer rozestlaly… Enom jedna věc čertovi neštymovala. Pokaždéj, gdyž večer přiletěl dom, jak tak celý den zlých ludí naháňal, aby jejich duše smýknul, pojédl večeřu a jak k svojí ženičce přilehnúl, jak na potvoru došla naň zrazu taková dřímota, že hned usnúl. Nevěděl, že mu víla každý večer leje do vína šťávu z čarovného kvítí. Nevěděl ani, že lesní víla je popravdě čarodejnica, kerá má na sobě podobu mladéj krasavice. Enomže její čáry platily enom od východu do západu slunka. Tak to trvalo nejaký čas. Čerchmantovi to bylo divné, tož si řekl, že téj záhadě přijde na klúb. „To přeca néni súcí,“ pravil si, „v to má dojista prstiska tá moja víla!“ Jednúc večer dobře svoju vílu pozorovál a zočíl, jak robečka jakési špaty do jeho pohára přisypává. Taká dožera na něho přišla, ale opanovál sa. Opatrno poháry vyměnil a vypil čisté víno. Pak zočíl, že na posteli leží hnusná babina. Milý ancijáš sa tak rozpeklíl, že starú babu drapnúl a smýknul s ňú z hradeb až kameniska odskakovaly na všechny strany. V téj zlosti aj celý hrad rozkmásal. Měl z toho velikánskú ostudu po celém světě a aj v pekle sa mu fšeci čerti vyškéřali jak nad ním stará čarodejnica zchytrovala.“ No a okolo teho bučiska dofčílška trčíja ze země skaly, keré připomínajú hradní zdi. A tak tomu po pravdě s týma podivnýma skalama na Bařince bylo. Kdo nevěří, ať sa negdy přesvědčí, až půjde okolo.

14

na středisku ve městě i jinde

! ! ! !

!

je pokračování stejnojmenné akce, která se konala v roce 2000 jako vůbec první český moot. je akce pro rovery a rangers starší 15 let. je především o setkání lidí a výměně zkušeností. je jedinečná možnost pro tebe a tvůj kmen seznámit se a obohatit. Můžete se těšit na bezpočet tématických workshopů, na adrenalinové, duchovní a především zcela nové a neobvyklé zážitky. Budete mít příležitost popovídat si se zajímavými lidmi, sehnat účastníky pro své expedice a trochu si sáhnout na dno svých sil. Víc už ale neprozradíme, přišli byste totiž o všechna překvapení. se uskuteční o prodlouženém víkendu od 1. do 4. května 2003. Místo konání se včas dozví všichni přihlášení. Přihlašujte se do konce února na: [email protected]; OBROK, Hlaváčkova 5, 150 00 Praha 5.

Kultura ve městě Každého, kdo má zájem o informace o mezinárodních akcích, spolupráci se zahraničními skauty a skautkami, různých kurzech a seminářích v zahraničí a o činnosti zahraničních odborů, bychom rádi upozornili na provoz elektronické konference "zahranici-info". Týdně se v ní objeví několik zpráv nabídek. Pokud se budete chtít do této konfe-rence přihlásit, napište zahra-ničnímu sekretáři Junáka na adresu [email protected].

Víte, co se na Vsetíně všechno bude dít? Protože vás chceme upozorňovat nejen na skautské akce, měli byste vědět o tom co se chystá v kině, kulturáku atd. V tomto roce můžete vidět a slyšet v rámci projektu “Hudební pozorovatelna” např. Tara fuki, Jiřího Pavlicu se skupinou Talant nebo Jablkoň. Od března se rozběhne Jazz blues klub, každý druhý týden můžete jít do Filmového klubu.... není toho málo, takže pro vás vybíráme: 4.3., Dům kultury Vladimír Mišík + ETC

Dům kutury: Mezinarodni.skauting.cz to je (celá) adresa internetových stránek, kde naleznete informace o skautingu ve všech evropských zemích, rady pro započetí a rozvoj spolupráce vašeho oddílu se zahraničními skauty, nabídky účasti na mezinárodních skautských akcích, elektronickou verzi šestijazyčného skautského slovníčku a mnoho dalších užitečných věcí.

16.2. v 19.00 , vsetínský zámek Robert Křesťan s kapelou

Filmový klub:

27.2. v 19.00, Dům kultury READY KIRKEN

23.2. v 19.30 Král tančí

1.3., Dům kultury TARA FUKI

9.3. v 19.30 Amores Perros

15

Doba ledová je doba ledová... Je - li ti 14 a více let, jsi zván na tuto víkendovou akci! Kdy: 14. - 16. 2. 2003 Kde: Dolní Bečva Sraz: pátek 15.45 u mašinky Návrat: v neděli večer Za kolik: asi 150,- Kč S sebou: dobové oblečení a zbraně vřele vítány (bederní roušky, kůže mamutí a jiné, kvalitně přežvýkané, sněžnice, sněhule, oštěpy, pazourky a jiné...), a běžné vybavení na vícedenní akci. Co to bude? Uvidíte....

Svou účast potvrďte spolu se 150,- Kč nejpozději do neděle 9.2.2003 svému vůdci nebo Fantíkovi zvou vás pořadatelé....

SMS soutěž Jak se jmenoval seriál, díky jehož postavičce má Stoupa své jméno a v kterém roce se začal v České republice vy-sílat? Odpovědi zasílejte do 28.2.2003 na tel. číslo 604311495 ve tvaru: hla _odpověď_přezdívka_ na středisko zve Džíra jméno_příjmení. Výherce, který bude na příští redakční radě ze správných odpovědí vylosován, získává zdarma předplatné Stoupy hlásí na půl roku!!! Členové redakční rady a jejich rodinní příslušníci se nemohou soutěže zúčastnit. Na výhru není právní nárok.

Připravujeme: 3 x 3 rubrika o oblíbených knihách, filmech a nahrávkách, Tempova reportáž z Nepálu, exluzivní reportáž ze Skautského plesu (kdo s kým... ) Na vydání STOUPY HLÁSÍ č. 91 se podíleli: Trpka, Hani, Roman, Fido, Judy, Mája, Upír, Jencek, Limonek, Kikina, Dazul, Cvrček, Anita, Fantík, Džíra

Tento výtisk je určen pro:...................., na předplatném zbývá:.........Kč