Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta Katedra tělesné kultury a sportu
Nová témata v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání a jejich realizace Bakalářská práce
Autor:
Klára Kosáková
Studijní program:
Specializace v pedagogice
Studijní obor:
Tělesná výchova a sport se zaměřením na vzdělání Biologie se zaměřením na vzdělání
Vedoucí práce:
Mgr. Brigita Stloukalová, Ph.D.
Hradec Králové
2015
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury pod vedením vedoucí práce Brigity Stloukalové.
V Hradci Králové dne 6.7.2015
Poděkování Děkuji touto cestou paní Mgr. Brigitě Stloukalové, PhD. za odborné vedení, poskytování cenných rad a pomoc při realizaci bakalářské práce.
Anotace KOSÁKOVÁ, Klára. Nová témata v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání a jejich realizace. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2015. 32 s. Bakalářská práce.
S nastolením nových témat v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání, ke kterému došlo 1. 9. 2013, vznikla ve vzdělávání učitelů základních škol nutnost naučit se s těmito novými tématy pracovat a zařazovat je do školních a třídních vzdělávacích programů. Jde o témata ochrana člověka za běţných rizik a mimořádných událostí, obrana vlasti a dopravní výchova. Oblasti vzdělávání, které tato témata v sobě zahrnují, byly za uplynulá dvě desetiletí zanedbány a tento deficit se projevuje nejen za mimořádných situací, ale i v kaţdodenním ţivotě. Jedná se o neznalost, která můţe být zásadní pro ochranu zdraví a záchranu ţivota. Mládeţ, ale i její rodiče a prarodiče, se dnes v krizových situacích neumí správně rozhodovat a jednat, neznají správné postupy při pomoci během přírodních ohroţení, neumí poskytovat základní první pomoc, nejsou připraveni na provizorní opatření apod.
Klíčová slova: základní škola, ochrana obyvatel, záplavy, povodně, rámcový vzdělávací program
Annotation KOSÁKOVÁ, Klára. New topics in Framework Educational Programme of Basic Education and their realisation. Hradec Králové: Faculty of Education, University of Hradec Králové, 2015. 32 s. Bachelor degree thesis.
With the implementation of the new topics in the Frame educational Programme for the elementary education, which was introduced on 1st November 2013, the necessity to learn how to work with those topics and how to implement them into the school and class educational frameworks emerged in the education of the teachers of the elementary schools. The topics are: protection of man in standard risks and nonstandard ones, the defence of a country and road safety education. The areas of education which include these topics were disregarded in the last 20 years and the deficit shows not only in the special situations but in an everyday life as well. Not being familiar with those topics can result in problems in case of health protection and saving a life. The young people and their parents and grandparents as well are not able to make the right decisions and act correctly in the crises situations, they do not know the correct procedures for help during the natural disasters, they are not able to perform the first aid, they are not ready for stop-gap measures etc.
Keywords: elementary school, the protection of the population, flooding, floods, the Frame education programme
Obsah Úvod ............................................................................................................................. 1 1
Cíl práce ................................................................................................................ 2
2
Rozbor pramenů .................................................................................................... 3
3
Povodeň, záplavy a ochrana proti nim ................................................................... 5
4
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a téma ochrany obyvatel . 10 4.1
Klíčové kompetence ........................................................................................ 11
4.2
Vzdělávací oblasti ........................................................................................... 13
4.3
4.2.1
Člověk a jeho svět ............................................................................ 13
4.2.2
Člověk a příroda............................................................................... 14
4.2.3
Člověk a zdraví ................................................................................ 16
4.2.4
Člověk a společnost ......................................................................... 17
Co by měl umět ţák po 1. stupni vzdělávání .................................................... 17 Povodně a záplavy na 2. stupni základní školy .................................................... 20
5 5.1
Očekávané výstupy.......................................................................................... 20
5.2
Obsah učiva ve vzdělávacích oborech .............................................................. 22
5.3
5.2.1
Zeměpis ........................................................................................... 22
5.2.2
Ekologie........................................................................................... 22
5.2.3
Přírodopis ........................................................................................ 22
5.2.4
Dějepis ............................................................................................. 23
5.2.5
Výchova k občanství ........................................................................ 23
Tělesná výchova .............................................................................................. 26
6
Závěry a doporučení ............................................................................................ 28
7
Seznam pramenů ................................................................................................. 30
8
7.1
Odborné publikace .......................................................................................... 30
7.2
Internetové zdroje ............................................................................................ 31 Seznam obrázků .................................................................................................. 32
Úvod V běţném ţivotě se setkáme s mnoha různými mimořádnými událostmi. Abychom se s takovými situacemi dokázali vypořádat, patří tato problematika do základního školního vzdělávání. Před rokem 1989 byly tyto témata rozšířeny o vojenské znalosti a vše bylo zahrnuto v předmětu branná výchova. Od 1. 9. 2013 vyšel v platnost Rámcový vzdělávací program s posledními úpravami. Tyto změny se přímo týkají názvu ochrana člověka za běţných rizik a mimořádných událostí. Dotýkají se několika vzdělávacích oblastí jako je člověk a jeho svět, člověk a příroda, člověk a zdraví a v poslední řadě člověk a společnost.
Důvodem pro výběr tohoto tématu byl zájem o tuto oblast vzdělávání a její následné vyuţití v praxi. Dalším důvodem je, ţe se mi tato problematika zdá velmi důleţitá. Jelikoţ v poslední době je na seznamu více a více příhod, kdy jsou vesnice i města zaplavovaná. Jedním z důvodů je lidská činnost a její zásah do krajiny. Výstavby nových částí obytných domů v záplavových oblastech. Dále dochází ke klimatickým změnám a extrémním výkyvům počasí, které často vedou k velkým škodám na majetku a ke ztrátám na lidských ţivotech. Ať uţ jsou to větrné vichřice, sněhová kalamita nebo silné přívalové deště způsobující rozvodnění řek aţ povodně. Nejničivější povodně u nás byly aţ v posledních dvaceti letech. V minulém století tato hrozba pro nás nebyla aktuální, a proto lidé její prevenci neakceptovali. Důsledky byly pro nás ničivé.
Cílem práce je předloţit praktické náměty do vzdělávacích oborů, které by ţáky dokázaly připravit na mimořádné události, v mém případě do situací spojené s povodněmi. Jelikoţ tato problematika není zahrnuta do jednoho předmětu, ale celkově se objevuje ve většině oborů, jsou zde zdůrazněné mezipředmětové vztahy. Naším úkolem je více ukázat v jednotlivých předmětech praktické události a situace, které se odehrávají v našem ţivotě. Pro ţáka je velmi důleţité chránit sebe, své blízké a okolí. Dále pak zdůraznit důleţitost kurzů, které nabízejí ţákům úţasnou kulisu pro vyzkoušení si teoretických dovedností a znalostí přímo v terénu.
1
1 Cíl práce Cílem práce je vytvořit metodickou pomůcku pro zařazení témat do školních vzdělávacích programů, jejich rozpracování do klíčových kompetencí a vzdělávacích oblastí v souladu s nastolením nových témat v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. Jde o témata: Ochrana člověka za běţných rizik a mimořádných událostí, Obrana vlasti a Dopravní výchova. Metody: metoda projektování, rešerše pramenů a analýza dokumentů, metody dotazování.
Úkoly 1.
Seznámit
se
se
základními
dokumenty,
které
se
vztahují
k zavedení
tématu ochrana člověka za běţných rizik a mimořádných událostí do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (RVP ZV). 2.
Shromáţdit všechna data a informace k podtématu povodně a záplavy.
3.
Rozpracovat
podtéma
do
jednotlivých
vzdělávacích
oblastí a
zejména
do vzdělávacího oboru tělesná výchova. 4.
Navrhnout konkrétní činnosti, prostředky a metody pro aplikaci učiva ve vzdělávacích programech.
2
2 Rozbor pramenů Prameny pouţité v této práci jsou především monografie, dokumenty a orální zdroje. Jedná se hlavně o monografie věnující se ochraně člověka za mimořádných situací. Jsou to především soudobé prameny. Mezi ně je zahrnut i článek z profesního časopisu Učitelské noviny. Internetové zdroje, jako například zpravodajské servery www.rvp.cz, www.msmt.cz, www.hzscr.cz byly důleţitým zdrojem informací. Předpokládala jsem, ţe literatury o této problematice bude velice málo. Avšak k mému překvapení jsou rozpracované příručky a metodiky k vyuţití v praxi v rámci ochrany člověka za mimořádných situací. Dokumenty, učebnice, metodiky Základním zdrojem informací se pro mě stal nově upravený dokument Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV). RVP je hlavní kurikulární dokument vymezující zásadní rámce pro vzdělávání pro jednotlivé etapy, v mém případě se jednalo o základní vzdělávání. Nově přepracovaný dokument vyšel v platnost 1. 9. 2013. Zde byly i barevně vyznačené změny, a tak se tento zdroj stal pro mě velice přehledným. Tento zdroj jsem nejvíce vyuţila v teoretické části, kde jsem se zaměřovala na klíčové kompetence a vzdělávací oblasti, které zasahují do mého tématu.
Pro samostatný rozbor tématu povodně mi byly nejvíce nápomocné učebnice od pana Miroslava Sedláčka, který vydal celou řadu broţurek, s hlavním titulem Ochrana člověka za mimořádných situací. Dále mi pomohla publikace od paní Evy Marádové, jejímţ hlavním stejnojmenným titulem je Ochrana člověka za mimořádných situací. Mezi staršími publikacemi mi byla nápomocná kniha od Milana Kováře Ochrana před povodněmi. Zde jsem našla hned v úvodu stručnou charakteristiku záplavy a povodně. K odstavci o historii povodní mi pomohla diplomová práce Ochrana dětí na základních školách v oblasti ochrany od Jindřicha Surala, jehoţ práci vedl pan Ing. Jan Děcký. V druhé části bakalářské práce týkající se konkrétního učiva ve vzdělávacích oborech jsem vyuţila konkrétního školního vzdělávacího programu z 1. základní školy Jičín. Tímto jsem si udělala hrubou představu o učebních osnovách mnou vybraných oborů.
3
Periodika Hlavní periodikum, které jsem vyuţila při psaní této práce je profesní časopis Učitelské noviny. Je to pedagogický časopis vycházející od roku 1883. Pravidelně přináší na svých stránkách podrobné informace o změnách a novinkách ve školství. Především se jednalo o článek: Na povinnou výuku plavání půjdou i peníze z hazardu, který publikoval Lukáš Doubrava. Tento text jsem vyuţila především do ve výstupu prvního stupně ohledně povinné plavecké výuky. Internet Internetové zdroje jsou v tomto tématu velmi přínosné. V teoretické části mé práce mi velmi pomohly stránky Hasičského záchranného sboru České republiky. Informace se týkaly ochrany obyvatelstva před, během a po povodních Další informace týkající se výstupů, ať uţ z prvního stupně nebo jednotlivě z ročníků na druhém stupni, jsem čerpala z Metodického portálu RVP z článku Podklady k výuce témat ochrany člověka za běţných rizik a mimořádných událostí v základních školách. Metodický portál je především prostor pro publikaci didaktických textů a praktických materiálů podporujících moderní trendy ve vzdělávání. Konzultace Doplňující informace mi poskytla při konzultaci paní učitelka Mgr. Hana Havlová, která mi pověděla o přesném zařazení tématu Ochrany člověka za mimořádných událostí do školních osnov. Tímto bych jí chtěla poděkovat.
4
3 Povodeň, záplavy a ochrana proti nim Tato přírodní katastrofa patří mezi nejčastější mimořádné události v České republice. Povodeň je přírodní jev, kdy se voda rozlije z koryta do krajiny a zaplaví zemský povrch. Důleţitými faktory ovlivňujícími průběh povodní je schopnost půdy a vegetace absorbovat větší mnoţství vody a moţnost lidmi vytvořenými zařízeními pojmout zvýšené mnoţství vody. Důsledky mohou být různé – od škod na majetku, ekologické škody či ztráty na lidských ţivotech. Povodně mohou i zapříčinit přemnoţení obtěţujícího hmyzu, šíření nemocí či drancování. Na území České republiky jsou povodně způsobené nejčastěji táním sněhu na jaře (KOVÁŘ, 2004). Záplava – vzniká souvislá tekoucí či stojatá voda, která je zapříčiněna dešťovými sráţkami, táním sněhu atd. Rozdíl mezi těmito termíny je především v příčině vzniku (KOVÁŘ, 2004). Za připomínku stojí povodně na Moravě v červenci roku 1997, přezdívané také jako „stoletá voda“. Tyto povodně byly způsobeny dlouhotrvajícími sráţkami, při kterých na území republiky spadla téměř polovina ročního úhrnu sráţek. Následky byly destruktivní, ani lidské ţivoty nebyly ušetřeny. Další ničivé povodně zasáhly v Praze a v jiţních Čechách ve dvou fázích v srpnu 2002, které byly opět zapříčiněny nadměrnými sráţkami. Poslední velké povodně byly na území jihovýchodních Čech v roce 2009. Rok poté zasáhly vydatné deště sever Čech. Poslední povodně znovu zasáhly hlavní město v roce 2013, kdy se Prahou prohnala dvaceti aţ padesátiletá voda (SURALA, 2012). My jsme v nedávné minulosti s touto přírodní katastrofou příliš nepočítali, jelikoţ téměř celé 20. století u nás neproběhla ţádná velká povodeň, proto lidé přestali na tuto hrozbu myslet a přestali být opatrní (SEDLÁČEK, 2006). Povodně můţeme rozdělit na přirozené a zvláštní. Z nichţ přirozené se dále dělí na přívalové, které vznikají na většině míst, kde se voda nedokáţe efektivně vsakovat ani při krátkých deštích. Letní povodně způsobené krátkodobými sráţkami velké intenzity se nazývají jednoduché. Naopak jsou tu dlouhodobé sráţky trvající aţ několik týdnů, jejichţ intenzita se během té doby mění. Takovéto povodně označujeme za sloţité. Na našem území se často vyskytují sezónní povodně způsobené jarním táním sněhu a ledem ucpanými toky (SURALA, 2012). Mezi zvláštní povodně patří povodně 5
způsobené protrţením hráze, špatnou údrţbou vodních nádrţí a rybníků aj. (KOVÁŘ, 2004). Rozdělení je znázorněno na obrázku 1.
Obrázek 1: Rozdělení povodní (Zdroj: autorka) Přívalové povodně vznikají většinou na územích, kde půda znemoţňuje svoji strukturou rychlé vsakování vody, a tudíţ můţe i po velmi krátkém přívalovém dešti vzniknout povodeň. Jsou ve velké míře způsobené činností lidí. Přeměnili jsme krajinu kolem nás a tím ovlivnili proces tzv. infiltrace, tedy schopnost půdy absorbovat vodu. Příkladem činností je například zemědělství. Hospodáři dlouhodobě vyuţívají chemické postřiky, které mění organické sloţení půdy. Mění půdní ekosystém, který není dostatečné účinný, např. tvorba chodbiček bezobratlými ţivočichy umoţňuje vsakování vody. Zemědělci také chrání svoji ornou půdu narovnáním a zpevněním břehů řek. Tím také zmenšují moţnosti vsáknutí vody, navíc při zvýšení hladiny můţe dojít k větším škodám v jiných místech neţ na polích. Vzrostl také počet vybetonovaných ploch a silnic, z kterých se stávají povodňová koryta. Dalším negativním faktorem je kácení lesů právě na úkor zemědělské půdy nebo rozšíření obytné části měst. Lesy jsou důleţitou sloţkou při zachycení vody v krajině (SEDLÁČEK, 2006). Je velmi podstatné vědět, jak se před povodněmi chránit a jak zabezpečit ochranné prostředky, aby důsledky povodní nebyly tak ničivé. V prvé řadě je nutné zajistit preventivní opatření před povodněmi, poté bezprostředně před ohroţením a během nich. V druhé řadě pak zajistit záchranné akce po povodňové aktivitě. Za problémy s povodněmi mohou i špatné kroky úřadů, které nedbaly na bezpečnost a povolovaly
6
stavbu domů v záplavových územích. Je tedy potřeba zlepšit systém protipovodňových opatření údrţbou starých hrází, čistěním korytt toků a předem určit pouţití přenosných zátaras atd. (SEDLÁČEK, 2006). Kaţdý člověk by měl být informován o případném nebezpečí, které ho můţe ohrozit na ţivotě. Upozornění je v podobě sirény (varovný signál – všeobecná výstraha) nebo obecním rozhlasem. Zprávy jsou šířeny v televizním vysílání, celoplošném či regionálním rozhlase a novinách. Jsou stanoveny tři stavy povodňové aktivity. Prvním je stav bdělosti, která má říci lidem, ţe se blíţí případné nebezpečí a měli by se na něj připravit. V první řadě zkontrolovat uzávěry vody, elektřiny a plynu. Zjistit stav své lékárničky. Zajistit si dostatečné palivo do automobilu na cestu nejméně 100 km dlouhou. Připravit si zásoby jídla a pití. Druhým stupněm povodňové aktivity je stav pohotovosti. V případě jeho vyhlášení se kaţdý musí připravit na přicházející povodeň. Jeho úkolem by mělo být zajištění volných věcí okolo domu, které by mohly při povodni způsobit další škody. Je-li k dispozici písek, naplníme jím pytle, kterými následně obloţíme dveře a volná místa, kterými by se mohla voda a bahno dostat do příbytku. Pokud se očekává větší povodeň, odstěhujeme nábytek, stroje a zařízení, potraviny do vyšších pater domu. V případě vyhlášení třetího stupně povodňové aktivity tzv. stavu ohrožení, se na něj upozorňuje varovným signálem Všeobecná výstraha, která byla zavedena v České republice 1. listopadu 2011. Signál Všeobecná výstraha je kolísavý tón sirény po dobu 140 s. (MARÁDOVÁ, 2007). Další informace jsou podávány prostřednictvím místního rozhlasu. Pokud je rozsah povodní větší neţ území regionální oblasti, jsou informace předneseny médii veřejné sluţby, kterým tento úkon předkládá zákon. V samotné přípravě na povodeň se doporučuje:
informovat se na místním úřadě, zda se náš pozemek či naše obydlí nenachází v záplavovém území;
obeznámit se, jestli je poskytnuto místo pro evakuaci od humanitární pomoci;
zajistit si bezpečné místo, které budeme moci obývat během povodňové hrozby;
zajistit si moţnost být mobilní při rychlých změnách situace, která znamená ohroţení;
7
postupovat dle pokynů povodňových orgánů;
přichystat si evakuační zavazadlo, které by nesmělo postrádat základní trvanlivé potraviny (nejlépe v konzervách), dobře zabalený chléb a pitnou vodu na dva aţ tři dny, předměty denní potřeby (jídelní nádobí a příbor, otvírák, ostrý nůţ, hrnky), uţívané léky, toaletní a hygienické potřeby, základní zdravotnické potřeby, osobní doklady, peníze, pojistné smlouvy a cennosti, náhradní prádlo, obuv, pláštěnku, spací pytel nebo přikrývku, přenosné rádio s rezervními bateriemi, mobil, nabíječku, přenosnou svítilnu, zápalky, kníţky, stolní hry, hračky apod., evakuační zavazadlo má být označené jménem a adresou.
V samostatném počínání během povodní se doporučuje:
počínat si během povodně a při evakuaci rozváţně a poklidně;
jednat dle pokynů účastníků ochrany před povodněmi, do kterých patří krizový štáb a další sloţky integrovaného záchranného systému. V této sloţce najdeme Hasičský záchranný sbor ČR, jednotky poţární ochrany, zdravotnická záchranná sluţba (včetně letecké) a policie. Přestoţe kaţdý má na starosti mnoho věcí, přepokládá se pomoc lidem ve svém okolí, kteří kvůli svému věku nebo zdravotnímu stavu nejsou schopni se o sebe postarat, a jsou odkázáni na pomoc ostatních při těchto těţkých situacích.
obstarat malé děti malou kartičkou, kde bude napsaná jejich adresa s jejich jménem;
zbytečně se nepouštět do nebezpečných zatopených míst, do blízkosti rozbouřených vod, neriskovat a nesjíţdět rozvodněné řeky;
opustit včas místo, které by mohlo ohrozit ţivot a přesunout se na bezpečnější místo;
při nezvládnutí své vlastní ochrany poţádat povodňový orgán obce;
být v pohotovosti v případě nutného upuštění domova. Místní záchranné orgány vše regulují, usměrňují, můţete být i poţádáni o vaši individuální a praktickou pomoc. V případě, ţe by i místní úřady byly v ohroţení, se běţně zřizují krizové linky. Informace poskytl HZSCR (2015).
8
INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM
KRIZOVÝ ŠTÁB
HASIČSKÝ SBOR
ZDRAVOTNICKÁ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA
POLICIE
VODNÍ ZÁCHRANNÁ SLUŽBA
Obrázek 2: Sloţky integrovaného záchranného systému (Zdroj: autorka) Před vodou se nedá utéci. Dokáţe zaplavit místnosti špinavou vodou a bahnem, zničit veškerý nábytek, narušit statiku domu natolik, ţe můţe hrozit zřícení domu i po opadnutí a vyschnutí vody. Od odborníků by měl být zkontrolován dům od rozvodů energie, kanalizace aţ po statiku. S pojišťovnou by nadále měly být vyjednány náhrady škod. Ničivá síla vody narušuje ţelezniční tratě, silnice a čističky vod na okrajích měst. Lidé zasaţeni povodněmi by měli zachovat základní hygienické předpisy. Nechat se prohlédnout a řádně vyšetřit otevřená zranění, rány se mohou zanítit a způsobit další onemocnění. Neměli by pít doposud ověřený zdroj pitné vody, dokud nebude provedena analýza její kvality. Jelikoţ při povodních se zaplaví různé předměty, které jsou natřené nebo obsahují různé jedovaté látky (např. v bateriích aut je kyseliny sírová). Ty se poté vsáknou do půdy a mohou tam zůstat i několik let. Z této půdy vyrůstají rostliny obsahující právě tyto nebezpečné látky, jimi se ţiví lidé nebo zvířata, která následně člověk zpracovává. Občané by se měli aktivně účastnit při odstraňování škod po povodních, které řídí místní úřady nebo integrovaný záchranný systém. V případě nouze je moţné poţádat o materiální, peněţní, psychologickou i sociální pomoc (SEDLÁČEK, 2006).
9
4 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a téma ochrany obyvatel Během našeho ţivota se potkáme se situacemi, které nás přímo i nepřímo ohroţují na ţivotě, lidé v našem nejbliţším okolí a náš majetek. Takovýmto událostem říkáme mimořádné. Můţe se jednat o přírodní katastrofy, které nastávají mimořádným působením přírodních sil, únikem nebezpečných látek do přírody, jadernými haváriemi či dopravními nehodami. Za tyto události povětšinou zodpovídáme my sami. Naše ţivoty jsou ohroţeny i válečnými konflikty či teroristickými útoky. Všude kolem nás se skrývá nebezpečí a my si je většinou ani neuvědomujeme. Před rokem 1989 byl v učebním plánu základních škol předmět branná výchova. Jeho zaměření bylo na jaderné a chemické útoky. Proto také pamětníci převáţně pamatují měření obličejů na velikosti plynových masek a běh v plynových maskách. V metodických návodech pro brannou výchovu byla kromě vojenských dovedností a ideově politických znalostí zařazena např. i výuka první pomoci, ochrany za chemického a jaderného nebezpečí, chování při poţáru a hromadných neštěstích, orientace v mapě a terénu, nácvik evakuace a podobně. Branná výchova byla zařazena i do hodin tělesné výchovy, jejímţ hlavním úkolem bylo navýšení fyzické kondice ţáků např. dlouhými pochody. Po roce 1989 pojem branná výchova nahrazuje název ochrana člověka za mimořádných událostí a byl zahrnut do výuky v mezioborových předmětech a přesunul se do ústraní (SURALA, 2012). Znalosti a dovednosti nezbytné v situacích, které ohroţují člověka při povodni, poţáru, v chemickém ohroţení či poskytnutí první pomoci, uţ nebyly vyţadovány. Avšak společnost morálně a eticky vyţaduje, aby se uměl člověk v takové situaci rozhodovat, jednat a pomoci. Bere to jako samozřejmou věc. Uţ v roce 1997, kdy Česko zasáhly rozsáhlé povodně, se ukázalo, ţe současná populace neví a neumí se za mimořádných událostí chovat a ţe je to neznalost často fatální. Proto se do škol v rámci rámcového vzdělávacího programu zařadily nové dodatky ve vzdělávacích oblastech a oborech pod názvem Ochrana obyvatelstva za mimořádných událostí. Tyto změny byly uvedeny v platnost dne 1. 9. 2013 (RVP ZV, 2013).
10
Důleţité je uvědomit si, jakou úlohu hrajeme při ochraně obyvatel a především svoji vlastní odpovědnost. Musíme umět včas poskytnout pomoc a zasáhnout, umět pozorovat své okolí a ţivotní prostředí, jak za běţných podmínek, tak i za mimořádných situací. Úkonům zachraňujících ţivot a zdraví se musíme sami naučit (MARÁDOVÁ, 2007).
4.1 Klíčové kompetence Klíčové kompetence jsou systém hodnot, postojů, názorů a dovedností, které člověk vyuţívá ve společnosti. Je to všeobecná představa o tom, které vlastnosti člověka přispívají k jeho učení, úspěšnému a zdravému ţivotu a přispění do funkčního koloběhu společnosti. Hlavním prostředkem je učivo, jehoţ cílem jsou očekávané výstupy pro jednotlivé ročníky (RVP ZV, 2013). Mezi ústřední kompetence základního vzdělávání patří kompetence k učení, řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské a pracovní. U kompetence k učení má ţák na konci základního vzdělávání vybírat příhodné postupy v procesu učení; dlouhodobě se zaměřovat na činnost, aby dosáhl svého cíle; regulovat a připravovat si vlastní učení; mít potřebu pokračovat ve svém vzdělávání po celou dobu svého ţivota. Dokáţe utřídit informace; umí s nimi pracovat a dávat je do souvislostí; vyuţívá je v dalším procesu učení, praktických záleţitostech a tvořivých činnostech. Pracuje s odbornými výrazy, vlastnostmi a znaky, všechny poznatky si propojuje do širších souvislostí s vzdělávacími oblastmi a dalšími předměty. Zkoumá a pozoruje pokusy, dané závěry porovnává a následně vše důsledně zhodnocuje a dedukuje konečné úsudky pro budoucí experimenty. Poznává význam a účel procesu učení, kladně přistupuje k učení, pozoruje u sebe postupy vpřed a identifikuje zábrany v učení, výsledky svého učení kriticky ohodnotí a dokáţe o nich debatovat (RVP ZV, 2013). Hlavními výstupy kompetence řešení problémů je, ţe ţák si všímá problémových situací ve svém blízkém okolí; chápe podstatu problému; zamýšlí se nad jeho příčinou a případnými následky; k vyřešení záleţitosti vyuţije plně svých zkušeností a vědomostí ke konečnému rozřešení. Dokáţe řešit problémy různými způsoby, k jejich vyřešení 11
spolupracuje se svými zkušenostmi a znalostmi; nenechá se odradit případným neúspěchem a dále si trvá na svém při řešení daného problému. Dokáţe sám vyřešit zadaný úkol; správně vyuţívá dané způsoby řešení; uplatňuje několik způsobů (logické, matematické, empirické) samostatně. Kontroluje řešení problémů, a pokud jsou tyto problémy řešeny správně; snaţí se tuto metodu aplikovat v obdobných situacích; sleduje svoje vlastní pokroky, které ho posouvají kupředu. Činí rozváţná rozhodnutí; je si vědom svých rozhodnutí, která mají své následky, a ty dokáţe v konečné fázi vyhodnotit (RVP ZV, 2013). Cílem komunikativních kompetencí je umět formulovat stručně a logicky své myšlenky; vyjadřovat se přesně, vhodně, slušně v mluveném i psaném projevu (např. při volání záchranné zdravotní sluţby musí dotyčný stručně a jasně popsat mimořádnou událost, uvést stav zraněného či zraněných a říci všechny potřebné informace, které ZZS musí vědět). Poslouchá projevům druhých lidí; chápe je a přiměřené na ně zareaguje; dokáţe se zapojit do debaty; umí obhájit svůj vlastní názor a dokáţe argumentovat (např. při rozhovoru s dispečerem dotyčný naslouchá radám, které mu udává a řídí se podle nich; dokáţe efektivně reagovat při změně situace a dokáţe je dispečerovi popsat). Zná různé obrázkové materiály, texty, záznamy, světelné a zvukové signály a jejich význam; chápe je; rozumí jim a dokáţe je vyuţít v běţném ţivotě (např. rozumí výstraţným symbolům, barevně označeným chemikáliím, zná zvukové signály a jejich druhy). Dokáţe vyuţít komunikační prostředky pro efektivní komunikaci s okolním světem, umí navázat nové vztahy, které zúročí ve spolupráci s ostatními lidmi. Čtvrtou klíčovou kompetencí je sociálně personální. Ţák si zde vytváří nové role v pracovní činnosti; efektivně se zapojuje do skupiny; přispívá do skupiny svými názory; účinně spolupracuje ve skupině a dokáţe zefektivnit společnou práci. Komunikuje s druhými lidmi, coţ upevňuje mezilidské vztahy; umí poţádat a poskytnout pomoc. Zapojuje se do debaty v malých skupinách i v celé třídě; dokáţe řešit dané úkoly v kolektivu i samostatně; umí poslouchat rady zkušenějších a dokáţe s nimi pracovat; dokáţe se na danou situaci dívat z různých úhlů pohledů a čerpat z poučení, které slyšel nebo viděl u ostatních lidí. Smýšlí nad sebou v pozitivním směru, a tím si upevňoval svoji sebedůvěru; přemýšlí a jedná tak, aby dosáhl pocitu sebeúcty (RVP ZV, 2013). 12
Předposlední je občanská kompetence. Ţák by měl v této oblasti na konci základního vzdělání rozumět zásadám, na nichţ stojí zákony a společenské zvyklosti; být srozuměný se svými právy a povinnostmi vůči škole i mimo ní. Váţit si ostatních lidí, jejich hodnot, názorů; umět vnímat lidi a vţít se do jejich problémů; odmítat útisk a hrubé zacházení; dokázat se postavit a zakročit proti fyzickému a psychickému násilí, rychle a efektivně se rozhodnout při krizových situacích; poskytnout první pomoc podle svých moţností. Zodpovědně přistupovat k situacím, tak aby neohrozil sebe a ostatní. Aktivně se zapojovat do sportovních i kulturních akcí; chránit kulturní dědictví; ocenit umělecká díla; mít smyl pro estetiku. Rozumět základním přírodním zákonitostem, které se vztahují k ţivotnímu prostředí; podporovat vysokou úroveň ţivotního prostředí, přemýšlet a jednat v souladu s ochranou zdraví a trvale udrţitelného rozvoje (RVP ZV, 2013). U poslední kompetence je hlavním cílem bezpečné zacházení s pracovními pomůckami a neohroţování ostatních; dodrţování pracovních závazků a povinností; přizpůsobení se novým nebo změněným pracovním výhradám. Pracovat tak, aby konečný výsledek byl kvalitní, funkční, hospodárný a společensky významný; ohlíţení se i na stránku ţivotního prostředí, tak i na ochranu své osoby i společnosti. Rozhodování o svém budoucím vzdělání a profesi; vyuţívání znalostí a vědomostí, které načerpal během svého základního vzdělání. Vyznat se v různých činnostech potřebných pro zahájení a uskutečnění svého podnikatelského působení; rozumět celému procesu, cíli i nebezpečí podnikání. Vše je obsaţené v pracovní kompetenci (RVP ZV, 2013).
4.2 Vzdělávací oblasti Obsahem základního vzdělání v RVP jsou vzdělávací oblasti, které pod sebou mají jeden nebo více vzdělávacích oborů. 4.2.1 Člověk a jeho svět Do mého tématu patří zejména vzdělávací oblast člověk a jeho svět, jejíţ stejnojmenný obor obsahuje témata místo, kde žijeme, jehoţ výstup je především určit
13
světové strany v přírodě, umět číst mapu a bezpečně se pohybovat v přírodě (RVP ZV, 2013). Dalším tématem je rozmanitost přírody, kde očekávaný výstup spočívá v tom znát činnosti, které jsou pro zdraví člověka i přírodu prospěšné a škodlivé. Popsat příznačné přírodní jevy způsobující v důsledku jejich činností mimořádné události; při schématických situací projevit schopnost postarat se o sebe. Do učiva patří vědomosti o klimatických podmínkách, základních ekosystémech, jejichţ organismy mají mezi sebou vzájemné vztahy, a o stabilitě v přírodě. Kaţdý by měl pečovat o naši přírodu, třídit a odstranit odpady a znát charakteristiku, příčiny, následky přírodní kalamity a ekologického neštěstí. Dobře znát jakou mohou mít lidé zodpovědnost na ochraně a tvorbě ţivotního prostředí. Obecně chápat jaká rizika můţe příroda přinést, ať uţ sezónními výkyvy či opakujícím se ročním obdobím. Umět se chovat při mimořádných událostech a chránit se před nimi (RVP ZV, 2013). Do toho oboru patří i téma člověk a jeho zdraví zahrnující výstupy ovládání způsobů komunikace s operátory tísňových linek, řízení se radami dospělých u mimořádných událostí a poskytnutí nelékařské první pomoci. Učivem jsou tu především čísla tísňového volání, k tomu správný postup při volání na tísňové linky, přivolání pomoci při ohroţení ţivota svého nebo lidí ve svém okolí; správné postupování při ohroţení např. u poţárů a následné vysvětlení jejich příčin a prevenčních opatření před jeho vznikem a následnou ochranou a evakuací. Stručně popsat a vysvětlit pojmy – varovný signál, evakuace, zkouška sirén, integrovaný záchranný systém (RVP ZV, 2013).
4.2.2 Člověk a příroda Tato vzdělávací oblast pod sebe zahrnuje obor zeměpis s tématy terénní geografická výuka a životní prostředí a obor přírodopis se základy ekologie, neživé přírody a biologie člověka. Předpokládané výstupy v hodinách zeměpisu jsou znalosti a dovednosti převzaté z teorie. Ţák je seznámen s orientací v mapě a podle azimutu, prací s kompasem a buzolou, čímţ určí hlavní a vedlejší světové strany; orientací v panoramatických náčrtcích krajiny, situačních plánech. Měl by určit hlavní orientační body, které by ho mohly v praxi zachránit při ţivelných pohromách. Předem klasifikovat přírodní úkazy, které by se mohly vyhrotit v nebezpečnou situaci a ohrozit 14
náš ţivot. V tématu životní prostředí by měl ţák poznat, jak on sám a celkově společnost můţe ovlivnit ţivotní prostředí svojí činností. Jeho slovník by měl být rozšířen o pojmy jako udrţitelný rozvoj, chráněná území přírody, globální, ekologické a environmentální problémy. Tyto pojmy by měl umět vysvětlit a na praktickém příkladu z reálného ţivota uvést příčiny, důsledky a případné nápravy (RVP ZV, 2013). Vzdělávací obor přírodopis má za úkol ţáky v rámci tématu neživá příroda naučit příčiny vzniku mimořádných situací, které jsou způsobené přírodními výkyvy, vyjmenovat některé ze světových katastrof a především být obeznámen s našimi nejčastějšími ţivelnými pohromami (povodně, větrné bouře, sněhové kalamity, sesuvy půdy). Ţák by měl jak teoreticky, tak i prakticky ukázat znalosti v ochraně před těmito mimořádnými událostmi (RVP ZV, 2013). V základech ekologie je prvotní ochrana přírody na globální či místní úrovni. Ţáci se seznámí s pojmy týkajícími se chráněných území (přírodní památka, přírodní rezervace, národní přírodní památka, národní přírodní rezervace, chráněná krajinná oblast, národní park atd.). Dále si musí uvědomit negativní dopady, které způsobuje člověk. Ať uţ se jedná o znečištění půdy, které je způsobeno těţbou a zpracováním nerostných surovin, nevhodným ukládáním odpadů nebo je spojené s haváriemi a únikem jedovatých látek, chemickými postřiky proti škůdcům nebo hnojivy (RVP ZV, 2013). Ovlivňovat půdu můţe i atmosféra, která kvůli zplodinám z továren z průmyslových zón či výfukovým plynům z husté dopravy obsahuje velkou spoustu emisí, které následně reagují se vzduchem a vznikají imise. To způsobuje například kyselé deště. Mikroklima ovlivňující a poškozující ţivotní prostředí je smog, který se tvoří nad průmyslovými aglomeracemi (redukční, fotochemický smog) (KVASNIČKOVÁ, 1997). Nejedná se jen o atmosféru, ale i vodní zdroje. Jelikoţ na zemi ţije přes sedm miliard lidí, stoupá tím spotřeba pitné i uţitkové vody. V rámci tohoto zvýšení čelíme i nárůstu znečištění, které se projevuje v několika směrech: biologické (odpady potravinářského průmyslu, močůvka), chemické (léky, pesticidy, těţké kovy, ropné produkty) i fyzikální (radioaktivní odpad, mechanické znečištění). Přímé dopady má na mořské ekosystémy (vymírání ryb, úbytek planktonu) i na sladkovodní, které jsou zdrojem pitné vody (KVASNIČKOVÁ, 1997). Se světovými oceány a moři souvisí zvedání mořské hladiny, tání ledovců či extrémní sráţky. To vše způsobuje globální 15
oteplování, které je zapříčiněno zvýšeným efektem skleníkových jevů, a tím i zvýšením teploty zemského povrchu (SEDLÁČEK, 2006). V další části hodin přírodopisu, která se jmenuje biologie člověka, si odnáší ţák znalosti lidského těla, které dokáţe vyuţít v první pomoci při poranění a jiném poškození těla.
4.2.3 Člověk a zdraví Tato oblast zahrnuje výchovu ke zdraví a tělesnou výchovu. Ta by měla ţáka kromě speciálních sportovních aktivit a her naučit to, aby se pohyb stal součástí jeho kaţdodenního ţivota, a tím pozitivně přispěl ke svému fyzickému i psychickému stavu. Tělesná výchova ho má připravit nejen do kaţdodenního ţivota, ale právě do mimořádných situací. Ţák by se měl umět bezpečně a vhodně chovat a předpovídat moţná nebezpečí. Předpokládá se, ţe kaţdá škola podstoupila základní či zdokonalovací plaveckou výuku. Pokud základní plavecká výuka neproběhla, ţák by měl minimálně zvládat
plavecké dovednosti.
Ve zdokonalovací
výuce probíhají dovednosti
záchranného a branného plavání, prvky zdravotního plavání a rozvoj plavecké vytrvalosti (RVP ZV, 2013). Školy podle moţností pořádají sportovní kurzy, např. lyţařské, vodácké, cyklistické, které mají ţáku kromě naučení dovedností v těchto sportech dát základ přeţití v přírodě. Coţ zahrnuje vyhledání nouzového přístřešku, orientace v přírodě, ukrytí před nepříznivým počasím, zajištění si zdroje pitné vody, jídla a tepla, základních věcí pro vlastní přeţití (RVP ZV, 2013). V oboru výchova ke zdraví jsou ţáci vedeni k rozvoji a ochraně svého zdraví v rámci všech osobnostních sloţek (fyzická, psychická a sociální). Tato oblast je úzce spjata s tématem osobnostní a sociální výchovy. Ţáci si zde rozšiřují a prohlubují poznatky o své osobnosti a vztazích mezi lidmi, v rodině, ve škole, mezi spoluţáky a poté v partnerství. Tyto poznatky jsou důleţité v následném chování, komunikaci, sebeochraně a vzájemné pomoci v rizikových situacích (RVP ZV, 2013).
16
4.2.4 Člověk a společnost Mezi poslední vzdělávací oblasti jsem zařadila člověk a společnost a jeho vzdělávací obor výchova k občanství. Umět pomoci sobě samotnému a hlavně ostatním při krizových situacích. Být obeznámen se základními pojmy jako je zákon a morálka. Umět si přiměřeně prosadit svá práva a respektovat práva ostatních (RVP ZV, 2013).
4.3 Co by měl umět žák po 1. stupni vzdělávání Ţák po ukončení pětileté docházky na základní škole by měl chápat kaţdodenní nebezpečí spojená s běţným ţivotem a rozumět tomu, co je nazýváno mimořádnou událostí:
Měl by nějaké vyjmenovat a stručně charakterizovat (např. dopravní nehody, poţár, povodeň, zásah elektrickým proudem atd.).
Dokáţe se chovat tak, aby předcházel duševnímu i fyzickému ohroţení.
Umí pracovat se svým strachem a ví, co znamená zbabělost, pomoc, statečnost, stres, neštěstí, přátelství, které se kaţdý den promítají jak do běţného ţivota, tak i do mimořádných událostí.
Chová se vhodně při mimořádných událostech, coţ pro ţáka v praxi znamená, ţe kdyţ je v místě události umí přivolat pomoc dospělé osoby nebo zavolat na jednu z linek integrovaného záchranného systému či na tísňovou linku. Stručně, výstiţně a rychle říci, co se stalo.
Má znalosti, rozpoznání signálů (varovný signál, poţární poplach nebo jen zkouška sirén). Ví, jaké jsou sloţky, úkoly, působení a celkový vzhled policie, hasičského záchranného sboru České republiky, zdravotnické záchranné sluţby a poţárních sloţek.
Před příjezdem záchranných posil by měl poskytnout základní první pomoc, coţ znamená umět pracovat s různým obvazovým materiálem (v konkrétním případě dezinfikovat a ošetřit drobná poranění, ošetřit opařeniny a popáleniny, zastavit krvácení, zafixovat zlomenou končetinu).
Dokáţe pomoci nebo přivolat pomoc při záchraně tonoucího. Uplatní správný postup při zásahu jiného člověka elektrickým proudem. 17
Pro ochranu sebe a svého okolí by v případě ohroţení měl umět rozpoznat uzávěry vody a plynu, které by mohly v případě ohroţení způsobit další havárie. Dále se orientovat ve škole či v cizí budově. Poznat označení únikových východů a vědět, jak reagovat na evakuaci, ať uţ ve škole či doma.
Mezi první konkrétní situace patří přiblíţení ţáků problematice poţárů. Jsou jim vysvětleny, prevence a příčiny vzniku poţárů. Tím i zdůrazněna pravidla bezpečného zacházení s ohněm. Ujasněny jsou rozdíly mezi poţárem doma, ve škole nebo v přírodě. V případě školy se ţáci učí znát evakuační plán a orientovat se v něm, znát únikové cesty. Dále se ţáci učí, jak nejlépe se chránit před poţárem, který můţe obsahovat velká rizika, zejména nebezpečí úrazu elektrickým proudem, výbuchu, ozáření, poleptání atd. Chránit se znamená především umět zacházet s hasicím přístrojem.
Další výstup, který by si ţák měl odnést po pěti letech na škole, je prevence při letních a zimních sportech. Tj. ţáci se učí základní orientaci v přírodě, chápat základní rizika při pobytu v přírodě, která mohou být zapříčiněná otravou rostlin, uštknutím hadem nebo nebezpečím v podobě bouřky.
Důleţitým prostředkem pro lepší pochopení těchto souvislostí, co se přírody týče, jsou školy v přírodě. Ţáci jsou tu v blízkém kontaktu s přírodou. Učitelé mají učební pomůcky přímo venku a nemusí teoreticky nic vysvětlovat a odvozovat. Informace a náměty k realizaci tématu při pobytech v přírodě poskytl Metodický portál RVP (2012). Dalšími prostředky mohou být jednodenní nebo dvoudenní výlety do přírody. Jejich účelem je poznání místní fauny a flóry. A to prostřednictvím naučných stezek, přírodovědných stanic nebo přírodních muzeí. Dalšími zajímavými místy k návštěvě jsou pracovní dílny nebo farmy. Děti zde pochopí, ţe je moţné ţít z darů přírody a být s ní v souznění, např. chov dobytka, výroba sýrů a jogurtů, atd. Další z moţností je interaktivně zábavně naučný IQ park, jehoţ základní prostředky vzdělávacího a poznávacího procesu jsou hry a zábavné interaktivní pomůcky. Ţáci zde poznávají a objevují běţné jevy, které se dějí kolem nás. Zapojují tak co největší mnoţství smyslů. Důleţitým výstupem pro naši problematiku povodní je základní plavecká výuka. „Pokud škola zařadí do svého ŠVP základní plaveckou výuku, uskutečňuje ji v rozsahu
18
nejméně čtyřiceti vyučovacích hodin, a to během prvního stupně. A zároveň se doporučuje její zařazení ve dvou po sobě jdoucích ročnících po dvaceti hodinách.“ (DOUBRAVA, 2015). Základem je hygiena plavání, adaptace na vodní prostředí a jeden plavecký způsob, dopomoc tonoucímu a prvky sebezáchrany (RVP ZV, 2013).
19
5 Povodně a záplavy na 2. stupni základní školy 5.1 Očekávané výstupy V návaznosti na předchozí kapitolu v této části rozpracovávám očekávané výstupy pro jednotlivé ročníky druhého stupně základní školy. Při jejich konkretizaci jsem čerpala jednak přímo z RVP VZ, dále z materiálů MŠMT, z ŠVP 1. Základní školy v Jičíně a z konzultací s paní učitelkou Mgr. Hanou Havlovou. V následné podkapitole pak navrhuji rozpracování těchto výstupů do obsahu v jednotlivých vzdělávacích oborech, školních předmětech. V jednotlivých ročnících by ţák měl zvládnout, naučit se, pochopit: Šestý ročník
Charakterizuje rizika vzniku mimořádných událostí a jejich moţné dopady na zdraví a ţivoty lidí.
Rozliší pouţívané varovné signály, umí na ně reagovat v podobě evakuace, je obeznámen s evakuačními a přijímacími středisky. Zná obsah evakuačního zavazadla.
Dokáţe vysvětlit pojmy: přívalové deště, blesková povodeň, protrţení hráze, rozvodněné toky. Umí charakterizovat, co je povodeň a jakým způsobem vzniká. Dokáţe určit typy povodní.
Rozezná základní principy ochrany a opatření spojené s povodněmi. Ovládá zásady chování před, při a po povodni a dokáţe je aplikovat v reálných situacích. Řídí se pokyny zasahujících sloţek. Chápe, kdy je moţný návrat do obydlí. Zná důsledky povodní (zřícení domu, závaly).
Umí poskytnout první pomoc: ošetřit a obvázat odřeniny, lehké řezné rány, poskytnout pomoc při otřesu mozku, úrazu elektrickým proudem (Metodický portál RVP, 2012).
Sedmý ročník
Zná druhy varovných signálů, dokáţe je rozeznat a umět na ně reagovat.
Chápe historické souvislosti člověka s povodněmi. 20
Umí poskytnout první pomoc: při úpalu, úţehu. Poskytne pomoc při vnitřním a vnějším krvácení (stavění krvácení a ošetření). Ošetří rány (řezné, sečné, bodné, střelné). Ošetří mechanicky poraněné oko, poleptané oko, poraněný hrudník a břicho (Metodický portál RVP, 2012).
Osmý ročník
Dokáţe identifikovat symboly nebezpečných látek, bezpečnostní a výstraţné tabulky. Klasifikuje základní druhy nebezpečných látek.
Charakterizuje havárie jako katastrofy, které jsou převáţně způsobené člověkem. Rozdělí je a řekne, jaký mají následný dopad na prostředí a na naše zdraví.
Zná havarijní plán školy a při ohroţení školy dokáţe bezpečně opustit budovu.
Orientuje se v integrovaném záchranném systému. Ví, čím je kaţdá sloţka charakteristická a při jakých situacích zasahuje.
Umí poskytnout první pomoc: při tonutí a účinně pomůţe při ztrátových poraněních a poranění kostí, svalů, kloubů (Metodický portál RVP, 2012).
Devátý ročník
Zná vznik přírodních vlivů, jak vznikají, čím jsou charakteristické a uvést příklady (vichřice, bouřka). Vědět jak se před těmito vlivy ochránit v krajině.
Orientuje se v přírodě, vytvoří si umělý přístřešek, přebrodí tok, získá pitnou vodu a rozdělá oheň.
Ovládá minimálně dvě plavecké techniky, záchranné plavání. Orientuje se po pádu do cizí vody nebo divoké řeky.
Zná základní pravidla chování na řekách. Zvládá ovládání plavidel a základní výcvik na plavidlech. Rozezná různé typy řek a splavů. Ví, jaké hrozí nebezpečí při zvednutí nebo sníţení hladiny řek.
Ovládá vědomosti ohledně nemocí, jaké ho mohou postihnout a jak na ně tělo reaguje. Zná příčiny a příznaky nemocí a poskytnutí první pomoci (cukrovka, infarkt, mozková cévní příhoda, křeče, mdloba, kolaps, akutní zánět slepého střeva,
21
febrilní křeče, invazivní meningokokové onemocnění). Dokáţe poskytnout resuscitaci (Metodický portál RVP, 2012).
5.2 Obsah učiva ve vzdělávacích oborech 5.2.1 Zeměpis
V šestém ročníku se zaměřuje na krajinnou sféru, která pod sebe zahrnuje atmosférické jevy a jejich příčiny (přívalové deště, sezónní podnebí, vichřice atd.).
Do sedmého ročníku je zařazen obecný zeměpis. Do této kapitoly patří učivo klimatickým pásem. Roční cykly a klimatické jevy. Hydrologie: vodstvo, koloběh vody v přírodě.
Činnost člověka v zemědělství, stavebnictví, průmyslu, jeho zásahy do přírody a jeho následky jsou probírány v látce hospodářství v osmé třídě.
V posledním ročníku na druhém stupni je probíranou látkou Česká republika. Zde můţeme zařadit učivo podnebí, vodstvo. A konkrétní příčiny povodní na našem území (Základní a mateřská škola Jičín, 2007).
5.2.2 Ekologie
Tento obor zařazený do šestého ročníku se u mého tématu nejvíce zaměřuje v kapitole přeměny krajin. Zde se nachází i samostatná podkapitola záplavy.
Ekologický kurz – tohoto kurzu se ţáci účastní povinně v šestém ročníku nejčastěji v Krkonošských horách. Zaměřují se na pojmy ţivotní prostředí, ekologie. Naučí se pracovat s kompasem a buzolou, číst v mapách, poznávat přírodniny. Vyjmenují výkyvy počasí a dokáţi říci, jak na ně vhodně zareagovat. Naučí se základnímu chování v přírodě (Základní a mateřská škola Jičín, 2007).
5.2.3 Přírodopis
V učivu mnohobuněčných organismů, které je vhodněji zařazováno do sedmého ročníku kvůli obtíţnosti látky, poukáţeme na rozmnoţování komárů. Tento malý 22
bodavý hmyz dokáţe lidem velmi znepříjemnit ţivot, tím ţe sají krev a přenáší nebezpečné nemoci. K ideálním podmínkám pro vývin larev patří teplé a vlhké prostředí. S tím dále souvisí i delší trvání povodní a stání vody, které podporuje rozmnoţování prvoků. Tito jednobuněčné organizmy jsou původci nebezpečných chorob např. malárie, spavé nemoci.
Do devátého ročníku je zařazováno učivo geologické děje. Pro nás jsou nejdůleţitější kapitoly vnější geologičtí činitelé – např. voda. V kapitole Neživá příroda – vyzdvihneme vliv podnebí a počasí na rozvoj různých ekosystémů. Charakterizujeme mimořádné události způsobené výkyvy počasí a dalšími přírodními jevy, jejich doprovodné jevy a moţné dopady i ochranu před nimi (Základní a mateřská škola Jičín, 2007).
5.2.4 Dějepis
Učivo zabývající se prvním starověkým osídlováním a činností člověka se vyučuje v šestém ročníku. Ţáci zde pochopí, jak člověk ţil v symbióze s krajinou. Tím, ţe se nejdříve záplavy vyuţívaly v zemědělství. Toho vyuţívaly první starověké státy. Mezi takové první státy patří oblasti Mezopotámie, Indie, Čína a Egypt.
V průběhu dalších ročníků můţeme poukázat, jak člověk ovlivňoval a přetvářel krajinu na kulturní krajinu. Člověk začal ve velkém kácet lesy, měnit louky a pastviny na pole. Postupem času se začala narovnávat a zpevňovat koryta menších řek betonem. Dostaneme se k závěru, ţe většina sídel je situována u vodních toků a tím můţeme odvodit, proč jsou povodně vnímány hlavně jako přírodní katastrofy. Učivo poté můţeme zaměřit na povodně, které postihly ČR v minulých letech (Základní a mateřská škola Jičín, 2007).
5.2.5 Výchova k občanství
Exkurze, které ţákům umoţní nahlédnout do fungování základních sloţek integrovaného záchranného systému v naší republice a pochopit při jakých situacích kaţdá sloţka vyráţí do terénu.
23
V šesté třídě ţáci navštíví hasičskou stanici. Z této exkurze si ţáci odnesou poznatky o celkovém fungování na hasičské záchranné stanici. Je předvedena prezentace hasičské techniky, především zásahového vozidla. Prostor hasičské zbrojnice ţákovi ukáţe, co všechno hasiči pro svoji práci potřebují a vyuţívají. Hasiči by jim měli vysvětlit nejčastější příčiny poţárů v domácnostech a jejich předcházení. Mezi další exkurze patří návštěva policejní stanice. Tato zkušenost ţáky seznámí s prostředím budovy policie. Přiblíţí jim práci na policejní stanici. Připomene jim zásadní pojmy – morálka a právo. Obeznámí se s tím, co se stane při porušení zákona, dopuštění se přestupku nebo dokonce trestného činu. Vyzkoušejí si v praxi jaké je to být zatčen policejními pouty a poznat druhou stranu cely předběţného zadrţení. Další základní sloţka je zdravotnická záchranná sluţba. Ţáci mají moţnost si na stanici prohlédnout moderní vybavení vozidel. Zahrají si na malé pacienty, kteří jsou transportováni v nosítkách do sanitky. Vyzkoušejí si monitorování ţivotně důleţitých funkcí vnitřních orgánů. Jsou jim předvedeny názorné ukázky volání z terénu na tísňovou linku 155 a reagování záchranářů na telefon. Ţáci jsou zde seznámeni s teoretickou i praktickou výukou první pomoci. A jsou seznámeni, jak těţká a zodpovědná je práce záchranného týmu. Tuto návštěvu můţeme zařadit do osmé i deváté třídy. Dále podle podmínek školy je moţné navštívit vodní záchrannou sloţku, která se také řadí mezi sloţky integrovaného záchranného systému. Hlavní náplní tohoto seznámení by bylo více přiblíţit ţákům činnost vodního záchranáře.
Den Země V rámci Dne Země ţáci opustí třídy a společně je jim zdůrazněna problematika
ekologie a třídění odpadů. Ţáci se zúčastní pochodu po okolí za účelem sběru odpadků. Dále jsou rozděleni do ročníků a jsou jim předány poznatky ochrany člověka za mimořádných situací. V šestém ročníku si osvojí základy varovných signálů, které jsou dále rozděleny a stručně popsány.
24
Znalost varovných signálů: 1. Varovné prostředky Prostředky jsou u nás budovány od roku 1991, jejich hlavním úkolem je informovat občany před případným nebezpečím. U nás v České republice se dělí na: a) Elektronické mluvící sirény – tyto prostředky hlásí výstrahy i verbální informace a proto jsou umístěny především do oblastí s vyšším rizikem (záplavová území). b) Místní rozhlas – do systému varování je zahrnut i v některých obcích místní rozhlas. Ten, pokud disponuje automatickým spouštěním, má funkci srovnatelnou s elektronickou sirénou.
2. Varovné signály a) Zkouška sirén – stálý signál po dobu 140 sekund. b) Všeobecná výstraha – kolísavý signál po dobu 140 sekund.
3. Verbální informace Místa, která disponují elektronickými sirénami nebo místním rozhlasem, hlásí po všeobecné výstraze tzv. verbální informaci, která je specifická pro kaţdou mimořádnou událost. Pro záplavy a povodně zní tato informace: „Nebezpečí zátopové vlny, nebezpečí zátopové vlny. Ohroţení zátopovou vlnou. Sledujte vysílání Českého rozhlasu, televize a regionálních rozhlasů. Nebezpečí zátopové vlny, nebezpečí zátopové vlny.“ (VarujemeVás.cz, 2010)
Dále v sedmém ročníku je ţákům názorně předvedeno evakuační zavazadlo, a co by mělo obsahovat. Ţáci si i sami zkusí z vybraných věcí zabalit předměty potřebné pro evakuaci. Dále je rozvedena diskuze týkající se zabezpečení domova v případě jeho nouzového opuštění. V rámci evakuace je kaţdý rok prováděna preventivní evakuace školy. Do Dne Země je zahrnuta i první pomoc, která je pro jednotlivé ročníky obsahově rozlišená:
25
Šestý ročník – zdravotní příprava, resuscitace (masáţ srdce, umělé dýchání), zásah elektrickým proudem.
Sedmý ročník – zástava krvácení (povrchové, tepenné, vnitřní), úpal, úţeh.
Osmý ročník – otřes mozku, astmatický a epileptický záchvat, záchrana tonoucího.
Devátý ročník – resuscitace, polohování se zraněnou osobou (zotavovací poloha), transport raněného (Metodický portál RVP, 2012).
5.3 Tělesná výchova
Plavecká výuka je zařazována na druhý stupeň podle podmínek školy. Obsahuje samotné plavání, záchranu tonoucího, pouţití záchranných pomůcek. Další plavecké dovednosti, další plavecký způsob (plavecká technika), dovednosti záchranného a branného plavání, prvky zdravotního plavání a plaveckých sportů, rozvoj plavecké vytrvalosti (RVP ZV, 2013).
Do všeobecného rozvoje zdatnosti můţeme zařadit nejenom běţné hodiny tělesné výchovy, ale i lyţařský kurz. V rámci mého zaměření bych kurz zdůraznila v souvislosti s rozvojem zdatnosti. Jelikoţ je intenzivnější neţ ve škole a navíc se tak děje ve větší nadmořské výšce, kde se tělo musí adaptovat na jiné podmínky. Kurz je i výbornou průpravou k orientaci v přírodě pomocí mapy a buzoly.
Předpokládané rozloţení učiva - nouzový pobyt v přírodě se určuje do osmého a devátého ročníku. V těchto ročnících probíhají kurzy, kde se látka provede především v praxi. Do osmého ročníku se zařazuje cyklistický kurz. Kurz bývá většinou spojen s přespáním v chatkách. Kromě cyklistických výletů, poznávání okolní krajiny, osvojování si dopravních předpisů, zvyšování si své fyzické zdatnosti, mohou ţáci diskutovat o moţných hrozbách, které je mohou potkat v přírodě. Ţák si můţe vyzkoušet plánování cest podle mapy. Zazávodit si v orientační soutěţi, která ho naučí zacházet s buzolou, orientovat se v terénu a rychleji vyhodnocovat situaci. Do tohoto kurzu je moţné zařadit přespání v přírodě pod širým nebem nebo pod postaveným provizorním přístřeškem. Naučí se poznávat 26
místní faunu a flóru a vyuţít ji pro své potřeby. Dokáţe poznat zdroj pitné nezávadné vody. Ţáci se naučí rozdělávat oheň křesadlem a poznají další moţné způsoby rozdělávání ohně.
V devátém ročníku ţáci absolvují vodácký kurz. Kurz probíhá na českých řekách s přespáním ve stanech. Ţáci si osvojí základní vodácké dovednosti, naučí se ovládat plavidla, která jsou k dispozici (nafukovací nebo plastové kánoe, kajaky a rafty). Zvládnou vědomosti o typech řek a splavů. Naučí se, jaké hrozí nebezpečí při zvednutí nebo sníţení hladiny řek. Zopakují si problematiku povodní, jejich příčiny a důsledky. Stručně rozvedou postup při vyhlášení varovného signálu, evakuaci a následném vrácení do svých domovů (Základní a mateřská škola Jičín, 2007).
27
6 Závěry a doporučení Cílem této bakalářské práce bylo nahlédnout na výchovu a vzdělávání dětí na základních školách v oblasti ochrany člověka za mimořádných událostí, v zaměření na povodně. V závěru můţeme tuto situaci vyhodnotit ze dvou pohledů. Z pohledu teoretického a praktického (výzkumného). Po teoretické stránce jsem shromaţďovala informace ohledně problematiky povodní a záplav. Zde se promítly prvky sebezáchrany i záchrany svého okolí před, během i po povodních. Dále jsem se zaměřila na hlavní kurikulární dokument – Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, který vymezuje závazné rámce vzdělávání pro jednotlivé etapy. Tady jsem zpracovala klíčové kompetence k mému konkrétnímu tématu a vybrala všechny vzdělávací obory, které se týkají povodní. Pro jednotlivé ročníky na druhém stupni jsou vypsány výstupy, které by ţák měl zvládnout po opuštění základní školní docházky. Po stránce praktické jsou to sepsané konkrétní náměty a činnosti do jednotlivých vzdělávacích oblastí. Zde jsou především zařazeny sportovní kurzy (cyklistický, lyţařský, vodácký), které ale mohou nabídnout prostor k názorným ukázkám, jak přeţít v přírodě, orientovat se v přírodě, zvládat výkyvy počasí, pozorovat krajinu přeměněnou člověkem. Bohuţel se většinou na školách tyto kurzy nepořádají, jelikoţ školy pro ně nemají podmínky. Otázkou zůstává, jak na tuto situaci reagovat, jak ji zlepšit, aby ţáci, budoucí dospělí a zodpovědní lidé, byli na krizové situace dobře připraveni. Totiţ být připraven a vědět, jak se zachovat v daných mimořádných situacích je základ a pro kaţdého by tyto vědomosti měly být automatické a hluboko vryté pod kůţí. Pokud vás ovládne panika, strach a obavy, člověk pak neumí racionálně přemýšlet a rychle jednat. Po té, co jsem měla příleţitost se s tématem ochrany člověka za mimořádných situací, v mém případě povodně a záplavy, seznámit, doporučuji realizovat na základních školách v rámci jejich školních vzdělávacích programů alespoň toto minimum:
zařazení tématu do vzdělávacích oblastí, které mám výše uvedené v kapitole 5.2 obsah učiva ve vzdělávacích oborech;
pořádat besedy s příslušnými sloţkami integrovaného záchranného systému;
28
organizovat exkurze na policejní, hasičské stanice, na zdravotní a vodní záchranné sluţby;
připravovat školní dny, které obsahují základy zdravovědy, evakuace a varovné signály;
umoţnit ţákům absolvovat alespoň jeden pobytový „zájezd“ ve vybraném ročníku.
Myslím si, ţe jiţ nyní nastal čas, kdy je třeba ţákům zábavnou a záţitkovou formou nastínit konkrétní krizové situace, se kterými se mohou setkávat. V případě časné prevence můţeme zabránit případným ztrátám na ţivotech. Zároveň je nutné uvaţovat o neustále se zvyšující časové dotaci výuky ţáků. Proto by moţná stálo za úvahu více vyuţít mezipředmětových vztahů a více vyuţít kurzů k probrání a vyzkoušení si krizových situací na vlastní kůţi. A na úplný závěr zmíním svoji zkušenost s učiteli, která byla v jistém ohledu velmi překvapující. Navštívila jsem jiţ zmíněnou základní školu v mém rodném městě Jičín. Zde jsem oslovila Mgr. Hanu Havlovou a následně vyslechla rady skoro od celého učitelského sboru. Rady se týkaly především zařazení tématu povodně do vzdělávacích oborů. Bylo mi vysvětleno, ţe tato „nová témata v rámcovém vzdělávacím programu“ jsou jiţ vyučovány po řadu let. Jsou shrnuty do oblasti Ochrana člověka za mimořádných situací (OČMS). Učitel zahrnuje ve svém předmětu oblast OČMS pokaţdé, kdy mu to daná látka nabídne. Dále musí vše být zaznamenáno v třídní knize pro potvrzení, ţe se OČMS probrala v daných předmětech. Tento poznatek mi ukázal především to, ţe všechno je v lidech a pokud učitelé chtějí a mají na to alespoň minimum podmínek, dokáţí pro děti vytvořit podnětné prostředí a obohatit je o znalosti, které nejvíce vyuţijí ve svém ţivotě.
29
7
Seznam pramenů
7.1 Odborné publikace 1.
DOUBRAVA, L. Na povinnou výuku plavání půjdou i peníze z hazardu. Učitelské noviny. 2015, roč. 118, č. 20, s. 5. ISSN 01395718.
2.
HERINK, J. a BALEK, V. Ochrana člověka za mimořádných událostí: Živelní pohromy. Praha: Fortuna, 2002.
3.
HORSKÁ, V., E. MARÁDOVÁ a D. SLÁVIK. Ochrana člověka za mimořádných událostí: text pro občanskou a rodinnou výchovu. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2002, 39 s. ISBN 80-7168-829-0.
4.
KOVÁŘ, M. Ochrana před povodněmi: řešení přirozených a zvláštních povodní. Vyd. 1. Praha: Triton, 2004, 100 s. ISBN 80-7254-499-3.
5.
KVASNIČKOVÁ, Danuše. Základy ekologie: [pro základní a střední školy]. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1997, 104 s. ISBN 80-7168-418-x.
6.
MARÁDOVÁ, E. Ochrana člověka za mimořádných událostí. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007, 40 s. ISBN 978-80-86991-24-5.
7.
SEDLÁČEK, M. POVODNĚ: Ochrana člověka za mimořádných událostí pro 6. ročník základních škol. První vyd. Praha: ALBRA, 2006. ISBN 80-7361-026-4.
8.
SEDLÁČEK, M. Od vichřice k zemětřesení: ochrana člověka za mimořádných událostí: pro 9. ročník základních škol. 1. vyd. Úvaly: Albra, 2006, 32 s. ISBN 807361-029-9.
9.
SEDLÁČEK, M. Ochrana člověka za mimořádných událostí: metodická příručka pro 2. stupeň základních škol. 1. vyd. Úvaly: Albra, 2006, 61 s. ISBN 80-7361-0302.
10. SURALA, J. Učitelství odborných předmětů pro základní a střední školy – specializace obchod a služby. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, katedra didaktických technologií, 2012. Vedoucí práce Ing. Jan Děcký.
30
7.2 Internetové zdroje 11. Generální ředitelství hasičského záchranného sboru ČR. Co dělat, kdyţ hrozí povodně.
hzscr.cz
[online].
2015
[cit.
2015-03-15].
Dostupné
z:
http://www.hzscr.cz/clanek/co-delat-kdyz-hrozi-povodne-241565.aspx. 12. Podklady k výuce témat ochrany člověka za běţných rizik a mimořádných událostí v základních školách. Metodický portál [online]. 2012, (28. 08. 2012), [cit. 201502-28].
Dostupné
z:
http://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/16451/PODKLADY-K-
VYUCE-TEMAT-OCHRANY-CLOVEKA-ZA-BEZNYCH-RIZIK-AMIMORADNYCH-UDALOSTI-V-ZAKLADNICH-SKOLACH.html/. 13. CHROMÍKOVÁ D. et al. Ochrana člověka za mimořádných událostí: Příručka pro učitele základních a středních škol [online]. 2003, [cit. 2015-02-28]. Dostupné z: http://naplno.osjak.cz/prirucka/zdroje/grhzs-ocmu_proskoly.pdf. 14. Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy. Upravený Rámcový vzdělávací program.
msmt.cz
[online].
2013-2015,
[cit.
2015-03-15].
Dostupné
z:
http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/upraveny-ramcovyvzdelavaci-program-pro-zakladni-vzdelavani. 15. Ţijeme v EU: školní vzdělávací program pro základní vzdělávání. Základní a mateřská škola Jičín, 17. Listopadu [online]. 2007 [cit. 2015-06-23]. Dostupné z: http://www.1zs.mujicin.cz/wp/wp-content/uploads/2015/05/%C5%A0VP20142015.pdf. 16. Varujeme Vás: vaše sirény. BAREŠ, Michal. Varujeme Vás.cz [online]. 2010, [cit. 2015-06-23].
Dostupné
http://varujemevas.cz/view.php?cisloclanku=2010020009.
31
z:
8 Seznam obrázků Obrázek 1: Rozdělení povodní ..................................................................................... 6 Obrázek 2: Sloţky integrovaného záchranného systému ............................................... 9
32
