Realizace městského energetického programu
Úvod Realizace městského energetického programu je krok, pro který je třeba nejvíce času, úsilí a finančních prostředků. Realizace programu se účastní mnoho různých aktérů, zatímco místní společnost zažívá skutečný dopad tohoto programu a jeho celkový vliv na místní ekonomiku. Proto v této fázi nabývá mobilizace sociální podpory a zapojení veřejnosti a klíčových aktérů kritický význam. Praktická realizace městské energetické politiky je složitý proces, který zahrnuje řadu politických kroků a jehož úspěch závisí na mnoha různorodých faktorech. Mohl být vypracován vynikající městský energetický program a mohla být navržena nejlepší možná opatření k jeho realizaci, založená na posledním stavu vědecko-technických poznatků. Zpracovaný podnikatelský plán mohl být ekonomicky proveditelný a podrobně zdůvodněný z hlediska jeho řízení. Ani toto vše však nezaručuje úspěch realizace programu. Nakonec totiž realizace městské energetické politiky nebo její neuskutečnění, kdy zůstane jen horou zbytečně popsaného kancelářského papíru, zcela závisí na lidském faktoru. Úspěch městské energetické politiky je složitě provázán s mírou ochoty a schopností veřejnosti přijmout odpovědnost za stav životního prostředí.
Proces městského energetického plánování
Instrukce 9 - RMEP
Bezprostřední opatření Ve fázi realizace se předpokládá řada bezprostředních opatření. První z nich je zřízení řídící jednotky programu ze zaměstnanců městské správy (pokud tak již nebylo učiněno dříve). V některých případech by řízení programu mohlo být svěřeno externí instituci nebo specialistovi. Pokud je zvoleno takovéto využití subdodavatelského vztahu (outsourcing) pro výběr řízení programu MEP, potom musí být organizaci, dokumentaci a postupům nabídkového řízení přisouzena vysoká priorita. Stejný přístup by měl být uplatněn pro výběr společností pro auditování, projektování a poskytování poradenství, a též pro výběr smluvních stran pro provedení opatření energetické účinnosti. V některých státech je zapojení finančních institucí do provádění MEP také předmětem veřejných zakázek.
Komunikace s veřejností Dialog s veřejností Nástroje pro realizaci místní energetické politiky zahrnují velké množství různých opatření lišících se způsobem využití i předpokládanými účinky. Z praxe vyplývá, že komunikace s veřejností hrála zvláště důležitou roli ve všech případech úspěšné politiky v oblasti energetiky a ochrany životního prostředí. Komunikace s veřejností přispívá ke zvýšení povědomosti o významnosti problémů, ke zvýšení úrovně znalostí a ke změně chování (vzorů jednání) veřejnosti. Proto je při vypracování městské energetické strategie žádoucí věnovat zvláštní pozornost otázkám organizace její praktické realizace. To znamená, že je nutné kromě dobré interní komunikace (tj. komunikace mezi řídící orgány dotyčných míst a opatření, mezirezortní výměna a šíření informací, atd.) zajistit také účinnou externí komunikaci (informování široké veřejnosti, vzdělávání a školení personálu, veřejné rozpravy a konzultace s cílovými skupinami). Dialog s místní veřejností je nutný, neboť může napomoci ke změně přístupu a chování (jednání) všech skupin zainteresovaných aktérů a jednotlivců k energetickým otázkám (otázkám s energetikou souvisejících). Komunikace s veřejností může být úspěšná pouze tehdy, pokud konzervativní zábrany vůči změnám v chování veřejnosti ve prospěch energeticky účinnějších či úspornějších systémů nejsou příliš významné. Naději na úspěch lze zvýšit v případech, kdy je komunikace spojena s dalšími nástroji – legislativními nebo finančními.
Typy komunikace Vypracování a realizace městské strategie energetické účinnosti předpokládá přijetí tří hlavních politických rozhodnutí – o vypracování strategie, o schválení městského programu energetické účinnosti a o vyhodnocení realizace programu. Důležité je brát v úvahu skutečnost, že prioritní cíle pro komunikaci s místní veřejností se v každé fázi liší a že tato odlišnost předurčuje rovněž doporučené formy této komunikace.
Instrukce 9 - RMEP
Proces městského energetického plánování: prioritní cíle komunikace během různých fází vypracování městské energetické politiky
Fáze zpracování MEP
Následná opatření
Prioritní cíle komunikace
první politické rozhodnutí
• vypracování strategie energetické účinnosti
• šíření a výměna informací
rozhodnutí zpracovat strategii energetické účinnosti
• vytváření místních kapacit
• vyhlášení a šíření přijaté politiky
druhé politické rozhodnutí
• zpracování městského energetického programu • realizace městského energetického programu
schválení městského energetického programu
třetí politické rozhodnutí posouzení (vyhodnocení) realizace městského energetického programu
• zvýšení povědomosti o problematice energetické účinnosti • změny vzorců chování a zvyklostí cílových skupin
zpětná vazba v procesu vyhodnocování realizace MEP
• zlepšení účinnosti městské politiky • záruky za demokratické rozhodování
Hlavní dilemata komunikace Dialog s místními komunitami o otázkách energetické účinnosti a ochrany životního prostředí často naráží na neočekávané problémy. Vždy bylo obtížné dosáhnout změn v hodnotovém systému lidí, v jejich přístupech a v jejich chování. Lidé mají sklon ignorovat informace, které zpochybňují jejich zavedené zvyklosti. Lidé nejvíce vnímají potvrzení svých starých představ a obvykle svou mysl snadno neotevřou k chápání nových způsobů argumentace. Denní činnosti skupin lidí i jednotlivců vzhledem k energetické účinnosti jsou často rozporuplné, neboť tito lidé a jednotlivci reagují na velký počet různých faktorů. Například určitý jedinec může jeden den využít hromadnou dopravu, zatímco další den se rozhodne pro osobní automobil. Někdo může stále doma ústředním topením vytápět svůj byt na nižší teplotu, přičemž ale nepřestává nakupovat všechny druhy domácích spotřebičů sloužících k vytápění. Požádáte-li lidi o vysvětlení jejich protikladného (případně kontraproduktivního) jednání, uslyšíte často neopodstatněné argumenty. Jsou to však přesně ty argumenty, s nimiž by se mělo počítat na začátku plánování všech dalších opatření. Dále, povědomost o problematice energetické účinnosti nevede automaticky k uvědomělejšímu chování vzhledem k energetice. Mezera (rozpor) mezi povědomostí o daném problému a opatřeními (jejich povahou) v tomto ohledu souvisí s jevem „sociálních dilemat“.
Instrukce 9 - RMEP
Některá často zastávaná sociální dilemata:
Zájmy kolektivu versus zájmy jednotlivců Přínosy vzniklé úsporami energie obci (komunitě či kolektivu) jsou pro jednotlivce méně hmatatelné, než bezprostřední nepohoda vyplývající ze změn jeho vlastního chování (např. snížení individuálně vnímaného komfortu).
Krátkodobé versus dlouhodobé účinky Krátkodobé účinky, např. snížení pohodlí při využívání hromadné dopravy namísto osobního automobilu, jsou zřejmé. Avšak dlouhodobé účinky, např. zachování dostupných ložisek fosilních paliv na delší období, je obtížné vnímat nebo chápat.
Účinek rozlišovaný podle místa „tady a tam“ Skutečnost, že využívání fosilních paliv poškozuje životní prostředí jinde v zemi nebo v jiné části světa, není často jasná jednotlivci, který tento zdroj energie využívá. Některé další důvody, kvůli kterým mohou selhat některé programy energetické účinnosti zaměřené na změnu přístupu a jednání lidí, jsou:
Nedostatek poznatků/znalostí Lidem často chybí informace o alternativních zařízeních s vyšší energetickou účinností, která jsou na trhu dostupná za přijatelné ceny.
Protikladné informace Někteří lidé odmítají vypínat zářivky při odchodu z místnosti na hodinu, neboť jsou přesvědčeni o tom, (informováni nějakým znalcem?!), že časté vypínání a zapínání zářivek vede k nadměrné spotřebě energie, tj. že je stojí peníze. Správný poznatek je, že každé vypnutí zářivek při odchodu z místnosti vede k úsporám energie.
Efekt postoje “až po Vás, pane ” Lidé mají sklon házet odpovědnost na jiné lidi nebo instituce ale nepřijímat ji za svou. Například říkají: “Proč bych měl já prodat své auto, když soused má dvě a používá je k nesmyslným účelům!” Nebo: “Proč mám sám sedět ve tmavém, a nedovytopeném domě, když městské budovy jsou plné světel zapnutých dokonce i přes noc.! Ať se úřady chovají úsporně jako první!” Pokud je důležitým politickým nástrojem komunikace, měla by být předem naplánována do nejmenších podrobností. Komunikace dosahuje nejvýznamnějších výsledků tehdy, je-li správně koordinována s dalšími nástroji a s dalšími zprávami místních orgánů. Mají-li být tyto nástroje využívány účinně k realizaci městské politiky energetické účinnosti, musí být zastupitelé pracující s veřejností a zaměstnanci městské správy pracující v oblasti energetické účinnosti a ochrany životního prostředí velmi dobře obeznámeni s/se: • všeobecnými podmínkami, za kterých budou realizována opatření programu; • obecnou politikou energetické účinnosti a ochrany životního prostředí; • představami a přístupy, pocity (předsudky) a ochrannými mechanismy dotyčné místní komunity;
Instrukce 9 - RMEP
• potenciálními metodami a nástroji pro komunikaci s veřejností v různých fázích realizace programu a v různých situacích.
Komunikační proces Model komunikačního procesu Existuje mnoho definic pojmu “komunikace”. V našem případě je účelné přijmout jako výchozí následující definici: Komunikace (sdělování) je proces, ve kterém odesilatel předává informaci příjemci, prostřednictvím určitého komunikačního kanálu (nosiče informace), s cílem vyvolat určitou odezvu příjemce.
Má-li být určité sdělení úspěšně předáno, musí odesilatel sdělení znát: zájmy různých cílových skupin, jejich znalosti a předchozí zkušenosti, způsoby výběru informací a sdělovací kanály (nosiče informací) vhodné k příjmu těchto sdělení.
Komunikační cyklus Vytvoření komunikační strategie (public relations) je proces založený na následujících pěti hlavních prvcích: cílové skupiny, cíl (či účel, záměr sdělení), vlastní sdělení, organizace a prostředky.
Cílová skupina Cílovou skupinou je přesně vymezená skupina, na kterou bude konkrétní sdělení soustředěno. Např. pojem „občané“ nepředstavuje správné vymezení, neboť je příliš široké (dvacetileté ženy čtou jiná média než šedesátiletí muži, a vnímají jako rozumné jiné argumenty, než tito muži). Důležité je pamatovat na to, že cílovou skupinou jsou koncoví uživatelé energie, kteří již mají zavedeny určité společné modely spotřeby energie, ale současně s tím jsou i lidskými bytostmi s vrozenými sklony, předsudky, znalostmi, vzory chování, (pod)vědomými zájmy, (ne)ochotou zažívat změny.
Cíl sdělení Cíle komunikace jsou důsledkem cílů vypracované politiky (jsou z cílů politiky odvozeny). Při formulaci cílů komunikace by mělo být bráno v úvahu, co všechno by měla určitá cílová skupina vědět a znát, co by měla cítit a co dělat. Upřednostňuje se podle možnosti snaha kvantifikovat procentní podíl jedinců z cílové skupiny, jehož členové by měli dosáhnout stanovených cílů a stanovit pro toto dosažení určitý termín.
Vlastní sdělení Vlastní sdělení (zpráva) se vztahuje k obsahu komunikace, kterou si přejete předat cílové skupině. Komunikační prostředky Z hlediska úspěšnosti přenosu (předávání) zamýšleného sdělení je důležitý výběr organizace nebo jednotlivých nositelů zpráv, které/kteří mohou sehrát roli komunikační
Instrukce 9 - RMEP
spojky (sdělovacího prostředníka) pro dotyčné sdělení. Pro výběr cílů a cílových skupin jsou některé metody vhodnější než jiné.
Zorganizování komunikace Zorganizování zahrnuje pánování, načasování, rozdělení úkolů, přidělování zdrojů z rozpočtu, vytvoření směrnic či vodítek pro interní i externí spolupráci (např. s prostřednickou organizací nebo s prostředníky-jednotlivci) atd. Vytváření komunikační strategie nepředstavuje lineární proces (tj. jednosměrný postup od začátku na konec), ale proces cyklický. Praxe prokázala, že poměrně často je nutné se vracet zpět a přeformulovat dříve vypracované části cyklu, např. vlastní sdělení nebo vymezení cílové skupiny), má-li být zajištěno úspěšné pokračování.
Komunikační cyklus: schéma zde zahrnuje zmíněných pět prvků komunikačního cyklu propojených do kruhu
Plánování komunikace Definování komunikačních cílů Před započetím prací na vytvoření komunikační strategie je nutno vyjasnit problémy, na které se vztahuje městská politika energetické účinnosti. To Vám pomůže zjistit: • konkrétní problémy které musíte zvládat (či komunikačně ošetřit) • konkrétní roli komunikace v rámci obecné politiky energetické účinnosti Tuto analýzu je nejvhodnější založit na diskusích či schůzkách typu “brainstorming” s kolegy a na studiu esenciálních zdrojů informací. Od samotného začátku se předpokládá, že řešené problémy spadají zcela do pravomoci místních orgánů.
Vymezování cílových skupin Při definování cílových skupin Vaší komunikační strategie se pokuste dodržovat následující kroky:
Instrukce 9 - RMEP
• udělejte si přehled cílových skupin, které hrají určitou roli vzhledem k energetickému problému, který jste si vybrali k řešení. Buďte tak konkrétní - přesní či podrobní – jak je možno (např. obyvatelé bytů v konkrétní ulici nebo oblasti); • tyto cílové skupiny seřaďte podle jejich důležitosti . Čím více je určitá cílová skupina odpovědnější nebo angažovanější v dotyčném energetickém problému, tím důležitější je zahájení dialogu s ní; • uveďte přibližnou velikost dotyčné cílové skupiny (může být nutné dodatečné rozlišování členů či podskupin zahrnutých do dotyčné skupiny); • určete jejich postavení v sociální síti a vyhledejte jednotlivce, kteří by mohli být významní (kteří by v dané cílové skupině mohli mít vliv); • určete rozsah, v němž lze dotyčnou skupinu definovat a oslovit; • zjistěte předpoklady, za kterých je možné využít příspěvek dotyčné skupiny k řešení konkrétního energetického problému (tj. zjistěte, co dotyčná skupina „může pro daný problém udělat“?).
Určování komunikačních cílů pro každou cílovou skupinu Obecně jsou rozlišovány čtyři typy komunikačních cílů: • cíle pro získání pozornosti (zajištění slyšení, presentace stanoviska); • cíle zvyšování povědomosti o daném problému, poznatků o něm a jeho pochopení (být si problému vědom, vědět o něm základní informace, chápat tyto informace v kontextu místní situace); • cíle zaměřené na ochotu a motivaci (mít zájem, být motivován, být připraven); • cíle týkající se jednání a dovedností (aktivní jednání, být schopen přispět, spoluúčastnit se); Tyto typy cílů lze vztahovat nejen k realizaci schválené politiky nebo projektu, ale mohou sloužit též ke zpopularizování dosažených výsledků a ke zvýšení prestiže místního orgánu.
Vymezení (stanovení) obsahu sdělení Zde je ústřední otázkou: “Co je jádrem sdělení příslušným cílovým skupinám?” Na tuto otázku lze odpovědět pomocí následujících dvou kroků: • zformulováním hlavní náplně – tak aby byl podchycen cíl komunikace a současně byla jasná souvislost s cílem obecné energetické politiky; • zformulováním konkrétních dílčích témat, která jsou soustředěna na přínosy pro konkrétní cílovou skupinu a mohou zaujmout její členy. Doporučuje se zvolit vyváženou směs racionálních a emotivních aspektů pečlivým uvážením povahy a přístupů členů cílové skupiny. Presentace problematiky pro zvolenou cílovou skupiny by měla být jednoduchá, jasná a srozumitelná, s vyloučením nadbytečných podrobností a všeobecných informací. Pokuste se o vyváženost emotivního a racionálního přístupu. Buďte čestní a využívejte pozitivní vize. Zdůrazněte fakt, že někteří jedinci nebo organizace přispívají k řešení problému.
Určení způsobů (prostředků) sdělení Ke známým způsobům předávání těchto sdělení patří mj. rozdávání letáků, brožur, rozeslání dopisů a uspořádání schůzek. Mají-li být tyto způsoby co nejúčinnější, lze doporučit též využívání místních médií.
Instrukce 9 - RMEP
Rozumné je různé způsoby komunikace spojovat. Z praxe vyplývá, že nejlepší výsledky zajišťují osobní sdělení. Ta však jsou časově náročná a proto často nejsou velmi účinná. Kromě toho lze osobními sděleními oslovit jen omezený počet lidí. K oslovení velkého počtu lidí jsou mnohem vhodnější hromadné sdělovací prostředky. Jejich nevýhodou je, že informace v nich jsou často příliš obecné a jejich využívání může být drahé.
Zorganizování realizace (plánu sdělení) O úspěchu či neúspěchu Vašeho komunikačního plánu do značné míry rozhoduje zorganizování jeho realizace. Cíle kterých můžete dosáhnout závisí na dostupných osobních schopnostech a na dostupných médiích (hromadných sdělovací prostředcích). Pro zorganizování realizace jsou zvláště důležité následující položky:
Úkoly a odpovědnosti Zjistěte, kdo všechno odpovídá za komunikace činnosti v dané obci (městě) a jak jsou jejich činnosti koordinovány.
Rozpočet Odhadněte předběžné náklady a způsoby financování jednotlivých činností. Nepostačujeli dostupný rozpočet, mělo by být možné: • stanovit priority; • rozdělit činnosti do jednotlivých fází, tak aby bylo možné hradit náklady v delším časovém období • vyhledat dodatečné zdroje; • zavést spolupráci s dalšími aktéry (např. s organizacemi místních občanů); • získat soukromé profesní organizace nebo jedince na volné noze k vykonání určitých činností (což je někdy účinnější); • vypustit určité činnosti nebo zvolit jejich levnější alternativy.
Plánování Žádoucí je uspořádat jednotlivé kroky do chronologického pořadí a určit, kdo je kdy provede.
Realizace komunikačního plánu Má-li být realizace plánu komunikace úspěšná, je třeba věnovat zvláštní pozornost následujícím důležitějším aspektům:
Koordinujte Je velmi pravděpodobné, že ve Vašem komunikačním plánu bude zahrnuto více činností určených různým konkrétním cílovým skupinám. Je ještě pravděpodobnější, že tyto činnosti jsou určeny více než jedné osobě. V takovém případě je velmi důležitá koordinace. Jednotlivá sdělení konkrétním cílovým skupinám by měla být jasná a
Instrukce 9 - RMEP
jednoznačná. Jednotlivé činnosti by měly na sebe logicky navazovat, takže je nutné i jejich správné načasování. Je-li sdělení zmatečné, hrozí, že ho cílová skupina odmítne a nadále už nebude snadné oslovit ji s nějakou další informací.
Buďte příkladem Chcete-li změnit chování nějaké cílové skupiny, musíte jít sami příkladem. Pokud tomu tak nebude, je tím Vaše sdělení oslabeno. Výsledkem pak bude to, že cílová skupina bude posuzovat Vaše chování namísto toho, aby změnila chování své. Vždy reagujte – vytvářejte zpětnou vazbu Posluchačům ukažte výsledky jejich snah, např.: • osobně odpovězte či zareagujte vůči jednotlivcům, kteří nezávisle vyvinuli nějakou iniciativu; • uveďte výslednou kalkulaci znázorňující přínos situace, kdy se každý doma chová energeticky šetrně. Povědomí o výsledcích vlastních snah představuje pro lidi motivaci k pokračování v jejich úsilí; • negativní situace vysvětlete a využijte je k žádoucímu obratu, kdy poslouží jako pozitivní počáteční bod k dalším opatřením. Ohledně výsledků nikdy nelžete.
Využívejte prostředníky Z různých důvodů může být velmi efektivní využívání zprostředkovatelských organizací jakožto primárního zdroje informací: • jejich důvěryhodnost je někdy vyšší než je Vaše (jako činitele místních orgánů); • mnoho zkušeností s konkrétními problémy mají nevládní organizace (NGO) nebo jejich prostředníci; • využití nevládních organizací nebo jiných prostředníků Vám může ušetřit čas i peníze. Investujte do propojení zainteresovaných prostředníků a vytvořte oznámení, umožňující je zapojit již v počáteční fázi – tj. ve fázi plánování komunikačních činností. V přílohách uvádíme několik kontrolních seznamů kroků k usnadnění realizace komunikačních činností. Zhodnocení realizace (komunikačního plánu) Důležité je zhodnotit jak samotné komunikační aktivity, tak spolupráci s partnery v průběhu realizace komunikačního programu. Toto zhodnocení by mohlo být provedeno dvakrát, a to v polovině a na konci činností komunikačního programu. Nejlépe by bylo vyhodnotit interní a externí spolupráci zvlášť. Interní spolupráce zahrnuje spolupráci mezi odpovědnými odbory městské správy a ostatními odbory městské správy. Externí spolupráce zahrnuje spolupráci mezi odpovědnými odbory městské správy a externími organizacemi (jako jsou např. NGO, instituce nebo poradenské agentury). Vyhodnocení lze založit na registraci stížností a dotazů, neformálních kontaktech s aktéry, na analýze zpráv v médiích, na pohovorech a ústních vyjádřeních (na schůzkách a telefonních rozhovorech) s kolegy, s klíčovými informátory, se členy cílových skupin (nejintenzivnější), dále na panelových diskusích a na konzultacích se členy cílových skupin, na vyhodnocení schůzek s kolegy nebo s klíčovými informátory, na vyplněných dotaznících rozdaných na konci schůzek nebo na rozeslání vyčerpávajících dotazníků členům cílových skupin s žádostí o jejich vyplnění a vrácení.
Instrukce 9 - RMEP
Závěry K realizaci městského energetického programu jsou nutné dostatečné schopnosti a zkušenosti a také postupy pro styk a komunikaci s veřejností. Zvláštní pozornost je nutno věnovat legálnosti a transparentnosti zadávání veřejných zakázek, pro které je nutná zvláštní kvalifikace, zkušenosti nebo etické jednání zaangažovaných představitelů městské správy. Pro mnoho měst by mohlo být vhodným řešením zajistit subdodávku činností projektového manažera (PM), který by mohla vykompenzovat absenci potřebných řídících zkušeností, technických zkušeností a zajistit objektivitu a spolehlivost. Zvláštní odpovědnost městského energetického manažera/městské energetické manažerky (= Municipal Energy Manager ≈ MEM) a jeho či její vztahy s projektovým manažerem (projektovou manažerkou) - pokud je externist(k)ou - je nutno jasně vymezit a nechat podepsat vedením městské správy v jejích oficiálních smlouvách. Také zvláštní odpovědnosti odborů městské správy vzhledem k oběma uvedeným manažerům (PM a MEM) by měly být jasně vymezeny a podepsány vedením městské správy.
Instrukce 9 - RMEP
Instrukce 9 - RMEP
