Nová Generace na univerzitách zkušenosti a rady
© Nová Generace 2012 www.novagenerace.com
Obsah Úvod ............................................................................................... 3 Moje škola, moje zodpovědnost ...................................................... 4 Jak na to? ........................................................................................ 6 Modlitba ......................................................................................... 6 Evangelizace .................................................................................. 9 Co mám dělat? ............................................................................... 11 Závěrem ........................................................................................ 13
2
Úvod
Nová Generace (NG) je křesťanská studentská organizace. Pokud studuješ
vysokou školu nebo to plánuješ a jsi křesťan, tak tahle knížka je přesně pro tebe!
Čas vysokoškolských studií je plný přátelství, párty, nadějí a snů do budoucna.
Bohužel taky bezesných nocí nad učením, protokoly a projekty. Je to čas, kdy mladí přemýšlí o světě a životě, dělají důležitá rozhodnutí a dost často i chyby, kterých později litují. Přibližně před rokem byl proveden průzkum ohledně víry studentů středních škol. Z výsledků vyplývá, že 58 % mladých Čechů věří, že existuje něco více než jen materiální svět. 13 % mladých Čechů nikdy nečetlo Bibli, ale rádi by si ji přečetli. Není tedy pravda, že se studenti nezajímali o Boha nebo víru. Na druhou stranu, mnozí věřící svoje názory během studia přehodnotí a od víry odejdou.
Knížka, kterou právě čteš, ti má pomoct sdílet tvoji víru se spolužáky, modlit se
za tvoji školu a založit skupinku NG. Informace, myšlenky a nápady pochází z mých zkušeností, ze zkušeností ostatních a částečně z překladu knihy Campus Leaders Notebook od evropské organizace Students for Christ (www.sfceurope.org).
„V České Republice studuje vysokou školu okolo 300 000 studentů. Kolik jich zná Boha? Pomůžeš nám s tím něco udělat?“
Jakub Treml, srpen 2012, Brno
3
Moje škola, moje zodpovědnost „Jsme tedy Kristovi vyslanci,…”
(2. Korintským 5:20; ČSP)
Každý křesťan je podle Bible vyslanec. Některé překlady používají slovo posel.
Ale myslím si, že lepší je vyslanec. Posel pouze předává zprávu svého pána. Ale vyslanec navíc pána reprezentuje. To přináší docela dost zodpovědnosti, co? Jako křesťané lidem přinášíme evangelium – dobrou zprávu o Ježíši Kristu – příběh o našem hříchu, smrti Božího Syna a Boží lásce a odpuštění. Možná máš pocit, že tvůj život nemá vliv. Nejsi známý sportovec nebo zpěvák a ani nijak nevynikáš ve škole. Pokud ale tvoji spolužáci vědí o tvé víře, pak sledují tvoje jednání. Pro svoje spolužáky reprezentuješ Krista. Proto podle toho, jak mluvíš a co děláš si udělají obrázek o křesťanství. Je taky docela možné, že jsi jediný křesťan, se kterým se kdy setkají!
Ještě na střední škole jsem otevřeně mluvil o své víře a nezúčatňoval jsem se
akcí, kde se příliš pilo. Až to jednoho mého spolužáka tak naštvalo, že mi slíbil: „Až bude po maturitách, tak tě na nějaké akci opijeme do němoty!“ Nakonec se na to zapomnělo. Důležité je, že tvoje víra a životní styl může a má mít vliv tvoje okolí. Není to snadné, ale v dnešní době je to potřeba.
Nejdůležitější je určitě, aby mladí lidé poznali Boha a našli odpuštění – to je cíl
naší služby. Ale dopad služby na vysoké škole zahrnuje celou společnost. Roku 1982 libanonský diplomat a filozof, Charles Habib Malik, prohlásil:
„Univerzita je jednoznačně středobod, okolo kterého se otáčí celý svět. Církev si
musí uvědomit, že není větší a důležitější úkol než znovuzískat univerzity pro Krista, na kterém byly původně založeny. Jeden z nejlepších způsobů, jak získat celý svět, je právě skrze univerzity. Studují tam miliony mladých lidí, kteří jednou povedou svět. Na univerzitě prožijí několik let nejvíce formujícího období svého života. Ve zkratce řečeno, platí: změň univerzity a změníš svět!“1 1 citace z: “A Christian Critique of the University, InterVarsity Press, 1982”; volně přeloženo z anglického originálu
4
Abych dokreslil pravdivost tohoto výroku, budu vám vyprávět příběh. Skutečný
příběh... V 70. letech přijel mladík z jedné africké země studovat do Anglie. Doma vystudoval vojenskou akademii a v Anglii si doplňoval svoje vzdělání na prestižní škole v Sandhurstu. Po několika měsících studia se vrátil domů. V jeho hlavě uzrála myšlenka svrhnout krále a převzít moc ve vlastní zemi. S pomocí přátel to dokázal a vybudoval režim, kde se všichni měli mít dobře. Po více než 30 letech ale lidem došla s jeho diktaturou trpělivost a podnítili revoluci. Revoluci, která vedla v říjnu roku 2011 k jeho smrti. Asi jste poznali, že celou dobu mluvím o Muammaru Kaddáfím. Když přemýšlím nad jeho životem, tak se ptám sám sebe: „Pokud by s ním někdo během těch měsíců v Anglii sdílel Krista a on uvěřil, jak by to všechno dopadlo?“
Studenti mají nápady a myšlenky, které mění svět. Sociální
síť Facebook vytvořil Mark Zuckerberg, když studoval Harvard University. Dnes Mark patří mezi nejbohatší lidi planety, jeho síť má miliony uživatelů a ovlivňuje myšlení celé generace. Státníci celého světa si s ním podávají ruce, protože jsou to sociální sítě jako Facebook nebo Twitter, přes které se dnes šíří novinky, revoluce i vtipy.
Na závěr ještě jeden příběh od nás. 17. listopad se po celém světe slaví jako Den
studentstva. Má připomínat demonstrace proti německé okupaci z října 1939, zranění a smrt studenta Jana Opletala a následné zavření českých vysokých škol, zatýkání a popravy. Právě připomínka pohřbu Jana Opletala a pochod lidí z Albertova do centra Prahy vyvolala 17. listopadu 1989 zásah policie na Národní třídě a tak stála na počátku Sametové revoluce. Byli to studenti, kde během obou událostí stáli v prvních řadách. Na koleji v Albertově dodnes visí pamětní deska s nápisem: „Kdy -‐ když ne teď? Kdo -‐ když ne my“.
Co tím vším chci říct? Podívej se na své spolužáky... jsou to budoucí doktoři, politici, právníci nebo vědci. Jednou budou řídit chod světa. Dnes máš možnost se za ně modlit a ukázat jim na Boha. Ještě pořád si myslíš, že studenti nemají vliv?
5
Jak na to?
Služba NG je úžasná v tom, že hlavní roli nehraje vedoucí sboru, vedoucí
mládeže nebo nějaký řečník. Hlavní roli hraješ TY – student, co chodí na přednášky nebo cvika. Jsou dvě věci, bez kterých se neobejdeš. První je modlitba, druhá je evangelizace (sdílení Krista). Funguje je to stejně jako naše dvě nohy.. zaběhni sprint na 50 metrů – ale jen skákáním po jedné noze! Řekl bych, že nemáš šanci proti ostatním, kteří běží normálně. Stejně to platí i ve službě. Je třeba se modlit a je třeba být svědkem Ježíše a prakticky ukazovat svoji víru.
Modlitba „V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne,…”
(Efezským 6:18)
Modlitba... o několik veršů zpět Pavel píše o duchovním boji – že nebojujeme
proti lidem, ale proti duchovním mocnostem. Modlitba je zbraní v našem boji. Když jsem byl ve Španělsku na studijním pobytu, tak mě Bůh naučil jednu důležitou lekci o modlitbě a duchovním boji.
Během jednoho dne moji babičku v Česku odvezli do nemocnice. Rodina mi
poslala zprávu a já si v duchu přál být doma. Navštivit ji, potěšit ji... Trochu jsem to
6
Bohu začal vyčítat: „Proč jsem tady a nemůžu být doma, abych se za ně mohl modlit!“ Skoro jsem až brečel nad tou bezradností. Až mě Bůh zastavil jednou otázkou: „Však se můžeš modlit tam, kde jsi! Nebo myslíš, že doma by tvoje modlitba měla větší moc?“ Tohle mě dostalo! Je totiž jedno, kde jsme, protože nás Bůh vždy slyší. Je jen potřeba se modlit s vírou – tak jako by Ježíš stál vedle nás a poslouchal!
Verš v úvodu mluví o Duchu Svatém, jedné z osob Boží Trojice. Na obrazech je
zobrazován jako holubice a někdy jako plamen ohně. Přesně tak si ho představuji já osobně, jako oheň, který do nás vkládá Bůh. Vím, že různé křesťanské směry vidí roli Ducha Svatého různě. Ale už jako začínajícího křesťana mě fascinovala proměna Petra po svátku Letnic.
Předtím to byl Petr, rybář, který se dokázal nadchnout, byl impulzivní, ale jednal
ukvapeně. Slíbil Ježíši, že s ním půjde do vězení i na smrt (Lk 22:33). Ale už o několik hodin později popíral, že o něm vůbec někdy slyšel (Lk 22:56-‐57). Petr potřeboval Ježíšovo odpuštění a křest Duchem Svatým o Letnicích, aby se z něj stal odvážný kazatel, jakého vidíme ve Skutcích 2. To, co dnešní doba potřebuje jsou odvážní křesťané, kteří se nestydí za evangelium. Já sám jsem mnohdy jako Petr-‐zrádce, bojím se a tápu. Ale Duch Svatým mě povzbuzuje a dává mi odvahu mluvit a svědčit.
V Bibli není žádný návod, jak se modlit, protože modlitba je rozhovor s Bohem.
Ježíš ale o modlitbě vyučoval a svým učedníkům ukázal vzor (Lk 11:2-‐4): •
„Otče náš, který jsi v nebesích, buď posvěcené tvé jméno...“ – modlitba začíná chválou a úctou k Bohu.
•
„Přijď tvé království“ – modlitba vyžaduje naše úplné podřízení se Boží autoritě a vládě.
•
„Náš denní chléb nám dávej každého dne“ – v každé modlitbě přinášíme Bohu naše osobní prosby.
•
„A odpusť nám naše hříchy“ – v Boží přítomnosti musíme rozpoznat naše hříchy a prosit Boha, aby nám je odpustil. Vyznaný hřích je klíč k vyslyšené modlitbě.
•
„Neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám“ – zároveň je důležité odpouštět druhým a mít vztahy s lidmi v pořádku.
7
•
„A neuveď nás do pokušení“ – v modlitbě si uvědomujeme naši závislost na Bohu, na síle, kterou nám dává.
V následujících verších (5 – 9; stejné kapitoly) pak Ježíš vypráví příběh o muži,
který v noci tloukl na dveře souseda a žádal ho o 3 chleby kvůli nečekané návštěvě, která k němu přišla. Hlavní myšenka není, že by nám Bůh nechtěl dát o co ho žádáme, jako soused v příběhu. Ale že když o něco prosíme v modlitbě, máme prosit naléhavě a až neodbytně. Ve verši 9 je napsáno: „žádejte a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno!“ Všechno to jsou aktivní činnosti. Z mojí zkušenosti vím, že nejnaléhavěji se člověk modlí za své vlastní problémy, bohužel. Modlitba za těžkosti někoho druhého má ale přece vypadat stejně! Naší zodpovědností je modlit se naléhavě a vytrvale.
Poslední část (verše 10 -‐ 13) mluví o Boží zodpovědnosti v modlitbě. Ježíš to
vysvětluje na vztahu otce a syna. Říká: „Což je mezi vámi takový otec, že když ho syn požádá o chléb, dá mu kámen?“ Naše jistota ve vyslyšení modlitby se zakotvena v našem vztahu k Bohu, našmu Otci. Někdy Bůh neodpoví hned nebo tak jak chceme, ale odpoví!
Pokud je vás křesťanů na škole více, modlete se společně za svoji školu nebo
fakultu. Za její vedení a lidi, kteří rozhodují. Na mojí skupince jsme se modlili za konkrétní problémy naší školy. Je jich hodně a vztahy mezi mnoha lidmi jsou zlé a má to vliv na celou školu. Je to pro nás výzva, protože Bůh má moc měnit lidské životy! Pro mě osobně je výzva modlit se za spolupracovníky nebo učitele, se kterými nevycházím nebo kteří mě podusili u zkoušky. Opravdu jsem musel někdy aplikovat verš „milujte své nepřátele“... :)
Je hodně možností, jak udělat modlitby trochu zvláštní. Příklad může být třeba
procházení se po škole a modlitba zároveň (prayerwalking). Můžeš se modlit za konkrétní lidi, které potkáš nebo za školu celkově. Na jedné z konferencí SFC jsme se modlili za jednotlivé státy Evropy a to tak, že jsme v modlitbě pokládali ruce na mapy a přimlouvali se za národy.
8
Evangelizace „Ježíš mu řekl: “Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepříchází k Otci než skrze mne…”
(Jan 14:6)
Jak už jsem řekl dříve, Bůh chce, abychom se za svoji školu modlili, ale taky,
abychom o něm svědčili. Úvodní verš říká, že není jiná cesta k Bohu než skrze Ježíše Krista. Sám jsem zjistil, že pokud chci svědčit druhým o Ježíši, musím si být vědom toho, co pro mě Ježíš udělal. První důležitý bod je znát Ježíše osobně, uvědomit si vlastní hřích a také nezbytnost Ježíšovi oběti na kříži. Moje osobní evangelizace pak nebude povinností, ale radostí a službou postavenou na vděčnosti Ježíši.
Evangelizace není lidská snaha nebo nápad. Je to Boží vůle pro každého
křesťana. Každá kniha evangelia v Novém Zákoně končí Ježíšovou výzvou k učedníkům, aby šli do celého světa a kázali evangelium. Ježíš také slíbil, že když půjdeme, bude s námi!
Evangelizace je také proces. Ukáži to na příkladu. Každé slovo, které člověk
slyší o Bohu a Ježíši Kristu je jako semínko. Posluchač může to slovo odmítnout, takže semínko nevyklíčí. Nebo ho může přijmout, zajímat se více a nechá semínko vyklíčit. Takové semínko pak roste, potřebuje zalévat a celý proces trvá hodně dlouho. Stejně lidé většinou neuvěří v Boha na základě jednoho rozhovoru. Ale spíše díky více rozhovorům s různými lidmi. Je to jako mozaika různých rozhovorů, chvil, kdy Duch svatý člověka usvědčuje, a situací, které mění názory člověka. Mozaika, která do sebe jednoho dne zapadne, člověk pochopí a vyzná, že Ježíš je Pán.
Evangelium se dá představit různě. Pomocí 4 duchovních zákonů, kreslením
kříže, který překlene propast hříchu mezi námi a Bohem, atd. Pro vysvětlení pravdy evangelia v rozhovoru můžete použít naprosto jakýkoliv předmět okolo vás. Třeba toaletní papír... nevěříte?
„Když je člověk na záchodě, nejhorší věc, která ho může
potkat je, že papír dojde. Tak jako každá role toaletního papíru jednou dojde, naše životy jednou skončí, postavím se před Boha a on bude soudit náš život... jsi na to připravený?“
9
Při prezentaci evangelia je třeba nevynechat nic důležitého. Tak abychom
předávali opravdové Boží evangelium. Hřích je jedna z věcí, kterou bychom možná raději vynechali, aby bylo evangelium přijatelnější. Ale je to právě vědomí hříchu, neodpustitelné chyby a viny před Bohem, co dává východisko v kříži a Božím odpuštění. Jinak řečeno, když lidé nebudou usvědčení z hříchu, nebudou potřebovat kříž, Boží lásku a odpuštění. To je moje zkušenost z pouličních evangelizací. Je třeba o hříchu a Desateru mluvit, ale usvědčení z hříchu způsobuje Duch svatý v srdci člověka (viz Jan 16:8). Musíme jednat citlivě a nikoho „nebít Biblí po hlavě“, neříkat, že on je ten hříšník.. doufám, že mi rozumíte. Přímou konfrontaci a úplnou upřímnost si dovolím jen u přátel nebo lidí, které dobře znám.
Zároveň je ale třeba kromě slov také prakticky jednat. Ježíš se jednou setkal se
samařskou ženou u studny. Píše o tom Jan ve 4. kapitole. Podstata Ježíšova jednání nám může uniknout, ale je jasně vyjádřena ve verši 27: „Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá se ženou...“ V tehdejší společnosti bylo nenormální se na veřejnosti bavit s cizí ženou, protože ženy měly nižší společenský status než muži. Navíc byl Ježíš Žid, ona Samařanka. Je známé, že Židé pohrdali Samařany. Proto bylo pro učedníky překvapivé, že se Ježíš baví se ženou a ještě k tomu Samařankou. Ježíš byl známý tím, že navštěvoval celníky, prostitutky a další, které společnost považovala za hříšníky a nečisté. Ježíš nám tím dal příklad. Pravdu evanagelia můžeme dobře vyjádřit opravdovým zájmem o spolužáky a pohostinností.
Boží zpráva pro lidstvo je stejná už od dob první církve. To, co se ale mění, je
společnost, pro kterou je zpráva určena. Mění se kultura, umění, jazyk, móda. Zeptejte se vašich prarodičů, co se nosilo před 60 lety! Vezměte si starou knížku a přečtěte si ji.. je dost pravděpodobné, že narazíte na nesrozumitelná místa. Je to proto, že dnes vnímáme svět jinak než včera. Apoštol Pavel dobře chápal kulturní rozdíly ve světě, kde žil. Ve Skutcích 13 je záznam o Pavlově kázání v židovské synagoze v Antiochii. Pavel často citoval Písmo, protože pro Židy je to prvek jejich národní identity. Často se odkazoval k historii a přesvědčoval je, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš. Když je vyzval, aby činili pokání ze svých hříchů, mnozí to udělali, protože znali Zákon a dobře chápali rozdíl mezi dobrem a zlem.
Ve velkém kontrastu je potom Pavlovo kázání v Aténách, které je zapsané v 17.
kapitole téže knihy. Atény byly kulturním a obchodním centrem tehdejšího světa.
10
Setkávaly se tu různá náboženství, jazyky a národy. Společnost byla různorodá a Pavel prohlásil, že Atéňané jsou velmi náboženští lidé. V Aténách se živě diskutovalo o základních životních otázkách. Bez toho, aby citoval Bibli, mluví o jediném Bohu stvořiteli a soudci. Nezmiňuje Ježíšovo jméno, ale mluví o vzkříšení z mrtvých. Zajímavé je, že několikrát cituje tehdejší básníky. Přímo nezmiňuje ani hřích a odpuštění, protože ve společnosti nebyla shoda v tom, co je dobré a co zlé.
Jaké poučení si z toho můžeme vzít? Společnost ve které žijeme je spíše
podobná prostředí v Aténách. Výzva pro každého z nás a pro církev celkově je kázat a mluvit o Bohu, tak aby to bylo pravdivé a úplné, ale také pochopitelné pro naše posluchače.
Co mám dělat?
Povím vám nejdříve svůj příběh:
Vystudoval jsem 5 let magisterského studia. Jsem křesťan, tak jsem se přirozeně
modlil za své spolužáky, snažil jsem se jim svědčit. Nejvíce mě ale mrzela jedna věc – že jsem až v posledním ročníku objevil, kolik mých spolužáků je věřících. Kdybych to věděl dřív, mohli jsme společně udělat mnohem víc..
Pak přišlo doktorské studium. Září 2010 a v Brně byla Konference NG. Mluvil jsem
s vedoucím NG v Norsku, Essenem Gilsvikem, že bych rád něco začal na své škole, ale nevím moc jak. Řekl mi věc, která mě strašila hodně dlouho, že nemůžu čekat, ale musím něco začít sám dělat. Začal jsem se modlit a během pár měsíců jsem získal kontakt na 3 další věřící spolužačky na škole. Začali jsme se pak scházet k modlitbám...
Pokud jsi sám křesťan na své škole, můžeš se začít pravidelně modlit a být
svědectvím svému okolí. Během času třeba poznáš další věřící. Věř tomu, že Bůh to dokáže zařídit. Můžeš udělat pozvánku na modlitební setkání a dát ji na nástěnku nebo do školního časopisu. Jak jsem ale řekl v úvodu kapitoly o modlitbě, je to duchovní boj a můžeš čekat opozici. Lidi, kteří se ti vysmějí nebo se s tebou nebudou chtít bavit. Pokud další věřící na škole nanerazíš, můžeš se modlit společně s někým z tvojí mládeže nebo můžeš kontaktovat nás (přes mail na webu??).
11
V případě, že je vás více, je to super. Můžete se společně modlit, povzbuzovat se
a třeba si i pomáhat se školou. Existuje mnoho způsobů, jak se jako skupinka zviditelnit. Blízkým přátelům můžete dát Bibli k Vánocům. Můžete udělat perníky nebo cookies, připojit k nim veršíky a rozdávat studentům při vstupu do školy. Nápadů je hodně a chtěli bychom na internetových stránkách NG udělat takovou databázi pro skupinky a připojit k tomu svědectví.
Pokud se scházení týče jsou různé možnosti pro různé školy. Pokud je dobré
počasí, může to být venku. Pokud by to mělo být na kolejích nebo v areálu školy, je třeba požádat o povolení provozní nebo děkana. Podle zkušeností to není vždy jednoduchá věc. Znovu připomínám, že to co děláme je duchovní boj, že je třeba se modlit a prosit Boha o pomoc. A pokud je odpověď negativní, tak se nenechat odradit a najít místo ke scházení jinde.
Zjistil jsme zvláštní věc, že je dobré udělat trochu „průzkum“, zjistit kolik
studentů má vaše škola, kolik fakult, kde jsou ve městě. Někdy jsou budovy v jednom kampusu, někdy jsou rozeseté po městě. Dobré je vědět, kde jsou další koleje, kam se studenti chodí bavit.. kde jsou menzy, atd. Tohle všechno vám může pomoct v modlitbách. Víte, kde se můžete modlit, a znáte konkrétnější čísla, což (alespoň u mě) vede k větší naléhavosti v modlitbách. A dál víte, kde se můžete setkat s novými studenty nebo kde případně naplánovat nějakou evangelizační akci.
Sám jsem byl na 2 zahraničních studijních pobytech a můžu vám říct, že se
člověk v cizině cítí opravdu sám. Dnes je doba, kdy přes Erasmus nebo jiné programy cestují stovky studentů. A hodně z nich možná bydlí a studuje ve tvém městě. Chtěl bych vás povzbudit, abyste se za ně modlili. A zkusili k nim najít cestu, poznat je a být jim přáteli. Někteří příjíždějí ze zemí, kde by se o křesťanství nemohli přirozeně dozvědět.
12
Závěrem...
Ježíš se jednou svých učedníků ptal, za koho ho lidé pokládají. Někteří Ježíše
měli za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo jiného proroka. Pak se Ježíš ptal samotných učedníků na jejich názor. Nejdůležitější otázka tvého života je: „Co si myslíš o Ježíši?“ Není důležité jen pro tebe osobně, ale i pro celý svět. Tak se ptej lidí, co si myslí... nevěnuj se diskuzím o homosexualitě nebo evoluci, protože to není podstata naší víry.
Modlím se a věřím tomu, že chce zasáhnout studenty v České Republice. Možná
dnes nevidíme Jeho jednání, zástupy mladých lidí nepřichází k Bohu, ale pevně věřím tomu, že náš úkol není sledovat probuzení mezi studenty, ale pracovat na něm.
13
