Ekonomie 1 RNDr. Ondřej Pavlačka, Ph.D. pracovna 5.052 tel. 585 63 4027 e-mail:
[email protected]
9. Monetární politika Monetární politika (MP) = peněžní politika. Je zaměřena na:
kontrolu množství peněz v ekonomice,
regulaci úrokových měr,
stanovení podmínek poskytování úvěrů.
Nositelem MP je centrální banka (v ČR Česká národní banka - ČNB), zprostředkovaně pak i komerční banky. Mezi základní funkce centrální banky (CB) patří:
být bankou bank – CB poskytuje komerčním bankám úvěry a přijímá od nich vklady (povinné či dobrovolné rezervy),
být bankou státu – CB vede účty a provádí některou agendu pro vládu, poskytuje státu úvěr,
emise hotovostních peněz,
devizová činnost – shromažďuje devizové rezervy státu a provádí intervence na devizových trzích,
regulace a dohled na fungování bankovního systému,
provádět monetární politiku.
Cílem monetární politiky CB je zabezpečit cenovou stabilitu země a podpořit tak udržitelný hospodářský růst. Cenová stabilita = mírný a vyrovnaný růst cenové hladiny v ekonomice. Cenová stabilita přispívá k vytvoření příznivého podnikatelského prostředí, neboť umožňuje firmám provádět dlouhodobější produktivní investice. Je také nezbytnou podmínkou pro případný vstup ČR do Evropské měnové unie (tzv. eurozóny) = státy Evropské unie mající společnou měnovou politiku prováděnou Evropskou centrální bankou a používající stejnou měnovou jednotku euro. ČNB usiluje o splnění svého hlavního cíle prostřednictvím tzv. cílování inflace. Usiluje o to, aby byla skutečná hodnota inflace (přírůstek spotřebitelských cen) 2 % (±1 %). Tento cíl má od roku 2010, v období 2006-2009 byla inflace cílovaná na hodnotu 3 %. 1
Pro plnění uvedeného cíle je důležité, aby byla CB nezávislá na vládě, prezidentovi i parlamentu (takže nemůže být nucena k opatřením, které by krátkodobě podpořily ekonomický růst, ale v delším období by se projevily např. růstem inflace). Nezávislost ČNB:
v čele ČNB stojí guvernér, který je jmenován prezidentem bez asistence vlády,
funkční období guvernéra je delší než funkční období prezidenta,
bankovní rada při plnění stanovených cílů nesmí přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta, parlamentu či vlády.
Než si představíme nástroje a jednotlivé typy MP, je zapotřebí seznámit se s trhem peněz.
9.1 Trh peněz Trh peněz = střetávání těch, kteří poptávají peníze, s těmi, kteří je nabízejí. Cenou za poskytnutí peněz je úroková míra (i). Nabídka peněz (MS - money supply) je dána jako peněžní zásoba = množství peněz v ekonomice. Je vyjádřena pomocí měnových agregátů:
M0 = oběživo + povinné rezervy u ČNB,
M1 = M0 + netermínované vklady,
M2 =M1 + quasipeníze (depozita v cizí měně, termínované vklady),
M3 = M2 + dlouhodobé termínované vklady,
L = M3 + cenné papíry.
Nabídka peněz bývá v teorii zpravidla vyjadřována jako zcela necitlivá na úrokovou míru (graf nabídky peněz má podobu vertikální linie); o množství peněz v ekonomice totiž rozhoduje do značné míry CB, která přitom bere v úvahu splnění svých cílů (stabilita cen + udržitelný hospodářský růst).
Zvýšení peněžní zásoby = posun křivky MS doprava. Snížení peněžní zásoby = posun křivky MS doleva. V ČR se nyní ČNB soustředí hlavně na kontrolu úrokových sazeb, do nabídky peněz tak zasahují i ostatní bankovní subjekty – křivka MS tak má mírně rostoucí tvar. 2
Poptávka po penězích (MD - money demand) je dána jako peněžní zůstatky, které chtějí firmy a domácnosti držet při určitém důchodu a úrokové míře. Funkce poptávky udává závislost poptávaných peněz na úrokové míře a je klesající, neboť platí, že vysoká úroková míra snižuje poptávku po penězích a naopak.
Změna MD (posun nahoru nebo dolů) může být způsobena následujícími skutečnostmi: a) produkt Y↑(↓) => MD↑(↓), protože vzroste nebo klesne počet transakcí, b) cenová hladina P↑(↓) => MD↑(↓), protože vzroste nebo klesne množství peněz potřebných na nákup stejného množství statků, c) změna preferencí při utváření struktury aktiv, např. vzroste zájem o cenné papíry (CP) => MD klesne. Motivy poptávky po penězích (dle Keynese): a) transakční motiv - poptávka nutná pro nákup zboží, energie, materiálu… b) opatrnostní motiv - vytváření zásob kvůli nečekaným výdajům, snížení příjmů… c) spekulativní motiv - kvůli realizaci výhodného nákupu (půda, akcie…) za účelem vydělání dalších peněz Rovnováha na peněžním trhu: K rovnováze dochází, pokud MS = MD. Při hledání rovnováhy jde tedy o to nalézt rovnovážnou úrokovou míru iE, při které tato rovnost nastane.
Pokud je úroková míra i > iE, pak je držba peněz drahá a lidé se budou zbavovat hotových peněz (např. nákupem CP). Tím klesne výnos z CP a také úroková míra. Pokud je úroková míra i < iE, pak budou lidé poptávat hotové peníze, což zapříčiní růst i až na iE. 3
9.2 Rovnice směny Rovnice směny vyjadřuje závislost mezi množstvím peněz v ekonomice a reálným produktem. Platí následující vztah: M·V = P·Yreal M … množství peněz v ekonomice V… rychlost obratu jedné peněžní jednotky P… cenová hladina Yreal… reálný produkt (HDP) => P·Yreal… nominální HDP Ve vyspělých ekonomikách bývá V konstantní => M=P·Yreal/V. Z toho plyne, že existuje přímá úměra mezi množstvím peněz v ekonomice a velikostí nominálního HDP (=P·Yreal). Otázkou je, zda se při zvýšení M zvýší i Yreal nebo pouze P.
9.3 Nástroje monetární politiky 1. Přímé nástroje: - první dva nejsou používány v rozvinutých ekonomikách, a) regulace objemu úvěrů, b) úrokové stropy (nařízeny nejnižší a nejvyšší úrokové míry pro komerční banky), c) bankovní dohled (kontrola bank, uvalení nucené správy, odebrání licence). 2. Nepřímé nástroje: a) Stanovení míry povinných minimálních rezerv - centrální banka stanoví komerčním bankám, jakou část vkladů u ní musí ukládat jako rezervu (v ČR dlouhodobě 2 %) => tvorba bankovních peněz (princip viz příklad na webu nebo ve skriptech). Povinné rezervy se úročí tzv. 2T reposazbou (dvoutýdenní reposazba - v ČR aktuálně 0,05 %). b) Operace na volném trhu – nákup státních cenných papírů (=> vzroste množství peněz v oběhu) a prodej státních cenných papírů (=> klesne množství peněz v oběhu). c) Diskontní politika – v případě potřeby mohou komerční banky u centrální banky získat dodatečné peněžní prostředky nebo si své volné prostředky u ní uložit. CB podle účelu rozlišuje dvě úrokové sazby: i.
diskontní sazba – úročí se jí depozita vkládaná do CB – dolní mez pro krátkodobé úrokové sazby na trhu, v ČR aktuálně 0,05 %,
ii.
lombardní sazba – CB za ní poskytuje komerčním bankám tzv. lombardní úvěr – při problémech bank s likviditou, v ČR aktuálně 0,25 %, využívá se minimálně
d) Kurzové intervence – cílem je udržet optimální devizový kurz: o CB stanovuje režim měnového kurzu (fixní nebo plovoucí, viz později), o kurz může ovlivnit např. pomocí nákupu/prodeje domácí měny na devizových trzích, nákup ji zhodnotí (vzroste po ní poptávka), prodej ji oslabí.
4
9.4 Typy monetární politiky Monetární expanze:
cílem je oživení stagnující ekonomiky, měla by být prováděna v období hospodářské recese,
opatření: o zvýšení množství peněz v ekonomice – posun MS doprava, pokles tržních úrokových sazeb, o snížení základních úrokových sazeb => firmy více investují a domácnosti si více půjčují => roste AD,
účinná při nevyužitých výrobních faktorech, v opačném případě je zdrojem inflace.
Monetární restrikce:
cílem je utlumení "přehřáté" ekonomiky, měla by být prováděna v období přílišné expanze,
opatření: o snížení množství peněz v ekonomice – posun MS doleva, zvýšení tržních úrokových sazeb, o zvýšení základních úrokových sazeb => omezení úvěrů, zvýšení úspor,
účinná při plném využití výrobních faktorů.
Účinnost monetární politiky závisí také na fiskálních operacích, proto je nutná kooperace CB s vládou.
9.5 Eurozóna a Evropská centrální banka Eurozóna = Evropská měnová unie (EMU):
tvoří ji několik členských států EU, které používají jednotnou měnu euro,
je založena na uplatňování jednotné monetární politiky, jejíž zaměření určuje Evropský systém centrálních bank a kterou realizuje Evropská centrální banka (ECB) sídlící ve Frankfurtu nad Mohanem,
národní banky členských států jsou pak pouze výkonnými institucemi, nemohou autonomně rozhodovat o použití měnově politických nástrojů k ovlivnění dané hospodářské situace v zemi.
Mechanismus monetární politiky prováděné na celoevropské úrovni je v zásadě stejný jako ten na národní úrovni. Hlavním cílem je pořád stabilita cenové hladiny. ECB však rozhoduje o realizované monetární politice s ohledem na širší celounijní cíle. Z hlediska národní ekonomiky se tak stává důležitou synchronizace jejího ekonomického cyklu s ekonomickým cyklem hlavních obchodních partnerů v eurozóně. Pak roste pravděpodobnost, že monetární politika ECB nebude v rozporu s cíli národní hospodářské politiky.
5
Uplatňování jednotné měnové politiky vyžaduje od jednotlivých členských zemí EMU kázeň ve fiskální politice (viz další kapitola). Státy eurozóny se dohodly na dodržování tzv. Paktu růstu a stability, který obsahuje pravidla mající zajistit udržování zdravých veřejných financí (mj. i pravidla obsažená v bodě 4. u dále uváděných Maastrichtských kritérií). Mnoho členských zemí však aktuálně tahle pravidla nedodržuje. Členské státy EU, které chtějí zavést euro, musí minimálně 2 roky před vstupem do EMU nepřetržitě plnit tato konvergenční kritéria (známa také jako Maastrichtská kritéria): 1. Cenová stabilita – průměrná roční inflace nesmí překročit o více než 1,5 p. b. průměrnou roční inflaci tří členských zemí s nejlepšími hodnotami inflace. To neznamená nutně 3 země s nejnižší inflací, ale spíše, i když to není nikde explicitně napsané, tři země s inflací nejblíže k inflačnímu cíli Evropské centrální banky (ECB). Tento cíl je definován jako hodnota inflace nižší, ale blízká 2 %. 2. Stabilita devizového kurzu – alespoň dva roky před vstupem do měnové unie by se kandidátská země měla zapojit do ERM II1 a po tuto dobu by nemělo dojít k devalvaci. 3. Konvergence dlouhodobých úrokových sazeb – dlouhodobá nominální úroková míra nesmí přesahovat o více než 2 p. b. průměr tří zemí s nejlepšími výsledky týkajících se cenové stability. 4. Veřejné finance: a. Výše hrubého veřejného dluhu – podíl veřejného dluhu na HDP nesmí překročit 60 %. b. Deficit veřejného rozpočtu – podíl deficitu státního rozpočtu na HDP musí být menší než 3 %. V ČR od vstupu do EU v roce 2004 probíhají diskuze o připojení k EMU a zavedení eura. Mezi pozitivní důsledky by patřilo zejména odstranění kurzového rizika pro podnikatele, jež obchodují se zahraničím, zajištění kurzu české koruny je stojí nemalé prostředky. Také převod eur na koruny je zatížen bankovními poplatky. Negativem by byla zejména ztráta možnosti provádět autonomní monetární politiku.
1
Evropský mechanismus směnných kurzů II (anglicky European Exchange Rate Mechanism II, zkratka ERM II) vznikl 1. ledna 1999 jako nástupce Evropského mechanismu směnných kurzů. Země zapojené do ERM II musí kurzy svých měn udržovat v povoleném maximálním fluktuačním pásmu ± 15 % od stanoveného středního kurzu (centrální parity) k euru. Zároveň nesmí dojít k devalvaci centrální parity, revalvace centrální parity je přípustná.
6
