NOCTURNO 2014
Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na mě, zkameníš v zrcadlech ztratíš tvář nevidíš, jak ti osud dává znamení ať se mi nevzdáváš Pod mojí zmrzlou hladinou poslepu hledáš stín dlaněma halím tvoje oči něžnou tmou pojď se mnou do hlubin pojď se mnou do hlubin Za okny měsíc odevzdaně hádá tvý štěstí z cizí dlaně u dna se choulí bázlivý rybář země ze sna zasténá: Ještě jsem živá? Jsme to, nejsme to my napůl krutý a napůl nevinný…
Krajina s Hamletem Tisíce tajných zákoutí má moje zem v krajině za obrazem z měsíce spadl mi do srdce diadém ptáci ve větvích zmlkli úžasem za dnů se motám po městě zakletém a v noci piju s Hamletem jsou bezedný noci s Hamletem Za okny domů životy jako sny blikají, zhasínají pod těmi okny čekají zmrzlí psi dech se jinotají jak je ten život záhadně propleten v krajině s němým Hamletem Větve se kloní k zemi stromy jsou němí strážci zapomnění všechno, co je, zároveň už není postavy z orloje strach mají z pomíjení tohle je svět chvíli po probuzení vzpomíná na sny, co se mu zdály jak jimi slepí ptáci střemhlav prolétali v podzimních zahradách bloudily stíny lidí v zahradách zapomnění v zahradách okouzlení větve se kloní k zemi všechno, co je, zároveň už není jako by všechno bylo jenom chvění jako by všechno bylo jenom chvění…
Na úsvitu dní Proč se mi vrací zas a znova ten křehký sen Jak mi šeptáš smutný slova pod svícnem Že svět se učí nemilovat to krásný v něm Že anděl svoji pyšnou hlavu schoval pod křídlem Že už jen chvíli můžem tančit než nás z ráje vyženou Ještěže zbývá aspoň valčík na rozloučenou Na úsvitu dní tiše si dítě hraje s měsícem Vítěz je sám v cíli svým tak jako tma je pod svícnem Padají mi do pokoje stíny z ráje co večer lehnul popelem Proč se mi vrací zas a znova ten křehký sen O tom, jak hledám sílu listovat tou knihou bez písmen
Noční válka Už se stmívá, už se stmívá poprvý, naposled v číši vína mi podáš jed Napijem se, napijem se ochutnáš ty nebo já? Krása je někdy něžná jindy zlá Kdo učil anděly zabíjet poručil větru zlomit první noční květ kdo z nás to byl, kdo z nás to byl? Kdo tuhle válku vyhlásil... Otevři okno, otevři okno večer přináší déšť ať nám srdce zmoknou a bouře přehluší lež Zavři oči, zavři oči ve spánku tě opustím krása je mladší sestra bolesti
Odysea Jsou chvíle, kdy okolo nás umlkne čas Jsou chvíle, kdy ústa dní zkamení Jsou chvíle, kdy všechno, cos míjel je na chvíli blíž Chvíle, kdy poslední prosbu zamlčíš Uvidíš, jak v kulisách člověk tváře převléká jak do zrcadel padá prach a v mlhách člověk ztrácí člověka A ty jdeš spletitou cestou zapomenutou Putuješ velikou dětskou planetou Jsou chvíle, kdy uvíznou stíny v pavučinách Jsou chvíle, kdy na horách srdce umírá strach Jsou chvíle, kdy znavení na chvíli odloží kříž Chvíle, kdy svou první prosbu zamlčíš Uslyšíš, jak taje svět jak se učí odpouštět V mlze najdeš smíření unášený pěnou dní A ty jdeš spletitou cestou zapomenutou Putuješ velikou dětskou planetou
Siluety Dnešní noc budu bdít zkoušet své stíny obelstít jen tak nevinně pít jak růže z vázy Hodím do moře vzkaz kéž vlny jsou rychlejší než čas ten ubíječ krás vynález zkázy Houpá se zem a už se stmívá pod svícnem svět za oknem jako podivná báseň Jsem nezvaný host jméno mé Nouze, příjmení Ctnost a času je dost však připozdívá se Půlnoční déšť pomalu padá únavou měsíc volá že jsme jen postavy ve stínohrách Stín střídá stín a kdo ví, kam ty stíny jdou a kdy se nakloní a kdy se nakloní misky vah … a kdy se převrhnou a kdy se převrhnou misky vah V divadle svět opona padá únavou dává se hra kde herci zapomněli roli svou kde pravda je lež psaná moudrostí bláznovou a příběh ztrácí se nadobro ztrácí se v siluetách
Snář osudu Právě teď někdo s někým někde se něžně loučí Právě teď někde něco beznadějně končí Právě teď někde něčí touha dohasíná Nalij mi živote nalij mi číši čistýho vína Příběhy tváří příběhy jmen ve snáři osudu si listujem Právě teď někdo ve svým labyrintu bloudí Za všecky krásy světa blázen krále soudí A slepá láska se vášnivě hádá s nenávistí A sotva se narodíš už ti do vlasů padá podzimní listí
Ve střepech Z každýho rozbitýho zrcadla mi dlouho zůstanou střepy v srdci Bolí mě všechny krásný sny který se nikdy nestanou hřbitovy něžnejch věcí Stavím si vzdušný zámky z písku co se záhy rozplynou smaže je příliv Pomalu bloudím svojí zamotanou vnitřní krajinou a nikdy nedojdu k cíli A zatím Ještě se nepřevrátil svět Ještě ptáci spí pod peřím Ještě něčí srdce vrhá stín Ještě je hudba Ještě je hudba Ještě je tolik věcí k neuvěření… Snažím se vrátit zpátky všechny svoje mosty spálený nahou dlaní Na svojí cestě jako dítě hledám tajný znamení v kulisách zdání Někdy se město mění v jedovatá ústa plná lží pod maskou smíchu Bohové zuby cení noční můry do snů naráží a slova vadnou v tichu
ZIMNÍ NEBE 2010
Až mi dojde dech Zavři oči, bude tma pak přijde samota dívka, co opustí tě poslední Každej je v srdci sám ať básník nebo klaun a všechno, všechno je jen míjení Zavři oči, bude tma pak přijde samota ta věrná běhna, která nezradí Každej má padlý sny co v srdci krvácí za nima musíš jít až do konce svejch dní Až jednou umřu láskou až mi dojde dech snad se sejdem aspoň v jinejch životech Až mi zajde měsíc až mi shoří svět snad se najdem aspoň za sto tisíc let Zavři oči, bude tma pak přijde samota dívka, co opustí tě poslední Každej je v srdci sám ať básník nebo klaun a všechno, všechno je jen míjení…
Něžná je noc Dvě tváře skrýváš pod maskou jednu tu něžnou a druhou zlou strašně zlou Dvě srdce nosíš pod kůží jedno ještě doutná, druhý už nehoří Dvě slova ti zbývaj v týhle hře to první je Miluj, druhý Zabij mě Zabij mě Něžná je noc když město spí a život je vášeň která zabíjí Dlouhá je noc noc kouzelná a život je láska láska smrtelná Dvě poslední růže v tvý zahradě tu živou dáš sobě, tu mrtvou mně mrtvou mně Dvě smutný cesty náš příběh má po jedný jdem spolu, druhou každej sám Dvě slova ti zbývaj v týhle hře to první je Miluj, druhý Zabij mě Zabij mě
Zimní nebe Každej jednou dojde až na konec cesty Pod zimním nebem stojí a přemlouvá hvězdy Vemte mě s sebou do světa zmrzlýho štěstí Vemte mě s sebou! volá do noci… Každýmu jednou skončí nějakej příběh Pod zimním nebem se loučí a čeká co přijde Vemte mě s sebou chci vám umřít na bílých křídlech Vemte mě s sebou! volá do noci…
Silný víno Dejte mi pít silný víno protože já tu nebudu dlouho Silný víno, silný víno to nejsilnější ještě silnější než život! Nechci znát věci, co přijdou protože já tu nebudu dlouho Silný víno, silný víno to nejsilnější ještě silnější než život! Vlastní vinou vlastní vinou dnes večer umřu touhou vesmírnou Dejte mi pít silný víno chci se nadechnout a plout životem pod hladinou… Tak najednou tak najednou dopiju, půjdu už mě nenajdou Jen dopít láhev bezednou a pak se nadechnout a plout životem pod hladinou…
Můj vesmír Moc daleko daleko jsem od lidí Za čelem mám svou zem svoje světy podivný Mám svůj vesmír v něm světy kradený vlastní vesmír vlastní hvězdy padlý sny Noci jsou holky mý piju víno krvavý Kde končí tenhle svět začíná mý království Mám svůj vesmír…
