ČASOPIS KUŘIMSKÉ FARNOSTI ČÍSLO 1/2011 ROČNÍK VI.
Na začátku postní doby se zamýšlíme, jak ji plně prožít. Snad nás napadnou různé sebezápory, ale uvědomme si, že i sebezápor tělesný musí být veden touhou přiblížit se Kristu, s touhou po větší lásce a odevzdanosti našemu Pánu. Tady si můžeme uvědomit důležitost pravého úmyslu. Když něco dělám, není důležité jen „jak?“ , ale také „proč?“. Úmysl může pokazit to, o co se snažíme, a zase díky úmyslu se i malé věci mohou proměnit ve velký skutek před Bohem. Obnovovat dobrý úmysl značí znovu se rozhodovat, že to, co dělám, chci dělat jako službu Bohu, z lásky k Němu a k lidem. „Láska je chtít dobro pro toho, koho mám rád“, definuje lásku sv. Tomáš Akvinský; Bůh se dívá do našeho nitra, proto se nelze soustředit jenom navenek a nedbat na náš vnitřní postoj. Některé věci, co dělám, se mohou zdát velké a záslužné, ale často je tam přimísena touha po naší lidské slávě a pochvale. Jsou takové skutky velké i před Bohem? Písmo říká: vzali svou odplatu. A právě úmysl, že mně především záleží na oslavě Boží a dobru, které dělám pro bližního, dává mému skutku tu pravou a věčnou hodnotu. Úmysly je nutné pročišťovat, to znamená zbavovat je i naší skryté ziskuchtivosti, touze po tom ukázat se, touze po chvále. Jsou vždy naše úmysly ryzí? Často musíme přiznat, že ne vždy úmysly jsou prosté naši sebelásky. Je vlastně zřejmě celoživotní úsilí pročišťovat svoje úmysly, to znamená stále se zaměřovat „proč to dělám, a co tím především sleduji“. Častěji před tím, co děláme, se krátce zamyslet, abychom to naplnili vůlí chválit a oslavit Pána a láskou k těm, pro které to děláme. Zvláště se doporučuje uvědomit si dobrý úmysl hned ráno, a také před každou větší prací. Zvláště nezapomenout na obnovení tohoto dobrého úmyslu před nepříjemnou
NOC KOSTELŮ "Připomínám si noc co noc jak jsem na struny hrával, v srdci přemítám a duch můj hloubá." Ž 77,7
27. května V České republice, na Slovensku, v Rakousku. A letos také poprvé i
v Kuřimi. Čtěte na straně 9 v tomto čísle Petrklíče. Organizátoři Noci kostelů v Kuřimi hledají s Petrklíčem všechny, kdo jsou ochotni zapojit se do příprav. Přihlaste se, prosíme, u paní Radky Sedmíkové.
Buďte-buďme při tom!
STRANA 2
nebo těžkou prací, a také před tím, když se mám něco velice daří. Vždyť to není jen naše zásluha, takže bychom tento úspěch neměli připisovat jen sobě a zapomenout na toho, od něhož pochází vše dobré. Je také dobré, abychom se v těchto dnech zamysleli, jak plněji nacházet vůli Boží. Projevíš-li ochotu hledat odpověď na to, co od Tebe Bůh žádá, je známka, že nehledáš vůli svou, ale že se snažíš poznat, co si od tebe Bůh přeje. Důležitá zásada je, že v hledání vůle Boží jsou pro člověka dvě roviny, které můžeme interpretovat do dvou otázek: Jaký mám být? a Co mám dělat?, tedy otázky bytí a konání. Vůle Boží v rovině bytí může být formulována asi takto: Být dobrý, pravdivý, láskyplný, milosrdný, mít synovský vztah k Bohu. Ale i konání je důležité, pomáhá nám růst duchovně i lidsky skrze naše konkrétní skutky. Jimi se má prověřit hloubka a pravdivost naší víry, naděje a lásky. Nejsem zde sám pro sebe, jsem povolán spolupracovat na výstavbě a spáse světa. I moje dary, přednosti a zájmy mi ukazují, co asi ode mě Bůh žádá. Jsem-li ženatý nebo vdaná, je jistě priorita života péče a starost o rodinu, růst našeho manželského vztahu. Jsem-li svobodný nebo svobodná – ať denně prosím o to, abych poznal to své poslání, které Bůh pro mne stanovil; a abych si byl vědom svých schopností a darů, které také ukazují vůli Boží pro můj další život. Bůh každého z nás nějak oslovuje – abych se nechal oslovit, i když někdy se nám může jevit Boží požadavek nad naše síly. Ale jestli mě Bůh k něčemu volá, dá mi k tomu i sílu, i když vidím, že vlastními silami situaci zřejmě nezvládnu. To víme z dějin, že Bůh volá častěji až k nadlidskému výkonu, ale tehdy pomůže našim lidským schopnostem – a když překročíme sami sebe, poznáváme, že Bůh nám dá vše, abychom jeho výzvu přijali a uskutečnili. To víme i z dějin starozákonního Izraele. Mojžíš se zpěčuje, když ho Hospodin posílá k faraónovi. Kdo jsem já, abych naléhal na faraóna. Necítí se k tomu povolán. Ale Hospodin ho ujišťuje, že půjde s ním a že mu dá vše, aby splnil tento úkol. Když člověk přijme oslovení Boží a překročí sám sebe, poznává, že Bůh je s ním a že se stáváme poslušným, ale i mocným nástrojem v rukou Božích. Myslím, že mnozí z nás prožili tuto nebo podobnou zkušenost. Slova Mojžíšovi: „Neboj se, já budu s tebou“ platí každému z nás. Bůh mě vede – prosme, abychom se nechali vést s důvěrou, že u Boha není nic nemožného. Prosme o víru a důvěru, abychom se plně mohli na něho spolehnout, neboť On je naše skála a tvrz. O tuto důvěru prosím a všem vyprošuji Váš farář Jiří Krpálek
Postní zamyšlení Ježíš při Poslední večeři řekl učedníkům: „Amen, pravím vám, jeden z vás mne zradí.“ Při každém zpytování svědomí, při rozhodování se, jak se zachovat v určitých situacích, bychom se měli ptát i my: Pane, jsem to já, kdo Tě v tomto momentě zrazuje? Dnes, na začátku doby postní, můžeme přemýšlet, čím nejčastěji Ježíše zrazujeme. Přemýšlejme, proč často upadáme do stejných chyb. Jejich neustálé opakování nás vede ke ztrátě milosti a Boží blízkosti. Nedejme se oklamat tím Zlým, on nás chce svést na cestu zla. V této době postní bojujme z celého srdce, abychom odolávali hříchu a otevřeli naplno svá srdce Bohu. Skrze svého Ducha nás On sám povzbuzuje k pokání, ke změně, k dobru. Hanka
STRANA 3
Rozhovor „Mám pocit, že v našem farním společenství je více lidí, kteří by čtenáře zaujali mnohem víc než moje osoba.“, začala své vyprávění paní Božena Pavelková, které je 82 let a působí velice vyrovnaně a elegantně.
Mohla byste nám na začátku postní doby přiblížit, jak se na toto období připravujete? Dělám si nejrůznější závazky, tedy duchovní a žel téměř vždy to dopadne tak, jako když si mnozí na Nový rok slibují, že do určitého data zhubnou o pár kilo. Jsem slaboch a každý rok v tuto dobu se to opakuje jako s těmi dietami, rozdíl je v tom, že mi nejde o figuru, ale o ducha – a to je fuška. Byla jste ve víře vychovávána odmala? Zřejmě jako moji vrstevníci jsem vyrůstala v katolické rodině. Prožila jsem nádherné dětství i mládí v Tuřanech díky mým rodičům a zřejmě pod ochranou Matky Boží v trní. S mým o rok mladším bratrem jsme chodili každou neděli a svátek na mši svatou a konali jsme náboženské „povinnosti“ ve formě např. každovečerních modliteb s rodiči a mojí milovanou babičkou. Mnohdy jsme dostávali neovladatelný záchvat smíchu, když jsme s bratrem po sobě pokukovali a dělali různé obličeje. Po té následoval lepanec od tatínka a konec naší společné modlitby. Myslím si, že i dnešní děcka nejdou s modlitbou do hloubky, odříkávají naučené. Ale je to takové semínko, které je zaseté a později může vzklíčit. Jaká byla další životní etapa? Po létech mě moji cestu zkřížil jeden študák Pavelka. Následovalo zamilování, svatba, děti Majka, Eva, Jitka,
přesídlení do Kuřimi, kde se narodil náš vytoužený chlapeček Jirka. Doufám, že díky našim vzorům jsou z dětí slušní lidé. S manželem jsme spolu více jak 60 let a měli by dávat nám oběma nějaké odměny. Našla jste si čas na víru? Byla by to jen banální výmluva, že můj duchovní život upadl díky starostem o děti a o rodinu nebo že mi chyběla podpora od partnera, na nikoho jiného to neshazuji, říkám jen má vina. Cítím to jako moje selhání, jako důsledek mojí chabé víry. Kdy jste se k víře vrátila? K víře jsem nalezla cestu po sametové revoluci, kterou považuji za zázrak, dar od Boha. Nejprve jsem v Brně šla na svoji životní zpověď, pak jsem začala chodit v Kuřimi do kostela. Tehdy zde sloužil páter Peša a na moji pravou cestu víry mě dovedl náš pan farář Krpálek. V té době jsem pozorovala, že se zhoršuje můj sluch. Svěřila jsem se panu farářovi a on mi nabídl zpovědi mimo zpovědnici, na faře. Teď, kdy mám bolavé nohy, a chůze mi dělá obtíže, přichází pan farář ke mně domu. Někdy se jen krátce zmínil o tom, že se v té a té knížce píše pěkně o tom, co mě zajímá, a tak mě přivedl k literatuře. Když mám nějaký problém a potřebuji dodat naději, otevřu knížku Anselma Grüna, knihy Tomáše Halíka čtu pořád dokola, pomáhají mi posilnit víru, špatnou náladu rozežene poezie Marka Váchy.
STRANA 4
Muselo být těžké vzdát se společných nedělních mší v kostele. Nakonec jsem zjistila, že můj handicap bolavé nohy a nedoslýchavost je pro mě požehnáním. Když nemohu poslouchat, tak čtu. Když mě moje nohy neposlouchají, tak se sluchátky poslouchám nedělní mše svaté na televizi Noe. Zajímavé kázání mají mladí kněží, mám oblíbeného Kodeta, Opatrného, Pacnera a jiné. Zažila jste okamžik, že jste cítila Boží přítomnost téměř na dosah ruky? Nemůžu říct, že bych zažila něco hlubokého, kdy by byl Pán Bůh nejblíž. Všechno šlo pomalu. V půli prosince loňského roku jsem si uvědomila, že se stala změna. Najednou mi nevadily určité věci, které mě dříve rozčilovaly, zlobila jsem se kvůli tomu na ostatní v rodině. Nerozuměla jsem si se synem, a teď mi nedělá problémy za ním přijít a říci mu, že ho mám ráda, a najednou to v rodině funguje a chováme se k sobě hezky. Přišla jsem na chuť životu a začal mě bavit.
Změnily se Vaše modlitby postupem času? Dříve jsem prosila, ale dnes Pánu Bohu jen děkuji a děkuji. Za všechno, co pro mě v životě připravil, děkuji zvláště za to, že dopustil moji téměř hluchotu, protože díky ní mi dal náš otec Jiří možnost zpovědí mimo zpovědnici. Děkuji Bohu také za to, co s sebou přináší stáří, a to není špacír mezi růžemi, ale mě ten život prostě baví. Těším se nejvíc ze všeho z dobrých mezilidských vtahů, raduji se z každé kytky, miluji zahradu, krásné jednoduché věci. Děkuji Pánu i za to, že často padám na ústa, tím mi dává sílu, abych se zase vzchopila. Co pro Vás znamená víra? Pro mě není víra jen odříkání modliteb, ale víra je způsob života, a o to usiluji. Chci, aby oběť, kterou pro nás Pán učinil, nevyšuměla jen kolem mě, chci být s Pánem tak, jako on je se mnou ve všem dobrém i ne příliš dobrém. Jsem velmi vděčná našemu panu faráři, že mi přináší Ježíše až domů a pomáhá objevovat tajemství víry, žel až v mém pokročilém věku. Ukázal mi tu správnou značku, po které jít v labyrintu světa a nezabloudit. Děkuji za rozhovor Dáša
STRANA 5
Představení prvokomunikantů Dětská mše je vždycky něčím výjimečná. Snad větším šumem všude kolem, snad množstvím zářících dětských očí... Tentokrát však, v poslední lednovou neděli, plápolalo o několik plamínků více než obvykle. Děti, které letos poprvé přistoupí k prvnímu svatému přijímání, byly při slavnosti Lucernaria představeny naší farnosti. Paní Lída svou příznačnou metaforou svíčky a prskavky rozsvítila atmosféru celé bohoslužby a zbytek svátečního dne. Za to jí patří náš veliký dík. Našim budoucím prvokomunikantům bych moc přála, aby šířili svoje světýlka pořád kolem sebe a mohli být skutečně „dobrými pastýři“. A nejen oni... Natalie
Svatojakubská cesta Autorkami této knihy s podtitulem Průvodce pro pěší poutníky a nejen pro ně jsou Miluše Válková a Zuzana Churanová. Průvodce provází čtenáře severním Španělskem na trase o délce bezmála 800 km francouzskou cestou z Roncesvalles až do Santiaga de Compostela. Autorky se netají nadšením, které v nich tato cesta vzbudila. Kdo se na pouť do Compostely vydá, určitě jim dá za pravdu, že se vymyká všem ostatním a stane se zážitkem na celý život. Vydávají se na ni lidé z celého světa všech věkových kategorií, věřící v Boha i nevěřící. A když se na ni jednou vydáte, nebude vám to stačit a její kouzlo vás bude znovu a znovu lákat zpět. Putování je v knize rozděleno do etap v rozmezí po 20 – 30 km. Je zde podrobně popsána trasa, její náročnost, krajina, historické památky, ale i příběhy vážící se k historii míst, kterými cesta prochází. Kniha je plná fotografií z cesty. Je zde také mnoho praktických informací o ubytování a cenách za ubytování, kvalitě ubytoven, jejich vybavení, provozní době, možnostech stravování,
možnostech doplnit zásoby potravin, možnostech výběrů z bankomatů. Tyto podrobné informace jsou uváděny nejen u hlavních cílů jednotlivých etap, ale také u každé vesničky, takže poutník si může trasu přizpůsobit dle svých možností a požadavků. Kniha je přehledná, velmi dobře graficky zpracovaná, s barevným odlišením jednotlivých etap. Nechybí zde ani stručný slovník základních španělských slovíček a frází. Zajímavé mohou být také odkazy na www stránky, nebo přehled další literatury vážící se k cestě. Možná si říkáte, že takové putování už pro vás není, ale i vám bych knihu doporučila k přečtení. Můžete na sebe nechat působit atmosféru cesty dýchající z fotografií a začíst se do příběhů z dávné historie Španělska. Nebo se přece jen nechat zlákat a přečíst si knihu celou a pomyslně se přidat k ostatním poutníkům a krok za krokem putovat španělskou krajinou až do cíle cesty k hrobu sv. Jakuba v Compostele. Jana
STRANA 6
Oteplení v rodném městě Ve svém rodném městě a současně i ve své nynější farnosti jsem si dlouho připadala jako v zimě. Tak kruté, že Rusům už zamrzla vodka a co hůř, když ji lížou, tak jim i jazyk přimrzává (narážka na stupně zimy, které se dají najít na internetu v mnoha variantách). Ne že by tu mrzlo, přece jen zeměpisná poloha kousek nad Brnem takto extrémní zimu dost vylučuje. Ale s mojí sníženou schopností oslovit jen tak člověka, kterého sice co týden (a někdy i častěji) potkávám, ale stejně o něm nevím nic krom toho, jakou nosí bundu, se prostě seznamuju dost mizerně. Takže dokud nedojde hora k Mohamedovi, tak tu prostě nikoho nepoznám. Ve farnosti, kde jsem žila na přechodnou dobu to bylo obráceně. Hory byly na pochodu pořád, kaplan mi při každé příležitosti představil někoho nového, no prostě celou farnost tak trochu znám i podle jmen. Byla jsem tam chvíli, ale doma jsem se tam cítila mnohem víc než tam, kde skutečně doma jsem. Často jsem říkala manželovi, že by mi bodlo, kdyby tu nastalo nějaké silné vrásnění, hory se pohnuly a oslovily mě. Hospodin ty moje nářky asi vzal jako modlitbu (byť jsem Mu nic neříkala, fakt jsem si stěžovala jen manželovi) a hodil mi lano. Po úspěchu letní výpravy mládežníků na vodu Pavel akčně vyhlásil hory. Lana jsem se chytila a společně s manželem a synem vyrazila na nejistou půdu pohybujících se hor. A nikdy bych neřekla, jak můžou být ty hory, které se vydají k Mohamedovi (tzn. ke mně, aby mě oslovily první) obohacující a krásné. Hned po vstupu do fary, kde jsme se ubytovali, se ke mě hrnula paní s hadrem v ruce. V první chvíli mi panika napovídala, že mě určitě tou utěrkou
hodlá přetáhnout. Ale chyba. Ona si jen utřela ruce, aby mohla pravici napřáhnout ke mně a rovnou se mi představit. Sláva, znám prvního člověk jménem! Vlastně druhého. Málem bych zapomněla, že už u auta se ke mě hlásil člověk, kterého jsem v té tmě horko těžko identifikovala a pak jsem si ho ještě spletla s jiným. No a pak už to šlo ráz naráz. Lenka (s hadrem) a její manžel Dan + jejich pět dětí, Standa (ten u auta) s Aničkou (ta u mě den před tím nakupovala) + dvě krásné holčičky, které se okamžitě chtěly kamarádit, Mirek s Evou a čtyři děti (včetně mimiška), Michal bez manželky (ale zato s částí ze svých mnoha dětí), Hanka, Jana, Markéta, Pavel a všichni ti, jejichž jména i podoby se mi zapsaly, ale rozepsat je by bylo na dlouho (tímto se jim omlouvám, že nejsou v titulcích jmenovitě, ale v Bibli byli taky ti "bezejmenní" nejdůležitější). Byla mi dána možnost zjistit, že ve farnosti, kde mi až donedávna byla zima, vládne vlastně příjemné pozdní jaro. Žádné horko šarvátek, ale hřejivé teplo lidí, kteří milují svoje rodiny, jsou pozorní a tolerantní ke svým životním partnerům, jsou vzorem pro své děti a tím i své okolí. Musím přiznat, že jako "služebně nejmladší" maminka jsem se měla za ten prodloužený víkend co a od koho učit. A teď, první neděli po návratu domů? Po cestě na mši u chodníku najednou zastavilo auto a Dan mě svezl, abych nemusela pěšky. Než jsem nasedla, tak nás předjela Eva s dětmi a vstup do kostela nebyl anonymní. Myslím, že se tu budu velmi ráda cítit „doma“. Jana Žufníčková
STRANA 7
Pololetní prázdniny se sněhem První březnový víkend měly děti školou povinné prodloužený o volný pátek jakožto pololetní prázdniny. Tato konstelace přímo vybízela využít ji jako společně strávený víkend s rodinami z naší farnosti. Je totiž skutečností, že mnoho rodin s malými dětmi do Kuřimi přesídlilo z různých koutů teprve před několika lety. Setkáváme se v kostele a po mši i před ním, některé maminky se potom potkávají krátce před školkami, školami a u dětských lékařů. Moc toho ale o sobě nevíme, žijeme si své vlastní životy a vykáme si! A to je v rámci jedné rodiny – byť té farní – poněkud podivná věc. Měli jsme velkou radost, že se nám podařilo nalézt vhodnou lokalitu v Jeseníkách a zamluvit už začátkem listopadu vhodný objekt k invazi. Ještě větší radost jsme měli, že kapacita objektu v počtu 45 lůžek byla asi do deseti dnů obsazena rodinami zájemců. S Sobotíně jsme se sjeli s odpovídajícími zimními doplňky a výbavou v hojném počtu. Scházely nám ale bohužel dvě a půl rodiny bojující namísto se sněhovými přeháňkami doma s chřipkou. V Sobotíně a na okolních lyžařských svazích jsme strávili báječný víkend, po večerech si popovídali, děti se vyřádily a prožily společně hodně radosti. A my už přemýšlíme, kde seženeme vhodný objekt na příští farní akci. Už dnes je ale zřejmé, že se budeme muset podívat po něčem výrazně větším. Pro návrhy jsme otevřeni. Mirek
Chatrč Knížka i pro ty nejtěžší chvíle Lákalo by vás přečíst si bestseller od kazatele z amerického kontinentu? Mě osobně vůbec ne. Mám totiž pocit, že je občas vidět snaha importovat do naší kultury některé prvky jiných kultur, které v našem prostředí nemají svoji tradici a působí velmi pochybně. A nemusí jít jen o Dědu Mráze, Santa Klause či Halloween. Na druhou stranu se ale domnívám, že i zde je třeba rozlišovat a oddělovat „zrno od plev“. Rozhodně není špatné všechno, co je například německé jen proto, že je to německé. Není špatné vše americké – či kanadské jen proto, že je to z Ameriky. Ke knížce Chatrč jsem naštěstí přistupoval bez jakýchkoliv předsudků. Netušil jsem, že se krátce po svém vydání v originále stala bestsellerem, a netušil jsem, kdo ji napsal. Kamarád, který mi knihu doporučil, velmi moudře neprozradil prakticky nic ani z jejího obsahu ani z toho, jaký dojem zanechala kniha v něm. Jen ji prostě doporučil. Já sám tuto jeho moudrost následovat
neumím a se čtenáři Petrklíče se o svoje dojmy podělím. Už jsem se nakonec podělil s pěti či šesti známými, kterým jsem knihu věnoval v prosinci pod stromeček (každému jeho vlastní, pochopitelně). Vynasnažím se ale vám prozradit z obsahu knihy co nejméně. Rád bych se nejdříve podělil o svoje pocity z formy knihy, poté až z jejího obsahu. Obsah je zajisté vždy na prvním místě, pokud je ale forma sdělení špatná, vede to často k nepochopení samého obsahu. Kdyby kazatel používal pro nás nepřijatelné či nepochopitelné obrazy, anebo divoce přeskakoval mezi myšlenkami, zůstal by obsah jeho sdělení pro mnohé nepřístupný. William Paul Young, autor knihy, vystudoval v Portlandu teologii a má se svou ženou Kim šest dětí. Sepsal příběh o svém příteli Mackovi jako dárek pro svoji rodinu a zprvu vůbec neuvažoval, že jej vydá jako knihu. Přátelé jej však přesvědčili, pomohli mu text dopracovat a
STRANA 8
knihu vydat. Společně hledali způsob, jak fiktivnímu příběhu Macka dodat důvěryhodnost skutečnosti a také hodně čerpali ze svých vlastních životů. Jak oni sami prožívali svá životní utrpení a jak v nich vnímali přítomnost a pomoc Boha. Je zřejmé, že se jejich nekatolické vnímání Božího působení bude od toho katolického v něčem lišit. Určitě ale ne v tom nejdůležitějším. „Pro mě jsou důležité dvě věci“, říká Paul Young: „Bůh je a Bůh působí v mém životě. To je pro mne to nejpodstatnější.“ Chatrč se stala velmi rychle bestsellerem, přestože její prodej nedoprovázela žádná kampaň. propagační Prvních patnáct kopií příběhu rozdaných jako dárky v rodině v roce 2005 se po prvním knižním vydání v roce 2007 rozrostlo na dnešních neuvěřitelných téměř patnáct milionů výtisků! Autor sám o díle říká: „Já sám nejsem žádný spisovatel. Investovali jsme do prvních výtisků knihy s přáteli naše rodinné peníze. První výtisky knihy jsme dovezli do naší garáže a vůbec jsme netušili, co bude následovat. Následovalo ale něco, co nikdo z nás neočekával. Šlo to všechno pak úplně mimo nás, mimo naše představy. Ten zájem o knihu a o její příběh je Boží věc, nikoliv moje.“ Příběh Macka je sepsán velmi čtivou formou a Chatrč se čte doslova „jedním dechem“. Forma podání příběhu je také dobře přenositelná i do Evropy a věřím, že i na jiné kontinenty. Autor dává vyniknout tomu důležitému, co je nosné pro všechny kultury a neomezuje sdílnost tohoto díla kulturou a reáliemi severní
Ameriky. Kompliment patří také překladatelce Šárce Kadlecové, která skvělý a tvůrčím překladem nedovolila proniknout cizorodým prvkům do verze české. W. P. Young, sympaťák a docela „obyčejnej chlap“ má způsobem svého vystupování velmi daleko ke světovým zbohatlým spisovatelům či mediálním hvězdám. Jeho vystupování působí stejně prostě, inteligentně a přesvědčivě jako jeho dílo. V pořadu „The 700 Club“ satelitní křesťanské televize CBN v roce 2008 se ho moderátorka táže: „Život je velmi pestrý a nádherný, ale nabízí také hodně zklamání, bolesti a ztrát. Proč lidé někdy ztrácejí hlubokou důvěru v Boží dobrotu?“ W.P. Young reaguje: „Samozřejmě je hodně bolesti a utrpení v našich životech, je hodně lidí s velkým smutkem. A Boží věci se stávají velmi důležitými, ale nepochopenými. Část tohoto problému je bohužel, ať už záměrně či neúmyslně, ve špatné teologii, která vytvořila představu Boha, který nějakým způsobem vlastně není ani na naší straně. Dokonce i pro nás věřící je Bůh často tím, kdo se na nás neustále zlobí. Anebo přinejmenším tím, kdo nás posuzuje pouze podle našich výkonů. Ale podle těchto představ rozhodně není Bůh tím, kdo by byl ochoten a schopen vstoupit do naší bolesti, do našeho utrpení. Možná snad ještě Ježíš, to si dovedeme představit, ale ne Bůh. Ten je někde mimo, oddělený od naší bolesti. A já jsem toužil po tom v této knize toto rozdělení překlenout, propojit a říct: Víte co, On není takový, On je na naší straně.“
STRANA 9
Příběhu Macka, hlavního aktéra knihy, porozumí každý. A obzvláště ten, kdo sám v životě prošel anebo prochází těžkými zkouškami. Naše víra a naše náboženství jsou vírou a náboženstvím radosti. Nejsou světem iluzí, ale připravují nás i na to, že k životu patří těžké zkoušky. Učí nás, jak těmito zkouškami procházet, jak je naplnit a jak jim dát smysl. Učí nás to i posilováním důvěry v Hospodina, který nás v těchto zkouškách neopouští, který nás doprovází všude. Učí nás jistotě, že i když se zatouláme, Pán „zanechá celé stádo a vydá se nás hledat“. Při té skutečné zkoušce ale někdy zjišťujeme, že nám celá tato příprava a vědomosti nepomáhají tak, jak bychom si přáli a veškeré dobře míněné připomínání velikosti a milosrdenství Božího z úst našich přátel a známých nám připadá povrchní a marné. Spíš nás zlobí, než aby nás utěšovalo. V situacích a v životních obdobích, kdy jsme na dně, kdy ležíme pod balvanem trápení a nejistot, se kterým nemůžeme hnout, si možná sami zavíráme cestu k Pánu. A to jen tím, že prostě nevěříme, že On o nás stojí i teď a tady. V naší nejistotě a zoufalství. Nedokážeme vidět naději, ke které nás Kristus vede především. Chatrč je kniha o naději. Je to působivá výpověď o tom, že o nás Bůh stojí i v našem trápení. Je to kniha o tom, že máme najít odvahu pozvat našeho
Pána do své bolesti. Až na samé dno. Protože on touží setkat se s námi tam, kde právě jsme. Zve nás k setkání na dně našeho trápení, protože jedině tam můžeme spolu s ním najít naději a dát smysl tomu, co prožíváme. Mack prožil kruté dětství a když po mnoha letech hledání a bloudění zakotvil ve své nové rodině, byl šťastný. Byl šťastný až do okamžiku, kdy osud znovu velmi dramaticky zasahuje do jeho života. Mack ztrácí smysl svého života a neexistuje pro něj nic, z čeho by se dokázal radovat. Jednoho rána však obdrží pozvánku. Pozvánku ne tak ledajakou. Sám Bůh jej zve k setkání. Proč však Bůh volí k tomuto setkání s Mackem místo jeho největší bolesti? Proč se má Mack s Bohem setkat v opuštěné horské chatrči, která je v jeho mysli připomínkou a symbolem té nejbolestivější ztráty, která Mackovi zničila jeho život? Dále už prozradím pouze to, že se Mack po váhání a vnitřním boji rozhodne. Přijme Boží pozvání a vydá se na dalekou cestu na dno své bolesti. Setká se s Bohem? Knihu Chatrč vydala Euromedia Group, k.s. – Knižní klub v roce 2009. Originál „The Shack“ vyšel v Los Angeles v roce 2007. Mirek
Noc kostelů poprvé i v Kuřimi Možná jste už zaslechli, že se naše farnost letos poprvé účastní akce Noc kostelů, která se skuteční v pátek 27. 5. 2011 od 17:50 zhruba do půlnoci. Dovolte stručnou informaci pro ty z Vás, kteří nevíte, o co jde. Co to je noc kostelů? Noc kostelů je ekumenická, kulturně-společenská akce. Návštěvníkům nabízí zdarma nevšední kulturní zážitek – alternativní program na večer pro všechny věkové skupiny. Cílem Noci kostelů je: • vzbudit u veřejnosti zájem o historické památky a kostely v regionu a seznámit ji s jejich společenským a kulturním významem
STRANA 10
•
přístupným a zábavným způsobem informovat návštěvníky o historické a umělecké hodnotě sakrálních staveb v regionu • informovat veřejnost o roli kostela a farního společenství v rámci společnosti a o jejím historickém vývoji, přiblížit návštěvníkům úlohu křesťanství v dnešní společnosti. Nabídka zorganizovat Noc kostelů přišla do Brna před dvěma lety z Rakouska a postupně se do této akce zapojují nejen velká města, ale i malé obce v celé České republice. V minulém roce bylo ve 418 otevřených kostelech v České republice zaznamenáno více než 250 000 návštěvnických vstupů. Akce vzbudila mimořádný ohlas všude tam, kde se konala. Letos se do této akce zapojují kostely v Rakousku, Německu, v České republice, na Slovensku a v Nizozemí. Noc kostelů je propojena jednotným vizuálním stylem a termínem. Úkol zajistit koordinaci Noci kostelů přijalo biskupství. V součinnosti se zapojenými křesťanskými společenstvími zajišťuje společnou propagaci akce a vzájemnou návaznost jednotlivých programů. Noc kostelů poprvé v Kuřimi Pořádání Noci kostelů znamená pro nás možnost představit naši farnost i těm, kteří do kostela běžně nechodí, seznámit návštěvníky s historií našeho kostela, poznat výzdobu a bohoslužebné předměty a oděvy a také se kulturně obohatit. Na přípravě první noci kostelů v Kuřimi jsme již začali intenzivně pracovat. Kontaktovali jsme brněnské biskupství a na základě informací, které jsme získali, jsme se do Noci kostelů 2011 přihlásili. Biskupství, které celou akci koordinuje, nám sice poskytne základní materiální podporu ve formě části propagačních materiálů, ale ostatní propagační materiály a náklady nutné na realizaci akce si budeme muset zajistit sami. Podali jsme 2 žádosti o dotace (o fin. příspěvek z Programu finanční podpory kulturní, sportovní a spolkové činnosti města Kuřim – tato dotace nám byla přislíbena; a o dotaci z JM kraje – zde výsledek zatím nevíme). Měli jsme první koordinační schůzku se sborem Československé církve husitské, kteří se s námi v Kuřimi také do akce zapojí, a společně jsme požádali pana starostu města o záštitu nad Nocí kostelů 2011. Vytvořili jsme základní body programu, které je nutné nyní rozpracovat a ukotvit. Noc kostelů začne v Kuřimi, stejně jako všude, kde se akce koná, přesně v 17.50 vyzváněním kostelních zvonů. Kostel sv. Maří Magdalény se poté otevře široké veřejnosti. Návštěvníci si budou moci zdarma poslechnout koncert duchovní hudby, zúčastnit se komentovaných prohlídek, prohlédnout si zblízka varhany, liturgické předměty a oděvy, podívat se do věže kostela, formou hry poznat bohoslužebné předměty. Zapojte se prosím i Vy Jistě chápete, že není v silách tří lidí připravit tak velkou akci bez pomoci Vás ostatních. Nechceme Vás nutit, ani přemlouvat. Prosíme Vás o dobrovolnou pomoc. Budeme potřebovat pomoc několika desítek lidí, jak během přípravy, tak při vlastní realizaci. Protože nechceme nechávat vše na poslední chvíli, obracíme se na Vás už nyní. Jedině tak můžeme mít z této pastorační práce radost všichni. V průběhu měsíce dubna vypracujeme seznam „služeb a prací“, které budou potřeba pro přípravu akce a také na zajištění jejího průběhu v den „D“. Tento seznam bude k dispozici v kostele a bude na Vás, abyste si podle vlastních schopností a možností vybrali takovou službu, která Vám sedne a bude Vás bavit. Nemusíte se obávat velké časové zátěže, při dostatečném počtu pomocníků půjde řádově o hodiny. Na závěr bychom vás všechny rádi požádali o podporu celé akce prostřednictvím modlitby. Děkujeme Vám za pochopení a pomoc. Organizační tým Noci kostelů v Kuřimi
STRANA 11
Kulturně-duchovní dění 22. 03. 2011 Symboly a tradice – islám, přednáška Začátek v 17:30 – Petrov 2, Brno 27. 03. 2011 Divadlo jednoho herce - Miroslav Gabriel Částek: Plody zla autora Petra Piťhy Začátek v 19:00 - v kostele sv.Maří Magdalény v Kuřimi. 16. 04. 2011 Diecézní setkání mládeže s otcem biskupem Čekají vás skupinky, katecheze otce biskupa, poselství Benedikta XVI., mše svatá. Začátek v 08:30 - v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně 17. 04. 2011 – 01. 05. 2011 Velikonoční festival duchovní hudby Brno Koncerty českých i zahraničních umělců proběhnou v katedrále Petra a Pavla, v chrámu sv. Janů a ve starobrněnské bazilice. Více na www.mhf-brno.cz 26. 04. 2011 Drahé kameny v biblické symbolice, přednáška Začátek v 17:00 – Petrov 2, Brno 27. 04. 2011 Hudební jaro Zdeňka Pololáníka – Velikonoční koncert představí Pěvecký sbor Lumír vedený Lukášem Kozubíkem. Uvede i skladby Zdeňka Pololáníka, například jeho liturgickou mši. Vystoupení doplní František Šmíd na varhany a Jiří Bělík na hoboj. Začátek v 19:30 – kostel sv. Václava, Tišnov 10. 05. 2011 Biblická škola a její jedinečný plod Jeruzalémská bible, přednáška Začátek v 17:00 – Petrov 2, Brno 18. 05. 2011 Hudební jaro Zdeňka Pololáníka- Májový koncert V písňovém recitálu se představí sólistka opery Slezského divadla v Opavě Olga Procházková za doprovodu klavíristy Františka Šmída. Začátek v 19:30 – velký sál MěKS, Tišnov 21. 05. 2011 Děkanátní setkání mládeže Na programu bude přednáška P. Marka Orko Váchy, hra v exteriéru, mše v kapli Matky Boží na Veveří i zahradní slavnost. Od 09:00 – na faře ve Veverské Bitýšce. 27. 05. 2011 Noc kostelů Začátek v 17:50 – v kostele sv. Maří Magdalény v Kuřimi
STRANA 12
V době postní se připravujeme ke svátosti smíření zvlášť pečlivě. Kdo ale zpytuje svědomí každý den, má práci jednodušší. Když se ale zamýšlíme nad uplynulým dnem, nesmíme vzpomínat jen na to, co jsme pokazili, ale také se radovat z toho, co se nám povedlo udělat dobře a máme se také zamyslet nad tím, co můžeme druhý den ____________ (dokončení v tajence). Podle čísel dosaď do luštěnky správně slova a tajenku přečti ve vyznačených políčkách ve směru šipky.
Pro vnitřní potřebu vydává farnost v Kuřimi Uzávěrka příštího čísla je 8. 5. 2011 Redakční rada: Kateřina Šťastná, Hana Prokopová, Radka Sedmíková, Jana Kolaříková, Dáša Montágová, Petr Prokop, Dan Planer, Mirek Strašák. Příspěvky zasílejte, prosím, na e-mail:
[email protected], nebo dejte do schránky vzadu v kostele Časopis Petrklíč je také zveřejňován na internetových stránkách: www.farakurim.cz
