Nobelovské ocenění pro Evropskou unii. Jak se správně párovat? Nobelisté poradí. Glosa: Létám jako motýl, bodám jako vč.. OSA

Terra Libera V

âasopis hlásící se k tradici LAISSEZ FAIRE

říjen–listopad 2012 / ročník 13

Jak se správně párovat? Nobelisté poradí

Nobelovské ocenění pro Evropskou unii

Tomáš Mlčoch

Ivo Strejček ml.

životě se setkáváme s mnoha situacemi, kdy je potřeba správně přiřadit či spárovat subjekty (angl. match) při neexistenci možnosti využití cenového mechanismu. Ať už jde o potenciální partnery pro manželství, zaměstnavatele a uchazeče o práci, studenty a školy, které jim budou nejvíce vyhovovat, nebo dárce a nemocného při hledání vhodného orgánu pro transplantaci. Přesně tímto se zabývali letošní laureáti Nobelovy ceny za ekonomii Lloyd Shapley a Elvin Roth. První teoretickou práci na toto téma v roce 1962 napsal právě Shapley se svým kolegou Galem.1 Následně byla jejich myšlenka rozvinuta a zdokonalena Rothem v roce 1984,2 kterému se povedlo ji aplikovat i na další praktické problémy.3

Letošním laureátem Nobelovy ceny za mír se stala Evropská unie. Bylo by sice hezké svést veškeré zásluhy na jednu organizaci, ale realita je vždy složitější. Chceme-li totiž vyjmenovat faktory, které období míru v západní Evropě napomohly, nesmíme se omezovat pouze na vývoj smluvní integrace, která byla předkem dnešní EU (a to navíc ještě v jiných formách, jiných smluvních rámcích a s jinou intenzitou „těsnosti“ spolku členských států). Komentátoři a nadšení podporovatelé udělení Nobelovy ceny pro EU opomínají mnohem podstatnější historický kontext, ve kterém žil evropský prostor během druhé poloviny XX. století.

Dvoustranné párování Přiřazovací mechanismus funguje následovně. Na trhu existují typově dvě skupiny subjektů - jeden, který navrhuje (muž navrhuje ženě schůzku) a druhý který přijímá návrh (žena, která přijme nebo odmítne). Každý ze subjektů má seřazené své možnosti od nejlepší (nejpreferovanější) po nejhorší. Proces výběru začíná, když muži navrhují schůzku jejich nejpreferovanějším ženám (pravděpodobně ne všem). Ty v reakci na poskytnutou nabídku přijímají ze svého pohledu nejlepší muže a zbytek odmítají. Pokud jsou muži odmítnuti, navrhují schůzku svým druhým nejlepším protějškům a tyto ženy se opět rozhodují. Takto proces pokračuje, dokud žádný muž již nechce udělat další návrh; když má každá žena svého nápadníka, proces se je u svého konce. Gale se Shaplem matematicky dokázali, že tento mechanismus vede k optimálnímu a stabilnímu párování (nejen mezi partnery). Zajímavostí tohoto mechanismu je skutečnost, že být navrhovatelem je výhodnější než příjemcem. Preference navrhovatele se totiž mohou lišit od seřazených preferencí příjemců. Toto se ukázalo být klíčové zejména při výběru mediků-stážistů na příslušná místa do nemocnic v USA. Po dlouhá léta docházelo k nesouladu mezi tím, kam stážisté chtěli (např. kvůli partnerovi či rodině) a kam byli nakonec přiřazeni. Avšak při změně mechanismu, kdy stážisté navrhovali, kam by chtěli jít, úspěšnost celého systému se dramaticky zvýšila. Kvůli tomu se do něj začali následně hlásit i stážisté, kteří o program stáží dříve neměli zájem. Stejný systém se rovněž začal používat při výběru středních škol studenty (z důvodů výhodnosti navrhují studenti) a setkal se s rapidním nárůstem správných přiřazení a s vyšší spokojeností s přiřazenou školou, ať už díky lepšímu umístění či vyšší kvalitě školy.

Obchod a spolupráce Důsledky Versaillského míru byly pro politické mocnosti, které formovaly po 2. sv. válce novou Evropu, dostatečným odstrašujícím příkladem, aby i navzdory tradiční francouzské snaze o potupu Německa vykročily jiným směrem – směrem hospodářské spolupráce, která však měla z počátku pramálo společného s dnešní Evropskou unií. Evropa se nejprve začala integrovat hospodářsky – začala vznikat zóna volného obchodu nejprve pro některé komodity, ale časem se rozšířila do mnohem komplexnější spolupráce mezi více zeměmi. Odpadaly celní bariéry, obchod v Evropě se začal uvolňovat. To bylo nesmírné (pokračování na straně 2)

Glosa: Létám jako motýl, bodám jako vč.. OSA Aleš Rod

Jednostranné párování V neposlední řadě, tento mechanismus zachraňuje životy při transplantacích ledvin. Jelikož při transplantaci ledvin není možné využít cenového mechanismu, může si pacient sehnat jen a pouze dobrovolného dárce, často člena rodiny nebo blízkého přítele. Pokud však v tomto okruhu nemůže najít vhodného dárce (např. z důvodů jiné krevní skupiny), je pacient odkázán na dialýzu. Nicméně Roth s kolegy4 zdokonalili tento Shapleyem již dříve vytvořený tzv. jednostranný párovací model (one-sided matching model),5 a následně poukázali, že model do velké míry tento problém řeší.6 Jak? Představme si jednoduchý příklad. Pacient A má svého nevyhovujícího dárce A´, zároveň pacient

Pod rouškou korupčních skandálů, kterých si užíváme víc, než je zdrávo, ale méně, než bychom čekali, vládních krizí, jež už ani nikdo nepočítá, protože v podstatě nekončí, a zásadních informací z českého showbyzbysu (sorry: žádná vtipná průpovídka mě nenapadá) nám v České republice bobtná několik zajímavých úkazů. Dovolím si jeden z nich přímo pojmenovat – Ochranný svaz autorský. Občanské sdružení s ročními náklady převyšujícími 150 milionů Kč, které zastupuje zájmy nositelů hudebních práv a vyplácí jim odměny za vymožené a inkasované poplatky (v r. 2011 vyplaceno cca 513 mil. Kč), to v poslední době začíná „slušně“ rozjíždět. OSA naposledy prostřednictvím svého předsedy informoval, že se chce zaměřit na aktivní a systematický výběr peníze za poslech rádií v kancelářích velkých firem, a to i retrospektivně. Ponechme stranou otazníky typu, jaký je rozdíl mezi velkou firmou a malou firmou nebo jak to chce OSA dělat, a vězme, že hlavní motivací k tomuto činu má být úvaha právníka Ivo Telece PF MU, který tvrdí, že na rádiových přijímačích firmy vydělávají. Jejich zaměstnanci jsou prý více šťastní, více pracují a firmy více vydělávají. „Je třeba sledovat

(pokračování na straně 2)

(pokračování na straně 3)

Jak se správně párovat? Nobelisté poradí (pokračování ze strany 1)

B má svého nevyhovujícího dárce B´. Avšak pro pacienta A je vhodný dárce B´ a pro B je vhodný A´. Při existenci vzájemné informovanosti se pacienti A a B mohou dohodnout, že ledvinu dostanou od dárce druhého pacienta a tím budou zachráněni. Protože jsou ale informace nákladné a roztroušené na trhu, takovéto párování a vzájemné dohody jsou téměř nepřekročitelný problém. Roth a Shapley právě tento deficit informací vyřešili pomocí matematického algoritmu, který dokáže přiřazovat správné subjekty k sobě. Systém je samozřejmě v realitě mnohem kom-

plexnější – jsou do něho jsou zařazeny desetitisíce subjektů, ale přesto dochází v clearingovém centru ke spárování (často řetězově přes mnoho subjektů, např. v USA proběhla vzájemná výměna 30 ledvin najednou)7 a tedy k zachraňování mnoha životů každým rokem.

Závěr Ačkoliv se tyto mechanismy mohou jevit na první pohled jednoduše, jejich vývoj, správné nastavení a aplikace v praxi jednoduché jistě nejsou. Jednou z nesporných výhod podob-

ných mechanismů je jejich přímé využití v běžném životě. Tím poukazují na prospěšnost a využitelnost ekonomie, čímž vyvrací časté argumenty o přílišné teoretičnosti této vědy. Podobné přínosy tak mohou motivovat uchazeče ke studiu a těm studujícím dodávají sílu, že to co dělají, není zbytečné. Letošní Nobelisté Roth a Shapley jsou toho důkazem.

Tomáš Mlčoch ([email protected]) je student NF VŠE a spolupracovník Liberálního institutu

Gale, D. and L.,S. Shapley. „College admissions and the stability of marriage.“ American Mathematical Monthly 69(1962): 9-15. Roth, A.,E. „The evolution of the labor market for medical interns and residents: A case study in game theory.“ Journal of Political Economy 92(1984): 991-1016. 3 Původně se tento mechanismus používal pouze při párování mediků-stážistů do různých nemocnic. 4 Roth, A.,E. and Postlewaite, A. „Weak versus strong domination in a market with indivisible goods.“ Journal of Mathematical Economics 4(1977): 131-137. 5 Shapley, L.S. and H. Scarf. „On cores and indivisibility.“ Journal of Mathematical Economics 1(1974): 23-37. 6 Roth, A.E., T. Sönmez and M.U. Ünver. „Kidney exchange.“ Quarterly Journal of Economics 119(2004): 457-88. 7 http://www.nytimes.com/2012/02/19/health/lives-forever-linked-through-kidney-transplant-chain-124.html?pagewanted=all [dostupné k 23. Listopadu 2012]. 1 2

Nobelovské ocenění pro Evropskou unii (pokračování ze strany 1)

pozitivum a obrovská výhoda oproti situaci po I. sv. válce, protože kde je obchod, tam nemusí být válka. Jak Německo, tak Francie – i přes své historické animosity, které mimochodem přetrvávají až do současnosti – zjistily, že je dobré hospodářsky spolupracovat. V trhu je potřeba hledat jeden z významných faktorů, proč Evropa poměrně záhy překonala hořkosti II. sv. války. Nesmíme ale zapomínat, že tato integrace byla diametrálně odlišná od integrace, kterou zažíváme nyní.

Americká přítomnost a železná opona Z mediální debaty o Nobelově ceně za mír zcela vypadla vojenská a hospodářská přítomnost USA v západní Evropě. Je pravda, že „evropský projekt“ byl od začátku některými konstruován jako de gaullovská protiváha USA a tak je vnímán i současnými médii, které se byť je zmínění faktoru „USA“ děsí jako čert kříže. Přece ale právě velkorysý Marshallův plán dal zničené Evropě po II. světové válce prostor se nadýchnout a nakročit k hospodářskému rozvoji. Na území Německa byly – a stále jsou – americké vojenské základny, které garantovaly jak vnitřní bezpečnost mezi státy západní Evropy, tak ochranu před možným vpádem vojsk zemí Varšavské smlouvy. Západní okupační zóny v Německu a Rakousku nebyly – na rozdíl od východních – vypleněny a jejich obyvatelé se mohli pustit do jejich přestavby ve svobodné společnosti. Tím se dostávám k možná nejparadoxnějšímu tvrzení. Nobelovu cenu za mír mohla totiž klidně dostat „železná opona“ a Varšavská do-

hoda. Západní Evropa totiž získala nepřítele mimo ni, který disponoval obrovskou silou a byl „na dostřel“. V případě, že by vývoj na západě nešel cestou integrace, ale naopak oslabování jednotlivých států, hrozilo velké nebezpečí, že by rudá armáda napochodovala přes střední Evropu do Západního Německa a Francie. Právě faktor společného nepřítele se vším co k tomu patří (jak ideologicky, tak vojensky a hospodářsky) byl jedním z pojiv evropského kontinentu.

Ocenění míru nebo politická zástěrka? Zatím nezazněla otázka, proč vůbec EU ocenění dostala. O pravých důvodech sice můžeme jenom spekulovat, ale dovolím si tvrdit, že letošní Nobelova cena za mír (stejně jako ty předchozí udělené Baracku Obamovy, Alu Goreovi apod.) má symbolický význam ne jako ocenění minulosti, ale jako rozvázání rukou pro budoucí kroky. Předseda Evropské komise Barroso v letošní „Zprávě o stavu Unie“ poprvé v historii nadřadil Komisi nad národní státy. Vývoj směrem k federaci je překotný a dramatický. Ve stejné době hoří revoluční ohně v Řecku, Španělsku, Irsku a zatím jen doutnají další třeba v Itálii a Francii. Právě udělení Nobelovy ceny proto můžeme brát jako podpoření navrhovaných federalizačních mechanismů a legitimizaci uloupení velké části moci Evropskou komisí, což nepovede k ničemu jinému, než ke ztrátě svobody na evropském kontinentu. Jako by chtěla nobelovská komise říci „chápeme, že máte problémy, ale použijte

jakékoli metody, abyste dovršili hospodářskou a politickou integraci“. A evropské instituce s vděkem využijí letošní ocenění jako svatou ikonu, která do budoucna legitimizuje mnohé politické kroky, které by ještě před několika lety byly zcela nemyslitelné. Na konec si položme otázku, zda je EU garantem míru i do budoucna. Současná byrokracie, produkující stohy regulačních opatření, už má daleko k původní myšlence sjednocení Evropy. Sociální a hospodářské problémy, které s sebou současný směr integrace přináší, ukazují, že EU neplní roli, jakou si vytyčila. A klidně se proto může v budoucnu paradoxně stát, při opačné tendenci k disintegraci, že EU může sehrát roli spouštěče konfliktu v Evropě. Ivo Strejček ml. ([email protected]) je student NF VŠE a spolupracovník Liberálního institutu

TERRA LIBERA je vydávána společností TERRA LIBERA. Kontaktní adresa: TL, c/o Liberální institut, Spálená 51, 110 00 Praha 1 E-mail: [email protected] Její vydávání není povoleno ani schváleno žádnou státní institucí.

/2

Glosa: Létám jako motýl, bodám jako vč.. OSA (pokračování ze strany 1)

hospodářský kontext, pokud má firma z užití autorského díla, tedy z cizí investice, určitý prospěch, byť nepřímý, měl by samozřejmě přispět. To je podle mě férové," vydal se právník Telec zmateným krokem na pole ekonomie, když vysvětloval svou ideu portálu iDnes.cz. Představitelé OSA k tomu dle citovaného zdroje dodali, že pokud firmy budou spolupracovat, vyúčtují jim poplatky jen za rok zpětně. Pokud ne, rozzlobí se a budou zlí – bude to za tři roky zpětně. A možná i s veřejnou ostudou… Krást se nemá, tvrdí svorně OSA. Viděl jsem několik filmů o fungování mafie, už nevím, který z nich mi takové jednání připomíná. Asi všechny, kde se objevuje capo di tutti capi v klobouku a smokingu, opilý svou mocí a drahým koňakem placeným z podobným způsobem vyjednaného výpalného. Zpoplatnění tohoto typu totiž může dávat smysl jen do chvíle, než zapojíme selský

rozum: Pokud si koupím (nikoliv ukradnu) mixér, očekávám, že když jej připojím do elektřiny (kterou platím), začne mixovat. Jsem v pohodě. Pokud si koupím (nikoliv ukradnu) počítač, připojím jej do elektřiny (platím ji) a můžu jej užívat. Jsem v pohodě. Pokud si koupím rádio, přijdu domů (nebo do firmy), připojím jej do řádně zaplacené elektřiny a… jsem zloděj??? No pardon? To když si koupím noviny a načerpám z nich informace, měl bych zaplatit vždy, když si na ně znovu vzpomenu? Když si koupím knihu, mám hledat bankovní spojení na autora pokaždé, když si ji znovu přečtu? A mám se jít udat na policii, když ji půjčím přečíst sousedovi??? Raději zanechme těchto absurdních úvah, ať je někdo nepoužije jako návod. Všechno je jinak. Z ekonomického hlediska není rozdíl mezi nákupem knihy (nakladatel ji koupí od autora a prodává ji) a tím, když komerční rádio zaplatí nositeli práv na audio nahrávku za to,

že bude hrát jeho písničky. Jeden nabízející, jeden poptávající, jedna interakce. Jo, pokud by autorům neplatila rádia, ale koncový uživatel (posluchač), byla by to jiná káva. Ta se však v českém éteru nevaří, pokud je mi známo! OSA by měl lehce ubrat plyn a popřemýšlet o základních ekonomických principech. Jinak by se pak mohlo stát, že si takhle půjdete po ulici s kamarádem, najednou zčistajasna vyskočí uniformovaní příslušníci OSA a odvlečou jej do vězení. „Chudák,“ pokrčíte rameny, „zanotoval si v duchu písničku a nezaplatil.“ Nemyslitelné až absurdní? To samé jsme před lety tvrdili o návrhu, že budeme za prázdné nosiče (př. CD) platit speciální přirážku, protože OSA automaticky předpokládá, že jsme zloději a budeme na ně ilegálně kopírovat hudbu.

Aleš Rod ([email protected]) je výzkumný pracovník Liberálního institutu

Why Are Swedish Women Sexually Permissive like Poor Black Americans? Ludmila Hadincová Sex is cheap today. Its price declined largely during the sexual revolution in the 60s and remained low nowadays. Introduction of birthcontrol pills has changed the way how sex market works. Women no longer need to be worried about the unexpected pregnancy, which, using economic jargon, decreased their potential expected costs. Since more women enter the “sex market”, price goes down and supply goes up. But lower price of sex is disadvantageous for women, who want to remain virgins until their wedding day. They actually never enter the sex market, but instead they hold out for the highest price, which is marriage. But that is a high-risk strategy today. Like American Sociologist T. Regnerus explained using the housing market analogy: “You can’t just decide that your house is worth $500,000 if everyone else is getting $200,000. … You can try for that price, but it’s unlikely you will get it.” But the price is not the same everywhere. When we compare states with similar socioeconomic conditions, differences remain. For example the average number of sexual acts is almost twice higher than in the United States. Swedish women on average also have more sexual partners than Americans and the number of illegitimate births is significantly higher. Common explanation is usually the cultural distinctions between states, but that is just a partial clarification. Interestingly according to R. Posner the other part might be divergent child welfare systems. Like he writes in his

book Sex and Reason: “In the economic analysis of sex, women surrender their sexual freedom to men not out of altruism, or biological predisposition, but in exchange for protection from men. If they do not need male protection – if the taxpayer has taken the men’s place – they have less reason to surrender their freedom and share control of their children. The economic role of father is taken over by the state.” Although the vision is oversimplifying, it has certain predictive power. Nice parallel phenomena could be observed in poor black communities in the United States. American child welfare is reasonably generous for women living in poverty. Men in these communities are not good providers of resources and protection for women and their kids, partly because of their own poverty. Disregarding other factors, poor black women do not have any reason to behave sexually restrictive, because if the price of sex increases, there is actually nothing men could offer in exchange. But it could be only a half true since it might result in the other extreme situation, when women do not offer any sex at all, since they get nothing for it. But it is not unreasonable to assume that women have preferences for having sex per se. The point is that with the existence of child welfare system female engage in more (and more risky) sexual acts than they would do without it. That results in exceedingly high rate of illegitimate births in those communities, which is not surprisingly very similar to Sweden.

Posner’s conclusions in Sex and Reason are open to other interpretations. In this case his analysis is very similar to Becker’s theory of the impact of state pension plans on family disintegration. Both economists point out the hidden effects of regulatory efforts, which in various setups overgrow the intended ones. Policy makers (maybe) have no interest in making women to behave more promiscuous, but it seems they indirectly do it trough child welfare systems.

Ludmila Hadincová ([email protected]) je studentka Národohospodářské fakulty VŠE a spolupracovnice Liberálního institutu

On-line archív

TERRA LIBERA z let 2000–2010 dostupný na stránkách

www.libinst.cz

/3

Skryté vady Obamova vítězství Ladislav Tajovský V demokratických volbách hrají vždy roli faktory, které mají svůj zřejmý racionální a ekonomický podtext, stejně jako ty, u nichž takový společný jmenovatel hledáme obtížně. Podíl těch prvních narůstá s tím, jak jsou volby rutinnější, provoznější. Jak v tomto smyslu rozumět Obamovu znovuzvolení – ale zároveň potvrzení republikánské převahy ve Sněmovně reprezentantů? Zaprvé měl prezidentův tým štěstí na načasování voleb. Přes všechny špatné informace je americké hospodářství ve vzestupné fázi střednědobého cyklu. Roste průmysl, maloobchod, spotřeba domácností. Nezaměstnanost sice zůstává na vysoké úrovni, ale tvorba nových pracovních míst přece jen vykazuje vzestup. Že prakticky nic z toho nelze přičíst na vrub Obamově hospodářské politice, je druhořadé – ekonomika se ode dna odrazila někdy v polovině roku 2009 a prezident měl kliku, že pravděpodobné druhé dosednutí se ještě nekonalo. Navíc centrální banka dělá snad ještě víc, než je v jejích silách. Takřka dokonalou historickou paralelu najdeme ve volbách roku 1936. Tehdy dodnes

vzývaný Franklin D. Roosevelt na vlně krátkodechého oživení drtivě obhajuje svůj mandát, aby pak na přelomu let 1937 a 1938 přišla recese, které se dodnes říká Rooseveltova. Ta demaskovala vratké základy oživení, které přišlo po Velké krizi, ale už se odrazila „jen“ na porážce rooseveltovské koalice v kongresových volbách roku 1938. Za druhé se Obamovi podařilo dokonale vytěžit jeho potenciální elektorát. Jeho kampaň vědomě zcela rezignovala na získávání hlasů tam, kde by to přineslo nejisté výsledky; naopak ale udržela maximum těch, které si udržet mohla. Jestliže bude něco dědictvím Obamova prezidentství, pak zcela nepochybně půjde o mílové kroky učiněné na cestě směrem k dalšímu prohloubení propasti mezi těmi, kteří v Americe platí daně, a těmi, kteří z nich žijí. To je bohužel emblematickým poselstvím a společným jmenovatelem mnoha posledních voleb ve vyspělém světě. Za třetí jsou Obamova vítězství jakýmsi dovršením minimálně půlstoletí emancipace menšin v rámci amerického politického systému. Kořeny najdeme sice již v meziválečné době, ale až s Kennedym a Johnsonem přišla

v 60. letech politika, která z menšin – sexuálních, rasových, příjmových – učinila stále vlivnější voličské skupiny. Vnějškově tak můžeme hovořit o dotvoření Velké společnosti, Johnsonem v roce 1964 formulovaného prioritního cíle demokratické politiky. Riziko takové politiky se však skrývá pod povrchem – ad extremo využívaná „menšinová“ karta, kterou demokraté tak úspěšně hrají, může sice znamenat posílení vlivu těch, kteří historicky stáli na okraji; ale také v této podobě přináší vzestup jejich skupinové identity a nárůst vlivu těch sebevymezujících faktorů, které stojí v přímém protikladu k principům otevřené společnosti. Výsledkem tak může být společnost, kdy si jsou jednotlivé skupiny rovny nikoliv mezi sebou, ale proti sobě. A při pohledu na první povolební prohlášení staronového prezidenta je zřejmé, že toto směřování bude velmi obtížné zastavit. Text vyšel 9. 11. v Hospodářských novinách Ladislav Tajovský ([email protected]) je vyucýující na Katedře hospodážských dějin Národohospodářské fakulty VŠE

Musí být hasiči veřejně placení? Hynek Řihák Dnes je v České republice řada hasičských sborů placena z veřejných prostředků a sborům dobrovolných hasičů přispívají obce anebo je rovnou zřizují. Je však pro existenci služeb hasičů nutné, aby byly placeny z veřejných prostředků? Ochrana před ohněm je pro lidi užitečnou činností a je jako vzácný statek předmětem jejich poptávky. Důvodem je především strach o vlastní majetek. Lidi netrápí ani tak představa, že sousedovi shoří byt, jako spíše představa, že oheň přeskočí i do jejich bytu." [1]. Co se však stane, pokud zafunguje princip černého pasažéra (soused nebude ochoten platit za hasiče a bude spoléhat na nás). Anebo se projeví morální hazard (někdo si nebude platit hasiče, aby v případě požáru dostal peníze z pojistky). Nebude pak poptávka po službách hasičů slabá a hůře dostupná? Nemusí tomu tak být, protože existují pojišťovny, které by byly motivovány na svobodném trhu služby hasičů poptávat, aby nemusely vyplácet vysoké částky svým klientům v případě požáru. Pojišťovny mohou platit hasiče přímo nebo mohou přimět své klienty platit si hasiče tím, že jim nevyplatí pojistku anebo vysokou spoluúčastí [2]. Tuto skutečnost nyní ilustrujeme historickou

zkušeností. Je však nutné uvést, že je někdy představitelná situace, kdy se hasiči soustředí jen na ochranu majetku svých klientů a jiný majetek nechají být. Dále platí, že i když je boj s ohněm velice užitečný, tak pořád mají lidé i jiné potřeby, které si přejí pokrýt. Proto je vždy jen omezená část vzácných výrobních faktorů použita na služby hasičů. Bude tedy existovat vždy nějaká doba dojezdu a úroveň služeb.

Tržní řešení v Londýně Dle expozice "Museum of London" vznikly první pojišťovny pojišťující riziko požáru po ohromném požáru Londýna roku 1666. Později pojišťovny začaly zakládat i vlastní hasičské sbory. Měly totiž výše zmíněný podnět v omezování dopadů požárů. Dle M. Balla a D. Sunderlanda se role pojišťoven rozšířila na 10 čtverečných mil centrálního Londýna a jejich sbory se v roce 1832 sloučily do jednoho. Tento sbor rychle rostl a byl dle autorů vysoce úspěšný: "Mezi roky 1833 a 1865 byl angažován ve 32 376 požárech, z nichž třetina byla vážných. Do roku 1861, 117 hasičů pracovalo s 27 koňmi taženými ručními stříkačkami, 1 parní stříkačkou, 28 ručními pumpami a 2 parou poháněnými pontony." [3].

Hasiči jako charita O ČSR v době tzv. první republiky platí, že: "Profesionální hasičské sbory byly pouze v Praze, Plzni a v Brně." Přičemž roku 1930 měl "Svaz dobrovolného hasičstva československého" více než 10 tisíc sborů s 300 tisíci členy a německý hasičský svaz 3 715 sborů s 200 tisíci členy [4]. Dříve tomu bylo podobně. Někdejší soudní okres Telčský měl roku 1913 19 hasičských spolků (sborů), Frenštátský (pod Radhoštěm) měl 6 spolků, Hranický roku 1909 26, brněnský k roku 1897 21 českých spolků atp. [5]. J. Janák uvádí pro rok 1869 v Českých zemích 76 spolků dobrovolných hasičů, k roku 1880 1362 a k roku 1890 3570 těchto spolků [6]. Početnost spolků dobrovolných hasičů byla tedy velmi vysoká. A to, i když uvážíme, že kvůli národnostním třenicím vznikly v některých místech spolky hned dva. Je nutné připustit, že někdy se na financování spolků dobrovolných hasičů podílely obce (a to i někdy i v rámci národnostních třenic). Spolufinancovaly výzbroj spolků anebo poskytovaly spolkům prostory. Hasičský řád z roku 1873: ukládal obcím pečovat o zřízení hasičského sboru a poskytovat mu všestrannou pomoc [7]. Fakticky však celá řada těch/4

POKRAČOVÁNÍ – MUSÍ BÝT HASIČI VEŘEJNĚ PLACENÍ?

to spolků vznikla mnoho let ba i desítek let poté. Tehdy si lidé moc s dodržováním zákonů a nařízení hlavu nelámali. Avšak spolufinancování se objevovalo, namátkou třeba ve Frenštátě pod Radhoštěm nebo Rosicích (u Brna)[8]. Hasičské hnutí dosáhlo ohromujícího rozsahu, a to šlo o dobrovolnou spolupráci bez nároku na peněžní odměnu, financovanou z darů, členských poplatků, pořádání zábav, nebo pomocí sponzorů. Dělat dobrovolného hasiče (nebo jejich sponzora) lidi vnitřně uspokojovalo. Za tímto stála celá řada motivů, které není možné všechny vyjmenovat. Velkou roli však hrála prestiž, kterou měl (má) hasič v očích svých bližních. Autoři dějin města Třeště uvádí, že v té době: "…byla činnost hasičů považována za zájmovou a dobrovolnou činnost, proto nebyla nikdy státem finančně dotována. Svým přístupem k nácviku a obětavostí při požárech hasiči získali uznání nejen v obci, ale i v okolí, kam v případě požárů vyjížděli pomáhat hasit." [9]. S. A. Beaulier a J. C. Hall uvádí mezi důvody, proč se lidé účastní charity i prestiž, kterou lze přispěním na charitu získat v očích druhých [10]. Podobný závěr platí i pro dobrovolné (charitativní) hasiče. Díky prestiži není ani možné zcela charitu vytěsnit pomocí veřejných aktivit [11]. Proto i v oboru hasičském nebude nikdy dobrovolná práce zcela vytlačena. Nicméně je zřejmé, že lidé mají díky daním vybraným pro financování charity nižší příjmy, a proto jim zbude méně peněz na krytí jejich potřeb, a tím pádem i na charitu. Pak je jedno z jakého důvodu chtějí přispět. Je nutné zmínit ještě jeden důvod, proč hnutí dosáhlo takového rozsahu. Zejména na vesnicích hasičský spolek vykonával i jiné činnosti, a to například sdružovací, kulturní a vzdělávací.

Firemní hasiči Existuje ještě jedna skupina subjektů, která má zájem o služby hasičů. Tato skupina je složena z majitelů továren (komplexů kanceláří, obchodů atd.). Ti se obávají ztrát na kapitálovém majetku a ztráty příjmů z tohoto majetku. V Třešti měli například vlastní hasičský tovární spolek v továrně na sirky [12]. V roce 1887 vznikl hasičský tovární spolek v textilce v Parníku (dnes část České Třebové), obecní sbor vznikl až roku 1911. M. Šebela k tomuto spolku uvádí: "O členství ve sboru byl mezi zaměstnanci zájem a všichni, kteří byli přijati, si to pokládali za věc cti." [12]. Takové hasičské spolky operovaly i mimo majetek továrníka [14]. Důvodem byla jistě i touha po prestiži. Za všechny současné firemní hasiče uveďme příklad ze Spolchemie [15]. Závěr Je zřejmé, že služby hasičů nemusí být poskytovány skrze veřejné finance, ale mohou být ponechány vlivu tržních sil a dobrovolné akce. Existuje několik skupin (pojišťovny a podnikatelé), které mohou za-

jistit větší dostupnost a kvalitu hasičských služeb. Toto by bylo dále zesíleno existencí výhod, které plynou člověku z toho, že je dobrovolným hasičem anebo jejich sponzorem. Mezi těmito výhodami je i vyšší prestiž takového člověka v očích ostatních. Hynek Řihák ([email protected]) je projektant

[1] Smetka [2] Ibid [3] Ball, s. 406-7. Později však pojišťovny zjistily, že je pro ně výhodnější náklady částečně socializovat. [4] Bartoš, s. 116. Předpokládám, že v počtech jsou zahrnuti i spolky továrních hasičů. [5] Tiray, s. 40; Felix, s. 62; Bartovský, s. 77-78; Slavík, s. 39. Poslední odkaz nezahrnuje hasičské spolky ve vlastním městě a německé spolky. [6] Janák, s. 143-144. Přirozeně za tu dobu některé z těchto spolků i zanikly. [7] Řezáč, s. 344 [8] Felix, s. 147 a Rosice, s. 201 [9] Bukvaj, s. 122 [10] Beaulier, s. 29-31 [11] Ibid, s. 31 [12] Pátek, s. 228 [13] Šebela, s. 82-3 [14] Ibid, s. 86 a 83 [15] http://www.pozary.cz/clanek/2725-hasicsky-zachranny-sbor-spolana-a-s/ 1. Ball, M. a Sunderland, D. An Economic History of London 1800-1914. Abingdon on Thames: Routledge 2001. 2. Bartoš, J. aj. Dějiny Moravy. Díl 4., Svobodný stát a okupace. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost 2004. 3. Beaulier, S. A. a Hall, J. C. Collective Consumption Externalities and Charitable Giving. In: New Perspectives on Political Economy, Volume 4, Number 1. Praha: Liberální institut 2008. 4. Bukvaj, F. aj. Třešť 1349-2001. Třešť: Město Třešť 2001. 5. Felix, J. Frenštátský okres. Brno: Garn 2008. 6. Janák, J. a Chocholáč, B. Morava v národním a politickém ruchu 19. století. Brno: Matice moravská 2007. 7. Pátek, A. J. Jihlavský okres. Brno: Garn 2008. 8. Rosice 100 let městem: 1907-2007: almanach sestavený u příležitosti 100. výročí povýšení Rosic na město. Rosice: Kulturní informační centrum Rosice 2007. 9. Řezáč, F. aj. Kojetín v proměnách času: (1233-2008): sborník. Kojetín: Městské kulturní středisko 2009. 10. Slavík, F. A. Brněnský okres. Brno: Musejní spolek v Brně 1897. 11. Smetka, R. Mají být hasiči státní?

Laissez Faire [online, 2011]. Dostupný z (přístup XI/2012): http://nechtenasbyt.cz/clanek/clanek353.html. 12. Šebela, M. Parnická textilní továrna. Ústí nad Orlicí: Oftis 2010. 13. Tiray, J. Telecký okres. Brno: Garn 2008.

Chtěli byste podpořit vydávání elektronického časopisu Terra libera? Staňte se členem

KLUBU PŘÁTEL LIBERÁLNÍCH MYŠLENEK Členstvím nejen podpoříte šíření liberálních myšlenek prostřednictvím časopisu Terra libera, ale získáte i další výhody. Tento klub Vám nabízí tři typy členství:

Bronzové členství lze na jeden rok získat poskytnutím daru ve výši minimálně 500 Kč ve prospěch LI. Bronzoví členové získají Terra libera v elektronické podobě, pozvánka na diskusní fóra Liberálního institutu a slevu 20 % na veškeré publikace a reklamní předměty LI.

Stříbrné členství lze na jeden rok získat poskytnutím daru ve výši minimálně 1000 Kč ve prospěch LI. Stříbrní členové získají Terra libera v elektronické podobě, pozvánka na diskusní fóra a přednášky Liberálního institutu a slevu 30 % na veškeré publikace a reklamní předměty LI.

Zlaté členství lze na jeden rok získat poskytnutím daru ve výši minimálně 10000 Kč ve prospěch LI. Zlatí členové získají Terra libera v elektronické podobě, pozvánka na diskusní fóra a VIP pozvánka na přednášky Liberálního institutu slevu 30 % na reklamní předměty LI, veškeré publikace LI vydané v daném roce zdarma a VIP místa na akcích pořádaných LI. A jak se stát členem Klubu přátel liberálních myšlenek?

K registraci stačí vyplnit registrační formulář na stránkách www.libinst.cz, zaslat jej na adresu [email protected] a poukázat zvolenou částku na účet LI (do zprávy pro příjemce prosím uveďte "DAR" a "celé jméno"), případně ji složit hotově v sídle Liberálního institutu ve Spálené ulici. V případě daru převyšujícího 1000 Kč je možné částku odečíst od základu daně z příjmu (více informací na stránkách LI).

/5