Oddělení pro Evropskou unii

KANCELÁŘ SENÁTU PARLAMENTU ČR

Oddělení pro Evropskou unii

Usnesení Senátu k návrhům legislativních aktů a komunikačním dokumentům EU v roce 2013: Předběžné vyhodnocení jejich dopadu na postoje vlády

Zpracovalo: Oddělení pro EU Datum zpracování: 4. 4. 2014 Telefon: 257 07 2580 E-mail: [email protected]

OBSAH I. STRUKTURA DOKUMENTU A OBECNÝ ÚVOD ..................................................................................................1 II. PROJEDNANÉ DOKUMENTY .................................................................................................................................3 K 171/08 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií ................................................3 N 180/08 – N 182/08 – Balíček technické způsobilosti vozidel .....................................................................................6 N 183/08 - Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie .................................................................................................................................9 N 185/08 - Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o změně směrnice 2003/87/ES za účelem vyjasnění ustanovení o harmonogramu dražeb povolenek na emise skleníkových plynů ............................................................12 N 187/08 – Návrh doporučení Rady o uznávání neformálního a informálního učení ..................................................14 K 188/08 - Sdělení Komise Zavádění evropské služby elektronického mýtného ........................................................16 N 189/08, N 190/08 a K 192/08 – Balíček k ustavení bankovní unie ..........................................................................18 N 191/08 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o statutu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací .....................................................................................................................................21 K 193/08 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akt o jednotném trhu II - Společně pro nový růst ..............................................................................23 K 194/08- Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o komplexních vyhodnoceních rizika a bezpečnosti („zátěžových testech“) jaderných elektráren v Evropské unii a činnostech souvisejících ............................................25 N 197/08 - Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů .................................27 K 198/08 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu - Aktualizace sdělení o průmyslové politice ..........................................................................................................................................................................30 N 200/08 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí .....................................................33 N 001/09 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu evropské pomoci nejchudším osobám ..............35 N 002/09 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o fluorovaných skleníkových plynech ...........................38 K 003/09 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů CARS 2020: Akční plán pro konkurenceschopný a udržitelný automobilový průmysl v Evropě .....40 K 004/09 - Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Navazování účelných vztahů mezi EU a Evropskou kosmickou agenturou ...................................................................................................................................................43 K 005/09 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů- Zajistit fungování vnitřního trhu s energií ........................................................................................45 N 006/09 - Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady/nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních ....................48 K 007/09 – K 009/09 – Komplexní balíček zaměřený na ochranu vodních zdrojů......................................................51 K 010/09 - Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě Stav evropského trhu s uhlíkem v roce 2012 ................55 K 011/09 - Sdělení Komise Návrh prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie: zahájení evropské diskuse ..........................................................................................................................................................................57 K 012/09 – Sdělení Komise Roční analýza růstu na rok 2013 .....................................................................................61 N 014/09 – K 016/09 – Balíček zaměstnanosti mládeže ..............................................................................................64 K 017/09 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akční plán: Evropské právo obchodních společností a správa a řízení společností – moderní právní rámec pro angažovanější akcionáře a udržitelnější společnosti.........................................................................67 K 018/08 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Účelnost právních předpisů EU ..........................................................................................................69 N 019/09 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků .......................................71 K 020/09 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Digitální agenda pro Evropu – digitalizace jako hnací síla evropského růstu ....................................75 N 021/09 a K 022/09 – Evropská strategie pro alternativní paliva ..............................................................................78 K 023/09 – N 029/09 – IV. železniční balíček .............................................................................................................82 N 030/09 - Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o trestněprávní ochraně eura a jiných měn proti padělání, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2000/383/SVV ....................................................................86 N 032/09 - Návrh směrnice Rady, kterou se provádí posílená spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí ........88

N 033/09 a K 034/09 – Balíček „Kybernetická bezpečnost Evropské unie“ ...............................................................90 N 035/09 a N 036/09 – Prevence finanční kriminality .................................................................................................93 K 037/09 - Zelená kniha o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v Evropě v dodavatelském řetězci v oblasti potravinového a nepotravinového zboží ...........................................................................................................96 N 039/09 – N 041/09 – Balíček k inteligentním hranicím EU .....................................................................................98 K 042/09 a N 043/09 – Kosmická průmyslová politika .............................................................................................101 N 046/09 – K 048/09 – Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladý lidí ...................................................................104 K 049/09 - Zelená kniha Evropská strategie pro řešení problematiky plastového odpadu v životním prostředí .......106 N 050/09 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o změně nařízení (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a nařízení (EHS) č. 2027/97 o odpovědnosti leteckého dopravce při letecké dopravě cestujících a jejich zavazadel ........................................................................................................................108 N 052/09 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, výměnných pobytů žáků, placené a neplacené odborné přípravy, dobrovolné služby a činnosti au-pair ..........................................................................................................................111 N 053/09 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění sítí vysokorychlostních elektronických komunikací ........................................................................................................114 K 054/09 a K 055/09 – Koordinace hospodářských reforem EU ..............................................................................117 K 057/09 - Zelená kniha - Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030 ......................................................120 K 058/09 - Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Zpráva o pokroku v oblasti energie z obnovitelných zdrojů ..........................................................124 K 059/09 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o budoucnosti zachycování a ukládání uhlíku v Evropě ..................................................................126 K 060/09 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Nová mezinárodní dohoda o změně klimatu: jak koncipovat mezinárodní politiku v oblasti klimatu po roce 2020 - Konzultativní sdělení.............................................................................................................128 K 062/09 - Zelená kniha Dlouhodobé financování evropské ekonomiky ..................................................................130 N 063/09 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení agentury Evropské unie pro spolupráci a vzdělávání a výcvik v oblasti prosazování práva (Europol) a o zrušení rozhodnutí 2009/371/SVV a 2005/681/SVV ............................................................................................................................................................132 K 064/09 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu .............................................................................136 N 065/09 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o podpoře volného pohybu občanů a podniků zjednodušením přijímání některých veřejných listin v Evropské unii a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 ..........139 N 066/09 - Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o opatřeních usnadňujících výkon práv, která jsou pracovníkům udělena v souvislosti s volným pohybem pracovníků ..........................................................................142 N 068/09 a N 069/09- Úřední kontroly a zdraví zvířat v EU .....................................................................................145 N 071/09 - Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky ......................................................148 N 072/09 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, pokud jde o některá ustanovení týkající se finančního řízení pro některé členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi, a pravidel pro zrušení závazku pro některé členské státy ..................150 N 073/09 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení programu Copernicus a o zrušení nařízení (EU) č. 911/2010 ........................................................................................................................................................152 J 074/09 - Doporučení pro doporučení Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2013 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky na období 2012–2016 ..........................................155 K 075/09 - Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Barcelonské cíle: Rozvoj zařízení péče o děti předškolního věku v Evropě v zájmu trvalého růstu podporujícího začlenění..............................................................................................................................................158 K 076/09 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Akční plán pro konkurenceschopné a udržitelné ocelářství v Evropě ...........................................160 N 077/09 - Předloha návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2009/71/EURATOM, kterou se stanoví rámec Společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení - návrh předložený ke stanovisku Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru podle článku 31 Smlouvy o Euratomu ............................................................162 N 078/09 – K 080/09 – Jednotné evropské nebe II+ ..................................................................................................164 N 081/09 – Návrh doporučení Rady o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech ..............167 N 082/09 – Návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce .....................................................171 N 083/09 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) .........................................................................................................................................175

N 084/09 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení problémů úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení problémů a jednotného fondu pro řešení problémů bank a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 .......................................................................................................................178 K 086/09 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Partnerství veřejného a soukromého sektoru v programu Horizont 2020: účinný nástroj k dosažení inovací a růstu v Evropě ..............................................................................................................................181 K 089/09 a K 090/09 – Výroční zprávy Komise za rok 2012 ....................................................................................184 III. SCHVÁLENÉ LEGISLATIVNÍ NÁVRHY .........................................................................................................189 N 073/08 - Návrh nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 .........................189 N 081/08 a N 082/08 – Schengenský balíček .............................................................................................................192 N 088/08, N 090/08 – N 094/08 – Budoucnost kohezní politiky ...............................................................................194 N 089/08 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) ...............................................................................................................................................................197 N 097/08 – N 101/08 – Nová podoba společné zemědělské politiky po roce 2013 ...................................................199 N 104/08, N 105/08 a N 107/08 – Infrastrukturní balíček ..........................................................................................202 N 112/08 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách ..............................................................................................................................................204 N 115/08 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí „Erasmus pro všechny“ Program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport ...........................................................................................206 N 125/08, N 126/08 a N 130/08 – Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace ..................................208 N 127/08 – Návrh nařízení Rady o programu Evropského společenství pro atomovou energii pro výzkum a odbornou přípravu (2014–2018), který doplňuje Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace ...........211 N 128/08 a N 131/08 – Evropský inovační a technologický institut ..........................................................................213 N 134/08 – Návrh rozhodnutí Rady, kterým se stanovuje víceletý rámec pro Agenturu Evropské unie pro základní práva na období 2013–2017 .........................................................................................................................215 N 139/08 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení programu pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE) ............................................................................................................................................................217 N 156/08 – Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o účetních pravidlech a akčních plánech týkajících se emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení v důsledku činností souvisejících s využíváním půdy, změnami využívání půdy a lesnictvím .......................................................................................................................................219 N 189/08 a N 190/09 – Ustanovení bankovní unie ....................................................................................................221 N 199/08 – Návrh rozhodnutí Rady, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí 224 N 014/09 – Návrh doporučení Rady o zřízení záruky pro mladé lidi .........................................................................225 N 046/09 a N 047/09 – Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí ................................................................227 N 072/09 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, pokud jde o některá ustanovení týkající se finančního řízení pro některé členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi, a pravidel pro zrušení závazku pro některé členské státy......................229 N 081/09 – Návrh doporučení Rady o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech ..............231

I. STRUKTURA DOKUMENTU A OBECNÝ ÚVOD Materiál obsahuje tři části. Po tomto shrnutí (část I.) následuje část věnovaná dokumentům projednaným plénem Senátu v roce 2013, která je rozdělena na oddíly, z nichž každý je věnován zpravidla jednomu usnesení Senátu přijatému k evropskému tisku (část II.). Část III. se věnuje legislativním návrhům, k nimž se v minulosti Senát vyjádřil, a jejichž legislativní proces byl v roce 2013 završen publikací v Úředním věstníku EU. Materiál slouží především jako podklad pro pravidelné hodnocení způsobu, jakým vláda České republiky zohledňovala usnesení, která jí Senát adresoval v rámci předběžné kontroly evropského legislativního procesu. Dále slouží k získání základního přehledu o vývoji a průběhu evropského legislativního procesu u dokumentů, kterými se Senát zabýval. Materiál je vypracován v návaznosti na obdobné přehledy sestavené v letech 2006 až 2013, vždy v dubnu, které se zabývaly obdobím kalendářních roků 2005 až 2012. Současný podklad se vztahuje k období kalendářního roku 2013. V každém oddíle druhé části následuje po názvu dokumentu s číslem senátního tisku, uvedení orgánů Senátu, které se dokumentem zabývaly před plénem, a po usnesení Senátu část stručně hodnotící jeho odraz v postoji vlády – text je v rámečku. Za ním následuje oddíl, v němž je shrnut stav jednání o daném dokumentu v institucích EU aktuální k datu vypracování materiálu. Pokud došlo k přímé komunikaci s Komisí, je zde tato zmíněna v samostatném oddílu. Ve třetí části (schválené návrhy) následuje po usnesení Senátu pouze krátké shrnutí výsledné podoby předpisu včetně zhodnocení jejího souladu s připomínkami Senátu. Druhá část materiálu obsahuje celkem 67 usnesení k 94 senátním tiskům. Rozdíl je způsobený projednáváním některých tisků tzv. balíčkovou metodou, kdy je několik věcně souvisejících dokumentů projednáváno najednou a je k nim přijímáno jenom jedno usnesení. Z celkového počtu 67 usnesení jich bylo 64 předáno v rámci politického dialogu Evropské komisi, která by na ně měla Senátu zaslat svou reakci. Evropská komise se snaží urychlit proces přípravy reakcí na usnesení. Za tímto účelem má stanovenou interní tříměsíční lhůtu pro zaslání reakce. Je však nutno poznamenat, že se tuto lhůtu podaří dodržet jen výjimečně, a proto je v druhé části tohoto dokumentu řada usnesení Senátu, ke kterým Evropská komise doposud svou reakci nezaslala. Z projednávání evropské agendy v Senátu v loňském roce lze ve vztahu k vládě a jejímu zohledňování pozic Senátu vysledovat minimálně jeden obecný trend. Týká se relativního souladu pozic Senátu s pozicemi vlády k celé řadě návrhů legislativních aktů a komunikačních dokumentů Evropské komise pokrývajících různé sektorové politiky EU. Zde máme na mysli především evropské politiky v oblasti energetiky, životního prostředí, vědy, výzkumu a inovací, rozšiřování EU, obchodní politiky, kohezní politiky či společné zemědělské politiky. Tento soulad, byť je samozřejmě doprovázen parciálními rozdíly v pozicích Senátu a vlády, by mohl s určitou dávkou zobecnění svědčit o schopnosti nalézt shodu ohledně zastávaných priorit s ohledem na zájmy České republiky v EU, kdy pozice Senátu jako jedné z nejaktivnějších parlamentních komor v EU může vládě ČR sloužit jako podpůrný argument při vyjednávání na Radě či Evropské radě. Třetí část materiálu se věnuje zhodnocení výsledné podoby legislativních aktů, u kterých byl v roce 2013 ukončen legislativní proces a které byly zveřejněny v Úředním věstníku, ve vazbě na pozici Senátu. Je zřejmé, že výsledná podoba evropských legislativních aktů závisí především na průběhu evropského legislativního procesu, resp. schopnosti přímých účastníků tohoto procesu (tj. především Rady EU a Evropského parlamentu) prosadit své pozice a priority. 1

Národní parlamenty mohou v obecné rovině ovlivnit výsledek evropského legislativního procesu nepřímo, a to jednak prostřednictvím politického dialogu s Evropskou komisí (především ještě v předlegislativní fázi, kdy názory národních parlamentů v rámci veřejných konzultací Evropská komise může zohlednit při přípravě návrhů legislativních aktů) a rovněž prostřednictvím svého vztahu k vládě jakožto přímému účastníku vyjednávání na Radě EU. Senát v rámci projednávání evropské agendy využívá oba výše uvedené kanály.

2

II. PROJEDNANÉ DOKUMENTY K 171/08 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií [projednaly VUZP, Podvýbor pro energetiku, VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Jaroslav Zeman

Odborný referent OEU: Michal Krb

118. usnesení Senátu z 5. schůze 13. března 2013 Senát I. 1. podporuje záměr Komise na přípravu pokynů týkajících se osvědčených postupů a zkušeností nabytých v oblasti podpory obnovitelných zdrojů energie, podotýká však, že tyto pokyny by měly mít nezávaznou formu, aby nenarušovaly výhradní právo členských států na tvorbu jejich energetického mixu; 2. má za to, že výroba energie z obnovitelných zdrojů by neměla být výrazně zvýhodňována oproti ostatním zdrojům, zejména pokud by investice i objem jejich podpory měly být neúměrně vysoké, a to s ohledem na to, že v konkurenčním prostředí by nebylo možné taková zařízení efektivně provozovat a z dlouhodobého hlediska by takovýto model přinášel více škod nežli užitku; II. 1. vnímá podporu obnovitelných zdrojů energie formou dotací jako neefektivní a vedoucí k pokřivení trhu; 2. vyjadřuje obavu, že přechod na povinný jednotný systém podpory obnovitelných zdrojů by pro členské státy představoval významné dodatečné finanční a administrativní náklady; Senát zastává naopak názor, že členským státům by měla být ponechána možnost flexibilně reagovat na vzniklé situace a zohledňovat specifické klimatické a geografické podmínky ovlivňující objem výroby i využitelný výkon a specifické ekonomické podmínky ovlivňující rozvoj obnovitelných zdrojů energie; 3. upřednostňuje například cestu energetické daně, kterou považuje za motivující a přiměřenější, přičemž vyměření takové daně musí zůstat plně v kompetenci členských států; 4. připomíná diskutabilní přínos biopaliv a pěstování energetických plodin určených k jejich výrobě, která v mnoha případech omezuje využití půdy pro účely potravinářské produkce; 5. nesouhlasí se stanovením závazného cíle týkajícího se podílu energie vyrobené z obnovitelných zdrojů, protože by mohlo dojít k dalšímu ohrožení konkurenceschopnosti EU v porovnání s ostatními globálními ekonomikami; 6. doporučuje ponechat míru zapojení obnovitelných zdrojů i míru odhodlání při jejich uplatňování na členských státech, protože stanovení vlastních postupů na úrovni států 3

bude přiměřenější okolnostem, ve kterých se jednotlivé státy (zejména s ohledem na současnou dluhovou krizi) nacházejí; III. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Stanovisko Senátu ke sdělení bylo přijato až v březnu 2013, zatímco jednání vlády v rámci Rady EU probíhalo v druhé polovině roku 2012. Vláda proto během jednání nemohla reflektovat stanovisko Senátu. Nicméně postoj vlády, který při jednání zastávala, se z velké části shoduje s pozdějším stanoviskem Senátu. Vláda ve svém postoji sice uvítala debatu o rozvoji obnovitelných zdrojů energie (OZE), nicméně podotýká, že by tento rozvoj měl probíhat bez jakýchkoliv finančních podpor a pobídek ze strany států, jelikož dotace by způsobily pokřivení trhu s energiemi. Co se týče jednotného systému podpory, vláda je toho názoru, že by neměl zasahovat do možnosti flexibilní reakce členských států, a to zejména s ohledem na zachování si práva na volbu vlastního energetického mixu. Vláda, stejně jako později i Senát, se skepticky vyjadřovala ke stanovení závazného cíle podílu OZE na energetickém mixu, jelikož by to mohlo výrazně ohrozit konkurenceschopnost EU vůči ostatním globálním hráčům a také se poněkud skepticky stavěla k roli biopaliv. Následně 13. března 2013 Senát přijal usnesení ke sdělení, které odráželo z velké části pozici vlády a lze říci, že bylo k některým částem sdělení ještě více kritické než samotná vláda, např. ke zvýhodňování OZE vůči jiným zdrojů energie nebo k přechodu na jednotný systém podpory OZE. Aktuální stav projednávání: O sdělení jednala Rada EU pro dopravu, telekomunikace a energetiku na neformálním zasedání v září 2012 a následně pak ještě 3. prosince 2012, kdy přijala závěry ke sdělení. Během diskuze na této Radě bylo patrné, že Komise má do budoucna co největší snahu ještě navýšit podíl OZE na energetickém mixu v EU. Vláda vnímá tyto závěry jako kompromisní text a oceňuje, že se podařilo během jednání prosadit zmírnění ambice závěrů, tudíž původně silný odkaz na výrazné zapojení OZE do energetického mixu EU v horizontu roku 2050. Postoj vlády byl na zasedání takový, že chtěla ponechat co největší flexibilitu členským státům v rozhodování, proto bylo pro ni rovněž důležité, že veškeré postupy, jež bude i nadále Komise tvořit a vydávat, by měly zůstat nepovinné a každý členský stát musí mít právo volby energetického mixu (téměř identický postoj zaujal i Senát ve svém usnesení o několik měsíců později). Dále již sdělení na Radě nebylo projednáváno. Evropskému parlamentu bylo sdělení postoupeno pro informaci. Garančním výborem byl určen Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku a zpravodajem poslanec Herbert Reul (Evropská lidová strana). O stanovisko byly dožádány výbory pro mezinárodní obchod; hospodářství a měna; životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin; vnitřní trh a ochrana spotřebitelů; zemědělství a rozvoj venkova. Od října 2012 do března 2013 probíhalo projednávání sdělení ve výborech a o dokumentu hlasovalo plénum Evropského parlamentu dne 21. května 2013. EP ve svém stanovisku zdůraznil, že je nutné nahlížet na problematiku OZE v horizontu 2050 (iniciativa Komise Roadmap 2050) a podotkl, že by do roku 2030 mělo být pro EU závazné produkovat 30 % energie z OZE. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 31. října 2013. Komise vítá kladný postoj Senátu k reformě režimů podpory energie z obnovitelných zdrojů a poskytnutí pokynů k nim, které budou 4

nezávazné. Dále Komise uznává, že prozatím nebude využíván jednotný režim podpory obnovitelných zdrojů, ale bude i nadále ponechán v kompetenci národních států. Co se týče udržitelnosti biopaliv, Komise podotýká, že i nadále budou využívány ke snížení závislosti na fosilních palivech v odvětví dopravy. V závěru Komise zdůrazňuje, že stanovila právně závazné cíle týkající se podílu energie z obnovitelných zdrojů v roce 2020, přičemž zohlednila konkurenceschopnost EU a dále předložila zelenou knihu týkající se dané problematiky v horizontu roku 2030.

5

N 180/08 – N 182/08 – Balíček technické způsobilosti vozidel -

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o pravidelných technických prohlídkách motorových vozidel a jejich přípojných vozidel a o zrušení směrnice 2009/40/ES Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 1999/37/ES o registračních dokladech vozidel Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o silničních technických kontrolách užitkových vozidel provozovaných v Unii a o zrušení směrnice 2000/30/ES

[projednal VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Škaloud

Odborný referent OEU: Štěpán Černý

90. usnesení Senátu ze 4. schůze 31. ledna 2013 Senát I. 1.

podporuje snahy Evropské unie zvýšit bezpečnost na pozemních komunikacích a snižovat ekologickou zátěž způsobenou silniční dopravou;

2.

připomíná, že podle článku 4 Smlouvy o Evropské unii patří dopravní politika mezi oblasti, kde EU sdílí pravomoci s členskými státy, které za její naplňování do velké míry odpovídají;

3.

domnívá se, že problematika technických kontrol a registrací vozidel je v mnoha členských státech upravena lépe, než stanoví předkládané návrhy, a proto by jejich přijetí v současné době nemělo velkou přidanou hodnotu a bylo by v mnoha ohledech krokem zpět;

1.

požaduje, aby pojmy, které nově zavádí legislativní návrhy, respektovaly terminologii používanou v členských státech, a to zejména v právně složité otázce odejmutí, pozastavení a zrušení registrace vozidla;

2.

zastává názor, že příčinou vysoké nehodovosti není pouze špatný stav vozového parku, který by častější technické prohlídky a silniční kontroly napravily pouze částečně, ale i neuspokojivý stav pozemních komunikací, nedostatečné řidičské zkušenosti motoristů nebo neúčinná preventivní opatření;

3.

vyzývá proto Evropskou komisi, aby dostatečně odůvodnila nutnost rozšíření působnosti legislativních návrhů i na motocykly a tříkolky, jelikož podle statistik je nejčastější příčinou nehod této kategorie vozidel nepřizpůsobení jízdy stavu vozovky a nedostatečné řidičské

II.

6

zkušenosti motoristů, tudíž přísnější technické prohlídky nehodovost patrně výrazněji nesníží; 4.

upozorňuje na riziko neodůvodněného nárůstu administrativní zátěže, zejména pokud jde o hodnocení kritických faktorů při preventivních silničních prohlídkách, přičemž nezbytné je, aby státní orgány postihovaly především nejzávažnější porušení pravidel;

5.

doporučuje vyjasnit v legislativních návrzích otázku historických, atypických a sportovních vozidel tak, aby nebyly dotčeny oprávněné zájmy jejich majitelů, jelikož s těmito specifickými kategoriemi vozidel současná podoba legislativního balíčku nepočítá;

6.

podporuje požadavek na prodloužení legisvakanční lhůty nejméně na dva roky, aby se podařilo včas připravit státní orgány i provozovatele motorových vozidel na změnu pravidel;

1.

žádá vládu aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání;

2.

pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

III.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda vítá hlavní cíl balíčku legislativních návrhů a podporuje snahu modernizovat pravidla technické způsobilosti motorových a přípojných vozidel za účelem zvýšení bezpečnosti silničního provozu a ochrany životního prostředí. V tomto ohledu se shoduje s postojem Senátu. Stejně tak se domnívá, že by legislativní opatření nemělo zatěžovat motoristy nadměrnými povinnostmi a mělo by vycházet z národních zvyklostí a pojmosloví. Zde se vláda staví za požadavek Senátu na vyjasnění terminologie a její sladění se zažitými pojmy. Dosavadní systém registračních dokladů, technických prohlídek a silničních kontrol v ČR totiž vláda považuje za funkční a osvědčený. Vláda se také shoduje s názorem Senátu, že pouhé zlepšení technického stavu vozidel není samospasné a že je třeba věnovat pozornost i výchově řidičů a preventivním opatřením. Nicméně tato zcela jistě nejsou v gesci EU, a proto se na ně bude soustředit v rámci dopravněpreventivních akcí. Další soulad panuje o lhůtě pro zavádění navrhovaných změn. Vzhledem k rozsahu úprav navrhuje vláda spolu se Senátem, aby byla legisvakanční doba prodloužena z jednoho roku alespoň na dva. Vláda oceňuje snahu Komise stanovit obsah a metody technických prohlídek. Domnívá se, že nařízení by nemělo ponechávat prostor pro výklad, který umožní libovůli stanic technické kontroly či jejich kontrolorů při provádění technických prohlídek. Vláda je podobně jako Senát skeptická k systému hodnocení rizika, který by se zaměřoval na kontroly vozidel provozovaných podniky se špatnou pověstí. Domnívá se, že ho lze jen obtížně zavést, navíc zde vidí riziko pro podvodné jednání a diskriminaci. Některé definice uvedené v tomto dokumentu považuje vláda za nejasné a bude požadovat jejich přeformulování.

7

Jedná se například o termín „užitkové vozidlo“, které je pro účel tohoto návrhu vhodné jinak vymezit, s ohledem na obtížnou prokazatelnost jeho určení pro „profesionální účely“. Vláda by chtěla též upozornit na skutečnost, že v návrhu není řešena situace týkající provozovatelů vozidel registrovaných v jiných členských státech, kontrolovaných mimo stát jejich registrace. Domnívá se také, že by bylo vhodnější ukládat sankce nikoli za neodstranění nedostatků zjištěných při kontrole, ale za provozování vozidla technicky nezpůsobilého k provozu na pozemních komunikacích.

Aktuální stav projednávání: Pracovní orgány Rady a příslušný výbor Evropského parlamentu se dokumentu věnovaly po celý rok 2013, přičemž panovala shoda nad cílem legislativního balíčku. Technické předpisy totiž nebyly komplexně revidovány od r. 1977. Největší debata zůstává nad otázkou, zda je nařízení vhodnou formou pro tento druh opatření, které má velký dopad na terminologii a správní právo v jednotlivých státech. Vedle tohoto stěžejního tématu, kterému se věnuje i usnesení Senátu, zbývá dořešit následující otázky: - režim specifických kategorií vozidel, jako jsou O2 (karavany nad 2 tuny), T (traktory), historická vozidla, vozidla zastupitelských úřadů, vozidla na řídce obydlených ostrovech - technický formát elektronického formuláře o technické prohlídce - stanovení závazných nebo nezávazných podílů kontrolovaných vozidel v rámci silničních technických kontrol; - systém účinného kontrolování rizika při silničních kontrolách; - režim technického průkazu při převodu na jiného majitele resp. provozovatele. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla Senátu doručena 25. května 2013. Komise v reakci připomíná, že otázky odlišné terminologie a odlišných správních postupů budou upraveny v rámci legislativního procesu tak, aby byly přijatelné pro všechny členské státy. V otázce neodůvodněného nárůstu administrativní zátěže upozorňuje Komise na skutečnost, že přístup posouzení míry rizika (který je návrhy zaveden) bere v úvahu nárok provozovatelů vozidel nebýt zatěžováni příliš častými kontrolami, a proto není pravděpodobné, že by u dopravců, kteří všechna nařízení dodržují, mělo dojít k nárůstu zátěže. Přísnější kontroly naopak postihnou ty, u kterých byly již dříve identifikovány nedostatky a kteří dlouhodobě vykazují velkou nehodovost. Komise také doplňuje, že legislativní návrhy se nebudou týkat historických nebo atypických vozidel, která se na silnicích vyskytují zřídka. Konečně Komise konstatuje, že v otázce délky uvedení legislativních návrhů do praxe je otevřená diskusi s Evropským parlamentem a Radou, a proto očekává, že dojde k prodloužení této legisvakanční lhůty.

8

N 183/08 - Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie [projednaly ÚPV a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča

Odborný referent OEU: Dominika Dražilová

64. usnesení Senátu ze 4. schůze 30. ledna 2013 Senát I. 1. podporuje harmonizaci skutkových podstat trestných činů poškozujících finanční zájmy Unie, neboť může usnadnit vzájemné uznávání rozhodnutí v trestních věcech a napomoci jednotnému výkladu; 2. upozorňuje však, že legislativní činnost EU v oblasti trestního práva musí dbát principu proporcionality a nesmí narušovat systematiku trestního práva v členských státech, není-li to nezbytné k dosažení cílů této činnosti; II. 1. nepovažuje podrobnou harmonizaci výše sankcí za trestné činy vymezené směrnicí za nezbytnou, neboť postačuje stanovit, že sankce stanovené členskými státy musí být účinné, přiměřené a odrazující; 2. konstatuje, že ve směrnici navržená úprava institutu promlčení trestní odpovědnosti a výkonu trestu neodpovídá koncepci těchto institutů v českém právním řádu a povede k založení rozdílných režimů pro trestné činy stejné typové společenské škodlivosti; představuje tedy nepřiměřený zásah do vnitrostátního práva, který není nezbytný k dosažení cílů směrnice; 3. zdůrazňuje, že úprava minimální dolní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody u trestných činů vymezených směrnicí by se neměla dotýkat předpisů vnitrostátního práva umožňujících za určitých podmínek uložení trestu pod touto dolní hranicí (například při ukládání trestu tzv. spolupracujícímu obviněnému); 4. trvá na tom, aby byl vyjasněn vztah mezi postihem téhož jednání trestním soudem členského státu a správním orgánem podle příslušných přímo aplikovatelných předpisů práva EU tak, aby byla směrnice plně v souladu se zákazem dvojího trestání za jedno jednání, který je součástí ústavních tradic členských států, a s jeho výkladem prováděným Evropským soudem pro lidská práva; 5. vyzývá Evropskou komisi, aby výše uvedené připomínky obecně zohlednila i při přípravě dalších legislativních návrhů harmonizujících skutkové podstaty trestných činů, například návrhu

9

týkajícího se praní špinavých peněz, který je uveden v Pracovním programu Komise na rok 2013; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda i Senát návrh směrnice v obecné rovině vnímají kladně. Přesto vláda vyjádřila určité výhrady s ohledem na to, aby nedocházelo k narušení koherence trestněprávního systému v ČR. Vláda nepodpořila zejména postih soutěžitele ve veřejné zakázce nebo soutěži, neboť takováto skutková podstata není obsažena v českém trestním zákoníku a ustanovení je nepřiměřeně úzké a dále pak otázku promlčení, jíž nelze podpořit z důvodu odlišné konstrukce promlčení trestní odpovědnosti i výkonu trestu v české právní úpravě. Vláda preferovala spíše úpravu ponechávající regulaci promlčení na vnitrostátním právu. Rovněž usilovala o vyjasnění souladu ustanovení směrnice se zásadou zákazu dvojího trestání za jedno jednání a současně o shodu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Negativně se vymezila proti stanovení horní a nově i dolní hranice trestu odnětí svobody, což považovala za nebezpečný precedent do budoucna a zároveň poukázala na nutnost vyjasnění tohoto postupu Komise s ohledem na další související předpisy a případné upozornění na negativní stanovisko ČR k takovémuto vývoji. Všechny výše uvedené aspekty se objevily i v senátním usnesení, v tomto ohledu je tedy lze do určité míry považovat za podporu pro vládní argumentaci, i pokud jde o jednání na nadnárodní úrovni. Klíčové připomínky a návrhy Senátu byly zohledněny například v mandátu pro jednání červnové Rady pro spravedlnost a vnitřní věci.

Aktuální stav projednávání: Evropská komise návrh směrnice předložila Evropskému parlamentu a Radě dne 11. 7. 2012. Dokument byl poté dvakrát (v říjnu a prosinci 2012) diskutován na Radě pro spravedlnost a vnitřní věci. Během irského předsednictví o návrhu probíhala poměrně intenzivní expertní jednání na příslušné pracovní skupině pro trestní právo hmotné (DROIPEN) s tím, že poslední se uskutečnilo dne 21. 5. 2013. Tato jednání měla být na červnové Radě pro spravedlnost a vnitřní věci završena přijetím obecného přístupu Rady k tomuto předpisu. COREPER II o návrhu jednal v rámci přípravy červnové Rady dvakrát (24. 5. a 29. 5. 2013). Z jednání vyplynulo, že přes některé přetrvávající výhrady členských států k textu, předloží předsednictví návrh směrnice (v nejlepší možné kompromisní podobě) červnové Radě pro spravedlnost a vnitřní věci k přijetí obecného přístupu, při vědomí, že jde o prozatímní politickou dohodu a vyjednávání o návrhu bude pokračovat v rámci trialogu s Evropským parlamentem. Na Radě byl nakonec přijat kompromisní obecný přístup. Součástí dohody se stal i nový právní základ dle čl. 83/2 SFEU, jenž byl významně podpořen. Dohoda umožnila, aby za litevského předsednictví započaly negociace o finální podobě daného předpisu s Evropským parlamentem. V současné době se v Evropském parlamentu očekává rozhodnutí výborů. Návrh projednávají Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) a Výbor pro rozpočtovou kontrolu (CONT). Výbor pro hospodářství a měnu (ECON) se rozhodl k dokumentu stanovisko nepodat. Výbor pro právní 10

záležitosti (JURI) se vyjádřil i k právnímu základu návrhu. Plénum Evropského parlamentu by se mělo návrhem směrnice zabývat s největší pravděpodobností na svém zasedání dne 15. 4. 2014. Komunikace s Komisí: Odpověď Komise byla Senátu doručena dne 18. 9. 2013. Komise ve své reakci konstatuje, že bere na vědomí konkrétní návrhy Senátu, včetně návrhů týkajících se promlčení, které jsou momentálně součástí podrobných diskuzí. Komise se nicméně domnívá, že určitá harmonizace pravidel pro promlčení a trestní sankce je absolutně nezbytná a že minimální sankce v délce šesti měsíců odnětí svobody by mohla mít dostatečně odrazující účinek. Dále zdůrazňuje, že vnitrostátní soudce může v jednotlivých případech zvolit nižší postih a že udělení minimální sankce v délce šesti měsíců odnětí svobody v případě nejzávažnějších trestných činů tedy nebude automatické.

11

N 185/08 - Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o změně směrnice 2003/87/ES za účelem vyjasnění ustanovení o harmonogramu dražeb povolenek na emise skleníkových plynů [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Škaloud


93. usnesení Senátu ze 4. schůze 31. ledna 2013 Senát I. dlouhodobě sleduje problematiku obchodování s emisními povolenkami v EU, které považuje za jeden z možných nástrojů ke snižování emisí skleníkových plynů; II. 1.

má za to, že nepředvídatelné zásahy ze strany Evropské komise do fungování systému pro obchodování s emisními povolenkami mohou znepřehledňovat situaci celého systému a znemožňovat subjektům v rámci systému dlouhodobé plánování;

2.

požaduje, aby schválení zásahu Evropské komise do fungování systému EU pro obchodování s emisemi vždy podléhalo souhlasu všech členských států EU (v souladu s článkem 23(3) směrnice 2003/87/ES);

3.

zastává názor, že případné zásahy do objemu povolenek v rámci obchodovacího období by mělo být podloženo dostatečnou argumentací a detailní analýzou dopadů zpracovanou pro jednotlivé členské státy;

III. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Stanovisko vlády a pozice Senátu jsou do značné míry shodná. Vláda ve své rámcové pozici především klade důraz na to, aby Komise nepředvídatelně nezasahovala do systému EU ETS a umožnila tak nastavení dlouhodobého stabilního investičního prostředí. Vláda také poukazuje na to, že během vyjednávání zatím není možné dosáhnout jasné shody mezi jednotlivými členskými státy o podobě dalšího fungování EU ETS, avšak vláda požaduje, aby schvalování všech změn v systému EU ETS podléhalo svalování všech členských států EU.

12

Aktuální stav projednávání: Návrhem rozhodnutí se zabývala pracovní skupina Rady pro životní prostředí, která se dokumentu věnovala v celé druhé polovině roku 2012. Následně o návrhu jednala Rada EU pro životní prostředí na svém zasedání dne 17. prosince 2012. Vystoupení ČR bylo v souladu s mandátem a spolu s dalšími zeměmi V4 a východní Evropy, hlavně Polskem. Vláda na jednání přiblížila svůj negativní postoj k tzv. „backloadingu“, a to především z ekonomických důvodů. Také zazněla kritika vůči Komisi kvůli neposkytnutí detailní analýzy dopadů pro jednotlivé členské státy, ale pouze EU jako celek. V Evropském parlamentu byl dokument projednáván v garančním výboru - Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI). Zpravodajem výboru byl jeho předseda Matthias Groote (S&D). O stanovisko byl požádán Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE). Projednávání dokumentu v Evropském parlamentu bylo ukončeno 10. prosince 2013, když byl sválen pozměňovací návrh, který se týkal nastavení plánu povolenek (od 1. 1. 2013) a především určoval maximální množství povolenek na 900 mil., které mohou být takto využity. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 22. července 2013. Komise zdůrazňuje, že předvídatelnost nízkouhlíkových investic je důležitým znakem efektivního systému EU pro obchodování s emisemi. Dále podotýká, že změna výše uvedené směrnice představuje vyjasnění rozsahu pravomocí Komise. Veškeré změny však budou přezkoumány na úrovni členských států ve Výboru pro změnu klimatu, tudíž se Senát nemusí obávat nepředvídatelných komisních zásahů bez souhlasu všech členských států, na což upozorňoval ve svém usnesení. Zároveň Komise k návrhu připojuje posouzení analyzující dopady odložení dražeb 900 milionů emisních povolenek na úrovni EU, které se však týká celé Unie a ne jednotlivých členských států.

13

N 187/08 – Návrh doporučení Rady o uznávání neformálního a informálního učení [projednaly VVVK a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


119. usnesení Senátu z 5. schůze 13. března 2013 Senát 1. se seznámil s návrhem doporučení Rady o uznávání neformálního a informálního učení; 2. vyjadřuje v souladu s dlouhodobou pozicí Senátu, formulovanou např. v usnesení č. 372 z 10. prosince 2009 k Zelené knize o podpoře vzdělávací mobility mladých lidí, podporu hlavním součástem návrhu doporučení, a to zejména s ohledem na prokázanou prospěšnost mobility pro zisk nových znalostí, zlepšení jazykových dovedností, osobní rozvoj mladých lidí a na pozitivní vliv mobility na zvyšování kvality vzdělávacích institucí; 3. zastává názor, v souladu s dlouhodobou pozicí Senátu, formulovanou např. v usnesení č. 336 z 7. října 2011 k Zelené knize o modernizaci směrnice o odborných kvalifikacích, že by se při uznávání kvalifikací mezi členskými státy měly lépe využívat současné nástroje pro administrativní spolupráci vnitrostátních orgánů, zejména systém pro informace na vnitřním trhu IMI; 4. upozorňuje v souladu s dlouhodobou pozicí Senátu, formulovanou např. v usnesení č. 552 z 14. března 2012 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí program „ERASMUS PRO VŠECHNY“, na významné odlišnosti mezi formálním a neformálním vzděláváním, a proto doporučuje při přípravě budoucího programu EU pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport zachovat samostatný program podpory neformálního vzdělávání; II. 1. zdůrazňuje nezbytnost spolupráce se zaměstnavateli při vytváření systémů uznávání neformální a informálního vzdělávání, aby byla zajištěna vysoká kvalita uznávajících institucí; 2. oceňuje roli neziskových organizací dětí a mládeže, kterou hrají pro rozvoj klíčových osobnostních a profesních kompetencí; 3. upozorňuje na náročnost implementace systému uznávání neformálního a informálního vzdělávání;

14

4. souhlasí s navýšením prostředků v programech EU na podporu mobility mladých lidí dle posledního návrhu budoucího víceletého finančního rámce (2014-2020), protože tyto programy jsou důležitým nástrojem lepší uplatnitelnosti na trhu práce; III. žádá vládu; aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Doporučení bylo přijato mnohem dříve, než Senát přijal své stanovisko, postoj vlády jej proto již nemohl reflektovat. Stanovisko, které vláda při jednání zastávala, se ale výrazně shoduje s pozdějším postojem Senátu. Vláda v něm uvítala debatu o tématu uznávání výsledků neformálního a informálního učení, tato oblast tak získává větší politickou důležitost a viditelnost. Uznávání výsledků neformálního a informálního učení je podle vlády způsob, kterým lze podpořit znalosti a dovednosti občanů získané mimo rámec formálního vzdělávání a umožňuje jim tak flexibilněji reagovat na potřeby pracovního trhu. Téma má přímý vliv na podporu zaměstnatelnosti, mobility a zvýšení motivace k dalšímu vzdělávání. ČR má navíc schválený zákon k uznávání neformálního a informálního učení - zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Tímto právním předpisem byl nastaven způsob získání osvědčení o profesní kvalifikaci a vytyčena cesta pro tvorbu Národní soustavy kvalifikací, která se stále tvoří a aktualizuje. Aktuální stav projednávání: Návrh doporučení schválila Rada EU ve formátu ministrů školství na své řádné schůzi dne 26. listopadu 2012. V něm Rada členské státy vyzývá, aby v souladu se svou vnitrostátní situací nejpozději do roku 2018 zavedly režim uznávání těchto typů učení, a usiluje o určení zásad a složek, které by měly být zohledňovány, aby byl proces uznávání účinný. Předsednictví zdůraznilo, že by se systém vzdělávání měl i nadále zaměřovat především na formální vzdělávání a na úsilí o zajištění vysoce kvalitních výsledků učení u všech žáků a studentů, ale zároveň zdůraznilo, že v dnešní situaci, kdy se zvyšuje nezaměstnanost a dochází k nedostatečnému hospodářskému růstu, může hrát důležitou roli při zvyšování zaměstnatelnosti a mobility i při zlepšování motivace k celoživotnímu učení, zejména v případě sociálně a ekonomicky znevýhodněných skupin, nebo u skupin s nízkou kvalifikací, využívání nových příležitostí k učení a co největší využívání znalostí, dovedností a kompetencí získaných mimo rámec formálního vzdělávání. Některé členské státy navíc uvedly, že již režim uznávání výsledků učení zavedly, a jiné tento režim připravují. Ačkoli se Komise domnívá, že lhůta pro provedení doporučení není dostatečně ambiciózní, a uvedla, že v tomto smyslu učiní prohlášení do zápisu z jednání Rady, považuje dosaženou dohodu za značný úspěch. Komunikace s Komisí: Reakce Komise nebyla doručena, jelikož Komise nebyla adresátem usnesení.

15

K 188/08 - Sdělení Komise Zavádění evropské služby elektronického mýtného [projednaly Podvýbor pro dopravu, VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Jaroslav Zeman


116. usnesení Senátu z 5. schůze dne 13. března 2013 Senát I. 1. se seznámil se sdělením Komise Zavádění evropské služby elektronického mýtného; 2. oceňuje iniciativy EU v oblasti zjednodušení účtování mýtného a dalších poplatků za použití silnic a dálnic, které by přineslo úspory uživatelům dopravní infrastruktury a přispělo k dokončení vnitřního trhu; 3. připomíná, že mýto a další poplatky za použití silnic a dálnic jsou důležitým zdrojem financování výstavby dopravní infrastruktury; II. 1. vyzdvihuje přednosti satelitního řešení výběru poplatků za použití silnic a dálnic, které má v porovnání s ostatními řešeními nižší dopad na životní prostředí a umožňuje efektivnější a spravedlivější stanovení a výběr poplatků; 2. upozorňuje na další výhody, které má využití satelitů, jako je např. předcházení dopravním zácpám a nehodám a inteligentní navigace; 3. doporučuje proto rozvíjet dále satelitní systémy výběru mýta a dalších poplatků s využitím vznikajícího systému Galileo; 4. zastává názor, že otázky rozvoje dopravní infrastruktury mají dlouhodobý dopad na konkurenceschopnost celé ekonomiky a neměly by podléhat krátkodobým politickým rozhodnutím; 5. varuje proto před unáhlenými změnami střednědobých a dlouhodobých dopravních koncepcí a doporučuje zapojit do jejich projednávání co nejširší spektrum aktérů, včetně zástupců regionálních a místních samospráv; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o navazujících iniciativách;

16

2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Stanovisko vlády v rozporu s postojem Senátu dále trvá na současném systému pozemního výběru mýta v ČR prostřednictvím mýtných bran. Vláda dále ve stanovisku konstatuje, že se procesu zavádění interoperability mýtných systémů účastní již od samého počátku, jakkoliv bohužel její výsledky v tomto snažení nejsou uspokojivé. Vláda se proto ve své rámcové pozici zavazuje, že zbývající opatření plynoucí z rozhodnutí Komise splní v průběhu roku 2013. O této skutečnosti informovala zástupce Komise i ostatních členských států EU. Tento příslib nebyl v roce 2013 splněn.

Aktuální stav projednávání: Sdělení jako takové nebylo na úrovni Rady projednáváno. Dotkli se ho pouze ministři dopravy v průběhu pracovního oběda na Radě pro dopravu 10. června 2013, kdy s politováním konstatovali, že závazek zřídit evropskou službu elektronického mýtného (EETS) se nepodaří splnit v očekávaném termínu. Téma rovněž rezonuje v rámci projednávání návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě, kde jeden z recitálů požaduje, aby se elektronické mýtné systémy staly podmínkou výstavby nových transevropských dopravních sítí. Samotnou technickou implementaci EETS bude Komise provádět prostřednictvím delegovaných aktů ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/52/ES o interoperabilitě elektronických systémů pro výběr mýtného. Na jednání pracovní skupiny pro pozemní dopravu dne 16. ledna 2014 se v rámci projednávání delegovaného aktu ke směrnici Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/52/ES ze dne 29. dubna 2004 o interoperabilitě elektronických systémů pro výběr mýtného ve Společenství probírala i otázka elektronického mýtného, nicméně bez jakéhokoliv uspokojivého výsledku. K problematice se také vyjádřil Evropský parlament ve svém usnesení ze dne 11. června 2013 o strategii pro službu elektronického mýtného a o systému vinět osobních automobilů v Evropě, kdy vyzval Komisi, aby urychlila zavádění systému elektronického mýtného v EU.1 Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 2. srpna 2013. Komise ve své reakci zdůrazňuje, že úzká spolupráce národních mýtných systémů je důležitou součástí dopravní politiky EU. Souhlasí také s tezí, že by elektronické mýtné systémy měly využívat satelitního sledování, jelikož je oproti mikrovlnnému méně náročné pro životní prostředí a je snadno rozšiřitelné. V tomto ohledu je možné využít systém Galileo, který má za sebou další úspěšnou zkoušku v podobě zaměření pohyblivého cíle na zemském povrchu. Komise rovněž souhlasí s názorem, že zúčastněné strany potřebují stabilní právní rámec pro rozhodování o investicích v oblasti mýtné infrastruktury. Zvažuje proto iniciativu, která by členským státům umožnila zavedení spravedlivého a účinného stanovení silničních poplatků.

1

http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P7-TA-20130248+0+DOC+XML+V0//CS 17

N 189/08, N 190/08 a K 192/08 – Balíček k ustavení bankovní unie -

-

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), pokud jde o jeho vztah k nařízení Rady (EU) č. …/…, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi Návrh nařízení Rady, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě - Plán ustavení bankovní unie

[projednaly VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Dagmar Zvěřinová

Odborný referent OEU: Jiří Kautský

115. usnesení Senátu z 5. schůze dne 13. března 2013 Senát I. 1. podporuje v obecné rovině úsilí Evropské komise směřující k vytvoření efektivnějšího systému dohledu nad úvěrovými institucemi s cílem posílit stabilitu finančního systému; 2. rozumí s ohledem na specifické důsledky finanční a hospodářské krize pro hospodářskou a měnovou unii nutnosti urychleně najít vhodné řešení, které by obnovilo stabilitu a důvěru ve společnou měnu a vytvořilo podmínky pro normální fungování finančních trhů, jenž je nezbytným předpokladem nastartování hospodářského růstu; 3. konstatuje, že pro Českou republiku musí být hospodářská a finanční stabilita eurozóny prioritním zájmem vzhledem k vysokému stupni provázanosti české ekonomiky s eurozónou, která se odráží jednak ve výrazném podílu českého exportu směřujícího do zemí eurozóny, jednak v dominantním podílu dceřiných společností zahraničních bank majících sídlo v eurozóně na celkových aktivech bankovního sektoru v České republice; 4. je přesvědčen vzhledem k výše uvedenému, že návrhy na vytvoření bankovní unie, byť jsou primárně určeny členům hospodářské a měnové unie, musí být podrobně sledovány i v České republice, a to především s ohledem na dopady ustavení bankovní unie na -

stabilitu českého finančního systému; pravomoci národního orgánu dohledu, tj. České národní banky, a její možnosti reálně tuto stabilitu ovlivňovat a státní rozpočet, zejména v souvislosti s možným vznikem evropského fondu pojištění vkladů;

18

5. bere na vědomí skutečnost, že na úrovni Rady EU již bylo dosaženo obecného přístupu k výše uvedeným návrhům legislativních aktů, a proto vnímá své stanovisko jako příspěvek v rámci politického dialogu s Evropskou komisí a s vládou ČR, ve kterém zaujímá obecné postoje týkající se ustavení bankovní unie v eurozóně; II. 1. není zcela přesvědčen o vhodnosti zvoleného přístupu k ustavení bankovní unie, který spočívá v postupném předkládání návrhů legislativních aktů zavádějících jednotlivé části bankovní unie a vyjednávání o nich odděleně, neboť tento postup znesnadňuje komplexní posouzení tohoto významného kroku evropské integrace na vnitrostátní úrovni a může výrazně ztížit vytvoření robustní, účinné a konzistentní právní úpravy pro fungování bankovní unie; 2. uvítal by proto, kdyby se návrhy na zavedení jednotného mechanismu dohledu, evropského fondu pojištění vkladů a jednotného mechanismu pro řešení problémů bank v hospodářské a měnové unii projednávaly paralelně, čímž by byla zajištěna jejich vyšší koherence; 3. považuje za nutné zajistit, aby zavedením bankovní unie v eurozóně nedošlo k narušení jednotného trhu s finančními službami v EU, např. tím, že banky podléhající jednotnému mechanismu dohledu by měly na rozdíl od ostatních bank v EU přístup k prostředkům Evropského mechanismu stability pro účely rekapitalizace; 4. klade důraz na to, aby ustavením bankovní unie v eurozóně nebyly ohroženy zájmy nezúčastněných členských států a stabilita jejich finančních trhů, přičemž připomíná svou dlouhodobou pozici, že v rámci procesu centralizace rozhodovacích pravomocí dohledových orgánů v EU by národním orgánům dohledu neměly být odňaty rozhodovací pravomoci nezbytné k tomu, aby tyto orgány mohly účinně dbát o zachování stability úvěrových institucí působících v daném členském státě a dostát tak své odpovědnosti vůči domácím vkladatelům a veřejnosti; 5. domnívá se, že svěření nových úkolů Evropské centrální bance v oblasti dohledu nad bankami vede k výrazné koncentraci moci v rukou jedné instituce, a proto je třeba zajistit, aby ECB byla při výkonu této funkce podrobena demokratické kontrole nejen ze strany Evropského parlamentu, ale především též ze strany Rady EU a národních parlamentů, neboť odpovědnost za stav finančního systému (včetně finančních záruk vkladatelům) ponesou nadále členské státy; 6. dodává, že bude nutné efektivně oddělit výkon nových dohledových pravomocí ECB od provádění měnově-politických opatření, aby se předešlo případným konfliktům zájmu; 7. zastává názor, že role národních orgánů dohledu v rámci jednotného mechanismu dohledu by měla dostatečně reflektovat jejich jedinečné know-how spočívající především ve znalosti místního prostředí, zkušenostech získaných dlouholetou praxí a profesionálním personálním zázemí; 8. vyzývá Evropskou komisi, aby před předložením návrhů legislativních aktů, kterými by se měly vytvořit zbylé dva komponenty bankovní unie, tj. evropský fond pojištění vkladů a jednotný mechanismus řešení problémů bank v hospodářské a měnové unii, vypracovala podrobné hodnocení dopadu vzniku bankovní unie na nezúčastněné členské státy a integritu jednotného trhu s finančními službami; hodnocení dopadů by 19

mělo rovněž prověřit soulad návrhů s již přijatými právními normami tvořícími tzv. jednotný soubor pravidel pro fungování trhu s finančními službami; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Postoj vlády, vyjádřený v rámcových pozicích k těmto dokumentům se shodoval s usnesením Senátu. Vláda mimo jiné deklarovala zájem na stabilizaci hospodářské a měnové unie i na hospodářském růstu a finanční stabilitě každého členského státu EU. Proto byla odhodlána podpořit takové kroky, které prokazatelně povedou k řešení současné bankovní a dluhové krize. Nicméně nebyla ochotná v danou chvíli k plánovanému projektu BU přistoupit, ale chtěla se podílet na vyjednáváních na jejím utváření, s čímž souhlasil i Senát. Podobně panovala shoda například i v názoru, že by legislativní návrhy zavádějící jednotlivé prvky bankovní unie měly být schvalovány současně, aby byla udržena integrita a konsistence celého systému. Východiska vlády k plánované bankovní unii spočívala pak především v požadavku, aby realizace bankovní unie nesnížila (či neznemožnila) ČR schopnost ovlivnit a chránit stabilitu vlastního finančního trhu, resp. bank v ČR. Shoda panovala i ohledně ustavení jednotného mechanismu dohledu, kde vláda zdůrazňovala nutnost udržení rovných podmínek pro zúčastněné i nezúčastněné státy a rovnost zacházení pro subjekty působící na jednotném trhu pro finanční služby a výhrady byly shodné i k procedurálnímu postupu ustavování bankovní unie, kdy jednotlivé předpisy jsou vyjednávány odděleně, což může mít za následek nižší míru koherence jednotlivých komponent bankovní unie a ve výsledku i celkově nižší účinek ve vztahu ke stabilitě finančních trhů. Aktuální stav projednávání: Dokumenty pod senátními čísly N189/09 a N190/09 byly schváleny Radou (podrobnosti viz níže část III., která je věnována schváleným návrhům). Dokument 192/08 pak sloužil jako doprovodný k oběma nařízením, jelikož se jednalo o sdělení, které představuje průvodní a vysvětlující obecný text k záměru Evropské komise ustavit bankovní unii v eurozóně. Komunikace s Komisí: Reakce byla Senátu doručena 5. 8. 2013. Komise v ní popisuje legislativní proces u návrhu na zřízení jednotného mechanismu dohledu, a to jak na úrovni Rady EU, tak v Evropském parlamentu. Snaží se vyvrátit obavy Senátu ohledně narušení jednotného trhu v oblasti finančních služeb tím, že zdůrazňuje, že bankovní unie tvořící jednotný soubor pravidel bude plně v souladu s již přijatými právními předpisy nebo s těmi, které se nyní projednávají. Navíc vyzdvihuje úlohu orgánu EBA při vypracování jednotlivých předpisů. Komise se však nezabývá argumentem Senátu o zvýhodňování úvěrových institucí z „bankovní unie“ prostřednictvím možnosti rekapitalizace z Evropského stabilizačního mechanismu. Komise dále tvrdí, že dopad bankovní unie na ČR bude veskrze pozitivní, neboť bankovní unie „obnoví důvěru v banky a v euro, což bude mít příznivý dopad na finanční stabilitu v Unii jako celku“. Komise rovněž obhajuje úlohu ECB jako orgánu vykonávajícího jednotný dohled, přičemž dodává, že přímou kontrolu bude mít pouze nad „velkými“ institucemi (aktiva nad 30 mld. EUR nebo 20 % národního HDP). Závěrem Komise připomíná svou povinnost předložit hodnotící zprávy do 31/12/2015 a vysvětluje, že z důvodu časové tísně nebylo lze vypracovat standardní hodnocení dopadů, což Senát ve svém usnesení požadoval. 20

N 191/08 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o statutu a financování evropských politických stran a evropských politických nadací [projednaly ÚPV a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča

Odborný poradce: Jan Grinc

68. usnesení Senátu ze 4. schůze dne 30. ledna 2013 Senát I. podporuje návrh nařízení vytvářející celoevropskou úpravu a zakládající evropskou právní subjektivitu evropských politických stran a evropských politických nadací; II. 1. uznává, významnou úlohu evropských politických stran a nadací v demokratických procesech probíhajících na úrovni Evropské unie, které mohou přispět i ke kultivaci politického prostředí v členských státech; 2. shledává, že nařízení může přispět k větší transparentnosti financování evropských politických stran a nadací; 3. konstatuje, že právní úprava procesů zajišťujících demokracii a politickou pluralitu na úrovni Evropské unie musí vycházet z celoevropských standardů, zejména z těch, které uznává Rada Evropy, a odpovídat hodnotám, na nichž je založena Evropská unie, uvedeným v čl. 2 Smlouvy o Evropské unii; 4. zastává názor, že rozhodování o registraci kontrolního plnění povinností evropských politických stran a nadací a ukládání sankcí by mělo být podrobně upraveno přímo v nařízení; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda zaujala k návrhu mnohem kritičtější a konkrétnější postoj než Senát. I senátní usnesení ale požadovalo, aby právní úprava evropských politických stran a evropských politických nadací vycházela z celoevropských standardů, zejména z těch, které uznává Rada Evropy, a odpovídala hodnotám, na nichž je založena Evropská unie. Senát rovněž ve shodě s vládou požadoval 21

vyjasnění řady pravidel přímo v nařízení. Dne 23. dubna 2013 byl Senátu doručen dopis předsedy vlády, který vítá usnesení Senátu a konstatuje vzájemnou názorovou shodu obou orgánů. Vláda v průběhu dalšího jednání své postoje nezměnila. Lze tedy konstatovat, že hájila linii v zásadě shodnou s názorem Senátu. Ten je však poměrně nekonkrétní, takže nelze jeho odraz v pozici vlády podrobněji analyzovat.

Aktuální stav projednávání: Návrh nařízení byl Senátu doručen 18. 9. 2012. Záměrem Komise bylo přijmout návrh ještě před volbami do Evropského parlamentu v květnu 2014, což se již nejeví jako reálné. V Radě byl návrh podroben velké kritice zejména s ohledem na nedostatečné záruky ochrany práva na politické sdružování. Byl vypracován komplexní pozměňovací návrh předložený Výboru stálých zástupců (COREPER). Jeho hlavním prvkem je zřízení Úřadu pro evropské politické strany, který má být nezávislým správcem jejich rejstříku a má provádět dozor a případně ukládat sankce až po vyškrtnutí z rejstříku. (Původní návrh svěřoval tuto roli Evropskému parlamentu.) Obsahuje i celou řadu dalších změn vedoucích k dosažení standardu právní regulace politických stran obvyklého v členských státech Evropské unie. Konečně přináší technické změny a nezbytná zpřesnění (např. k otázce právní subjektivity evropských politických stran). Tato pozice Rady odpovídá duchu usnesení Senátu. Evropský parlament projednal návrh ve výborech. Výsledný návrh usnesení Evropského parlamentu obsahuje spíše technické změny a v zásadě zachovává původní koncepci návrhu Komise. V některých otázkách jde dokonce ještě dále (konkrétnější požadavky na demokratické rozhodovací procesy uvnitř stran). Zatím se stále počítá s přijetím návrhu v 1. čtení, tedy metodou tzv. trialogů mezi Radou, Evropským parlamentem a Komisí, z nichž má vzejít kompromisní znění návrhu. Ty již začaly probíhat. Evropský parlament již neformálně přistoupil na hlavní body návrhu Rady. Výsledek legislativního procesu však zatím nelze odhadnout. Komunikace s Komisí: Odpověď Komise byla Senátu doručena dne 16. 5. 2013. Komise v ní vítá pozitivní stanovisko Senátu a bere na vědomí doporučení Senátu, aby se nařízení samé podrobněji věnovalo rozhodování o registraci evropských politických stran a nadací, ověřování registrace a sankcím. Komise poukazuje na to, že současná jednání jsou zaměřena právě tímto směrem.

22

K 193/08 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akt o jednotném trhu II - Společně pro nový růst [projednaly VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Jaroslav Doubrava

Odborný referent OEU: Jana Maláčová

148. usnesení Senátu z 6. schůze dne 21. března 2013 Senát I. 1. věnuje dlouhodobě pozornost iniciativám namířeným na plné využití potenciálu jednotného trhu EU, který považuje za jeden z nejvýznamnějších přínosů evropského integračního procesu; 2. připomíná v této souvislosti své usnesení č. 197 z 28. dubna 2011 ke sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Na cestě k Aktu o jednotném trhu pro vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství - 50 návrhů pro lepší společnou práci, podnikání a obchod, ve kterém vyjádřil obecnou podporu dokončování jednotného trhu EU; II. 1. je přesvědčen o tom, že jednotný trh skýtá velký a stále ještě nevyužitý potenciál, který spočívá ve skutečně volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu; 2. pokládá skutečně volný pohyb služeb vzhledem k podílu tohoto sektoru na tvorbě HDP a jeho příspěvku pro tvorbu nových pracovních míst za naprosto klíčový, a tak podporuje přezkum směrnice o volném pohybu služeb s cílem rozšířit rozsah její působnosti a podpořit princip země původu jako ústřední prvek směrnice; 3. podporuje v obecné rovině ve sdělení identifikované čtyři prioritní oblasti, mezi které patří:  rozvoj plně integrovaných sítí v rámci jednotného trhu;  podpora přeshraniční mobility občanů a podniků;  podpora digitálního hospodářství v celé Evropě a  posilování sociálního podnikání, soudržnosti a důvěry spotřebitelů. 4. považuje za klíčové, aby navrhovaná klíčová opatření ve výše uvedených oblastech byla urychleně realizována, přičemž je třeba zajistit, aby přijímáním nových právních předpisů nedocházelo k nárůstu administrativní zátěže a aby byly vypracovány studie hodnocení dopadů jednotlivých opatření; III. 1. žádá vládu aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o navazujících iniciativách; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. 23

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Usnesení Senátu k tomuto sdělení bylo přijato 21. března 2013, tj. zhruba 3 měsíce poté, co k dokumentu Rada pro konkurenceschopnost přijala své závěry. Vláda tudíž nemohla postoj Senátu ve svých pozicích jakkoliv zohlednit. V obecné rovině se ale usnesení Senátu shodovalo s postojem vlády, který k Aktu o jednotném trhu II zastávala.

Aktuální stav projednávání: Komise představila Radě pro konkurenceschopnost sdělení o Aktu o jednotném trhu II v říjnu 2012. Aktu o jednotném trhu II se také krátce věnovala Evropská rada na svém zasedání 19. října 2012. Ve svých závěrech Evropská rada přivítala záměr Komise předložit návrhy z Aktu o jednotném trhu II do jara 2013 a vyzývá k jejich urychlenému projednání, aby je bylo možné přijmout nejpozději do konce stávajícího volebního období Evropského parlamentu. Na Radě pro konkurenceschopnost konané v prosinci 2012 pak byly ke sdělení přijaty samostatné závěry. Členské státy akt obecně vítají jako balíček opatření, který může přispět ke zvýšení hospodářského růstu a konkurenceschopnosti EU. Jednotlivé členské státy dávají prioritu různým oblastem, přičemž obecná shoda panuje zejména u opatření na podporu digitálního trhu a rozvoj infrastruktury. Pozice členských států k jednotlivým opatřením budou záviset až na konkrétním obsahu předložených návrhů. Sdělení bylo postoupeno Evropskému parlamentu pro informaci. Další projednávání tohoto sdělení se na půdě Evropského parlamentu již neuskutečnilo. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla Senátu doručena 13. srpna 2013. Komise ve své reakci konstatuje, že uvolnění zbývajícího potenciálu jednotného trhu pro růst, zaměstnanost a důvěru je jednou z hlavních priorit a základním pilířem strategie Evropa 2020. V rámci Aktů o jednotném trhu I a II představila Komise celkem 24 prioritních opatření, jejichž rychlé přijetí a provádění může přinést konkrétní výhody pro občany, podniky i orgány veřejné správy. Komise sdílí názor, že čtyři oblasti (sítě, přeshraniční mobilita, digitální hospodářství a sociální podnikání) jsou skutečně zásadní pro rozvoj jednotného trhu. Komise rovněž souhlasí s postojem Senátu, pokud jde o další uvolnění potenciálu volného pohybu služeb v EU ve vazbě na lepší provádění směrnice o službách. Dále Komise připomíná, že Evropská rada ji vyzvala k předložení zprávy o situaci v souvislosti se zbývajícími překážkami, které brání dokončení jednotného digitálního trhu do roku 2015, čemuž Komise hodlá věnovat plnou pozornost.

24

K 194/08- Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o komplexních vyhodnoceních rizika a bezpečnosti („zátěžových testech“) jaderných elektráren v Evropské unii a činnostech souvisejících [projednaly Podvýbor pro energetiku, VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Jaroslav Zeman


114. usnesení Senátu z 5. schůze dne 13. března 2013 Senát I. 1. se seznámil se sdělením Komise Radě a Evropskému parlamentu o komplexních vyhodnoceních rizika a bezpečnosti („zátěžových testech“) jaderných elektráren v Evropské unii a činnostech souvisejících; 2. připomíná, že čl. 194 Smlouvy o fungování EU nedává Unii pravomoc určovat členským státům skladbu energetických zdrojů při výrobě elektrické energie; II. 1. uvědomuje si možné obavy, které mohly vzniknout u veřejnosti v důsledku mimořádných událostí v japonské jaderné elektrárně Fukušima; 2. odmítá však takovou interpretaci výsledků zátěžových testů, která by vedla k pochybnostem o dostatečném zabezpečení jaderných zařízení v Evropě; 3. zastává názor, že by se debata o jaderné energetice měla vést v první řadě na odborné úrovni a neměla by podléhat krátkodobým politickým vlivům; 4. předesílá, že se bude v roce 2013 intenzivně a pečlivě věnovat legislativním iniciativám Evropské komise v oblasti jaderné bezpečnosti, jaderného zabezpečení a pojištění pro případ jaderné havárie; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o navazujících iniciativách; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

25

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Stanovisko vlády se zcela shoduje s postojem Senátu, kdy se uznává suverenita členských států v otázce složení zdrojů pro výrobu energie a kdy vláda v souladu se Senátem popírá dohady a domněnky, které by mohly zpochybnit vysokou úroveň zabezpečení jaderných zařízení v EU. Vláda podobně jako Senát odmítá vést debatu o jaderné energetice na základě politického nebo dokonce populistického zadání, přičemž příslib Senátu, že se bude podrobně věnovat případným legislativním návrhů Komise v oblasti jaderného zabezpečení, vláda výslovně podpořila.

Aktuální stav projednávání: Sdělení vyvolalo značný rozruch u některých členských států, neboť jím Komise vzbudila obavy z nadměrného zasahování do složení zdrojů pro výrobu elektrické energie, což smluvní základ vylučuje. Ke sdělení nebyly proto přijaty závěry Rady. Komise vydala sdělení o následných opatřeních, jehož podstatou byla informace o novelizaci směrnice o jaderném zabezpečení. Tyto dokumenty projednal Senátu jako senátní tisky N 077/09 a N 098/09. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena dne 6. srpna 2013. Komise ve své reakci konstatuje, že jakkoliv je riziko mimořádné jaderné události v EU velmi nízké, je přesto třeba důkladně prověřit fungování všech elektráren, aby se rozptýlily obavy veřejnosti a vyšlo se vstříc blíže nespecifikovaným mezinárodním závazkům. Ačkoliv je úroveň již nyní vysoká, je možné ji ještě zvýšit. Komise proto soudí, že je třeba provést jak konkrétní úpravy jednotlivých elektráren, tak revidovat právní rámec pro jadernou bezpečnost. Iniciativy na tomto poli, jako je např. nedávno předložený návrh směrnice o jaderné bezpečnosti, budou podle Komise respektovat svrchovaná práva členských států v oblasti složení energetického mixu. Diskuse o těchto opatřeních také musí být vedena srozumitelným a transparentním způsobem, aby se do ní mohla zapojit veřejnost.

26

N 197/08 - Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 98/70/ES o jakosti benzinu a motorové nafty a směrnice 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů [projednaly Podvýbor pro energetiku, VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


128. usnesení Senátu z 6. schůze dne 20. března 2013 Senát I. konstatuje, že přijetí závazků Evropské unie týkajících se využití biopaliv pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů přineslo některé negativní trendy spočívající například: – – –

v masivní produkci energetických plodin pro výrobu biopaliv a biokapalin na značné výměře zemědělské půdy, ve využívání půd s vysokým depozitem uhlíku, k jehož uvolňování touto produkcí dochází či v degradaci půd způsobené opakovaným pěstováním plodin stejného druhu,

přičemž na tato rizika Senát opakovaně poukazuje, naposledy například ve svém usnesení z 14. června 2012 ke zprávě Komise o provádění tématické strategie pro ochranu půdy; II. 1. vítá předložený návrh Komise na změny směrnic, který zohledňuje celý proces pěstování energetických plodin a z nich vyráběných biopaliv a především respektuje dopady nepřímých změn ve využívání půdy (ILUC) na emise skleníkových plynů a bere tak v potaz nový pohled na biopaliva, k čemuž Senát Komisi vyzýval již ve svém usnesení k návrhu nařízení, kterým se stanoví výkonnostní emisní normy pro nové osobní automobily v rámci integrovaného přístupu Společenství ke snižování emisí CO2 z lehkých užitkových vozidel z 24. dubna 2008; 2. postrádá v návrhu směrnice objektivní vyhodnocení vlivu biopaliv na účinnost a životnost motorů a vyzývá k podpoře výzkumu v této oblasti; 3. konstatuje, že omezování využívání biopaliv první generace povede k šetrnějšímu přístupu k zemědělským půdám, jejich vyššímu využití pro domácí zemědělskou produkci, vytěsňování leckdy nekvalitních a závadných potravin dovážených z jiných zemí a sníží využívání půdy k opakovanému pěstování energetických plodin, které negativně ovlivňuje kvalitu půd včetně jejich hydrologických funkcí; 4. upozorňuje, že se dlouhodobě nedaří sladit některé sektorové zájmy, příkladem toho mohou být kontraproduktivní opatření a postupy související s biopalivy v oblastech zemědělství a energetiky; 5. shledává, že podpora biopaliv má v mnoha případech sociální dopady spočívající v úbytku pracovních míst a příležitostí v zemědělství a poškozuje tak především tradiční pracovní pozice v zemědělství, spojené s klasickou rostlinnou a živočišnou výrobou, která jsou nahrazována menším počtem pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu;

27

6. shledává návrh na omezení produkce biopaliv první generace za vhodný impulz pro technologický vývoj a výzkum biopaliv druhé a třetí generace; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Jelikož bylo usnesení Senátu přijato dne 20. března 2013 a jednání vlády ČR na Radě EU pro životní prostředí proběhlo o jeden den později, tedy 21. března 2013, nemohlo být usnesení zpočátku zcela zohledněno v postoji vlády. Vláda v obecné rovině má k danému návrhu směrnice dvě hlavní výhrady. První se týká nevhodného globálního stanovování ILUC emisí bez rozlišení oblasti, kde se plodina pěstuje. Druhá připomínka se pak týká omezování příspěvku biopaliv z „potravinářské“ biomasy na 5 %, což nebylo zmíněno v senátním usnesení. Jelikož bylo senátní stanovisko přijato jeden den před jednáním Rady, nebyla na jednání Rady zohledněna celá řada bodů usnesení, jako např. nesoulad mezi sektorovými zájmy v energetice a zemědělství, sociální dopady v zemědělství v důsledku podpory biopaliv či omezování biopaliv první generace.

Aktuální stav projednávání: Dokument byl projednáván v pracovní skupině Rady pro životní prostředí, kde probíhala diskuze především o technických aspektech návrhu. Poté se návrhem směrnice zabývala Rada EU pro Energetiku dne 22. února 2013 a následně Rada EU pro životní prostředí dne 21. března 2013. Mandát vlády byl na obě Rady totožný a také diskuze se nesly v podobném duchu a vystoupily na nich všechny přítomné delegace. Většina z nich se ve svém vystoupení zaměřila nejen na obecnou podporu řešení daného problému nepřímého využití půdy, ovšem také na konkrétní nedostatky v návrhu. Mezi hlavní problémy uvádějí členské státy především nedostatečnost dopadových studií, metodiku stanovení ILUC faktoru, zavedení 5% limitu na biomasy, otázku nedostatečných pobídek pro rozvoj pokročilých biopaliv a problém s ustanovením seznamu 2x a 4x započítávaných paliv. Mnoho delegací se rovněž vyjádřilo negativně k nově vzniklé nesourodosti při započítávání konvenčních biopaliv do jednotlivých cílů EU (10% cíl OZE v dopravě, 20% cíl OZE, 6% cíl snížení emisí). ČR zdůraznila především zásadní problém s dostatečně nepodloženým stanovováním hodnot ILUC faktoru a ohrožení plnění cíle 10 % OZE v dopravě v případě, že by platil navrhovaný 5% limit na tzv. potravinářskou biomasu. V Evropském parlamentu byl garančním výborem pro tuto předlohu určen výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Zpravodajkou byla určena Corinne Lapage (Aliance liberálů a demokratů). O stanovisko bylo požádáno 7 výborů (rozvoj, zemědělství, regionální rozvoj, mezinárodní obchod a ochrana spotřebitele, doprava a turistika, průmysl). Nyní stále probíhá legislativní proces, v září 2013 zaujal Parlament k dokumentu stanovisko v prvním čtení a v prosinci 2013 byl dokument předán Radě. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 26. srpna 2013. Komise vítá podporu hlavních prvků návrhu, především omezení příspěvku konvenčních biopaliv k dosahování cílů pro rok 2020, přičemž doufá, že pro další jednání bude v návrhu zachován kompromis mezi environmentální a ekonomickou rovinou. Dále Komise bere na vědomí jednotlivé aspekty, které přesahují rámec 28

problematiky emisí a vznikají v důsledku nepřímých změn ve využívání půdy v souvislosti s využíváním biopaliv (např. opakované pěstování energetických plodin). Nakonec Komise velmi vágně uvádí, že další otázky zmiňované v senátním usnesení (především v oblasti zemědělství a energetiky) náležitě zhodnotí v průběhu nadcházejících jednání o daném návrhu.

29

K 198/08 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – Silnější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu - Aktualizace sdělení o průmyslové politice [projednaly VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


149. usnesení Senátu z 6. schůze dne 21. března 2013 Senát I. 1. je si plně vědom zhoršující se situace evropského průmyslu a současných problémů, kterým tento sektor čelí; 2. podporuje proto snahu Komise řešit tuto situaci, obrátit proces oslabování evropského průmyslu a zvýšit jeho konkurenceschopnost, a to i s ohledem na fakt, že ČR vykazuje jeden z nejvyšších podílů průmyslu na tvorbě HDP v EU; II. 1. vítá úsilí Komise, aby se podíl průmyslu na evropském HDP do roku 2020 zvýšil na alespoň 20 % ze současných 16 %, a ambici 20 % považuje při plné realizaci ve sdělení identifikovaných opatření za dosažitelnou; 2. oceňuje zejména následující iniciativy: - usnadnění investic do nových technologií, přičemž zdůrazňuje nutnost obnovit normální podmínky pro poskytování úvěrů v ekonomice a přístup firem na kapitálový trh, neboť tyto podmínky byly v důsledku krize výrazně zpřísněny, což vedlo k omezování investičních aktivit firem; -

zjednodušení a lepší správu právních předpisů týkajících se vnitřního trhu, což souvisí především s problematikou inteligentní regulace a agendou snižování administrativní zátěže podniků;

-

zlepšení konzistentnosti provádění a vzájemnou interakci politik, které jsou nejdůležitější pro konkurenceschopnost;

-

zjednodušení a posílení účinnosti finančních nástrojů na podporu inovačních činností malých a středních podniků;

-

koncepci „inteligentní specializace“, určenou k účinnějšímu využívání Fondu soudržnosti a strukturálních fondů k růstu a vytváření pracovních míst;

3. upozorňuje, že bude pečlivě sledovat uvádění jednotlivých navržených opatření v praxi a jejich následné provádění; 30

4. považuje, opatření na zlepšení podmínek pro malé a střední podniky za důležitou součást průmyslové politiky EU; 5. konstatuje, že zvyšování podpory malých a středních podniků by však nemělo být realizováno na úkor podpory velkých klíčových podnikatelských aktivit, které jsou zdrojem značného množství zakázek formou subdodávek právě pro malé a střední podniky; 6. dodává, že zhoršení podnikatelských podmínek pro velké podniky z důvodu jejich vyloučení ze systému podpor ze strukturálních fondů EU by mohlo vést k jejich přesunu mimo EU, což by mělo za následek nejen úbytek pracovních příležitostí a snížení výkonnosti a konkurenceschopnosti evropské ekonomiky, ale i snížení tlaku na dodržování relativně přísných environmentálních standardů v zemích EU; 7. připomíná, v této souvislosti usnesení Senátu č. 665 ze dne 14. června 2012, které poukázalo na rizika spojená se samoúčelným upřednostňováním malých a středních podniků, které nemusejí vždy disponovat dostatečnými zkušenostmi, potřebným vybavením a lidským i finančním kapitálem; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda přivítala pozornost věnovanou konkurenceschopnosti evropského průmyslu. Stejně jako Komise uznává důležitost silného a konkurenceschopného evropského průmyslu pro zajištění růstu a udržitelného využití zdrojů. Posílení konkurenceschopnosti by nemělo být samoúčelné, musí vést ke zlepšení výkonnosti a efektivnosti celého hospodářství, ke zvýšení životní úrovně a vytvoření nových pracovních míst. Sdělení je dle vlády důležitým příspěvkem k průmyslové politice EU. Evropa potřebuje vytvořit politické prostředí, které je atraktivní pro investory a umožní vytvoření příznivějších rámcových podmínek pro inovace. Pro průmysl je významné hledání alternativních zdrojů pro financování zejména malých a středně velkých podniků, přístup na třetí trhy či důraz na význam investic do lidských zdrojů. ČR pozitivně hodnotila též ambici Komise, aby průmysl EU do roku 2020 generoval 20 % HDP a pokládala tuto strategickou ambici za významný signál pro podnikatele a investory. Rámcová pozice zároveň ocenila orientaci Komise na určité sektory, konkrétně akční plán CARS 2020, akční plán v sektoru stavebnictví či plánovaný akční plán v oblasti ocelářství. Průmyslová politika je provázána s řadou dalších oblastí, vláda si proto uvědomuje i důležitost podpory malých a středních podniků, celkového zjednodušování podnikání a iniciativ souvisejících se snižováním administrativní zátěže. Senát v této souvislosti upozorňoval zejména na to, že zvyšování podpory malých a středních podniků by nemělo být realizováno na úkor podpory velkých klíčových podnikatelských aktivit a že zhoršení podnikatelských podmínek pro velké podniky z důvodu jejich vyloučení ze systému podpor ze strukturálních fondů EU by mohlo vést k jejich přesunu mimo EU, což by mělo za následek především úbytek pracovních příležitostí a snížení výkonnosti a konkurenceschopnosti evropské ekonomiky. Vzhledem k tomu, že se pozice Senátu 31

v nejdůležitějších bodech shodovala s postojem vlády, lze stanovisko Senátu považovat za podporu vládních argumentů. Z výše uvedeného vyplývá, že nejdůležitější návrhy vznesené v senátním usnesení byly při příslušných jednáních vládou zohledněny. Některé připomínky týkající se zejména malých a středních podniků či zhoršení podnikatelských podmínek pro velké podniky však ve vládních postojích nebyly dostatečně reflektovány.

Aktuální stav projednávání: Sdělení bylo Evropskou komisí zveřejněno dne 10. 10. 2012. Následně byl dokument projednáván na pracovní skupině pro konkurenceschopnost a růst. Z diskuse vyplynulo, že všechny členské státy sdělení vítají a oceňují, neboť průmyslová politika je jednou z klíčových politik, jež mohou přispět ke splnění cílů strategie Evropa 2020. Větší diskuse se rozvinula u otázky snižování administrativní zátěže, testu konkurenceschopnosti a potřeby synergie průmyslové politiky s ostatními politikami. Ve vztahu k inovacím zazněla řada doporučení technického charakteru. Výměna názorů před Radou proběhla dne 28. 11. 2012 i v rámci COREPERu. Návrh závěrů byl předložen s několika výhradami, k nimž byla vedena diskuze. Dohody se však nepodařilo dosáhnout, neboť všechny připomínky nebyly odstraněny a naopak nové byly uplatněny. Sdělením se poté ve dnech 10. a 11. 12. 2012 zabývali ministři na Radě pro konkurenceschopnost (COCOM). Po projednání ve svých pracovních orgánech přijala Rada závěry. Členské státy dokument přivítaly, zdůraznily význam nové průmyslové politiky a její prioritní oblasti a cíle označily za relevantní. Mezi nejvýznamnější prvky zařadily zajištění fungujícího vnitřního trhu a odpovídajících rámcových podmínek, nezatěžování evropských podniků nadměrnou a zbytečnou regulací či administrativní zátěží, uplatňování účinných nástrojů obchodní politiky, podporu výzkumu, vývoje a inovací, vzdělávání atd. Členské státy rovněž uvítaly ambici Komise zvýšit podíl průmyslu alespoň na 20 % HDP do roku 2020. Shodly se též, že všechna průmyslová odvětví mohou přispět k rozvoji evropského hospodářství a vyjádřily obavu z existujících překážek průmyslové konkurenceschopnosti včetně relativně vysokých cen energie. Důležitá byla výzva Komisi, členským státům a regionům aplikovat široký a ucelený přístup k průmyslové politice pro konkurenceschopnost, udržitelný růst a zaměstnanost s ohledem na ekonomickou situaci a soudržnost mezi všemi politikami. Debata nad daným dokumentem proběhla v Evropském parlamentu v rámci procedury z vlastní iniciativy v první polovině měsíce ledna 2014. Sdělením se zabýval především garanční Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE). Dožádané výbory, k nimž patří zejména Výbor pro hospodářství a měnu (ECON), Výbor pro dopravu a cestovní ruch (TRAN) a Výbor pro právní záležitosti (JURI) se rozhodly stanovisko k tomuto sdělení nepodat. Návrh usnesení byl posléze Evropským parlamentem přijat dne 15. 1. 2014. Komunikace s Komisí: Odpověď Komise byla Senátu doručena dne 13. 8. 2013. Komise ve své reakci zdůrazňuje, že v rámci průmyslové politiky EU hrají klíčovou úlohu všechna pracovní místa a všechny podniky. Uvádí, že konkrétní iniciativy na podporu konkurenceschopnosti malých a středních podniků nelze chápat jako kroky činěné na úkor velkých podniků a že většina politických horizontálních či odvětvových iniciativ a opatření je zacílena na všechny podniky. V souvislosti s použitím strukturálních fondů Komise uvádí, že je nadále připravena podporovat velké podniky v oblasti výzkumu, inovací a energetické účinnosti v souladu s cílem využívat při plnění strategie Evropa 2020 zdrojů politiky soudržnosti. Konstatuje však, že podpora obecných výrobních investic do velkých podniků bez ohledu na cíl, jak je tomu v současnosti, nepřinese udržitelné výhody.

32

N 200/08 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí [projednaly VUZP a VEU] Zpravodaj VEU: Jan Látka


94. usnesení Senátu ze 4. schůze dne 31. ledna 2013 Senát I. konstatuje, že přes dílčí výhrady k jejímu provádění zůstává směrnice o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (EIA) především z pohledu veřejnosti účinným nástrojem pro vyjádření připomínek k plánovaným projektům, které mohou mít významné vlivy na okolní prostředí; II. 1. má za to, - že je nutné v průběhu dalších jednání přesněji definovat některé navrhované termíny a pojmy, což byl i jeden z hlavních důvodů vzniku předkládané revize, aby nedocházelo k jejich různému výkladu, čímž by návrh směrnice nesplnil jeden ze svých hlavních cílů spočívající ve zpřehlednění legislativní úpravy EIA; -

že návrh novely směrnice nenaplňuje avizovaný účel, a to zejména v oblasti potenciálu směrnice, který by směřoval ke zjednodušení posuzování vlivů na životní prostředí a k provádění jejich inteligentní regulace;

2. obává se, že možné zavedení jednoho kontaktního místa EIA v rámci každého členského státu nemusí přinést očekávané snížení administrativní zátěže, ale může naopak znamenat její zvýšení, a proto doporučuje tuto volbu ponechat na rozhodnutí členských států; 3. nepodporuje zavedení možnosti prodloužení tříměsíční lhůty pro vyjádření k žádosti o povolení ze strany příslušného orgánu o další tři měsíce; III. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Senát přijal své usnesení k revizi směrnice EIA dne 31. ledna 2013 a vláda jednala o revizi směrnice na Radě v březnu 2013, a tak měla dostatečný prostor k zohlednění senátního stanoviska do vlastního postoje. Senátní usnesení zmiňuje celou řadu výhrad. Obává se různých výkladů směrnice a tedy znepřehlednění legislativní úpravy EIA; také panuje obava ze zavedení 33

jednoho kontaktního místa, což by mohlo přinést zvýšení administrativní zátěže; nepodporuje zavedení 6 měsíční lhůty pro vyjádření k žádosti o povolení ze strany příslušného orgánu. Postoj vlády všechny tyto senátní výhrady respektuje a sama vláda je vůči této revizi směrnice ještě mnohem kritičtější.

Aktuální stav projednávání: Návrh směrnice byl projednáván v rámci jednání pracovní skupiny pro životní prostředí Rady EU od října 2012. Z reakcí na prezentaci Komise k dopadům návrhu a na znění prvních čtyř článků návrhu směrnice bylo možné usuzovat, že členské státy měly k návrhu výhrady, a to zejména obecnou výhradu kvůli hrozícímu zvýšení administrativní a finanční zátěže. Vyskytla se rovněž řada dalších výhrad k nejasnostem ve znění, obsahu a dopadech jednotlivých ustanovení, které byly projednány na nadcházejících jednáních skupiny. Rada EU pro životní prostředí se zabývala dokumentem na svém jednání dne 21. března 2013. Mandát na tuto Radu byl plně v souladu s usnesením Senátu ze dne 31. ledna 2013 a byl spíše ještě více kritický. Vláda na jednání hájila postoj, že pro ČR není revize směrnice EIA potřebná a neřeší cíle, které mají být dle Komise revizí směrnice EIA dosaženy. Aktuální znění směrnice EIA je plně dostačující a ČR může bez dalšího souhlasit pouze s některými z návrhů k účinnějšímu provádění posuzování vlivů na životní prostředí, neboť je s nimi již ve své současné právní úpravě v souladu. ČR nemůže podpořit návrhy, jež by vedly ke zvýšené finanční a administrativní zátěži subjektů veřejné správy a podnikatelské sféry a ve svém důsledku snížily efektivitu procesu EIA. V konkrétních případech prosazuje takové změny, které významně negativně nezasáhnou do stávajícího českého legislativního rámce. V návaznosti na řadu jednání a Radu EU uskutečněnou dne 21. 3. 2013 zpracovalo irské předsednictví revidovaný (kompromisní) text. Revidované znění ve všech hlavních změnách představuje výrazný pozitivní posun, kdy problematické části původního návrhu jsou buď vypuštěny, nebo jsou označeny za dobrovolný nástroj. Poté Rada EU pro životní prostředí na svém jednání 18. června 2013 zhodnotila tento kompromisní text, ocenila některé změny, ale velká část textu zůstala v návrhu v původní podobě z březnového jednání. V Evropském parlamentu byl garančním výborem určen Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a zpravodajem byl určen europoslanec Andrea Zanoni (Aliance liberálů a demokratů pro Evropu). O stanovisko byly požádány čtyři výbory (petiční, regionální rozvoj, kultura a vzdělání, spravedlnost a vnitřní věci). Poslední dva uvedené výbory rozhodly, že materiál nebudou projednávat. V říjnu 2013 o návrhu hlasovalo plénum Evropského parlamentu v prvním čtení a byla k němu přijata celá řada pozměňovacích návrhů a dokument byl vrácen do garančního výboru. Legislativní proces tak stále probíhá. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 15. července 2013. Komise dané stanovisko vítá, především část týkající se uznání účinnosti posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) jako nástroje pro začlenění environmentálních hledisek do procesu rozhodování. Bere na vědomí připomínky k řadě navržených změn a ztotožňuje se s názorem Senátu, že je nutné zabránit různorodým výkladům při provádění směrnice EIA. Dále Komise bere na vědomí obavy Senátu ohledně potencionálního nárůstu administrativní zátěže při zavádění jednoho kontaktního místa EIA, nicméně připomíná, že na základě zkušeností s prováděním na unijní úrovni se u těchto postupů dostavují pozitivní výsledky. Co se týče obav ohledně možného prodloužení tříměsíční lhůty pro vydání rozhodnutí příslušným orgánem, Komise poukazuje na skutečnost, že navrhovaná změna vychází z principu subsidiarity a proporcionality. Daná lhůta by měla pro většinu případů postačit, avšak nelze vyloučit její možné prodloužení pro některé kategorie záměrů.

34

N 001/09 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu evropské pomoci nejchudším osobám [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Luděk Jeništa


89. usnesení Senátu ze 4. schůze dne 31. ledna 2013 Senát I. 1. souhlasí s potřebou aktivně řešit otázku nejchudších obyvatel v Evropě, jejichž neuspokojivá životní situace se zhoršuje v důsledku pokračující hospodářské recese; 2. připomíná dlouhodobý názor Senátu, formulovaný např. v usnesení č. 465 z 22. dubna 2010 ke strategii Evropa 2020, že nejvhodnějším způsobem snižování chudoby je vytváření příznivých podmínek pro tvorbu nových pracovních míst spolu s odpovídajícími motivačními opatřeními; 3. upozorňuje na skutečnost, že za formování sociální politiky a politiky zaměstnanosti v EU zodpovídají v první řadě členské státy, přičemž orgány EU hrají zejména podpůrnou roli při koordinaci a výměně osvědčených postupů; 4. domnívá se proto, že cílů nařízení je možné účinněji dosáhnout na úrovni členských států, potažmo na místní a regionální úrovni, a není proto třeba zřizovat za tímto účelem samostatný nástroj na evropské úrovni; II. 1. domnívá se, že z dlouhodobého hlediska je efektivnější, když je u klienta sociální služby posilována schopnost zapojit se do trhu práce, což je nejenom účinnější a ve výsledku i levnější, ale zároveň odpovídá i posledním poznatkům na poli teorie rozvojové spolupráce, sociální práce a sociální politiky; 2. vyjadřuje přesvědčení, že o situaci nejchudších osob a lidí bez přístřeší v různých státech EU mají největší poznatky místní charitativní a státní organizace, přičemž intervence ze strany EU nemůže zohlednit všechny místně specifické faktory, které za neblahou situací těchto osob stojí, což reakci na evropské úrovni činí méně efektivní; 3. zastává názor v souladu s dlouhodobou pozicí Senátu, formulovanou např. v usnesení č. 454 z 9. prosince 2011 k návrhu nařízení o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci, že problémy trhu práce mohou účinněji řešit stávající nástroje politiky soudržnosti, jako je Evropský sociální fond a Evropský fond pro regionální rozvoj;

35

4. varuje před možným nárůstem administrativní zátěže pro žadatele v případě vzniku nového finančního nástroje mimo současný systém strukturálních fondů, což dále ztíží přístup potřebných k pomoci; 5. upozorňuje na dlouhodobě slabé využívání prostředků z tzv. Potravinového programu EU (což byl předchůdce tohoto nástroje) v ČR, kdy od zapojení do programu v roce 2006 ČR na jeho fungování doplácí, přičemž zkušenosti naznačují, že hlavní příjemci pomoci z programu (neziskové organizace) dávají patrně přednost opatřením na místní úrovni před využíváním evropského programu; 6. doporučuje proto nezřizovat pro období 2014-2020 samostatný fond pro pomoc nejchudším a začlenit prostředky určené pro Fond pro evropskou pomoc nejchudším osobám pod samostatnou programovou osu v rámci Evropského sociálního fondu; 7. žádá vládu, aby v duchu tohoto usnesení zapracovala řešení otázky nejchudších osob do budoucích operačních programů, které budou využívat prostředky Evropského sociálního fondu v příštím víceletém finančním rámci 2014-2020; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda měla v souladu se Senátem vůči fondu FEAMD velice rezervovaný postoj. Spolu s několika dalšími státy (Velká Británie, Nizozemsko, Slovensko, Švédsko, Německo, Dánsko) požadovala, aby se účast ve fondu stala dobrovolnou a aby bylo možné financovat opatření na podporu sociálně vyloučených v rámci Evropského sociálního fondu. V červenci 2013 ale Německo tuto blokační menšinu opustilo, čímž se otevřela litevskému předsednictví cesta ke kompromisu. Vláda proto přistoupila v rozporu se stanoviskem Senátu na možnost, aby byl fond povinný. Dále ale hájila možnost realizovat co nejvíce příslušných opatření z Evropského sociálního fondu. Vedle toho také požadovala, aby zřízením fondu neutrpěla celková národní alokace ESF pro Českou republiku. Požadavky Senátu se proto podařilo splnit pouze částečně.

Aktuální stav projednávání: Návrhu se intenzivně věnuje pracovní skupina Rady pro sociální otázky. V první polovině roku 2013 existovala blokační menšina (viz výše), která požadovala dobrovolnost fondu. V červenci 2013 ji však opustilo Německo, čímž se litevskému předsednictví otevřela cesta ke kompromisu v rámci Rady. Podmínkou kompromisu je požadavek na rozšíření působnosti FEAMD (kromě potravinové a materiální pomoci) o další opatření sociálního začleňování, tzn. FEAMD by mohl pokrývat opatření financovaná z ESF a jeho čerpání by se mohlo stát součástí samostatné osy standardního operačního programu pro využívání ESF. K tomuto návrhu se záhy připojily i ostatní státy, které předtím tvořily blokační menšinu (včetně ČR). ČR souhlasila s navrženou alokací ve výši 20,7 mil. EUR na období 7 let, tj. 3 mil. EUR ročně. 36

Na podzim 2013 probíhalo vyjednávání s Evropským parlamentem, který se na svém plenárním zasedání dne 2. 6. 2013 vyslovil pro povinné využití FEAMD pro všechny členské státy a dále požaduje rozpočet 3,5 mld. eur, tedy navýšení oproti původním 2,5 mld. eur. Na jeho konci se podařilo dosáhnout kompromisu, jehož podstatou je povinná účast ve fondu, rozšíření aktivit na všechna opatření v rámci sociálního začleňování (oproti původnímu důrazu výhradně na poskytování jídla a ošacení), zavedení pravidla N+3 a potvrzení zásady sdíleného řízení programu. Legislativní akt proto bude s největší pravděpodobností schválen v březnu nebo dubnu 2014. Komunikace s Komisí: Reakce Komise dosud nebyla doručena.

37

N 002/09 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o fluorovaných skleníkových plynech [projednaly VUZP a VEU] Zpravodaj VEU: Jan Látka


129. usnesení Senátu z 6. schůze dne 20. března 2013 Senát I. považuje záměr Komise snižovat v dlouhodobější perspektivě využití fluorovaných skleníkových plynů vzhledem k jejich dopadům na životní prostředí za správný, a proto rámcově souhlasí se zaměřením předkládaného návrhu nařízení; II. 1. podporuje navrhované postupné snižování využití fluorovaných plynů na území Evropské unie v souladu s navrhovaným harmonogramem; 2. nepodporuje zvyšování administrativní zátěže zaváděním změn nad rámec dosavadní právní úpravy spočívajících zejména v rozšíření povinností certifikace o osoby nakládající s fluorovanými skleníkovými plyny v tlakových lahvích; 3. odmítá případné zvyšování finanční zátěže vyplývající především z povinnosti vytvořit elektronické databáze chladících zařízení využívajících fluorované plyny; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Usnesení Senátu bylo přijato 20. března 2013. Stanovisko, které Senát přijal, bylo ve všech svých bodech zohledněno v postoji vlády, zejména během jednání Rady EU pro životní prostředí v červnu 2013. Vláda sice souhlasila se zaměřením návrhu, ale hlavně se zaměřovala na kritiku zvyšování administrativní zátěže zaváděním změn nad rámec dosavadní právní úpravy či zvyšování finanční zátěže vyplývající především z povinnosti vytvořit elektronické databáze chladících zařízení využívajících fluorované plyny.

38

Aktuální stav projednávání: Za irského předsednictví byl návrh projednán na šesti jednáních pracovní skupiny Rady pro životní prostředí a byly představeny dvě upravené verze textu. Většina delegací přijala provedené změny velmi pozitivně. Změny zohlednily v mnohém i požadavky ČR, např. u otázky povinného školení (čl. 8) a nové řešení navrhlo IE PRES i v nejsložitější otázce návrhu, čl. 12 o zákazu před-naplňování nařízení. Poté byl návrh předložen Radě EU pro životní prostředí na jejím zasedání dne 18. června 2013, kde irské předsednictví informovalo o stavu projednávání návrhu. ČR zde zopakovala svoji pozici, která je totožná se senátním usnesením. Finální text irského předsednictví byl následně předán litevskému předsednictví a dokument se tak projednával celou druhou polovinu roku 2013. V Evropském parlamentu byl garančním výborem určen výbor pro životní prostředí a zpravodajem jmenován europoslanec Bas Eickhout (Zelení). O stanovisko byly požádány výbory pro dopravu a cestovní ruch, vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, průmysl a energetiku. První čtení bylo naplánováno na 12. března 2014. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 19. srpna 2013. Komise vítá vstřícný postoj ČR ke snížení používání skleníkových plynů v EU. Dále zmiňuje, že cílem tohoto návrhu je maximální snaha omezit jakoukoliv administrativní zátěž členských států na minimum a omezit povinnost certifikace pouze na osoby manipulující s fluorovanými skleníkovými plyny v uzavřených nádobách. Nakonec Komise reaguje na odmítavý postoj českého Senátu týkající se možného nárůstu finanční zátěže, která by vyplývala z povinnosti vytvořit elektronickou databázi chladících zařízení využívajících fluorované plyny. Komise podotýká, že návrh zřízení databáze je pouze jednou z možností na zlepšení shromažďování údajů o emisích.

39

K 003/09 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů CARS 2020: Akční plán pro konkurenceschopný a udržitelný automobilový průmysl v Evropě [projednaly VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Luděk Jeništa


244. usnesení Senátu z 11. schůze dne 21. června 2013 Senát I. je si vědom  skutečnosti, že evropský automobilový průmysl prochází obdobím poznamenaným finanční a hospodářskou krizí, rostoucí mezinárodní konkurencí a s tím souvisejícím poklesem prodeje aut;  vysokého podílu automobilového průmyslu v Evropě na tvorbě HDP a nutnosti zvrátit sestupnou křivku vývoje tohoto průmyslového odvětví;  významu investic do lidských zdrojů, výzkumu, vývoje a inovací, vedoucích mimo jiné k naplňování cílů automobilového průmyslu v oblasti ekologie, úspornosti a bezpečnosti a zajištění mezinárodní konkurenceschopnosti; II. 1. podporuje v obecné rovině iniciativu Komise v podobě „CARS 2020: Akční plán pro konkurenceschopný a udržitelný automobilový průmysl v Evropě“ včetně jeho základních pilířů; 2. upozorňuje, v souladu s usnesením Senátu č. 149 z 21. 3. 2013 ke sdělení „Sinější evropský průmysl pro růst a hospodářskou obnovu - Aktualizace sdělení o průmyslové politice“, na negativní dopady v případě omezení přístupu velkých výrobců k podporám produktivních investic ze strukturálních fondů v rámci nového finančního rámce EU v letech 2014 – 2020, a to zejména z těchto důvodů:  



toto omezení by v konečném důsledku mohlo v rámci dodavatelskoodběratelských vztahů negativně dopadnout i na malé a střední podniky; ztráta každého investora je pro jednotlivé regiony nevýhodná nejen s ohledem na ztráty pracovních míst, ale i vzhledem k negativním dopadům opouštění výrobních areálů značných rozměrů, které není snadné znovu obsadit či jinak efektivně využít; environmentální riziko spojené s přesunem výroby mimo EU, motivovaným zhoršujícími se investičními podmínkami v EU, do oblastí s méně přísnými ekologickými standardy;

3. konstatuje, že tvorba legislativních opatření a jejich uvádění do praxe bude v rámci EU velice složitým procesem, a to především s ohledem na existující konkurenční prostředí v EU v této oblasti a dodává, že bude pečlivě sledovat navrhovaná opatření ze strany EU a jejich následné uvádění do praxe; 40

III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o dalších iniciativách navazujících na toto sdělení; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda i Senát v obecné rovině sdělení Komise přivítaly a zároveň podpořily iniciativu CARS 21. Pro vládu je problematika podpory automobilového průmyslu velmi důležitá a aktuální. Z pohledu ČR mezi nejdůležitější oblasti patří podpora vzdělávání, financování výzkumu a vývoje a problematika vnitřního trhu a zahraničního obchodu. Vláda vyslovila souhlas s podporou rozvoje čistých vozidel, ta však musí zůstat technologicky neutrální, neměly by tedy být preferovány pouze elektromobily, naopak je nutné podpořit všechny alternativy. Vláda též doporučila podporovat investice do vyspělých technologií a financování inovací prostřednictvím řady regulačních iniciativ a podpořila výzkum a inovace, a to i v souvislosti se snižováním emisí CO2, znečišťujících látek a hluku, zvyšováním bezpečnosti silničního provozu a inteligentními dopravními systémy. Vláda rovněž souhlasila s posilováním jednotného trhu motorových vozidel a uplatňováním „smart regulation“ a podpořila státní i soukromé investice do vzdělávání zaměstnanců v návaznosti na potřeby nejen automobilového průmyslu. Vláda také požadovala, aby v budoucnu nedošlo ke znevýhodnění velkých podniků a podniků v automobilovém sektoru tak, že by byl omezen jejich přístup k prorůstovým nástrojům v rámci nové finanční perspektivy EU v letech 2014 – 2020 (např. podpora produktivních investic v rámci kohezní politiky) a k nástrojům na podporu investic ve formě veřejné podpory (např. investiční pobídky a jejich vazba na regionální pravidla pro státní pomoc). Senát v této souvislosti upozorňoval především na riziko negativních dopadů na malé a střední podniky, nevýhody při ztrátě investorů pro jednotlivé regiony či nebezpečí spojené s přesunem výroby mimo EU. S ohledem na víceméně souladný charakter vládního postoje a senátní pozice lze konstatovat, že jak rámcová pozice vlády, tak i senátní usnesení vycházejí v zásadě z totožných předpokladů. Z předešlého tvrzení tedy vyplývá, že hlavní návrhy a připomínky Senátu podporující vládní argumentaci byly v postojích vlády v rámci příslušných vyjednávání náležitě zohledněny. Nicméně rizika, na něž ve svém usnesení poukazoval Senát, do vládní pozice převzata nebyla.

Aktuální stav projednávání: Sdělení bylo Evropskou komisí představeno dne 8. 11. 2012. Dokument poté projednávala pracovní skupina pro konkurenceschopnost a růst. Dne 10. 12. 2012 proběhla k dokumentu politická diskuse ministrů na zasedání Rady pro konkurenceschopnost (COCOM). V předvečer jednání se uskutečnila večeře místopředsedy Evropské komise A. Tajaniho k tomuto tématu s členskými státy v Bruselu. V obou diskusích vyzvedli ministři různá témata týkající se automobilového průmyslu, zejména podporu operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace a uzavírání dohod o volném obchodu se třetími zeměmi. Situace v automobilovém průmyslu byla na Radě projednávána v kontextu průmyslové politiky a jejího přínosu pro růst a hospodářskou obnovu. Členské státy během diskuse sdělení uvítaly a akční plán označily za důležitý. Ocenily, že navazuje na závěry iniciativy CARS 21. Ministři dále diskutovali o možnostech automobilového průmyslu v jednotlivých členských státech a přivítali doporučení obsažená ve sdělení. Závěry Rady zdůraznily význam evropského automobilového průmyslu pro růst a zaměstnanost, potvrdily zhoršující se situaci v tomto odvětví a podpořily implementaci Akčního plánu pro konkurenceschopný a udržitelný automobilový průmysl v Evropě, včetně krátkodobých akcí. Debata nad daným dokumentem v Evropském parlamentu proběhla v rámci 41

procedury z vlastní iniciativy počátkem prosince 2013. Sdělením se zabýval zejména garanční Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE). Dožádané výbory, k nimž patří zejména Výbor pro hospodářství a měnu (ECON), Výbor pro rozpočet (BUDG) a Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) se rozhodly stanovisko k tomuto sdělení nepodat. Návrh usnesení byl posléze Evropským parlamentem přijat dne 10. 12. 2013. V současné době je procedura již ukončena. Komunikace s Komisí Odpověď Komise byla Senátu doručena dne 11. 10. 2013. Reakce Komise na usnesení Senátu k tomuto sdělení dorazila poměrně rychle, a to během čtyř měsíců od vydání usnesení. Komise v úvodu děkuje Senátu za stanovisko k tomuto sdělení. Akční plán a v něm stanovené závazky považuje za velmi důležité, protože vnímá klíčovou úlohu automobilového odvětví pro celou evropskou ekonomiku. Z tohoto důvodu Komise podporuje další investice v této oblasti, především pak do výzkumu a vzdělávání. Dále poukazuje na to, že je nutné zajistit vyvážený kompromis mezi podporou ze strukturálních fondů a tou od státu a zároveň dodržovat pravidla vnitřního trhu. Při postupu hodnocení způsobilosti pro státní podporu a dalšího financování bere proto Komise v úvahu specifika jednotlivých segmentů automobilového trhu.

42

K 004/09 - Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu Navazování účelných vztahů mezi EU a Evropskou kosmickou agenturou [projednal VEU] Zpravodaj: Miroslav Krejča

Odborný referent: Štěpán Černý

137. usnesení Senátu z 6. schůze dne 21. března 2013 Senát I. 1. se seznámil se sdělením Komise Radě a Evropskému parlamentu „Navazování účelných vztahů mezi EU a Evropskou kosmickou agenturou; 2. oceňuje úspěchy Evropské kosmické agentury v budování nezávislého a úspěšného vesmírného programu; 3. je přesvědčen, v souladu s dlouhodobým stanoviskem Senátu, formulovaným např. v usnesení č. 366 z 13. října 2011 ke sdělení Komise „Na cestě ke kosmické strategii Evropské unie sloužící občanům“, o klíčovém významu dlouhodobé strategie EU v oblasti vesmíru pro rozvoj konkurenceschopnosti, pro vědecký pokrok a pro řešení řady společenských problémů; II. 1. podporuje větší koordinaci vesmírných aktivit Evropské unie a Evropské kosmické agentury, k čemuž zavazuje i článek 189 Smlouvy o fungování Evropské unie, který vyzývá k navázání veškerých účelných vztahů s Evropskou kosmickou agenturou; 2. je si vědom zásadních rozdílů ve fungování obou organizací, jako je asymetrické členství, odlišné principy vypisování veřejných zakázek a tendrů a absence efektivního a ozkoušeného mechanismu pro koordinaci politiky; 3. domnívá se přesto, že tyto rozdíly nebrání efektivní spolupráci mezi EU a ESA, neboť jim čelí i jiné mezinárodní organizace (EUMETSAT, EUROCONTROL, NATO), kde přitom spolupráce funguje účelně a efektivně např. na základě ad hoc orgánů se specifickým mandátem; 4. doporučuje, v budoucnu zachovat ESA jako samostatnou mezinárodní organizaci; 5. doporučuje, v souladu s usnesením Senátu č. 690 z 19. července 2012 ke sdělení Komise o uzavření mezivládní dohody pro provozní činnosti Evropského programu monitorování Země, zajistit v rozpočtu EU dostatečné zdroje pro dlouhodobé stabilní financování prioritních vesmírných programů, jako je Galileo, EGNOS a GMES;

43

6. připomíná, že vzhledem k nedávnému přesunu sídla Agentury pro evropský globální družicový polohový systém (GSA) do Prahy se pro české podniky a výzkumníky otevírají široké možnosti uplatnění v pozici subdodavatelů v rámci velkých evropských projektů v oblasti vesmíru; 7. podporuje proto vládu v úsilí dále rozvíjet pestrou škálu vesmírných programů, ať už v rámci Evropské kosmické agentury, nebo v rámci struktur EU, přičemž důraz by měl být kladen na družicové systémy; III. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o navazujících iniciativách.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda ve shodě se stanoviskem Senátu nedoporučuje integrovat struktury ESA a EU. Postoj vlády vůči vesmírným aktivitám dlouhodobě odpovídá názorům Senátu. Vláda proto hodlá podporovat zapojení českých subjektů do programů ESA v rámci využívání principu geografické návratnosti, který by v případě začlenění ESA do EU nebylo možné udržet. Vláda také podporuje posílení odpovědnosti agentury GSA za další vesmírné programy EU, uznává ale, že tento proces bude náročný a bude třeba jej koordinovat s ostatními členskými státy, které mají rovněž významné zájmy v oblasti vesmíru. Aktuální stav projednávání: Sdělení nebylo dále na úrovni EU projednáváno. Na sdělení navázala v únoru 2014 zpráva Komise o pokroku při navazování účelných vztahů mezi Evropskou unií a Evropskou kosmickou agenturou (COM(2014) 56 z 6. 2. 2014). Spolu s nárůstem role vesmírných programů v rámci výzkumného rozpočtu EU hodlá Komise zefektivnit i spolupráci s klíčovým evropským hráčem na poli vesmírných aktivit, s ESA. Komise ve zprávě navrhuje možné varianty vývoje tohoto vztahu a konstatuje, že prozatímní zkušenosti nedovolují jednoznačně konstatovat, které řešení pro budoucí vztah zvolí. V situaci, kdy až 75 % prostředků z rozpočtu EU pro vesmír je převáděno na ESA, se očekává, že agentura ESA přijme rozhodnutí o svém dalším vývoji během zasedání své Rady na ministerské úrovni v prosinci 2014. Komunikace s Komisí: Reakce Komise nebyla doručena, jelikož Komise nebyla adresátem usnesení. Částečně na obsažené podněty reaguje Komise ve své reakci na usnesení k tiskům K 042/09 a N 043/09, tj. k tzv. vesmírné průmyslové politice EU (viz níže). Tehdy konstatovala, že otázka vztahů EU a ESA je předmětem úvah probíhajících v úzké spolupráci s generálním ředitelem ESA a členskými státy, které budou o jeho výsledku včas informovány na příslušném institucionálním fóru.

44

K 005/09 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů- Zajistit fungování vnitřního trhu s energií [projednaly Podvýbor pro energetiku, VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Jaroslav Zeman

Odborný referent OEU: Dita Voleská

245. usnesení Senátu z 11. schůze dne 21. června 2013 Senát I. 1.

vítá sdělení Evropské komise a její iniciativu k identifikování přetrvávajících bariér na trhu, které za stávající situace brání dokončení vnitřního trhu s energiemi, jelikož si je vědom důležitosti správně fungujícího vnitřního trhu s energiemi pro podniky i občany EU;

2.

zdůrazňuje, že Česká republika již splnila své závazky, tj. implementovala třetí liberalizační balíček do národní legislativy, a že je v jejím zájmu, aby tak co nejdříve učinily všechny členské státy;

3.

zastává však názor, že původně stanovený termín dokončení vnitřního trhu s energiemi do roku 2014 se zdá být vzhledem k aktuálnímu vývoji v této oblasti příliš ambiciózní;

1.

připomíná v souladu s dlouhodobou pozicí Senátu, formulovanou např. v usnesení č. 121 z 3. března 2011 ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Energie 2020: Strategie pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energii, že základem bezpečné energetiky příští generace by měly být stabilní zdroje jako jaderná energetika jakožto nízkoemisní zdroj energie a že investice do energetické infrastruktury by měly mít vyšší prioritu než investice do zdrojů výroby energie;

2.

má za to, v souladu s usnesením č. 118 Senátu PČR z 13. března 2013 ke Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií, že výroba energie z obnovitelných zdrojů by neměla být výrazně zvýhodňována oproti ostatním zdrojům, a to s ohledem na to, že v konkurenčním prostředí by nebylo možné taková zařízení efektivně provozovat, jelikož nesystémové dotace ve prospěch obnovitelných zdrojů energie vedou k deformaci trhu a z dlouhodobého hlediska jsou kontraproduktivní;

3.

upozorňuje na rostoucího riziko ohrožení bezpečnosti provozu přenosové soustavy ČR prostřednictvím neplánovaných toků elektřiny ze sousedních zemí a na potřebu

II.

45

komplexně řešit otázky spojené s využitím národních přenosových soustav při transferu cizí elektrické energie, včetně případných kompenzací; 4.

zdůrazňuje, v souladu s dlouhodobou pozicí Senátu, formulovanou např. v usnesení č. 465 z 14. prosince 2011 ke sdělením Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o zabezpečení dodávek energie a mezinárodní spolupráci – „Energetická politika EU: jednání s partnery za našimi hranicemi“ že oblast sjednávání dvoustranných energetických dohod členských států se třetími zeměmi do značné míry spadá do kompetence členských států a je součástí jejich strategických záměrů a z tohoto důvodu je žádoucí citlivé a detailní rozpracování pravidel, za kterých bude Komise do těchto jednání vstupovat;

5.

domnívá se, že stabilní a předvídatelné právní prostředí v oblasti vnitřního trhu s energiemi je žádoucí pro všechny členské státy, včetně striktního dodržování podmínek rovné hospodářské soutěže na celém území EU všemi národními regulátory bez potenciálně destabilizujících politických zásahů;

1.

žádá vládu aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání;

2.

pověřuju předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi

III.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda předložila k materiálu Komise pozici, která se vyjadřovala k jednotlivým aspektům dané problematiky. Pozice vlády mimo jiné zdůrazňovala nutnost zajištění bezpečnosti dodávek energie, potřebu řešení problému rostoucích bariér pro přeshraniční obchod s elektřinou a rostoucího ohrožení bezpečnosti provozu přenosové soustavy ČR, které představují neplánované toky elektřiny, a také suverenitu členských států při volbě energetického mixu. Všechny tyto prvky se poté objevily v senátním usnesení, které tak lze vnímat do značné míry jako podpůrné pro jednání vlády v Radě EU. Postoj vlády zůstával od vytvoření rámcové pozice i po projednání v Senátu neměnný, a proto se původní pozice vlády promítla beze změn do mandátu pro ministra na jednání Rady EU ve složení ministrů pro energetiku.

Aktuální stav projednávání: Ve dnech 6., 7. a 10. června 2013 zasedala v Lucemburku Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku a přijala ke sdělení závěry. Ty stanoví podrobné úkoly, které je třeba provést s cílem dodržet lhůty 2014 a 2015 stanovené Evropskou radou, zlepšit práva a úlohu spotřebitelů a uskutečnit přechod k budoucímu trhu s energií. Vycházejí ze závěrů Evropské rady věnovaných mimo jiné energetickými otázkám, které byly přijaty dne 22. května 2013. Tyto závěry obsahují pokyny, jak přispět k přechodu na budoucí vnitřní trh s energií. Je zde zdůrazněn významný přínos, který bude vnitřní trh s energií znamenat pro všechny tři pilíře energetické politiky EU – udržitelnost, konkurenceschopnost a zabezpečení dodávek – i pro agendu EU v oblasti zaměstnanosti a růstu. Vnitřní trh s energií rovněž přispěje k cílům EU v oblasti 46

energetiky a klimatu, přechodu k nízkouhlíkovému hospodářství, posílení vnější energetické politiky Unie a ke snížení závislosti Unie na vnějších zdrojích. Rada ve svých závěrech podporuje široký záběr akčního plánu představeného ve sdělení a vyzývá Komisi, aby začala provádět opatření stanovená v uvedených závěrech a aby pravidelně podávala zprávy příslušným orgánům Rady. Provádění těchto závěrů bude přezkoumáno na konci roku 2014. Evropský parlament dokument projednal v příslušných výborech a dne 10. 9. 2013 jej schválil na plénu v 1. čtení a podpořil tak cíle Komise stanovené v této oblasti. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla Senátu doručena 17. 1. 2014. Komise v úvodu děkuje Senátu za stanovisko k tomuto sdělení a současně se omlouvá za pozdní reakci. Dále dává Senátu za pravdu, že pro dokončení vnitřního trhu s energií do roku 2014 je stanovena ambiciózní lhůta, nicméně je přesvědčena, že je to jediná možná varianta. Komise si uvědomuje náročnost celého procesu a argumentuje, že právě proto zveřejnila toto sdělení. Zároveň oznamuje, že hodlá i nadále prosazovat dekarbonizaci. Komise uznává správnost námitky Senátu ohledně možných komplikací v souvislosti s rostoucím podílem energie z obnovitelných zdrojů. Neplánované toky elektřiny ohrožující přeshraniční přenosové kapacity vnímá Komise jako problematické a zapojuje se do hledání jejich řešení - nechala si vypracovat studie a spolupracuje s odbornými agenturami. Komise je dále toho názoru, že je vhodné, aby se EU angažovala ve sjednávání dohod se třetími zeměmi, jež by např. zjednodušovaly realizaci rozsáhlých infrastrukturálních projektů na propojení sítí EU a těchto zemí. Na závěr Komise vítá výzvu Senátu k vytvoření stabilního a předvídatelného regulačního rámce.

47

N 006/09 - Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady/nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních [projednaly VZSP a VEU] Zpravodaj VEU: Antonín Maštalíř


163. usnesení Senátu z 6. schůze dne 22. března 2013 Senát I. 1. uvědomuje si dlouhodobou výraznou genderovou nevyváženost ve vedoucích funkcích; 2. připomíná, že článek 157 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie zakládá pravomoc EU přijímat legislativní opatření k uplatnění zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v otázkách práce a zaměstnanosti včetně zásady stejné odměny za stejnou nebo rovnocennou práci; 3. připomíná, že problematika genderové nevyváženosti ve vedoucích funkcích je neodmyslitelně spjata s dalšími otázkami souvisejícími s rovnými příležitostmi pro ženy a muže, slaďováním rodinného a pracovního života, rozdíly v odměňování žen a mužů a překonáváním genderových stereotypů, apod.; II. 1. uvědomuje si, že přestože ženy již řadu let představují většinu všech absolventů vysokých škol, podíl jejich zastoupení ve vedení podniků tomu neodpovídá; 2. připouští ovšem, že tento zjevný nepoměr může být způsoben i dalšími faktory, jako je poměrně vysoký věk členů dozorčích rad (58 let v průměru) a absence žen v těch oblastech vrcholového managementu podniků, ze kterých většinou členové dozorčích rad pocházejí; 3. připomíná, že daleko větší diskriminaci čelí ženy v otázkách mateřství, kdy v důsledku nemožnosti efektivně skloubit rodinný a pracovní život začnou za muži od jistého věku kariérně, a v důsledku toho i finančně, ztrácet; 4. navrhuje proto, aby se legislativní iniciativy Evropské komise soustředily především na odstraňování překážek, které brání plnému uplatnění žen ve společnosti, jako je diskriminace v otázce mateřské a rodičovské dovolené, rozdílné odměňování za stejnou práci a překonávání genderových stereotypů;

48

5. je si vědom skutečnosti, že některé členské státy v nedávné době přijaly opatření, která se věnují problematice závazných podílů žen ve vedení podniků, nicméně dosud nejsou známy žádné dopady těchto opatření; 6. domnívá se proto, že je předčasné zavádět závazné cíle zastoupení žen pro všechny státy EU, neboť tento přístup nebere v potaz odlišné podmínky, ve kterých fungují podniky v jednotlivých členských státech, odlišné tradice správních a dozorčích rad společností a svou podstatou omezuje výkon vlastnického práva akcionářů, pokud jde o rozhodování o složení vrcholových orgánů jimi vlastněných společností; 7. poukazuje na skutečnost, že návrh se týká pouze členů dozorčích rad a nevýkonných členů správních rad společností kotovaných na burzách, čímž je jeho reálný dopad na rovné příležitosti žen a mužů podstatně omezen, což vyvolává pochyby o efektivnosti a smysluplnosti tohoto návrhu s ohledem na jeho zamýšlené cíle; 8. zastává názor, že by se úsilí o politické řešení genderové nevyváženosti mělo v první řadě zaměřit na otázku rovného zastoupení žen a mužů v politických institucích, orgánech veřejné moci, veřejnoprávních subjektech a organizacích ve veřejném vlastnictví; 9. vyzývá vládu, aby nerezignovala na řešení otázek rovných příležitostí žen a mužů a respektovala doporučení mezinárodních i domácích institucí, které dlouhodobě upozorňují na chronický nedostatek zařízení péče o předškolní děti, na absenci podpory flexibilních forem zaměstnávání pro rodiče pečující o dítě a na problémy spojené s návratem rodičů do zaměstnání; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda se ztotožňuje s řadou připomínek Senátu. Nepovažuje za vhodné, aby se tato problematika upravovala na evropské úrovni, neboť podle jejího názoru nepředstavuje existence odlišných pravidel pro zastoupení jednotlivých pohlaví výraznou překážku volnému pohybu. V souladu se stanoviskem Senátu proto vláda přijetí návrhu směrnice nepodporuje. Obecně ČR považuje samoregulaci podniků za adekvátní a společensky všeobecně akceptovaný nástroj řešení nízkého zastoupení žen ve vedení podniků. Vláda ČR podporuje spíše jiná než normativní kvantitativní opatření pro dosahování vyrovnanější účasti žen a mužů v řídících orgánech podniků. Do popředí v této souvislosti vystupuje koncept tzv. společenské odpovědnosti podniků. Zásada rovného zacházení se ženami a muži by se měla stát součástí podnikové strategie řízení lidských zdrojů. Dalším možným nástrojem je provádění firemních auditů zaměřených právě na otázky rovného postavení žen a mužů. Konečně jedním z předpokladů vyššího zastoupení žen ve vedení podniků je úspěšné slaďování pracovního, soukromého 49

a rodinného života, tj. dostatečná nabídka služeb péče o děti a využívání flexibilních forem práce.

Aktuální stav projednávání: Projednávání tohoto dokumentu představovalo jednu z vůbec nejsložitějších otázek, kterými se legislativním orgány EU zabývaly. Již po předložení návrhu přijaly vnitrostátní parlamenty Dánska, Nizozemska, Polska, Švédska, Velké Británie a Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR k dokumentu odůvodněná stanoviska, v nichž tvrdí, že návrh nerespektuje zásadu subsidiarity. Kvóta pro přezkum ze strany Komise ale nebyla splněna. Zástupci všech členských států vyjadřují názor, že je vhodné zlepšit genderovou vyváženost v řídících a dozorčích orgánech společností, nicméně řada států výrazně upřednostňuje vnitrostátní opatření (nebo nezávazná opatření na úrovni EU), zatímco jiní podporují právní úpravu na úrovni celé EU. V průběhu projednávání předložilo litevské předsednictví několik kompromisních návrhů, členské státy v blokační menšině ale o nich nebyly ochotné vůbec vyjednávat. Kompromisy se věnovaly - omezení uplatňování donucovacích opatření pouze na podávání zpráv (tj. na procedurální ustanovení by se žádná donucovací opatření nevztahovala). Revidovaná směrnice by tak v podstatě nastavila model založený na principu „dodržovat nebo vysvětlit“; - stanovení delšího časového rámce pro splnění kvantitativních cílů a doplnění kvantitativních cílů v polovině období a příslušné lhůty pro jejich dosažení, přičemž si členské státy mohou zvolit, o který cíl budou usilovat (33 % pro všechny členy řídících a dozorčích orgánů nebo 40 % pro členy dozorčí rady / nevýkonné členy správní rady); Státy, které měly vážné pochybnosti o samotné účelnosti návrhu, nebyly v daný okamžik s to navrhovaný kompromis podpořit, ani o něm zahájit zásadní jednání. Komise v této fázi potvrdila svůj původní návrh. Evropský parlament ve svém stanovisku z 20. listopadu 2013 podpořil návrh ve znění Evropské komise. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 12. září 2013. Komise ve své reakci oceňuje pečlivé zkoumání, kterému podrobil Senát návrh směrnice. Zdůrazňuje dále, že genderová nevyváženost ve vedení evropských firem má mnoho příčin, z nichž většina souvisí s nevyváženou situací na poli slaďování pracovního a soukromého života a nemusí být vždy důsledkem diskriminace. Stanovení směrných kvót přitom podle Komise přineslo v řadě členských států EU (Francie, Itálie) příznivé výsledky. Podle Komise navíc navrhovaná směrnice nezasahuje do práv akcionářů a vlastníků podniků. Jejím cílem je zejména vybudování vnitropodnikových mechanismů, které zabrání případné diskriminaci uchazečů. Zacílení na kotované společnosti je přitom motivováno snahou řešit problém tam, kde je podle Komise nejvíce palčivý.

50

K 007/09 – K 009/09 – Komplexní balíček zaměřený na ochranu vodních zdrojů -

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Plán na ochranu vodních zdrojů Evropy Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zpráva o přezkumu evropské politiky pro řešení problému nedostatku vody a sucha Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o provádění rámcové směrnice o vodě (2000/60/ES) Plány povodí

[projednaly VUZP a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


210. usnesení Senátu z 10. schůze dne 16. května 2013 Senát I. 1. konstatuje, že zodpovědné a udržitelné hospodaření s vodními zdroji je klíčovým úkolem, před kterým Evropská unie stojí; 2. považuje vodní hospodářství a vodní režim krajiny vzhledem ke strategické povaze vodních zdrojů za oblast hodnou zvýšené pozornosti, jak uvedl Senát ve svém usnesení z 15. března 2012 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení programu pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE); 3. vyjadřuje v této souvislosti znepokojení nad neuspokojivým plněním cíle rámcové směrnice o vodě týkajícího se dosažení dobrého stavu vod do roku 2015 ze strany členských států Evropské unie; II. 1. považuje za nezbytné, aby se i při rostoucím tlaku na vodní zdroje zabránilo nekoncepčnímu a destruktivnímu využívání především podzemních zásob vody, protože vzniká riziko dlouhodobého či trvalého znehodnocení těchto rezervoárů; 2. zdůrazňuje, že jedním z důležitých cílů v oblasti ochrany vod je maximální zachování přirozených přírodních podmínek především v pramenných oblastech s minimálními dopady působení komunální a industriální sféry a provádění adekvátní péče o půdu; 3. je znepokojen skutečností, že v rámci České republiky zcela chybí komplexní rámec pro řešení výzev v oblasti vodního hospodářství a ochrany vodních zdrojů, který nelze vytvořit bez úzké a koordinované spolupráce zainteresovaných rezortů;

51

4. upozorňuje na potenciální rizika, která z pohledu povrchových i podzemních vod může představovat využití některých technologií, například těžba břidlicového plynu štěpením hornin, zachytávání a ukládání uhlíku (CCS) nebo masivní využití zemědělských ploch pro pěstování energetických plodin určených pro výrobu biopaliv, na což upozorňoval Senát ve svém usnesení z 24. října 2012 ke sdělení Komise o evropském inovačním partnerství v oblasti hospodaření s vodou; 5. žádá vládu - o podrobnou informaci o tom, jakým způsobem využívá dotací z evropských fondů a jakou státní podporu poskytuje při zlepšování stávající vodohospodářské infrastruktury a technologického vybavení a jakým způsobem využila Česká republika pro tyto účely dotace z evropských fondů v letech 2007 – 2013; -

o to, aby v rámci přípravy implementační struktury pro čerpání prostředků z evropských fondů v programovém období 2014 – 2020 věnovala patřičnou pozornost oblasti vodního hospodářství a vodohospodářské infrastruktury, a to zejména prostřednictvím dotací pro obce nebo části obcí, obojí do velikosti 2000 obyvatel;

6. vyzývá vládu - aby posílila informovanost o kvalitě vody šířené vodovodní sítí, což může vést k posílení tlaku na snížení spotřeby balené vody; -

k revizi sazeb poplatků za odběry vody, které v současné podobě, kdy ceny za odběr povrchové vody výrazně převyšují poplatek za odběr vody podzemní, nesplňují cíl zvýšit ochranu cenných podzemních zdrojů vod;

-

k navýšení poplatku za přírodní minerální vodu odebíranou ze zdroje přírodní minerální vody z důvodu finanční podpory vodohospodářské infrastruktury, zlepšení ochrany těchto vod a zabránění jejich živelné exploatace;

7. vyzývá Komisi, - aby podpořila širší využití nově dostupných inovativních produktů využívaných při nakládání s vodou a zvýšila informovanost mezi koncovými uživateli o výhodách těchto produktů, čímž dosáhne výrazných úspor při spotřebě vody; -

aby na evropské úrovni prosazovala a informačně podpořila rozvoj inteligentních měst a sídel, která efektivněji řeší přebytek i nedostatek vody, a zasadila se o zintenzívnění výzkumu v této oblasti a prosazení příslušných souvisejících norem do moderního stavitelství v rámci EU;

-

k intenzivnějšímu využití evropského programu pozorování země Copernicus (dříve GMES) při získávání informací o stavu vod a změn v území, které ovlivňují odtok a zadržování vody v krajině, v rámci Evropské unie a následnému poskytování těchto informací členským státům;

-

aby vzhledem ke ztrátám vody v evropské vodovodní síti nadále rozvíjela své avizované úsilí vedoucí ke snížení těchto úniků, například formou osvědčených postupů a poskytla členským státům informace o příkladech dobré praxe vedoucích k úsporám vody ve vodovodních sítích i mimo Evropskou unii; 52

8.

vítá evropskou občanskou iniciativu „Voda a hygiena jsou lidská práva! Voda je veřejné dobro, ne komodita″, která usiluje o zakotvení práva na vodu do legislativy EU;

III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Senát přijal ke všem třem nelegislativním dokumentům své usnesení dne 16. května 2013, zatímco jednání Rady EU proběhlo v prosinci 2012, proto nemohlo na začátku evropského legislativního procesu být stanovisko Senátu zcela zohledněno v postoji vlády. Nicméně Senát ve svém velmi komplexním usnesení ke všem třem dokumentům poukázal na některé nedostatky v ČR vůči vodním zdrojům, jako je např. chybějící komplexní rámec pro řešení výzev v oblasti vodního hospodářství a ochrany vodních zdrojů; dále žádal vládu o podrobnou informaci k využívání dotací z evropských fondů či k podpoře stávající vodohospodářské infrastruktury; vyzýval vládu k posílení informovanosti o kvalitě vody šířené vodovodní sítí, k revizi sazeb poplatků za odběry vody nebo k navýšení poplatku za přírodní minerální vodu odebíranou ze zdroje přírodní minerální vody. Do současné doby vláda na tyto výzvy zatím neodpověděla.

Aktuální stav projednávání: Rada EU pro životní prostředí projednávala na svém zasedání dne 17. prosince 2012 pouze jeden dokument z balíčku, a to Plán na ochranu vodních zdrojů. Přijala k němu závěry, ve kterých zdůrazňuje, že je zapotřebí lépe provádět stávající právní předpisy týkající se vody a více začleňovat cíle vodní politiky do jiných oblastí politiky, například do společné zemědělské politiky a politiky soudržnosti. Závěry rovněž vyzývají EU a její členské státy, aby zajistily udržitelnost všech činností, které vodu ovlivňují, a přispěly tak k zajištění dostupnosti kvalitní vody, což bude mít rovněž pozitivní účinky na zastavení úbytku biologické rozmanitosti a degradace ekosystémů, jakož i na boj proti desertifikaci a na přizpůsobování se změně klimatu. Rada se rovněž domnívá, že uvedený plán představuje významný politický nástroj ke zlepšení politiky EU v oblasti vody a přispívá k naplňování rozvojových cílů tisíciletí, Agendy 21 a výsledného dokumentu konference Rio+20, a vyzývá členské státy, aby přispěly k jeho provádění při zapojení všech příslušných zainteresovaných stran. Evropský parlament se dokumenty nezabýval, pouze na plenární schůzi v červenci 2012 vydal nezávazné stanovisko, ve kterém podpořil úsilí na ochranu vodních. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 11. října 2013. Komise děkuje Senátu PČR za zaslané stanovisko a vítá jeho kladný postoj k otázce hospodaření s vodou a zároveň s ním souhlasí, že je potřeba přijmout preventivní a ochranná opatření a integrovat cíle vodní politiky především do sektoru zemědělství a energetiky s využitím meziresortní koordinace. Co se týče konkrétních kroků, k nimž Senát Komisi vyzval, tak na ně Komise reagovala připomenutím čtyř hlavní souborů opatření obsažených v plánu na ochranu vodních zdrojů: zaprvé vytvořit dobrovolná kritéria pro 53

ekoznačky a zelené veřejné zakázky EU týkající se produktů souvisejících s využíváním vody; zadruhé zlepšit provádění rámcové směrnice o vodě využíváním zelené infrastruktury; zatřetí efektivně řešit problematiku nelegálního odběru vody a začtvrté eliminovat úniky z vodovodních sítí posílením spolupráce Komise s vodohospodářským sektorem EU.

54

K 010/09 - Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě Stav evropského trhu s uhlíkem v roce 2012 [projednaly VUZP, Podvýbor pro energetiku, VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Jan Látka


175. usnesení Senátu z 8. schůze dne 25. dubna 2013 Senát I. 1.

připomíná své usnesení z 3. listopadu 2010 ke Sdělení Komise Analýza možností snížení emisí skleníkových plynů o více než 20% a vyhodnocení rizika úniku uhlíku, ve kterém Senát mimo jiné vyjádřil obavy z ohrožení konkurenceschopnosti EU při přijímání příliš ambiciózních závazků či zdůraznil význam podpory investic do vývoje nových technologií, které budou mít zásadní význam pro budoucí omezování emisí;

2.

konstatuje, že největší emitenti skleníkových plynů se doposud k nadnárodním opatřením, jejichž účelem je snížení emisí skleníkových plynů, reálně nepřipojili;

1.

upozorňuje, že celkový podíl EU na emisích skleníkových plynů nepřevyšuje 13 % a je tedy celkově nižší než úroveň znečištění, kterou každoročně jednotlivě produkují USA nebo Čína;

2.

doporučuje, aby EU přistupovala k další regulaci trhu s uhlíkem a naplňování svých cílů snižování emisí skleníkových plynů s výrazným zohledněním zachování konkurenceschopnosti EU v globálním měřítku a dodržením principu rovnoměrného zapojení jednotlivých klíčových aktérů do tohoto úsilí;

3.

doporučuje Evropské komisi provést důkladnou analýzu funkčnosti a efektivnosti systému EU ETS a zároveň zahájit seriózní debatu o alternativních cestách vedoucích ke snížení emisí skleníkových plynů (např. uhlíkové dani);

II.

III. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Senát přijal své usnesení dne 25. dubna 2013 a o zprávě se jednalo na zasedání Rady EU v prosinci 2012, tudíž se nemohlo jeho usnesení zcela promítnout do postoje vlády. Rámcová pozice vlády byla zpracována velmi vágně, jelikož se odkazovala na nedostatek a nekonkrétnost 55

informací z Komise. V obecné rovině se Senát systémem EU pro obchodování s emisními povolenkami (EU ETS) věnuje dlouhodobě a dá se říci, že má obdobný pohled na systém, jako vláda – viz více hodnocení dopadů sen. tisk N 185/08.

Aktuální stav projednávání: Zpráva byla zařazena na program jednání Rady ministrů životního prostředí 17. prosince 2012. Na tomto zasedání Komise stručně představila dokument a upozornila, že sdělení obsahuje šest možností řešení strukturálních potíží uhlíkového trhu. Dále poukázala na aktuálně předložený návrh backloadingu k řešení aktuální nízké ceny povolenek na uhlíkovém trhu. Dle Komise každý měsíc zdržení přijetí backloadingu znamená pro členské státy výpadek příjmů z výnosů aukcí. Rada vzala ve svých závěrech zprávu na vědomí. Česká delegace odjížděla na jednání s pozicí, která na jednu stranu připouštěla možnost jednat o všech nabízených variantách regulačních opatření, na druhou stranu však všechna opatření podle vlády byla načrtnuta natolik obecně, že k nim nebylo možné přijímat stanoviska dříve, než budou doplněny o konkrétnější informace. Evropskému parlamentu byl dokument postoupen pro informaci. Garančním výborem byl určen výbor pro životní prostředí a zpravodajem určen europoslanec Matthias Groote (S&D). Další tři výbory byly požádány o stanovisko (průmysl a energetika; hospodářství; právní záležitosti). Mezitím proběhlo na výboru ITRE hlasování o zmiňovaném návrhu rozhodnutí zavádějícím backloading. Výbor předlohu zamítl. Vzrušená debata probíhala i ve výboru pro životní prostředí. Ten hlasoval o zprávě dne 19. února 2013. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 16. srpna 2013. Komise souhlasí s významem podpory investic do vývoje nových technologií zásadních pro budoucí omezování emisí. Dále zdůrazňuje, že je právě na odpovědnosti politiků a zákonodárců, aby systém EU pro obchodování s emisemi pomohl nastartovat nezbytné investice do nízkouhlíkových technologií. Následně se vyjadřuje k otázce konkurenceschopnosti a podotýká, že většina průmyslových odvětví obdržela v období 2008-2012 více emisních povolenek než ve skutečnosti potřebovala. Podle jejího tvrzení tak neexistuje jasný důkaz o přímém negativním vlivu obchodování s emisními povolenkami na konkurenceschopnost. V závěru Komise připomíná své úsilí dosáhnout mezinárodní dohody v roce 2015 a zároveň identifikuje jeden z největších problémů otázky obchodování s emisními povolenkami – nutnost změny tohoto systému k větší efektivitě.

56

K 011/09 - Sdělení Komise Návrh prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie: zahájení evropské diskuse [projednaly VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Dagmar Zvěřinová


230. usnesení Senátu z 11. schůze dne 20. června 2013 Senát I. 1. podporuje úsilí Komise při hledání dlouhodobého řešení současných ekonomických problémů a nalezení účelnější podoby hospodářské a měnové unie, přičemž sdělení Komise považuje za vhodný základ pro rozpoutání této diskuze; 2. upozorňuje, že proces prohlubování hospodářské a měnové unie musí být demokraticky transparentní a vyžaduje obezřetný a komplexní přístup, přičemž se domnívá, že dalekosáhlé změny ve fungování hospodářské a měnové unie by neměly být přijímány unáhleně pod tlakem dopadů hospodářské krize, nýbrž by měly vycházet z výsledků široké veřejné diskuze o efektivním nastavení měnové unie v členských státech; 3. zdůrazňuje nezastupitelnou úlohu vnitrostátních parlamentů při rozhodování o hospodářské a zejména rozpočtové politice členských států a při kontrole hospodářské politiky vlád členských států; II. 1. shledává, že posílená koordinace hospodářských politik členských států, zejména mechanismy, v nichž se Komise či Rada vyslovují individuálně k jednotlivým členským státům, pokud by se měly stát závaznějšími či vynutitelnějšími, se dotýká kompetencí vnitrostátních parlamentů a má přímý dopad na občany členských států, přičemž úloha vnitrostátních parlamentů v otázkách spadajících do kompetence členských států, které jsou na úrovni Unie pouze koordinovány, nemůže být nahrazena větším zapojením Evropského parlamentu, neboť ten nenese politickou odpovědnost za hospodářskou situaci v členském státě; 2. proto zastává názor, že taková koordinace vyžaduje výrazné zapojení vnitrostátních parlamentů včetně práva požádat Komisi, aby se účastnila projednávání těchto otázek ve vnitrostátním parlamentu a objasnila zde své stanovisko, a nutnost souhlasu vnitrostátního parlamentu s konečnými podmínkami jakéhokoli smluvního ujednání mezi vládou členského státu a orgány EU; 3. souhlasí s tezí Komise, že prohlubování hospodářské a měnové unie by se mělo opírat o postupy stanovené primárním právem Evropské unie a že mezivládní formy spolupráce mimo rámec práva EU by měly být pouze krajním řešením; 57

4. považuje za zásadní, aby byly u všech iniciativ uvedených ve sdělení Komise předem vyjasněny právní podmínky, za nichž je lze provést, a v případě pochybností byla preferována procedura přísnější a demokraticky transparentnější, tedy využití doložky flexibility nebo změna Smluv, neboť při prohlubování hospodářské a měnové unie, které může představovat kvalitativně novou fázi evropské integrace, je třeba postupovat tak, aby si integrační proces udržel důvěru a podporu občanů; 5. zdůrazňuje, v návaznosti na 115. usnesení Senátu z 13. března 2013, že opatření k prohloubení hospodářské a měnové unie, která spolu souvisejí, by měla být předkládána a projednávána současně a nikoli postupně, jako v případě bankovní unie, neboť jen komplexní přístup umožňuje důkladné posouzení těchto kroků na vnitrostátní úrovni, včetně komunikace s veřejností v členských státech, a zároveň zajišťuje vzájemnou provázanost všech opatření; 6. považuje za nezbytné, aby Komise důkladně vyhodnotila fungování v nedávné době zavedených nebo projednávaných opatření zejména v oblasti rozpočtové a hospodářské koordinace (tzv. six-pack a two-pack) dříve, než přistoupí k předložení dalších zásadních návrhů v této oblasti; 7. doporučuje, aby Komise v případě předložení návrhů legislativních aktů k jednotlivým iniciativám zvažovaným v jejím sdělení vypracovala a ve formě sdělení zveřejnila podrobné posouzení dopadů těchto iniciativ v jejich souhrnu, které by se zaměřilo na jejich návaznost a soulad s již přijatými nebo souběžně projednávanými právními předpisy a s pravidly vnitřního trhu a plně by posoudilo jejich dopady na členské státy uvnitř a vně eurozóny, členské státy účastnící se a neúčastnící se jednotlivých nástrojů, případně i na jednotlivé členské státy samostatně, přičemž připomíná, že Senát k tomuto vyzýval Komisi již v souvislosti s plánem na ustavení bankovní unie ve svém 115. usnesení Senátu z 13. března 2013; 8. vítá zveřejnění sdělení Komise ke zvažované koordinaci ex ante týkající se plánů zásadních reforem hospodářské politiky a zavedení nástroje pro konvergenci a konkurenceschopnost, která nastiňují možné fungování těchto mechanismů a jimiž se bude podrobněji zabývat; 9. požaduje však upřesnění podoby zvažovaného nástroje pro konvergenci a konkurenceschopnost, a to - jeho věcné působnosti, zejména pokud jde o typy vnitrostátních reforem, na které by se měl vztahovat, - metodologie zajišťující spravedlivé přidělování příspěvků z mechanismu solidarity jednotlivým členským státům v souvislosti s konkrétními reformami a vylučující nerovné zacházení s členskými státy, a - účelového určení příspěvků z mechanismu solidarity, tj. vymezení typu nákladů či investic, které by z těchto prostředků měly být hrazeny; III. 1. žádá vládu aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o navazujících iniciativách;

58


Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Postoj vlády k této problematice byl velmi podobný tomu senátnímu, především s ohledem na potenciální problematické aspekty. Vláda podporuje diskusi o všech opatřeních, která jsou uskutečnitelná v krátkodobé perspektivě a která mohou reálně přispět ke stabilizaci hospodářské situace především v zemích eurozóny. Diskuse o těchto možných opatřeních by však podle vlády měla být vedena při vědomí realistických možností toho, co je akceptovatelné většinou států. Je naopak nevhodné vnášet do diskuse příliš kontroverzní témata a návrhy. Vláda nebyla nakloněna diskuzi ani přijímání závazků ke krokům přijatelným až v dlouhodobé perspektivě, které budou řešeny teprve s nově zvoleným Evropským parlamentem a novou Evropskou komisí. Vláda podporuje hospodářskou stabilizaci eurozóny a implementaci legislativních návrhů upravujících tzv. správu hospodářských záležitostí považuje za zcela zásadní. Udržení měnové unie dle vlády nezbytně vyžaduje vyšší míru koordinace hospodářských a fiskálních politik, než jaká je nezbytná pro státy, které nejsou členy měnové unie. Důraz, který kladl Senát ve svém usnesení na zapojení národních parlamentů do procesu prohlubování HMU však v postoji vlády reflektován nebyl.

Aktuální stav projednávání: Sdělení bylo projednáváno na Evropské radě 13. a 14. prosince 2012. Evropská rada se dohodla na plánu pro dotvoření hospodářské a měnové unie na základě hlubší integrace a posílené solidarity. Tento proces bude zahájen dovršením, posílením a zavedením nové, zlepšené správy ekonomických záležitostí a přijetím jednotného mechanismu dohledu a nových pravidel týkajících se ozdravných postupů a řešení problémů bank a pojištění vkladů. Dokončen bude vytvořením jednotného mechanismu pro řešení problémů bank. Závěry prosincové Evropské rady kladly důraz především na jednotný mechanismus pro řešení problémů bank v eurozóně, nástroj koordinace národních reforem, dohody mezi členskými státy a Komisí na provádění reforem pro růst a konkurenceschopnost, včetně mechanismů finanční solidarity na podporu tohoto úsilí členských států, sociální rozměr HMU. Na setkání Evropské rady ve dnech 14. – 15. března 2013 byl pak zhodnocen dosavadní pokrok v jednáních a zdůrazněna nutnost dosažení dalšího pokroku na cestě k integrovanějšímu finančnímu rámci. Evropská rada pak na svém zasedání ve dnech 27. - 28. června 2013 zhodnotila pokrok dosažený při vytváření bankovní unie, která je zásadně důležitá pro finanční stabilitu a bezproblémové fungování HMU. V neposlední řadě Evropská rada stanovila další kroky nezbytné pro posílení struktury HMU vyzvala k další činnosti na všech těchto otázkách. Evropský parlament dokument projednal v několika výborech a 20. 11 2012 k němu na plénu schválil stanovisko. V usnesení je uvedeno, že se EP domnívá, že je nezbytné zakotvit řízení hospodářské a měnové unie (HMU) v institucionálním rámci Unie. Dále uvádí, že podstatného zlepšení demokratické legitimity a odpovědnosti na úrovni Unie při řízení hospodářské a měnové unie lze dosáhnout posílením úlohy EP v této věci. Vnitrostátní parlamenty pak vyzval, aby se zapojily do procesu přípravy daňových a reformní plánů svých vlád před jejich předložením Evropské unii. Na toto sdělení navázaly další dokumenty. Jednalo se o 2 sdělení týkající se nástroje pro konvergenci a konkurenceschopnost a ex ante koordinace zásadních národních reforem, která měla sloužit k diskuzi o dalším vývoji HMU (viz sen. tisky K054-55/09). Nejaktuálněji pak Komise vydala sdělení „Posílení sociálního rozměru hospodářské a měnové unie“ (sen. tisk K096/09), které se zaměřuje právě na sociální aspekty HMU. 59

Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla Senátu doručena 29. 11. 2013. Komise v úvodu děkuje Senátu za stanovisko k tomuto sdělení a připomíná, že považuje tento návrh za nástroj k zahájení evropské diskuze o dosažení skutečné HMU. V tomto kontextu uvádí, že stanovisko Senátu k této diskuzi významně přispívá. Na požadavek Senátu o detailnější analýzy daných návrhů Komise odpovídá, že sdělení podrobně rozebírá odůvodnění postupů v krátkodobém horizontu a argumentuje, že pro detailní analýzu střednědobých a dlouhodobých návrhů nebyl v tomto sdělení dostatečný prostor s tím, že záměrem dokumentu bylo pouze tyto návrhy představit s konkrétními cíli, časovým plánem a nástroji. Dále dodává, že vyhodnocení navrhovaných opatření bude provedeno do konce roku 2014. Posouzení dopadů by také mělo být provedeno, a to standardními postupy. Komise také krátce zmiňuje 2 navazující sdělení týkající se nástroje pro konvergenci a konkurenceschopnost a ex ante koordinace zásadních národních reforem a znovu připomíná, že mají sloužit především k diskuzi o dalším vývoji HMU. Tato jednání by měla pokračovat v následujících měsících. Dále Komise souhlasí s názorem Senátu, že bude-li docházet k prohlubování HMU s dopady suverenitu členských států, měla by se posilovat i demokratická legitimita a odpovědnost. Demokratická odpovědnost by se pak měla zajišťovat na úrovni, na níž je přijímáno příslušné rozhodnutí s přihlédnutí k úrovním, jež dané rozhodnutí ovlivňují. V této souvislosti považuje Komise meziparlamentní spolupráci za klíčovou a podporuje snahu o zvýšení demokratické legitimity procesu evropského semestru a odpovědnosti vnitrostátních parlamentů v této věci.

60

K 012/09 – Sdělení Komise Roční analýza růstu na rok 2013 [projednaly VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Zdeněk Besta


154. usnesení Senátu z 6. schůze dne 21. března 2013 Senát I. 1. zastává názor, že koordinace hospodářských politik členských zemí EU je s ohledem na vzájemnou propojenost jednotlivých ekonomik klíčovým úkolem pro unijní orgány a členské státy; 2. domnívá se, že evropský semestr, který byl založen právě za účelem efektivnější koordinace hospodářských politik členských států ve vazbě naplnění cílů strategie EU2020, může úspěšně plnit svůj cíl pouze tehdy, pokud se do něj aktivně od samého začátku zapojí národní parlamenty; 3. považuje proto za důležité věnovat náležitou pozornost Roční analýze růstu, která každoročně zahajuje proces evropského semestru a identifikuje klíčové hospodářsko-politické priority pro daný rok; II. 1. připomíná v této souvislosti usnesení Senátu ke Konvergenčnímu programu ČR 2012, k Národnímu programu reforem pro rok 2012 a k doporučením Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2012 a stanovisku Rady ke konvergenčnímu programu České republiky na období 2012-2015, ve kterých Senát mimo jiné vyslovil nesouhlas se způsobem provádění fiskální konsolidace vládou ČR a zdůrazňoval potřebu vyhnout se plošným škrtům a provádět prorůstová opatření; 2. je toho názoru, že Evropská komise správně identifikuje pět hlavních priorit hospodářské politiky na rok 2013; 3. považuje s ohledem na negativní vývoj české ekonomiky, která se již od 4. čtvrtletí roku 2011 nachází v recesi a vykazuje rostoucí míru nezaměstnanosti, za žádoucí, aby vláda při přípravě aktualizace konvergenčního programu a národního programu reforem náležitě zohlednila doporučení obsažená v Roční analýze růstu; 4. vyzývá vládu, aby zohlednila následující doporučení:  podporovat a upřednostňovat „přínosné vzdělání“, tj. vzdělání, které přináší požadovanou kvalifikaci pro potřeby ekonomiky a země;

61

 investice do energetiky a energetických sítí vnímat jako příležitost pro český průmysl, zemědělství a výzkum;  progresivním zdaněním nejvyšších příjmů a docílením souladu zdanění OSVČ se zdaněním zaměstnanců podpořit pracovní motivaci a zvýšit sociální spravedlnost;  zajistit pro podnikatelské prostředí dlouhodobou právní stabilitu výrazným omezením počtu novelizací zákonů a změn vyhlášek; 5. konstatuje, že se v návaznosti na Roční analýzu růstu hodlá dále v kontextu evropského semestru věnovat aktualizaci Konvergenčního programu ČR a Národního programu reforem a poté doporučením Rady vycházejícím z vyhodnocení těchto dvou dokumentů Evropskou komisí; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším průběhu evropského semestru v tomto roce; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda již v minulosti souhlasila se zavedením evropského semestru a akceptovala zveřejnění předešlých Ročních analýz růstu EK coby základního dokumentu rámujícího daný evropský semestr. Vláda si byla vědoma zhoršující se situace ve veřejném zadlužování a souhlasila s tím, že vysoká míra zadlužení ekonomik EU vyžaduje urychlené řešení. Zároveň vláda se znepokojením vnímala zhoršování dynamiky ekonomického oživení, zhoršující se vyhlídky ekonomického vývoje pro příští rok. Vláda ČR podpořila zaměření Roční analýzy růstu 2013 na pět priorit a většinu specifických návrhů s podstatným růstovým potenciálem. S postoji Senátu tak panovala shoda. Postoj vlády vyjádřený v Rámcové pozici pak zůstal neměnný.

Aktuální stav projednávání: Dokumentu se věnovala Evropská rada konaná 14. – 15. 3. 2013. V závěrech se uvádí, že stagnace hospodářské aktivity předpovídaná na rok 2013 a nepřijatelně vysoká nezaměstnanost však zdůrazňují důležitost prioritního urychlení úsilí o podporu růstu a současného provádění další fiskální konsolidace podporující růst. V Evropské radě proběhla rozsáhlá diskuse o hospodářské a sociální situaci a byly stanoveny směry pro hospodářskou politiku členských států a Evropské unie v roce 2013. Je třeba se soustředit na provádění přijatých rozhodnutí, zejména pokud jde o Pakt pro růst a zaměstnanost. Zvláštní prioritou musí být podpora zaměstnanosti mladých lidí a podpora růstu a konkurenceschopnosti. EP dokument projednal dne 7. 2. 2013 a podpořil jeho cíle. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 9. 8. 2013. Komise v ní děkuje Senátu za podporu pěti hlavních priorit hospodářské politiky na rok 2013 a dále popisuje průběh evropského semestru (zaslání Národního programu reforem a Konvergenčního programu ČR Evropské komisi, jejich vyhodnocení a vydaní doporučení pro jednotlivé země). Komise oceňuje pokrok, kterého bylo 62

dosaženo v reakci na loňská doporučení, ale vyzývá k dalším, rozhodnějším opatřením v oblastech, jako jsou dostupnost zařízení pro péči o děti, vzdělávání a výsledky výzkumu, výkonnost a stabilita veřejné správy. Komise však nijak nereaguje na konkrétní výzvy Senátu vůči vládě, pokud jde o jednotlivá hospodářsko-politická doporučení.

63

N 014/09 – K 016/09 – Balíček zaměstnanosti mládeže -

-

Návrh doporučení Rady o zřízení záruky pro mladé lidi Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Vytvoření rámce pro kvalitu stáží Druhá fáze konzultace se sociálními partnery na evropské úrovni podle článku 154 Smlouvy o fungování Evropské unie Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zapojení mladých lidí do zaměstnání

[projednal VEU] Zpravodaj VEU: Antonín Maštalíř


178. usnesení Senátu z 8. schůze dne 25. dubna 2013 Senát I. 1. je si vědom kritické situace na trhu práce pro mladé lidi a absolventy v EU, přičemž konstatuje, že tato skupina patří mezi nejvíce postižené vleklou ekonomickou krizí, 2. varuje před dlouhodobými důsledky této neblahé situace, která může přispívat k začarovanému kruhu sociálního vyloučení a s tím souvisejícími zásadními společenskými dopady, mezi které lze zařadit ztrátu pracovních návyků, negativní dopady na zdravotní stav a demografický propad, neboť zhoršování ekonomické situace mladých lidí fakticky znemožňuje založit rodinu a vychovávat potomky; 3. podporuje proto iniciativy EU i jednotlivých členských států na poli zlepšování uplatnitelnosti mladých lidí na trhu práce, jako jsou záruky pro mladé lidi, reformy na poli vzdělávání a podpora vzdělávací mobility; II. 1. uvědomuje si význam politického doporučení, aby členské státy zajistily, že mladí lidé do 25 let obdrží do čtyř měsíců od začátku nezaměstnanosti či od ukončení formálního vzdělávání kvalitní nabídku zaměstnání, dalšího vzdělávání, učňovského programu nebo stáže; 2. upozorňuje ale na skutečnost, že zajištění takové záruky pro mladé lidi v situaci nedostatečné poptávky po pracovních silách bude především klást velké nároky na veřejné rozpočty, které jsou už tak značně zatíženy řešením následků finanční a dluhové krize; 3. souhlasí proto s příslibem uvolnění značných prostředků z Evropského sociálního fondu pro financování těchto záruk, přičemž tento politický závazek stvrdí i vznik Iniciativy

64

na podporu zaměstnanosti mladých lidí, jejíž rozpočtová obálka má obnášet až 6 miliard EUR pro léta 2014-2020; 4. připomíná, že významnou roli při řešení otázky nezaměstnanosti mladých lidí hraje efektivní vzdělávací systém, který bude pružně reagovat na potřeby pracovního trhu a bude mladé lidi motivovat k odpovědnému výběru profesní kvalifikace a následné kariérní dráhy; 5. poukazuje na skutečnost, že důsledky současné hospodářské a finanční krize stejnou měrou dopadají i na další společenské skupiny (např. starší lidé nad 50 let, ženy po skončení rodičovské dovolené), které by si proto rovněž zasloužily náležitou pozornost v rámci aktivní politiky zaměstnanosti; 6. doporučuje dále spolupracovat na přenosu zkušeností z těch zemí EU, které s nezaměstnaností mladých lidí bojují úspěšněji, a to například prostřednictvím vznikajícího Programu pro sociální změny a inovaci a za pomoci otevřené metody koordinace; 7. podporuje vznik rámce pro kvalitu stáží a praxí na vnitrostátní úrovni, který umožní mladým lidem na začátku pracovní kariéry prohloubit znalosti ze studií, osvojit si první pracovní návyky a získat užitečné kompetence pro další profesní růst; 8. nesouhlasí nicméně se stále častějším jevem, kdy jsou řadoví zaměstnanci firem nahrazováni mladými stážisty za žádnou nebo symbolickou odměnu za vykonanou práci, kteří pracující za nevyhovujících podmínek a jejich stážím chybí jakákoliv vzdělávací náplň; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o navazujících iniciativách; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda zaujala vůči návrhu záruky pro mládež více rezervovaný postoj. Souhlasí sice s cíli a obsahem doporučení a souhlasí s tím, že má Unie vyslat mladým lidem signál, že vlády členských zemí jsou připraveny řešit jejich nepříznivou situaci na trhu práce. Podle jejího názoru bylo však vhodné, aby doporučení více zohlednilo rozdílnou a specifickou situaci členských států. A to ať už jde o rozdílnou míru nezaměstnanosti mladých, připravované nebo již realizované programy aktivace mladých, nebo rozdílné finanční zdroje a kapacity služeb zaměstnanosti. Vláda proto zejména usilovala o stanovení pružnější lhůty, která by umožnila poskytnout opatření dle jejich potřeb a konkrétní situace buď dříve, nebo nejpozději do šesti měsíců, což by fakticky znamenalo její prodloužení. Vláda podporuje ve shodě se Senátem mobilizaci prostředků Evropského sociálního fondu pro záruky mladým lidem (viz níže N 046/09).

65

Aktuální stav projednávání: Ministři členských států se v únoru 2013 shodli na doporučení o zřízení systémů „záruk pro mladé lidi“, jehož cílem je zajistit, že všichni mladí lidé do 25 let, kteří přijdou o práci nebo nenajdou práci po ukončení vzdělávání, v krátké době obdrží kvalitní nabídku zaměstnání, dalšího vzdělávání, učňovského programu nebo stáže. Měli by dostat takovou nabídku do čtyř měsíců od začátku nezaměstnanosti či od ukončení formálního vzdělávání. Záměrem „záruk pro mladé lidi“ je zajistit bezproblémový přechod ze školního do pracovního prostředí, podpořit začlenění na trh práce a zabezpečit, aby nikdo z mladých lidí nebyl opominut. Doporučení obsahuje pokyny pro provádění systému záruk pro mladé lidi, se zaměřením na řadu klíčových oblastí činností, a to zejména:  partnerství mezi veřejnými a soukromými službami zaměstnanosti, zaměstnavateli, sociálními partnery a zástupci mladých lidí;  strategie, jež mladé lidi, zejména nejvíce zranitelné mladé osoby, přivedou ke službám;  podpora začleňování mladých lidí na trh práce zvyšováním kvalifikace, nabádáním zaměstnavatelů k nabízení zaměstnání mladým lidem a podporou pracovní mobility;  posouzení a neustálé zlepšování systému;  využívání dostupných fondů EU na podporu zřízení systému. Na doporučení navazuje tzv. Iniciativa zaměstnanosti mladých lidí, sen. tisky N 046-048/09. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 19. září 2013. Komise vyjadřuje vděčnost Senátu za to, že podpořil její iniciativy v rámci boje proti nezaměstnanosti mladých lidí. Tento závazek potvrdila opakovaně i Evropská rada. Jakkoliv přitom tyto iniciativy podle usnesení Senátu přinesou náklady pro veřejné rozpočty, Komise vypočítává, že tyto investice se vyplatí, neboť ztráty na lidském kapitálu v případě nečinnosti by byly ještě vyšší. Zapojení mladých lidí představuje proto především vzdělávací příležitost, při které je možné využívat evropské fondy, zejména Evropský sociální fond. Komise apeluje na Senát, aby tyto možnosti dále podpořil. K požadavku Senátu, aby se iniciativy soustředily i na jiné ohrožené skupiny obyvatel, podotýká Komise, že podle jejích rozborů jsou mladí lidé postiženi současnou krizí nejvíce, přičemž případná ztráta pracovních návyků je jen těžce nahraditelná. Komise také souhlasí s názorem Senátu, že důležitá je další spolupráce a přenos zkušeností. Oceňuji v této souvislosti také aktivní účast české delegace na řadě mezinárodních konferencí na evropské úrovni, které se v průběhu roku 2013 konaly.

66

K 017/09 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Akční plán: Evropské právo obchodních společností a správa a řízení společností – moderní právní rámec pro angažovanější akcionáře a udržitelnější společnosti [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Jaroslav Doubrava


152. usnesení Senátu z 6. schůze dne 21. března 2013 Senát I. 1.

je si vědom významu kvalitního právního rámce správy a řízení obchodních společností pro jejich efektivní fungování;

2.

podporuje proto v obecné rovině snahu Komise modernizovat právní rámec v této oblasti;

1.

připomíná nicméně nutnost dodržovat při další legislativní činnosti Unie v této oblasti zásadu proporcionality, tj. - respektovat systematiku a zvláštnosti práva obchodních společností členských států, jakož i odlišné tradice a modely financování, správy a řízení obchodních společností v jednotlivých členských státech;

II.

-

nezasahovat do takových oblastí správy a řízení společností, které není vhodné řešit jednotně bez ohledu na předmět podnikání dané společnosti, jako je například otázka rozmanitosti členů orgánů společnosti;

-

upřednostnit volitelné a nezávazné (soft-law) nástroje před závaznou právní regulací a v případě přijímání právních aktů upřednostnit formu směrnice před formou nařízení;

2.

podporuje iniciativy Komise vedoucí k řešení otázky přeshraničního přemístění sídla společnosti a lepšího dohledu akcionářů nad transakcemi mezi propojenými osobami;

3.

konstatuje, že iniciativy avizované Komisí ve sdělení bude pečlivě sledovat;

1.

žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalších iniciativách navazujících na toto sdělení;

2.


III.

67

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Postoj vlády a Senátu lze v obecné rovině označit za shodný. Jak vláda ČR, tak i Senát zveřejnění nového Akčního plánu a modernizaci v oblasti práva obchodních společností přivítaly a zároveň podpořily volitelné a nezávazné (soft-law) nástroje. Zatímco vláda se nepřiklonila k přijímání dalších legislativních opatření nad rámec již existujících, Senát ve svém usnesení v případě přijímání právních aktů v této oblasti upřednostnil formu směrnice před formou nařízení. Tuto podobu legislativního aktu navrhuje v určitých případech i samotná vláda. Shodují se též v podpoře řešení otázky přeshraničního přemístění sídla společnosti či nezasahování do oblasti správy a řízení společností, například pokud jde o rozmanitost členů orgánů. Vláda je nadto připravena podpořit další práce na statutu evropské soukromé společnosti s tím, že pro malé a střední podniky se jedná o alternativu k národním formám společností a v případě koncernových otázek nesouhlasí s kodifikací stávající právní úpravy jakožto způsobu pro odstranění některých nedostatků. Tyto otázky Senát ve svém usnesení nikterak nekomentoval. Nicméně na základě výše uvedeného lze konstatovat, že jak rámcová pozice vlády, tak i senátní usnesení vycházejí v zásadě z totožných předpokladů. Z předešlého tvrzení tedy vyplývá, že hlavní návrhy a připomínky Senátu podporující vládní argumentaci byly v postoji vlády patřičně zohledněny.

Aktuální stav projednávání: Sdělení bylo Komisí představeno dne 12. 12. 2012. Dokumentu se měla věnovat i pracovní skupina Rady pro právo obchodních společností. Předmětem diskuzí se ale Akční plán na této úrovni nakonec nestal. V květnu roku 2013 bylo na základě řízení bez rozpravy vydáno stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru. Rada EU a Evropský parlament se uvedeným aktem nelegislativní povahy též dále nezabývaly. Komunikace s Komisí: Odpověď Komise byla Senátu doručena dne 19. 9. 2013. Komise ve své reakci konstatuje, že v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality je rozhodnuta vybírat priority tam, kde je to vhodné, uplatňovat mírnější režimy a nástroje a řádně zohledňovat různé právní systémy jednotlivých členských států. Dodává, že v současné době zvažuje různé způsoby, jak zlepšit podávání zpráv o řízení a posílit zásadu „dodržuj nebo vysvětli“. Co se týče diverzifikovaného zastoupení v dozorčích a správních radách, Komise se této problematice věnovala v dubnu 2013 a její návrh před přijetím projde řádným legislativním postupem.

68

K 018/08 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Účelnost právních předpisů EU [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Josef Táborský


176. usnesení Senátu z 8. schůze dne 25. dubna 2013 Senát I. 1.

vítá v obecné rovině úsilí vedoucí ke zefektivnění regulace a snížení administrativní zátěže, a to jak na národní, tak i evropské úrovni;

2.

oceňuje proto snahy Evropské komise o zlepšení a zefektivnění regulace a nová opatření v této oblasti, která by měla vést ke zjednodušování a celkově snižování počtu právních předpisů;

1.

připomíná svůj dlouhodobý postoj k této problematice, vyjádřený například v usnesení Senátu č. 185 z 28. května 2009, že iniciativy inteligentní regulace je třeba vnímat nejen jako cestu ke zkvalitnění právních předpisů, ale také snížení jejich objemu (tzn. deregulace), a že toto snižování zátěže vyplývající z právních předpisů by se nemělo vztahovat pouze na podnikatelský sektor, ale též na občany;

2.

podporuje zavedení Programu pro účelnost a účinnost právních předpisů (REFIT) a Programu pro snižování administrativní zátěže (ABR+) jako vítané systematické iniciativy, které by měly vést k redukci právních předpisů a také celkových nákladů vyplývajících z nadměrné byrokratické a administrativní zátěže;

3.

upozorňuje na to, že i přes zjevné úsilí a pokrok v této oblasti stále existují rezervy ve zpracovávání hodnocení dopadů legislativních návrhů Komise, jako například v případě balíčku návrhů na ustavení bankovní unie, ke kterým Komise hodnocení dopadů vůbec nevypracovala, přičemž včasné a kvalitní hodnocení dopadů návrhů unijní legislativy považuje Senát za zásadní, mimo jiné s ohledem na jejich využití v rámci předběžné kontroly evropského legislativního procesu vnitrostátními parlamenty;

1.

žádá vládu aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalších iniciativách navazujících na toto sdělení;

2.


II.

III.

69

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda vnímá jakékoliv snahy vedoucí ke snížení administrativní zátěže a efektivnější regulaci pozitivně. V obecné rovině vítá toto sdělení, protože dlouhodobě podporuje snahy o zlepšení regulace a také se ztotožňuje s tezí dokumentu, ve které je kladen důraz na dodržování zásady subsidiarity a proporcionality při tvorbě právních předpisů EU. Včasné hodnocení dopadů unijní legislativy považuje za vysoce důležité a integrovaný přístup k problematice hodnocení dopadů pak vláda dlouhodobě podporuje. Ztotožňuje se také s potřebou systematického využívání hodnocení dopadů nových legislativních návrhů Komise na jednáních Rady ve všech formacích na pracovní úrovni. Vláda by však uvítala konkrétnější specifikace potenciálních dopadů nové legislativy na jednotlivé státy, nejenom na celounijní úrovni. Pozice Senátu a vlády jsou tak v této oblasti identické.

Aktuální stav projednávání: Rada pro konkurenceschopnost dokument projednala na svém zasedání ve dnech 29. – 30. května 2013. V závěrech z tohoto setkání mj. vítá tzv. REFIT program, který je zaměřen na identifikaci regulační zátěže, nekonzistencí, mezer a neefektivních prostředků, opětovně potvrzuje závazek Komise zlepšit hodnocení ex ante nákladů a přínosů, provádět souhrn klíčových dat do dvoustránkového shrnutí a závazek vytvořit systém hodnocení pokroku dosaženého v jednotlivých návrzích prostřednictvím srovnávacího přehledu. V závěrech dále vítá, posílení aplikace SME testu, tj. pokračování screeningu acquis s rozsáhlými dopady na malé a střední podniky. EP dokument projednal v několika výborech a následně na plénu, které ke sdělení přijalo dne 4. 2. 2014 usnesení a v obecné rovině podpořilo programy na snižování administrativní zátěže. Komunikace s Komisí: Reakce Komise na usnesení Senátu k tomuto sdělení dorazila velmi rychle – během čtyř měsíců od vydání usnesení a to 9. 8. 2013. Komise v úvodu děkuje Senátu za stanovisko k tomuto sdělení a také za podporu programu inteligentní regulace. Dále konstatuje, že si je vědoma nutnosti snižovat regulatorní zátěž efektivním a nejméně zatěžujícím způsobena, a to především v souvislosti se současnou problematickou ekonomickou situací. Komise také informuje o iniciativách, které právě provádí jako např. program REFIT či posuzování dopadů. V reakci na výtku Senátu, že v případě balíčku návrhů k ustavení bankovní unie posouzení dopadů nebylo zpracováno, pak Komise odpovídá, že v případě návrhu směrnice o ozdravení bank a řešení jejich problémů a návrhu směrnice o kapitálových požadavcích posouzení dopadů dodala. Nicméně v případě konkrétních opatření z 9. 9. 2012 s cílem přidělit ECB určité úkoly v oblasti dohledu Komise objasňuje, že hodnocení dopadů nebylo možné zpracovat kvůli potřebě prosadit daná opatření co nejdříve s ohledem na zhoršení tehdejší finanční situace.

70

N 019/09 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Antonín Maštalíř


162. usnesení Senátu z 6. schůze dne 22. března 2013 Senát I. 1.

souhlasí s vědecky mnohokrát prokázanými tvrzeními o vážné škodlivosti užívání tabákových výrobků pro lidské zdraví, přičemž tabákové výrobky patří spolu s alkoholem, elektronickými hazardními hrami, ilegálním či závadným obsahem na internetu, některými léky a dalšími omamnými látkami mezi velice nebezpečné zdroje závislosti;

2. varuje před negativními důsledky užívání tabákových výrobků u zvláště rizikových skupin, jako jsou mladí lidé, těhotné ženy, lidé trpící onemocněními respiračního ústrojí, astmatici nebo také oběti tzv. pasivního kouření; 3. podporuje proto iniciativy Evropské unie, jejichž cílem je chránit veřejné zdraví obyvatelstva prostřednictvím opatření, která by měla vést ke snižování spotřeby tabákových výrobků a k potírání kouření především u dětí a mladistvých; 4. připomíná však, že podle článku 168 Smlouvy o fungování EU má Evropská unie pravomoc pouze doplňovat činnost členských států ke snižování škodlivých účinků drog na zdraví, včetně informačních a prevenčních opatření, a tudíž nemá pravomoc přijímat v této oblasti legislativní akty; 5. upozorňuje, že Komisí zvolený právní základ směrnice, čl. 114 Smlouvy o fungování EU, má v prvé řadě zajistit vytvoření a fungování vnitřního trhu pomocí sbližování právních a správních předpisů, nikoli ochranu veřejného zdraví; 6. v této souvislosti upozorňuje na skutečnost, že hlavní překážkou fungování vnitřního trhu u tabákových výrobků je různá úprava spotřební daně v členských státech, a proto lze přínos návrhu směrnice k odbourání bariér na vnitřním trhu považovat za velice omezený; 7. zastává názor, že opatření proti užívání tabákových výrobků by měla být přijímána primárně na úrovni členských států;

71

8. konstatuje, s ohledem na výše uvedené, že předložený návrh jde v některých oblastech až na hranu pravomocí Evropské unie v oblasti veřejného zdraví a souladu se zásadou subsidiarity; II. 1. nepodporuje zákaz tabákových výrobků s příchutí, neboť neshledal jakoukoliv vazbu mezi konzumací těchto specifických variant výrobku a mírou spotřeby tabákových výrobků mezi mladými lidmi a neshledává v zákazu této kategorie výrobků žádný přínos k vytvoření a fungování vnitřního trhu; 2. nedomnívá se, že je vhodné stanovovat nejmenší průměr cigarety, neboť podle čl. 3. odst. 1 směrnice Rady 2011/64/EU o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků je cigareta (tabákový smotek) posuzována dle své délky a nikoli průměru; 3. nesouhlasí s ustanovením, které rozšiřuje plochu varování na krabičkách cigaret, neboť by tím mohlo docházet k poškozování práv vlastníků loga, ochranných známek a průmyslových vzorů, přičemž efekt těchto varování na snižování spotřeby cigaret dosud nebyl hodnověrně prokázán; 4. doporučuje se při boji proti zneužívání tabákových výrobků zaměřit především na důsledné potírání prodeje a užívání u dětí a mladistvých, přičemž tato opatření by měla být přijímána na úrovni členských států, kde je ve vazbě na vnitrostátní regulaci maloobchodního prodeje potravin a souvisejících výrobků nejlépe možné posoudit jejich dopad, přiměřenost a účelnost; 5. navrhuje, aby se příslušné národní orgány při regulaci tabákových výrobků a při boji proti dopadům kouření věnovaly přísnějšímu vymezení míst, kde se smí kouřit, aby se zajistila naprostá ochrana nekuřáků před účinky nedobrovolného pasivního kouření, a to zejména na pracovišti, v restauracích a v jiných veřejných prostorách; 6. připomíná, že některá opatření, která směřují k zpřísnění regulace tabákových výrobků, mohou vyústit v prudký nárůst černého obchodu s cigaretami, a to zejména v oblastech EU s nižší kupní silou a v hraničních státech EU; 7. upozorňuje v této souvislosti na rizika nelegálního obchodu s cigaretami pro veřejné rozpočty, jako je pokles inkasa spotřební daně z cigaret a tabákových výrobků, což může mít značný dopad na veřejné finance; 8. doplňuje, že nárůst ilegální výroby a obchodu s tabákovými výrobky může navíc v konečném důsledku ochranu veřejného zdraví spotřebitelů oslabit, neboť se na trh dostanou výrobky pochybného původu, u nichž nebude zajištěn soulad s požadavky na bezpečnost výrobků; 9. podporuje legislativní úpravu inovativních tabákových výrobků, výrobků obsahujících nikotin a herbálních výrobků, neboť jejich vynětí z právní úpravy by mohlo u spotřebitelů 72

budit zavádějící dojem, že jsou méně škodlivou alternativou k tradičním tabákovým výrobkům; 10. domnívá se, že si Evropská komise v návrhu směrnice vymezuje příliš rozsáhlé přenesené pravomoci, neboť na základě čl. 290 Smlouvy o fungování EU může Komise přijímat pouze takové právní akty, kterými se mění nepodstatné prvky legislativního aktu, přičemž návrh směrnice umožňuje Komisi měnit i podstatné prvky směrnice (maximální obsah škodlivých látek, metodika jejich měření, určování, zda konkrétní výrobek spadá pod působnost směrnice), čímž překračuje omezení daná primárním právem EU; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda je kritická k pravomoci EU regulovat uvádění tabákových výrobků na trh v takové míře, v jaké to předpokládá návrh směrnice. Vláda ve shodě se Senátem podporuje přijetí takových opatření, která povedou ke skutečně efektivní ochraně lidského zdraví a zlepšení fungování vnitřního trhu, současně ale sdílí vážné obavy z možných negativních ekonomických dopadů navrhované směrnice, přičemž je toho názoru, že u některých opatření nebyla jejich nutnost pro efektivní ochranu lidského zdraví přesvědčivě prokázána. Stejně tak ve stanovisku vlády zaznívá názor, že význam cigaret pro veřejné rozpočty je nepopiratelný a že by přílišná represe vůči jejich uživatelům mohla vyústit v bujení černého trhu, čímž by byli poškozeni nejen spotřebitelé, ale v důsledku poklesu daňového inkasa i veřejné rozpočty a celá společnost. Vláda je skeptická k návrhu zejména v těchto bodech, které jsou zmíněny i v usnesení Senátu: Zákaz určitých přísad s charakteristickou příchutí a nesouhlas s vývojem seznamů zakázaných či povolených přísad. U výrobků obsahujících nikotin vláda preferuje, aby se na ně vztahovala legislativa v oblasti léčivých přípravků a byla tak zajištěna maximální bezpečnost těchto výrobků pro spotřebitele. Vláda požaduje omezit rozsah přenesených pravomocí na Komisi tak, aby nebylo možné měnit podstatné prvky legislativního aktu V otázce boje proti pasivnímu kouření a v další regulaci dostupnosti cigaret a tabákových výrobků dětem je vláda poměrně zdrženlivá a očekává v této otázce zejména vodítka od politické reprezentace.

Aktuální stav projednávání: Projednávání tzv. tabákové směrnice patřilo mezi vůbec nejsložitější agendy v rámci Rady EU ve formátu ministrů zdravotnictví. Vzhledem k řadě rozdílů mezi členskými státy bylo velice obtížné nalézt shodu nad hlavními opatřeními směrnice. Shoda panuje nad nutností bojovat proti padělání a pašování cigaret, nad omezením dostupnosti cigaret mezi mladými lidmi a nad snížením společenské přitažlivosti kouření, např. prostřednictvím názorných ilustrací důsledků kouření na krabičkách. Mezi nejvíce sporné problémy patří naopak otázky: 73

regulace elektronických cigaret a tzv. necigaretových tabákových výrobků (např. tabákové náplasti, tabákové inhalátory); - stanovení závazných rozměrů (průměr, délka) cigarety, čímž by mělo dojít k zákazu tzv. slim cigaret; - omezení přeshraničního dálkového prodeje cigaret; - posílení dohledu nad pohybem cigaret v EU pomocí elektronických kolků. Jednání Rady EPSCO v únoru 2014 nepřineslo vůbec žádný průlom, legislativní proces bude proto dále pokračovat. -

Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena dne 24. července 2013. Komise ve své reakci zdůrazňuje, že cílem návrhu je bojovat proti kouření zejména u mladistvých a jiných ohrožených skupin. Přijímat legislativní opatření s tímto cílem podle Komise umožňuje čl. 114 Smlouvy o fungování EU a následná interpretace Soudního dvora. Z tohoto důvodů Komise uvádí, že není možné rozporovat soulad návrhu s principem subsidiarity, neboť pravomoc Komise v této oblasti již byla dříve implicitně i explicitně upravena. Některá opatření, jako je např. zákaz prodeje na dálku, navíc podle Komise na vnitrostátní úrovni nelze upravit účinněji. Komise dále uvádí, že směrnice nejde proti zákazu tenkých a ochucených cigaret, ale pouze proti výrobkům s charakteristickou příchutí, které působí zavádějící reklamou především na mladé lidi. Tuto skutečnost podporují i Komisí citované studie a zpráva WHO. Stejně tak nesouhlasí s argumentem, že by zvětšení grafických vyobrazení na krabičkách mohlo být v rozporu s právem duševního vlastnictví, neboť právo upravovat obal výrobků bezpečnostními výstrahami je potvrzeno judikaturou Soudního dvora v celé řadě případů, nejen v oblasti cigaret. Účinnost grafických vyobrazení při potírání kouření mladých lidí byla navíc podle Komise několikrát vědecky prokázána. V závěrečné části se Komise věnuje otázce rozsahu přenesených pravomocí podle čl. 290 Smlouvy o fungování EU. Komise dovozuje, že jejich rozsah je odůvodněný prudkým vývojem v této oblasti a navíc se zavazuje, že při přípravě takových aktů bude úzce spolupracovat se členskými státy a s Evropským parlamentem.

74

K 020/09 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Digitální agenda pro Evropu – digitalizace jako hnací síla evropského růstu [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Jaroslav Doubrava


173. usnesení Senátu z 8. schůze dne 25. dubna 2013 Senát I. 1. uvědomuje si klíčový význam informačních a komunikačních technologií pro konkurenceschopnost evropské ekonomiky; 2. podporuje proto iniciativy Evropské unie, jejichž cílem je budování počítačových sítí, zvyšování počítačové gramotnosti, rozvoj elektronických služeb veřejné správy, posilování kybernetické bezpečnosti a dokončení jednotného digitálního trhu; 3. poukazuje na značný deficit klíčové síťové infrastruktury, který v některých oblastech moderních telekomunikačních technologií vykazují nové členské státy včetně ČR; 4. navrhuje proto v souladu s dlouhodobou pozicí Senátu, formulovanou např. v usnesení č. 530 z 29. února 2012 k tzv. transevropským telekomunikačním sítím, aby se při výběru konkrétních projektů výstavby infrastruktury zohlednila odlišná hospodářská úroveň jednotlivých států EU, a to například v míře spolufinancování, aby bylo možné výše zmíněný deficit urychleně dorovnat; II. 1. zastává názor že hlavní směry rozvoje transevropských telekomunikačních sítí musí respektovat národní strategie rozvoje širokopásmových sítí a elektronické veřejné správy; 2. připomíná nedávnou sérii kybernetických útoků na důležité webové servery, které je na několik okamžiků vyřadily z provozu, přičemž ani soustředěná práce vyšetřovatelů zatím nedokázala případ osvětlit; 3. doplňuje, že ve světě internetu se rok od roku zvyšuje riziko i četnost případů zneužití osobních údajů nebo závažných podvodů; 4. považuje za zásadní, aby byly osobní údaje občanů přísně chráněny před zneužitím, přičemž citlivé informace, např. o zdravotním stavu, nesmí být v žádném případě přístupné na veřejných portálech;

75

5. doporučuje proto, aby se EU při budování jednotného digitálního trhu zasadila o co nejvyšší ochranu zájmů spotřebitelů a aby se kybernetická bezpečnost a ochrana uživatelů elektronických služeb stala prioritou; 6. upozorňuje na skutečnost že pro řadu obyvatel EU není používání elektronických komunikačních prostředků zdaleka samozřejmostí (tzv. digitální propast), a proto je nutné při postupném přesouvání veřejných služeb na internet dbát na to, aby některé skupiny obyvatel nezůstaly od služeb veřejné správy odříznuty; 7. navrhuje, v souladu s usnesením Senátu č. 777 z 26. října 2012 k nařízení o elektronické identifikaci, aby se ve všech připravovaných iniciativách zachovával princip technologické neutrality, který zajistí, že žádné technologické řešení nedostane z právního hlediska přednost; 8. varuje před unáhlenými legislativními zásahy do právního rámce ochrany duševního vlastnictví na internetu, přičemž nové legislativní iniciativy by neměly bezdůvodně omezovat nebo ohrožovat svobody uživatelů internetu, a měly by naopak podporovat konkurenceschopnost podnikatelů v EU; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o navazujících iniciativách; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda se shoduje s naprostou většinou postoje Senátu k problematice. Domnívá se, že je třeba vnímat jednotný telekomunikační trh jako nedílnou součást jednotného digitálního trhu. Česká vláda schválila aktualizovanou státní politiku v elektronických komunikacích Digitální Česko verze 2, která předpokládá rozvoj digitálních služeb poskytovaných zejména veřejným sektorem a v neposlední řadě posilování digitální gramotnosti a elektronických dovedností uživatelů. V případě jednotného telekomunikačního trhu vláda odkazuje na platný regulační rámec v elektronických komunikacích a připomíná v souladu se Senátem potřebu stabilního a předvídatelného regulačního prostředí, kdy stávající regulační rámec disponuje efektivními nástroji pro zlepšení fungování jednotného telekomunikačního trhu. Vláda podporuje politiku sdílení rádiového spektra a zavádění a podporu sítí vysokorychlostního přístupu k internetu, a to v souladu s cíli Digitální agendy pro Evropu. Konečně se vláda domnívá, že je třeba se soustředit na naplňování stanovených opatření, a to jak na národní, tak i na evropské úrovni. Splnění těchto opatření pak povede k ekonomickému růstu a zvýšení zaměstnanosti. Aktuální stav projednávání: Dokument sloužil jako přípravný materiál pro diskusi o dalším sjednocování trhu elektronických komunikací v EU. Věnovali se mu příslušní ministři na Radě EU pro telekomunikace na svém pravidelném zasedání 6. června 2013. Někteří zástupci států se dotázali, zda bude Komise 76

na projednávaný komunikační materiál navazovat návrhem legislativních opatření a jaký bude jejich časový rámec. Zástupci států se shodují na podpoře cílů Digitální agendy, ovšem vyjadřují nejistotu v tom, zda je plán Komise realistický. Řada členských států by se chtěla důkladněji věnovat hodnocení dopadů případných návrhů. V oblasti další regulace roamingu viděla návrh jako problematický, ať už z pohledu právní jistoty či z pohledu možných dopadů na národní tarify, například Velká Británie, Švédsko, Finsko, Rakousko a Irsko. Na dokument navázala dvojice opatření k dokončení jednotného trhu elektronických komunikací, která Senát projednal jako senátní tisky N 093/09 a J 094/09. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 18. září 2013. Komise ve své reakci oceňuje pozornost, kterou Senát dlouhodobě věnuje moderním telekomunikačním a informačním technologiím. Indikuje, že priority Senátu v této oblasti se do značné míry shodují s prioritami Komise, přičemž klíčová je zejména výstavba příslušné infrastruktury a podpora využívání elektronické veřejné správy. Komise sdílí obavy Senátu, pokud jde o ochranu osobních údajů a narovnávání tzv. digital gap. Zároveň se domnívá, že je třeba zajistit, aby ochrana práv duševního vlastnictví na internetu neomezovala nepřiměřeně svobodu jeho uživatelů.

77

N 021/09 a K 022/09 – Evropská strategie pro alternativní paliva -

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Čisté zdroje energie pro dopravu: Evropská strategie pro alternativní paliva

[projednaly Podvýbor pro energetiku, VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


250. usnesení Senátu z 11. schůze dne 21. června 2013 Senát I. 1. podporuje cíle Evropské unie v oblasti dopravní politiky, jako je snížení závislosti na fosilních palivech, zlepšování dopravní obslužnosti především odlehlých oblastí, propojování příhraničních regionů, zvyšování účinnosti paliv a přechod k nízkouhlíkovým zdrojům energie; 2. domnívá se, v souladu s usnesením Senátu č. 365 z 13. října 2011 k Bílé knize „Plán jednotného evropského dopravního prostoru“, že rozšiřování alternativních paliv za vyššího využití nízkouhlíkových zdrojů může přispět ke snížení ekologické zátěže dopravy, přičemž tento účinek může být ještě znásoben promyšlenou výstavbou dopravních cest a podporou veřejné dopravy; 3. vnímá, v souladu s usnesením Senátu č. 772 z 25. října 2012 k návrhům nařízení o vymezení způsobů na snížení emisí CO2 z nových osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel, že objem emisí CO2 z automobilové dopravy je závažným světovým problémem, na jehož řešení se Česká republika musí podílet; II. 1. uznává vliv veřejných investic na dosahování tzv. kritické masy, kdy vznik minimální infrastruktury pro alternativní paliva povede k většímu rozšíření dopravních prostředků, které tato paliva využívají; 2. upozorňuje nicméně na skutečnost, že případnému masivnímu nasazení veřejných prostředků by měla předcházet co nejdůkladnější analýza důvodů, proč většího rozšíření některých alternativních paliv není možné dosáhnout prostřednictvím tržních sil; 3. zastává názor, že členské státy mají naprosto odlišné podmínky pro rozvoj jednotlivých druhů alternativních paliv, přičemž se liší i v úrovni jejich rozvoje;

78

4. domnívá se proto, že strategie rozvoje alternativních paliv by měly v co největší míře brát v potaz odlišnou geografickou a klimatickou situaci jednotlivých členských států a stejně tak i výchozí podmínky, které ve státech panují; 5. má výhrady ke stanovení závazných kvantitativních cílů rozvoje infrastruktury pro jednotlivé členské státy a v této souvislosti považuje za zásadní, aby byly zohledněny odlišné podmínky pro rozvoj jednotlivých druhů alternativních paliv v členských státech; 6. konstatuje, v souladu s usnesením Senátu č. 128 z 20. března 2013 k návrhu směrnice o jakosti benzínu a motorové nafty, že přijetí závazků Evropské unie týkajících se využití biopaliv pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů přineslo některé negativní dopady; 7. připomíná v této souvislosti dlouhodobý názor Senátu, vyjádřený např. v usnesení č. 365 z 13. října 2011 k Bílé knize „Plán jednotného evropského dopravního prostoru“, že legislativní iniciativy Evropské unie by neměly upřednostňovat jedno technologické řešení (v tomto případě jeden druh alternativního paliva) na úkor jiného, a měly by zachovávat princip technologické neutrality; 8. souhlasí s návrhem sjednotit technologické rozhraní pro jednotlivé druhy alternativních paliv tak, aby se šetřily prostředky spotřebitelů a zákazníků a existence řady nekompatibilních systémů nebránila volnému trhu; 9. očekává, v souladu s usnesením Senátu č. 638 z 13. června 2012 k rámcovému programu pro výzkum a inovace Horizont 2020, že se bude rozvoji alternativních paliv věnovat značná pozornost v rámci výzkumných iniciativ připravovaného programu Horizont 2020, zejména v části věnované společenským výzvám, a že se na něj zaměří i aktivity Evropského inovačního a technologického institutu; 10. varuje před nadměrným přesunem některých pravomocí na Evropskou komisi v rámci tzv. delegovaných aktů, kdy vzniká určité riziko, že se budou legislativně zvýhodňovat některé druhy alternativních paliv na úkor jiných, bez možnosti účinné kontroly ze strany členských států a Evropského parlamentu; 11. vyzývá Evropskou komisi, aby pečlivě zvážila obsah a navrhované termíny implementace a splnění cílů legislativního návrhu, neboť za současného stavu veřejných financí v EU se jeví jejich splnění jako nereálné; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

79

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda souhlasí, že je nutné podporovat alternativní paliva a snižovat jednak závislost na ropě a ropných výrobcích, jednak budovat nízkouhlíkové energetické hospodářství. Nedomnívá se ale, ve shodě se Senátem, že je nutné stanovit závazné cíle pro celou EU i jednotlivé státy ve formě legislativního aktu. Vláda také doporučila posunout termín pro dokončení infrastruktury až do roku 2030, což by odpovídalo i termínu vybudování hlavní sítě TEN-T (viz tamtéž, sen. tisk N 106/08), což požadovalo i usnesení Senátu. Senát odmítal přesun značné části technických specifikací do aktů v přenesené pravomoci, což vláda při vyjednávání zohlednila, a postavila se proto za návrh, aby nebylo možné formou delegovaných aktů měnit standardy ve vztahu k dobíjecím stanicím pro elektromobily. Obecný přístup toto již vylučuje, tudíž požadavek Senátu byl naplněn. Revize standardů může být případně součástí novelizace směrnice. Připomínky Senátu v oblasti biopaliv vláda ve svých propozicích nereflektuje, bude ale významně podporovat výzkum a vývoj technologií pro čistší dopravu, což usnesení Senátu výslovně doporučuje.

Aktuální stav projednávání: Průlomem ve vyjednávání byla Rada EU pro dopravu 5. prosince 2013, kde se podařilo litevskému předsednictví dosáhnout obecného přístupu v otázce závaznosti směrných cílů pro celou EU. Obecný přístup zahrnuje pouze povinnost členských států vypracovat národní rámec rozvoje alternativních paliv, který bude zahrnovat hodnocení současného stavu, národní cíle pro novou infrastrukturu a roční rozpočet z veřejných i soukromých zdrojů, který bude na rozvoj alternativních paliv využit. Národní rámec musí také obsahovat minimální lhůty pro dostupnost infrastruktury, jako je počet nabíjecích stanic pro elektromobilitu, plnící stanice pro CNG a LNG pro pozemní vozidla i plavidla a případně i stanice pro plnění vodíkem v případě, že stát tuto technologii do rámce zahrne. Nařízení nyní již nezahrnuje směrné cíle pro celou EU ani pro jednotlivé státy, ale nechává tento úkol na členských státech, což odpovídá požadavku Senátu. Komise bude státy v jejich úsilí podporovat jak koordinačně a informačně, tak i prostřednictvím stanovení technických podmínek a specifikací, přičemž vezme v potaz podmínky jednotlivých členských států a technologický rozvoj. Stanovení nových technických specifikací nebude řešeno formou delegovaného aktu, ale bude schváleno řádným legislativním postupem. Prodejci vozidel v celé EU pak budou muset nakupujícím poskytovat podrobné informace o alternativních palivech ve své nabídce a o tom, jak správně vozidlo k dobíjecí stanici připojit. Termín pro dokončení infrastruktury pro alternativní paliva byl posunut o deset let do roku 2030. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 22. října 2013. Komise nesdílí názor Senátu, že by návrh představoval mohutnou mobilizaci veřejných prostředků, která může vytlačovat soukromé investice. Cílem návrhu totiž podle Komise je vytvořit závazný rámec, jímž by se řídilo zavádění alternativní palivové infrastruktury. Tento by umožnil snížit dopad dopravy na životní prostředí, zvýšil mobilitu obyvatelstva a posílil pozici EU v konkurenci ostatních aktérů na globální úrovni. Z tohoto důvodu proto Komise oceňuje alespoň důraz, který Senát klade na harmonizaci technologického rozhraní, která umožní překonat roztříštěnost trhu. Vzhledem k nestejným podmínkám pro rozvoj paliv je také nutné stanovit pouze minimální rozsah sítě, což návrh podle Komise činí. Důležitým nástrojem je pak vypracování národních rámců pro podporu alternativních paliv a jejich projednávání s Komisí. S touto otázkou souvisí i pojem technologické neutrality, na které Komise ve shodě se Senátem trvá.

80

Komise také ustupuje v otázce aktů v přenesené působnosti, kdy jejich platnost bude v legislativním aktu přesně tematicky i časově omezena. S námitkou Senátu, že jejich rozsah je příliš veliký, Komise nesouhlasí, neboť se domnívá, že podobné zmocnění je nezbytnou podmínkou udržení kontaktu s případným vědecko-technickým pokrokem v této oblasti. Nedomnívá se proto, že by se mohl návrh dostat do rozporu s principem subsidiarity ani s principem proporcionality.

81

K 023/09 – N 029/09 – IV. železniční balíček -

-

-

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o „Čtvrtém železničním balíčku – dokončení jednotného evropského železničního prostoru na podporu evropské konkurenceschopnosti a růstu“ Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1370/2007, pokud jde o otevření trhu vnitrostátních služeb v přepravě cestujících po železnici Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU ze dne 21. listopadu 2012 o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru, pokud jde o otevření trhu vnitrostátních služeb v přepravě cestujících po železnici a správu a řízení železniční infrastruktury Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Agentuře Evropské unie pro železnice a o zrušení nařízení (ES) č. 881/2004 Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o interoperabilitě železničního systému v Evropské unii (přepracované znění) Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o bezpečnosti železnic (přepracované znění) Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zrušuje nařízení Rady (EHS) č. 1192/69 o společných pravidlech normalizace účtů železničních podniků

[projednal Podvýbor pro dopravu, VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Jaroslav Zeman


251. usnesení Senátu z 11. schůze dne 21. června 2013 Senát I. 1. vyzdvihuje výhody železniční dopravy, jako např. výrazně nižší dopad na životní prostředí, minimální nehodovost, schopnost kapacitního obsloužení rozsáhlých městských aglomerací, a její význam pro základní dopravní obslužnost regionů; 2. upozorňuje na klíčovou roli výrobců vozidel a dalších železničních technologií v hospodářství řady evropských států a na velký význam železničních podniků pro zaměstnanost především v méně rozvinutých regionech; 3. domnívá se v souladu se svou dlouhodobou pozicí, vyjádřenou např. v usnesení č. 365 z 13. října 2011 k Bílé knize o plánu jednotného evropského dopravního prostoru, že pro další rozvoj evropské dopravy je stěžejní zvláště dokončení efektivní multimodální dopravní sítě EU, propojení příhraničních regionů a vyrovnání rozdílů v dopravní infrastruktuře mezi západní a východní částí EU; 82

II. 1. připomíná nepopiratelné přínosy zvýšení konkurence na železnici pro cestující na některých tratích, pokud jde o ceny jízdného, kvalitu služeb nebo množství spojů; 2. domnívá se, že by se dlouhodobé smlouvy v rámci závazku veřejné služby měly uzavírat v co největší míře na základě výběrového řízení, které by posoudilo nejvýhodnější nabídku jak pro veřejné rozpočty, tak pro cestující, a v jehož rámci by zadavatel mohl přesně specifikovat kvalitu a rozsah zadávaných služeb; 3. považuje za zásadní, aby se smlouvy v rámci závazku veřejné služby uzavíraly až poté, co bude zajištěno jejich dlouhodobé financování; 4. varuje před unáhleným rušením přímo zadaných smluv, které by mohlo ohrozit krajskou a celostátní dopravní obslužnost, a proto doporučuje ukončovat platnost těchto smluv postupně a na základě konzultací se všemi zainteresovanými stranami (dopravci, samosprávy, cestující, zástupci zaměstnanců); 5. navrhuje, aby se Evropská komise soustředila na vytvoření stejných podmínek pro všechny dopravce v EU, čemuž by přispělo vytvoření jednotného právního rámce pro fungování železničních dopravců, včetně jednotných pravidel pro oddělení správce infrastruktury od provozovatelů železniční dopravy; 6. upozorňuje na skutečnost, že nezbytnou podmínkou účinného oddělení provozovatele dopravy od správce infrastruktury je také zajištění nediskriminačního přístupu pro všechny konkurenční dopravce, aby nebylo možné některé z nich ze strany správce infrastruktury zvýhodňovat; 7. zdůrazňuje nezbytnost vytvoření účinného regulátora trhu na železnici a vytvoření definice pojmu síťovosti z hlediska práv cestujících, jelikož předkládaný návrh směrnice o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru (sen. tisk N 025/09) tuto definici neobsahuje; 8. podporuje všechna opatření, jejichž cílem je zvýšení bezpečnosti železničních vozidel, posílení zabezpečení tratí a odstranění přetrvávajících administrativních a technických překážek, které zvyšují náklady výrobců a provozovatelů vlaků, brání účinnému rozvoji vnitřního trhu s kolejovými vozidly a v důsledku toho oslabují jednotný trh železniční dopravy EU; 9. zastává názor, že by členské státy neměly být zbaveny možnosti rozhodovat o homologaci daného drážního vozidla, a považuje proto navrhovaný přesun této pravomoci na Evropskou železniční agenturu za neopodstatněný; obdobně schvalování infrastruktury včetně zabezpečovacího zařízení by mělo být ve výlučné kompetenci členského státu; 10. souhlasí s další harmonizací technických specifikací pro interoperabilitu (TSI), s rozvojem Evropského systému řízení železničního provozu (ERTMS) a s dalším zpřehledněním

83

a zjednodušením administrativních procesů a postupů, které jsou nutné pro bezpečný provoz na železnici; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Stanovisko Senátu do velké míry odpovídá pozici vlády. Vláda hodlá podporovat železnici jako ekologický způsob dopravy, pro který jsou v ČR dobré podmínky, zejména v oblasti trasování infrastruktury (o liniových stavbách viz níže v tzv. infrastrukturním balíčku). Odlišuje se nicméně v otázce zvýšení konkurence na železnici. Zatímco Senát konkurenci jasně podporuje a doporučuje uzavírat na tratích výběrová řízení, vláda upozorňuje na rizika takového přístupu. Senát proto nedoporučuje unáhleně rušit nyní platné smlouvy a přecházet na výběrová řízení postupně a na základě konzultací se zainteresovanými stranami. Senát i vláda podporují tzv. unbundling, tj. funkční oddělení správce infrastruktury od poskytovatelů služeb na železnici, který v řadě států EU není dosud dokončen, nebo je pouze formální. Vláda se také staví za požadavek posílení regulačního prostředí na české a potažmo i evropské železnici. Senát a vláda shodně prosazují další harmonizaci technických specifikací a administrativních postupů s tou výhradou, že o homologaci a certifikaci by měly rozhodovat orgány členských států, aby nebylo výrobců a dopravcům umožněno využívat tzv. regulatory shopping, tj. vyhledávání států s nejméně přísnými předpisy.

Aktuální stav projednávání: Celý rozsáhlý balík předpisů se bude projednávat po částech, přičemž přednost dostaly technické a méně kontroverzní části. V roce 2013 se projednával tak říkajíc od konce: - Nejprve se projednávalo rozhodnutí o zrušení nařízení o normalizaci účtů železničních podniků, kdy bylo rozhodnuto o prodloužení platnosti původní právní úpravy o dva roky; - Dále se zákonodárci věnovali směrnici o interoperabilitě, kdy se vedla diskuse o překryvu regulačních režimů, dále také o zahrnutí tramvají a lehkých kolejových vozidel do působnosti předpisu, o odpovědnosti regulátora za případnou škodu, o režimu pro vozidla, která jsou používána výhradně na území jednoho členského státu a o dohodách o spolupráci národních a evropských regulačních orgánů. Obecný přístup byl dosažen v prosinci 2013 (viz níže). - Na konci roku 2013 pak přišla řada na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Agentuře Evropské unie pro železnice a o zrušení nařízení (ES) č. 881/2004, který je v současné době v rané fázi projednávání. Podle názoru Evropského parlamentu by agentura měla převzít plnou odpovědnost za vydané certifikace, zapojit do své práce odborníky z vnitrostátních bezpečnostních orgánů, jakož i nezávislé experty, rozvíjet palubní registrační zařízení pro monitoring odpočinku a pracovní doby strojvedoucích, kontrolovat vnitrostátní bezpečnostní orgány a definovat charakteristiky evropského registru vozidel. - Ostatní, nejvíce kontroverzní součásti legislativního balíčku, budou projednávány až v roce 2014. 84

Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena dne 24. října 2013. Komise ve své reakci souhlasí s názorem Senátu, že zvýšení konkurence na železnici přinese cestujícím přínosy, jako je nižší jízdné, vyšší kvalita spojů, a proto by se uzavírání smluv v závazku veřejné služby mělo dít na základě veřejného výběrového řízení, které všechny tyto aspekty posoudí. Ve shodě se Senátem doporučuje posílit správu infrastruktury a roli regulátora trhu a stejně tak navrhuje harmonizovat technické podmínky pro interoperabilitu v rámci ERTMS. Do kritérií pro závazek veřejné služby proto na základě požadavku Senátu začlenila i podmínku dlouhodobého financování a dostatečné síťovosti, jakkoliv tento pojem nemá zatím oporu v sekundárním právu. Na druhou stranu Komise trvá na svém požadavku, aby se současně uzavřené smlouvy mimo výběrové řízení v rámci závazku veřejné služby postupně rušily, a to podle původního harmonogramu do konce roku 2022. Jedině transparentní výběrové řízení totiž dokáže vyznačit podmínky, které budou výhodné pro cestujícího i pro veřejné rozpočty. Stejně tak trvá přesvědčení Komise, že pouze jednotná homologace drážního vozidla prostřednictvím Evropské železniční agentury umožní vznik jednotného evropského železničního prostoru, přičemž je ale nezpochybnitelné, že se vnitrostátní bezpečnostní orgány budou na rozhodování o bezpečnosti i nadále podílet.

85

N 030/09 - Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o trestněprávní ochraně eura a jiných měn proti padělání, kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2000/383/SVV [projednaly ÚPV a VEU] Zpravodaj VEU: Tomáš Grulich


193. usnesení Senátu z 9. schůze dne 2. května 2013 Senát I. 1. podporuje harmonizaci skutkových podstat trestných činů souvisejících s paděláním peněz, neboť může usnadnit vzájemné uznávání rozhodnutí v trestních věcech a napomoci jednotnému výkladu; 2. připomíná 64. usnesení Senátu ze 4. schůze konané dne 30. ledna 2013 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie, jehož teze lze obecně vztáhnout i na návrh směrnice o trestněprávní ochraně eura a jiných měn proti padělání; II. 1. upozorňuje, že legislativní činnost EU v oblasti trestního práva musí dbát principu proporcionality a nesmí narušovat systematiku trestního práva v členských státech, není-li to nezbytné k dosažení cílů této činnosti; 2. nepodporuje podrobnou úpravu minimálních sankcí za trestné činy vymezené směrnicí obsaženou v jejím článku 5, neboť navržené odstupňování sankcí nebere ohled na vnitrostátní systém okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby a samo o sobě nemá přidanou hodnotu; představuje tedy nepřiměřený zásah do vnitrostátního práva, který není nezbytný k dosažení cílů směrnice; 3. zdůrazňuje, že úprava minimální dolní hranice sazby trestu odnětí svobody u trestných činů vymezených směrnicí by se neměla dotýkat předpisů vnitrostátního práva umožňujících za určitých podmínek uložení trestu pod touto dolní hranicí (například při ukládání trestu tzv. spolupracujícímu obviněnému); 4. pozitivně hodnotí, že v ostatním směrnice nezachází za hranice toho, co je nezbytné k dosažení jejích cílů, a nezasahuje do vnitrostátní úpravy souvisejících institutů trestního práva, jako je například promlčení trestní odpovědnosti a výkonu trestu; 5. nesouhlasí s článkem 11 směrnice, neboť Evropská unie nemá kompetenci prostřednictvím aktů sekundárního práva ukládat členským státům povinnost přistoupit k určité mezinárodní smlouvě nebo zákaz takovou smlouvu vypovědět; 6. považuje za přínosné ustanovení o soudní příslušnosti ke stíhání trestných činů vymezených směrnicí, pokud jsou páchány mimo území Evropské unie, které může napomoci účinnému postihu padělání eura a jiných měn; 86

III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Postoj vlády a Senátu lze v obecné rovině označit za shodný. Celkově dokument podpořily, shodly se například v tom, že předchozí právní úprava v podobě rámcového rozhodnutí je dostačující a že teze z tohoto dokumentu lze užít i v případě předkládané směrnice. Přesto Senát harmonizaci skutkových podstat trestných činů souvisejících s paděláním peněz podpořil, neboť může usnadnit vzájemné uznávání rozhodnutí v trestních věcech a napomoci jednotnému výkladu. Vláda a Senát shodně upozorňovaly též na potřebu zohlednění principu proporcionality. Hlavní problém pak spatřovaly zejména v čl. 5 upravujícím minimální sankce za trestné činy a v čl. 11 týkajícím se uložení povinnosti členským státům přistoupit k určité mezinárodní smlouvě, což nepovažovaly za vhodné a Unii příslušející. Vzhledem k tomu, že pozice Senátu byla v hlavních bodech v souladu s postojem vlády, lze stanovisko Senátu považovat za podporu vládních argumentů. Nicméně například Senátem zmíněný přínos ustanovení o soudní příslušnosti ke stíhání trestných činů směrnicí vymezených do vládní pozice převzat nebyl. Aktuální stav projednávání: Dne 5. 2. 2013 byl Komisí návrh směrnice předložen Evropskému parlamentu a Radě. Následně byl dokument v březnu 2013 představen na Radě pro spravedlnost a vnitřní věci. Na pracovní úrovni byl v rozmezí dubna až září 2013 projednán v rámci pracovní skupiny pro trestní právo hmotné (DROIPEN). Dne 25. 9. 2013 se dokumentem zabývalo též zasedání radů pro spravedlnost a vnitřní věci. Text směrnice se zdál být akceptovatelný pro většinu členských států. Litevské předsednictví mělo posléze za cíl dosáhnout obecného přístupu na Radě ministrů pro spravedlnost a vnitřní věci konané dne 7. 10. 2013. Z tohoto důvodu byl návrh zařazen na jednání COREPERu dne 2. 10. 2013 za účelem potvrzení shody Rady EU nad celým textem směrnice, jenž mohl být následně základem pro další diskuze s Evropským parlamentem. V současné době se v Evropském parlamentu očekává první čtení dokumentu. Návrh projednává například Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE). Britská zpravodajka, jež k dokumentu již na počátku roku 2013 formulovala počáteční stručné stanovisko, mj. volala po řádném zdůvodnění potřeby přistoupit k zavádění dolních trestních sazeb (pochybovala především o nutnosti). Návrhu se věnoval i Výbor pro hospodářství a měnu (ECON). Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO) se rozhodl stanovisko nepodat. Plénum Evropského parlamentu by se mělo návrhem směrnice zabývat s největší pravděpodobností na svém zasedání dne 15. 4. 2014. Komunikace s Komisí: Odpověď Komise byla Senátu doručena dne 21. 8. 2013. Komise ve své reakci konstatuje, že bere na vědomí obavy Senátu týkající se zavedení minimálních sankcí. Zdůrazňuje, že pouze EU může přijímat závazné právní předpisy účinné ve všech členských tátech, a vytvářet tak právní rámec, který by umožnil odstranění nedostatků stávajícího systému. Komise také sdílí názor Senátu, že směrnice by se neměla dotýkat předpisů vnitrostátního práva umožňujících za určitých podmínek uložení trestu pod minimální dolní hranicí. Členské státy budou i nadále ve svém vnitrostátním právu moci stanovit vyšší minimální a maximální hranice, než stanoví směrnice. Otázka právního základu článku 11 je stále zkoumána.

87

N 032/09 - Návrh směrnice Rady, kterou se provádí posílená spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí [projednaly VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Dagmar Zvěřinová


241. usnesení Senátu z 11. schůze dne 21. června 2013 Senát I. 1. souhlasí s nutností koordinovaného posilování stability finančního sektoru v EU a jeho zefektivňováním, přičemž v obecné rovině podporuje aktivity, které by posilovaly využití služeb finančního sektoru ve prospěch reálné ekonomiky; 2. seznámil se důkladně s obsahem návrhu této směrnice a s podrobnostmi implementace posílené spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí; II. 1. připomíná, v této souvislosti, že se problematikou zavedení daně z finančních transakcí zabýval již v minulosti a v obecné rovině ji podpořil; 2. zdůrazňuje, v návaznosti na své 34. usnesení z 5. prosince 2012, že je nutné předložit detailní analýzu a hodnocení dopadů zavedení posílené spolupráce v této oblasti, a to především s ohledem na státy, které se tohoto postupu nebudou prozatím účastnit tak, aby byly jasně identifikovány všechny potenciální důsledky a případné negativní dopady, přičemž tato analýza by měla sloužit jako podklad pro rozhodnutí o budoucím možném zapojení ČR do posílené spolupráce; 3. žádá vládu, aby na základě výsledků výše uvedené analýzy zvážila zapojení České republiky do posílené spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí; III. 1. žádá vládu aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

88

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda se stavěla odmítavě k zavedení daně z finančních transakcí, resp. neshledala důvody pro zavedení FTT jako relevantní. Zdanění finančního sektoru formou FTT považuje za nevhodný prostředek k dosahování stanovených cílů, přičemž při absenci dohody na celosvětové úrovni nesdílí ani důvody pro jejich prosazování z úrovně EU, vyjma snahy zajistit relativně rovné podmínky na finančních trzích zúčastněných států. Vláda respektuje rozhodnutí jedenácti států zavést FTT v režimu posílené spolupráce. Současný návrh směrnice umožňující zavedení FTT v režimu posílené spolupráce však zřejmě přináší extrateritoriální účinky, které mohou znamenat negativní dopady na rezidenty nezúčastněných zemí nebo zasahovat do kompetencí nezúčastněných zemí. Rozpor s pozicí Senátu tak lze nalézt jak v samotné rámcové pozici vlády k této problematice, tak i v navazujících instrukcích pro jednání pracovních skupin.

Aktuální stav projednávání: EP přijal dne 3. 7. 2013 usnesení, ve kterém schvaluje pozměněný návrh Komise a také vyzývá Komisi, aby v komplexním posouzení dopadů a analýze nákladů a přínosů prokázala, že při jakékoli posílené spolupráci budou respektovány pravomoci, práva a povinnosti nezúčastněných členských států. V rámci Rady probíhají v současnosti vyjednávání mezi 11 zainteresovanými státy, kterým se posílená spolupráce povolila na základě „Rozhodnutí Rady, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí“ viz sen. tisk N199/09 v části III. Komunikace s Komisí: Rekce byla doručena 19. 9. 2013. Komise poděkovala za stanovisko k tomuto návrhu směrnice. Na úvod uvítala ochotu Senátu zvážit možné zapojení ČR. Dále pak upozornila na vypracované posouzení dopadů doprovázející samotný dokument, podle kterého by neparticipující státy neměly pocítit žádné negativní dopady ani pozitivní vlivy. Navíc Komise dodává, že práva neúčastnících se států budou zcela zachována v souladu s článkem 327 SFEU.

89

N 033/09 a K 034/09 – Balíček „Kybernetická bezpečnost Evropské unie“ -

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informací v Unii Společné sdělení Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie kybernetické bezpečnosti Evropské unie: Otevřený, bezpečný a chráněný kyberprostor

[projednal VEU] Zpravodaj VEU: Tomáš Grulich


214. usnesení Senátu z 10. schůze dne 16. května 2013 Senát I. vítá snahu Komise zabezpečit digitální sítě, předcházet trestné činnosti na internetu, chránit spotřebitele a zajistit dodržování základních práv a hodnot EU a uznává nezbytnost široké mezinárodní koordinace v této oblasti; II. 1. pozitivně hodnotí návrh na stanovení společných minimálních požadavků na bezpečnost sítí a informací na vnitrostátní úrovni a zavedení koordinovaných mechanismů pro prevenci, odhalování, zmírňování a reakci s cílem zvýšit efektivitu vzájemné spolupráce členských států při řešení kybernetických incidentů a boje proti kybernetické kriminalitě; 2. podporuje navrhované zapojení soukromého sektoru v oblasti kybernetické bezpečnosti; 3. souhlasí s rozvojem politiky a kapacit kybernetické obrany v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky a vítá snahu EU spolupracovat v této oblasti s NATO; 4. konstatuje, že delegace pravomocí na Komisi definovaná v návrhu směrnice v článku 9odst. 2 je značně rozsáhlá; 5. navrhuje, aby dvoustranné i mnohostranné mezinárodní dohody o spolupráci na základě vnitrostátních předpisů mohly i nadále uzavírat členské státy, pokud dodrží povinnosti stanovené směrnicí, a aby stávající mezinárodní dohody uzavřené členskými státy zůstaly platné; 6. domnívá se, že vymezení kritické infrastruktury, která bude podléhat povinnostem podle této směrnice, by mělo být svěřeno členským státům;

90

III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi, Evropskému parlamentu a Evropské radě.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda ČR společné sdělení v obecné rovině přivítala, zejména pak stanovení společných minimálních požadavků na bezpečnost sítí a informací na vnitrostátní úrovni, zavedení koordinovaných mechanismů pro prevenci, odhalování, zmírňování a reakci na kybernetické incidenty, důležitost zapojení soukromého sektoru a v neposlední řadě i rozvoj politiky a kapacit kybernetické obrany v souvislosti s rámcem společné bezpečnostní a obranné politiky či snahu EU spolupracovat s NATO. Taktéž návrh směrnice v předložené podobě byl pro vládu v zásadě akceptovatelný. Oba dokumenty v podstatě odpovídají aktivitám ČR v oblasti kybernetické bezpečnosti a navrhované legislativě. Přesto měla vláda především k návrhu směrnice určité připomínky. Neshledala, že by delegace pravomocí na Komisi musela být tak rozsáhlá. Prosazovala, aby dvoustranné i mnohostranné mezinárodní dohody i spolupráce na základě vnitrostátních předpisů mohly i nadále uzavírat také členské státy, pokud dodrží povinnosti dle směrnice, a aby stávající mezinárodní dohody uzavřené členskými státy zůstaly v platnosti. V souvislosti s dikcí návrhu zákona o kybernetické bezpečnosti požadovala, aby bezpečnostní audit mohl v případě potřeby provádět i odpovědný orgán. Vláda dále usilovala o vyjasnění, zda ustanovení článku o sankcích spojených s porušením ochrany osobních údajů představuje přidanou hodnotu, když sankce za porušení ochrany údajů bude pravděpodobně upravovat jiný předpis (např. projednávaný návrh Obecného nařízení na ochranu osobních údajů) a tato směrnice je nemá nijak nahradit, omezit ani měnit. A rovněž požadovala, aby určení kritické infrastruktury, jež bude podléhat povinnostem dle navrhované směrnice, bylo buď omezeno, nebo zcela svěřeno členským státům. Uvedený výčet může být pro členské státy příliš široký, v návaznosti na to bude tedy třeba ujasnit, zda bude mít tento seznam demonstrativní či taxativní povahu. Pozice Senátu se ve výše uvedených aspektech shoduje s postojem vlády. Z předchozího tvrzení tak plyne, že nejdůležitější návrhy, připomínky či výhrady vytyčené v senátním usnesení byly ve vládní argumentaci při dalším vyjednávání náležitě reflektovány.

Aktuální stav projednávání: Evropská komise zveřejnila oba dokumenty dne 7. 2. 2013. Společným sdělením se poté zabývala ad hoc pracovní skupina Přátelé předsednictví, na jejímž únorovém jednání text podpořily všechny členské státy, jež se k němu vyjádřily. V diskusi bylo mimo jiné navrženo doplnění strategie akčním plánem jasně stanovujícím odpovědnost za plnění jednotlivých úkolů a jejich financování. Návrhu směrnice se posléze věnovala pracovní skupina pro telekomunikace a informační společnost. Na prvním projednávání vyslovila většina členských států obecný souhlas s cíli návrhu a přivítala jeho předložení. Některé země však vyjádřily obavy z nejasného způsobu výpočtu nákladů na implementaci směrnice, zejména pro malé a střední podniky, jiné se pozastavily nad rozsáhlými pravomocemi, jež návrh svěřuje Komisi. Rada o návrhu směrnice debatovala dvakrát, a to v červnu a prosinci 2013. První diskuse byla založena na zprávě o pokroku irského předsednictví. V rámci prosincového jednání se lišily názory delegací na nejlepší způsob zajištění bezpečnosti sítě v celé EU. Některé členské státy preferovaly 91

flexibilní přístup, jiné byly toho názoru, že pouze právně závazná opatření by přinesla potřebné zabezpečení na unijní úrovni. V současné době se v Evropském parlamentu očekává první čtení dokumentu. Návrhem se zabývá například Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO). Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE), Výbor pro zahraniční záležitosti (AFET) a Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) k dokumentu poskytly svá stanoviska. Rozprava na plenárním zasedání byla naplánována na 12. 3. 2014 a hlasování na následující den. Výsledky prozatím nejsou známy. Komunikace s Komisí: Odpověď Komise byla Senátu doručena dne 19. 9. 2013. Komise ve své reakci konstatuje, že pokud jde o přenesení pravomocí na Komisi podle čl. 9 navrhované směrnice, jsou poměrně úzce definovány podstata a rozsah kritérií, které by měly členské státy splňovat, aby byly oprávněny používat bezpečný systém pro sdílení informací. Co se týče dvoustranných a mnohostranných mezinárodních dohod a spolupráce, Komise podotýká, že čl. 13 nemění právo členských států uzavírat mezinárodní dohody ani status stávajících mezinárodních dohod. Komise dále shledává, že členských státům je ponechán značný prostor, pokud jde o vymezení kritické infrastruktury.

92

N 035/09 a N 036/09 – Prevence finanční kriminality -

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o informacích doprovázejících převody peněžních prostředků Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu

[projednaly ÚPV a VEU] Zpravodaj VEU: Tomáš Grulich


199. usnesení Senátu z 9. schůze dne 2. května 2013 Senát I. seznámil se s navrhovanou úpravou prevence finanční kriminality a podporuje přejímání mezinárodních standardů v této oblasti do práva Evropské unie s cílem přispět k vytvoření efektivního globálního rámce; II. 1. vítá rozšíření působnosti právní úpravy prevence praní peněz a financování terorismu na celé odvětví hazardních her a opatření vedoucí ke zvýšení dostupnosti informací o skutečném majiteli peněžních prostředků povinným osobám; 2. upozorňuje na možný nesoulad směrnice s garancemi základních práv, pokud jde o ustanovení o dozoru, které ukládá povinnost přijmout nezbytná opatření zabraňující pachatelům trestných činů včetně těch, které nesouvisí s podnikáním a terorismem, držet významný nebo kontrolní podíl v povinné osobě nebo se stát jejím skutečným majitelem, což může být považováno za nepřiměřené omezení práva vlastnit majetek, a o navrhovanou správní sankci pro fyzické povinné osoby, jejíž výše až 5 000 000 EUR je zcela nepřiměřená obvyklé výši sankcí, které lze ukládat mimo soudní řízení; 3. nesouhlasí se zrušením výjimky z povinností spojených s prevencí praní peněz a financování terorismu pro tzv. mikroplatby a navrhuje buď její zachování, nebo umožnění udělení takové výjimky členskými státy; 4. nepodporuje omezení možnosti členských států požadovat archivaci informací o platbách po dobu delší než pět let i pro jiné účely, než je odhalování a vyšetřování praní peněz a financování terorismu, neboť se tím bezdůvodně zasahuje do právní úpravy archivace údajů pro účely bankovního dozoru; 5. zastává názor, že při právní úpravě prevence praní peněz a financování terorismu je třeba vycházet z analýzy konkrétních případů takové trestné činnosti a v co největší míře využít poznatků institucí zabývajících se monitorováním a koordinací jejího vyšetřování, jako je například EUROPOL; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. 93

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda ČR i Senát se k oběma právním úpravám postavily v obecné rovině kladně. Vláda však ve svých rámcových pozicích stanovila několik dílčích výhrad. U předkládaného návrhu směrnice nepodporovala zejména doplnění podrobných pravidel pro délku archivace, vyjádřila pochybnosti o účelnosti snížení hranice, pod kterou se při platbách v hotovosti za zboží nevyžaduje splnění povinností podle směrnice, poukazovala na problémy spojené s ustanovením o dozoru, dále upozorňovala na problematické sladění správních sankcí a na skutečnost, že postih fyzických osob v povinných osobách by měl být věcí soukromého práva. Uvítala naopak rozšíření působnosti směrnice na celé odvětví hazardních her, jakož i zvýšení dostupnosti informací o skutečném majiteli povinným osobám či zrušení rovnocennosti režimů třetích zemí. U druhého z návrhů vláda prosazovala především zachování stávající výjimky z působnosti nařízení pro tzv. mikro-platby, zásadně nepodporovala rozšíření o povinnost pro poskytovatele platebních služeb plátce zjišťovat kromě informací o plátci také informace o příjemci, dále požadovala, aby nařízení nezakazovalo používat informace o platbách po uplynutí pětileté lhůty pouze za účelem prevence legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, též souhlasila s možností uložit jako sankci za závažné nedodržení povinností stanovených nařízením odnětí povolení poskytovatele platebních služeb a zároveň poukazovala na možnou nesrovnalost mezi závažností správního deliktu a sazbou peněžitých sankcí. Pozici Senátu vyplývající z předmětného usnesení lze v nejdůležitějších bodech považovat za identickou s postojem vlády. Stanovisko Senátu je tudíž možné pokládat za podpůrné ve vztahu k samotným vládním východiskům v této oblasti. Lze tedy konstatovat, že klíčové připomínky a návrhy vznesené v senátním usnesení byly reflektovány v kontextu dalšího projednávání. Nicméně připomínka ohledně využívání poznatků institucí zabývajících se monitorováním a koordinací vyšetřování podobných aspektů, jako je například EUROPOL, ve vládní pozici zohledněna nebyla.

Aktuální stav projednávání: Oba dokumenty byly Komisí představeny v únoru 2013. Evropská centrální banka se poté vyjádřila k návrhu směrnice. Rozprava na pracovních skupinách Rady proběhla zhruba 8 krát. Návrhům se věnoval i výbor Komise pro prevenci praní peněz a financování terorismu. Dle vyjádření v rámci debat na expertní úrovni v pracovních skupinách Rady členské státy předložení návrhů obecně podpořily, i když s drobnými výhradami. Související debata v Radě pro hospodářské a finanční záležitosti (ECOFIN) proběhla dne 15. 11. 2013. Rada zhodnotila pokrok v práci týkající se návrhu směrnice. Diskuse se zaměřila na nevyřešené otázky jako například vznik rejstříků pro informace o skutečném majiteli, nadnárodní hodnocení rizik, nadnárodní monitoring praní špinavých peněz či protiteroristických režimů financování a další. Z projednávání vyplynulo, že k otázce rejstříků vlastníků Komise uznává možnost alternativních řešení, ale v zásadě je pro centrální registr. Kladně se vyslovil i Evropský parlament. Komise nezastávala názor, že by mělo docházet k diferenciovanému přístupu k firmám a trustům. K vyhodnocování rizik se Komise nestavěla ideologicky. Na návrhu má dále pracovat příslušná pracovní skupina. Rada též potvrdila cíl ohledně rychlé dohody na obecném přístupu, z čehož vyplývá, že by mělo být možné dosáhnout dohody s Evropským parlamentem do konce jeho funkčního období v květnu 2014. Pozměňovací návrhy poslanců Evropského parlamentu směřovaly zejména ke zlepšení fungování obchodních rejstříků. Názor poslanců zůstává otevřený, pokud jde o působnost samotné směrnice. Poslanci se záměrně nevyjádřili k rozšíření působnosti i na segment hazardu a toto rozhodnutí hodlají ponechat Radě. V současné době se v Evropském parlamentu očekává první čtení obou dokumentů. Návrhem se zabývají Výbor pro hospodářství a měnu (ECON) a Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE). Dožádané výbory pro rozvoj (DEVE) a pro právní záležitosti (JURI) poskytly 94

k dokumentům svá stanoviska. Debata a hlasování na plenárním zasedání jsou naplánovány na 11. 3. 2014. Po květnových volbách hodlají poslanci pokračovat v legislativním procesu. Pokud jde o postoj vlády ČR, bude v rámci dalšího projednávání dbát zejména na to, aby nedocházelo k dotčení koherence vnitrostátních sankčních systémů, resp. systematiky vnitrostátních trestních zákoníků. Komunikace s Komisí: Odpověď Komise byla Senátu doručena dne 22. 8. 2013. Komise ve své reakci konstatuje, že pokud jde o možný nesoulad s garancemi základních práv a čl. 44 návrhu Komise, je potřeba upozornit na čl. 52 Listiny základních práv EU, která uznává možnost stanovit zákonem určitá omezení základních práv, pokud jsou přiměřená např. k ochraně základních práv a svobod druhého. Pokud jde o správní sankci pro fyzické osoby až do výše 5 000 000 EUR, Komise upozorňuje, že návrh vyžaduje, aby příslušné orgány zohlednily zejména závažnosti a délku trvání porušení předpisů, míru odpovědnosti a finanční sílu odpovědné fyzické nebo právnické osoby. Komise také upozorňuje, že návrh předpokládá, že členské státy budou mít možnost použít opatření zjednodušené identifikace a kontroly klienta v případě, že členský stát nebo povinná osoba zjistí oblasti nižšího rizika. Co se týká omezení archivace dokladů a informací pro účely prevence, odhalování a vyšetřování možného praní peněz nebo financování terorismu, je dle Komise navržený přístup v souladu se zásadami stanovenými směrnicí 95/46/ES o ochraně údajů. Komise také upozorňuje na posouzení dopadů doprovázející daný návrh, a zdůrazňuje, že vypracování nových pravidel se zakládalo na faktech, zprávách Finančního akčního výboru a na konzultacích se zástupci veřejného i soukromého sektoru.

95

K 037/09 - Zelená kniha o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v Evropě v dodavatelském řetězci v oblasti potravinového a nepotravinového zboží [projednaly VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Antonín Maštalíř


282. usnesení Senátu z 12. schůze dne 21. srpna 2013 Senát I. 1. vítá zájem Evropské komise o působení obchodních řetězců a jejich dopad na dodavatelsko-odběratelské vztahy v členských státech EU a považuje zahájení veřejné konzultace za důležitý krok, který by měl zmapovat názory zúčastněných stran týkající se případné další regulace této problematiky na evropské úrovni; 2. pokládá téma nekalých obchodních praktik v dodavatelském řetězci za zcela zásadní s ohledem na dopad těchto praktik na dodavatele (např. zemědělce a výrobce potravin) prostřednictvím neustálého tlaku na snižování jejich obchodních marží, což může v konečném důsledku negativně dopadat i na samotné spotřebitele v podobě klesající kvality nabízených výrobků; 3. dodává, že zelená kniha mohla být konkrétnější, a to především v kontextu představování možných opatření pro zlepšení situace dodavatelů obchodních řetězců; II. 1. domnívá se, že by případné řešení situace v oblasti zneužívání významné tržní síly na úrovni EU mohlo mít podobu minimálního obecného rámce požadavků na dodavatelskoodběratelské vztahy, které je třeba v rámci národních legislativ naplnit, přičemž tato úprava by měla poskytovat dostatečný prostor pro specifika jednotlivých zemí; 2. připomíná že v ČR od roku 2009 platí zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů, jehož uplatňování zlepšilo chování maloobchodních prodejců na českém trhu; 3. upozorňuje na nejvýznamnější přínosy české regulace významné tržní síly, jako jsou zákazy vratek, zkrácení doby splatnosti faktur na 30 dní, omezení přenášení podnikatelského rizika na dodavatele a důsledné potírání retrospektivních plateb neobsažených ve smlouvách; 4. nesouhlasí s kritickým postojem Evropské komise vůči tzv. teritoriálnímu omezení nabídky (tj. závazku obchodního řetězce nabízet místní produkty), neboť regionální produkty, které jsou tímto způsobem podporovány, mají často lepší chuťové a výživové 96

vlastnosti, jejich zpracování a přeprava méně zatěžují životní prostředí, jsou čerstvější a také podporují zaměstnanost v místě prodeje; 5. navrhuje, aby se Evropská komise při vypracování případné úpravy problematiky nekalých obchodních praktik v dodavatelském řetězci v co největší míře inspirovala českým příkladem; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o navazujících iniciativách; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda ve svém stanovisku zohlednila postoje řady zájmových skupin, se kterými zelenou knihu konzultovala v rámci vlastní interní připomínkovací procedury. Vzhledem k povaze dokumentu není možné promítnout stanovisko Senátu do postoje vlády, neboť dokument již není dále na úrovni Rady EU projednáván (viz níže). Z analýzy rámcové pozice vlády, která byla předložena při projednávání v Senátu, se ale dá dovozovat, že současná pozice vlády do velké míry odpovídá představám Senátu o dalším vývoji regulace v této oblasti.

Aktuální stav projednávání: Zelená kniha otevřela veřejnou konzultaci, jejímž možným výsledkem může být i přijetí legislativního aktu. Komise v současné době vyhodnocuje řadu podnětů, které jí byly ze strany účastníků konzultace zaslány. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 14. ledna 2014. Komise ve své reakci informuje o ukončení veřejné konzultace a o plánu dalších prací, které mohou v důsledku vyústit i v navržení legislativy v této oblasti. Analýza odpovědí získaných v rámci veřejné konzultace byla ukončena a na internetových stránkách Komise bylo spolu s většinou jednotlivých odpovědí zveřejněno její shrnutí. V tomto posouzení dopadů využije Komise odpovědi získané v rámci veřejné konzultace a také hodnocení národních iniciativ a jejich účinnosti. Děkuje za příspěvek Senátu a souhlasí s názorem, že otázka teritoriálního omezení nabídky by neměla spadat pod působnost případného legislativního návrhu.

97

N 039/09 – N 041/09 – Balíček k inteligentním hranicím EU -

-

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje systém vstupu/výstupu (EES) pro registraci údajů o vstupu a výstupu státních příslušníků třetích zemí překračujících vnější hranice členských států Evropské unie Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje program registrovaných cestujících (RTP) Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 562/2006, pokud jde o používání systému vstupu/výstupu (EES) a programu registrovaných cestujících (RTP)



249. usnesení Senátu z 11. schůze dne 21. června 2013 Senát I.

seznámil se s navrhovanou legislativou zavádějící systém „inteligentních hranic“ a oceňuje snahu Komise posilovat bezpečnost na vnějších hranicích EU;

II. 1. pozitivně hodnotí zřízení systému vstupu/výstupu (EES), jeho roli v boji proti nelegální migraci, zejména v rámci snížení rizika falšování identity a manipulace s cestovními doklady, a také usnadnění sdílení informací mezi členskými státy; 2. považuje za důležité, aby kontrola otisků prstů v EES měla systematický charakter a byla prováděna při každém překročení vnější hranice; 3. upozorňuje na potenciálně omezený přínos programu registrovaných cestujících (RTP) pro ochranu hranic a na skutečnost, že vzhledem k tomuto omezenému přínosu se jedná o neúměrně nákladnou iniciativu; 4. je toho názoru, že podávání žádostí o registraci do RTP by mělo být umožněno pouze na území členských států; 5. pokládá za užitečné zajistit orgánům vynucujícím právo přístup na individuální bázi do obou navrhovaných systémů (EES, RTP); III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 98


Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda ČR zřízení EES podporovala jakožto poslední krok k dotvoření mozaiky biometrických nástrojů v oblasti ochrany hranic. K RTP však zaujala značně rezervovaný postoj, a to především z finančních a organizačních důvodů. RTP lze vnímat spíše jako určitou nadstavbu, jež může být přínosná pro plynulost odbavování na vnějších hranicích, avšak z hlediska ochrany hranic má spíše jen omezený efekt. Proklamovaná úspora personálních nákladů se tudíž jeví jako nereálná. Úspora v oblasti lidských zdrojů na hranicích by byla navíc vykoupena podstatně zvýšenými náklady na zastupitelských úřadech. Návrhu novely Schengenského hraničního kodexu ale vláda vyjádřila podporu. Při projednávání návrhů pak prosazovala následující body. Jednalo se zejména o podávání žádostí o registraci do RTP pouze na území členských států, vyjasnění financování obou systémů, synergii s již existujícími informačními systémy a dále přístup orgánů vynucujících právo do EES a RTP na individuální bázi a jen pro účely prevence, odhalování a vyšetřování závažných trestných činů. V neposlední řadě šlo o sjednocení doby uchování údajů v obou systémech na 5 let a systematickou kontrolu otisků prstů v EES, kdy po uplynutí přechodného období pro nasazení biometrie v EES (dle návrhu 3 roky) bude pro naplnění účelu EES žádoucí provádět kontrolu otisků při každém překročení vnější hranice, nikoli (jak se navrhuje) jen při prvním překročení. Pozice Senátu se v nejdůležitějších otázkách shoduje s postojem vlády. Lze tedy konstatovat, že připomínky a návrhy vyplývající ze senátního usnesení podpořily vládní argumentaci. Je tak zcela zjevné, že veškeré aspekty či výhrady, vytyčené v předmětném usnesení Senátu se promítly i do dalšího projednávání v rámci unijních orgánů.

Aktuální stav projednávání: Balíček legislativních návrhů byl Komisí předložen dne 28. 2. 2013. Následně byly dokumenty představeny na březnové Radě pro spravedlnost a vnitřní věci. Zavedení Systému vstup-výstup a Programu registrovaných cestujících je obsaženo mj. ve Stockholmském programu (20092014), jenž byl konsensuálně schválen všemi státy. Idea zavedení těchto systémů vždy alespoň v obecné rovině získávala širokou podporu. Naprostá většina členských států je pro zřízení EES. U RTP je otevřená podpora znatelně nižší, výhrady k přínosu RTP ve vztahu k nákladům již vyjádřila řada států, vedle ČR např. Francie, Německo, Rakousko, Švédsko a další. Klíčovou otázkou pro většinu členských států zůstává financování projektů. Členské státy požadují přesnější analýzu nákladů a zejména vyjasnění rozsahu unijního financování (s cílem co největšího zapojení rozpočtu EU). Ze závěrů březnového setkání plyne, že Smíšený výbor vzal na vědomí prezentaci Komise, jež představila balíček legislativních návrhů. Členské státy obecně tyto návrhy uvítaly, většina vystupujících ovšem vyslovila přání, aby bylo zajištěno využívání biometriky již od začátku provozu těchto systémů a aby byl umožněn přístup orgánů vymáhajících právo. Výjimku, souhlasící s předlohou Komise ve stávající podobě, tvořila Francie. Německo a Francie se přimlouvaly za zavedení systému EU ESTA. Opakovaně také zazníval apel, aby se zabránilo opakování neblahé zkušenosti s průtahy ve vývoji SIS II. Členské státy rovněž vyzdvihovaly potřebu zajištění dostatečných finančních prostředků na tento projekt ze zdrojů EU. O tématu se diskutovalo i na Radě pro spravedlnost a vnitřní věci, jež se konala ve dnech 3. a 4. března 2014. Členské státy zdůraznily především potřebu zavedení tohoto balíčku, stejně tak jako využívání všech dostupných nástrojů mezinárodní spolupráce mezi členskými státy a třetími zeměmi a zdůraznily rovněž význam osob, jež potřebují mezinárodní ochranu. V současné době se v Evropském parlamentu očekává rozhodnutí výborů. Návrhy 99

projednává Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) a Výbor pro rozpočet (BUDG). Dožádané výbory, například pro zahraniční věci (AFET) a rozvoj (DEVE) se rozhodly návrhy nezabývat. Komunikace s Komisí: Odpověď Komise byla Senátu doručena dne 15. 11. 2013. Komise ve své reakci usiluje o zaujetí stanoviska k jednotlivým doporučením Senátu, což lze považovat za pozitivní přístup. Oceňuje podporu, kterou Senát vyslovil zřízení systému vstupu/výstupu (EES) a snaží se rozptýlit konkrétní obavy Senátu uvedené v předmětném usnesení. Komise zdůrazňuje, že po uplynutí navrhovaného přechodného tříletého období by shromažďování biometrických údajů bylo prováděno systematicky vždy v případě prvního překročení vnějších hranic a dodává, že pokud již registrace existuje a zatím nepozbyla své platnosti, měly by pohraniční orgány přístup k vyhledávání v systému EES na základě údajů navrhovaného nařízení. Pohraničním orgánům je rovněž poskytnuta fakultativní možnost konzultace otisků prstů, a to při pochybnostech o totožnosti. Komise dále obhajuje účel programu RTP, jakožto nedílné součásti celého balíčku, a upozorňuje na potřebu zvládat narůstající počet cestujících s tím, že právě program RTP by tento problém vyřešil a proces překračování vnějších hranic EU by zjednodušil. Komise rovněž připomíná, že tato simplifikace by v neposlední řadě přispěla k posílení hospodářství a vytváření pracovních míst a finanční prostředky získané z poplatku za užívání programu by posléze sloužily ke kompenzaci úsilí členských států souvisejícím s posuzováním žádostí. Komise též vysvětluje nesoulad možnosti požádat o program RTP pouze na území členských států, a to zejména z hlediska rozporu s hlavním výše uvedeným cílem. Na závěr Komise podotýká, že v návaznosti na cíle pro oba programy a v souladu se zásadou nezbytnosti a proporcionality nenavrhuje používání těchto systémů pro účely prosazování práva, nevylučuje však budoucí užití, a to po pozdějším zhodnocení.

100

K 042/09 a N 043/09 – Kosmická průmyslová politika -

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Kosmická průmyslová politika EU Uvolnění potenciálu pro hospodářský růst v kosmickém odvětví Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje program na podporu pozorování a sledování vesmíru

-

[projednal VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


323. usnesení Senátu z 13. schůze dne 12. září 2013 Senát I. 1. je přesvědčen o důležitosti dlouhodobé strategie EU v oblasti vesmíru pro rozvoj konkurenceschopnosti EU, pro zajištění bezpečnosti a technologické nezávislosti a pro zisk nových poznatků o přírodních jevech; 2. podporuje proto vznik společné strategie pro rozvoj průmyslového potenciálu vesmírné politiky EU, která by měla usnadnit řešení řady společenských otázek, jako je např. prevence dopravních nehod, zavedení automatického tísňového volání, asistenční služby, monitoring životního prostředí a klimatických změn, průzkum a sledování těžby přírodních zdrojů; 3. připomíná nezbytnost ochrany investic, které byly vynaloženy na vesmírné programy EU, a proto podporuje zřízení Programu na podporu pozorování a sledování vesmíru (SST), který napomůže předcházení střetů umělých satelitů s jinými vesmírnými objekty a vesmírnou tříští; II. 1. podporuje větší koordinaci vesmírných aktivit Evropské unie a Evropské kosmické agentury, k čemuž zavazuje i článek 189 Smlouvy o fungování Evropské unie, který vyzývá k navázání veškerých účelných vztahů s Evropskou kosmickou agenturou; 2. doporučuje nicméně, v souladu s usnesením Senátu č. 137 z 21. března 2013 ke sdělení Komise „Navazování účelných vztahů mezi EU a ESA“, zachovat EU a ESA jako dva samostatné subjekty, především s ohledem na odlišné cíle a metody fungování obou organizací; 3. zastává názor, že je nutné co nejdříve vyřešit otázku nastavení efektivního způsobu řízení programů, zvláště s ohledem na dělbu odpovědnosti mezi členské státy, EU a Evropskou kosmickou agenturu a další zapojené aktéry;

101

4. upozorňuje na nezbytnost zajistit dlouhodobé financování ostatních vesmírných programů v případě vyčlenění části jejich rozpočtů na Program na podporu pozorování a sledování vesmíru (SST); 5. navrhuje vytvořit jednotné technické normy pro evropský vesmírný průmysl, které zjednoduší spolupráci členských států, sníží náklady a posílí globální konkurenceschopnost celého odvětví; 6. považuje za klíčové zapojit české výzkumníky do velkých evropských projektů pro oblast vesmíru a kosmických projektů, především v rámci programu Horizont 2020 a jiných aktivit strategie Evropa 2020, a to nejen vzhledem k nedávnému přesunu sídla Agentury pro evropský globální družicový polohový systém (GSA) do Prahy; 7. souhlasí se začleněním řízení programu Copernicus do kompetencí agentury GSA a doporučuje Komisi zvážit, zda by se agentura GSA mohla částečně podílet i na řízení Programu na podporu pozorování a sledování vesmíru (SST); 8. doporučuje vládě, aby zvyšovala povědomí široké odborné veřejnosti o potenciálu kosmických aplikací pro praktické uplatnění v životě, například i prostřednictvím zlepšení přístupu k datům z vesmírného výzkumu a průzkumu; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda a Senát jsou dlouhodobě ve shodě v otázce vesmírných aktivit. Vláda souhlasí se strategickým významem odvětví kosmických aktivit a z toho vyplývající potřebou toto odvětví dále podporovat. Podporuje také prohlubování vzájemné spolupráce mezi aktéry evropských kosmických aktivit na institucionální úrovni, kterými jsou EU, ESA a členské státy obou organizací, za předpokladu respektování subjektivity jednotlivých aktérů, vzájemné komplementarity a koordinace jejich činností. Vláda proto nepodporuje hlubší integraci ESA do struktur EU, vítá ale iniciativu EK v oblasti kosmické průmyslové politiky a podporuje opatření v oblasti kosmické průmyslové politiky vedoucí ke zvyšování konkurenceschopnosti EU. Stanovisko Senátu je tedy v instrukcích a mandátech vlády plně zohledněno.

Aktuální stav projednávání: V svých závěrech Rada pro konkurenceschopnost dne 30. května 2013 uvítala sdělení Komise. Uznala úspěch evropského kosmického průmyslu na globálním komerčním trhu a úspěchy Evropské kosmické agentury (ESA) a členských států EU při rozvíjení kosmického odvětví v Evropě. V závěrech je však také zdůrazněna řada výzev, jimiž je třeba se zabývat v kontextu rozvoje globálně konkurenceschopného evropského kosmického průmyslu světové úrovně. 102

Rada proto zmínila pět cílů, na něž by se měla kosmická průmyslová politika EU zaměřit: - stanovit soudržný a stabilní regulační rámec; - dále rozvíjet konkurenceschopnou, stabilní, účinnou a vyváženou průmyslovou základnu v Evropě a podporovat účast malých a středních podniků; - podporovat celosvětovou konkurenceschopnost kosmického průmyslu EU podněcováním větší nákladové účinnosti tohoto odvětví v rámci celého hodnotového řetězce; - rozvíjet trhy s kosmickými aplikacemi a službami a zajistit technologickou nezávislost a samostatný přístup do vesmíru. Kromě přijetí těchto závěrů Rada vzala na vědomí informace o třech klíčových složkách politiky EU v oblasti vesmíru pro nadcházející roky, mezi jinými i o programu SST. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 13. února 2014. Komise ve své reakci oceňuje, jakou důležitost přikládá Senát dlouhodobě vesmírné politice EU. Komise dále sděluje, že již spustila některá opatření, která ve sdělení avizuje. Opatření se soustředí především na zlepšení právního rámce pro hospodářský rozvoj vesmírných projektů a služeb, úpravu rámce pro zadávání veřejných zakázek a vesmírného výzkumu. Další konkrétní iniciativy plánuje Komise v příštích letech. Komise také bere na vědomí stanovisko Senátu o významu vztahů EU-ESA. Tato otázka je předmětem úvah probíhajících v úzké spolupráci s generálním ředitelem ESA a členskými státy, které budou o jeho výsledku včas informovány na příslušném institucionálním fóru.

103

N 046/09 – K 048/09 – Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladý lidí -

Návrh změny návrhu Komise COM(2011) 607 final/2 – nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1081/2006 Návrh změny návrhu Komise COM(2012) 496 nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, jichž se týká společný strategický rámec, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí

-

-

[projednal VEU] Zpravodaj VEU: Luděk Jeništa


306. usnesení Senátu z 12. schůze dne 22. srpna 2013 Senát I. 1.

je si vědom kritické situace na trhu práce pro mladé lidi a absolventy v EU, přičemž konstatuje, že tato skupina patří mezi jednu z nejvíce postižených vleklou ekonomickou krizí;

2.

podporuje proto v souladu s usnesením Senátu č. 178 z 25. dubna 2013 k tzv. balíčku zaměstnanosti mládeže všechny iniciativy EU i jednotlivých členských států na poli zlepšování uplatnitelnosti mladých lidí na trhu práce, jako jsou záruky pro mladé lidi, reformy na poli vzdělávání a podpora vzdělávací mobility;

1.

doporučuje dále snižovat administrativní břemeno žadatelů o podporu z nově vznikající Iniciativy zaměstnanosti mládeže, aby bylo možné vyčleněné prostředky efektivně a rychle využít na pomoc potřebným;

2.

podporuje, aby se mezi způsobilé aktivity Iniciativy zaměstnanosti mládeže započítávaly všechny intervence v rámci Evropského sociálního fondu, jejichž cílovou skupinou jsou mladí lidé a jejichž cílem je realizace nedávno schválených záruk pro mladé lidi prostřednictvím zvyšování uplatnitelnosti mladých lidí na trhu práce;

3.

připomíná, že významnou roli při řešení otázky nezaměstnanosti mladých lidí hraje efektivní vzdělávací systém, který bude pružně reagovat na potřeby pracovního trhu a bude mladé lidi motivovat k odpovědnému výběru profesní kvalifikace a následné kariérní

II.

104

dráhy, což považuje za řešení příčin problémů, na rozdíl od „Iniciativy“, která je spíše řešením jejich důsledků; III. 1.

žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání;

2.


Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda podporuje požadavek Senátu, aby se mezi způsobilé aktivity Iniciativy zaměstnanosti mládeže započítávaly všechny intervence v rámci Evropského sociálního fondu, jejichž cílovou skupinou jsou mladí lidé. Tento požadavek se podařilo prosadit i do závěrečné podoby návrhu (viz níže). Vláda dále navrhla, aby prostředky na Iniciativu nepodléhaly pravidlům tematické koncentrace ESF a rovněž se na ně nevztahoval mechanismus výkonnostní rezervy. Aktuální stav projednávání: Projednávání bylo již v prosinci 2013 dokončeno (viz níže). Výsledná podoba vyplývá z tzv. balíčku zaměstnanosti mládeže (sen. tisky N 014-016/09) a mobilizuje rozpočtové prostředky EU s cílem snížit nezaměstnanost mladých lidí a zlepšit jejich uplatnění na trhu práce. Předložené návrhy modifikovaly legislativu strukturálních fondů v oblasti intervencí ve prospěch mladých lidí. Výsledná podoba je veskrze v souladu s připomínkami Senátu. Sporné zůstává, zda bude administrativní náročnost nové iniciativy skutečně nižší, než současný postup čerpání Evropského sociálního fondu. Mezi způsobilé aktivity v rámci Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí budou patřit intervence pouze v těch regionech, kde nezaměstnanost mladých lidí ve věku 15 až 24 let přesáhla 25 %. V případě států, v nichž se meziročně zvýšila nezaměstnanost mladých lidí o více než 30 %, budou pro podporu způsobilé regiony s vyšší než 20% nezaměstnaností. V ČR tedy pro podporu způsobilý pouze NUTS Severozápad, přičemž stanovisko Senátu požadovalo způsobilost pro všechny regiony. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 7. února 2014. Komise ve své reakci sdílí názor Senátu, že prostředky z Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí musí být uvolněny rychle a efektivně. Většina z nich proto bude uvolněna již v prvních dvou letech fungování nového víceletého finančního rámce. Veškerá administrativní zjednodušení vycházejí ze současného fungování Evropského sociálního fondu, přičemž některá z nich, jako je např. zavedení paušálních nákladových částek a stupnice jednotkových nákladů při vyúčtování projektů, umožní výrazným způsobem snížit byrokratickou zátěž uchazečů o podporu. Komise informuje, že Iniciativa se bude uplatňovat v těch regionech, kde míra nezaměstnanosti mladých lidí dosahuje více než 25 %, v ostatních regionech pak platí možnost využít intervencí Evropského sociálního fondu. Významnou roli přitom Komise ve shodě se Senátem přisuzuje reformám vzdělávacího systému a většímu propojení vzdělávání s praxí. Jednou z takových iniciativ má být podle Komise nedávno schválená záruka pro mladé lidi, která umožní získat praktické zkušenosti již v útlém věku.

105

K 049/09 - Zelená kniha Evropská strategie pro řešení problematiky plastového odpadu v životním prostředí [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Jan Látka



je si vědom akutní potřeby řešit problematiku plastového odpadu, a proto vítá iniciativu Komise zabývat se těmito otázkami;

2.

vnímá v rámci veřejné konzultace k zelené knize jako nejdůležitější otázku znečištění mořského prostředí, na níž by se Komise při následných krocích měla především zaměřit;

3.

připomíná své usnesení ke Sdělení Komise - Plán na ochranu vodních zdrojů Evropy, ve kterém Senát mimo jiné vyzval vládu, aby posílila informovanost o kvalitě vody šířené vodovodní síti, což může vést k posílení tlaku na snížení spotřeby balené vody a tudíž i vlastního odpadu;

1.

má za to, že by snaha o řešení problému znečištěného mořského prostředí měla vycházet z legislativních návrhů Evropské komise, protože stávající vnitrostátní úpravy prováděné jednotlivými státy nepřinášejí uspokojivé výsledky;

2.

považuje za hlavní možnosti řešení problematiky plastového odpadu jednak předcházení vzniku tohoto odpadu a jednak apelování na výrobce, aby jejich produkty vykazovaly co největší míru recyklovatelnosti, dále považuje za vhodné zvážit energetické využití tohoto odpadu v souladu s evropskou hierarchií nakládání s odpady;

3.

upozorňuje na skutečnost, že značnou část komunálního odpadu tvoří právě plasty, a proto nepovažuje možnost budoucího zákazu skládkování plastů za vhodné řešení stávající situace;

1.

žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalších iniciativách navazujících na tuto zelenou knihu;

2.


II.

III.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: V případě zelených knih vláda často volí postup, kdy ve stanoveném termínu připraví rámcovou pozici/stanovisko pro Parlament, která nastiňuje základní obrysy její pozice a teprve několik dní před ukončením veřejné konzultace odesílá Komisi podrobnější stanovisko s odpověďmi na otázky uvedenými v zelené knize. Stejně tak tomu bylo i v případě tohoto materiálu. Zelená 106

kniha je pouze konzultativním dokumentem a nebyla projednávána na úrovni Rady EU. Rámcová pozice vlády i usnesení Senátu se v otázce plastového odpadu nikterak zásadně neliší. Ke shodě dochází v redukci množství plastového odpadu ukládaných na skládky, přičemž jak vláda, tak Senát upřednostňují jeho další recyklaci. Obdobná shoda panuje ohledně znečišťování moří plastovým odpadem, přičemž stanovisko Senátu je ještě důraznější a volá po důraznější legislativní úpravě tohoto problému. Senát navíc zmiňuje omezení spotřeby balené vody, a tedy i redukci množství plastových obalů.

Aktuální stav projednávání: Jelikož není dokument legislativním aktem a zelená kniha má pouze konzultativní charakter, nebyl dokument zařazen na program jednání Rady EU. Okrajově byl dokument projednáván na pracovní skupině Rady EU pro životní prostředí, avšak pouze dříve, než bylo přijato usnesení Senátu. V Evropském parlamentu se zelenou knihou zabývalo několik výborů. Garančním výborem byl určen výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a zpravodajem jmenován Vittorio Prodi (S&D). O stanovisko byly požádány další 4 výbory - zahraniční věci, průmysl, doprava a zaměstnanost, přičemž poslední dva jmenované odmítly se dokumentem zabývat. Výbor pro životní prostředí přijal dne 6. prosince 2013 stanovisko, ve kterém shrnuje hlavní body zelené knihy. Plénum parlamentu přijalo k zelené knize stanovisko dne 14. ledna 2014, ve kterém souhlasí s tím, že s plastovým odpadem by mělo být nakládáno jako s hodnotným zdrojem tak, že se podpoří jeho opakované použití, recyklace a zpracování; zdůrazňuje, že směrnice o obalech je jedinou směrnicí, která se konkrétně zaměřuje na sběr plastového odpadu, a proto je třeba ji urychleně revidovat a navrhnout normy týkající plastového odpadu. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 17. ledna 2014. Komise bere na vědomí obavy Senátu ohledně možného zákazu skládkování plastů a připomíná ve své odpovědi, že v červnu 2013 uzavřela veřejnou konzultaci a v září 2013 proběhla v Bruselu konference k tématu plastového odpadu. Komise na svých internetových stránkách zveřejnila souhrnnou zprávu o výsledcích konzultace a i nadále bude informovat o dalších iniciativách v této oblasti.

107

N 050/09 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o změně nařízení (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a nařízení (EHS) č. 2027/97 o odpovědnosti leteckého dopravce při letecké dopravě cestujících a jejich zavazadel [projednal Podvýbor pro dopravu, VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


324. usnesení Senátu z 13. schůze dne 12. září 2013 Senát I. 1. podporuje posílení ochrany cestujících v letecké dopravě v EU prostřednictvím zvýšení odpovědnosti přepravce za zavazadla, rozšíření nároků na přesměrování cestujícího na jiný let, zavedení jednotné hranice zpoždění, jejímž překročením vzniká nárok na péči, a povinnosti včas a dostatečně informovat cestujícího o všech nepravidelnostech jeho letu; 2. uvědomuje si nicméně nutnost zachovat konkurenceschopnost všech leteckých dopravců v EU i na světovém trhu, a to při náležitém zohlednění práv cestujících; 3. je přesvědčen, v souladu s usnesením Senátu č. 365 z 13. října 2011 k Bílé knize „Plán jednotného evropského dopravního prostoru“, že je zapotřebí sladit střednědobé a dlouhodobé cíle rozvoje dopravní politiky takovým způsobem, aby nebyla v následujících letech ohrožena konkurenceschopnost EU a zároveň existovala dlouhodobá vize rozvoje v oblasti mobility; II. 5. nesouhlasí se zahrnutím pracovněprávních sporů mezi tzv. mimořádné okolnosti, které zprošťují dopravce některých povinností vůči cestujícím; zájmem dopravce by mělo být uchovávat sociální smír a efektivně předcházet sporům se zaměstnanci, přičemž dodává, že v případě pracovněprávních sporů ovlivňujících negativně práva cestujících je nutné cestujícím poskytnout náležitou péči; 6. nedoporučuje dále zahrnout mezi mimořádné okolnosti ani závady, na které se přijde v průběhu předletové kontroly, neboť i ty jsou důsledkem opominutí nebo zanedbání údržby, a cestující by neměli být zbaveni nároku na dostatečnou péči a případnou kompenzaci ze strany dopravce; 7. nepodporuje zavedení rozdílných mezních lhůt zpoždění, po jejichž uplynutí má cestující nárok na kompenzaci, podle délky letu dané letovým řádem, neboť ta nemá ve většině případů přímou souvislost s jeho nepravidelností; 108

8. doporučuje proto stanovit jednotnou lhůtu pro zpoždění bez ohledu na délku letu; 9. navrhuje snížit maximální dobu čekání cestujících na palubě letadla v případě zdržení na odbavovací ploše, po jejímž uplynutí vzniká nárok na kompenzaci, aby tato hranice odpovídala ustanovením o maximálním zpoždění, přičemž po celou tuto dobu je cestujícím poskytována náležitá péče; 10. upozorňuje na nedostatečnou lhůtu, kterou mají členské státy pro zavedení právních předpisů do národní legislativy, a navrhuje proto její prodloužení na nejméně dva roky; 11. připomíná nezbytnost konkretizovat správní opatření a postupy pro řešení sporů mezi dopravcem a cestujícím, přičemž vhodnou cestou by mohly být připravované nástroje alternativního a online řešení sporů, které jsou v současné době v legislativním procesu; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Instrukce a mandáty vlády na jednání Rady a jejích pracovních orgánů odrážejí stanovisko Senátu a výslovně se na něj v řadě bodů odkazují. Vláda tak např. trvá na poměrně přísném posuzování pojmu „mimořádné okolnosti“, což by mělo zabránit dopravcům vymiňovat si úlevy z některých povinností, jako je zajištění občerstvení nebo kompenzace pro cestující. Co se týče jednotlivých hranic a lhůt pro odškodnění, pracovní orgány Rady nechávají stanovení konkrétních číselných vyjádření na pozdější fázi vyjednávání (viz níže), vláda je proto zatím ve svých postojích nezmiňuje. Vláda také podporuje požadavek Senátu na prodloužení lhůty pro implementaci předpisu do právních řádů členských států, přičemž v této otázce zachovává flexibilitu. Oceňuje návrh Senátu rozšířit mechanismy pro alternativní a online řešení sporů na spory v oblasti letecké dopravy, nicméně upozorňuje na to, že s nimi dosud spotřebitelé nemají dostatek zkušeností, a proto jim nedůvěřují. Navrhovaný odkaz na příslušné směrnice doporučuje vláda co nejvíce specifikovat, aby se odstranilo riziko právní nejistoty při implementaci.

Aktuální stav projednávání: Vyjednávání o návrhu nařízení pokračovalo po celou druhou polovinu roku 2013. Zástupci států obecně konstatují svůj souhlas s cílem návrhu a s nutností konsolidace současných pravidel, přičemž základní logickou osou legislativní úpravy by měla být zásada, aby se se cestující dostal do místa určení, a to s minimálním úsilím. Rovněž bylo zdůrazněno, že pokud jde o zpoždění a zrušení, musí být nalezena správná rovnováha mezi podrobnými ustanoveními s cílem zajistit žádoucí rovnováhu mezi spravedlivými požadavky cestujících i leteckých společností. Většina členských států byla skeptická, pokud jde o zavedení ustanovení odvozující výši náhrady z ceny letenky. 109

Litevské předsednictví věnovalo tomuto návrhu velké úsilí s cílem dosáhnout obecného přístupu na zasedání Rady pro dopravu, telekomunikace a energetiku v prosinci 2013. Tento cíl se nepodařilo splnit. V zájmu dosažení pokroku v této oblasti předsednictvo navrhlo několik kompromisních návrhů, přičemž byly zohledněny pokyny ministrů a připomínky učiněné členskými státy. Předsednictví došlo zejména k závěru, že by se neměla zařadit ustanovení o odvození výše náhrady z ceny letenky. Dále byl podrobně projednán pojem mimořádných okolností a příloha obsahující nevyčerpávající seznam takových okolností a bylo dosaženo významného pokroku, Ve stávajícím znění je rovněž navrženo vypustit ustanovení, která by předpokládala uplatnění nařízení (ES) č. 261/2004 pro cesty uskutečněné jinými dopravními prostředky. Europoslanci se k návrhu vyjádřili ve svém legislativním usnesení z 5. února 2014. Hlavní body jejich stanoviska se týkají stanovení pevných částek pro kompenzaci podle vzdálenosti letu, přičemž nejnižší hranice se bude vztahovat na všechny lety uvnitř EU (vyjma zámořských území členských států), zavedení povinnosti prvního dopravce postarat se o cestujícího, který zmešká navazující let, změny pravidel o kompenzaci za “odmítnutí nástupu na palubu”. Europoslanci také podporují provázání se směrnicí o alternativním řešení sporů ve smyslu, který zmiňuje stanovisko Senátu. Mimořádné okolnosti podle představy EP mohou zahrnovat pouze neočekáváné kolektivní akce ze strany zaměstnavatelů, tedy nikoliv např. řádně ohlášené stávky. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 15. ledna 2014. Komise ve své velmi pečlivé a obsáhlé reakci věnuje pozornost všem poznámkám Senátu. Co se týče definice mimořádných okolností ve vztahu k pracovněprávním sporům a předletovým prohlídkám, Komise odkazuje na jejich definici v rozsudku ESD ve věci C-549/07, kde jsou definovány jako událost, jenž svou povahou ani původem není vlastní běžnému výkonu činnosti dotčeného leteckého dopravce a je mimo jeho skutečnou kontrolu. Případný pracovně-právní spor nebo technická závada, kterou odhalí předletová kontrola, by pak rušil nárok cestujícího na náhradu pouze v případě, že by dopravce prokázal, že vzniku této mimořádné okolnosti nemohl zabránit např. z časových důvodů. Tato definice je přitom přísnější než v případě platné právní úpravy. Běžná technická selhání proto už nyní nebude možné považovat za mimořádné okolnosti. Stejně tak uznání vzniku mimořádných okolností nezbavuje dopravce povinnosti zajistit péči o cestujícího, zbavuje ho pouze povinnosti vyplatit náhradu (viz níže). Stejně tak bude Komise přehodnocovat stanovenou lhůtu pro zdržení na odbavovací ploše, po jejímž uplynutí má cestující právo na poskytnutí péče a finanční odškodnění. V otázce mezních lhůt pro náhrady za zpoždění letu vychází návrh Komise z objektivních údajů, které udávají časové lhůty, ve kterých je reálně možné a hospodárné řešit příčiny zpoždění. Z tohoto důvodu obsahuje návrh odlišné lhůty podle délky letu, neboť domovská základna dopravce, která by mohla případně nahradit výpadek některého letadla, nemusí sídlit blízko Evropy. Stanovení pětihodinové lhůty pro dálkové lety by proto nebylo podle Komise reálné. Co se týče nástrojů pro alternativní a online řešení sporů, Komise sdílí názor Senátu a snaží se zapojit povinnost využívat tyto mechanismy do projednávané legislativy ve spolupráci se zákonodárci. Stejně tak souhlasí s případným prodloužením legisvakanční lhůty návrhu.

110

N 052/09 – Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, výměnných pobytů žáků, placené a neplacené odborné přípravy, dobrovolné služby a činnosti au-pair [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Tomáš Grulich


289. usnesení Senátu z 12. schůze dne 21. srpna 2013 Senát I. 1. podporuje snahu Evropské komise zlepšit předpisy pro výzkumné pracovníky, studenty, žáky, neplacené stážisty a dobrovolníky, kteří jsou státními příslušníky třetích zemí, a napomáhat tak rozvoji kulturních a hospodářských vztahů mezi EU a třetími zeměmi; 2. považuje za přínosná opatření, která povedou k tomu, že se Evropská unie stane ve světovém měřítku více vyhledávaným centrem excelence; II. 1. upozorňuje, že navrhovaná směrnice EU je v mnoha aspektech problematická a nejeví se jako vhodná a efektivní vzhledem k výše zmíněnému cíli; 2. domnívá se, že není přínosné zahrnout do jedné právní úpravy skupiny natolik rozdílné, jako jsou vědci a studenti, a dále zejména au-pair a placení stážisté; 3. nesouhlasí s navrhovanou ochrannou periodou zahraničních studentů v délce dvanácti měsíců po ukončení studia, neboť návrh směrnice nejenže nestanovuje právní odpovědnost za tyto osoby, ale je rovněž v rozporu s návrhem nové právní úpravy ČR, která obsahuje tříměsíční periodu; 4. nepovažuje za přiměřené, aby zahraniční studenty mohli během studia doprovázet ve zjednodušeném režimu členové jejich rodin; 5. domnívá se, že navrhovaná třicetidenní lhůta na vyřízení pobytových žádostí v případě některých evropských studijních programů může být příliš krátká; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. 111

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Postoj vlády ČR a Senátu se nepatrně liší v obecném přístupu k navrhovanému dokumentu. Zatímco vláda nepovažuje předložený návrh za bezpodmínečně nutný, neboť stávající právní úpravu shledává dostatečnou, Senát naopak snahu Komise o zlepšení předpisů pro zainteresované osoby podpořil. Vláda dále nepodporuje zahrnutí vědců a studentů do jedné právní úpravy ani rozšíření okruhu skupin o au-pair a placené stážisty. Nepřijatelný je též návrh, aby byli zahraniční studenti během studijního pobytu ve zjednodušeném režimu doprovázeni členy své rodiny. U vědeckých pracovníků vláda ČR podporuje možnost, aby byli doprovázeni rodinnými příslušníky. Dle rámcové pozice může být problematická i navrhovaná 12měsíční ochranná perioda cizince po řádném ukončení studia v ČR. Technickým problémem je rovněž navrhovaná 30denní lhůta pro vyřizování pobytových žádostí v případě některých evropských studijních programů. Pozice Senátu se ve výše uvedených bodech shoduje s postojem vlády. Je tedy zřejmé, že nejdůležitější návrhy a připomínky vznesené v senátním usnesení byly při příslušných jednáních zohledněny ve vládní argumentaci.

Aktuální stav projednávání: Evropská komise návrh směrnice předložila dne 26. 3. 2013. Dokumentem se poté zabývala pracovní skupina pro migraci, integraci a vyhošťování. Členské státy na počátku vyjednávání návrh obecně podporovaly, měly k němu ale řadu výhrad. Některé země se kriticky vyjadřovaly ke sjednocení směrnic o studentech a vědcích do jedné nebo současnému zahrnutí dalších nových kategorií a vyjádřily se pro zachování specifického přístupu pro jednotlivé skupiny. Velmi kritizováno bylo též navrhované povolení setrvání na území 12 měsíců po ukončení studia či výzkumného projektu. Následně byl dokument projednáván v rámci červnové Rady pro spravedlnost a vnitřní věci. Irské předsednictví zdůraznilo, že bude potřeba ústupků ze strany Rady i Evropského parlamentu. Požádalo o flexibilitu u vnitřní unijní mobility, zmínilo problém lhůt a vyjádřilo požadavek na dokončení prvního čtení směrnice. Nizozemí návrh uvítalo, mělo nicméně problém se subsidiaritou. Rada poté informace předsednictví a Komise o aktuálním stavu vyjednávání legislativního návrhu vzala na vědomí. Diskuse o dokumentu proběhla v Evropském parlamentu koncem měsíce února 2014. Návrhem se zabývaly Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE), Výbor pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL) a Výbor pro právní záležitosti (JURI). Posledně dva jmenované vydaly k návrhu stanovisko. Text byl poté přijat v prvním čtení dne 25. 2. 2014. Při hlasování přijalo plenární zasedání všech 60 předložených změn. V současné době se čeká na pozici Rady v rámci prvního čtení. Je rovněž svoláno rozpočtové dohodovací řízení. Komunikace s Komisí: Odpověď Komise byla Senátu doručena dne 10. 2. 2014. Komise v úvodu své reakce děkuje Senátu za zaslané stanovisko k této směrnici a zároveň připojuje omluvu za pozdní odpověď. Dále oceňuje zájem, který Senát ohledně předloženého návrhu projevil a snaží se rozptýlit konkrétní obavy uvedené v předmětném usnesení. Komise zařazení rozdílných skupin do jednoho dokumentu odůvodňuje zejména vyřešením identifikovaných nedostatků vyplývajících ze stávajících směrnic a současně upozorňuje, že související podmínky či procesní záruky tak mohou být uplatněny na všechny kategorie s tím, že pro každou z nich jsou navíc stanovena zvláštní ustanovení beroucí v úvahu jejich konkrétní potřeby a specifické okolnosti. Taktéž podotýká, že daný rámec se díky tomu stane jednotnější, jasnější a transparentnější. V návaznosti na ochrannou dvanáctiměsíční lhůtu po skončení studia Komise zdůrazňuje, že předpokladem pro získání povolení za účelem hledání práce či zahájení podnikání je splnění řady kritérií a že samotné povolení se stále řídí vnitrostátním právem jednotlivých členských 112

států. Možnost hledání zaměstnání byla do návrhu zahrnuta nikoliv z důvodu zajištění lepší ochrany, nýbrž z důvodu lepšího získání prospěchu ze znalostí a dovedností absolventů ze třetích zemí pro stát, na jehož území byly tyto zkušenosti nabyty. To však nezakládá automatické právo těchto absolventů na přístup na trh práce po dokončení příslušných studií. Pokud jde o otázku sloučení rodiny, Komise konstatuje, že směrnice přiznává právo na toto sloučení výzkumným pracovníkům ze třetích zemí, nevztahuje se však na studenty. V závěru Komise odpovídá na třicetidenní dobu pro vyřízení pobytových žádostí v případě vybraných evropských studijních programů. V tomto směru Komise připomíná, že navrhovaná zkrácená lhůta byla zavedena se záměrem řádnějšího sladění programů financování a pravidel pro přistěhovalectví. Úspěšní uchazeči o účast na určitém programu ze třetích zemí by tak měli mít možnost tohoto opatření využít.

113

N 053/09 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění sítí vysokorychlostních elektronických komunikací [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Dagmar Zvěřinová


295. usnesení Senátu z 12. schůze dne 21. srpna 2013 Senát I. 1. uvědomuje si klíčový význam informačních a komunikačních technologií pro konkurenceschopnost evropské ekonomiky; 2. podporuje proto, v souladu s usnesením Senátu č. 173 z 25. dubna 2013 k Digitální agendě pro Evropu, iniciativy Evropské unie, jejichž cílem je budování počítačových sítí, zvyšování počítačové gramotnosti, rozvoj elektronických služeb veřejné správy, posilování kybernetické bezpečnosti a dokončení jednotného digitálního trhu; II. 1. poukazuje na značný deficit klíčové síťové infrastruktury, který v některých oblastech moderních telekomunikačních technologií vykazují nové členské státy, a to včetně ČR; 2. souhlasí proto s návrhem Evropské komise, jehož cílem je urychlit zavádění vysokorychlostních počítačových sítí, snížit náklady výstavby infrastruktury, omezit její negativní vliv na životní prostředí a v důsledku rozšířit dostupnost moderních telekomunikačních technologií pro všechny občany EU; 3. upozorňuje, že návrh nařízení představuje výrazné nucené omezení práv vlastníků pozemků, na nichž se infrastrukturní sítě na základě soukromoprávních smluv nacházejí (povinnost strpět bezplatné umístění další sítě, stavební práce a zvýšené potřeby údržby s tím spojené), jakož i vlastníků budov (povinnost vybavit nově stavěnou nebo rekonstruovanou budovu na vlastní náklady fyzickou infrastrukturou pro vysokorychlostní připojení), aniž by se právní postavení těchto osob komplexně řešilo, což vyvolává otázku souladu návrhu s ochranou základních práv; 4. požaduje proto, aby bylo v návrhu nařízení výslovně potvrzeno, že členské státy upraví tyto problematické otázky tak, aby nařízení neohrozilo ochranu základních práv požadovanou jejich ústavami;

114

5. připomíná, že rozvojové strategie vysokorychlostních telekomunikačních sítí v EU musí respektovat národní strategie rozvoje širokopásmových sítí a elektronické veřejné správy; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Stanovisko vlády hodnotí návrh v mnohem větší míře podrobnosti než usnesení Senátu, které se vedle podpory záměru navrhovatele soustředí pouze na ochranu vlastnických práv majitelů nemovitostí, přes které by mohlo být trasováno vedení vysokorychlostních komunikačních sítí. Tento požadavek vláda výslovně podporuje a hájí na jednání příslušných pracovních skupin Rady. Vláda na úvod konstatuje, že v současné době v České republice neprobíhá masivní výstavba moderních optických sítí, které jsou schopné technicky splnit cíle Digitálního Česka v. 2.0, Digitální agendy a Strategie EU 2020. Nástroje obsažené v návrhu mohou významně napomoci ke splnění těchto cílů a k nastartování výstavby. Co se týče ustanovení o efektivnějším využívání existující infrastruktury, vláda soudí, že navržený postup bude snižovat investiční náklady. Podle vlády již nyní vznikají dohody na bázi samoregulace mezi jednotlivými podnikateli a navržená legislativa může toto úsilí podpořit. Navržené opatření může také zlepšit využívání veřejné infrastruktury, které může být vedle svého primárního smyslu (např. vodovod) využita i pro vysokorychlostní sítě, a tím bude snazší považovat ji za projekt veřejného zájmu. Tyto návrhy jsou ve výslovném souladu se strategií Digitální Česko 2.0. Vláda bude proto prosazovat zohlednění jednotlivých odvětví (jako např. problémy spojené s koexistencí více kabelů v jedné chráničce či nutnost rezervace volných chrániček pro další rozvoj a pro opravy). Vláda rovněž podporuje i opatření ke zlepšení transparentnosti pro možné využívání existující infrastruktury a pro koordinaci stavebních prací. Návrhy podle vlády přinesou značné úspory, sníží zátěž obyvatel při výstavbě a také redukují ekologický dopad vzniku infrastruktury. Možnost získat veškeré potřebné informace přes jednotné kontaktní místo (JIM) také ušetří podnikatelům i veřejným rozpočtům značné administrativní náklady. V současné době jsou totiž dílčími zdroji informací o výstavbě elektronické úřední desky jednotlivých obecních úřadů, jejich ucelená podoba však bohužel není k dispozici. V otázce zrychlení povolovacích režimů je vláda o něco opatrnější. Požaduje, aby Komise navrhované lhůty interpretovala jako maximální, přičemž členské státy by si uchovaly pravomoc zavést kratší lhůty. Stejně tak se v ČR žádosti o stavební povolení podávají k rukám stavebních úřadů, přičemž JIM pro otázky vysokorychlostních sítí patrně nebude s tímto orgánem státní správy spojeno. Není proto možné, aby nositelem práv nebo povinností ve stavebním řízení bylo JIM. Stejně tak je nutné upřesnit rozsah pravomocí a informační povinnosti JIM.

115

Aktuální stav projednávání: Návrhu se věnovala pracovní skupina Rady pro telekomunikace na čtyřech zasedáních v průběhu roku 2013. V mnoha případech probíhalo posuzování v této pracovní skupině souběžně s vedením vnitrostátních konzultací, následkem čehož si většina států ponechala svého výhrady a bylo možné vyjádřit pouze předběžná stanoviska. Z těchto důvodů nebylo možné, aby litevské předsednictví vypracovalo v průběhu roku 2013 obecný přístup či jinou formu částečného kompromisu. Pokud jde o detaily návrhu i o návrh obecně, ne všechny státy jsou přesvědčeny o tom, zda jsou navrhovaná opatření přiměřená vzhledem ke sledovanému cíli a zda vnímané přínosy převáží potenciální náklady a zvýšení administrativní zátěže. Z hlediska provádění návrhu mnohé státy poukazují na důsledky pro vlastníky a pronajímatele budov a dopady na vlastnická práva, přičemž obtíže mohou rovněž nastat s prováděním navrhovaných opatření v zemích s federálním uspořádáním. Z těchto důvodů se během jednání neustále vynořuje otázka, zda by nebylo lepší místo formy nařízení zvolit spíše formu směrnice, přičemž klíčové budou i implementační lhůty, které by měly být podle členských států dostatečně dlouhé. Vzhledem k tomu, že obecné příspěvky zástupců členských států během projednávání návrhu se zatím týkaly zejména snahy o bližší objasnění ustanovení a cílů návrhu, bude muset Pracovní skupina pro telekomunikace a informační společnost pokračovat v práci na podrobných ustanoveních, aby předsednictví mohlo vypracovat znění, které bude odrážet postoj Rady k tomuto návrhu. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 14. ledna 2014. Komise ve své reakci souhlasí s důrazem na uskutečnění cílů Digitální agendy pro Evropu, což zdůrazňuje i usnesení Senátu. Souhlasí s názorem, že EU hrozí zaostávání v globální konkurenci mezi telekomunikačními společnostmi a že je třeba konkurenceschopnost evropských společností v tomto odvětví různými nástroji posílit. Komise navíc připomíná, že v návrhu obsažená opatření byla již výslovně obsažena v několika výzvách Evropské rady, naposledy v prosinci 2012. Co se obav a výhrad Senátu vůči návrhu týče, Komise ujišťuje, že práva majitelů nemovitostí, na kterých by se měly vysokorychlostní sítě stavět, nebudou nařízením příliš dotčena, neboť instalovat jakákoliv zařízení bude možné pouze po zohlednění stanoviska dotčeného majitele, případně za úplatu. Náklady, které vyplynou z povinnosti zřídit přístupové body pro sítě v nových nebo nově rekonstruovaných budovách, odhaduje navíc Komise jako velmi nízké. Členské státy navíc budou mít možnost vyjmout z této povinnosti ty budovy, kde by zavádění sítí bylo nepřiměřené.

116

K 054/09 a K 055/09 – Koordinace hospodářských reforem EU -

Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Směrem k prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unii Zavedení nástroje pro konvergenci a konkurenceschopnost Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě Směrem k prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unii Koordinace ex ante týkající se plánů zásadních reforem hospodářské politiky

[projednal VEU] Zpravodaj VEU: Dagmar Zvěřinová


231. usnesení Senátu z 11. schůze dne 20. června 2013 Senát I. 1. podporuje úsilí Komise při hledání dlouhodobého řešení současných ekonomických problémů a nalezení účelnější podoby hospodářské a měnové unie; 2. vítá proto zveřejnění obou sdělení, která v návaznosti na sdělení Komise Návrh prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie: zahájení evropské diskuse umožňují podrobněji posoudit možné mechanismy silnější koordinace hospodářských politik členských států; 3. zdůrazňuje zásadní a nezastupitelnou roli vnitrostátních parlamentů při demokratické kontrole hospodářské politiky vlády, schvalování státního rozpočtu a přijímání zákonů zavádějících hospodářské reformy, která musí být v případě posilování koordinace hospodářských politik členských států plně respektována; II. 1. podporuje koordinované srovnávací hodnocení významných hospodářských reforem členských států, včetně zkoumání jejich dopadů na ostatní členské státy a Evropskou unii jako celek, které by mohlo přispět k efektivnějšímu vzájemnému sdílení informací a osvědčených postupů a k jejich promítnutí do reformních plánů členských států; 2. doporučuje, aby se při úvahách o posilování koordinace hospodářských politik v co nejvyšší míře navazovalo na stávající postupy a již zavedené nástroje, a nedocházelo tak ke zdvojování nástrojů sloužících témuž cíli a nárůstu administrativní zátěže; 3. požaduje, aby Komise objasnila, jak hodlá vyloučit či alespoň minimalizovat riziko morálního hazardu u nástroje pro konvergenci a konkurenceschopnost, kde by členské státy mohly být motivovány podmiňovat či odkládat provádění nezbytných reforem, dokud neobdrží příslib finanční podpory z mechanismu solidarity;

117

4. považuje za nutné další upřesnění a konkurenceschopnost, a to  



podoby

zvažovaného

nástroje

pro

konvergenci

jeho věcné působnosti, zejména pokud jde o typy vnitrostátních reforem, na které by se měl vztahovat, metodologie zajišťující spravedlivé přidělování příspěvků z mechanismu solidarity jednotlivým členským státům v souvislosti s konkrétními reformami a vylučující nerovné zacházení s členskými státy a účelového určení příspěvků z mechanismu solidarity, tj. vymezení typu nákladů či investic, které by z těchto prostředků měly být hrazeny;

III. 1. žádá vládu aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o navazujících iniciativách; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda přistupuje k obecnému prohlubování HMU tak, že podporuje diskusi o všech opatřeních, která jsou uskutečnitelná v krátkodobé perspektivě a která mohou reálně přispět ke stabilizaci hospodářské situace především v zemích eurozóny. Vláda obecně podporuje účel sdělení o ex ante koordinaci, aby státy přijímaly iniciativy, jež napomohou posílení konkurenceschopnosti jejich ekonomik a omezí tak možné negativní přeshraniční dopady reforem, které by mohly ohrozit hladké fungování a existenci eurozóny a které nevyplývají ze standardního fungování tržní ekonomiky založené na hospodářské soutěži. Vláda dále zdůrazňuje, že zhodnocení reformních plánů na úrovni EU by mělo být spíše odborného, nikoli politického rázu a mělo by se dbát na zachování principu subsidiarity a proporcionality, stejně jako stávajícího rozdělení kompetencí mezi členskými státy a EU. Vláda má některé pochybnosti ohledně uvažované předběžné koordinace, především v souvislosti s navrhovaným možným posílením role a rozšíření pravomocí Komise požadovat informace od členských států. V souvislosti s možným zavedením nástroje CCI považuje vláda současný objem fiskálních transferů v EU za dostatečný a jeho navýšení v tuto chvíli nepodporuje. Vláda se nedomnívá, že by dodatečné finanční prostředky tzv. mechanismu solidarity mohly podstatným způsobem změnit přístup členských států k reformám. V souvislosti se záměrem finanční podpory reforem v členských státech skrze k tomu ustaveného mechanismu solidarity se vláda obává především nárůstu rizika morálního hazardu spojeného s odkládáním reforem výměnou za příslib budoucí finanční podpory. CCI může také působit diskriminačně proti státům, jež reformy zavádějí či se chystají zavést ze své vlastní vůle. Navíc by objektivní určení nákladů konkrétních reforem bylo velmi problematické a vláda se obává, že bude probíhat spíše na poltické než expertní úrovni. Z těchto důvodů vláda nesouhlasí se vznikem nového fiskálního tělesa CCI pro eurozónu, a tudíž ani případnými navazujícími dvoustrannými smluvními ujednáními, jež nepovažuje za účelná. Pozice Senátu a vlády jsou tak v této oblasti velmi podobné.

Aktuální stav projednávání: Dokumenty navazují na tzv. Blueprint Komise k prohlubování HMU z listopadu 2012 (viz sen. tisk K011/09), který je jakýmsi zaštiťujícím dokumentem v této agendě a byl podrobně projednáván na Evropské radě v prosinci 2012 a březnu 2013. Tématu prohlubování HMU 118

a těmto dvěma doprovodným dokumentů se věnovala i červnová Evropská rada na svém zasedání ve dnech 27. - 28. června 2013, kde zhodnotila pokrok dosažený při vytváření bankovní unie, která je zásadně důležitá pro finanční stabilitu a bezproblémové fungování HMU. V neposlední řadě Evropská rada stanovila další kroky nezbytné pro posílení struktury HMU a vyzvala k další činnosti na všech těchto otázkách. Evropský parlament pak oba dokumenty projednal a přijal k nim dne 23. 5. 2013 své stanovisko, ve kterém zdůraznil, že se nejdříve musí prosadit nový rámec v této oblasti před tím, než se začnou vytvářet nové iniciativy. Dále poukázal na to, že pravomoci národních parlamentů a EP v těchto oblastech nesmějí být nijak omezeny tak, aby nebyla narušena demokratická legitimita. Na toto sdělení navázal ještě další dokument - sdělení „Posílení sociálního rozměru hospodářské a měnové unie“ (sen. tisk K096/09), které se zaměřuje na sociální aspekty HMU. Komunikace s Komisí: Reakce byla Senátu doručena 8. 11. 2013. Komise v úvodu děkuje Senátu za stanovisko k těmto sdělením a informuje, že názory Senátu byly zaznamenány a bude k nim náležitě přihlédnuto v rámci navazujících kroků. Dále uvítala senátní podporu jejímu úsilí k zajištění dlouhodobého řešení současných ekonomických problémů. Zdůrazněna je také významnost demokratické legitimity a role národních orgánů při utváření hospodářské politiky. Komise dále souhlasí s názorem Senátu, že je při posilování koordinace hospodářských politik nutné co nejvíce využívat již zavedené nástroje. V případě výtek a otázek ze strany Senátu však Komise reagovala pouhým konstatováním, že je vzala náležitě na vědomí. Konkrétní výzvy a dotazy týkající se např. vymezení reforem, na které by se měla vztahovat smluvní úprava, a případné finanční podpory, jež by měla přispět k jejich realizaci, jakož i morálního hazardu v souvislosti s takovou podporou, zcela ignorovala.

119

K 057/09 - Zelená kniha - Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030 [projednaly Podvýbor pro energetiku, VHZD, VUZP a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


301. usnesení Senátu z 12. schůze dne 22. srpna 2013 Senát I. 1. je toho názoru, že rámec politiky pro klima a energetiku, má-li být efektivní, musí být založen na relevantních a přesných vědeckých poznatcích týkajících se změn klimatu, klást si realistické cíle a být realizován rovnoměrně všemi důležitými globálními hráči v souladu s globálním konsensem v této oblasti; 2. domnívá se, že tento rámec musí k naplňování stanovených cílů využívat takových nástrojů a opatření, která budou přispívat ke stabilnímu a předvídatelnému prostředí a která budou nákladově efektivní, a to především s ohledem reálné možnosti evropské ekonomiky a její mezinárodní konkurenceschopnost; 3. považuje za zásadní, aby jednotlivé politiky a iniciativy v oblasti energetiky a ochrany klimatu vytvářily logický a racionálně provázaný koherentní rámec a vzájemně se synergicky doplňovaly; 4. upřednostnil by, kdyby se současná debata zaměřovala namísto snižování emisí skleníkových plynů na omezení spotřeby fosilních zdrojů, které jsou vyčerpatelné a v současnosti nenahraditelné pro mnohá odvětví, jako např. chemický či farmaceutický průmysl; II. 1. zdůrazňuje, že při koncipování nového rámce politiky pro klima a energetiku nelze přehlížet reálnou globální situaci, kdy se v souvislosti s objevením nových zdrojů a technologií výrazně mění energetická mapa světa a rozložení poměru sil v této oblasti; 2. je přesvědčen, že členské státy si i nadále musí zachovat pravomoc stanovit svůj energetický mix v souladu se Smlouvou o fungování EU; 3. vyzývá Komisi, aby v souladu se závěry Rady pro energetiku z 3. 12. 2012 provedla detailní analýzu a vyhodnotila výsledky dosavadní energetické politiky EU v širokém kontextu celospolečenského přínosu pro občany EU, přičemž připomíná, že ČR podobnou analýzu provádí v souvislosti s aktualizací Státní energetické politiky; 4. dodává, v souladu s usnesením č. 118 Senátu PČR z 13. března 2013 ke sdělení Komise Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií, že výroba 120

energie z obnovitelných zdrojů by neměla být výrazně zvýhodňována oproti ostatním zdrojům, a to s ohledem na to, že v konkurenčním prostředí by nebylo možné taková zařízení efektivně provozovat, jelikož nesystémové dotace ve prospěch obnovitelných zdrojů energie vedou k deformaci trhu a z dlouhodobého hlediska jsou kontraproduktivní; 5. je toho názoru, že požadovaná dekarbonizace musí být i nadále založena jednoznačně na tržním principu a být fiskálně neutrální; 6. má za to, že nový rámec musí garantovat stabilitu a zároveň pružně reagovat na měnící se ekonomické podmínky, přičemž klade důraz na realistické stanovování dlouhodobých cílů v oblasti dekarbonizace; 7. je přesvědčen, že namísto stanovování konkrétních závazků jednotlivých států v oblasti snižování emisí skleníkových plynů by bylo efektivnější se soustředit na rozvoj nových technologií, které by zaručovaly, že by i přes nárůst spotřeby energie či růst dopravy nedocházelo k zvyšování emisí skleníkových plynů; 8. domnívá se dále v souladu se svou dlouhodobou pozicí, formulovanou např. v svém usnesení č. 175 z 25. dubna 2013 ke zprávě Evropské Komise o stavu evropského trhu s uhlíkem v roce 2012, že systém EU ETS není vhodným nástrojem ke snižování emisí, který by zajistil stabilní cenu uhlíku a poskytoval dlouhodobé a stabilní signály pro investice do bezpečných, udržitelných a čistých nízkouhlíkových technologií; 9. doporučuje proto vyhodnotit zavedení alternativních mechanismů, které by odstranily nedostatky systému EU ETS, např. zavedení uhlíkové daně; 10. staví se skepticky k průkopnické roli EU v rámci snah o globální snížení emisí skleníkových plynů (především CO2) v situaci, kdy ostatní hlavní emitenti skleníkových plynů odmítají přijmout odpovídající podíl odpovědnosti na tomto procesu, na což již Senát upozornil např. ve svém usnesení č. 175 z 25. dubna 2013 ke zprávě Evropské Komise o stavu evropského trhu s uhlíkem v roce 2012; 11. zdůrazňuje, že nový rámec musí realisticky reflektovat vývoj v mezinárodních vyjednáváních a v případě, že by i nadále představoval jednostranný závazek EU, musí obsahovat účinné mechanismy pro udržení a posílení mezinárodní konkurenceschopnosti evropských subjektů; III. 1. žádá vládu aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o iniciativách navazujících na tuto zelenou knihu; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

121

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda vítá diskusi o dalším směřování politiky v oblasti energie a klimatu do roku 2030 a zdůrazňuje význam stabilního prostředí pro rozhodování o dalších investicích. Obecně se vláda brání stanovování nových závazků v oblasti obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti a je přesvědčená, že přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku by měl být založen na neutrálním přístupu ke všem energetickým technologiím. Navíc by měly být postupně zcela odbourány přímé provozní dotace pro OZE (s výjimkou oblasti vědy a výzkumu s vysokým potenciálním a multiplikačním efektem). Dále vláda podporuje diverzifikaci přenosových tras a prohlubování integrace OZE do elektrizační soustavy, další propojování přenosových soustav a trhů, ovšem za předpokladu, že tyto kroky nebudou ohrožovat energetickou bezpečnost daného státu. Vláda je také názoru, že ke snižování emisí skleníkových plynů je nezbytné zapojení všech zemí světa, především však největších světových emitentů jako USA a Čína. Vláda podporuje využívání domácích konvenčních i nekonvenčních energetických zdrojů pro snižování dovozní závislosti EU a zvyšování energetické bezpečnosti. Jako vhodný prostředek pro naplnění dekarbonizačních cílů vnímá rovněž využití jaderné energie. Upozorňuje také na nutnost modernizace přenosových soustav a postupného rozvoje inteligentních sítí. Snižování energetické náročnosti považuje za jednu z priorit. Podle vlády není možné pouze diskutovat navýšení stávajících cílů, ale je nutné se zaměřit zejména na vhodný mix nástrojů – ukazuje se, že současný systém kombinace nástrojů (redukce emisí CO2, OZE, energetická účinnost) nefunguje příliš dobře. Pozice Senátu a vlády jsou tak v této oblasti velmi podobné a senátní usnesení podpořilo pozici vlády v této věci.

Aktuální stav projednávání: Zelená kniha byla představena formou stručné prezentace na zasedání Pracovní skupiny Rady pro energetiku (H7) 9. dubna. 2013. Orientační diskuze o dalším politickém rámci po roce 2020 proběhla na jednání generálních ředitelů pro energetiku (říjen 2012 a 14. března. 2013, Brusel), dále na jednání European Climate Policy Group (19. února 2013, Brusel) a v rámci společného pracovního oběda dne 23. dubna 2013 na Radě pro životní prostředí a Radě pro energetiku v Dublinu. Irské předsednictví velmi podporuje snahu Komise v této oblasti a považuje odstartování debaty o novém rámci za správné. Dlouhodobé pozice EP v této problematice podporují přístup Komise, o čemž svědčí i fakt, že všechny relevantní dokumenty přijal EP již v prvním čtení velkou většinou hlasů. Obecně EP velmi vítá podporu strategického plánování energetické infrastruktury, rychlé a transparentní postupy udělování povolenek a podporu efektivnímu fungování trhu s energiemi. V tomto duchu bylo přijato i usnesení EP dne 5. 2. 2014. V lednu 2014 pak Komise v návaznosti na tuto zelenou knihu vydala sdělení „Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030,“ které je v současnosti v Senátu projednáváno. Komunikace s Komisí: Reakce Komise na senátní usnesení k tomuto dokumentu dorazila s velkým zpožděním více jak půl roku a to 11. 3. 2014. Komise v úvodu děkuje Senátu za stanovisko k tomuto dokumentu a vítá podporu k opatřením, která by měla přispívat ke stabilnímu a předvídatelnému prostředí. Komise souhlasí s názorem Senátu, že nový rámec musí reflektovat vývoj mezinárodních vyjednávání. Je však toho názoru, že EU by měla mít připravenou jasnou pozici pro další vyjednávání v této oblasti. Dále Komise souhlasí s nutností lepšího posouzení stávající politiky EU v oblasti energetiky. V otázce EU ETS trvá Komise na tom, že se emise snížily a že je EU na dobré cestě k dodržení vytyčeného cíle do roku 2020. Současně přiznává, že tento systém bude muset být do budoucna posílen. Komise se dále domnívá, že je nutné, aby integrace OZE 122

pokračovala bez narušení vnitřního trhu s energií, rozdělování kapitálu a cen energie. V této souvislosti je třeba, aby náklady na OZE klesaly, v ČS byly optimalizovány režimy podpory a OZE byly postupně konfrontovány s tržními signály.

123

K 058/09 - Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Zpráva o pokroku v oblasti energie z obnovitelných zdrojů [projednaly Podvýbor pro energetiku, VHZD, VUZP a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


294. usnesení Senátu z 12. schůze dne 21. srpna 2013 Senát I. 1. konstatuje, že ČR překročením průběžného cíle podílu OZE ve výši 8,8 % v roce 2010 dokázala, že své závazky plní a zajišťuje plnění závazků do budoucnosti i v době krize; 2. vnímá pozitivně snahu Komise pomoci členským státům s efektivním nastavením podpory OZE za předpokladu, že bude zachována autonomie členských států s ohledem na volbu vlastního energetického mixu, přičemž dále zdůrazňuje, že bude zapotřebí zohlednit i vývoj a proměnu mimoevropských energetických trhů; 3. podporuje názor Komise, že konečným cílem je plná konkurenceschopnost energie vyrobené z obnovitelných zdrojů; II. 1. připomíná, v souladu s usnesením č. 118 Senátu PČR z 13. března 2013 ke sdělení Komise „Obnovitelná energie: významný činitel na evropském trhu s energií,“ že výroba energie z obnovitelných zdrojů by neměla být zvýhodňována oproti ostatním zdrojům, jelikož nesystémové dotace ve prospěch obnovitelných zdrojů energie vedou k deformaci trhu a z dlouhodobého hlediska jsou kontraproduktivní; 2. podporuje přístup k obnovitelným zdrojům energie na bázi tržního principu tak, aby byli výrobci z OZE rovnými účastníky energetického trhu; 3. domnívá se, že povinný přechod na jeden evropský systém podpory bude pro řadu zemí znamenat významné dodatečné finanční a administrativní náklady; 4. je si vědom nutnosti investic do přenosových sítí, které jsou opakovaně zatěžovány neplánovanými toky elektřiny vyrobené z OZE, tyto investice podporuje a konstatuje, že rozvoj přenosové soustavy je prioritou pro ČR, která postupně přijímá odpovídající opatření k tomu, aby mohla spolehlivě plnit úlohu tranzitní země; 5. podporuje vůli EU finančně podporovat rozvoj technologií v souvislosti s rozšiřováním výroby z OZE a v této souvislosti požaduje zařazení projektů rozvoje přenosové soustavy ČR mezi projekty společného zájmu v rámci EU; 124

6. vnímá potřebu vytvářet rovné podmínky na energetickém trhu, aby nebyly zvýhodňovány jen některé energetické zdroje na úkor klasických dekarbonizovaných zdrojů; 7. trvá na nezávaznosti cílů stanovujících podíl OZE na energetickém mixu po roce 2020 tak, aby každý členský stát mohl využít potenciál dle daných národních podmínek; III. 1. žádá vládu aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o navazujících iniciativách; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda souhlasí s tím, že by OZE měly do budoucna být konkurenceschopným zdrojem a přispívat ke stabilitě a bezpečnosti provozu sítí. Přípravu vodítek ohledně nejlepších postupů, zkušeností či přenastavení národních systémů pro OZE vláda vnímá jako užitečnou, je však třeba zachovat nezávaznou povahu takového přístupu. Vláda dlouhodobě prosazuje rozvoj přenosové a distribuční soustavy tak, aby byly schopny reagovat na rozvoj a integraci energetického trhu. Oblast energetické účinnosti, OZE a emisí skleníkových plynů jsou dle vlády úzce provázány a pokrok v jedné oblasti může mít pozitivní, ale i negativní dopad na pokrok v jiné oblasti – problémem se stává konkurenceschopnost EU vůči státům s nižšími náklady na výrobu energie (USA, Čína, Indie, Brazílie). Jako problematické vláda vnímá i snižování limitů pro biopaliva z 10 % na polovinu do roku 2020, což bude mít negativní dopad na výzkum pokročilých biopaliv, protože se přirozeně sníží investice. Vláda dále poukazuje na nepřesnosti užitých dat. U přílohy I zprávy konstatuje, že uvedená hodnota podílu OZE v roce 2010 pro ČR (9,4 %) není správná a z přehledu není zřejmé, z jakého zdroje jsou stanoveny hodnoty v jednotlivých členských státech. Pozice Senátu a vlády jsou tak v této oblasti velmi podobné. Senátní usnesení tak podpořilo pozici vlády v této věci.

Aktuální stav projednávání: Dokument byl představen společně se zelenou knihou Rámec politiky pro klima a energetiku do roku 2030 na zasedání Pracovní skupiny Rady pro energetiku (H7) 9. dubna. 2013. Následná diskuse se pak věnovala obecnějším tématům zelené knihy. Evropský parlament se dokumentem nezabýval. Komunikace s Komisí: Reakce Komise dorazila 21. 1. 2014. Komise v úvodu děkuje Senátu za stanovisko k této zprávě a zároveň oznamuje, že názory a podněty Senátu v této věci uvítala a vzala na vědomí. Dále oznamuje, že k tomuto tématu probíhala veřejná konzultace, na jejímž základě provede analýzu a svůj postoj pak oznámí počátkem roku 2014. Dále Komise potvrzuje, že ČR dosáhla v oblasti OZE svého průběžného cíle a těší se na další pokroky, tak aby byly naplněny celkové cíle do roku 2020. Dále Komise informuje, že v souvislosti s koncepcí režimů na podporu obnovitelné energie přijala v listopadu dokument, v němž ČS naleznou pokyny ohledně reformy těchto režimů. 125

K 059/09 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o budoucnosti zachycování a ukládání uhlíku v Evropě [projednal Podvýbor pro energetiku, VHZD, VUZP a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča

Odborný referent OEU: Lukáš Vacík

298. usnesení Senátu z 12. schůze dne 22. srpna 2013 Senát I. 1. oceňuje otevřenou odbornou diskuzi o využití technologie k zachycování a ukládání CO2 (CCS), včetně výměny názorů a odborných zkušeností se zahraničními partnery z třetích zemí, která by měla vyústit v objektivní vyhodnocení potenciálních přínosů a nákladů CCS a sloužit jako podklad pro kvalifikované politické rozhodnutí o využití této technologie; 2. poznamenává, že za současných ekonomických podmínek se v České republice nejeví jako reálné zavádění technologie CCS, se kterou zatím nepočítá ani česká energetická koncepce; 3. upozorňuje na možné negativní aspekty využívání této technologie, jako je odpor obyvatel v konkrétní lokalitě úložiště či potencionální bezpečnostní rizika (únik skladovaného CO2 do ovzduší, potencionální riziko vzniku tzv. indukovaného zemětřesení, ovlivnění šíření seismických vln apod.); II. 1. připomíná své usnesení č. 470 z 18. července 2008 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o geologickém skladování oxidu uhličitého, ve kterém sice ocenil snahu Komise využít technologii CCS, avšak upozornil na řadu nedořešených otázek týkajících se především bezpečnosti této technologie a její finanční náročnosti; 2. podporuje, jiné způsoby vedoucí ke snižování emisí CO2, například vyšší využití jaderné energetiky, modernizaci průmyslových a energetických provozů, navýšení investic do energetických úspor a vyváženou podporu obnovitelných zdrojů nedeformující tržní prostředí; 3. konstatuje, že samotné postupné snižování produkce CO2 je efektivnější a ekonomičtější než jeho následné ukládání a skladování, 4. bere na vědomí snahu Evropské unie v dlouhodobém horizontu spustit demonstrační projekty zachycování a ukládání CO2 za předpokladu, že jejich financování nebude nepřiměřeně zatěžovat průmysl a veřejné rozpočty v období hospodářské krize a zároveň budou splňovat podmínky trvalé udržitelnosti a bezpečnosti;

126

III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o dalších iniciativách navazujících na toto sdělení Evropské komise; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Jelikož sdělení není legislativním aktem a nejednala o něm ani Rada EU, nemohla vláda zohlednit usnesení Senátu ve svém postoji. Nicméně pohled Senátu na dané téma se neliší od pohledu vlády, která nevnímá tuto technologii jako svoji prioritu a zdůvodňuje to jejím nedostatečným prokázáním ekonomické životaschopnosti a považuje za důležité pokračovat v dalším výzkumu této metody, a především pak dokončení a úspěšný komerční provoz evropských demonstračních projektů. Senát ve svém stanovisku upozorňuje na možné negativní aspekty využívání této technologie, jako je odpor obyvatel v konkrétní lokalitě úložiště či potencionální bezpečnostní rizika (únik skladovaného CO2 do ovzduší, potencionální riziko vzniku tzv. indukovaného zemětřesení, ovlivnění šíření seismických vln apod.). Senát i vláda se shodnou na tom, že raději budou podporovat jiné způsoby vedoucí ke snižování emisí CO2, např. vyšší využití jaderné energetiky, modernizaci průmyslových a energetických provozů, navýšení investic do energetických úspor a vyváženou podporu obnovitelných zdrojů nedeformující tržní prostředí, což je podle nich efektivnější i ekonomičtější než zachycování a ukládání CO2.

Aktuální stav projednávání: Na úrovni Rady EU nebyl prozatím dokument projednáván. V Evropském parlamentu probíhá přípravná fáze projednávání dokumentu. Garančním výborem byl určen výbor pro průmysl, výzkum a energetiku. O stanovisko byl také požádán výbor pro životní prostředí. Prozatím nebyli ani v jednom z uvedených výborů jmenováni zpravodajové. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 13. ledna 2014. Komise reaguje na obavy Senátu týkající se možných negativních dopadů používání této technologie, dosud nevyřešené otázky související s bezpečností zachycování a ukládání CO2, stejně tak jako vysoké finanční náklady na technologii. Po zveřejnění tohoto sdělení obdržela Komise velké množství příspěvků, provedla jejich analýzu a následně ji zveřejnila. Na základě této analýzy Komise zváží další postup do budoucna, a to mimo jiné v souvislosti s přípravou své další iniciativy v oblasti energetiky a klimatu do roku 2030, kterou by měla Komise vydat na konci ledna 2014.

127

K 060/09 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Nová mezinárodní dohoda o změně klimatu: jak koncipovat mezinárodní politiku v oblasti klimatu po roce 2020 - Konzultativní sdělení [projednaly VUZP a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


299. usnesení Senátu z 12. schůze dne 22. srpna 2013 Senát I. 1. je toho názoru, že nutnou podmínkou pro dosažení udržitelného rozvoje je rovnováha ekonomického, sociálního a environmentálního pilíře, a proto je tedy nutné zajistit dodržení tohoto základního principu i při tvorbě nové dohody o změně klimatu; 2. upozorňuje, že při koncipování nové dohody se závazky členských států EU v boji proti klimatickým změnám nesetkávají s odpovídající podporou ze strany ostatních globálních hráčů; II. 1. konstatuje, že Evropská unie zůstává většinou osamocena ve svém snažení o nastavení závazných celosvětových limitů pro emise skleníkových plynů, což může být důsledkem trvání na nereálných cílech, přičemž dodává, že jakoukoli novou mezinárodní dohodu tohoto typu a dopadu nelze přijmout bez participace ostatních globálních emitentů skleníkových plynů; 2. připomíná, že Senát na neblahý stav jednostranného přijímání nerealistických cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů již mnohokrát upozornil, naposledy např. v usnesení č. 175 z 25. dubna 2013 ke zprávě Evropské Komise o stavu evropského trhu s uhlíkem v roce 2012; 3. považuje za nutné vyřešit konkrétní problematické otázky souvisící s tématikou změny klimatu, jako např. destabilizace trhů s energiemi nesystémovou podporou OZE, zdražování energetických produktů pro spotřebitele a v důsledku toho i ohrožení konkurenceschopnosti EU, dříve než budou přijímány jakékoliv další závazky pro členské státy; 4. zdůrazňuje, že otázky položené Komisí měly být zodpovězeny na předchozích summitech zabývajících se otázkou změny klimatu, kterých se uskutečnilo v minulosti již několik (Kjóto, Kodaň, Cancún, Durban, Dauhá), avšak nepřinesly kýžený výsledek;

128

III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o dalších iniciativách navazujících na toto sdělení Evropské komise; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Ke konzultativnímu sdělení přijal Senát stanovisko v srpnu 2013, zatímco debata na úrovni Rady proběhla již v dubnu stejného roku, tudíž vláda nemohla plně odrazit senátní usnesení ve svém postoji. Dlouhodobý postoj Senátu a rámcová pozice vlády ke klimatické politice po roce 2020 jsou však koherentní. Jak Senát, tak i vláda podporují uzavření mezinárodní dohody závazné pro všechny strany do roku 2015. Dále se shodují na tom, že by tato dohoda měla odrážet rovnováhu jak v ekonomické, tak i environmentální oblasti, a že danou dohodu nebude možné přijmout bez výrazné participace všech globálních emitentů skleníkových plynů. Nakonec se shodují, že EU zůstává většinou osamocena ve svém snažení o nastavení závazných celosvětových limitů pro emise skleníkových plynů.

Aktuální stav projednávání: Toto konzultativní sdělení bylo projednáváno na neformální Radě EU pro životní prostředí ve dnech 22. – 23. dubna 2013. Mandát ministra na tomto jednání odrážel dlouhodobou pozici vlády k otázce změny klimatu a zaměřoval se především na otázku přijetí nové mezinárodní dohody, která by měla být dle ČR ve formě Protokolu k Úmluvě do roku 2015. Tato nová smlouva, která by měla vstoupit v platnost do roku 2020, by měla zahrnovat co nejširší okruh států a vymezit odpovídající závazky jak pro rozvinuté, tak pro rozvojové státy. Vláda považuje dále za důležité, aby dohoda reflektovala zejména stále rostoucí podíl rychle se rozvíjejících ekonomik na světových emisích skleníkových plynů a také růst relevance rizika úniku uhlíku v důsledku nárůstu mezinárodního obchodu. Zvláštní pozornost by měla být věnována flexibilitě budoucího režimu tak, aby odrážel nové vědecké poznatky o probíhající změně klimatu, případné změny v ekonomickém cyklu a dalších společenských podmínek. V Evropském parlamentu probíhá přípravná fáze projednávání. Garančním výborem byl určen výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. O stanovisko bylo požádáno šest parlamentních výborů - rozvoj, průmysl, zahraniční věci, zaměstnanost, zemědělství a rybářství). Zpravodajové prozatím nebyli určeni. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 15. ledna 2014. Komise podotýká, že bude pečlivě analyzovat různé příspěvky od zúčastněných stran, které jsou důležité pro další vývoj postoje EU na poli mezinárodních jednání. Dále zdůrazňuje, že EU zdaleka není ve svém úsilí v zavedení závazných globálních omezení emisí skleníkových plynů osamocena, ale opatření vedoucí ke zmírňování změny klimatu se zavázalo přijmout dalších 60 států, včetně největších zemí, jako jsou Spojené státy americké, Čína, Indie či Brazílie. Dle Komise je navíc základním předpokladem pro práci na dohodě z roku 2015 skutečnost, že bude „platit pro všechny země" a závazky budou muset odrážet dnešní i budoucí reálnou situaci a zároveň kapacity z hlediska emisí skleníkových plynů. Jen tak bude možno zabezpečit její cíl v oblasti klimatu a současně mít na paměti otázky energetiky a konkurenceschopnosti, na které upozorňuje Senát.

129

K 062/09 - Zelená kniha Dlouhodobé financování evropské ekonomiky [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Dagmar Zvěřinová



je si vědom potřeby adekvátního zajištění dlouhodobého financování evropské ekonomiky, ať již je realizováno veřejnými či soukromými subjekty, s ohledem na nutnost značných investic např. v oblasti energetiky či transevropských dopravních sítí;

2.

vítá proto předložení zelené knihy a zahájení veřejné konzultace, která by měla pomoci identifikovat optimální řešení pro zlepšení a diverzifikování systému finančního zprostředkování pro dlouhodobé investice;

1.

domnívá se, že stabilní a předvídatelné prostředí pro podnikání, stejně jako jasný systém poskytování dlouhodobého financování je významným předpokladem realizace důležitých investičních projektů a tudíž je v zájmu EU jako celku;

2.

zdůrazňuje, že investice jsou základním předpokladem pro inovace a konkurenceschopnost, neboť podporují návrat k udržitelnému růstu a tvorbu pracovních míst v Evropě;

3.

připomíná však, že velkou brzdou realizace nových investic je probíhající hospodářská a finanční krize a její dopady (jako např. proces „oddlužování“, tzv. deleveraging), kdy banky ve snaze stabilizovat svoji kapitálovou přiměřenost omezují poskytování úvěrů, a tím ještě více ztěžují přístup firem k financování;

4.

dodává, že navzdory společné měnové politice čelí podniky v různých zemích eurozóny značně odlišným úrokovým sazbám z úvěrů, kdy se především bankovní sektory v tzv. programových zemích v důsledku krize důvěry dráže financují a podniky v příslušných zemích mají přístup k úvěrům za horších podmínek, což ještě více brzdí možnost ekonomického oživení a zároveň přispívá k fragmentaci vnitřního trhu EU;

5.

podporuje proto všechny kroky evropských institucí, které povedou ke stabilizaci bankovních sektorů v postižených zemích, aby se znovu obnovil úvěrový kanál pro financování ekonomiky a vytvořily podmínky pro obnovu růstu;

1.

žádá vládu, aby Senát informovala o dalších iniciativách navazujících na tuto zelenou knihu; pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

II.

III. 2.

130

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: V obecné rovině vláda chápe potřebu adekvátního zajištění dlouhodobého financování evropské ekonomiky a v tomto ohledu vítá předložení zelené knihy a zahájení veřejné konzultace. Nicméně na rozdíl od jiných členských států, jako například Irska či Portugalska, nejsou v ČR úvěry podnikům a to ani pro malé a střední podniky příliš drahé. Podniky naopak zvyšují své vklady u bank, hromadí rezervy, nechtějí investovat a vyčkávají. V ČR by proto asi větší podpora nebankovních úvěrů podnikům v současné době nemusela mít prakticky žádný významný dopad. Pozice Senátu a vlády jsou tak v této oblasti identické.

Aktuální stav projednávání: Zelená kniha byla poprvé představena na jednání Hospodářského a finančního výboru (EFC) ve dnech 4. – 5. dubna 2013 a následně diskutována jako jedno z hlavních témat na neformální Radě ECOFIN v Dublinu ve dnech 12. – 13. dubna 2013. Výsledkem debaty ministrů byla všeobecná shoda na významu zajištění dlouhodobého financování a potřebě dalšího rozpracování opatření navržených v zelené knize. Irské předsednictví pověřilo EFC zřízením expertní skupiny a podrobnějším rozpracováním uvedených návrhů. Jeho předseda T. Wiesner následně podal Radě zprávu shrnující výsledky jednání. Tématem se zabývala i červnová Evropská rada, která zdůraznila důležitost dlouhodobého financování pro rozvoj evropského hospodářství. Do veřejné konzultace k této zelené knize pak přispělo 292 subjektů. V EP se dokumentem zabýval Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) a následně byl projednán i na plénu 10. 9. V březnu 2014 pak k tomuto témata vydala Komise sdělení o dlouhodobém financování evropské ekonomiky, které připravila na základě podnětů vzešlých z diskuzí spojených právě s touto zelenou knihou. Komunikace s Komisí: Reakce Komise dorazila 15. 1. 2014. Komise v úvodu děkuje Senátu za stanovisko k této zprávě a zároveň oznamuje, že sdílí názor Senátu, že stabilní a předvídatelný prostředí a transparentní systém dlouhodobého financování jsou důležité pro podnikání a pro realizace dlouhodobých investic. Dále uznává názor, že oddlužování bank může mít důsledky pro hospodářský růst, ale jen krátkodobě a tvrdí, že tento postup je nutný. Komise uvádí, že hlavním záměrem této zelené knihy je nalézt alternativní zdroje financování pro malé a střední podniky a zjednodušit podmínky jejich financování. Z konzultací vyplývá, že k nasměrování finančních prostředků do dlouhodobých investic je třeba přijímat řadu cílených opatření. Komise by měla začátkem roku 2014 zveřejnit sdělení s přehledem těchto možných opatření.

131

N 063/09 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení agentury Evropské unie pro spolupráci a vzdělávání a výcvik v oblasti prosazování práva (Europol) a o zrušení rozhodnutí 2009/371/SVV a 2005/681/SVV [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Tomáš Grulich


290. usnesení Senátu z 12. schůze dne 21. srpna 2013 Senát I. 1. je si vědom nutnosti účinné spolupráce, sdílení informací a analýz členskými státy a poskytování vzájemné operativní podpory při vyšetřování; 2. připomíná však, že v souladu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie je používání donucovacích opatření při předcházení a vyšetřování trestné činnosti plně v pravomoci členských států; 3. zdůrazňuje význam parlamentní kontroly činnosti Europolu, přičemž připomíná své 206. usnesení ze dne 28. dubna 2011 ke sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o způsobech kontroly činností Europolu Evropským parlamentem, do které jsou zapojeny vnitrostátní parlamenty; II. 1. nepodporuje navrhované sloučení agentur Europol a CEPOL, neboť Komise dostatečně neprokázala jeho přínosy a možné finanční a administrativní úspory s ohledem na a. odlišnou náplň činnosti obou agentur, b. jejich odlišné personální potřeby pro zajištění těchto činností a c. riziko zastínění policejního vzdělávání ostatními úkoly sloučené agentury; 2. zastává názor, že jestliže Komise navrhuje svěřit Europolu v souladu s čl. 88 odst. 2 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie i úkoly koordinace, organizace a provádění vyšetřování a operativních akcí vedených společně s příslušnými orgány členských států, musí být v nařízení podrobně vymezen rozsah těchto úkolů, aby se zabránilo právní nejistotě; dodává však, že takové vymezení v návrhu Komise chybí; 3. zdůrazňuje proto, že rozhodování o použití donucovacích opatření, jakož i provádění donucovacích úkonů musí zůstat plně v kompetenci příslušných policejních a justičních orgánů členských států v souladu s jejich vnitrostátním právem a že koordinační a organizační činnost Europolu musí být založena na dobrovolném souhlasu orgánů členských států a musí ustoupit pravomocem vnitrostátních justičních orgánů zajišťujících dozor nad zákonností vyšetřování prováděného policejním orgánem; 132

4. připomíná, že ve svém výše uvedeném usnesení ke sdělení Komise o způsobech kontroly činností Europolu Evropským parlamentem, do které jsou zapojeny vnitrostátní parlamenty, zaujal stanovisko, že kontrolní mechanismus na národní úrovni by měl být založen i na diskuzi s představiteli Europolu; 5. zastává názor, že pravomoc iniciovat a uskutečnit parlamentní projednání záležitostí Europolu za přítomnosti jeho funkcionářů podle čl. 53 odst. 1 návrhu nařízení musí náležet jak Evropskému parlamentu (s možnou přítomností zástupců vnitrostátních parlamentů), tak i samostatně každému vnitrostátnímu parlamentu, neboť jen tak bude možné tuto kontrolní pravomoc efektivně využít v záležitostech dotýkajících se jednotlivých členských států; 6. požaduje, aby byla do textu nařízení doplněna podrobnější úprava pravomoci podle čl. 53 odst. 1, a to ve smyslu bodu II.5 tohoto usnesení, a byla v něm blíže vymezena „porada“ správní rady Europolu s Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty, která má předcházet schválení a aktualizaci víceletého pracovního programu Europolu; 7. poukazuje na nutnost sladit posílení informačních toků a orientaci činnosti Europolu podle potřeb členských států se zárukami, že poskytující orgán bude nadále kontrolovat zacházení s předanými informacemi; 8. podporuje v rámci zpracování informací flexibilnější nastavení informačních systémů Europolu při zachování vysoké úrovně ochrany osobních údajů; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda se k návrhu nařízení postavila velmi odmítavě. Podobně jako jiné členské státy se zásadně vyslovila proti slučování obou agentur z důvodu jejich zcela odlišné náplně činnosti a struktury. S tímto názorem se ztotožnil i Senát ve svém usnesení. Ke svěření pravomoci organizovat, koordinovat nebo provádět vyšetřovací a operativní kroky se vláda vyjádřila rovněž negativně, a to z právních i praktických důvodů. Senát k tomuto bodu navíc požadoval podrobné vymezení rozsahu těchto kompetencí. Vláda se naopak vyslovila pro další prohlubování vzájemné důvěry mezi donucovacími orgány členských států a EUROPOLem, spíše než pro formální zavedení informační povinnosti. Též projevila podporu flexibilnějšímu nastavení informačních systémů EUROPOLu, aniž by byla snížena ochrana osobních údajů. I v tomto je možné shledat soulad se senátním usnesením. Vláda kromě toho usilovala o vyjasnění způsobu spolupráce vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu při kontrole EUROPOLu. Senát nadto požadoval lepší vymezení termínu „porada“ správní rady EUROPOLu s Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty. V neposlední řadě vláda vnímala potřebu stanovit postupy pro parlamentní kontrolu EUROPOLu. Také u tohoto požadavku panuje shoda se senátními 133

připomínkami. Z výše uvedeného je tedy patrné, že vládní priority jsou v zásadě shodné s pozicemi představenými v senátním usnesení. Lze proto konstatovat, že připomínky Senátu k danému návrhu byly promítnuty i ve vládní argumentaci při jednáních v rámci příslušných unijních orgánů. Nicméně některé požadavky Senátu například ohledně řádnějšího definování pojmu „porada“ či podrobného vymezení rozsahu kompetencí v rámci organizace, koordinace a provádění vyšetřovacích a operativních kroků ve vládní pozici reflektovány nebyly.

Aktuální stav projednávání: Návrh nařízení byl Evropskou komisí předložen Evropskému parlamentu a Radě dne 27. 3. 2013. Následně dne 8. 5. 2013 byl dokument projednáván v rámci Koordinačního výboru v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (CATS). Členské státy vesměs vyjádřily nesouhlas se sloučením CEPOLu a EUROPOLu, řada států měla pochyby o povinnosti výměny údajů a obavy ze zahlcení EUROPOLu informacemi. Některé země zmínily pochyby o právních otázkách nového návrhu. Problematikou se počátkem září téhož roku zabývala i Pracovní skupina pro vymáhání práva (LEWP). Irské předsednictví k tomuto dokumentu připravilo otázky a témata k diskusi na červnovou Radu pro spravedlnost a vnitřní věci. Jednání Rady proběhlo dne 7. 6. 2013. Výrazná většina ministrů se opět postavila proti sloučení obou agentur. Několik členských států, například Maďarsko či Itálie, projevilo ochotu hostit na svém území sídlo CEPOLu. Řada států se dále postavila proti povinnému zasílání informací EUROPOLu, i když na druhou stranu Rada připustila potřebu posílit výměnu informací. Téma zaznělo rovněž na nedávném zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci ve dnech 3. a 4. března 2014. S ohledem na stále převažující nesouhlas delegací se sloučením obou agentur bude zapotřebí návrh nařízení o EUROPOLu odpovídajícím způsobem přepracovat. Bylo dohodnuto, že Evropská komise návrh upraví a vypustí splynutí s CEPOLem. Diskutovalo se též o budoucnosti CEPOLu. Členské státy se shodly na potřebě aktualizovat stávající rozhodnutí a vyzvaly Komisi, aby předložila nový legislativní návrh upravující statut této agentury co nejdříve. Rozprava v Evropském parlamentu proběhla nad daným dokumentem koncem měsíce února 2014. Návrhem se zabýval Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE), Výbor pro rozpočet (BUDG), Výbor pro rozpočtovou kontrolu (CONT) a Výbor pro ústavní záležitosti (AFCO) k návrhu poskytly svá stanoviska, Výbor pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL) a Výbor pro právní záležitosti (JURI) se rozhodly návrhem nezabývat. Text byl posléze přijat v prvním čtení dne 25. 2. 2014. Parlament při hlasování přijal celkem 227 navrhovaných změn. V současné době se čeká na pozici Rady v rámci prvního čtení. Je rovněž svoláno rozpočtové dohodovací řízení. Komunikace s Komisí: Odpověď Komise byla Senátu doručena dne 21. 1. 2014. Komise ve své reakci poskytuje vyjádření k vybraným připomínkám Senátu uvedeným v předmětném usnesení. Senát ve svém usnesení vyslovil názor, že jestliže Komise navrhuje svěřit EUROPOLu v souladu s čl. 88 odst. 2 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie i úkoly „koordinace, organizace a provádění vyšetřování a operativních akcí vedených společně s příslušnými orgány členských států“, musí být v nařízení podrobně vymezen rozsah těchto úkolů, aby se zabránilo právní nejistotě – takové vymezení v návrhu Komise chybí. Proto zdůraznil, že rozhodování o použití donucovacích opatření, jakož i provádění donucovacích úkonů musí zůstat plně v kompetenci příslušných policejních a justičních orgánů členských států v souladu s jejich vnitrostátním právem a že koordinační a organizační činnost EUROPOLu musí být založena na dobrovolném souhlasu orgánů členských států a musí ustoupit pravomocem vnitrostátních justičních orgánů zajišťujících dozor nad zákonností vyšetřování prováděného policejním orgánem. Komise 134

odpovídá, že předmětným ustanovením dochází k přizpůsobení znění nařízení Lisabonské smlouvě a že tyto úkoly je třeba vykládat v kontextu hlavního cíle EUROPOLu, tj. podpory členských států. Komise zdůrazňuje, že úkoly této instituce zůstávají v návrhu nařízení v současné podobě. Jakékoli vyšetřovací a operativní akce za účasti EUROPOLuU tak mohou být uskutečněny pouze po dohodě s orgány dotčeného členského státu. Tím Komise v zásadě přitakává pozici Senátu. Nezdá se tedy, že by navrhovaná změna měla přivodit zásadní posun ve fungování EUROPOLu. Komise zcela souhlasí se Senátem v tom, že v souladu s čl. 88 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie je používání donucovacích opatření při předcházení a vyšetřování trestné činnosti plně v pravomoci členských států. Návrh nařízení na tom nemá nic měnit. Pokud jde o parlamentní kontrolu EUROPOLu, k níž se Senát v usnesení podrobně vyjadřoval, Komise v zásadě uvádí, že není její úlohou vymezovat způsoby spolupráce mezi Evropským parlamentem a národními parlamenty a na jednotlivé body senátního usnesení nereaguje. V závěru se Komise věnuje obavám ohledně správy informací. V návaznosti na to ujišťuje, že pokud jde o ochranu údajů a kontrolu původce informace nad jejím dalším zpracováním, je dosavadní přístup EUROPOLu pozitivní. Cílem nových ustanovení v rámci nařízení je posílení kapacit EUROPOLu jakožto centra pro výměnu informací při zajištění vysokých standardů ochrany těchto dat. Komise se ve své reakci vůbec nezabývá negativním postojem Senátu ke sloučení EUROPOLu s CEPOLem.

135

K 064/09 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


300. usnesení Senátu z 12. schůze dne 22. srpna 2013 Senát I. 1. je si vědom potřeby akutně řešit adaptaci na změny klimatu v EU a udržovat toto téma jako prioritu na místní, regionální i národní úrovni; 2. vnímá navrženou strategii Evropské unie jako vhodnou, byť opožděnou, cestu k nastolení odborné diskuze, která může přispět k přijetí efektivních opatření založených především na vědeckých poznatcích vedoucích k vytvoření funkčního systému pro adaptaci na změnu klimatu a zmírňování jejích dopadů; 3. upozorňuje na širokou provázanost jednotlivých opatření pro přizpůsobení se klimatickým změnám s dalšími oblastmi politiky životního prostředí, jako např. snižování emisí skleníkových plynů, ochrana půdy a vodních zdrojů atd.; II. 1. vítá závazek Komise poskytnout jako jeden z nástrojů financování prostředky z programu LIFE+ na podporu budování kapacit a posílení adaptačních opatření v Evropě do roku 2020; 2. připomíná v této souvislosti své usnesení č. 557 z 15. března 2012 k návrhu nařízení Evropské parlamentu a Rady o zřízení programu pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE), ve kterém Senát zdůraznil, že program LIFE by se měl v následujícím období soustředit především na podporu a realizaci adaptačních opatření reagujících na klimatickou změnu; 3. zdůrazňuje, že proměna globálního klimatu s sebou často přináší extrémní meteorologické jevy, jako např. záplavy, vichřice či vlny veder, které se nevyhýbají ani České republice, a proto je důležité se v adaptační strategii zaměřit na jejich zvládání a předcházení negativním dopadům; 4. domnívá se, že by se v souvislosti se změnou klimatu měla věnovat větší pozornost problematice vodohospodářství, vodnímu režimu krajiny a snahám o maximální využití retenční schopnosti krajiny, jelikož například změny v chodu srážek zásadně ovlivňují zemědělskou produkci a mohou tak vyvolat potenciální potřebu závlah, odvodnění, 136

zadržování vody a protipovodňových opatření, na což již Senát upozorňoval ve svém usnesení č. 736 z 24. října 2012 ke sdělení Komise o evropském inovačním partnerství v oblasti hospodaření s vodou; 5. opakovaně zdůrazňuje význam adekvátního odborného vzdělávacího systému v této oblasti, který by zajišťoval dostatek relevantních odborníků, protože považuje vědu, výzkum a inovace za klíčové pro řešení problémů spojených s klimatickými změnami, což již promítl do řady svých usnesení k evropským dokumentům, například ke strategii Evropa 2020 (usnesení č. 465 ze dne 22. dubna 2010) nebo ke stěžejní iniciativě strategie Evropa 2020 – Unii inovací (usnesení č. 162 ze dne 17. března 2011); 6. je toho názoru, že by se měly plně využívat stávající systémy, jako např. Copernicus (GMES), spíše než vytvářet další struktury a instituce, přičemž tento dokument odkazy na systém Copernicus (GMES) v podstatě opomíjí a zmiňuje jej pouze okrajově; 7. obává se, že i přes obecně kladné vyznění této strategie se některá navržená opatření mohou jevit jako příliš vágní a ve svém důsledku vést ke zvýšení administrativní a ekonomické zátěže; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o dalších iniciativách navazujících na toto sdělení Evropské komise; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Ke sdělení přijal Senát stanovisko v srpnu 2013, zatímco debata na úrovni Rady proběhla v červnu stejného roku, a proto vláda nemohla plně odrazit senátní usnesení ve svém postoji. Senátní usnesení i rámcová pozice vlády jsou v obecné shodě, především kladně hodnotí tuto iniciativu jakožto vhodnou cestu k vytvoření funkčního systému pro adaptaci na změnu klimatu a zmírňování jejích dopadů, a dále vítají poskytnutí finanční prostředků z programu LIFE+. Dále však Senát ve svém usnesení zdůrazňuje, že proměna globálního klimatu s sebou často přináší extrémní meteorologické jevy, a proto je důležité se ve strategii zaměřit na jejich zvládání a předcházení. Nakonec se Senát domnívá, že by se v souvislosti se změnou klimatu měla věnovat větší pozornost problematice vodohospodářství, vodnímu režimu krajiny a snahám o maximální využití retenční schopnosti krajiny, k čemuž se vláda nevyjadřuje.

Aktuální stav projednávání: Irské předsednictví připravilo návrh závěrů Rady, které byly postupně diskutovány na Pracovní skupině pro otázky životního prostředí (WP ENV) a poté schváleny na Radě EU pro životní prostředí dne 18. června 2013. Závěry se nesly v duchu podpory sdělení, poukázaly na nutnost efektivního řešení problematiky změn klimatu, kladně hodnotily vznikající iniciativu a dosavadní postup evropských institucí při řešení klimatických změn, připomněly nutnost řešení tohoto problému napříč všemi členskými státy na všech úrovních (státní, soukromé, vědecké) a implementaci do všech relevantních společných politik Unie. 137

V Evropském parlamentu probíhá přípravná fáze projednávání. Garančním výborem byl určen výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a zpravodaj nebyl zatím určen. Dalších sedm výborů bylo dožádáno o stanovisko – zahraniční věci, průmysl, doprava, regionální rozvoj, zemědělství, rybářství, právní záležitosti. Zpravodajové také nebyli prozatím určeni. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 14. ledna 2014. Komise souhlasí, že program pro oblast klimatu v rámci nového nástroje LIFE poslouží podpoře opatření pro přizpůsobení v EU, především v oblasti vodohospodářství. Agendu přizpůsobení se změně klimatu zahrnula Komise pro období 2014-2020 do všech relevantních programů financování fungujících v EU a nejen do programu LIFE. Značnou část podpory také přinesou evropské strukturální a investiční fondy. Dále Komise zdůrazňuje, že opatření pro přizpůsobení jsou úzce provázaná s politikami řízení rizik v případě katastrof. Hlavním nástrojem představujícím příspěvek EU k celosvětovému rámci pro klimatické služby se má stát program Copernicus řešící potřebu podrobných informací v jednotlivých odvětvích.

138

N 065/09 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o podpoře volného pohybu občanů a podniků zjednodušením přijímání některých veřejných listin v Evropské unii a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Josef Táborský


283. usnesení Senátu z 12. schůze dne 21. srpna 2013 Senát I. 1. je si vědom přetrvávajících administrativních překážek, jež evropským občanům brání v plném využívání práva volného pohybu v EU; 2. podporuje proto úsilí Komise o snížení byrokracie pro občany EU i podniky a její úsilí o odstranění administrativních překážek bránících výkonu práva volného pohybu; II. 1. vítá návrh nařízení umožňující zjednodušení přijímaní některých veřejných listin v Evropské unii; 2. považuje za vhodné, aby byla zachována možnost prokázat autenticitu veřejné listiny apostilou v případě, že vzniknou důvodné pochybnosti o pravosti listiny, neboť to může být pro osobu, které se listina týká, rychlejší než postup pro řešení těchto pochybností upravený nařízením; 3. poukazuje na skutečnost, že odstranění požadavku na ověření překladů veřejných listin může v případech dokumentů obsahujících rozsáhlejší právně relevantní informace vést k situaci, kdy orgány přijímajícího členského státu nebudou schopny vůbec posoudit shodu překladu s originálem a tato nebude zaručena ani úředním ověřením, což může napomoci podvodům; 4. doporučuje proto, aby bylo v duchu výše uvedeného v nařízení konkretizováno, za jakých podmínek může přijímající orgán požadovat úředně ověřený překlad listiny; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

139

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Postoj vlády a stanovisko Senátu lze v tomto případě označit za identické. Jak vláda ČR, tak Senát přivítaly zejména snahu o zefektivnění a zjednodušení volného pohybu veřejných listin v rámci EU. Vláda dále uvítala zúžení rozsahu působnosti veřejných listin pouze na některé typy písemností. K tomuto aspektu se však Senát ve svém usnesení nikterak nevyjadřoval. Shodují se ale v otázce prokázání autenticity veřejné listiny apostilou, jež by nařízením neměla být dotčena, neboť by to mohlo osobě, jíž se daná listina týká, způsobit jisté problémy. Vláda nadto spatřuje přidanou hodnotu v otázce vícejazyčných standardizovaných formulářů, na druhou stranu upozorňuje na možné praktické potíže. Ani tento bod není v senátním usnesení nijak reflektován. Naopak postoje k otázce omezení či odstranění požadavku ohledně ověření překladů veřejných listin jsou v souladu a poukazují především na potenciální problémy, jež z tohoto mohou vyplynout. Vláda i Senát požadovaly přesnější vymezení tohoto ustanovení. Z výše uvedeného vyplývá, že pozice Senátu se v hlavních bodech shodovala s postojem vlády. Stanovisko Senátu tak lze považovat za podporu vládní argumentace, jež byla představena zejména na úrovni expertních jednání v rámci pracovních skupin. Hlavní výhrady vytyčené v senátním usnesení byly tedy v tomto ohledu dostatečně zohledněny.

Aktuální stav projednávání: Návrh nařízení byl Evropskou komisí předložen Evropskému parlamentu a Radě dne 26. 4. 2013. Následně byl dokument ve dnech 6. - 7. 6. 2013 představen na Radě pro spravedlnost a vnitřní věci. Na pracovní úrovni byl návrh projednán v rámci pracovní skupiny pro otázky občanského práva (CLC) dne 24. 6. 2013 a posléze na následujícím setkání této pracovní skupiny za nastupujícího litevského předsednictví v červenci téhož roku. Debata nad daným dokumentem proběhla v Evropském parlamentu na počátku měsíce února 2014. Návrhem se zabýval především garanční Výbor pro právní záležitosti (JURI). Dožádané výbory, k nimž patří zejména Výbor pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL), Výbor pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO), Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE), Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví (FEMM) a Výbor pro petice (PETI) se rozhodly stanovisko k tomuto návrhu neposkytnout. Text byl posléze na půdě Evropského parlamentu přijat v prvním čtení dne 4. 2. 2014. Parlament při hlasování přijal celkem 49 navrhovaných změn. V současné době se čeká na pozici Rady v rámci prvního čtení. Je rovněž svoláno rozpočtové dohodovací řízení. Komunikace s Komisí: Odpověď Komise byla Senátu doručena dne 15. 1. 2014. Komise se ve své reakci snaží o vysvětlení jednotlivých připomínek Senátu uvedených v usnesení. V této souvislosti odpovídá především na požadavek ohledně zachování apostily v případě důvodných pochybností o pravosti veřejné listiny. Komise připomíná, že v návrhu je kladen velký důraz na ochranná opatření, jež mají zabránit podvodům a v návaznosti na to zdůrazňuje systém pro výměnu informací o vnitřním trhu („IMI"), který má jednak posílit správní spolupráci mezi orgány členských států a jednak přispět k účinnějšímu fungování daných opatření. Dodává, že v porovnání s apostilou, u níž může dojít k podvodu či padělání, představují přímé kontakty mezi orgány členských států mnohem účinnější preventivní prostředek proti možným podvodům. Komise dále tvrdí, že při důvodné pochybnosti o pravosti listin mohou příslušné státní orgány využít mnohojazyčný systém pro komunikaci s již přeloženými standardními otázkami a odpověďmi, jenž existuje v rámci systému IMI a pro ověření pravosti vnitrostátních veřejných listin a jejich prvotní kontrolu odkazuje na druhý z nástrojů v podobě úložiště šablon těchto dokumentů. Komise konstatuje, že s ohledem na odlišnou dobu nutnou k vydání apostily v jednotlivých členských státech poskytuje systém IMI pro přeshraniční výměnu informací, 140

včetně výměny elektronických verzí veřejných listin, efektivní, rychlé a bezpečné mnohojazyčné komunikační kanály. Na závěr Komise usiluje o rozptýlení obav Senátu týkajících se stavu, kdy by odstranění požadavku na ověření překladů veřejných listin mohlo vést k situaci, při níž orgány přijímajícího členského státu nebudou s to posoudit kvalitu a správnost překladu. Komise argumentuje tím, že příslušné orgány budou moci ověřovat kvalitu a správnost skrze zmíněné úložiště šablon, neboť toto úložiště bude obsahovat i jejich mnohojazyčné překlady.

141

N 066/09 - Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o opatřeních usnadňujících výkon práv, která jsou pracovníkům udělena v souvislosti s volným pohybem pracovníků [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Jaroslav Doubrava


322. usnesení Senátu z 13. schůze dne 12. září 2013 Senát I. 1. podporuje další usnadňování volného pohybu pracovníků, které umožní podnikům a v konečném důsledku i spotřebitelům lépe využívat výhody vnitřního trhu EU; 2. připomíná v této souvislosti dlouhodobou pozici Senátu, vyjádřenou např. v usnesení č. 668 z 14. června 2012 k návrhu tzv. směrnice o prosazování, že liberalizace volného pohybu osob v EU by neměla probíhat na úkor úrovně ochrany pracovních podmínek; II. 1. domnívá se, že usnadnění výkonu práv plynoucích z volného pohybu služeb přispěje k větší pracovní migraci v rámci EU, čímž bude možné lépe reagovat na asymetrické hospodářské otřesy a snižovat jimi zaviněnou nezaměstnanost; 2. souhlasí proto s opatřeními, která jsou obsahem navrhované směrnice, jako je zavedení vhodných prostředků nápravy v případě diskriminace, posílení práv organizací, které zastupují migrující pracovníky, a podpora dialogu s nevládními partnery, jako jsou odbory a zaměstnavatelské svazy; 3. požaduje, aby se dodržování směrnice důsledně kontrolovalo, neboť migrující pracovníci mají již z principu nižší povědomí o svých právech a mohou být terčem skryté nebo zjevné diskriminace buď ze strany zaměstnavatele, nebo i ze strany orgánů přijímajícího státu; 4. podporuje proto také efektivnější využívání stávajících nástrojů pro sdílení informací na vnitřním trhu, což zlepší informovanost zaměstnanců o jejich právech a usnadní vymahatelnost těchto práv soudní nebo jinou cestou; 5. upozorňuje nicméně na skutečnost, že větší pracovní migraci v rámci EU brání i důvody kulturní, sociální a historické, které není možné překonat pouhým zavedením nového právního nástroje; 6. zastává názor, že k lepšímu uplatnění pracovníků v jiných členských státech EU mohou napomoci i kvalitní vzdělávací systémy, které budou vybavovat občany potřebnými schopnostmi a znalostmi, a to především schopnostmi jazykovými; 142

7. vítá proto další rozvoj vazeb mezi vzdělávacími institucemi a podniky, což je obsahem jiných souvisejících návrhů Komise (např. Iniciativa zaměstnanosti mládeže), neboť taková opatření mohou usnadnit nabytí potřebných pracovních dovedností a zisk prvního zaměstnání především pro mladé lidi; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda hodnotí návrh směrnice v zásadě kladně, čímž se shoduje s názorem Senátu. Volný pohyb pracovníků považuje za jeden z hlavních přínosů evropské integrace, a proto se domnívá, že je třeba posílit uplatňování práv, které ze smluvního základu EU plynou. Proto se společně se Senátem domnívá, že by jakákoliv opatření na podporu práv migrujících pracovníků neměla vytvářet další administrativní bariéry a zvyšovat náklady veřejných rozpočtů nebo podniků. Existující bariéry kulturní a jazykové jsou i podle Senátu bohužel dostatečnou bariérou svobody usazování. Vláda se nicméně oproti Senátu nedomnívá, že zvolený nástroj je zcela správný, neboť stejných cílů by mohlo být dosaženo i jiným způsobem, zejména důsledným uplatňováním nařízení (EU) č. 492/2011 v jednotlivých členských státech v praxi. Vedle toho je pro vládu důležité, aby navržená opatření co nejvíce využívala existující unijní informační a podpůrné služby (SOLVIT, EURES, Jednotná kontaktní místa apod.), na což upozorňuje i Senát. Nejvýznamnější roli v systému ochrany práv pracujících by v ČR mohl hrát veřejný ochránce práv, tzv. ombudsman (VOP). Ten je od roku 2009 národním tělesem České republiky pro rovné zacházení a ochranu před diskriminací. V případě, že by měl převzít i některé úkoly v oblasti ochrany migrujících pracovníků ze států EU, bylo by podle vlády nutné personálně a kompetenčně posílit jeho úřad (viz níže). Směrnice totiž předpokládá, že by se pro migrující pracovníky měla zřídit nová vnitrostátní struktura, zatímco vláda by upřednostnila rozšíření působnosti institucí existujících. I v této otázce je možné najít pojítko s názorem Senátu, že by přijetí směrnice nemělo způsobit nové administrativní náklady.

Aktuální stav projednávání: Rada EPSCO dosáhla na svém zasedání v prosinci 2013 obecného přístupu ohledně směrnice o prosazování směrnice o vysílání pracovníků, takže mohou být zahájena jednání s Evropským parlamentem za účelem dosažení dohody v prvním čtení. Ministři dosáhli celkové kompromisní dohody ohledně dvou nevyřešených otázek týkajících se dané směrnice, a to ohledně vnitrostátních kontrolních opatření a společné a nerozdílné odpovědnosti v subdodavatelských řetězcích: Pokud jde o vnitrostátní kontrolní opatření (článek 9), ministři se dohodli, že členské státy mohou uložit pouze správní požadavky a kontrolní opatření, které jsou nezbytné pro zajištění účinného monitorování plnění povinností stanovených v této směrnici a ve směrnici o vysílání pracovníků z roku 1996, za předpokladu, že jsou daná opatření odůvodněná a přiměřená, a to v souladu s právem Unie. Bude třeba, aby o těchto opatřeních byla zpravena Komise a aby o nich

143

byli informováni poskytovatelé služeb prostřednictvím jediných vnitrostátních internetových stránek. Co se týče společné a nedílné odpovědnosti v subdodavatelských řetězcích (článek 12), v dohodnutém znění se stanoví, že pokud jde o činnosti uvedené v příloze směrnice 96/71/ES , tj. stavební práce, členské státy stanoví opatření, která zajistí, aby v subdodavatelských řetězcích mohli vyslaní pracovníci činit odpovědným kromě zaměstnavatele nebo místo něho i dodavatele, jehož je zaměstnavatel přímým subdodavatelem, za dodržování práv vyslaných pracovníků týkajících se veškerých neproplacených čistých odměn odpovídajících minimální mzdě. Směrnice zlepšuje dohled a vymáhání práva, pokud jde o ustanovení směrnice o vysílání pracovníků (96/71/ES), jež upravují pracovní podmínky pracovníků dočasně vyslaných do jiného členského státu ve spojení s přeshraničními službami, a stanoví, že hostitelské země musejí zajistit, aby vyslaní pracovníci měli v hostitelské zemi minimální ochranu (zdraví a bezpečnost, maximální délka pracovní doby, minimální mzda atd.). Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 15. ledna 2014. Komise ve své reakci oceňuje podporu, kterou návrhu Senát vyjádřil, a dále konstatuje, že klíčovým prvkem tohoto návrhu je požadavek aby členské státy zajistily, že na vnitrostátní úrovni bude k dispozici struktura či subjekt „pro volný pohyb pracovníků "poskytující poradenství či pomoc ohledně práv migrujících pracovníků. Tento subjekt bude hrát zásadní roli, pokud jde o zvyšování povědomí a poskytování informací o právech migrujících pracovníků. Souhlasí také s názorem Senátu, že opatření je pouze jedním z řady nástrojů pro zlepšení mobility na pracovním trhu v EU.

144

N 068/09 a N 069/09- Úřední kontroly a zdraví zvířat v EU -

-

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin, rozmnožovacího materiálu rostlin a přípravků na ochranu rostlin a o změně nařízení (ES) č. 999/2001, 1829/2003, 1831/2003, 1/2005, 396/2005, 834/2007, 1099/2009, 1069/2009, 1107/2009, nařízení 1151/2012, [….]/2013 [Office of Publications, please insert number of Regulation laying down provisions for the management of expenditure relating to the food chain, animal health and animal welfare, and relating to plant health and plant reproductive material] a směrnic 98/58/ES, 1999/74/ES, 2007/43/ES, 2008/119/ES, 2008/120/ES a 2009/128/ES (nařízení o úředních kontrolách) Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zdraví zvířat

[projednaly VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Jan Látka


325. usnesení Senátu z 13. schůze dne 12. září 2013 Senát I. 1. vítá snahy Evropské komise o vytvoření efektivního a účinnějšího právního rámce pro celý zemědělsko-potravinový řetězec v oblasti zdraví zvířat a úředních kontrol za účelem posílení kvality jeho výstupů a snížení administrativní zátěže pro jednotlivé subjekty; 2. souhlasí s nutností koordinovaného posilování úředních kontrol za účelem eliminace rizik, která mohou ohrožovat jak zdraví člověka, tak i zvířat, a to především v souvislosti s nedávnými aférami v oblasti rostlinné, živočišné a potravinové produkce; II. 1. seznámil se důkladně s obsahem návrhů těchto nařízení a s podrobnostmi jejich implementace; v předložené podobě je však považuje za příliš obecné; 2. zastává názor, že navrhovaný rozsah přenesení pravomocí na Komisi v obou nařízeních je natolik široký, že znemožňuje posoudit dosah právní úpravy, její přínosy a míru administrativní zátěže s ní spojené, což může představovat překročení mezí pro vydávání aktů v přenesené působnosti stanovených v čl. 290 Smlouvy o fungování EU; 3. opakovaně proto připomíná, že podle čl. 290 Smlouvy o fungování EU nesmějí být podstatné prvky právní úpravy předmětem přenesení pravomocí na Komisi;

145

4. není přesvědčen o vhodnosti financování úředních kontrol zavedením povinného paušálního poplatku pro všechny provozovatele bez ohledu na to, zda je úřední kontrola u konkrétního provozovatele prováděna či nikoliv; 5. nesouhlasí dále s vyjmutím mikropodniků z tohoto systému povinných plateb, které znevýhodní velké provozovny oproti těm malým, a dodává, že v některých státech (např. v ČR) se tato výjimka bude vztahovat na většinu podniků; 6. podporuje zavedení dalšího typu úředních kontrol nad rámec těch běžných, které by se měly zaměřovat na úmyslné porušování pravidel a probíhat bez ohlášení; 7. považuje v této souvislosti za nutné stanovit jednotnou minimální částku pro sankce platné v celé EU, aby nedocházelo k případům, kdy by subjekty zemědělsko-potravinového řetězce úmyslně obcházely pravidla v zemích s nižšími sankcemi, kde by se jim to ekonomicky vyplácelo; 8. pozitivně hodnotí záměr Komise zvýšit transparentnost zemědělsko-potravinového řetězce i úředního dohledu prostřednictvím podávání pravidelných informací o výsledcích jednotlivých kontrol tak, aby na jejich základě mohli spotřebitelé činit informovaná nákupní rozhodnutí; III. 1. žádá vládu aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda ČR si ve své rámcové pozici stanovila několik hlavních oblastí, na které se chce během vyjednávání soustředit. Jedná se především o přenášení kompetencí z členských států prostřednictvím delegovaných aktů, financování úředních kontrol a jejich transparentnost, minimalizace administrativní zátěže provozovatelů, víceletý plán kontrol atd. Usnesení Senátu a postoj vlády se ve většině případů shodují (přenesení pravomocí, zavedení povinných poplatků, vyjmutí mikropodniků). Vláda tudíž používá toto usnesení k podpoře své vlastní argumentace. Ve svých postojích vláda například přímo cituje bod II. 4 týkající se zavedení povinného paušálního poplatku pro všechny provozovatele a bod II. 5, ve kterém Senát vyjádřil nesouhlas s vyjmutím mikropodniků ze systému povinných plateb.

Aktuální stav projednávání: Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zdraví zvířat je v současné době v Radě EU projednáván na Pracovní skupině veterinárních odborníků (zdraví zvířat), kde byl poprvé představen v červnu 2013. Nyní na pracovní skupině probíhá již druhé čtení, v rámci kterého byla např. řada tzv. delegovaných aktů nahrazena akty prováděcími nebo rovnou konkrétním 146

výčtem prvků přímo v samotném nařízení (což je v souladu s výtkou uvedenou v usnesení Senátu). Rada pro zemědělství a rybolov projednala v prosinci 2013 prozatím pouze zprávu o pokroku vypracovanou litevským předsednictvím. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech atd. byl v pracovních skupinách Rady představen irským předsednictvím v červnu 2013. Další projednávání pak byla zahájena v červenci za litevského předsednictví. V současné době je návrh stále projednáván na Společné pracovní skupině veterinárních odborníků (veřejné zdraví) a rostlinolékařských znalců. Jednání v pracovní skupině se ještě zdaleka neblíží konci, jelikož k dokumentu vznášejí jednotlivé členské státy velké množství připomínek. Rada pro zemědělství a rybolov stejně jako u prvního návrhu nařízení zatím projednala také pouze zprávu o pokroku vypracovanou litevským předsednictvím. V Evropském parlamentu byl zatím návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech atd. projednán pouze na Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI), který ale není garančním výborem, byl pouze dožádán o stanovisko spolu ještě s Výborem pro rybolov (PECH). Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI), jako garanční výbor, zatím návrh neprojednal. Návrh by měl být zařazen na program pléna Evropského parlamentu 14. dubna 2014. V návrhu zprávy Výboru ENVI zpravodaj zejména navrhuje stanovit minimální četnost kontrol na základě posouzení rizik; vytvořit evropská referenční střediska; vítá zásadu osvobození mikropodniků od placení povinných poplatků, nicméně stanovená kritéria jsou podle zpravodaje příliš široká (přibližně 80 - 90 % podniků by bylo vyjmuto) a proto navrhuje jejich úpravu. Výbor AGRI zejména kritizuje velmi vysoký počet stanovených zmocnění k vydávání aktů v přenesené pravomoci; požaduje, aby byly jasně a jednoznačně stanovena pravidla pro poplatky, jedině tak lze podle výboru dosáhnout jednotného provádění v členských státech; kontroly by také měly být financovány z veřejných zdrojů, neboť se podle výboru jedná o veřejnou službu ve veřejném zájmu. Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zdraví zvířat byl již projednán jak Výborem AGRI (garanční výbor), tak i Výborem pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI), Výborem pro rybolov (PECH) a Výborem pro právní záležitosti (JURI). Tento návrh by měl být rovněž zařazen na program pléna Evropského parlamentu 14. dubna 2014. Výbor AGRI ve svém stanovisku klade důraz zejména na prevenci, dobré životní podmínky zvířat a zodpovědné používání léčivých přípravků. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla Senátu doručena 15. 1. 2014. Komise v úvodu děkuje Senátu za stanovisko k těmto dvěma dokumentům a uvádí, že přístup k této problematice na unijní úrovni zajistí zohlednění různých situací a rychlou reakci na eventuální rizika. V souvislosti s výhradami ohledně přenesených a prováděcích pravomocí Komise argumentuje, že v situacích, ve kterých jsou aplikovány, je nutná rychlá a flexibilní reakce k zabránění hrozících škod. Zároveň je však Komise odhodlána spolupracovat s členskými státy (ČS) na stanovení nejvhodnějších pravidel v této oblasti, dále má také v úmyslu snížení administrativní zátěže. Komise rovněž konstatuje, že pro ČS je stále vyhrazeno mnoho pravomocí a velká flexibilita v mnoha otázkách např. očkování. V otázce poplatků za úřední kontroly Komise uvádí, že budou zavedena motivační pravidla vedoucí ke snížení poplatků v návaznosti na dlouhodobé dodržování předpisů. Alternativně mohou ČS vypočítávat poplatky na základě skutečných nákladů jednotlivých kontrol. Osvobození mikropodniků od těchto poplatků je pak v souladu s politickými cíli Komise. V souvislosti se sankcemi za úmyslné porušení pravidel zemědělskopotravinového řetězce se Komise ztotožňuje s názorem Senátu, že by měly být stanoveny tak, aby alespoň potlačovaly ekonomické výhody plynoucí z daného porušení. 147

N 071/09 - Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Zdeněk Besta


318. usnesení Senátu z 13. schůze dne 12. září 2013 Senát I. bere na vědomí snahy Evropské komise o další vymezení a vyjasnění právního rámce týkajícího se platebních účtů a souvisejících poplatků na celounijní úrovni, jelikož se jedná o oblast, ve které existují značné rozdíly mezi jednotlivými členskými státy, které mohou mít za následek omezení ochrany spotřebitelů a hladkého fungování vnitřního trhu s finančními službami; II. 1. pozitivně hodnotí návrh na zvýšení transparentnosti cenové politiky finančních institucí; 2. podporuje, umožnění snazší změny platebních účtů a přechod k jinému poskytovateli na národní úrovni, stejně jako zákaz diskriminace na základě místa bydliště při zakládání účtů; 3. nepovažuje návrh na zavádění platebních účtů se základními prvky za přínosný, neboť neshledává důvody Komise pro jeho zavádění za dostatečně přesvědčivé s ohledem na to, že mnoho občanů EU nemá dosud dobrovolně svůj platební účet (okolo 56% dle průzkumu Eurobarometru 373 z března 2013) a navíc existuje v mnoha členských zemích řada institucí, které zdarma nabízejí obdobné služby jako navrhovaný základní účet. III. 1. žádá vládu aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: V obecné rovině vláda sdílí uvedené cíle návrhu. Současně se však domnívá, že většiny z těchto cílů lze dosáhnout důslednou aplikací stávajících regulačních nástrojů. Z důvodu nadbytečnosti

148

tedy vláda návrh odmítá jako celek. Senát části tohoto návrhu také považoval za nadbytečné, lze tedy konstatovat, že mezi vládou a Senátem panuje v této záležitosti shoda.

Aktuální stav projednávání: Návrh je projednáván na Pracovní skupině finančních služeb, kde se členské státy snaží dosáhnout kompromisu, protože většina z nich zastává názor ponechat úpravu této problematiky v kompetenci jednotlivých členských států. Na jednání 3. 12. 2013 představilo litevské předsednictví svůj kompromisní návrh zúžení působnosti směrnice. Většina ČS jej podpořila, nicméně stále je třeba technicky upravit definice, tak aby nedošlo k diskriminaci poskytovatelů například na základě poskytování hotovostních operací. Litevské předsednictví věc uzavřelo s tím, že povinnými subjekty budou úvěrové instituce a směrnice se bude vztahovat na platební účty. Dne 29. 3. 2014 pak došlo ke schválení finálního kompromisu v této věci, dle požadavků členských států. EP o návrhu legislativního usnesení měl rozhodovat 12. 12. 2013, přijal však jen některé pozměňovací návrhy a věc vrátil zpátky výboru k opětovnému projednání. Finální plenární hlasování by mělo proběhnout 15. dubna 2014. Komunikace s Komisí: Reakce byla Senátu doručena 15. 1. 2014. Komise v úvodu děkuje Senátu za stanovisko k tomuto dokumentu a zároveň vítá jeho postoj k navrženým opatřením týkajícím se transparentnosti ohledně poplatků za platební účty a také podporu opatřením usnadňujícím změnu platebního účtu a ustanovení o zákazu diskriminace. Komise dále reaguje na výtku Senátu, že nepoužila pouze jeden průzkum, ale pracovala s více zdroji a všechny potvrdily údaje uváděné v dokumentu, na jejichž základě je Komise přesvědčena, že je nutné usnadnit přístup k základním platebním účtům, ale zároveň uvádí, že tím nebude nikdo nucen si platební účet zřídit. Komise uvádí, že chtěla spotřebitelům nabídnout takovouto možnost či alternativu k již používaným účtům. Komise dále uvádí, že stávající nabídka podobných účtů je v rámci EU nedostatečná, a proto je nutné toto opatření zavést.

149

N 072/09 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, pokud jde o některá ustanovení týkající se finančního řízení pro některé členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi, a pravidel pro zrušení závazku pro některé členské státy [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Luděk Jeništa


319. usnesení Senátu z 13. schůze dne 12. září 2013 Senát I. 1. vnímá prodloužení zvýšeného spolufinancování EU určeného členským státům ohroženým závažnými obtížemi, pokud jde o jejich finanční stabilitu, jako vhodný prostředek pomoci v rámci jejich ozdravného programu; 2. považuje prodloužení lhůty pro automatické zrušení závazků na roky 2011 a 2012 o jeden rok (pravidlo n+3) za vhodné opatření pro překonání problémů zpomalené implementace řady projektů, jež byla způsobena dlouhodobými ekonomickými problémy v rámci EU; II. 1. zásadně však nesouhlasí s tím, aby se pravidlo n+3 vztahovalo pouze na dva členské státy, tj. Rumunsko a Slovensko, protože se jedná o nesystémové řešení, které zavádí dvojí standardy mezi členskými státy při čerpání prostředků z kohezních a strukturálních fondů; 2. požaduje tedy, aby se pravidlo n+3 v rámci současného programového období 2007-2013 použilo i u ostatních členských států, a to mimo jiné s ohledem na fakt, že Evropská rada již uznala nutnost zavedení pravidla n+3 pro celé nadcházející období 2014 - 2020 tak, aby členské státy získaly více času na přípravu a realizaci řádných a kvalitních projektů; III. 1. žádá vládu aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

150

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: S první částí návrhu, tj. rozšířením zvýšeného spolufinancování EU určeného členským státům ohroženým závažnými obtížemi, pokud jde o jejich finanční stabilitu, nemá vláda ČR zásadní problém a v zájmu pomoci daným členským státům s ní souhlasí. Naopak s druhou částí návrhu, tj. s možností prodloužit lhůtu pro automatické zrušení závazků u závazků na roky 2011 a 2012 o jeden rok (N+3) pro Rumunsko a Slovensko, vláda zásadně nesouhlasí. Usnesení Senátu se tedy shoduje s pozicí vlády.

Aktuální stav projednávání: Dokument byl schválen Radou EU dne 11. 12. 2013 (podrobnosti viz část III, která se věnuje schváleným návrhům). Komunikace s Komisí: Reakce byla Senátu doručena dne 14. 1. 2014. Komise v úvodu děkuje Senátu za stanovisko k tomuto dokumentu a zároveň oceňuje jeho podporu první části tohoto návrhu nařízení. Na názor Senátu, že lhůta pro automatické zrušení závazku by se měla vztahovat na všechny členské země, reaguje Komise stejnou argumentací jako v samotném dokumentu, tj. že v případě Rumunska a Slovenska k těmto krokům přistoupila v reakci na žádost vyplývající ze závěrů Evropské rady z února 2013.

151

N 073/09 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení programu Copernicus a o zrušení nařízení (EU) č. 911/2010 [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


365. usnesení Senátu z 15. schůze dne 30. října 2013 Senát I. 1.

je přesvědčen o důležitosti dlouhodobé strategie EU v oblasti vesmíru pro rozvoj konkurenceschopnosti EU, nabytí nových poznatků o přírodě a přírodních jevech, pro řešení řady společenských otázek jako je prevence dopravních nehod, umožnění automatického tísňového volání, asistenční služby, monitoring životního prostředí a klimatických změn, průzkum a sledování těžby přírodních zdrojů či pro zajištění bezpečnosti a technologické nezávislosti na ostatních státech světa;

2.

podporuje proto v souladu s dlouhodobou pozicí Senátu, formulovanou např. v usneseních č. 366 z 13. října 2011 ke sdělení Komise Na cestě ke kosmické strategii Evropské unie sloužící občanům, Evropský program pozorování Země Copernicus jako důležitou součást vesmírné strategie EU, která zajistí spolehlivé informace o životním prostředí, dopravě, klimatických změnách a přeshraniční bezpečnosti;

1.

domnívá se, že v souladu s dlouhodobou pozicí Senátu, vyjádřenou např. v usnesení č. 690 z 19. července 2012 ke sdělení Komise o uzavření mezivládní dohody pro provozní činnosti Evropského programu monitorování Země, by mělo být financování klíčových evropských programů v oblasti vesmíru trvale začleněno do rozpočtu EU;

2.

souhlasí proto s návrhem Evropské komise, který začleňuje financování programu Copernicus do rozpočtu EU, což představuje důležitý krok ve snaze zajistit dostatečné financování tohoto ambiciózního evropského projektu s nepopiratelným celospolečenským významem;

3.

varuje nicméně před neodůvodněným snížením objemu finančních prostředků programu oproti původně plánované výši, kdy se plánovaný rozpočet snižuje o více než třetinu a pravděpodobně nepokryje ani náklady na zavedení vesmírné složky programu, čímž je ohroženo spuštění programu k plánovanému termínu;

4.

navrhuje, aby se sjednotilo řízení evropských vesmírných programů do Agentury pro evropský GNSS (tzv. Agentura GSA), jak bylo dříve navrhováno, čímž dojde ke snížení administrativních nákladů, zlepšení koordinace mezi jednotlivými programy i k posílení provázanosti zapojených složek;

II.

152

5.

vyzývá vládu, aby dále rozvíjela zapojení českých subjektů do vesmírných iniciativ EU, neboť domácí podniky i výzkumné instituce disponují v této oblasti značným potenciálem, přičemž jejich možnosti zapojení posiluje i nedávný přesun sídla Agentury GSA do Prahy;

6.

doporučuje vládě, aby podporovala práci koordinačních mechanismů pro vesmírnou politiku napříč zainteresovanými resorty (např. prostřednictvím Koordinační rady pro kosmické aktivity vlády ČR), čímž se zvýší možnosti využití poznatků o vesmíru v praxi a rozšíří nabídka kofinancování projektů Copernicus na národní úrovni;

7.

požaduje také, aby se poznatky a data z vesmírného výzkumu a průzkumu zpřístupnila co největšímu počtu uživatelů z řad akademické obce, samospráv, podnikatelské sféry i odborné veřejnosti;

8.

podporuje lepší zapojení všech aktérů, kteří s výstupy programu pracují (členské i nečlenské státy EU, výzkumníci, podnikatelské subjekty), do řízení programu, např. v podobě vycházející ze současného Fóra uživatelů GMES, a nesouhlasí proto, aby program řídila v první řadě Evropská komise prostřednictvím delegovaných aktů;

III. 1. 2.

žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda je v naprosté shodě se Senátem v řadě otázek vesmírné politiky, nejinak je tomu i v případě programu Copernicus, který patří mezi dlouhodobé priority Senátu v oblasti evropských vesmírných programů. Vláda podporuje začlenění programu do rozpočtu EU, což již dříve požadoval Senát v řadě svých usnesení, a uvědomuje si rizika, která plynou z navrhovaného snížení rozpočtu programu. Podporuje návrh Senátu, aby se sjednotilo řízení všech vesmírných programů do agentury GSA, ačkoliv uznává, že jeho splnění nebude snadné. Vláda také na základě požadavku Senátu podporuje spolupráci všech zainteresovaných rezortů na domácí úrovni, aby tak zajistila jednotný hlas českého vesmírného sektoru na mezinárodní úrovni.

Aktuální stav projednávání: Projednávání probíhalo po celý rok 2013 v rámci pracovní skupiny Rady pro vesmír. V prosinci 2013 byl přijat obecný přístup, který stanoví mimo jiné: - program zůstane ve vlastnictví EU; - nebude povinně spolufinancován ze strany členských států nad rámec příspěvku do rozpočtu EU; - data z dedikované složky budou poskytována bezplatně; - požadavky uživatelů budou zprostředkovány uživatelským fórem. 153

Vládě se také podařilo otevřít možnost začlenění GSA do řídící struktury programu v oblasti služeb, na druhou stranu se ale nepodařilo dosáhnout zapojení GSA (resp. obecně agentur EU) do výkonu a kontroly implementace bezpečnostních aspektů programu Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 7. února 2014. Komise ve své reakci souhlasí s názorem Senátu, že program musí mít dostatečně vysoký rozpočet, aby bylo možné splnit jeho ambiciózní cíle. Správa a řízení programu budou přitom záviset na výsledku nyní probíhajícího legislativního procesu, je nicméně již jisté, že program bude součástí rozpočtu EU.

154

J 074/09 - Doporučení pro doporučení Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2013 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky na období 2012–2016 [projednaly VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Josef Táborský


278. usnesení Senátu z 12. schůze dne 21. srpna 2013 Senát I. 1. zastává názor, že koordinace hospodářských politik členských zemí EU je s ohledem na vzájemnou propojenost jednotlivých ekonomik klíčovým úkolem pro unijní orgány a členské státy; 2. domnívá se, že evropský semestr, který byl založen právě za účelem efektivnější koordinace hospodářských politik členských států ve vazbě na dosahování cílů strategie Evropa 2020, může úspěšně plnit svůj účel pouze tehdy, pokud se do něj od samého začátku aktivně zapojí národní parlamenty, na což ostatně Senát poukázal již ve svém usnesení č. 154 z 21. března 2013 ke sdělení Komise Roční analýza růstu 2013; 3. dodává, že aktivní účast národních parlamentů v evropském semestru může přispět k posílení jeho demokratické legitimity a ke zvýšení jeho efektivity, neboť to jsou právě národní parlamenty, které ve výsledku prostřednictvím vnitrostátního legislativního procesu přijímají a provádějí jednotlivá hospodářsko-politická doporučení; II. 1. vnímá se znepokojením, že ekonomický výkon ČR prozatím nedosáhl úrovně před začátkem recese (přelom let 2008 a 2009) a že Česká republika zažívá nejdelší hospodářskou recesi v novodobé historii, trvající již šest čtvrtletí; 2. souhlasí s názorem Evropské komise, že rychlému a trvalému oživení hospodářství bránily v České republice opakované škrty ve veřejných investičních výdajích; 3. považuje proto za zásadní v souladu s doporučeními Evropské komise - upřednostnit výdaje na prorůstová opatření zaměřená na zvýšení zaměstnanosti, na výzkum a inovace, vzdělávání, zařízení péče o děti a projekty infrastruktury, - zajistit efektivní vynakládání veřejných výdajů s důrazem na jejich multiplikační efekt, včetně projektů spolufinancovaných z fondů EU, - zajistit řádné vyčerpání dostupných kohezních prostředků v rámci programového období 2007-2013;

155

4. je toho názoru, že v souvislosti s předpokládaným ukončením postupu při nadměrném schodku bude možné využít určitého prostoru pro financování prorůstových opatření, a dále kladně hodnotí úpravu trajektorie fiskální konsolidace, kdy fiskální politika v horizontu Konvergenčního programu (tj. do roku 2016) již nemá působit procyklicky dalším snižování schodku, nýbrž strukturální saldo má být udržováno prakticky na stávající úrovni; 5. podporuje ve shodě s doporučením Komise další zmenšování rozdílů v daňovém zacházení se zaměstnanci a osobami samostatně výdělečně činnými, přičemž dále zdůrazňuje nutnost zlepšovat dodržování daňových předpisů, zamezit daňovým únikům a předcházet daňovým podvodům; 6. pokládá doporučení Evropské komise týkající se snižování vysoké úrovně zdanění práce za nepřijatelné; dodává, že neustálé zvyšování DPH či spotřebních daní má výrazné sociální dopady především na nízkopříjmové skupiny obyvatel a důchodce, a tak je při těchto změnách daňového systému vždy nutné zohledňovat jejich sociální dopady; 7. nesouhlasí s doporučením rychlejšího zvyšování věku odchodu do důchodu a se zrušením předdůchodů, neboť je přesvědčen, že základem dlouhodobé udržitelnosti systému veřejných financí s ohledem na stárnutí populace nemůže být jenom neustálé navyšování věkové hranice pro odchod do důchodu; důraz musí být naopak kladen na stimulaci růstu produktivity práce a vysoké úrovně zaměstnanosti; 8. podporuje v této souvislosti nedávné iniciativy Evropské komise zaměřené na řešení problému vysoké nezaměstnanosti mládeže (např. záruky pro mladé nebo iniciativa zaměstnanosti mládeže), přičemž však dodává, že obdobnou pozornost si zaslouží i lidé v předdůchodovém věku, a tak plně souhlasí s doporučením Komise podpořit zaměstnatelnost starších pracovníků; 9. domnívá se, že v oblasti školství je nutné se zaměřit na sladění oborové struktury absolventů s poptávkou na trhu práce tak, aby vzdělávací systém neprodukoval absolventy s nízkou mírou uplatnitelnosti; 10. ztotožňuje se s doporučením Komise ohledně nutnosti přijmout služební zákon, který by zajistil stabilní, výkonné a profesionální služby státní správy; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila doporučení pro Českou republiku ve vazbě na toto usnesení, a o dalším průběhu evropského semestru; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

156

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Senátu PČR se bohužel nepodařilo projednat doporučení Komise v krátkém časovém rozmezí mezi vydáním doporučení Komisí a jeho finálním schválením na Radě. Z tohoto důvodu lze pozice Senátu pouze ex-post porovnat s postoji vlády uplatňovanými v průběhu vyjednávání o výsledné podobě doporučení. U řady pozic je přitom možné mezi Senátem a vládou vystopovat shodná východiska, např. shoda ohledně nutnosti prioritizovat prorůstová opatření a provádět fiskální konsolidaci s příznivými dopady pro růst, přijmout služební zákon, vyčlenit dostatek prostředků na spolufinancování projektů financovaných z fondů EU, včetně úsilí o vyčerpání dostupných prostředků, či ohledně zmenšení rozdílů v daňovém zacházení se zaměstnanci a osobami samostatně výdělečně činnými. V rámci dalšího cyklu evropského semestru bude pro Senát vhodné pokusit se o včasné projednání doporučení Komise tak, aby pozice horní komory mohly být vládou zohledněny a uplatněny v průběhu jednání o návrzích Komise na pracovních skupinách a Radě EU.

Aktuální stav projednávání: Doporučení byla projednána v přípravných orgánech Rady EU, konkrétně 5. – 7. června ve Výboru pro hospodářskou politiku (EPC), alternátech Hospodářského a finančního výboru (EFC-A), Výboru pro zaměstnanost (EMCO) a Výboru pro sociální ochranu (SPC), 13. – 14. června v Hospodářském a finančním výboru (EFC) a 19. června Výborem stálých zástupců (Coreper). Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele (EPSCO) doporučení schválila 20. června a Rada pro hospodářské a finanční záležitosti (ECOFIN) 21. června. Následně je Evropská rada ve dnech 27. – 28. června potvrdila. Konečné formální schválení doporučení proběhlo na Radě ECOFIN dne 9. července. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla Senátu doručena 15. ledna 2014. Komise vítá skutečnost, že Senát souhlasí s doporučeními, která se zaměřují na upřednostnění výdajů na prorůstová opatření, zlepšení dodržování daňových předpisů a potřebu řádného využívání prostředků z fondů EU. Komise také souhlasí s názorem, že nelze neustále zvyšovat věkovou hranici pro odchod do důchodu. Uvádí však, že opatření k rozšíření účasti na trhu práce u všech věkových skupin a na podporu produktivity práce, která ČR provádí, jsou nedostatečná, a proto je ke stabilizaci veřejných rozpočtů a řešení problému stárnutí populace zapotřebí právě i zvyšování hranice pro odchod do důchodu. Pokud jde o obavu Senátu ze sociálních dopadů krize, Komise uvádí, že její pokyny pro jednotlivé státy jsou komplexní a na tyto otázky pamatují. Komise také uvádí, že primárně nedoporučuje zvyšovat daně, nýbrž snižovat výdaje. Pokud je přesto třeba zvyšovat daně, je třeba volit ty, u nichž má zvýšení menší negativní dopady na hospodářský růst. V případě ČR je podle Komise zdanění práce příliš vysoké, zejména u nízkopříjmových skupin. Komise proto doporučuje zvýšit daň z nemovitostí nebo silniční daň. V případě ČR neuváděla výslovně možnost zvýšení DPH, kterou Senát ve svém usnesení odmítl.

157

K 075/09 - Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Barcelonské cíle: Rozvoj zařízení péče o děti předškolního věku v Evropě v zájmu trvalého růstu podporujícího začlenění [projednaly VVVK a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


364. usnesení Senátu z 15. schůze dne 30. října 2013 Senát I. 1. se seznámil se zprávou Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Barcelonské cíle: Rozvoj zařízení péče o děti předškolního věku v Evropě v zájmu trvalého růstu podporujícího začlenění; 2. konstatuje, že současný stav rozvoje zařízení péče o děti předškolního věku je v ČR značně neuspokojivý, a v této souvislosti upozorňuje na alarmující nedostatek kapacit v zařízeních předškolní péče o děti v ČR, kdy ČR skončila v hodnocení Evropské komise na posledním místě, co se týče kapacity a využívání zejména zařízení pro děti mladší 3 let; II. 1. domnívá se, že nedostatek takových zařízení má záporný dopad na rovné příležitosti mužů a žen na trhu práce, znemožňuje sladění rodinného a pracovního života, ohrožuje využívání lidského kapitálu v ČR a má také demografické důsledky, které ohrožují stabilitu penzijního systému a sociální situaci současných i budoucích důchodců; 2. doporučuje proto všemi možnými způsoby podporovat zřizování nových zařízení péče o děti, přičemž nezbytnou součástí tohoto úsilí musí být i snižování administrativních překážek, které brání rychlejšímu vzniku nových zařízení, a v konečném důsledku navyšování kapacit zařízení předškolního vzdělávání; 3. připomíná, že klíčovou odpovědnost za rozsah sítě předškolního vzdělávání mají obce, které musí samy rozhodnout, zda se stane rozvoj kapacit těchto zařízení jejich investiční, resp. politickou prioritou; 4. zastává názor, že zařízení péče o předškolní děti musí mít nezpochybnitelnou vzdělávací a socializační funkci, přičemž obě tyto role může plnit pouze kvalifikovaný personál, který prošel náležitým vzděláním a splňuje všechny profesní předpoklady;

158

5. upozorňuje na některá rizika spojená s případným snižováním kvalifikačních kritérií, která jsou vyžadována pro práci pečovatele o předškolní děti, např. prostřednictvím návrhu zákona o tzv. dětské skupině a jiných alternativních metod péče o předškoláky, přičemž dodává, že návrh zákona o tzv. dětské skupině neřeší problematiku předškolní péče o děti systémově, jelikož rezignuje na vzdělávací funkci, kterou Senát považuje za mimořádně důležitou; 6. nepodporuje stanovení závazných kvantitativních cílů pro počty dětí v předškolních zařízení na evropské úrovni bez vztahu k reálnému zájmu a poptávce ze strany rodičů, neboť taková opatření by nerespektovala národní a kulturní odlišnosti v rodinné politice a v důsledku by zbavovala rodiče možnosti volby, jakou péči svému dítěti v jeho raném věku zajistí, přičemž čl. 32 Listiny základních práv a svobod stanoví, že péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; 7. navrhuje vládě, aby se zlepšila koordinace problematiky předškolního vzdělávání na vládní úrovni, neboť současný stav zejména v oblasti zařízení pro děti mladší tří let, kdy se na řízení podílejí tři resorty, vykazuje značné nedostatky, na což upozorňuje i zpráva Evropské komise; III. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o navazujících iniciativách.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Stanovisko Senátu se od stanoviska vlády v některých otázkách liší. Senát explicitně požaduje podporovat zřizování nových zařízení péče o děti a konstatuje, že jejich nedostatek je zásadní bariérou celospolečenského rozvoje ČR. Vláda se v této otázce takto kategoricky nevymezuje. Podobně jako Senát nicméně vidí značný podíl odpovědnosti na samosprávách, které mají rozvoj předškolních zařízení v kompetenci. Shodu nalézá vláda se Senátem i v otázce lepší vertikální i horizontální koordinace celé oblasti péče o děti předškolního věku. Vláda a Senát se shodují na nutnosti uchovat problematiku předškolního vzdělávání na národní úrovni a doporučují nerozšiřovat pravomoc EU do této oblasti. Nová vláda, která byla jmenována v lednu 2014, se pak podobně jako Senát staví skepticky k rozšiřování alternativních metod předškolní péče, jako jsou např. dětské skupiny, kde hrozí zanedbání vzdělávací a socializační funkce vinou nekvalitního personálu.

Aktuální stav projednávání: Dokument nebude vzhledem ke své povaze v rámci legislativního procesu projednáván. EU nemá legislativní pravomoc stanovovat závazné cíle předškolního vzdělávání. Komunikace s Komisí: Komise nebyla adresátem usnesení.

159

K 076/09 - Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Akční plán pro konkurenceschopné a udržitelné ocelářství v Evropě [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Antonín Maštalíř


366. usnesení Senátu z 15. schůze dne 30. října 2013 Senát I. 1. vítá, že Evropská komise tímto Akčním plánem věnuje pozornost evropskému ocelářství, které považuje za důležité odvětví potřebné v dalších klíčových průmyslových oblastech, a to především s ohledem na zásadní výzvy, kterým evropské ocelářství v posledních letech čelí jako např. sílící konkurence z mimoevropských zemí, rostoucí ceny energií nebo vysoká regulační zátěž; 2. vnímá pozitivně snahu Komise identifikovat faktory ovlivňující konkurenceschopnost ocelářského průmyslu v EU a navrhnout možná řešení v součinnosti s relevantními aktéry jako ocelářskými společnostmi či asociacemi; II. 1. podporuje v obecné rovině iniciativu Komise v podobě tohoto Akčního plánu včetně jeho základních pilířů; 2. souhlasí s tím, aby bylo provedeno kumulativní posouzení nákladů v odvětví oceli s cílem vyhodnotit celkovou regulační zátěž, protože mnohdy jsou jednotlivé politiky v oblasti ochrany životního prostředí a energie vytvářeny separátně a nemusí tedy tvořit jednotný a koherentní regulační rámec, což může negativně dopadat na konkurenceschopnost jednotlivých podniků; 3. upozorňuje v této souvislosti, že pro české hutnictví představují značnou zátěž vícenáklady vyvolané evropskou legislativou, především pak investice do technologií šetrnějších k životnímu prostředí nebo náklady na podporu obnovitelných zdrojů energie, které ocelářské podniky platí v ceně elektřiny; 4. konstatuje, že tam, kde není z ekonomických důvodů udržitelné zachování produkce ani při využití nejmodernějších technologií, musí být zdůrazněn sociální rozměr a nastaveny náležité programy pro podporu propouštěných zaměstnanců; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o dalších iniciativách navazujících na toto sdělení; 160


Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda oceňuje snahu Evropské komise podpořit konkurenceschopnost evropských ocelářských společností. Evropa by podle vlády měla do budoucna zůstat významným producentem oceli a konkurenceschopnost evropského ocelářského průmyslu je základem konkurenceschopnosti celého evropského hospodářství. Za nejdůležitější považuje vláda záměr Komise provést v roce 2013 kumulativní posouzení nákladů v odvětví oceli s cílem vyhodnotit celkovou regulační zátěž. Při tvorbě politik by měla podle vlády Komise brát v úvahu, že dodržování požadavků na ochranu ovzduší, ochranu vod, nakládání s odpady, legislativu REACH apod., je provázeno velmi vysokými finančními náklady s negativním dopadem na konkurenceschopnost evropského ocelářství vůči ocelářství mimo EU. S iniciativou Komise podporovat klíčová odvětví, která nejvíce ocel využívají, je podle gestora možno souhlasit s tím, že bude nutné současně prozkoumat vliv nových materiálů (nekovových) na spotřebu oceli. Vláda hodlá i nadále podporovat úsilí směřující k usnadnění obchodní výměny, včetně investičních aktivit a vytvoření nových exportních příležitostí pro evropské podnikatelské subjekty a zároveň podporuje odstraňování překážek obchodu a nekalých praktik podle strategie EU pro přístup na trh. Dále vláda podporuje liberalizaci mezinárodního obchodu v rámci WTO a iniciativy Komise v této oblasti a souhlasí a také s myšlenkou, že je nutné z ekonomických ale i environmentálních důvodů maximalizovat objem oceli vyrobené ze šrotu. Pozice Senátu a vlády jsou tak v této oblasti identické.

Aktuální stav projednávání: Sdělení bylo projednáno 4. 10. 2013 na Pracovní skupině Rady pro konkurenceschopnost a růst (G1) Jednání však probíhá primárně neformálně, a to prostřednictvím skupiny na vysoké úrovni sestávající ze zástupců EU a předních zástupců ocelářského průmyslu v EU jako Eurofer (Evropská ocelářská asociace). V únoru 2013 proběhlo jednání se zástupci členských států s významným podílem ocelářského průmyslu (Rakousko, Belgie, Česká republika, Německo, Španělsko, Finsko, Lucembursko, Nizozemsko, Francie, Itálie, Polsko, Rumunsko, Švédsko, Slovensko a Velká Británie), jehož východiskem byl záměr pokračovat v diskusi a přijmout doporučení pro budoucí vývoj. Byla přijata série doporučení na pomoc evropskému ocelářskému průmyslu, aby si uchoval svou schopnost konkurovat. Tyto návrhy byly předloženy Komisi k posouzení tak, aby platily pro příštích několik let vč. opatření, týkajících se obchodu, surovin, zákonných výdajů, změny klimatu, energie, životního prostředí, zaměstnanosti a výzkumu a vývoje. V květnu 2013 proběhlo k dané problematice další jednání skupiny na vysoké úrovni. Evropská komise chce i po zveřejnění akčního plánu v diskusi o ocelářském plánu pokračovat a setkávat se k hodnocení implementace v něm obsažených opatření. EP dokument projednal v několika výborech a následně plénum přijalo stanovisko 4. 2. 2014. V usnesení EP vyjádřil podporu aktivitám Komise v této oblasti. Komunikace s Komisí: Usnesení Senátu v této otázce bylo Komisi zasláno 4. 11. 2013. Reakce Komise zatím nedorazila.

161

N 077/09 - Předloha návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2009/71/EURATOM, kterou se stanoví rámec Společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení - návrh předložený ke stanovisku Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru podle článku 31 Smlouvy o Euratomu [projednaly Podvýbor pro energetiku, VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


362. usnesení Senátu z 15. schůze dne 30. října 2013 Senát I. 1. se seznámil s předlohou návrhu směrnice Rady, kterou se mění směrnice 2009/71/EURATOM, kterou se stanoví rámec Společenství pro jadernou bezpečnost jaderných zařízení; 2. odkazuje v této souvislosti na dlouhodobou pozici Senátu k této problematice, vyjádřenou např. v usnesení č. 114 z 13. března 2013 ke sdělení Komise o komplexních vyhodnoceních rizika a bezpečnosti ("zátěžových testech") jaderných elektráren, kde Senát konstatoval, že si uvědomuje možné obavy, které mohly vzniknout u veřejnosti v důsledku mimořádných událostí v japonské jaderné elektrárně Fukušima; 3. připomíná nicméně, že čl. 194 Smlouvy o fungování EU nedává Unii pravomoc určovat členským státům skladbu energetických zdrojů při výrobě elektrické energie (tzv. energetický mix); II. 1. odmítá takovou interpretaci zátěžových testů jaderných elektráren v Evropě, která je v rozporu s hodnocením Skupiny evropských regulačních orgánů pro jadernou bezpečnost (ENSREG); 2. zastává názor, že by se debata o jaderné energetice měla vést v první řadě na odborné úrovni a neměla by podléhat krátkodobým politickým vlivům; 3. domnívá se navíc, že návrhům změn v oblasti jaderné bezpečnosti by mělo vycházet z vyhodnocení uplatňování současných právních předpisů, přičemž lhůta pro předložení zprávy o uplatňování současné směrnice 2009/71/Euratom uplyne až v červenci 2014; 4. nesouhlasí proto s předkládanou předlohou, která závažným a neodůvodněným způsobem mění současný rámec pro jadernou bezpečnost a způsobí členským státům pouze nárůst nákladů, aniž by výrazným způsobem posílila bezpečnost jaderných zařízení, která je i tak v EU na vysoké úrovni; 5. dodává, že předkládaný návrh navíc částečně narušuje státní suverenitu v otázce energetického mixu, neboť v důsledku umožňuje prostřednictvím tzv. vzájemného 162

hodnocení (peer-review) jednomu nebo skupině členských států zasahovat do složení zdrojů výroby energie ve státě jiném (např. sousedním), což není přijatelné z hlediska práva EU ani práva mezinárodního; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Pozice vlády je totožná s pozicí Senátu. Vláda stejně jako Senát odmítá vtahovat do debaty o mírovém využití jaderné energetiky otázky politické. Domnívá se, že návrh směrnice je předčasný, neboť dosud nebylo možné zhodnotit dopad současné právní úpravy z roku 2009. Z tohoto důvodu se vláda snažila zabránit otevření diskuse o nové právní úpravě, bohužel zůstala v tomto ohledu osamocena. Novou strategií vlády je proto snažit se omezit případné negativní dopady schváleného návrhu na českou energetiku. Předloha je neodmyslitelně provázána se samotným návrhem směrnice, který je označen jako sen. tisk N 098/09.

Aktuální stav projednávání: Předloha je vzhledem ke zvolenému právnímu základu pouze podkladem pro zahájení samotného legislativního procesu. Více informací o samotném legislativním procesu naleznete u senátního tisku N 098/09. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 11. února 2014. Komise ve své obsáhlé reakci připomíná kontext vzniku překládaného návrhu. Reaguje totiž na výzvu Evropské rady z jara 2011, která Komisi uložila navrhnout veškerá možná zlepšení jaderné bezpečnosti v EU. Předložený návrh proto podle Komise rozšiřuje působnost stávající směrnice, která údajně stanoví pouze základní požadavky a zásady. Ve světle událostí ve Fukušimě se totiž podle Komise ukázala jako nedostatečná. Komise uznává názor Senátu, že revize pravidel je předčasná, neboť dosud neproběhlo ani hodnocení současného právního rámce. Namítá ale, že právní rámec v citlivé oblasti jaderné bezpečnosti by měl vždy odrážet aktuální stav znalostí a umožnit okamžitou a adekvátní aktualizaci těchto pravidel v případě, že se ukáží jako nedostatečná. Komise se odvolává i na vyjádření Evropského parlamentu z 14. března 2013, na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru z 18. září 2013 a na výběrové závěry zprávy Skupiny evropských dozorných orgánů pro jadernou bezpečnost ENSREG, které podle Komise důkladnou revizi právního rámce požadují. V závěru Komise konstatuje, že návrh nezasahuje do práva členských států určovat svoji skladbu energetických zdrojů. Ustanovení o vzájemném hodnocení má podle Komise zajistit zvýšení důvěry a jistoty při řízení bezpečnosti jaderných zařízení v EU.

163

N 078/09 – K 080/09 – Jednotné evropské nebe II+ -

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o provádění jednotného evropského nebe (přepracované znění) Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 216/2008, pokud jde o letiště, uspořádání letového provozu a letové navigační služby Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Urychlit realizaci projektu jednotného evropského nebe

[projednaly Podvýbor pro dopravu, VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


375. usnesení Senátu z 16. schůze dne 27. listopadu 2013 Senát I. 1. podporuje v obecné rovině iniciativy posilující bezpečný, rychlý a hospodárný tok letového provozu nad Evropou, který nebude výraznou zátěží pro životní prostředí, přispěje k volnému pohybu osob a umožní tak lépe využívat všechny výhody jednotného trhu EU; 2. připomíná v této souvislosti dlouhodobou pozici Senátu, vyjádřenou např. v usnesení č. 365 z 13. října 2011 k Bílé knize „Plán jednotného evropského dopravního prostoru“, kdy doporučil sladit střednědobé a dlouhodobé cíle rozvoje dopravní politiky takovým způsobem, aby nebyla v následujících letech ohrožena konkurenceschopnost EU a zároveň existovala dlouhodobá vize v oblasti mobility; 3. konstatuje, že odpovědnost za správu leteckého provozu náleží z hlediska mezinárodního práva členským státům, a není proto možné bezdůvodně přenášet odpovědnost za jeho řízení na centrální evropské orgány; II. 1. domnívá se, že navrhovaná reforma řízení leteckého provozu nad Evropou je předčasná, neboť se Evropské komisi nepodařilo dostatečně prokázat nutnost revidovat platnou právní úpravu, jejíž referenční období pro vyhodnocení uplyne až v roce 2014; 2. upozorňuje, že návrhy nebyly dostatečně konzultovány se sociálními partnery, kteří k nim mají zásadní a oprávněné výhrady, což je i podle smluvního rámce EU jednou z nezbytných podmínek navržení nové legislativy;

164

3. varuje před navyšováním administrativní zátěže pro národní regulační orgány a před vznikem nových neodůvodněných struktur, které dále ztíží efektivní provoz v leteckém prostoru nad Evropou a mohou i zdražit leteckou dopravu; 4. nesouhlasí s navrhovaným rozsahem a úpravou aktů v přenesené působnosti, které závažným způsobem překračují zmocnění v čl. 290 Smlouvy o fungování EU, neboť mění i podstatné prvky základního aktu, a proto by tato ustanovení měla být přijímána řádným legislativním postupem a stát se přímo součástí legislativních návrhů; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda podobně jako Senát novou legislativní úpravu odmítá, a to i přesto, že dlouhodobě podporuje liberalizaci a účinnější fungování evropského vzdušného prostoru. Má značné pochybnosti o vhodnosti a správném načasování navrhovaných opatření. Přijetí celého balíčku ve stávající podobě by podle vlády znamenalo výrazné omezení pravomocí členských států v oblasti řízení letového provozu a přenesení těchto kompetencí na Komisi. Domnívá se, že členským státům neposkytla Komise dostatečný prostor pro implementaci a celkové vyhodnocení dvou předchozích fází SES I a SES II. K předložení nového legislativního návrhu by proto mělo dojít až po skončení prvního referenčního období projektu, tj. v roce 2014. Klíčovou slabinu návrhu vidí vláda ve skutečnosti, že navrhovaná opatření povedou k minimalizaci vlivu jednotlivých členských států nad kontrolou a uspořádáním jejich vzdušného prostoru, čímž dojde k erozi dosud nezpochybnitelné mezinárodně-právní suverenity a posílení monopolního postavení omezeného počtu poskytovatelů služeb. Z tohoto důvodu a na základě podnětů ze strany Senátu bude vláda při projednávání návrhu v institucích EU prosazovat takové návrhy, které neohrozí poskytování letových navigačních služeb ze strany českých subjektů. Pro omezení suverenity nemá Evropská unie pravomoci a zasahuje tak do kompetencí členských států, a to především v oblasti bezpečnosti a obrany státu. Značné posílení role manažera sítě (tj. EUROCONTROL) není podle vlády opodstatněné a přinese pouze oslabení národní kontroly nad provozování leteckých služeb a s tím související nárůst nákladů. Vláda také nesouhlasí s návrhem na nové uspořádání subjektů v oblasti civilního letectví, kdy by měl vzniknout nezávislý vnitrostátní dozorový orgán. Vznik takového orgánu přinese komplikace při jeho zařazení do stávajícího systému státní správy v ČR a zvýšení nákladů pro uživatele vzdušného prostoru, tj. pro letecké dopravce. Tím se snaží vyhovět požadavku Senátu na omezení administrativní zátěže, která by mohla vyplynout z přijetí nové právní úpravy. Celkově tak můžeme konstatovat, že postoj vlády je zcela v souladu s postojem Senátu.

Aktuální stav projednávání: Členské státy reagovaly na vydání balíčku značně odmítavě. Na zasedání pracovní skupiny Rady pro leteckou dopravu zaznívalo, že navrhovaná revize je zcela předčasná a že představy Evropské komise jsou naprosto nerealistické. Řada členských států konstatovala, že současný 165

právní rámec je výsledkem složitého vyjednávání za francouzského a českého předsednictví v Radě EU (2. polovina 2008 a 1. polovina 2009), a proto je třeba vyčkat na vyhodnocení. Některé státy označovaly postup Komise doslova za střemhlavý. Padl i názor, že návrhy nebyly dostatečně konzultovány se sociálními partnery a že členské státy a jejich vnitrostátní orgány investovaly značné úsilí k naplnění nyní platné legislativy a rozhodně nejsou připraveny přistupovat v dohledné době k další revizi. Mnoho států výslovně odmítlo oddělení podpůrných navigačních služeb a jejich případné otevření konkurenci, které může oslabit kvalitu a bezpečnost letecké dopravy. Nedá se proto očekávat příliš velký pokrok v této otázce, zejména pro nesouhlas většiny členských států. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 14. března 2014. Komise ve své reakci podrobně reaguje na argumenty Senátu a pokouší se je vyvrátit. Ve vztahu k názoru, že návrh je předčasný, konstatuje Komise, že členské státy požadovaly dokončení jednotného evropského nebe již v balíčku jednotného evropského nebe II z roku 2009, přičemž tato legislativní iniciativa podle Komise neobsahuje žádné nové podněty, které by překračovaly původní mandát. Pokud jde o upozornění, že návrhy nebyly dostatečně konzultovány se sociálními partnery, Komise oponuje tvrzením, že v druhé polovině roku 2012 probíhala rozsáhlá veřejná konzultace, do které se podle Komise všichni relevantní hráči zapojili. Proto Komise dospěla k závěru, že přestože možná nedošlo k úplné shodě, většina sociálních partnerů návrhy podporuje. V otázce hrozícího navýšení administrativních nákladů Komise namítá, že cílem navrhovaných opatření není zvýšit úkoly existujících centrálních evropských orgánů, ale naopak snížit břemeno pro jednotlivé uživatele. Sdílením zdrojů na evropské úrovni podle Komise dojde k nižším nákladům pro orgány členských států a pro dopravce a tím i k nižší ceně pro spotřebitele. Pokud jde o rozsah aktů v přenesené pravomoci, podle Komise navrhované nařízení nerozšiřuje její pravomoc a je proto plně v souladu s Lisabonskou smlouvou.

166

N 081/09 – Návrh doporučení Rady o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Antonín Maštalíř


373. usnesení Senátu z 16. schůze dne 27. listopadu 2013 Senát I. 1.

podporuje úsilí Komise i jednotlivých členských států urychleně řešit otázky sociálního vyloučení a sociálně vyloučených oblastí, neboť jsou vedle dalších negativních dopadů častou příčinou vzniku a šíření sociálně-patologických jevů (kriminalita, obchod s drogami, prostituce, bezdomovectví, gamblerství apod.);

2.

konstatuje, že čl. 153 odst. j) Smlouvy o fungování Evropské unie svěřuje Unii pravomoc podporovat a doplňovat činnost členských států v oblasti boje proti sociálnímu vyloučení, přičemž přijímaná opatření mohou být určena pouze k podpoře spolupráce mezi členskými státy prostřednictvím podnětů, které mají za cíl zlepšování znalostí, rozvoj výměny informací a osvědčených zkušeností, podporu inovačních přístupů a vyhodnocování;

3.

připomíná dlouhodobou pozici Senátu, vyjádřenou v usnesení č. 305 z 4. srpna 2011 ke sdělení Komise o rámci EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020, kdy Senát nepovažoval společné řešení vyloučení Romů v rámci EU za efektivní, a to s ohledem na značnou kulturní i socioekonomickou rozdílnost jednotlivých komunit, jejich odlišný způsob života (kočovný, usazený venkovský či městský) a míru inkluze do většinové společnosti;

4.

odmítá zavádět jakákoliv opatření v rámci sociální politiky podle etnického klíče, neboť ústavní pořádek ani mezinárodní závazky neumožňují ČR vymezovat příjemce sociálních intervencí podle příslušnosti k etnické skupině;

5.

domnívá se, že paušální ztotožňování jakékoliv etnické kategorie a sociálně-ekonomického statutu sociálního vyloučení je značně zavádějící, nemá oporu ve faktech a do jisté míry hraničí s diskriminací a podporou škodlivých etnických stereotypů;

1.

je přesvědčen, že opatření zaměřená na inkluzi romského obyvatelstva by měla být přijímána v souladu s principem subsidiarity na úrovni národní, na níž by mělo docházet zejména ke koordinaci a financování integračních aktivit, a zvláště pak na úrovni

II.

167

regionální a místní, na kterých jedině lze plně zohlednit konkrétní situaci a potřeby romských komunit a předložit účinná individuální řešení; 2.

zastává názor, že inkluze této menšiny bude úspěšná pouze v případě, že se podaří do hledání a realizace řešení zapojit i představitele romských komunit, což by mohlo podpořit spoluzodpovědnost těchto komunit za nalezení vhodného řešení a jeho implementaci;

3.

konstatuje, že v ČR neexistuje diskriminace na základě etnické příslušnosti ve vztahu ke zdravotní péči, neboť všichni plátci zdravotního pojištění v ČR mají přístup ke standardní zdravotní péči v rozsahu zákona;

4.

nedoporučuje v této souvislosti zavádět výraznější spoluúčast pacientů na platbách za zdravotní péči, jelikož by to mohlo vést k omezení její dostupnosti zejména u sociálně slabších skupin, čímž by se jejich ohrožení sociálním vyloučením ještě zvýšilo, přičemž nezbytnou podmínkou dobrého zdravotního stavu je i dostatečná osvěta o zásadách zdravého životního stylu;

5.

podporuje rozvoj projektů sociálního bydlení pro všechny skupiny osob ohrožené sociálním vyloučením, přičemž se domnívá, že odpovědnost za jejich uskutečňování leží na obcích, které mají stanovit, kdo a za jakých podmínek může služeb sociálního bydlení využívat, úkolem ústředních orgánů pak má být toto úsilí podporovat všemi dostupnými prostředky;

6.

vyzývá vládu, aby upravila současnou praxi vyplácení příspěvku a doplatku na bydlení, která umožňuje zneužití ze strany poskytovatelů nájemního bydlení, a doporučuje soustředit se na projekty rozptýleného sociálního bydlení za úzké spolupráce s komunitními pracovníky;

7.

odmítá nepodložená nařčení ČR z diskriminace podle etnického klíče v rámci vzdělávacího systému, neboť podle jeho názoru o zařazení jedince do jednotlivých větví vzdělávací soustavy rozhoduje především to, zda má předpoklady program absolvovat a zda má příslušné sociální návyky;

8.

doplňuje, že předčasné ukončení školní docházky není možné svádět na svévoli vzdělávacích zařízení, ale je důsledkem nedostatečné spolupráce rodiny se školou a neuspokojivého sestavení vzdělávacích programů;

9.

nepodporuje zavádění prvků pozitivní diskriminace a afirmativní akce (tj. upřednostňování nekvalifikačních kritérií) do zásad pro zaměstnávání osob ve státní správě a samosprávě, neboť kvalifikační předpoklady uchazeče musí především nutně splňovat kvalifikační požadavky zaměstnavatele;

10. nebrání se nicméně diskusi o vytváření podporovaných pracovních pozic pro osoby, které jsou na trhu práce znevýhodněny, přičemž tyto pozice by ale měly být otevřeny i pro ostatní ohrožené skupiny, jako jsou například absolventi bez praxe, děti z dětských

168

domovů, matky pečující o děti a osoby v předdůchodovém věku; rozhýbání pracovního trhu navíc napomůže i větší mobilita pracovní síly; 11. dodává, že součástí řešení otázky sociálního vyloučení musí být i hloubková revize zákonů o sociálním zabezpečení posilující adresnost sociálních dávek a transparentnost celého systému, což by mělo zabránit šíření zpráv o zneužívání dávek; rovněž by měla být posílena jasná. III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Stanovisko vlády vůči projednávanému návrhu bylo obecně kladné, vláda se ale nevyjadřovala zdaleka k takové šíři otázek jako Senát. Shoduje se v názoru, že otázka sociálního začleňování a práce s etnickými menšinami patří mezi oblasti, kde primární odpovědnost nesou členské státy a kde nedošlo ke svěření pravomoci EU. Vláda se shoduje se Senátem v oblasti přístupu k sociálním službám, kde konstatuje, že Romové nejsou v tomto ohledu diskriminováni, stejně tak se domnívá, že zaměstnanci veřejného sektoru by měli být vybírání zejména podle kvalifikace a nikoliv podle příslušnosti resp. nepříslušnosti k etnické skupině. Vláda spolu se Senátem odmítá vymezovat sociální programy na základě etnické příslušnosti, neboť to zapovídá ústavní pořádek ČR. Pozitivní diskriminace či povinné kvóty EU by byly podle vlády v rozporu s primárním právem EU i jinými mezinárodněprávními závazky ČR. Vláda se nevěnuje problematice zdravotnictví nebo bydlení romské menšiny, neboť se nedomnívá, že tyto otázky spadají do pravomoci EU. Výhrady má v otázce monitoringu pokroku v integraci romské menšiny, kdy se domnívá, že současný právní řád ČR neumožňuje jmenovitě zjišťovat etnicitu jednotlivce, tudíž není možné sbírat jednoznačná data. Vláda proto prosazovala takovou formulaci doporučení, aby obsahovalo požadavek nesbírání adresných dat. Současně bude ČR požadovat, aby v této věci byla náležitě doplněna také důvodová zpráva.

Aktuální stav projednávání: Výsledkem vyjednávání bylo doporučení Rady, které již v úvodu stanoví svoji právní nezávaznost. Obava Senátu, že by EU mohla zasahovat do národních sociálních politik (a to včetně politiky integrace etnických menšin), se tak nenaplnila. Doporučení také v úvodní části konstatuje, že podobně jako Romové si i jiné marginalizované skupiny obyvatel zaslouží podporu ze strany členských států. Doporučení dále ztotožňuje řadu problémů, se kterými se potýká romská populace, s problémy nedostatečného sociálního začlenění, což by mohlo umožnit oprostit se od etnického klíče při vytváření integračních politik. Doporučuje proto soustředit na tato opatření: - v oblasti školství: zamezit neodůvodněné vzdělávací segregaci v jakékoliv formě speciálních škol, podporovat dialog mezi školou a rodinou, posílit předškolní vzdělávání a umožnit Romům absolvovat i vyšší stupně vzdělávání;

169

-

v oblasti zaměstnanosti: bojovat proti diskriminaci na pracovišti a podpořit veřejné služby zaměstnanosti; - v oblasti zdravotnictví: podporovat všeobecné prohlídky a preventivní péči; - v oblasti bydlení: bojovat proti segregaci a rozšířit možnosti sociálního bydlení pro všechny socioekonomické skupiny. Ve svém celku tedy výsledná podoba doporučení ve velké většině odráží připomínky Senátu, kromě oblasti vzdělávání, kde doporučení implikuje přetrvávající segregaci v některých členských státech. Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 20. března 2014. Komise ve své reakci oceňuje konstruktivní přístup Senátu k uvedenému doporučení, které bylo Radou 9. prosince 2013 jednohlasně schváleno. Podle Komise to představuje jasný signál, že členské státy EU hodlají problematiku integrace romské menšiny aktivně řešit. Komise proto souzní s názorem Senátu, že řešení musí přijít z místní a národní úrovně, přičemž úkolem EU je členské státy podporovat a koordinovat jejich úsilí. Případná opatření EU tak v souladu s usnesením Senátu musí respektovat princip subsidiarity. Komise dále uvádí, že výsledná verze přijatého doporučení Rady navrhuje přizpůsobit vnitrostátní přístupy k integraci Romů konkrétním podmínkám a potřebám v jednotlivých zemích, a to mimo jiné přijetím nebo pokračujícím prováděním politik, které problematiku marginalizovaných a znevýhodněných skupin, jako jsou Romové, řeší v širším kontextu. Komise dále podporuje stanovisko Senátu, že integrace Romů je dvoustranný proces, který vyžaduje zapojení jak romské komunity, tak i zbytku společnosti. Bere také na vědomí stanovisko Senátu ke klíčovým oblastem - vzdělávání, zaměstnanosti, zdravotní péči a bydlení. Doporučení Rady o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech má za cíl poskytnout konkrétní pokyny, které členským státům pomohou posílit a urychlit snahy o zlepšení situace Romů. V závěru Komise Senátu navrhuje vyslat své zástupce na konferenci na vysoké úrovni na téma integrace Romů, která se bude konat v Bruselu 4. dubna 2014 za účasti komisařky Viviane Redingové a komisaře László Andora.

170

N 082/09 – Návrh nařízení Rady o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce [projednaly ÚPV a VEU] Zpravodaj VEU: Tomáš Grulich


345. usnesení Senátu z 14. schůze dne 9. října 2013 Senát I. 1. dospěl k závěru, že návrh nařízení je v rozporu se zásadou subsidiarity ve smyslu čl. 5 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, neboť Komise neprokázala nezbytnost jednání na úrovni Unie ve formě zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce ani skutečný přínos zřízení Úřadu, zejména s ohledem na problémy, které by s jeho zřízením a fungováním byly spojeny; 2. přijímá podle čl. 6 Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality připojeného ke Smlouvám k návrhu nařízení odůvodněné stanovisko o jeho rozporu se zásadou subsidiarity, a to z důvodů uvedených v bodech II.1 až II.5 tohoto stanoviska; II. 1. nesouhlasí s tezí Komise o nedostatečnosti a nejednotnosti postihu trestné činnosti proti finančním zájmům Unie v členských státech, jakožto argumentem pro zřízení Úřadu, neboť se domnívá, že tuto tezi lze obecně vztáhnout k jakékoli oblasti trestné činnosti a zřízení Úřadu nevyřeší příčiny uvedeného stavu: - rozdíly mezi členskými státy jsou dány především rozdílností trestněprávních předpisů, ale i obecně fungováním justičních a správních systémů, včetně ekonomických a administrativních podmínek, což nařízení nemůže vyřešit; - na účinnost postihu trestné činnosti proti finančním zájmům Unie mají vliv především obecné obtíže spojené s odhalováním různých druhů finanční kriminality, které se však netýkají specificky jen nakládání s prostředky plynoucími do nebo z rozpočtu EU; 2. má pochybnosti o skutečném přínosu zřízení Úřadu, zejména s ohledem na následující: - Úřad bude plně závislý na stávajících zdrojích informací a efektivita jeho činnosti bude nadále podmíněna efektivitou činnosti vnitrostátních orgánů; - ačkoli nařízení usiluje o to, v co největší míře respektovat vnitrostátní předpisy, bude jeho aplikace trestní řízení komplikovat a prodlužovat, např. i nutností podávání předběžných otázek k Soudnímu dvoru za účelem výkladu nařízení nebo potřebou vyhotovovat překlady pro účely dozoru a rozhodování centrálního evropského žalobce; - právní nejasnosti spojené s fungováním Úřadu mohou vést k vyšší četnosti procesních pochybení, která znemožní potrestání pachatelů;

171

-

vyšší účinnost stíhání může nakonec vyplynout spíše ze snížení procesních standardů (např. povinnost akceptovat i důkazy, které nebyly opatřeny v souladu s právem státu, před jehož soudem se řízení vede), než ze zřízení Úřadu jako takového;

3. připouští, že v případě vyšetřování probíhajícího ve více členských státech může být spolupráce pověřených evropských žalobců z různých členských států jakožto součástí jednoho orgánu efektivnější a rychlejší než současné nástroje; Komise však navrhuje založit působnost Úřadu i pro trestné činy vztahující se k jedinému členskému státu a neuvádí, jak často je vyšetřování trestné činnosti proti finančním zájmům Unie skutečně vedeno ve více státech; 4. považuje za účinnější nástroj k ochraně finančních zájmů Unie posilování a prohlubování stávajících mechanismů přeshraniční spolupráce orgánů činných v trestním řízení, neboť tyto mechanismy, z nichž některé fungují teprve krátkou dobu, mohou být využívány efektivněji; k tomu by mohlo přispět například i posílení jejich administrativních kapacit a rozšíření informační a analytické podpory poskytované orgánům členských států; 5. považuje proto návrh nařízení za předčasný, přičemž připomíná, že dosud nebyla plně implementována a vyhodnocena poslední reforma Eurojustu, takže nelze učinit závěr o její nedostatečnosti; 6. upozorňuje, že nařízení by mohlo narušit úroveň ochrany základních práv zaručenou ústavním pořádkem České republiky a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (v důsledku čehož může být též v rozporu s Listinou základních práv EU), a to zejména pokud jde o právo na zákonného soudce, kterého se dotýká široké uvážení evropského žalobce při volbě příslušnosti trestního soudu, a právo na spravedlivý proces, kterého se dotýká jednostupňové rozhodování Úřadu a absence opravných prostředků proti rozhodnutím upraveným v nařízení, s výjimkou možného soudního přezkumu, např. ochrana poškozeného v případě zastavení řízení, jakož i absence procedury rozhodování o podjatosti evropského žalobce s výjimkou soudního přezkumu; 7. proto vyzývá Komisi k podrobnější analýze ústavněprávních dopadů nařízení v jednotlivých členských státech a k odpovídajícím změnám návrhu; 8. pokládá přitom za žádoucí, aby možné zřízení Úřadu a jeho podoba byly velmi důkladně projednány při co možná nejširším zohlednění připomínek členských států vycházejících z jejich zkušeností v oblasti trestní justice; 9. doporučuje za účelem minimalizace nejasností týkajících se použitelnosti vnitrostátních trestních předpisů, aby byly otázky navázání substantivní úpravy nařízení na vnitrostátní právo vyřešeny buď přímo v nařízení, nebo by nařízení mělo výslovně potvrdit, že jejich úprava je ponechána členským státům; 10. požaduje, aby Úřad vystupoval vůči třetím státům jen prostřednictvím orgánů členského státu; 172

11. připomíná, že úprava ochrany osobních údajů zpracovávaných Úřadem musí být v souladu s probíhající unijní reformou ochrany osobních údajů; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto odůvodněné stanovisko postoupil předsedům Evropské komise, Evropského parlamentu a Rady EU.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda zastává názor, že ČR by měla učinit rozhodnutí o podpoře návrhu v závislosti na tom, zda zřízením Úřadu reálně dojde ke zvýšení účinnosti vyšetřování. Prvotní podoba návrhu podle vlády zvýšení efektivity postihu kriminality nepřinese a naopak ji může ohrozit. Vláda konstatovala, že návrh nařízení není dostatečně odůvodněn z hlediska zásady subsidiarity. Věcně navrhovala užší vymezení působnosti Úřadu a upozorňovala na řadu právních problémů navrhovaného znění nařízení. Senát dospěl k závěru, že návrh není v souladu se zásadou subsidiarity, a přijal k němu odůvodněné stanovisko. Vedle toho upozornil na možný rozpor návrhu nařízení se zárukami základních práv zakotvenými v ústavním pořádku České republiky a v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Pozice Senátu se v zásadě shodovala s postojem vlády, který se v dalších jednáních o návrhu zatím nezměnil. Problematické body uvedené v usnesení Senátu jsou předmětem dalších jednání, při nichž vláda mj. uplatnila námitku Senátu, že nařízení může vést k neúměrnému prodlužování trestních řízení. Je však patrné, že vláda při projednávání návrhu v rozporu se svou rámcovou pozicí a na rozdíl od některých jiných členských států neotevírá otázku jeho souladu se zásadou subsidiarity a nepožaduje v tomto směru dodatečné vyjasnění jako předpoklad a vodítko pro jednání o konkrétních změnách návrhu.

Aktuální stav projednávání: Návrh nařízení byl Senátu doručen 18. 7. 2013. Zatím je intenzivně, ale velmi pomalu projednáván na úrovni pracovní skupiny Rady pro spolupráci v trestních věcech. Z dosavadních jednání vyplynulo, že většina vlád v zásadě souhlasí s myšlenkou zavedení Úřadu evropského veřejného žalobce, ale považuje za problematickou řadu právních aspektů návrhu. Dosud nebylo přistoupeno ke změnám návrhu. Oproti bodům, které se objevily v usnesení Senátu, se diskutuje zejména též otázka monokratické či kolegiální podoby Úřadu na centrálním stupni. Souběžně se zvažuje zavedení posílené spolupráce, kterou právní základ nařízení předpokládá, nedosáhne-li se v Radě jednomyslnosti. První debata v Radě proběhla 4. 3. 2013. Zde většina členských států vyjádřila návrhu obecnou podporu s tím, že preferují model kolegia a že by Úřad neměl řešit všechny trestné činy proti finančním zájmům Unie, nýbrž pouze ty závažnější. Některé členské státy konstatovaly, že je třeba zohlednit pozice národních parlamentů a že dosavadní reakce Komise je nedostatečná. Návrh nařízení podléhá souhlasu, nikoli však spolurozhodování Evropského parlamentu. Dokument byl projednán v garančním Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE), kterému dodal stanovisko Výbor pro rozpočtovou kontrolu (CONT). Výbor LIBE podal 173

předběžnou zprávu, která byla Evropským parlamentem přijata v prvním čtení dne 14. 3. 2014. Usnesení Evropského parlamentu se v celé řadě otázek shoduje s postojem Senátu. Zdůrazňuje především potřebu zaručit ochranu základních práv v řízení vedeném evropským žalobcem. Za tím účelem doporučuje Radě omezit diskreční oprávnění (uvážení) evropského žalobce při výběru jurisdikce a některých procesních rozhodnutích a pečlivěji vymezit jeho pravomoc a působnost. Zpochybňuje také teze Komise týkající se nákladové efektivity zřízení Úřadu. Další vývoj bude záležet na výsledcích projednávání v Radě. Komunikace s Komisí: Vzhledem k tomu, že k návrhu nařízení byla národními parlamenty přijata tzv. žlutá karta v rámci kontroly dodržení zásady subsidiarity, vydala Komise sdělení, v němž se vyjádřila k otázce souladu návrhu se zásadou subsidiarity. V tomto sdělení Komise uvádí, že se po posouzení argumentů národních parlamentů rozhodla na návrhu nařízení setrvat. Evropský legislativní proces tedy bude pokračovat, Komise však hodlá v jeho průběhu odůvodněná stanoviska náležitě zohlednit (konkrétní prvky, v nichž by Komise byla ochotná návrh přizpůsobit požadavkům národních parlamentů, však neuvádí). Komise ve sdělení nepřišla se žádnými zcela novými argumenty. Proto byla její reakce národními parlamenty obecně vnímána jako nedostatečná. Dne 14. 3. 2014 pak byla Senátu doručena individuální odpověď Komise na jeho usnesení, která se vyjadřuje k bodům netýkajícím se zásady subsidiarity. Reaguje především na názor Senátu, že návrh může být v rozporu se zárukami základních práv zakotvenými v ústavním pořádku České republiky, v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a v Listině základních práv EU, který byl v usnesení Senátu náležitě konkretizován (právo na zákonného soudce, přístup k opravným prostředkům). Argumentaci Komise v této otázce lze označit za nekorektní, neboť přisuzuje ustanovením návrhu, která byla kritizována Senátem, význam neodpovídající jejich znění.

174

N 083/09 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Agentuře Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) [projednaly ÚPV a VEU] Zpravodaj VEU: Tomáš Grulich

Odborný referent OEU: D. Dražilová, J. Grinc

346. usnesení Senátu z 14. schůze dne 9. října 2013 Senát I. 1. dospěl k závěru, že návrh nařízení je v rozporu se zásadou subsidiarity ve smyslu čl. 5 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, neboť Komise neprokázala nezbytnost ani skutečný přínos navrhovaných změn ve fungování agentury Eurojust; 2. přijímá podle čl. 6 Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality připojeného ke Smlouvám k návrhu nařízení odůvodněné stanovisko o jeho rozporu se zásadou subsidiarity, a to z důvodů uvedených v bodech II.2 až II.5 tohoto stanoviska; II. 1. oceňuje dosavadní úlohu Eurojustu při podpoře spolupráce mezi justičními orgány členských států; 2. zastává názor, že současná právní úprava Eurojustu jako instituce podporující spolupráci členských států je dostatečná a že efektivnějšího využívání možností Eurojustu lze dosáhnout především správným nastavením fungování vnitrostátního systému, který zahrnuje dobrou informovanost vnitrostátních orgánů o možnostech, které Eurojust nabízí, a zajištěním kvalitní komunikace mezi vnitrostátními orgány a národním zastoupením; 3. přitom poukazuje na to, že dosud nebyla plně implementována předchozí reforma Eurojustu, takže nebylo možné vyhodnotit její výsledky; jednání na úrovni Unie tak v současnosti není nezbytné, neboť kroky ke zlepšení efektivity Eurojustu mohou a mají být podniknuty na vnitrostátní úrovni; 4. považuje za zcela nedostatečné odůvodnění souladu návrhu se zásadou subsidiarity, které se omezuje na konstatování, že instituci působící na evropské úrovni lze založit jen evropským právem, avšak pomíjí, že skutečným cílem nařízení není zřízení Eurojustu (ten již jako instituce existuje), nýbrž zavedení změn ve fungování Eurojustu (zejména posílení rozhodovací role Komise vůči instituci, kde má primárně docházet ke spolupráci mezi vnitrostátními justičními orgány, a oslabení vazby národních členů na členské státy); vzhledem k tomu, že se Komise k těmto změnám z hlediska zásady subsidiarity vůbec nevyjadřuje, porušuje svou povinnost odůvodnit soulad návrhu se zásadou subsidiarity plynoucí z čl. 5 Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality; 175

5. zastává názor, že vzhledem ke specifickému složení a úkolům Eurojustu měla Komise podrobně objasnit zejména skutečný a konkrétní přínos přizpůsobení podoby Eurojustu Společnému přístupu k decentralizovaným agenturám EU, zejména pokud jde o s tím spojené posílení role Komise vůči Eurojustu, které Senát nepovažuje za vhodné; 6. požaduje zachování koncepce, že národní členové Eurojustu jednají z titulu své vnitrostátní funkce a že jim nařízení o Eurojustu nemůže samo svěřovat pravomoci a požadovat jejich výkon nezávisle na rozhodovacích mechanismech v trestní justici členského státu nebo stanovit jejich příslušnost k provádění úkonů v trestním řízení namísto příslušných vnitrostátních orgánů, neboť se domnívá, že navrhovaná právní úprava vybočuje z funkce Eurojustu jako koordinátora spolupráce mezi členskými státy; 7. považuje za problematické i další prvky nařízení, zejména - omezení kontroly státních orgánů nad dalším předáváním osobních údajů předaných Eurojustu; - vynětí trestné činnosti v působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce z působnosti Eurojustu, které nezohledňuje možné případy trestné činnosti smíšeného charakteru, a - posílení a osamostatnění Eurojustu v oblasti spolupráce se třetími státy, neboť zde by měl plnit spíše úlohu koordinátora; 8. vítá úpravu zapojení Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů do hodnocení činnosti Eurojustu a souhlasí s její podobou a rozsahem; 9. upozorňuje, že v případě nepřijetí nařízení o Úřadu evropského veřejného žalobce bude třeba návrh nařízení o Eurojustu přepracovat; v takovém případě by Komise měla vydat pozměněný návrh nařízení a znovu jej zaslat vnitrostátním parlamentům k projednání; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto odůvodněné stanovisko postoupil předsedům Evropské komise, Evropského parlamentu a Rady EU.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda zaujala k návrhu jako celku rezervovaný postoj, neboť jej považuje za předčasný, nedostatečně odůvodněný a nespatřuje v něm podstatnou přidanou hodnotu. Vláda si velmi cení práce Eurojustu při koordinaci justiční spolupráce mezi členskými státy EU a podporuje jeho další vývoj, který by se dle jejího přesvědčení měl ubírat cestou zlepšování efektivity a fungování již existujících struktur a plného využití možností, které pro činnost Eurojustu poskytuje současný právní rámec. Vláda také zpochybňovala soulad návrhu se zásadami subsidiarity a proporcionality. Pozice Senátu, který k návrhu přijal odůvodněné stanovisko, se v zásadě shodovala s postojem vlády, který se v dalších jednáních o návrhu dle dostupných informací nezměnil. 176

Aktuální stav projednávání: Návrh nařízení byl Senátu doručen 19. 7. 2013. Projednávání v Radě zatím příliš nepokročilo, neboť návrh je provázán s návrhem nařízení o zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce a v zásadě sdílí jeho v tuto chvíli nejasný osud. Pokud by byl Úřad evropského veřejného žalobce zřízen formou posílené spolupráce, bude třeba nařízení o Eurojustu významně přepracovat. Jednání pracovní skupiny Rady ukázalo, že členské státy mají rozdílné názory na otázku kompetencí členů Eurojustu. Senát zde ve shodě s vládou požadoval zachování koncepce, že národní členové Eurojustu jednají z titulu své vnitrostátní funkce a že jim nařízení o Eurojustu nemůže samo svěřovat pravomoci a požadovat jejich výkon nezávisle na rozhodovacích mechanismech v trestní justici členského státu nebo stanovit jejich příslušnost k provádění úkonů v trestním řízení namísto příslušných vnitrostátních orgánů. Debata se jinak vede spíše na legislativně-technické úrovni. Dokument bude projednán v garančním Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE), kterému dodá stanovisko Výbor pro rozpočtovou kontrolu (CONT) a Výbor pro právní záležitosti (JURI). Projednávání však doposud ani v jednom výboru nezačalo. Komunikace s Komisí: Dne 27. 3. 2014 byla Senátu doručena odpověď Komise na jeho odůvodněné stanovisko. Komise souhlasí se Senátem, že efektivnějšího využívání možností Eurojustu lze dosáhnout především správným nastavením fungování vnitrostátního systému. Podle Komise je ale potřeba i změna právní regulace. Komise uvádí, že její návrh vychází z rozsáhlé studie, z níž jasně vyplynula potřeba legislativních změn. Návrh předkládá i proto, že změny v organizaci a funkcích Eurojustu si vynutí zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Pokud jde o soulad návrhu se zásadou subsidiarity, Senát uvedl, že „považuje za zcela nedostatečné odůvodnění souladu návrhu se zásadou subsidiarity, které se omezuje na konstatování, že instituci působící na evropské úrovni lze založit jen evropským právem, avšak pomíjí, že skutečným cílem nařízení není zřízení Eurojustu (ten již jako instituce existuje), nýbrž zavedení změn ve fungování Eurojustu (zejména posílení rozhodovací role Komise vůči instituci, kde má primárně docházet ke spolupráci mezi vnitrostátními justičními orgány, a oslabení vazby národních členů na členské státy); vzhledem k tomu, že se Komise k těmto změnám z hlediska zásady subsidiarity vůbec nevyjadřuje, porušuje svou povinnost odůvodnit soulad návrhu se zásadou subsidiarity plynoucí z čl. 5 Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality“. K tomu Komise uvádí: „Návrh se … omezuje pouze na regulaci prvků fungování Eurojustu na ústřední úrovni, a nikoli na úrovni orgánů členských států. Návrh se tudíž zabývá otázkami, které mají výlučně unijní charakter a nelze je upravit ani řešit jinými prostředky, které by přijaly jednotlivé členské státy na vnitrostátní úrovni.“ Pokud jde o otázku postavení národních členů, podle Komise návrh „zachovává koncepci, podle níž národní členové Eurojustu jednají z titulu svých vnitrostátních funkcí veřejných orgánů členských států“. Nařízení jim nepřiznává nové pravomoci, pouze vyžaduje, aby vnitrostátní orgány zajistily, že do Eurojustu bude jmenován národní člen, který disponuje pravomocemi uvedenými v nařízení. Předmětné ustanovení návrhu nařízení (čl. 8) však nic takového nestanoví. Jasně se v něm uvádí „Národní členové mají pravomoc: …“, resp. „Na základě dohody s příslušným vnitrostátním orgánem … nařizují…“. Toto jazykové vyjádření lze stěží vykládat jinak než jako stanovení pravomoci národním členům přímo nařízením o Eurojustu. Tvrzení Komise, že jde o požadavek, aby členské státy národním členům tyto pravomoci zajistily, proto neodpovídá znění nařízení (a to i ve srovnání s formulacemi používanými u jiných návrhů Komise).

177

N 084/09 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení problémů úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení problémů a jednotného fondu pro řešení problémů bank a mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 [projednaly VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Dagmar Zvěřinová


392. usnesení Senátu ze 17. schůze dne 18. prosince 2013 Senát I. 1.

konstatuje, že pro Českou republiku musí být hospodářská a finanční stabilita eurozóny prioritním zájmem vzhledem k vysokému stupni provázanosti české ekonomiky s eurozónou, která se odráží jednak ve výrazném podílu českého exportu směřujícího do zemí eurozóny, jednak v dominantním podílu dceřiných společností zahraničních bank majících sídlo v eurozóně na celkových aktivech bankovního sektoru v České republice;

2. vítá dosažení dohody o vzniku jednotného mechanismu dohledu (SSM) coby prvního stavebního bloku bankovní unie v eurozóně, který má začít fungovat na konci roku 2014; 3. považuje za klíčové doplnit SSM o efektivní a vyvážený rámec pro řešení problémů (úpadku) bank, jelikož je přesvědčen, že takový mechanismus omezí případné pnutí mezi orgánem jednotného dohledu (ECB) a národními orgány příslušnými pro řešení problémů, což může eurozóně přinést výhody efektivního, konzistentního a rychlého rozhodování v případě nutnosti řešit úpadek bank; 4. dodává, že je vzhledem k zahájení fungování SSM nezbytné urychleně najít shodu nad konkrétní podobou tohoto mechanismu tak, aby mohl začít fungovat již od roku 2015, k čemuž ostatně členské státy vyzvala Evropské rada na svém červnovém zasedání; II. 1. podporuje v obecné rovině základní principy provádění řešení problémů, přičemž zejména podporuje snahu Evropské komise za pomoci preventivních nástrojů a nástrojů řešení problémů zakotvených v návrhu minimalizovat účast daňových poplatníků na hrazení nákladů vznikajících při řešení problémů úvěrových institucí; 2. má však pochybnosti o vhodnosti svěření pravomoci rozhodovat o zahájení řešení problémů bank Evropské komisi, jelikož by tímto Komise získala možnost přijímat rozhodnutí, která mohou mít výrazné fiskální důsledky pro členské státy, což neodpovídá právnímu základu 178

nařízení (čl. 114 SFEU) předpokládajícímu cíl harmonizace předpisů za účelem vytvoření a zajištění fungování vnitřního trhu; 3. klade důraz na to, aby ustavením bankovní unie v eurozóně nebyly ohroženy zájmy nezúčastněných členských států a stabilita jejich finančních systémů, například pokud by centrální rozhodnutí o resoluci bankovní skupiny vedlo ke zhoršení finanční situace její dceřiné banky v nezúčastněném státě, které v konečném důsledku může dopadnout na vkladatele a daňové poplatníky tohoto členského státu; 4. nesouhlasí proto s oslabením národních orgánů příslušných k řešení v hostitelských státech, které mají s ohledem na navrhovaná pravidla hlasování velmi omezené možnosti ovlivnit rozhodování v jednotném výboru pro řešení problémů; 5. považuje dále za nutné zajistit, aby zavedením bankovní unie v eurozóně nedošlo k narušení jednotného trhu s finančními službami v EU, např. tím, že banky podléhající jednotnému mechanismu dohledu by měly na rozdíl od ostatních bank v EU přístup k prostředkům Evropského mechanismu stability pro účely rekapitalizace; 6. vítá zahájení komplexního přezkumu bilancí největších bank, které mají podléhat jednotnému mechanismu dohledu, Evropskou centrální bankou, jelikož je přesvědčen, že toto vyhodnocení kondice bank v eurozóně může poskytnout relevantní informace o bankách, přispět k odhalení a následnému odstranění zjištěných nedostatků v bankovních bilancích a ve výsledku zvýšit důvěru v odolnost bankovního sektoru eurozóny; 7. domnívá se, že důsledně a věrohodně provedený přezkum a vyřešení problému znehodnocených aktiv z dřívější doby (tzv. legacy assets) může výrazně přispět k hladkému startu a fungování bankovní unie v eurozóně, a proto vyjadřuje Evropské centrální bance v procesu přezkumu bilancí bank plnou podporu; III. 1. žádá vládu aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Pozice vlády i Senátu k vytváření bankovní unie mají v zásadě shodné východisko, tj. aby ustavením bankovní unie v eurozóně nebyly ohroženy zájmy nezúčastněných členských států a stabilita jejich finančních systémů. To logicky vyplývá z postavení České republiky jako země, která neplatí eurem a v tuto chvíli se nehodlá účastnit jednotného mechanismu dohledu v rámci hospodářské a měnové unie. Vláda rovněž v souladu s pozicí Senátu ve své pozici vycházela z teze, že je v národním zájmu, aby eurozóna urychleně vyřešila problémy svého finančního sektoru a nalezla taková řešení, která umožní do budoucna efektivně předcházet případným dalším krizím. Senát ve svém usnesení dále stanovil dvě základní podmínky, které by měly být respektovány při vytváření bankovní unie: jednak by nemělo docházet k dalšímu oslabování 179

národních orgánů příslušných k řešení v hostitelských státech (což je klíčové s ohledem na strukturu českého bankovnictví) a jednak by zavedením bankovní unie v eurozóně nemělo dojít k narušení jednotného trhu s finančními službami v EU. Obě tyto priority byly rovněž sdíleny vládou, která se je snažila během vyjednávání uplatnit. V dalším průběhu legislativního procesu na evropské úrovni se však pozornost věnovala již jednotlivým aspektům a detailům fungování jednotného mechanismu pro řešení problémů, ke kterým se Senát nevyjadřoval.

Aktuální stav projednávání: Návrh byl vydán v červenci 2013 a od začátku se předpokládal velmi ambiciózní časový harmonogram pro jeho projednání a schválení. To ostatně stvrdila i Evropská rada, která vyjádřila na svém říjnovém zasedání názor, že by bylo vhodné na úrovni Rady dosáhnout dohody do konce roku 2013 tak, aby bylo možné dosáhnout dohody s Evropským parlamentem ještě před ukončením jeho činnosti v tomto funkčním období. K projednávání návrhu byla zřízena zvláštní Ad hoc pracovní skupina Rady, která ihned začala projednávat jednotlivá ustanovení návrhu. Po prvních sedmi schůzkách se podařilo dosáhnout shody mezi členskými státy na řadě otázek, některé rozdílné pozice se však na pracovní úrovni nepodařilo sladit, a tak litevské předsednictví rozhodlo věc postoupit Radě s cílem získat politická vodítka pro další práci. Rada ECOFIN se návrhem poprvé zabývala v listopadu 2013 a řešila především následující otázky: rozsah působnosti mechanismu (všechny banky pokryté jednotným mechanismem dohledu vs. jenom banky přímo dohlížené ECB), financování fondu (existence sítě národních fondů vs. jednotný fond + otázka finančních pojistek pro fond v případě nedostatku prostředků), rozhodování v rámci mechanismu (zde se řešila především míra zapojení Komise a Rady), otázka hlasování v rámci Výboru pro řešení problémů bank, začátek používání nástroje „bail-in“. Ani na úrovni Rady nepanovala u těchto zásadních otázek shoda, a tak pokračovala jednání pracovní skupiny, na které navázala další jednání Rady. Obecného přístupu bylo dosaženo až na mimořádném ECOFINu 18. prosince 2013. Klíčovou součástí obecného přístupu byla dohoda na tom, že fungování jednotného fondu bude dohodnuto v rámci mezivládní smlouvy, jež měla být dojednána do března 2014. První měsíce roku 2014 se pak nesly ve znamení intenzivního vyjednávání mezi Radou, Evropským parlamentem a Komisí v rámci tzv. trialogů. Paralelně s trialogy probíhala jednání o mezivládní dohodě o jednotném fondu pro řešení problémů bank. Finální politická dohoda byla dosažena na trialogu 20. března 2014, kdy se Evropskému parlamentu povedlo získat ze strany členských států ústupek v podobě rychlejšího tempa sdílení zdrojů odváděných z členských států finančními institucemi do národních obálek v rámci fondu. Již po prvních dvou letech má být ve fondu sdíleno 60 % celkové částky z národních přihrádek. Schéma vypořádání bank má navrhovat Evropská komise. Dohoda počítá rovněž s tím, že Evropská centrální banka bude mít hlavní roli při rozhodování o spuštění procesu uzavírání bank. To má vládám jednotlivých zemí omezit prostor k tomu, aby takovýto krok napadly. Dále byl původně plánovaný desetiletý horizont pro dosažení cílové částky ve fondu (tj. 55 mld. EUR) zkrácen na osm let. Tento kompromis ještě musí finálně potvrdit Evropský parlament (nejspíš na poslední plenární schůzi v dubnu) a pak ještě Rada. Komunikace s Komisí: Senát zatím reakci Komise na své usnesení neobdržel.

180

K 086/09 – Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Partnerství veřejného a soukromého sektoru v programu Horizont 2020: účinný nástroj k dosažení inovací a růstu v Evropě [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


376. usnesení Senátu z 16. schůze dne 27. listopadu 2013 Senát I.

1. si uvědomuje klíčový význam vědy a výzkumu pro budoucí konkurenceschopnost Evropské unie; 2. připomíná dlouhodobou pozici Senátu, formulovanou např. v usnesení č. 371 z 10. prosince 2009 ke sdělení Komise o pokroku dosaženém v rámci sedmého rámcového programu pro výzkum, že základní i aplikovaný výzkum je nutné rozvíjet v takovém vzájemném poměru, aby byla umožněna úspěšná komercializace výstupů výzkumu v krátkodobém a střednědobém horizontu a zároveň nebyl ohrožen rozvoj vědecké excelence v dlouhodobém horizontu; 3. podporuje proto partnerství veřejného a soukromého sektoru v programu pro vědu a výzkum Horizont 2020 jako potvrzení závazku EU stát se vysoce konkurenceschopnou znalostní ekonomikou; II. 1. oceňuje skutečnost, že se české subjekty do evropských programů partnerství ve vědě a výzkumu zapojují úspěšně, což již dříve Senát požadoval např. ve svém usnesení č. 638 z 13. června 2012 k Horizontu 2020 – rámcovému programu pro výzkum a inovace; 2. vyzývá vládu, aby zajistila dostatečné povědomí o příležitostech pro české privátní subjekty v rámci společných iniciativ a společných podniků, jelikož současnou úroveň zapojení je nepochybně možné ještě zvýšit; 3. doporučuje vládě rozvíjet také partnerství s ostatními členskými státy v rámci jednotlivých nástrojů partnerství, a to zejména v oblastech pokročilého základního výzkumu, kde je možné ušetřit značné prostředky a efektivně sdílet celý intelektuální potenciál evropského výzkumného prostoru; 4. je toho názoru, že centra kompetence a projekty výzkumných infrastruktur, které v ČR nyní vznikají i s podporou strukturálních fondů Evropské unie, představují neopakovatelnou příležitost rozvíjet českou vědu na špičkové úrovni; 181

III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o navazujících iniciativách; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda se zcela shoduje s postojem Senátu a podporuje zapojování českých organizací do existujících i nových inovačních programů v rámci partnerství veřejného a soukromého kapitálu a partnerství jednotlivých členských států. Aktuální stav projednávání: Sdělení je zastřešujícím dokumentem k jednotlivým legislativním návrhům o spolupráci veřejného a soukromého sektoru v EU v oblasti výzkum a inovací. Samotné proto nebylo projednáváno a legislativní aktivita se soustředila na devět doprovodných legislativních návrhů. Ty vycházely ze schváleného rámce pro vědu a výzkum (Horizont 2020) a rozvíjely jeho působnost v doplňkových programech. Sdělení projednali ministři členských států na svém zasedání 27. září 2013. Sdělení zastřešuje tyto společné podniky a společné technologické iniciativy: - Návrh nařízení Rady o společném podniku Clean Sky 2 - Návrh nařízení Rady o společném podniku pro biotechnologická odvětví - Návrh nařízení Rady o společném podniku pro Iniciativu za inovativní medicínu - Návrh nařízení Rady o společném podniku pro elektronické součásti a systémy (ECSEL) - Návrh nařízení Rady o společném podniku Palivové články a vodík 2 - Návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 219/2007 o založení společného podniku na vytvoření evropského systému nové generace pro uspořádání letového provozu (SESAR), pokud jde o prodloužení existence společného podniku do roku 2024 a následující programy výzkumu a vývoje, jich se účastní členské státy spolu s Unií - Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o účasti Unie v programu výzkumu a vývoje v rámci společného podniku se členskými státy, jehož cílem je podpora výzkumu v malých a středních podnicích - Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o účasti Unie na Evropském metrologickém programu pro inovace a výzkum, který společně provádí několik členských států - Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o účasti Unie na programu výzkumu a vývoje v oblasti aktivního a asistovaného žití, který společně provádí několik členských států - Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o účasti Unie na druhém programu Partnerství v oblasti klinických testů mezi evropskými a rozvojovými státy, který společně provádí několik členských států Programy ve většině navazují na již existující programy, avšak mají vylepšenou a zjednodušenou administrativu, řízení a jejich záběr byl rozšířen tak, aby reflektoval současné potřeby. Komise vyzvala členské státy, aby do listopadu deklarovaly svůj zájem se iniciativ zúčastnit a zavázaly se k indikativnímu rozpočtu na celou dobu trvání programů. Na inovační aktivity půjde cca 11 % rozpočtu programu Horizont 2020, tj. asi 22 miliard EUR v období 2014 až 2020. Legislativní proces u všech podprogramů nyní intenzivně probíhá, dá se očekávat, že kompromisní znění budou schválena v průběhu dubna 2014. 182

Komunikace s Komisí: Reakce Komise byla doručena 7. února 2014. Komise ve své reakci oceňuje postoj Senátu, který doporučuje dále rozvíjet partnerství veřejného a soukromého kapitálu ve výzkumu a vývoji. Nový unijní program Horizont 2020 uznává podle Komise význam inovativních investic a počítá s financováním v průběhu celého výzkumného řetězce od základního výzkumu až po výzkum hraniční. Jeho klíčovým prvkem je rovněž spojení sil se soukromým sektorem a se členskými státy. Komise také souhlasí s výzvou Senátu, aby se vládní orgány zapojily do zvyšování povědomí o příležitostech pro české vědce v rámci evropských podpůrných programů.

183

K 089/09 a K 090/09 – Výroční zprávy Komise za rok 2012 -

Zpráva Komise Výroční zpráva za rok 2012 o vztazích Evropské komise s vnitrostátními parlamenty Zpráva Komise Výroční zpráva za rok 2012 o subsidiaritě a proporcionalitě

[projednal VEU] Zpravodaj VEU: Josef Táborský


361. usnesení Senátu z 15. schůze dne 30. října 2013 Senát I. 1. konstatuje, že mezi zásadní výzvy, jimž Evropská unie v současnosti čelí, patří nalezení účelné a demokraticky legitimní podoby hospodářské a měnové unie jakož i silnější reflexe sociálního rozměru evropské integrace; 2. připomíná v této souvislosti nezastupitelnou úlohu vnitrostátních parlamentů v hospodářské a sociální politice členských států, a to včetně politiky rozpočtové; 3. proto zdůrazňuje význam zapojení vnitrostátních parlamentů do aktuálních procesů změn probíhajících v Evropské unii; 4. nadále se hodlá věnovat vedle komunikace s vládou i komunikaci s Komisí, a to jak ohledně návrhů legislativních aktů, tak i ohledně konzultačních dokumentů a dokumentů v rámci evropského semestru; 5. považuje meziparlamentní spolupráci za významný nástroj pro výměnu informací a názorů mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem, nicméně dodává, že meziparlamentní spolupráce není nástrojem k zajištění demokratické legitimity a odpovědnosti; 6. oceňuje, že síť zástupců vnitrostátních parlamentů při EU se rozvinula ve funkční nástroj výměny informací a flexibilní komunikace, který usnadňuje meziparlamentní koordinaci. II. 1. souhlasí s Evropskou komisí, že je vhodné, aby vnitrostátní parlamenty věnovaly pozornost již jejím předlegislativním konzultačním dokumentům, které zahajují debatu o vhodnosti nové regulace na evropské úrovni, a hodlá jim nadále věnovat zvýšenou pozornost; 2. vyzývá Evropskou komisi ke zvýšení úrovně politického dialogu tím, že Komise bude na příspěvky vnitrostátních parlamentů reagovat konkrétněji a podrobněji než pouhým zopakováním obecných tezí uvedených v důvodové zprávě; přitom si uvědomuje, že předpokladem propracované reakce Komise je formulace konkrétních podnětů, připomínek a argumentů v usnesení Senátu; 184

3. opakovaně konstatuje, že postrádá rychlé zveřejňování plného znění odůvodněných stanovisek vnitrostátních parlamentů o rozporu se zásadou subsidiarity alespoň v anglickém jazyce, jakož i souhrnné a přehledné informace o výsledcích kontroly subsidiarity vnitrostátními parlamenty ohledně každého jednotlivého návrhu legislativního aktu, které by byly dostupné v krátkém čase po uplynutí lhůty pro kontrolu subsidiarity; 4. opakovaně vyzývá Evropskou komisi a Evropský parlament ke zřízení veřejně dostupné a úplné databáze obsahující tyto informace, neboť Evropská komise a Evropský parlament je již v současnosti shromažďují, překládají a analyzují pro vnitřní potřebu a decentralizovaná databáze IPEX stále vykazuje značné rozdíly v dostupnosti a kvalitě informací z jednotlivých vnitrostátních parlamentů; 5. vyzývá vládu a jejím prostřednictvím státní orgány zpracovávající stanoviska vlády pro Parlament k návrhům legislativních aktů Evropské unie, aby tato stanoviska předkládaly včas, zvláště považuje-li vláda tyto návrhy za problematické z hlediska souladu se zásadou subsidiarity; 6. konstatuje, že v uplynulém roce vyjádřil opakovaně pochybnosti týkající se výkladu některých kompetenčních ustanovení Smluv Evropskou komisí: - volby způsobilého právního základu navrhovaného opatření (např. 669. usnesení Senátu ze dne 14. 6. 2012 k návrhu nařízení Rady o výkonu práva na kolektivní akci v rámci svobody usazování a volného pohybu služeb; 162. usnesení Senátu ze dne 22. 3. 2013 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků); - zmocnění Komise k vydání závazných aktů v přenesené působnosti podle čl. 290 Smlouvy o fungování EU, které bylo v konkrétních návrzích legislativních aktů tak široké a vágní, že Senátu značně ztížilo komplexní posouzení obsahu návrhu (např. 162. usnesení Senátu ze dne 22. 3. 2013 k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových a souvisejících výrobků; 325. usnesení Senátu ze dne 12. 9. 2013 k balíčku o zdraví zvířat a úředních kontrolách); 7. požaduje, v souladu s 230. usnesením Senátu z 20. 6. 2013 ke sdělení Komise Návrh prohloubené a skutečné hospodářské a měnové unie: zahájení evropské diskuse, aby při volbě právních základů legislativních aktů byla v případě pochybností preferována procedura přísnější a demokraticky transparentnější, tedy - namísto klauzule pro harmonizaci vnitřního trhu (čl. 114 Smlouvy o fungování Evropské unie) využití právního základu vztahujícího se na tu unijní politiku, jejíž cíle jsou navrhovaným opatřením skutečně sledovány (např. veřejné zdraví), - důsledné dodržování pravidla, že doložku flexibility nelze použít v případech, kdy Smlouvy výslovně vylučují harmonizaci určitých otázek (např. právo na stávku), - v nezbytných případech využití doložky flexibility nebo změna Smluv, neboť zejména při prohlubování hospodářské a měnové unie, které může představovat kvalitativně novou fázi evropské integrace, je třeba postupovat tak, aby si integrační proces udržel důvěru a podporu občanů; 185

8. upozorňuje, že čl. 290 Smlouvy o fungování Evropské unie umožňuje svěřit Komisi vydání závazných aktů v přenesené pravomoci pouze za podmínky, že se jimi doplňují či mění jen nepodstatné části legislativních aktů, a že je třeba vždy preferovat substantivní úpravu dané otázky přímo v legislativním aktu, který je přijímán transparentnějším způsobem v Radě a Evropském parlamentu. III. 1. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Odraz usnesení Senátu v postoji vlády: Vláda ČR ve svém stanovisku pro Parlament vítá aktivitu obou komor a klade si za cíl ji podporovat, a to především pokud jde o odůvodněná stanoviska o rozporu se zásadou subsidiarity. Zavazuje se včas předkládat své rámcové pozice k unijním dokumentům, aby měl PČR dostatek času na případnou tvorbu odůvodněného stanoviska, a to při znalosti pozice vlády. Prioritou má být také dialog s „evropskými“ výbory obou komor, včetně možnosti formulovat postoj k projednávaným návrhům i v pozdějším stádiu průběhu legislativního procesu na půdě Rady. Usnesení Senátu neobsahovalo žádné požadavky vůči vládě, které by nebyly reflektovány již ve vládní pozici. Proto lze říci, že deklarovaná vládní pozice je v souladu s pozicí Senátu. Vzhledem k tomu, že na dokumenty nebyly předmětem jednání Rady a nenavazují na ně žádné legislativní iniciativy, nelze posoudit možný vývoj vládního postoje.

Aktuální stav projednávání: Vzhledem k tomu, že na dokumenty nenavazují žádné legislativní iniciativy, Rada se jimi formálně nezabývala. V Evropském parlamentu byly dokumenty přikázány výborům, ale zřejmě nebudou projednávány. Výbor AFCO však na přelomu let 2013 a 2014 vypracoval vlastní zprávu o vztazích s národními parlamenty a přijal návrh usnesení, který by měl být v dubnu na pořadu pléna Evropského parlamentu. V návrhu usnesení se mj. poznamenává následující:  soubor vnitrostátních parlamentů netvoří v evropské ústavní struktuře „třetí komoru“,  úlohu vnitrostátních parlamentů v oblasti kontroly subsidiarity pojala většina vnitrostátních parlamentů spíše jako nástroj „politického dialogu“ s evropskými orgány než jako právně-formální nástroj k blokování legislativního procesu,  zařazení vnitrostátních parlamentů do evropského parlamentního systému je zasazeno do perspektivy směřování ke stále integrovanější a transparentnější Unii, která bude občanům stále více nablízku,  hlavním cílem meziparlamentní spolupráce je urychlovat cestu k evropské integraci pomocí výměny informací, společného důkladného studia problémů, vzájemného obohacování myšlenek a usnadňování přenosu evropského práva do vnitrostátních právních řádů,  v nynější fázi evropské integrace mají vnitrostátní parlamenty specifickou a zvláštní úlohu spočívající v „konsolidaci“ evropského povědomí v členských státech a ve sbližování občanů Evropy, přestože přímo nevykonávají legislativní funkci na úrovni Unie,

186

 nový institucionální rámec Lisabonské smlouvy je jasný, pokud jde o úlohu a o příspěvek vnitrostátních parlamentů, avšak k jeho provedení došlo bez jasného zastřešujícího pohledu na institucionální úrovni,  za tento nedostatek může částečně i potřeba lepší definice a lepšího institucionálního uznání úlohy Konference předsedů parlamentů EU jako místa, odkud vychází politický stimul v meziparlamentních vztazích. Evropský parlament si přeje, aby vnitrostátní parlamenty zlepšily kontrolu jednání členů vlád v Radě a řádné implementace práva Unie v členských státech. Evropský parlament konstatuje, že legislativní jednání Rady nejsou transparentní, což mj. znemožňuje skutečnou odpovědnost vlády vůči příslušnému vnitrostátnímu parlamentu. Připomíná, že cílem mechanismu včasného varování není zablokovat evropský rozhodovací proces, ale zlepšit legislativní činnost Unie. Domnívá se, že jednotlivé orgány by měly zohlednit odůvodněná stanoviska přebíraná vnitrostátními parlamenty i proto, aby bylo zřejmé, co musí Unie dělat, aby lépe dosáhla cílů v oblasti stanovené legislativní činnosti, a žádá Komisi, aby rychle a podle okolností reagovala na odůvodněná stanoviska a na příspěvky vnitrostátních parlamentů. Shodně s pozicí Senátu konstatuje, že meziparlamentní spolupráce v evropském rámci nenahrazuje běžnou parlamentní kontrolu, kterou Evropský parlament vykonává jako součást pravomocí, jež jsou mu svěřeny Smlouvami, a kterou vnitrostátní parlamenty vykonávají ve vztahu k příslušným vládám v oblasti evropských záležitostí; je přesvědčen, že jejím cílem je zejm. napomáhat k výměně informací a osvědčených zkušeností a zaručit účinný výkon pravomocí parlamentů v záležitostech týkajících se EU. Cílem této spolupráce není vytvoření nového smíšeného parlamentního orgánu, který by se začlenil do rozhodovacích cyklů Unie a který by byl z demokratického a ústavního hlediska neúčinný a nelegitimní. Evropský parlament připomíná, že originalita rodícího se evropského meziparlamentního systému vyžaduje právní rámec a vysoce strukturovanou praxi, jichž je třeba dosáhnout ve spolupráci s vnitrostátními parlamenty s cílem pokračovat v procesu „parlamentarizace“ Evropské unie a upevnit „víceúrovňový parlamentní systém“. Evropský parlament dále navrhuje vypracovat meziparlamentní dohodu mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem, která by zahrnovala hlavní směry meziparlamentní spolupráce, společný rámec fungování, evropské otázky společného zájmu, obecné nebo odvětvové povahy, výměnu informací, dokumentů a osvědčených postupů a vzájemné výhody zaměřené na zjednodušení meziparlamentních styků. Komunikace s Komisí: Odpověď Komise na senátní usnesení byla doručena dne 13. února 2014. Komise oceňuje aktivní zapojení Senátu do politického dialogu, zejména jeho stále větší zájem i o nelegislativní dokumenty – Komise vyzývá národní parlamenty právě k tomu, aby projednávaly i dokumenty v před-legislativní fázi, protože čím dříve se zapojí do tvorby evropské politiky, tím větší je prostor pro zohlednění jejich pozice. Pokud jde o kvalitu reakcí Komise na usnesení Senátu, Komise vyzývá Senát, aby v případě, že jej odpověď neuspokojila, na ni reagoval a požadoval další vysvětlení, a to případně i v rámci osobního setkávání. Toto doporučení je sice logické (národní parlamenty tak zatím téměř nečiní), ale za situace, kdy Komise není schopna reagovat na jasně formulované argumenty národního parlamentu již ve své první reakci, nelze v pokračování tohoto dialogu často spatřovat valný přínos. Pokud jde o včasnější zveřejňování odůvodněných stanovisek národních parlamentů v rámci kontroly subsidiarity, které Senát navrhoval, Komise uvádí, že je zveřejňuje na své internetové stránce a v současnosti posuzuje technické a rozpočtové možnosti zpřehlednění a častější aktualizace těchto stránek. Komise uznává, že tyto informace by mohly být zajímavé. 187

Senát ve svém usnesení také upozorňoval na problematiku volby právního základu u návrhu legislativních aktu. Požadoval, aby při volbě právních základů legislativních aktů byla v případě pochybností preferována procedura přísnější a demokraticky transparentnější, neboť zejména při prohlubování hospodářské a měnové unie, které může představovat kvalitativně novou fázi evropské integrace, je třeba postupovat tak, aby si integrační proces udržel důvěru a podporu občanů. V praxi jde o to, že Komise často ohýbá kompetenční ustanovení smluv, aby napomohla hladkému přijetí svých návrhů (např. protože se o něm nebude rozhodovat jednomyslně, ale kvalifikovanou většinou). Na tuto tezi Senátu rozvedenou do konkrétních argumentů Komise pouze obecně odvětila, že prohlubování integrace je třeba doprovázet posilováním demokratické legitimity a že Smlouvy stanoví přiměřený a demokratický právní rámec, pokud jde o výběr právního základu pro legislativní návrhy. Volba právního základu je objektivním, řádně zdůvodněným procesem, který lze plně podrobit soudnímu přezkumu. Komise tak v podstatě uvádí, že pokud členský stát s volbou právního základu nesouhlasí, má se obrátit na Soudní dvůr, což se v některých případech děje. Senát také kritizoval široké zmocňování Komise k tvorbě právních aktů, které se někdy týká i podstatných součástí nařízení (což evropské právo nedovoluje), takže národní parlamenty pak při jejich projednávání nemohou zcela posoudit jejich obsah a důsledky. Zde Komise uvádí, že Evropský parlament a Rada nejsou povinny delegovat pravomoci na Komisi a mohou rozsah delegace omezit. To je sice pravda, avšak je to právě Komise, kdo prvotní rozsah delegace navrhuje. Vůči tomu směřovala námitka Senátu. Komise tedy svou praxi přehodnotit nehodlá.

188

III. SCHVÁLENÉ LEGISLATIVNÍ NÁVRHY N 073/08 - Návrh nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020 [projednal VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Jana Juřenčáková


355. usnesení Senátu z 12. schůze 12. října 2011 Senát I. 1. připomíná, že se otázkou příštího víceletého finančního rámce již zabýval při projednávání sdělení Komise Přezkum rozpočtu EU a přijal k němu 27. dubna 2011 usnesení č. 187; rovněž připomíná usnesení věnovaná budoucnosti jednotlivých politik EU, konkrétně usnesení č. 209 ke sdělení Komise Budoucnost společné zemědělské politiky do roku 2020: Řešení problémů v oblasti potravin a přírodních zdrojů a územní problematiky ze 4. května 2011 a usnesení č. 153 ke sdělení Komise Závěry páté zprávy o hospodářské, sociální a územní soudružnosti: budoucnost politiky soudružnosti z 16. března 2011; 2. vnímá toto usnesení jako svůj příspěvek do širší debaty o podobě budoucího víceletého finančního rámce, která bude probíhat během aktuálního polského předsednictví a dále za předsednictví Dánska a Kypru, přičemž zdůrazňuje, že zapojení národních parlamentů do této debaty a zohlednění jejich stanovisek považuje za zcela zásadní; II. 1. souhlasí s celkovou výší navrhovaných prostředků pro víceletý finanční rámec na léta 20142020 na úrovni 1 % hrubého národního důchodu v prostředcích na platby; 2. staví se kladně k návrhu sedmiletého období pro nadcházející víceletý finanční rámec, které poskytuje dostatečně stabilní a předvídatelné prostředí pro realizaci jednotlivých politik EU; 3. podporuje vytvoření nového společného strategického rámce pro vědu a výzkum Horizont 2020 a navýšení prostředků vyčleněných na vědu, výzkum a inovace; 4. vítá pokračující podporu programů vzdělávání a mobility, stejně tak jako záměr předložit jednotný integrovaný program a zjednodušit stávající postupy pro efektivní využití přidělených prostředků;

189

5. je toho názoru, že kohezní politika musí i nadále zůstat významnou politikou EU odrážející plně odhodlání členských zemí podporovat hospodářskou, sociální a územní soudržnost a solidaritu mezi rozvinutějšími a méně rozvinutými regiony; 6. není zcela přesvědčen o nutnosti vytvářet novou zvláštní kategorii tzv. přechodových regionů, i když souhlasí s tím, že regiony, které překročí prahovou úroveň pro podporu v rámci cíle Konvergence, by měly mít k dispozici speciální odstupňovaný systém podpory, který by zabránil potenciálním hospodářským šokům pramenícím z ukončení financování rozvojových projektů v rámci cíle Konvergence; 7. nepodporuje návrh na vytvoření výkonnostní rezervy ve výši 5 % z objemu prostředků alokovaných na kohezní politiku pro státy nejlépe plnící cíle stanovené v národních programech reforem navázaných na strategii Evropa 2020; takovýto motivační systém může ve výsledku vést k opačným výsledkům v podobě stanovování nízkých národních cílů ve snaze dosáhnout na prostředky z výkonnostní rezervy; 8. domnívá se, že provazování kohezní politiky s cíli v oblastech mimo kohezní politiku, jako např. školství či sociální oblast, což jsou oblasti spadající výlučně do kompetence členských států, by bylo v rozporu s principem subsidiarity; rovněž otázka podmiňování kohezní politiky cíli v oblasti makroekonomické stability je problematická s ohledem na různé potřeby zemí tvořících měnovou unii a země stojící mimo ni; 9. se staví rezervovaně k vytvoření nového nástroje pro propojení Evropy, neboť je toho názoru, že rozhodování o klíčových přeshraničních infrastrukturních projektech by mělo zůstat na úrovni členských států a EU by měla hrát pouze koordinační úlohu; 10. zdůrazňuje, že nová společná zemědělská politika musí fungovat na principu podpory aktivních zemědělců, tj. subjektů, kteří se aktivně věnují zemědělské výrobě a přispívají tak k potravinové soběstačnosti, vytvářejí pracovní místa a zvyšují zaměstnanost na venkově a podporují udržitelný rozvoj venkovských oblastí; 11. podporuje zjednodušení systému příjmů rozpočtu EU prostřednictvím odstranění opravných mechanismů a slev, stejně tak jako nahrazení zdroje založeného na DPH zdrojem založeným na hrubém národním důchodu členských států; III. 1. žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila, a o dalších iniciativách navazujících na tyto návrhy; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

190

Výsledná podoba předpisu a její soulad s připomínkami Senátu: Dokument byl schválen jako nařízení Rady (EU, EURATOM) č. 1311/2013 ze dne 2. prosince 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020. Původní návrh Komise počítal s prostředky na závazky ve výši 1025 miliard eur, což činilo zhruba o 5 % více, než v období 2007–2013. Evropská rada nakonec dospěla k částce 960 miliard eur. Je to poprvé, co se objem prostředků ve víceletém finančním rámci oproti předchozímu období snižuje. Požadavek Senátu k výši budoucího rozpočtu EU, který by se neměl výrazněji lišit od předešlého objemu disponibilních prostředků na úrovni 1 % hrubého národního důchodu, byl tedy naplněn. Oproti předchozímu období byly sníženy především prostředky na zemědělskou politiku (ze 421 na 373 miliard eur) a na strukturální a kohezní fondy (z 355 na 325 miliard eur). Prostředky na konkurenceschopnost pro růst a zaměstnanost byly oproti návrhu Komise i kompromisnímu návrhu předsedy Evropské rady z listopadu 2012 značně seškrtány, přesto zde dochází oproti předchozímu období k navýšení z 91 miliard na 126 miliard eur. V této položce byly výrazně sníženy především prostředky na investice do dopravní, energetické a digitální infrastruktury v rámci Nástroje pro propojení Evropy, a to ze 40 miliard eur v původním návrhu Komise na 29 miliard eur. Dalších necelých 13 miliard eur je alokováno na výzkumné projekty Galileo (družicový navigační systém), Copernicus (dříve GMES, systém monitorování Země) a ITER (experimentální termojaderný reaktor). Mírně navýšeny byly administrativní náklady (i v souvislosti s přistoupením Chorvatska). Během příštích čtyř let by se však měl snížit počet zaměstnanců institucí EU o pět procent a na dva roky bude zastaven růst jejich platů. Proti požadavku Senátu byly zachovány tzv. rabaty, tedy snížené odvody do unijního rozpočtu pro největší čisté plátce (Německo, Velká Británie, Nizozemí, Švédsko, Dánsko). V současném období mohla Česká republika v kohezní politice čerpat 26,7 miliardy euro. V období 2014-2020 to bude 20,5 miliardy euro (516 miliard korun), přičemž na listopadovém jednání Evropské rady bylo navrhováno jen 19,6 miliardy euro. V pořadí členských států podle výše prostředků z kohezní politiky na jednoho obyvatele Česká republika klesla z prvního na čtvrté místo. Česká republika získá další prostředky z obálky určené na společnou zemědělskou politiku. Na přímé platby českým zemědělcům by mělo jít 5,4 miliardy euro (136 miliard korun) a na podporu venkova dalších 1,9 miliardy euro (48 miliard korun). Stanovení stropu dotací navíc pro velké farmy bude na dobrovolné úrovni, což ČR také chtěla. Odvody ze státního rozpočtu do unijního rozpočtu by měly být o 1,2 miliardy euro nižší než v minulém období.

191

N 081/08 a N 082/08 – Schengenský balíček -

Pozměněný návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o vytvoření hodnotícího a monitorovacího mechanismu k ověření uplatňování schengenského acquis Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 562/2006 s cílem stanovit společná pravidla pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic v mimořádných situacích


Odborný referent OEU : Martin Hrabálek

462. usnesení Senátu ze 14. schůze 14. prosince 2011 Senát I. 1. si je vědom nedostatků, se kterými se za stávajících pravidel spolupráce v Schengenském prostoru potýká, nicméně se domnívá, že migrační tlak, kterému EU čelila v první polovině roku 2011, nepředstavoval nebezpečí, které by mělo vést k tak rozsáhlým změnám fungování Schengenského systému; 2. domnívá se, že při řešení problémů nebyly využity všechny možnosti, které stávající schengenské acquis nabízí a podotýká, že znovuzavádění kontrol na vnitřních hranicích EU by mělo být až posledním možným řešením, ke kterému by se mělo přistupovat až v případě, že všechna ostatní opatření selžou a členské státy se nejsou schopny dohodnout; 3. považuje s ohledem na primární právo EU, především pak na článek 72 Smlouvy o fungování EU, pravomoc rozhodovat o ochraně vnitřních hranic za pravomoc, která náleží členským státům; II. domnívá se, že přenesení rozhodovací pravomoci na Evropskou komisi není vhodnou cestou k posílení fungování Schengenského prostoru, jako vhodnější se jeví zvýšení koordinace mezi členskými státy a případné vytvoření mechanismu, v rámci kterého by členské státy o znovuzavedení hranic rozhodovaly společně; III. 1. žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

192

Výsledná podoba předpisu a její soulad s připomínkami Senátu: Nařízení Evropského parlamentu a Rady bylo oficiálně zveřejněno v Ústředním věstníku dne 6. listopadu 2013 jako Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 1051/2013 ze dne 22. října 2013, kterým se mění nařízení (ES) č. 562/2006 s cílem stanovit společná pravidla pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic v mimořádných situacích. Pozměněný návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady byl oficiálně zveřejněn v Ústředním věstníku rovněž dne 6. listopadu 2013 jako Nařízení Rady (EU) č. 1053/2013 ze dne 7. října 2013 o vytvoření hodnotícího a monitorovacího mechanismu k ověření uplatňování schengenského acquis a o zrušení rozhodnutí výkonného výboru ze dne 16. září 1998, kterým se zřizuje Stálý výbor pro hodnocení a provádění Schengenu. Dokumenty v průběhu svého projednávání na evropské úrovni doznaly oproti původním návrhům Komise několik změn, z nichž některé lze z hlediska předmětného senátního usnesení hodnotit kladně. Senát se negativně vymezoval zejména vůči přenesení rozhodovacích pravomocí ohledně ochrany vnitřních hranic na Komisi, což nepovažoval za vhodné vzhledem k tomu, že tato pravomoc i nadále náleží členským státům. V konečné podobě textu, zejména pak v čl. 23a (zabývajícím se kritérii pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic), však takováto role Komise mizí a veškeré související náležitosti jsou vztahovány pouze k samotným členským státům a nikoliv ke Komisi, jak bylo stanoveno v návrhu původním. V tomto ohledu je tedy výsledná podoba předpisu plně v souladu s výhradami vznesenými ze strany Senátu. Senát ve svém usnesení rovněž konstatoval, že znovuzavádění kontrol na vnitřních hranicích EU by mělo být až posledním možným řešením. Závěrečná podoba legislativního aktu nově hovoří o dočasném znovuzavedení ochrany vnitřních hranic v krajním případě. V kontextu senátního usnesení tak lze shledat, že i tento bod byl ve finální podobě dokumentu náležitě reflektován.

193

N 088/08, N 090/08 – N 094/08 – Budoucnost kohezní politiky -

-

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení (ES) č. 1081/2006 Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, jichž se týká společný strategický rámec, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1083/2006 Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1084/2006 Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zvláštních ustanoveních týkajících se Evropského fondu pro regionální rozvoj a cíle Investice pro růst a zaměstnanost a o zrušení nařízení (ES) č. 1080/2006 Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1082/2006 ze dne 5. července 2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), pokud jde o vyjasnění, zjednodušení a zlepšení zřizování a provádění takovýchto seskupení

[projednaly VUZP, VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Václav Koukal


604. usnesení Senátu z 21. schůze dne 26. dubna 2012 Senát I. 1. je toho názoru, že kohezní politika musí i nadále zůstat významnou politikou EU odrážející plně odhodlání členských zemí podporovat hospodářskou, sociální a územní soudržnost a solidaritu mezi rozvinutějšími a méně rozvinutými regiony, a proto vítá návrh Komise alokovat na kohezní politiku na léta 2014 -2020 celkem 376 mld. EUR; 2. připomíná usnesení Senátu č. 153 z 16. března 2011, ve kterém zaujal pozici k návrhům obsaženým ve sdělení Komise s názvem Závěry páté kohezní zprávy, jenž se rovněž týkala budoucnosti politiky soudržnosti; II. 1. bere na vědomí úsilí Komise provázat kohezní politiku s realizací strategie EU2020; tématická koncentrace na nižší počet předem definovaných cílů a jejich jasná vazba na financování z jednotlivých fondů může přispět k vyšší efektivitě kohezní politiky a zároveň splnění stanovených hlavních cílů strategie EU2020; 2. je však přesvědčen o tom, že tato vazba nesmí znemožnit místně orientovaný přístup k rozvoji regionů, v rámci kterého by měly být zohledněny specifické rozvojové 194

potřeby daného regionu, které nemusí vždy najít odraz v předem definovaných tématických cílech obsažených v čl. 9 návrhu obecného nařízení; 3. upozorňuje v této souvislosti na povinnost stanovenou v čl. 4 návrhu nařízení o Evropském fondu pro regionální rozvoj, na jejímž základě by v České republice méně rozvinuté regiony musely alokovat alespoň 50 % prostředků z fondu na tři pevně určené tématické cíle, což značně omezuje flexibilitu při přípravě rozvojových strategií zohledňujících specifické potřeby daného regionu; 4. pokládá za zásadní, aby nový regulatorní rámec pravidel vytvářel stabilní a předvídatelné prostředí pro úspěšnou realizaci střednědobých rozvojových projektů a čerpání prostředků; v této souvislosti varuje před příliš častými změnami základních programových dokumentů (např. na základě pravidelných výročních zpráv o provádění a výročního přezkumného jednání); 5. nepovažuje za vhodné, aby společný strategický rámec byl přijímán Komisí prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci, jelikož se domnívá, že tento dokument představuje podstatný prvek návrhu nařízení; uvítal by proto zapojení Rady EU a Evropského parlamentu do schvalování tohoto rámce; 6. uznává, že podmíněné poskytování podpory (tzv. makroekonomické kondicionality) v rámci kohezní politiky při splnění hospodářsko-politických doporučení Rady v rámci evropského semestru či při postupu při nadměrném schodku lze vnímat jako nástroj na efektivnější vymáhání pravidel hry v kontextu nově vytvářeného modelu správy a řízení hospodářských záležitostí v EU; 7. konstatuje nicméně, že kohezní politika by neměla sloužit jako nástroj vynucování jiných politik EU; musí především plnit svůj primární účel stanovený v čl. 174 Smlouvy o fungování EU, tj. podporovat hospodářskou, sociální a územní soudržnost, a to snižováním rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů a snížením zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů; 8. považuje proto za správné, že podpora méně rozvinutých regionů spadajících pod dřívější cíl „konvergence“ zůstává i nadále stěžejním úkolem kohezní politiky, což odráží návrh Komise alokovat pro tyto regiony téměř 163 mld. EUR; 9. není přesvědčen o vhodnosti vyčlenění 10 mld. EUR z Fondu soudržnosti ve prospěch nástroje pro propojení Evropy vzhledem ke stále značnému deficitu kohezních států, pokud jde o jejich vnitrostátní infrastrukturu, jejíž výstavba je Fondem soudržnosti spolufinancována; 10. nesouhlasí s vyloučením podpory bytové výstavby z rozsahu podpor z Fondu soudržnosti, jak je uvedeno v čl. 2 odst. 2 návrhu nařízení o Fondu soudržnosti; 11. považuje za zásadní, že v oblasti prioritních investic do ochrany životního prostředí z Fondu soudržnosti bude zahrnuta i ochrana ovzduší; 12. staví se odmítavě ke změně dosavadní praxe, jež spočívá v tom, že za neoprávněně vyplacené prostředky, které se nepodaří vymoci na konkrétním příjemci (partnerovi v projektu), ručí v poslední instanci ten členský stát, na jehož území má dotčený příjemce sídlo a nikoliv ten členský stát, na jehož území má sídlo vedoucí příjemce; III. 1. žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila, a o dalším vývoji projednávání; 195


Výsledná podoba předpisu a její soulad s připomínkami Senátu: Rada EU schválila následující dokumenty:  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1304/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1081/2006  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1303/2013 ze dne 17. prosince 2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1300/2013 ze dne 17. prosince 2013 o Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1084/2006  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1299/2013 ze dne 17. prosincem 2013 o zvláštních ustanoveních týkajících se podpory z Evropského fondu pro regionální rozvoj pro cíl Evropská územní spolupráce  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1302/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se mění nařízení (ES) č. 1082/2006 o evropském seskupení pro územní spolupráci (ESÚS), pokud jde o vyjasnění, zjednodušení a zlepšení zřizování a fungování takovýchto seskupení EU vyčlenila pro programovací období 2014-2020 na strukturální fondy 325 mld. €, z toho pro ČR přibližně 20,5 mld. EUR. Zásadních změn od původních návrhů je hned několik. Spolurozhodování o tzv. makroekonomické podmíněnosti, která měla dle původního návrhu umožnit zastavování financování z fondu EU v důsledku makroekonomických nerovnováh nebo nadměrného rozpočtového deficitu daného členského státu. Evropský parlament byl na rozdíl od Evropské komise a Rady proti tomuto mechanismu a nyní bude moci vykonávat společně s Komisí své právo kontroly nad všemi rozhodovacími postupy, které se týkají pozastavení prostředků. Kromě toho má být při případném pozastavení prostředků z fondů EU zohledněna také sociální a hospodářská situace v dotyčném členském státu. Dále se změnil název makroekonomické podmíněnosti na "mechanismus pro opatření spojující účinnost evropských strukturálních fondů s fungující správou ekonomických záležitostí". EP také prosadil zvýšení roční sazby předběžného financování, které mají regionům pomoci s nastartováním celého implementačního systému. Dále byly zvýšeny sazby pro spolufinancování z rozpočtu EU pro nejvzdálenější regiony EU a pro Kypr z 50 % na 85 %. Došlo také ke snížení velikosti tzv. výkonnostní rezervy, což má za následek zvýšení celkové výše plateb na období 2014-2020 o více než 1 mld. EUR. Výkonnostní rezerva má být v polovině programového období rozdělena mezi nejrychleji čerpající regiony v rámci daného členského státu. Co se naopak nepodařilo prosadit, bylo prodloužení pravidla n+2 na pravidlo n+3, které si vyjednaly Slovensko a Rumunsko v rámci vyjednávání víceletého finančního rámce 2014-2020 na Evropské radě v únoru tohoto roku. Tato změna pravidla pro zrušení závazku se však týká pouze tohoto programového období. V období 2014-2020 již bude platit pravidlo n+3 pro všechny členské země.

196

N 089/08 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském fondu pro přizpůsobení se globalizaci (2014–2020) [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Václav Koukal


454. usnesení Senátu ze 14. schůze 9. prosince 2011 Senát I. 1. uvědomuje si potřebu účinné odpovědi na výzvy, které Evropě přináší současná hospodářská krize, zejména s ohledem na rostoucí nezaměstnanost; 2. připomíná, že politika zaměstnanosti patří mezi sdílené pravomoci EU, přičemž hlavní role při jejím vytváření náleží členským státům; II. 1. je toho názoru, že problémy trhu práce účinněji řeší stávající nástroje politiky soudržnosti, jako je Evropský sociální fond a Evropský fond pro regionální rozvoj; 2. upozorňuje, že zemědělství v Evropské unii je podporováno prostřednictvím řady opatření v rámci Společné zemědělské politiky, a proto nesouhlasí se zařazením zemědělců, na které negativně dopadne liberalizace světového obchodu, mezi příjemce pomoci z fondu; III. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Výsledná podoba předpisu a její soulad s připomínkami Senátu: Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci byl schválen v rámci celého balíku legislativy kohezní politiky pro rozpočtové období 2014 až 2020 v prosinci 2013. Usnesení Senátu se vyjadřuje pouze k otázce zařazení zemědělců mezi příjemce podpory, přičemž výsledná podoba již podporu zemědělců nezahrnuje. Tento požadavek Senátu se proto podařilo v rámci vyjednávání prosadit. V ostatních otázkách se nařízení do značné míry shoduje s předchozím právním nástrojem pro podporu globalizací postižených regionů, přičemž ponechává v platnosti tzv. krizovou výjimku, která umožňuje intervenovat v případě, že došlo ke ztrátě pracovních míst v důsledku hospodářské krize. Fond bude mít roční rozpočet 150 milionů EUR s maximální mírou spoluúčasti ze strany členských států ve výši 60 %. Z těchto prostředků se budou financovat aktivní opatření na trhu práce, jejichž cílem je pomoci nově nezaměstnaným najít si nové zaměstnání nebo začít podnikat. O jednotlivých aktivitách budou rozhodovat národní orgány, přičemž spouštěcím kritériem je okamžitá ztráta minimálně 500 pracovních míst v jednom podniku (vč. dodavatelů 197

a odběratelů v rámci výrobního řetězce). Opatření se mohou vztahovat i na agenturní a dočasné zaměstnance a OSVČ. Podpora může být v regionech, které jsou způsobilé pro podporu z Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí, využita i na tyto projekty. Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci nebude ale financovat důchody, dávky v nezaměstnanosti, modernizační opatření nebo sociální podporu jednotlivých podniků.

198

N 097/08 – N 101/08 – Nová podoba společné zemědělské politiky po roce 2013 -

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty („nařízení o jednotné společné organizaci trhů“) Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 73/2009, pokud jde o poskytování přímých plateb zemědělcům v roce 2013

[projednaly VHZD, SKRV a VEU] Zpravodaj VEU: Otakar Veřovský

Odborný referent OEU: Milan Petřík

548. usnesení Senátu z 19. schůze 14. března 2012 Senát I. pokládá předloženou reformu za dobrý příspěvek k diskuzi o konečné podobě společné zemědělské politiky (SZP) po roce 2013, a to i přes to, že Komise při tvorbě předložených návrhů nedostatečně zohlednila připomínky členských států vyjádřené ke sdělení o budoucnosti SZP do roku 2020; II. 1. domnívá se, že i po roce 2013 by měl být využíván systém platby na plochu, jako jednodušší, více transparentní a méně náročný, než systém založený na platebních nárocích; 2. odmítá zastropování přímých plateb, a to i tehdy, bude-li umožněno zohlednit komplexní mzdové náklady; v případě, že zastropování zůstane jako nástroj zachováno, doporučuje zvýšit hranici stropu na podnik o 100 tis. EUR oproti současnému návrhu, tj. na interval od 250 tis. EUR do 400 tis. EUR; zastropování by se také mělo aplikovat vždy na samostatný podnik, bez ohledu na případnou majetkovou propojenost podniků; 3. považuje možnost přesunů finančních prostředků mezi jednotlivými pilíři SZP na základě rozhodnutí členského státu za daleko efektivnější nástroj než navržené zastropování přímých plateb; 4. podporuje - myšlenku definování aktivního zemědělce, nicméně definování aktivního zemědělce poměrem přímých plateb na celkových nezemědělských příjmech považuje za komplikované, a to zejména z hlediska proveditelnosti kontroly;

199

-

aby platby pro oblasti s přírodními omezeními byly poskytovány pouze aktivním zemědělcům a byly zcela financovány z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova;

5. staví se kriticky k tzv. ozelenění z následujících důvodů: - toto opatření klade na evropské farmáře další nároky v oblasti ochrany životního prostředí a snižuje tak konkurenceschopnost evropských zemědělců, a to především v porovnání se zemědělci z třetích zemí; - uvalení naprosto stejných požadavků na všechny evropské farmy považuje za neadekvátní; - navržené povinné zemědělské postupy v rámci ozelenění – střídání nejméně 3 plodin na orné půdě a nutnost vyčlenit 7 % půdy v ekologickém zájmu - jsou navíc pro mnoho farem, např. těch, které se orientují na pěstování trvalých kultur (sady, vinice, chmelnice) nebo pěstování zeleniny, nesplnitelné; 6. považuje za nezbytné - odstranit nespravedlivé a zneužívané praktiky napříč potravinovým řetězcem; - chránit farmáře před dovozy ze třetích zemí s prokazatelně nižším standardem v oblasti ochrany životního prostředí, např. formou ekologického zdanění takových dovozů; 7. hodnotí pozitivně - opatření na podporu rozvoje venkova, která kladou důraz na inovace, technologický pokrok, spolupráci a odstraňování byrokracie; - opuštění konceptu os s možností volby priorit a opatření podle potřeb členského státu, což povede k větší efektivitě programu rozvoje venkova; III. 1. žádá vládu aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Výsledná podoba předpisu a její soulad s připomínkami Senátu: Většina prvků finální podoby reformy společné zemědělské politiky byla dohodnuta v rámci trialogu mezi Komisí, Radou a Evropským parlamentem dne 26. června 2013. Výjimku tvořily pouze otázky spojené s Víceletým finančním rámcem (např. zastropování a degresivita přímých plateb a převody mezi pilíři), které byly dojednány na posledním trialogu 24. září 2013. Následně pak byla finální podoba reformy schválena plénem Evropského parlamentu 20. listopadu 2013, poté schválena Radou 16. prosince 2013 a v Úředním věstníku byly jednotlivé dokumenty zveřejněny 21. prosince 2013 jako:  Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1698/2005  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008

200

 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení Rady (ES) č. 73/2009  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 Součástí schváleného balíčku je rovněž přechodné nařízení pro rok 2014 (nařízení č. 1310/2013), které má poskytnout členským státům dostatek času na uvedení nových prvků reformy do praxe (jedná se zejména o oblast přímých plateb a některá opatření v oblasti rozvoje venkova). Pozdní přijetí návrhů totiž neumožnilo členským státům včasnou implementaci. Oproti návrhu Komise z roku 2011 doznala výsledná podoba reformy SZP v průběhu vyjednávání několika podstatných změn. V kontextu senátního usnesení, které se vyjadřovalo primárně k problematice přímých plateb a podpory rozvoje venkova lze konstatovat, že část navržených bodů se povedla do finální podoby prosadit: 1) Jednotná platba na plochu (SAPS) byla prodloužena do roku 2020. 2) Bylo zavedeno dobrovolné stanovení stropů (tzv. capping) a povinné snížení plateb jednotlivých zemědělských podniků přesahujících 150 000 EUR (nejméně 5 % z částky přesahující tuto hranici). Před snížením si může zemědělský podnik odečíst mzdové náklady. 3) Ekologizace neboli tzv. ozelenění bylo zachováno jako povinný prvek, přičemž členské státy musí na tuto platbu vyčlenit 30 % prostředků určených na přímé platby. Povinné tři zemědělské postupy byly nicméně lehce upraveny. Diverzifikace nejméně 2 plodin (tj. střídání plodin na orné půdě) je povinná pro zemědělce s výměrou orné půdy převyšující 10 ha, při výměře přes 30 ha je pak povinnost střídat nejméně 3 plodiny. Povinnost zajistit „plochy využívané v ekologickém zájmu“ se bude týkat zemědělských podniků s výměrou orné půdy nad 15 ha. Rozloha této plochy byla snížena na 5 %, oproti původním 7 %, a budou se do ní moci započíst např. meze, živé ploty, stromy, půdy ležící ladem a krajinné prvky. 4) Možnost převodu prostředků mezi jednotlivými pilíři byla zachována, členské státy budou mít možnost převádět až 15 % prostředků mezi jednotlivými pilíři. U států jejichž přímé platby jsou nižší než 90 % průměru EU, může pak tento podíl činit až 25 %. 5) Definování aktivního zemědělce bylo také upraveno odlišně oproti původnímu návrhu. Pro členské státy bude nově povinný negativní seznam podnikatelských činností, na které by se neměly vztahovat přímé platby (zahrnuje letiště, železniční služby, vodní díla, trvalé sportovní a rekreační plochy atd.). 6) V rámci rozvoje venkova byla zachována původně navrhovaná koncepce šesti priorit, které budou zaměřeny mj. na inovace, technologický pokrok, spolupráci. Bude kladen větší důraz na iniciativu LEADER, na kterou budou muset členské státy vynaložit alespoň 5 % z prostředků pro rozvoj venkova.

201

N 104/08, N 105/08 a N 107/08 – Infrastrukturní balíček -

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o hlavních směrech transevropské energetické infrastruktury a o zrušení rozhodnutí č. 1364/2006/ES Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské dopravní sítě Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se vytváří nástroj pro propojení Evropy

[projednaly PPE, PPD, VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Škaloud

Odborný referent OEU: M. Krb, Š. Černý, J. Kautský

530. usnesení Senátu z 18. schůze dne 29. února 2012 Senát I. 1. podporuje rozvoj moderní a efektivní síťové infrastruktury, která je klíčová pro hladké fungování vnitřního trhu EU, a tím plné využití jeho potenciálu a posílení konkurenceschopnosti EU a energetické bezpečnosti; 2. rozumí proto snaze Evropské komise nasměrovat více prostředků do oblasti rozvoje transevropských sítí; II. 1. odmítá vyčlenění prostředků z Fondu soudržnosti ve prospěch nástroje pro propojení Evropy (CEF) vzhledem k stále značnému deficitu kohezních států, pokud jde o jejich vnitrostátní infrastrukturu, jejíž výstavba je Fondem soudržnosti spolufinancována; 2. vyzývá Komisi, aby zvážila úpravu legislativy směřující ke zjednodušení a zrychlení schvalovacích procesů infrastrukturních staveb; 3. podporuje použití prostředků CEF na řešení transportu hmot a energií přes území a sítě ČR; 4. odmítá posilování pravomocí Evropské komise při realizaci koridorů hlavní sítě, protože podle Smlouvy o fungování Evropské unie patří hlavní slovo při plánování transevropských sítí členským státům; 5. doporučuje proto, aby se role evropského koordinátora omezila na přeshraniční úseky dopravních koridorů, kde jeho působení přinese nejvyšší evropskou přidanou hodnotu; 6. připomíná, že zaváděné standardy pro železnice na hlavní síti by neměly klást zvýšené nároky na investice nad rámec současných technických požadavků, a to zejména v situaci, kdy není jasné, zda se kritéria vztahují pouze na novou výstavbu nebo i na modernizaci infrastruktury stávající; 7. vyzývá vládu, aby urychleně předložila střednědobou strategii výstavby dopravní infrastruktury, která bude obsahovat uvažované zdroje financování a respektovat zásady transevropských dopravních sítí;

202

8. podporuje vládu v úsilí prosazovat změny map hlavní a globální sítě, které se týkají území ČR; 9. je přesvědčen, že hlavní směry rozvoje transevropských telekomunikačních sítí musí respektovat národní strategie rozvoje širokopásmových sítí a elektronické veřejné správy; 10. navrhuje, aby se při výběru projektů transevropských telekomunikačních sítí zohlednila odlišná úroveň rozvoje potenciálních příjemců, a to například v míře spolufinancování; 11. požaduje, aby Evropská komise specifikovala, jakým způsobem se budou sbližovat digitální služby veřejného sektoru, přičemž taková harmonizace by neměla v žádném případě zvyšovat náklady veřejných rozpočtů, podnikatelů a občanů; III. 1. žádá vládu aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Výsledná podoba předpisu a její soulad s připomínkami Senátu: Výsledné nařízení o transevropských dopravních sítí odráží složité vyjednávání nejen o právním rámci a konkrétním trasování budoucích infrastrukturních staveb, ale i neoddělitelnou debatu o rozpočtu a financování. Celkem se tak pro období 2014-2020 vyhradí v rámci Nástroje pro propojení Evropy 26,2 miliardy EUR, z čehož 11,3 miliardy bude vyhrazeno pro státy, které mohou čerpat z Fondu soudržnosti. To představuje trojnásobný nárůst oproti předcházejícímu období a potvrzuje ambiciózní cíle EU v oblasti výstavby infrastruktury. Výsledkem je kompromis, který uchovává rozdělení sítí na hlavní (plán dostavby do r. 2030) a globální (plán dostavby do r. 2050), přičemž stěžejním pojmem zůstává tzv. koridor hlavní sítě. Role koordinátorů byla v souladu s požadavkem Senátu oslabena. Budou sice nadále předsedat jednání tzv. fóra koridoru, kde budou mít ale jednotlivé členské státy právo veta. Vedle koordinátorů koridorů se zřídí i dvě horizontální pozice koordinátora pro „vodní dálnice“ (Motorways of Sea) a pro železniční systém ERTMS. Pro ČR je klíčové, že do hlavní sítě jsou zařazeny strategické silniční (D3, D8, D10, R6, R35) a železniční (vč. vysokorychlostní globální sítě – Praha-Brno, Praha-Ústí nad Labem, PrahaVratislav a Brno-Ostrava) směry. Do hlavní sítě bude zařazeno také letiště Václava Havla a letiště Mošnov. Z vodních cest je zařazeno Labe až po stupeň Přelouč II resp. Pardubice a Vltava až k Praze. Naopak do hlavní ani globální sítě nebude zařazen uvažovaný kanál DunajOdra-Labe, čímž se možnost jeho financování z evropských fondů výrazně snižuje a jeho výstavba z čistě národních zdrojů je nereálná. Konečná podoba části balíčku věnující se energetické oblasti byla na úkor ostatních částí velmi „zeštíhlena“ a očekávaný přínos tak nebyl zcela naplněn. Výsledná podoba nařízení je ve shodě s usnesením Senátu, především v oblasti efektivní síťové infrastruktury, zabezpečení dodávek EU, propojování energetických ostrovů a také samotné integraci vnitřního trhu. Co se týče samotného vnitřního trhu, Evropská síť provozovatelů přepravních soustav přijme v rámci celé EU desetiletý plán rozvoje sítě.

203

N 112/08 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Jana Juřenčáková


598. usnesení Senátu z 21. schůze dne 26. dubna 2012 Senát I. souhlasí s ohledem na význam ratingových agentur pro fungování finančního systému v obecné rovině s potřebou dále zkvalitňovat a zefektivňovat dohledový a regulatorní rámec pro fungování ratingových agentur; II. 1. podporuje úsilí Komise snížit nadměrnou závislost finančních subjektů na externích ratinzích, a to jak při investičním rozhodování, tak při jejich využívání pro regulatorní účely; 2. považuje za správné klást důraz na alternativní metody hodnocení bonity finančních instrumentů a podporovat rozvoj interních metod hodnocení rizika finančními institucemi, což by mělo snížit přílišné spoléhání se na ratingy; 3. konstatuje však, že tento přístup by měl respektovat reálné možnosti finančních institucí, kdy především pro menší subjekty mohou být náklady na sofistikované interní metody hodnocení rizika investičních nástrojů značně zatěžující; 4. zastává názor, že zvyšování transparentnosti ratingového procesu a metodologie může přispět k tomu, že investoři lépe porozumí změnám ratingů a budou kvalitněji využívat ratingy při svém rozhodování, a proto podporuje návrhy směřující k posílení povinnosti zveřejňovat údaje ratingovými agenturami, např. v případě hodnotících zpráv o ratinzích státních dluhopisů; 5. upozorňuje na potenciální riziko diskontinuity ratingu pramenící z výměny ratingové agentury v rámci principu rotace, a to i s ohledem na neexistenci jednotné ratingové stupnice; 6. má výhrady k navrhované úpravě odpovědnosti ratingových agentur vůči investorům, neboť tato úprava - narušuje pojetí právní odpovědnosti v právním řádu České republiky, což ji činí obtížně použitelnou, - je v rozporu s cílem návrhu posílit odpovědnost investorů a omezit jejich nadměrné spoléhání se na rating, - by mohla vést k poklesu kvality ratingů, jelikož agentury by vydávaly nadmíru opatrné ratingy; III. 1. žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. 204

Výsledná podoba předpisu a její soulad s připomínkami Senátu: Ke schválení došlo 21. května 2013 a dokument byl publikován v Úředním věstníku Evropské unie jako Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 462/2013, kterým se mění nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách. Nejproblematičtější část původního návrhu nařízení, kterou kritizoval jak Senát, tak i vláda a ostatní ČS, tedy princip rotace ratingových agentur, byl pozměněn. Zúžil se tak, že se bude aplikovat pouze na resekuritizované produkty. Dále nařízení obsahuje změnu i v případě institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění. Změněna byla také část související s nadměrným spoléháním se na ratingy a jejich používání jako jediného parametru při posuzování příslušného rizika v investicích.

205

N 115/08 - Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zavádí „Erasmus pro všechny“ Program Unie pro vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a sport [projednaly VVVK a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


552. usnesení Senátu z 19. schůze dne 14. března 2012 Senát I. 1. vyjadřuje v souladu s dlouhodobou pozicí Senátu, formulovanou např. v usnesení č. 372 z 10. prosince 2009 k Zelené knize o podpoře vzdělávací mobility mladých lidí podporu hlavním součástem návrhu nařízení, a to zejména s ohledem na prokázanou prospěšnost mobility pro zisk nových znalostí, zlepšení jazykových dovedností, osobní rozvoj mladých lidí a na pozitivní vliv mobility na zvyšování kvality vzdělávacích institucí; 2. připomíná, že v souladu se usnesením Senátu č. 336 z 7. října 2011 k Zelené knize o odborných kvalifikacích by zvýšená mobilita odborníků v rámci EU v žádném případě neměla ohrožovat zdraví občanů nebo být na úkor práv spotřebitelů, přičemž přísná pravidla je třeba zachovat především ve zdravotnických profesích; II. 1. podporuje navýšení prostředků na vzdělávání jako důkaz mobilizace evropských peněz pro lepší uplatnitelnost mladých lidí na trhu práce; 2. navrhuje odlišení jednotlivých složek programu formálního vzdělávání, protože jejich názvy jsou už mezi veřejností a zaměstnavateli dobře zavedenými a srozumitelnými pojmy; 3. upozorňuje na významné odlišnosti mezi formálním a neformálním vzděláváním, a proto doporučuje zachovat samostatný program neformálního vzdělávání; 4. doporučuje vyjasnit roli programu Erasmus pro všechny a Evropského sociálního fondu v rámci spolupráce vzdělávacích institucí a podniků tak, aby nedocházelo ke zdvojování projektů; 5. vyzývá vládu, aby zvážila možnosti zjednodušení administrativních procesů spojených s žádostmi o stipendium nebo o záruku za půjčku; III. 1. žádá vládu aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 206

2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi

Výsledná podoba předpisu a její soulad s připomínkami Senátu: Vyjednávání o programu bylo poměrně náročné a skončilo až v prosinci 2014, tj. před samotným začátkem nového rozpočtového období. Podle závěrečného kompromisu se program přejmenuje na Erasmus+, aby se potvrdila návaznost na nejúspěšnější značku Evropské unie, co se týče programů pro mladé lidi. V tomto ohledu se tudíž nepodařilo prosadit původní požadavek Senátu, aby byly jednotlivé složky jmenovitě odděleny. Nový program zahrne celkem 7 dřívějších programových os Programu celoživotního učení (2007-2013) a připojí i podporu sportu. Program bude mít rozpočet 14,7 miliard EUR, což představuje navýšení o 40 % oproti součtu současných programů, které zastřešuje. Přání Senátu zvýšit prostředky na program tak bylo vyslyšeno. Součástí bude také významná alokace pro neformální vzdělávání, čímž bude splněn i další bod usnesení Senátu. Součástí jsou závazné nejnižší možné podíly pro jednotlivé druhy aktivit. Dále se předpokládá, že program umožní vycestovat za formálním vzděláváním celkem 2 milionům mladých lidí, 500,000 se bude zúčastnit dobrovolnických projektů v rámci neformálního vzdělávání a 650,000 lidí bude moci využít nabídku stáže nebo odborného výcviku v zahraničí. Až 200,000 studentů magisterského cyklu bude moci na svá studia využít půjčku z programu a také by mělo být možné financovat 25,000 dvojitých magisterských programů, tzv. joint degrees. 800,000 učitelů ze všech vzdělávacích stupňů bude mít příležitost získat nové dovednosti v zahraničí.

207

N 125/08, N 126/08 a N 130/08 – Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace -

-

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Horizontu 2020 – rámcového programu pro výzkum a inovace (2014–2020) Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví pravidla pro účast a šíření výsledků Horizontu 2020 – rámcového programu pro výzkum a inovace (2014–2020) Návrh rozhodnutí Rady o zřízení zvláštního programu k provedení Horizontu 2020 – rámcového programu pro výzkum a inovace (2014–2020)

[projednaly VVVK a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


638. usnesení Senátu z 23. schůze dne 13. června 2012 Senát I. 1. si uvědomuje klíčový význam vědy a výzkumu pro budoucí konkurenceschopnost Evropské unie; 2. podporuje v souladu s dlouhodobou pozicí Senátu, formulovanou např. v usnesení č. 162 ze 17. března 2011 ke sdělení Komise Stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020 – Unie inovací, v obecné rovině záměry Evropské unie v oblasti vědy a výzkumu, zejména orientaci na nárůst investic, dokončení Evropského výzkumného prostoru a odstranění překážek pro mobilitu vědců i myšlenek; 3. připomíná v souladu s dlouhodobou pozicí Senátu, formulovanou např. v usnesení č. 371 z 10. prosince 2009 ke sdělení Komise o pokroku dosaženém v rámci sedmého rámcového programu pro výzkum, že základní i aplikovaný výzkum je nutné rozvíjet v takovém vzájemném poměru, aby byla umožněna úspěšná komercializace výstupů výzkumu v krátkodobém a střednědobém horizontu a zároveň nebyl ohrožen rozvoj vědecké excelence v dlouhodobém horizontu; II. 1. vítá výrazné navýšení rozpočtu strategie pro vědu a výzkum Horizont 2020 jako potvrzení závazku EU stát se vysoce konkurenceschopnou znalostní ekonomikou; 2. podporuje navrženou strukturu programu Horizont 2020, která odráží společenské potřeby a výzvy členských států EU; 3. upozorňuje na nutnost brát při hodnocení projektů v potaz geografickou rozmanitost EU a podporovat výzkumné iniciativy ze všech členských zemí, což posílí regionální rozměr politiky vědy a výzkumu;

208

4. souhlasí se snahou ještě více usnadnit přístup do aktivit v rámci Horizontu 2020, například prostřednictvím snížení administrativních bariér a zjednodušení výkaznictví a finančních pravidel účasti; 5. očekává, že se při řešení aktuálních společenských výzev v rámci programu Horizont 2020 budou využívat poznatky všech vědních disciplín, včetně společenských a humanitních oborů; 6. oceňuje, v souladu s dlouhodobou pozicí Senátu, vyjádřenou např. v usnesení č. 169 z 19. července 2007 k zelené knize o Evropském výzkumném prostoru, pozornost, kterou návrh programu Horizont 2020 věnuje všem formám mobility výzkumných pracovníků, do které je třeba zahrnout i státní příslušníky třetích zemí; 7. je toho názoru, že centra kompetence a projekty výzkumných infrastruktur, které v ČR nyní vznikají i s podporou strukturálních fondů Evropské unie, představují neopakovatelnou příležitost rozvíjet českou vědu na špičkové úrovni; 8. vyzývá proto vládu, aby do programu Horizont 2020 přednostně zapojovala tyto vznikající vědecké ústavy, například prostřednictví Evropského inovačního a technologického institutu EIT; 9. žádá vládu, aby při dalším vyjednávání o programu Horizont věnovala pozornost závěrům kulatých stolů, které uspořádalo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy; 10. doporučuje vládě, aby poskytovala potenciálním žadatelům o finanční příspěvek maximální možnou podporu včetně konzultací a předběžného hodnocení výzkumných záměrů; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Výsledná podoba předpisu a její soulad s připomínkami Senátu: Horizont 2020 bude mít rozpočet cca 77 miliard EUR a jeho cílem je posílení a rozvoj Evropského výzkumného prostoru. Bude mít tři, již dříve avizované priority: • excelentní vědu; • pokročilý výzkum v průmyslu; • řešení společenských výzev. Odpovídá se tak na výzvu Senátu, aby se Horizont 2020 soustředil i na humanitní a společenské vědecké obory. Hlavní novinkou v programu je zjednodušení mnoha oblastí podpory, což žádalo i usnesení Senátu. Jednodušší finanční výkaznictví má ušetřit administrativní náklady a zabránit finančním a formálním pochybením. Ustanovují se dvě maximální hranice podpory, a to 70 % pro aktivity 209

blízké trhu a 100 % pro ostatní aktivity, tj. zejména základní výzkum. Neziskoví žadatelé mohou rovněž získat až 100 % podpory. Nepřímé náklady budou financovány paušální částkou ve výši 25 % nákladů uznatelných. Předpokládá se také výrazné zkrácení lhůty mezi podáním žádosti a uzavřením smlouvy o grantu. Tímto je naplněn požadavek Senátu na zjednodušení administrativy. Podstatnou část programu Horizont bude realizovat Evropský inovační a technologický institut ETI, který bude neoddělitelnou součástí výzkumné politiky EU. K současným třem KIC jich přibude dalších 5 s těmito tématy: • zdravý životní styl a stárnutí obyvatelstva (2014); • surovinová základna (2014); • potraviny budoucnosti (2015); • výroba s přidanou hodnotou (2015); • městská mobilita (2018). Nařízení stanoví, že se investice z Horizontu 2020 budou v kohezních a výzkumně slabších regionech spojovat s investicemi ze strukturálních fondů a z Evropského investičního fondu. Cílem je rozvíjet excelentní výzkum po celé EU a brát v potaz její geografickou rozmanitost, přičemž obé doporučoval i Senát ve svém usnesení. Výsledky výzkumu budou také uveřejňovány, aby z nich měla prospěch nejširší vědecká veřejnost. Horizont 2020 bude také daleko více podporovat malé a střední podniky prostřednictvím specializované programové osy a urychlovacích pilotních schémat, která mají podpořit soukromé investice do výzkumu. Doplňkem Horizontu 2020 budou také různé druhy inovačních partnerství soukromého a veřejného kapitálu (viz sen. tisk K 086/09). Horizont bude také více zapojovat partnery mimo EU a mezinárodní výzkumné organizace (ESA, FAO, WHO). Rozdělení rozpočtu: I. Excelentní věda 1. Evropská výzkumná rada 2. Budoucí technologie 3. Marie Curie 4. Výzkumná infrastruktura II. Pokročilý výzkum v průmyslu 1. Vedení v průmyslových technologiích 2. Přístup k rizikovému kapitálu 3. Inovace v malých a středních podnicích III. Řešení společenských výzev 1. Zdraví, demografické výzvy a stárnutí 2. Kvalita potravin a moří 3. Energetika 4. Doprava 5. Klima, suroviny a přírodní zdroje 6. Společenské začlenění 7. Bezpečná společnost Rozšiřování excelence Věda pro společnost – lidský kapitál ETI Společné výzkumné středisko – nejaderné aktivity

31.73 % 17% 3,50% 8% 3,23% 22,90% 17,60% 3,69% 0,80% 38,53% 9,70% 5% 7,70% 8,23% 4% 1,70% 2,20% 1,06% 0,60% 3,52% 2,47%

210

N 127/08 – Návrh nařízení Rady o programu Evropského společenství pro atomovou energii pro výzkum a odbornou přípravu (2014–2018), který doplňuje Horizont 2020 – rámcový program pro výzkum a inovace [projednaly VVVK, PPE, VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


640. usnesení Senátu z 23. schůze dne 13. června 2012 Senát I. 1. je přesvědčen v souladu s dlouhodobou pozicí Senátu, formulovanou např. v usnesení č. 121 z 3. března 2011 ke sdělení Komise Energie 2020: Strategie pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energii, že věda a výzkum v oblasti energetiky má zásadní význam pro budoucnost Evropské unie, 2. považuje jadernou energetiku za důležitou součást energetického mixu, ačkoliv významnou roli hrají i obnovitelné zdroje; 3. oceňuje proto pozornost, jakou EU věnuje výzkumu v oblasti jaderné energetiky, která je schopna plnit důležitou roli v úsilí o snižování uhlíkové náročnosti evropského hospodářství, což již dříve vyjádřil např. v usnesení Výboru pro záležitosti Evropské unie č. 268 z 2. května 2012; II. 1. vítá navýšení evropských investic v rámci strategie vědy a výzkumu Horizont 2020 do rozvoje jaderné syntézy; 2. se domnívá, že jedním z hlavních cílů výzkumu v dalším období by mělo být zlepšování bezpečnosti jaderných zařízení; 3. připomíná, že nutnou podmínkou účinného rozvoje jaderné energetiky v budoucnosti je vyřešení otázky vyhořelého paliva a konce palivového cyklu; 4. doporučuje více využívat příležitostí, které plynou ze synergie mezi programem Euratomu a strukturálními fondy, například pro umístění zkušebního reaktoru nové generace Allegro v České republice; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi. 211

Výsledná podoba předpisu a její soulad s připomínkami Senátu: Nařízení je nedílnou součástí balíčku Horizont 2020. Většinu podnětů, které obsahuje stanovisko Senátu, již zodpovídá konečná varianta celého souboru legislativních opatření. Co se týče specifických podnětů v oblasti jaderného výzkumu, v novém období se bude program soustředit také na jadernou bezpečnost a jaderné zabezpečení, přičemž tyto aktivity má doplňovat i novelizace směrnice o jaderném zabezpečení (viz sen. tisky N 077/09 a N 98/09). Společné výzkumné středisko také přispěje k vývoji nástrojů a metod pro dosažení vysoké úrovně bezpečnosti jaderných zařízení a palivových cyklů. Co se týče experimentální jednotky Allegro, o jejím umístnění zatím vůbec není rozhodnuto. Výzkum v oblasti jaderné fúze se bude realizovat v rámci zcela odděleného programu ITER (sen. tisk N 092/09).

212

N 128/08 a N 131/08 – Evropský inovační a technologický institut -

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 294/2008, kterým se zřizuje Evropský inovační a technologický institut Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o strategickém programu inovací Evropského inovačního a technologického institutu (EIT): přínos EIT pro inovativnější Evropu

[projednaly VVVK a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


637. usnesení Senátu z 23. schůze dne 13. června 2012 Senát I. podporuje, v souladu s dlouhodobou pozicí Senátu, formulovanou např. v usnesení č. 37 z 20. prosince 2006 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský technologický institut, další rozvoj Evropského technologického institutu (EIT), který umožní splnit ambiciózní cíle evropské strategie pro vědu a výzkum Horizont 2020; II. 1. připomíná, že výzkumné aktivity v rámci EIT by měly respektovat geografickou rozmanitost Evropské unie a přihlížet k potenciálu všech členských zemí; 2. upozorňuje na skutečnost, že se do aktivit v rámci EIT dosud žádné české subjekty nezapojily; 3. vyzývá proto vládu, aby usnadnila a intenzivně propagovala účast českých subjektů v EIT; 4. je toho názoru, že centra kompetence a projekty výzkumných infrastruktur, které v ČR nyní vznikají i s podporou strukturálních fondů Evropské unie, představují neopakovatelnou příležitost rozvíjet českou vědu na špičkové úrovni; 5. žádá proto vládu, aby včas doporučila, které české výzkumné organizace mají potenciál se do EIT zapojit; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

213

Výsledná podoba předpisu a její soulad s připomínkami Senátu: Dvojice legislativních aktů byla nedílnou součástí projednávání balíčku Horizont 2020. Pro více informací viz výše.

214

N 134/08 – Návrh rozhodnutí Rady, kterým se stanovuje víceletý rámec pro Agenturu Evropské unie pro základní práva na období 2013–2017 [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Luděk Sefzig

Odborný referent OEU: Martin Hrabálek

511. usnesení Senátu ze 17. schůze dne 8. února 2012 Senát I. 1. konstatuje, že stejně jako v případě návrhu rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí Rady 2008/203/ES ze dne 28. února 2008, kterým se provádí nařízení (ES) č. 168/2007, pokud jde o přijetí víceletého rámce na roky 2007–2012 pro Agenturu Evropské unie pro základní práva, i předložený návrh vykazuje závažné nedostatky formální povahy; 2. nadále podporuje zdrženlivou pozici vlády ČR v otázce věcného rozšíření působnosti Agentury do oblasti justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce, a to především s ohledem na politickou citlivost této oblasti; II. 1. připomíná neúspěšné vyjednávání o návrhu rozhodnutí, založeného na článcích 30, 31 a 34 odst. 2 písm. c) Smlouvy o Evropské unii v tehdy platném znění, během něhož některé členské státy vyjádřily negativní postoj k tomu, aby do působnosti Agentury spadaly i oblasti policejní spolupráce a justiční spolupráce v trestních věcech; 2. upozorňuje na článek 32 preambule zřizovacího nařízení Agentury (nařízení Rady 168/2007), který uvádí, že „žádná část tohoto nařízení by neměla být vykládána způsobem, kterým by se předjímala otázka, zda oblast působnosti Agentury může být rozšířena i na policejní a soudní spolupráci v trestních věcech“; 3. upozorňuje, že přestože Evropská komise uvádí jako právní základ návrhu článek 352 Smlouvy o fungování Evropské unie, jeho skutečným právním základem je článek 5 odstavec 1 zřizovacího nařízení Agentury, jenž zakotvuje existenci víceletého rámce a vůči němuž má tedy návrh prováděcí povahu; 4. konstatuje, že vzhledem k výše uvedenému je možné návrh posoudit jako akt na tzv. odvozeném základě, který je v právu EU nepřípustný, jak vyplývá mj. z rozsudku Soudního dvora C-133/06, a že tedy návrh představuje porušení zásady svěření pravomocí zakotvené v článku 5 odstavci 1 Smlouvy o Evropské unii;

215

5. zastává názor, že úprava kompetencí Agentury by měla být provedena změnou jejího zřizovacího nařízení, do kterého by tyto kompetence byly výslovně začleněny; 6. trvá na svém stanovisku vyjádřeném ve 148. usnesení Senátu z 8. funkčního období, že Senát nepodporuje možnost přijímat a měnit víceletý rámec Agentury prostřednictvím prováděcích aktů na základě článku 291 Smlouvy o fungování Evropské unie, coby jednu z variant budoucího řešení; 7. upozorňuje na skutečnost, že v rámci přímé komunikace s Evropskou komisí k 148. usnesení Senátu z 8. funkčního období k návrhu rozhodnutí Rady, kterým se mění rozhodnutí Rady 2008/203/ES ze dne 28. února 2008, kterým se provádí nařízení (ES) č. 168/2007, pokud jde o přijetí víceletého rámce na roky 2007–2012 pro Agenturu Evropské unie pro základní práva se Komise nevyjádřila k poznámce Senátu ohledně finančních dopadů rozšíření kompetencí Agentury, která je relevantní i v tomto případě, neboť bez navýšení finančních prostředků může být rozšíření působení Agentury stěží efektivní; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení sdělil Evropské komisi.

Výsledná podoba předpisu a její soulad s připomínkami Senátu: Rozhodnutí Rady bylo oficiálně zveřejněno v Ústředním věstníku dne 21. března 2013 jako Rozhodnutí Rady 252/2013/EU ze dne 11. března 2013, kterým se stanoví víceletý rámec na roky 2013-2017 pro Agenturu Evropské Unie pro základní práva. Výsledná podoba dokumentu doznala oproti původnímu návrhu Komise několik dílčích změn, které je však možné z pohledu senátního usnesení hodnotit spíše pozitivně. Senát v předmětném usnesení například konstatoval, že předložený návrh, podobně jako předchozí související návrhy, vykazuje závažné nedostatky formální povahy. Negativně se vyjadřoval zejména k věcnému rozšíření působnosti agentury do oblasti justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce, přičemž odkazoval především na politickou citlivost této oblasti. Lze ocenit, že finální podoba návrhu rozhodnutí na tuto skutečnost reaguje článkem 2 odst. e, v němž k tematickým oblastem přiřazuje justiční spolupráci v jiných než trestních věcech a policejní spolupráci již mezi těmito oblastmi neuvádí. Avšak z recitálu 9 vyplývá, že agentura může v souladu s čl. 5 odst. 3 nařízení ES č. 168/2007 na žádost Evropského parlamentu, Rady nebo Komise pracovat i mimo stanovené tematické oblasti, a to pokud to její finanční a lidské zdroje dovolí. Naplnění senátních připomínek tedy v tomto ohledu proběhlo pouze částečně, i tak se dá ale hovořit o kladném výsledku. Senát měl výhrady rovněž k samotnému právnímu základu předloženého dokumentu. Nicméně v tomto směru nedoznala finální podoba textu žádných změn a čl. 352 představuje i nadále právní základ rozhodnutí. V obecném kontextu senátního usnesení lze tedy shledat, že některé z připomínek nebyly ve výsledném textu zohledněny vůbec a některé se podařilo naplnit pouze zčásti.

216

N 139/08 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení programu pro životní prostředí a oblast klimatu (LIFE) [projednal VUZP a VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


557. usnesení Senátu z 19. schůze dne 15. března 2012 Senát I. vítá navýšení prostředků ve prospěch programu LIFE a zdůrazňuje nutnost jejich co nejefektivnějšího využití při výběru a následné realizaci konkrétních projektů; II. 1. považuje za žádoucí, aby iniciativy Komise týkající se jedné oblasti, v tomto případě životního prostředí a klimatu, vykazovaly větší vzájemnou provázanost a zároveň výrazněji indikovaly souvislost mezi jednotlivými dokumenty; 2. postrádá v tomto případě větší vzájemnou provázanost programu LIFE a Evropského programu monitorování Země (GMES), které spolu do značné míry souvisí; 3. doporučuje vyvodit závěry ze skutečnosti, že dosavadní postupy pro zeslabení oteplovacího trendu v klimatu byly v podstatě neúčinné, a je tudíž nutné hledat příčiny tohoto stavu; 4. zastává názor, že do úvah o dalších krocích, které v oblasti boje se změnou klimatu EU podnikne, by bylo třeba bez jakýchkoliv předsudků zahrnout i nejnovější vědecké poznatky, ke kterým vědecká obec v mezičase dospěla; 5. shledává jako klíčové podrobnější rozpracování některých ustanovení návrhu, například pokud jde o roli členských států při vymezování prioritních oblastí pro jednotlivá programovací období a způsob hodnocení a schvalování projektů či specifikaci účasti třetích států na programu LIFE; 6. zdůrazňuje, že program LIFE by se podle jeho názoru měl v následujícím období soustředit především na podporu a realizaci adaptačních opatření reagujících na klimatickou změnu; 7. považuje vodní hospodářství a vodní režim krajiny vzhledem ke strategické povaze vodních zdrojů za další oblast hodnou zvýšené pozornosti; III. 1. žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

217

Výsledná podoba předpisu a její soulad s připomínkami Senátu: Samotný dokument má podobu nařízení a byl zveřejněn v Úředním věstníku pod č. 1293/2013 z 20. prosince 2013. Ve výsledné podobě nařízení nebyla zohledněna celá řada výtek a požadavků, na které upozorňuje Senát ve svém usnesení. Finální podoba návrhu postrádá větší provázanost s Evropským programem monitorování země (GMES), i když spolu poměrně úzce souvisí. K několika bodům senátního usnesení týkajícího se problematiky změny klimatu, tedy konkrétně hledání jejích příčin, hledání adaptačních opatření či zohlednění nejnovějších vědeckých poznatků, nařízení věnuje pouze obecně, a to především v části „podprogramu pro oblast klimatu“. Co se týče připomínky Senátu k úloze členských států při vymezování prioritních oblastí či způsob evaluování projektů, nebyla tato výtka Senátu do nařízení přímo zapracována, ale byl zřízen Výbor pro program LIFE pro životní prostředí a oblast klimatu, který je složen ze zástupců členských států zapojených do přijetí pracovních programů v souladu s přezkumným procesem.

218

N 156/08 – Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o účetních pravidlech a akčních plánech týkajících se emisí skleníkových plynů a jejich pohlcení v důsledku činností souvisejících s využíváním půdy, změnami využívání půdy a lesnictvím [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Miroslav Krejča


658. usnesení Senátu z 23. schůze dne 14. června 2012 Senát I.

1. si je vědom významu a potenciálu půdy a lesů při pohlcování emisí skleníkových plynů a fixaci uhlíku jak v půdě, tak v biomase na ní rostoucí; 2. připomíná své usnesení č. 555 z 22. září 2010 k zelené knize - Ochrana lesů a související informace v EU – příprava lesů na změnu klimatu, kde zdůraznil význam půdy a zdravých lesů při snižování negativních účinků tzv. skleníkového efektu; II. 1. považuje emise v rámci odvětví využívání půdy, změny ve vyžívání půdy a lesnictví (LULUCF) za velmi složitě měřitelné, a nesdílí proto jednoznačné přesvědčení o tom, že by tato oblast měla být zapojena do redukčních cílů Evropské unie; 2. obává se možného zdvojení povinností členských států stanovených v Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (UNFCCC) na straně jedné a v právních předpisech Evropské unie na straně druhé, které může vyústit v nárůst administrativní zátěže; 3. sdílí pochyby vlády o přínosu vypracovávání akčních plánů; 4. zdůrazňuje, že podmínkou pro efektivní možnost fixace uhlíku do půdy je zachování její kvality a plošné výměry; III. 1. žádá vládu, aby jej informovala o tom, jakým způsobem toto stanovisko zohlednila, a o vývoji dalších jednání o těchto předlohách; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Výsledná podoba předpisu a její soulad s připomínkami Senátu: Schválený dokument byl zveřejněn v Úředním věstníku pod č. 529/2013 z 21. května 2013. Senát během projednávání považoval za velmi těžko měřitelné emise v rámci odvětví využívání půdy, změny ve vyžívání půdy a lesnictví (LULUCF) a nebyl přesvědčen o jejich zapojení do redukčních cílů EU. Výsledná podoba nařízení se však opírá o mezinárodní rozhodnutí smluvních stran Kjótského protokolu, ve kterém jsou obsažena účetní pravidla, ke kterým se dospělo na základě odborných posouzení a stanovení metodik. Obava Senátu týkající se nárůstu administrativní zátěže v podobě dublování závazků členských států nebyla naplněna, jelikož požadavky týkající se účetnictví a podávání zpráv zůstaly stejné jako požadavky Kjótského 219

protokolu a UNFCCC a u většiny činností LULUCF již členské státy údaje nahlašují. Co se týče senátní pochybnosti o přínosu vypracování akčních plánů, Komise reagovala, že jejich cílem je zlepšení výměny zkušeností s osvědčenými postupy mezi členskými státy a optimální využití potenciálu odvětví na zmírňování emisí.

220

N 189/08 a N 190/09 – Ustanovení bankovní unie -

-

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (EU) č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), pokud jde o jeho vztah k nařízení Rady (EU) č. …/…, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi Návrh nařízení Rady, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi

[projednal VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Dagmar Zvěřinová


115. usnesení Senátu z 5. schůze dne 13. března 2013 Senát I. 1. podporuje v obecné rovině úsilí Evropské komise směřující k vytvoření efektivnějšího systému dohledu nad úvěrovými institucemi s cílem posílit stabilitu finančního systému; 2. rozumí s ohledem na specifické důsledky finanční a hospodářské krize pro hospodářskou a měnovou unii nutnosti urychleně najít vhodné řešení, které by obnovilo stabilitu a důvěru ve společnou měnu a vytvořilo podmínky pro normální fungování finančních trhů, jenž je nezbytným předpokladem nastartování hospodářského růstu; 3. konstatuje, že pro Českou republiku musí být hospodářská a finanční stabilita eurozóny prioritním zájmem vzhledem k vysokému stupni provázanosti české ekonomiky s eurozónou, která se odráží jednak ve výrazném podílu českého exportu směřujícího do zemí eurozóny, jednak v dominantním podílu dceřiných společností zahraničních bank majících sídlo v eurozóně na celkových aktivech bankovního sektoru v České republice; 4. je přesvědčen vzhledem k výše uvedenému, že návrhy na vytvoření bankovní unie, byť jsou primárně určeny členům hospodářské a měnové unie, musí být podrobně sledovány i v České republice, a to především s ohledem na dopady ustavení bankovní unie na -

stabilitu českého finančního systému; pravomoci národního orgánu dohledu, tj. České národní banky, a její možnosti reálně tuto stabilitu ovlivňovat a státní rozpočet, zejména v souvislosti s možným vznikem evropského fondu pojištění vkladů;

5. bere na vědomí skutečnost, že na úrovni Rady EU již bylo dosaženo obecného přístupu k výše uvedeným návrhům legislativních aktů, a proto vnímá své stanovisko jako příspěvek v rámci politického dialogu s Evropskou komisí a s vládou ČR, ve kterém zaujímá obecné postoje týkající se ustavení bankovní unie v eurozóně; 221

II. 1. není zcela přesvědčen o vhodnosti zvoleného přístupu k ustavení bankovní unie, který spočívá v postupném předkládání návrhů legislativních aktů zavádějících jednotlivé části bankovní unie a vyjednávání o nich odděleně, neboť tento postup znesnadňuje komplexní posouzení tohoto významného kroku evropské integrace na vnitrostátní úrovni a může výrazně ztížit vytvoření robustní, účinné a konzistentní právní úpravy pro fungování bankovní unie; 2. uvítal by proto, kdyby se návrhy na zavedení jednotného mechanismu dohledu, evropského fondu pojištění vkladů a jednotného mechanismu pro řešení problémů bank v hospodářské a měnové unii projednávaly paralelně, čímž by byla zajištěna jejich vyšší koherence; 3. považuje za nutné zajistit, aby zavedením bankovní unie v eurozóně nedošlo k narušení jednotného trhu s finančními službami v EU, např. tím, že banky podléhající jednotnému mechanismu dohledu by měly na rozdíl od ostatních bank v EU přístup k prostředkům Evropského mechanismu stability pro účely rekapitalizace; 4. klade důraz na to, aby ustavením bankovní unie v eurozóně nebyly ohroženy zájmy nezúčastněných členských států a stabilita jejich finančních trhů, přičemž připomíná svou dlouhodobou pozici, že v rámci procesu centralizace rozhodovacích pravomocí dohledových orgánů v EU by národním orgánům dohledu neměly být odňaty rozhodovací pravomoci nezbytné k tomu, aby tyto orgány mohly účinně dbát o zachování stability úvěrových institucí působících v daném členském státě a dostát tak své odpovědnosti vůči domácím vkladatelům a veřejnosti; 5. domnívá se, že svěření nových úkolů Evropské centrální bance v oblasti dohledu nad bankami vede k výrazné koncentraci moci v rukou jedné instituce, a proto je třeba zajistit, aby ECB byla při výkonu této funkce podrobena demokratické kontrole nejen ze strany Evropského parlamentu, ale především též ze strany Rady EU a národních parlamentů, neboť odpovědnost za stav finančního systému (včetně finančních záruk vkladatelům) ponesou nadále členské státy; 6. dodává, že bude nutné efektivně oddělit výkon nových dohledových pravomocí ECB od provádění měnově-politických opatření, aby se předešlo případným konfliktům zájmu; 7. zastává názor, že role národních orgánů dohledu v rámci jednotného mechanismu dohledu by měla dostatečně reflektovat jejich jedinečné know-how spočívající především ve znalosti místního prostředí, zkušenostech získaných dlouholetou praxí a profesionálním personálním zázemí; 8. vyzývá Evropskou komisi, aby před předložením návrhů legislativních aktů, kterými by se měly vytvořit zbylé dva komponenty bankovní unie, tj. evropský fond pojištění vkladů a jednotný mechanismus řešení problémů bank v hospodářské a měnové unii, vypracovala podrobné hodnocení dopadu vzniku bankovní unie na nezúčastněné členské státy a integritu jednotného trhu s finančními službami; hodnocení dopadů by mělo rovněž prověřit soulad návrhů s již přijatými právními normami tvořícími tzv. jednotný soubor pravidel pro fungování trhu s finančními službami; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 222


Výsledná podoba předpisu a její soulad s připomínkami Senátu: Legislativní balíček byl zveřejněn v Úředním věstníku EU dne 29. října 2013 jako: - nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1022/2013 ze dne 22. října 2013, kterým se mění nařízení (EU) č. 1093/2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), pokud jde o svěření zvláštních úkolů Evropské - nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi. Evropská centrální banka (ECB) začne vykonávat úkoly plynoucí z těchto dvou nařízení na podzim roku 2014. Usnesení Senátu obsahovalo obecné postoje týkající se ustavení bankovní unie a bylo chápáno jako příspěvek do politického dialogu s Evropskou komisí a vládou ČR. Nemělo tedy ambici navrhovat změny v předložených návrzích, spíše upozorňovalo na oblasti, které Senát považuje za problematické. Pokud se jedná o demokratickou kontrolu ECB při výkonu nové funkce, tak ta má být zajištěna následujícím způsobem: 1) ECB bude odpovědna Evropskému parlamentu (EP) a Radě. 2) Předseda dozorčí rady bude předkládat výroční zprávu ECB v oblasti dohledu EP a Euroskupině, a může být rovněž předvolán ke slyšení kompetentním výborem EP. 3) ECB bude povinna odpovědět na jakékoliv otázky z oblasti dohledu vznesené EP a nebo jeho jednotlivými členy. Země eurozóny se jednotného mechanismu dohledu účastní automaticky. Členské státy mimo eurozónu se rovněž mohou rozhodnout pro účast na jednotném mechanismu dohledu, jež bude probíhat prostřednictvím „úzké spolupráce“ jejich příslušných vnitrostátních orgánů s ECB. ECB a příslušné orgány nezúčastněných států uzavřou memorandum o porozumění, v němž bude uvedeno, jakým způsobem budou vzájemně spolupracovat při výkonu svých úkolů v oblasti dohledu. Národní orgány dohledu budou i nadále hrát stěžejní roli v dohledu nad bankami v jednotlivých členských státech (ECB může vykonávat pouze specifické úkoly, nemůže nést celkovou zodpovědnost za dohled, tudíž musí úzce spolupracovat s příslušnými vnitrostátními orgány). Národní orgány dohledu tak budou např. nést zodpovědnost za každodenní dohled nad méně významnými bankami nebo za ověřování a další dohledové aktivity nezbytné pro přípravu a implementaci aktů ECB. Zástupce příslušného vnitrostátního orgánu každé zúčastněné země bude také členem Rady dohledu, která bude plánovat a provádět úkoly ECB v oblasti dohledu. Výkon nových dohledových pravomocí ECB bude rovněž oddělen od provádění měnověpolitických opatření, aby nedocházelo ke konfliktům zájmů. Schválená nařízení stanovují řadu pravidel, která by měla toto rozdělení zajistit: a) oddělení útvarů, které budou vykonávat dohledovou činnosti od útvarů vykonávající monetární politiku; b) Řídící rada ECB bude zodpovědná za přijímání rozhodnutí, nicméně může se rozhodnout delegovat některé úkoly nebo rozhodnutí na Radu dohledu a c) bude přijato několik zvláštních opatření týkající se zaměstnanců s ohledem na možný střet zájmů.

223

N 199/08 – Návrh rozhodnutí Rady, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí [projednal ÚPV, VHZD a VEU] Zpravodaj VEU: Josef Táborský


34. usnesení Senátu z 2. schůze dne 5. prosince 2012 Senát I. 1. vítá předložení návrhu rozhodnutí Rady, kterým se povoluje posílená spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí, s ohledem na nemožnost dosažení dohody týkající se zavedení daně z finančních transakcí v přiměřené lhůtě Unií jako celkem; 2. připomíná, že se problematikou zavedení daně z finančních transakcí již zabýval při projednávání původního návrhu směrnice a že k němu přijal usnesení č. 516 z 8. února 2012, na kterém v plném rozsahu trvá. II. 1. upozorňuje na nutnost získat a vyhodnotit konkrétní znění návrhu normy upravující v rámci posílené spolupráce zavedení daně z finančních transakcí, která zatím nebyla Evropskou komisí zveřejněna, a na nutnost předložit detailní analýzu a hodnocení dopadů zavedení daně z finančních transakcí na jednotlivé členské státy, včetně těch, které se posílené spolupráce nebudou účastnit; 2. uvítal by proto, kdyby konkrétní návrh upravující zavedení daně z finančních transakcí v rámci posílené spolupráce byl Evropskou komisí předložen současně s návrhem rozhodnutí, kterým se posílená spolupráce povoluje; 3. doporučuje vládě ČR po vyhodnocení konkrétního návrhu upravujícího zavedení daně z finančních transakcí v rámci posílené spolupráce, aby opakovaně zvážila zapojení České republiky do této posílené spolupráce; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Výsledná podoba předpisu a její soulad s připomínkami Senátu: Dokument byl schválen Radou EU dne 22. 1. 2013 pod číslem 2013/52/EU. Připomínky Senátu v tomto případně zohledněny nebyly, protože se jednalo o dokument, ve kterém se pouze povoluje 11 státům mezi sebou navázat posílenou spolupráci v oblasti zavedení společného systému daně z finančních transakcí při použití příslušných ustanovení Smluv. Konkrétnějšími podrobnostmi a předně prováděním této spolupráce se pak zabývá „Návrh směrnice Rady, kterou se provádí posílená spolupráce v oblasti daně z finančních transakcí“ viz sen. tisk N032/09 v části II. 224

N 014/09 – Návrh doporučení Rady o zřízení záruky pro mladé lidi [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Antonín Maštalíř


178. usnesení Senátu z 8. schůze dne 25. dubna 2013 Senát I. 1. je si vědom kritické situace na trhu práce pro mladé lidi a absolventy v EU, přičemž konstatuje, že tato skupina patří mezi nejvíce postižené vleklou ekonomickou krizí, 2. varuje před dlouhodobými důsledky této neblahé situace, která může přispívat k začarovanému kruhu sociálního vyloučení a s tím souvisejícími zásadními společenskými dopady, mezi které lze zařadit ztrátu pracovních návyků, negativní dopady na zdravotní stav a demografický propad, neboť zhoršování ekonomické situace mladých lidí fakticky znemožňuje založit rodinu a vychovávat potomky; 3. podporuje proto iniciativy EU i jednotlivých členských států na poli zlepšování uplatnitelnosti mladých lidí na trhu práce, jako jsou záruky pro mladé lidi, reformy na poli vzdělávání a podpora vzdělávací mobility; II. 1. uvědomuje si význam politického doporučení, aby členské státy zajistily, že mladí lidé do 25 let obdrží do čtyř měsíců od začátku nezaměstnanosti či od ukončení formálního vzdělávání kvalitní nabídku zaměstnání, dalšího vzdělávání, učňovského programu nebo stáže; 2. upozorňuje ale na skutečnost, že zajištění takové záruky pro mladé lidi v situaci nedostatečné poptávky po pracovních silách bude především klást velké nároky na veřejné rozpočty, které jsou už tak značně zatíženy řešením následků finanční a dluhové krize; 3. souhlasí proto s příslibem uvolnění značných prostředků z Evropského sociálního fondu pro financování těchto záruk, přičemž tento politický závazek stvrdí i vznik Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí, jejíž rozpočtová obálka má obnášet až 6 miliard EUR pro léta 2014-2020; 4. připomíná, že významnou roli při řešení otázky nezaměstnanosti mladých lidí hraje efektivní vzdělávací systém, který bude pružně reagovat na potřeby pracovního trhu a bude mladé lidi motivovat k odpovědnému výběru profesní kvalifikace a následné kariérní dráhy; 225

5. poukazuje na skutečnost, že důsledky současné hospodářské a finanční krize stejnou měrou dopadají i na další společenské skupiny (např. starší lidé nad 50 let, ženy po skončení rodičovské dovolené), které by si proto rovněž zasloužily náležitou pozornost v rámci aktivní politiky zaměstnanosti; 6. doporučuje dále spolupracovat na přenosu zkušeností z těch zemí EU, které s nezaměstnaností mladých lidí bojují úspěšněji, a to například prostřednictvím vznikajícího Programu pro sociální změny a inovaci a za pomoci otevřené metody koordinace; 7. podporuje vznik rámce pro kvalitu stáží a praxí na vnitrostátní úrovni, který umožní mladým lidem na začátku pracovní kariéry prohloubit znalosti ze studií, osvojit si první pracovní návyky a získat užitečné kompetence pro další profesní růst; 8. nesouhlasí nicméně se stále častějším jevem, kdy jsou řadoví zaměstnanci firem nahrazováni mladými stážisty za žádnou nebo symbolickou odměnu za vykonanou práci, kteří pracující za nevyhovujících podmínek a jejich stážím chybí jakákoliv vzdělávací náplň; III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o navazujících iniciativách; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Výsledná podoba předpisu a její soulad s připomínkami Senátu: Návrh schválila Rada EU v dubnu 2013. Usnesení Senátu přišlo až po schválení návrhu na Radě, vyjadřuje se proto již k hotové verzi návrhu. V ní je specifikována lhůta čtyř měsíců pro nabídku zaměstnání, dalšího vzdělávání, učňovského programu nebo stáže. Evropská komise také připravila tzv. Iniciativu zaměstnanosti mládeže, která má mobilizovat prostředky Evropského sociálního fondu spolu se zvláštním rozpočtovým nástrojem pro boj s nezaměstnaností mladých lidí. Senát tyto dokumenty projednal pod číslem tisku N 046-048/09. K problematice stáží se obrací doporučení Rady pro rámec pro zajištění kvality stáží, který v současné době projednávají pracovní skupiny Rady EU. Podle návrhu budou země kontrolovat, zda stáže, na které nedohlíží žádná vzdělávací instituce, splňují dané normy kvality. Díky společným standardům se zaručí kvalita vzdělávacího obsahu, důstojné pracovní podmínky, větší transparentnost ohledně odměňování, sociálního zabezpečení a následné možnosti získání pracovního místa. Tento nástroj by mohl zlepšit situaci stážistů, k níž se usnesení Senátu ve svých posledních dvou bodech obrací.

226

N 046/09 a N 047/09 – Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí -

Návrh změny návrhu Komise COM(2011) 607 final/2 – nařízení Evropského parlamentu a Rady o Evropském sociálním fondu a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1081/2006 Návrh změny návrhu Komise COM(2012) 496 nařízení Evropského parlamentu a Rady o společných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu, Fondu soudržnosti, Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova a Evropského námořního a rybářského fondu, jichž se týká společný strategický rámec, o obecných ustanoveních ohledně Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského sociálního fondu a Fondu soudržnosti a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1083/2006

[projednal VEU] Zpravodaj VEU: Luděk Jeništa


306. usnesení Senátu z 12. schůze dne 22. srpna 2013 Senát I. 1. je si vědom kritické situace na trhu práce pro mladé lidi a absolventy v EU, přičemž konstatuje, že tato skupina patří mezi jednu z nejvíce postižených vleklou ekonomickou krizí; 2. podporuje proto v souladu s usnesením Senátu č. 178 z 25. dubna 2013 k tzv. balíčku zaměstnanosti mládeže všechny iniciativy EU i jednotlivých členských států na poli zlepšování uplatnitelnosti mladých lidí na trhu práce, jako jsou záruky pro mladé lidi, reformy na poli vzdělávání a podpora vzdělávací mobility; II. 1. doporučuje dále snižovat administrativní břemeno žadatelů o podporu z nově vznikající Iniciativy zaměstnanosti mládeže, aby bylo možné vyčleněné prostředky efektivně a rychle využít na pomoc potřebným; 2. podporuje, aby se mezi způsobilé aktivity Iniciativy zaměstnanosti mládeže započítávaly všechny intervence v rámci Evropského sociálního fondu, jejichž cílovou skupinou jsou mladí lidé a jejichž cílem je realizace nedávno schválených záruk pro mladé lidi prostřednictvím zvyšování uplatnitelnosti mladých lidí na trhu práce; 3. připomíná, že významnou roli při řešení otázky nezaměstnanosti mladých lidí hraje efektivní vzdělávací systém, který bude pružně reagovat na potřeby pracovního trhu a bude mladé lidi motivovat k odpovědnému výběru profesní kvalifikace a následné kariérní dráhy, což považuje za řešení příčin problémů, na rozdíl od „Iniciativy“, která je spíše řešením jejich důsledků;

227

III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Výsledná podoba předpisu a její soulad s připomínkami Senátu: Výsledná podoba vyplývá z tzv. balíčku zaměstnanosti mládeže (sen. tisky N 014-016/09) a mobilizuje rozpočtové prostředky EU s cílem snížit nezaměstnanost mladých lidí a zlepšit jejich uplatnění na trhu práce. Předložené návrhy modifikovaly legislativu strukturálních fondů v oblasti intervencí ve prospěch mladých lidí. Výsledná podoba je veskrze v souladu s připomínkami Senátu. Sporné zůstává, zda bude administrativní náročnost nové iniciativy skutečně nižší, než současný postup čerpání Evropského sociálního fondu. Mezi způsobilé aktivity v rámci Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí budou patřit intervence pouze v těch regionech, kde nezaměstnanost mladých lidí ve věku 15 až 24 let přesáhla 25 %. V případě států, v nichž se meziročně zvýšila nezaměstnanost mladých lidí o více než 30 %, budou pro podporu způsobilé regiony s vyšší než 20% nezaměstnaností. V ČR tedy pro podporu způsobilý pouze NUTS Severozápad, přičemž stanovisko Senátu požadovalo způsobilost pro všechny regiony.

228

N 072/09 – Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, pokud jde o některá ustanovení týkající se finančního řízení pro některé členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi, a pravidel pro zrušení závazku pro některé členské státy [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Luděk Jeništa


319. usnesení Senátu z 13. schůze dne 12. září 2013 Senát I. 1. vnímá prodloužení zvýšeného spolufinancování EU určeného členským státům ohroženým závažnými obtížemi, pokud jde o jejich finanční stabilitu, jako vhodný prostředek pomoci v rámci jejich ozdravného programu; 2. považuje prodloužení lhůty pro automatické zrušení závazků na roky 2011 a 2012 o jeden rok (pravidlo n+3) za vhodné opatření pro překonání problémů zpomalené implementace řady projektů, jež byla způsobena dlouhodobými ekonomickými problémy v rámci EU; II. 1. zásadně však nesouhlasí s tím, aby se pravidlo n+3 vztahovalo pouze na dva členské státy, tj. Rumunsko a Slovensko, protože se jedná o nesystémové řešení, které zavádí dvojí standardy mezi členskými státy při čerpání prostředků z kohezních a strukturálních fondů; 2. požaduje tedy, aby se pravidlo n+3 v rámci současného programového období 2007-2013 použilo i u ostatních členských států, a to mimo jiné s ohledem na fakt, že Evropská rada již uznala nutnost zavedení pravidla n+3 pro celé nadcházející období 2014 - 2020 tak, aby členské státy získaly více času na přípravu a realizaci řádných a kvalitních projektů; III. 1. žádá vládu aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

229

Výsledná podoba předpisu a její soulad s připomínkami Senátu: Dokument byl schválen Radou EU pod názvem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1297/2013 ze dne 11. prosince 2013, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1083/2006, pokud jde o některá ustanovení týkající se finančního řízení pro některé členské státy, jejichž finanční stabilita je postižena či ohrožena závažnými obtížemi, pravidel pro zrušení závazku pro některé členské státy a pravidel pro platby konečného zůstatku. Text nařízení se od původního návrhu moc neliší, drobně upraveny byly pouze některé formulace. Připomínky Senátu tak nebyly vzaty vůbec v potaz. Komise toto odůvodnila již ve své reakci, kterou Senátu zaslala. Na názor Senátu, že lhůta pro automatické zrušení závazku by se měla vztahovat na všechny členské země, reagovala Komise stejnou argumentací jako v samotném dokumentu, tj. že v případě Rumunska a Slovenska k těmto korkům přistoupila v reakci na žádost vyplývající ze závěrů Evropské rady z února 2013.

230

N 081/09 – Návrh doporučení Rady o účinných opatřeních v oblasti integrace Romů v členských státech [projednal VEU] Zpravodaj VEU: Antonín Maštalíř


373. usnesení Senátu z 16. schůze dne 27. listopadu 2013 Senát I. 1.

podporuje úsilí Komise i jednotlivých členských států urychleně řešit otázky sociálního vyloučení a sociálně vyloučených oblastí, neboť jsou vedle dalších negativních dopadů častou příčinou vzniku a šíření sociálně-patologických jevů (kriminalita, obchod s drogami, prostituce, bezdomovectví, gamblerství apod.);

2.

konstatuje, že čl. 153 odst. j) Smlouvy o fungování Evropské unie svěřuje Unii pravomoc podporovat a doplňovat činnost členských států v oblasti boje proti sociálnímu vyloučení, přičemž přijímaná opatření mohou být určena pouze k podpoře spolupráce mezi členskými státy prostřednictvím podnětů, které mají za cíl zlepšování znalostí, rozvoj výměny informací a osvědčených zkušeností, podporu inovačních přístupů a vyhodnocování;

3.

připomíná dlouhodobou pozici Senátu, vyjádřenou v usnesení č. 305 ze 4. srpna 2011 ke sdělení Komise o rámci EU pro vnitrostátní strategie integrace Romů do roku 2020, kdy Senát nepovažoval společné řešení vyloučení Romů v rámci EU za efektivní, a to s ohledem na značnou kulturní i socioekonomickou rozdílnost jednotlivých komunit, jejich odlišný způsob života (kočovný, usazený venkovský či městský) a míru inkluze do většinové společnosti;

4.

odmítá zavádět jakákoliv opatření v rámci sociální politiky podle etnického klíče, neboť ústavní pořádek ani mezinárodní závazky neumožňují ČR vymezovat příjemce sociálních intervencí podle příslušnosti k etnické skupině;

5.

domnívá se, že paušální ztotožňování jakékoliv etnické kategorie a sociálně-ekonomického statutu sociálního vyloučení je značně zavádějící, nemá oporu ve faktech a do jisté míry hraničí s diskriminací a podporou škodlivých etnických stereotypů;

1.

je přesvědčen, že opatření zaměřená na inkluzi romského obyvatelstva by měla být přijímána v souladu s principem subsidiarity na úrovni národní, na níž by mělo docházet zejména ke koordinaci a financování integračních aktivit, a zvláště pak na úrovni regionální

II.

231

a místní, na kterých jedině lze plně zohlednit konkrétní situaci a potřeby romských komunit a předložit účinná individuální řešení; 2.

zastává názor, že inkluze této menšiny bude úspěšná pouze v případě, že se podaří do hledání a realizace řešení zapojit i představitele romských komunit, což by mohlo podpořit spoluzodpovědnost těchto komunit za nalezení vhodného řešení a jeho implementaci;

3.

konstatuje, že v ČR neexistuje diskriminace na základě etnické příslušnosti ve vztahu ke zdravotní péči, neboť všichni plátci zdravotního pojištění v ČR mají přístup ke standardní zdravotní péči v rozsahu zákona;

4.

nedoporučuje v této souvislosti zavádět výraznější spoluúčast pacientů na platbách za zdravotní péči, jelikož by to mohlo vést k omezení její dostupnosti zejména u sociálně slabších skupin, čímž by se jejich ohrožení sociálním vyloučením ještě zvýšilo, přičemž nezbytnou podmínkou dobrého zdravotního stavu je i dostatečná osvěta o zásadách zdravého životního stylu;

5.

podporuje rozvoj projektů sociálního bydlení pro všechny skupiny osob ohrožené sociálním vyloučením, přičemž se domnívá, že odpovědnost za jejich uskutečňování leží na obcích, které mají stanovit, kdo a za jakých podmínek může služeb sociálního bydlení využívat, úkolem ústředních orgánů pak má být toto úsilí podporovat všemi dostupnými prostředky;

6.

vyzývá vládu, aby upravila současnou praxi vyplácení příspěvku a doplatku na bydlení, která umožňuje zneužití ze strany poskytovatelů nájemního bydlení, a doporučuje soustředit se na projekty rozptýleného sociálního bydlení za úzké spolupráce s komunitními pracovníky;

7.

odmítá nepodložená nařčení ČR z diskriminace podle etnického klíče v rámci vzdělávacího systému, neboť podle jeho názoru o zařazení jedince do jednotlivých větví vzdělávací soustavy rozhoduje především to, zda má předpoklady program absolvovat a zda má příslušné sociální návyky;

8.

doplňuje, že předčasné ukončení školní docházky není možné svádět na svévoli vzdělávacích zařízení, ale je důsledkem nedostatečné spolupráce rodiny se školou a neuspokojivého sestavení vzdělávacích programů;

9.

nepodporuje zavádění prvků pozitivní diskriminace a afirmativní akce (tj. upřednostňování nekvalifikačních kritérií) do zásad pro zaměstnávání osob ve státní správě a samosprávě, neboť kvalifikační předpoklady uchazeče musí především nutně splňovat kvalifikační požadavky zaměstnavatele;

10. nebrání se nicméně diskusi o vytváření podporovaných pracovních pozic pro osoby, které jsou na trhu práce znevýhodněny, přičemž tyto pozice by ale měly být otevřeny i pro ostatní ohrožené skupiny, jako jsou například absolventi bez praxe, děti z dětských domovů,

232

matky pečující o děti a osoby v předdůchodovém věku; rozhýbání pracovního trhu navíc napomůže i větší mobilita pracovní síly; 11. dodává, že součástí řešení otázky sociálního vyloučení musí být i hloubková revize zákonů o sociálním zabezpečení posilující adresnost sociálních dávek a transparentnost celého systému, což by mělo zabránit šíření zpráv o zneužívání dávek; rovněž by měla být posílena jasná. III. 1. žádá vládu, aby Senát informovala o tom, jakým způsobem zohlednila toto stanovisko, a o dalším vývoji projednávání; 2. pověřuje předsedu Senátu, aby toto usnesení postoupil Evropské komisi.

Výsledná podoba předpisu a její soulad s připomínkami Senátu: Výsledkem vyjednávání bylo doporučení Rady, které již v úvodu stanoví svoji právní nezávaznost. Obava Senátu, že by EU mohla zasahovat do národních sociálních politik (a to včetně politiky integrace etnických menšin), se tak nenaplnila. Doporučení také v úvodní části konstatuje, že podobně jako Romové si i jiné marginalizované skupiny obyvatel zaslouží podporu ze strany členských států. Doporučení ztotožňuje řadu problémů, se kterými se potýká romská populace, přičemž konstatuje, že tyto problémy plynou z nedostatečného sociálního začlenění. Doporučuje proto soustředit na tato opatření: - v oblasti školství: zamezit neodůvodněné vzdělávací segregaci v jakékoliv formě speciálních škol, podporovat dialog mezi školou a rodinou, posílit předškolní vzdělávání a umožnit Romům absolvovat i vyšší stupně vzdělávání; - v oblasti zaměstnanosti: bojovat proti diskriminaci na pracovišti a podpořit veřejné služby zaměstnanosti; - v oblasti zdravotnictví: podporovat všeobecné prohlídky a preventivní péči; - v oblasti bydlení: bojovat proti segregaci a rozšířit možnosti sociálního bydlení pro všechny socioekonomické skupiny. Ve svém celku tedy výsledná podoba doporučení ve velké většině odráží připomínky Senátu, kromě oblasti vzdělávání, kde doporučení implikuje přetrvávající segregaci v některých členských státech.

233

Oddělení pro Evropskou unii

Recommend Documents