Některé myšlenky, úvahy, texty a práce tvoří tento malý sborník. Co si pod pojmem EVVO máme představit? Podívejme se do odborných textů

V tomto sborníku najdete ukázky tvůrčí práce žáků 1. až 9. ročníku základní školy. Ti se v průběhu realizace projektu Letem ke klíčovým kompetencím aneb Pohádkou o Raškovi to nekončí zaměřili i na otázky týkající se Environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO). Některé myšlenky, úvahy, texty a práce tvoří tento malý sborník. Co si pod pojmem EVVO máme představit? Podívejme se do odborných textů. „Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách.“ (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, § 16).

„Cílem EVVO je nejen vytváření pozitivních postojů k životnímu prostředí, k úctě k životu ve všech jeho formách, znalost a péče o prostředí kolem nás, ale i pochopení vzájemné provázanosti oblastí sociální, ekonomické a kulturní.“ Metodický pokyn MŠMT k zajištění environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO), Praha 2008 Zpracování: Mgr. Marek Křištof ZŠ a MŠ Frenštát pod Radhoštěm, Tyršova 913, 2009-2011

Obsah: Beskydy................................................................................................ 4 Nálady Beskyd .................................................................................. 5 Pověsti z našeho okolí..................................................................... 6 Strava na Valašsku .......................................................................... 8 Báje ....................................................................................................... 9 Tajemní obyvatelé Beskyd .......................................................... 10 Medvědy nepotkáme jen v Beskydech ................................... 12 Stali se zvířetem… ......................................................................... 13 Květiny ............................................................................................... 15 Čím člověk horám dělá radost a čím je děsí? .................... 17 Proč už přírodní duchové s námi nemluví? ......................... 18 Odpadky ............................................................................................ 19 Autozáhada? .................................................................................... 22 Země ................................................................................................... 24 Životopis sešitu ............................................................................... 25 Pohádka o papíru .......................................................................... 27 Když děti zlobí ................................................................................ 29 Sborník prací EVVO - 2 -

Ráj........................................................................................................ 30 Stromy kolem nás ......................................................................... 32 Mé oblíbené místo .......................................................................... 33 Čím by mohla být sněženka… ................................................... 36 Letní pohled ..................................................................................... 37 Jak nás vidí zvířata ...................................................................... 40 Co to lidé mají? .............................................................................. 41 Genetická laboratoř ...................................................................... 42 Studánka ........................................................................................... 43 Pohádka o Studánce ..................................................................... 44 Šest klobouků ................................................................................... 46 Doslov ................................................................................................. 48

Sborník prací EVVO - 3 -

Beskydy Narodili jsme se tady nebo se jen přistěhovali a mnoho z nás si to tu zamilovalo. Je to náš domov. Nacházíme se v nádherné krajinné oblasti Beskydy, křehké lokalitě na mapě České republiky. Je velká škoda, že se často pod postupným nánosem denní reality, všedních povinností a starostí stává, že se přestaneme kolem sebe dívat očima dychtivého turisty. Toho, co se například ubytoval na privátu u sousedů a nadšeně vítá každý den a nedočkavě vyráží vstříc blízkým i vzdáleným kopečkům s pocitem, že nechce ztratit ani okamžik. Zkusme to také. Podívejme se někdy kolem nás očima návštěvníka a objevitele. Pozorujme všechny ty maličkosti, perly a perličky, které už bereme jako samozřejmost a už je ani nevidíme. Zažijme takové malé prázdniny ve všední den. Udělá nám to určitě radost a tím, jak budeme pozorní a ohleduplní, uděláme radost i KRAJINĚ. Tak jdeme na to? Nebojte, nebude to bolet. Žáci 1. až 9. ročníku to zvládli. Podívejte se, co se jim rodilo v hlavě.

Foto: Marek Křištof


Nálady Beskyd Podobně jako lidé i krajina má svou náladu. Někdy se vyspí s červánky do růžova, jindy ráno kucká kapky deště. Krásné scenérie se často člověk snaží zachytit nejen svým prožitkem, ale vytáhne i fotoaparát. Rádi si prohlížíme místa, kde jsme byli, ale i místa na fotografiích, která na náš příchod čekají. Žáci 8. ročníku si vyzkoušeli Co vlastně vidíme, když se díváme na fotografii? Využili jsme emotivně laděných fotografií Beskyd a okolí. S laskavým svolením Petra Šiguta z www.sigut.net

Jaký děj, situace či scenérie je na fotografii? Jakou náladu ve vás vyvolává tato fotografie a proč? Co chtěl fotograf asi ukázat, naznačit? Co je tam překvapující – co vás zaujalo, upoutalo? Co vás ještě napadlo dalšího? Co vzkážete fotografovi?

Foto: Petr Šigut Sborník prací EVVO - 5 -

Jak to viděl Dominik? 1. Vypadá to, že se právě rozjasňuje nad balíky zabalené slámy. 2. Takovou zajímavou náladu to ve mně vzbuzuje, jako kdybych právě byl po těžkém rozhovoru s nějakým člověkem a ten rozhovor se mi nepovedl, ale nakonec se mi potom trochu ulevilo. 3. Jak to může být zajímavé, jenom obyčejné balíky slámy. Vypadá to jako úplně jiná planeta, která je celá pokrytá ledem. 4. Nejvíce mě upoutalo to nebe, jak se najednou slunce prodírá

černým

mračnem

a

všude

se

najednou

začalo

objevovat světlo. 5. Možná, že právě začala na zem přistávat kosmická loď mimozemšťanů a černé mračno tím úplně rozehnala. 6. Velmi zajímavá fotka, obdivuji, jak jste to dokázal vyfotit, zrovna zastihnout tu dobu, to je prostě umění. Dominik

Pověsti z našeho okolí Má každé místo své jméno? A jak ke svému jménu přišlo? Nevíte? Podívejte se, jak to vyřešili žáci z 6. ročníku. Vysvětlí nám vznik některých místních názvů ve svých autorských pověstech.


Jak vznikl Radhošť Poutníci šli dlouhými lesy, když tu je přepadli zbojníci. Okradli je a vzali do zajetí, v doupěti je mučili. Poté tam vtrhnul jiný zbojník se svou družinou, byl to pověstný bojovník Radegast. Zahřmělo se v blescích, Radegast s jeho družinou osvobodili poutníky a zbojníky zabili. „Děkujeme vám,“ řekli poutníci, „my jdeme k hraběti z Hückenswagenu a za to, že jste nás osvobodili, navrhneme mu, aby tato hora nesla vaše jméno.“ Tak se i stalo, protože tato hora nosí dodnes jméno Radhošť. Roman a Dominik


Jak vznikly Pustevny Když bůh Radegast pojmenoval horu Radhošť, po celé zemi byla veliká sláva. Jeden správce hradu Hukvaldy ukradl zlatou vázu, ale král ho uviděl a vyhnal ho z hradu. Bývalý správce


všude hledal práci a bydlení, ale všude ho nechtěli pustit do domu. Šel a šel, až došel pod horu Radhošť. Krajina byla velice pustá, ale krásná. Muž se zde zabydlel a stal se z něho pustevník a až dodnes se dolní část hory Radhoště jmenuje Pustevny. Jarek

Strava na Valašsku Někdy se zamýšlíme, jak se vlastně žilo v minulosti, jaký byl tehdy způsob života, co se třeba jedlo před 100 lety. Byla to pizza nebo hamburger? Žáci 8. ročníku udělali průzkum. Ta doba, ve které žila např. moje babička, se mi moc líbí a chtěla bych si to zkusit – ty pece, ve kterých se peklo a mohlo se na nich i spát. Určitě by se to dalo přežít i tak, abychom byli spokojeni všichni. Jídla byla zdravější, ale podle slov mé babičky se asi muselo hodně pracovat a dřít (i za jídlo). Mnohdy sice nebylo tolik masa a tučných jídel, ale to přece prospívá zdraví člověka. Líbilo se mi také to, že bylo hodně pohybu a že se lidé starali více o hospodářská zvířata, např. kozy, ovce, krávy atd. Myslím si, že by mě ta doba bavila. V této době bych asi chtěl žít, protože se bydlelo v domech a ne v zatracených bytech. Prostě jsem vždy rád, když jedu k tetě do Bordovic, bydlí totiž v roubence na samotě u lesa. Když tam přijedu, tak se cítím jako před sto lety. Sice mají Sborník prací EVVO - 8 -

krásný moderní barák, ale někdy mi přijde, jako by to bylo před těmi 100 lety. Rozhodně bych ale nechtěl přijít o počítač a o televizi. Také ta strava mě moc neláká. Radši bych měl hamburgery a tak. Prostě bych to se stravou nevydržel.

Báje S dávnými věky jsou spojena i vysvětlení běžných věcí kolem nás. Jak asi vznikl například název květiny PETRKLÍČ, nebo JAK VZNIKAJÍ HROMY, BLESKY A BOUŘKY? Žáci 6. ročníku to vidí takto. Jak vznikla květina petrklíč Jaro mělo svého jediného syna Petra. Jednoho dne se Jaro šlo podívat, co vyčarovalo. Šlo a šlo, až narazilo na květinu, kterou ještě neznalo. Květ měl barvu zlatého klíče, který jeho syn včera našel na louce. Tak ho pojmenovalo Petrklíč. Rebeka a Katka Jak vznikly hromy, blesky a bouřky Kdysi dávno žili bohové. Bohyně Gaga a bůh Jackson. Potkali se na svatbě bohyně Juju, která si brala boha Čuča. Jackson rozsypal na oslavě popcorn, Gaga to uviděla a pomohla mu ho posbírat. Podívali se jeden druhému do očí a v tu chvíli se do sebe zamilovali. Druhý den šli spolu na rande, tam se poprvé políbili. O tři dny později se vzali a o týden později se jim narodila čtyřčata, jmenovali se Dida, Bobo, Fifa a Suna (dva kluci - Bobo, Fifa, dvě holky - Dida a Suna). O několik let Sborník prací EVVO - 9 -

později se začali Gaga a Jackson hádat. Gaga se obávala, že ji Jackson podvádí, ale on to popíral. Gaga sice neměla žádné důkazy, ale stála si za tím. Poté oznámila, že se chce rozvést. Jackson sice ze začátku nechtěl, ale protože ji miloval a přál si pro ni jen to nejlepší, tak souhlasil. Jackson odešel smutný ke své mamince a Gaga si našla o pár let později bohatého boha Tiťa a žila s ním v přepychovém paláci celý svůj život i se svými dětmi, dokud nezemřela. Jackson začal žárlit, že si našla takového sice bohatého, ale hloupého boha, tak vylezl na vysokou, hodně vysokou horu BANGBUS, naštval se a začal ŘVÁT!!! Tím, jak křičel, začal na Tiťa vyplivovat blesky, hromy a bouřky, ale netrefil se a bouřky letěly dál a dál až dopadly na planetu ZEMI. OD TÉ DOBY JSOU NA NAŠÍ PLANETĚ HROMY, BLESKY A BOUŘKY!!! Viktorie a Anh

Tajemní obyvatelé Beskyd V skrytých zákoutích, kde ještě lidé nepotrhali pavučiny, se skrývají tajemné bytosti. Nevěříte? Zkuste se někdy jen tak procházet tiše lesem s prázdnou hlavou, pak se zastavte a dlouho dlouho stůjte bez pohnutí. Budete-li mít štěstí, půjdou se na vás ze zvědavosti podívat. Žákům 7. ročníku se to podařilo, a tak se podívejte, jak zapsali jejich charakteristiku.


Skřítek Popisuji domácího skřítka (špírka), kterého jsem zahlédla cestou na Radhošť. Špírek měl velmi malou postavu, na kterou se upínaly nepatrné ručky se smetáčkem a kyblíkem na vodu. Na hlavě mu stál roztřepený klobouček s pár děrami. Oči lákaly na pohled jako malinké modré borůvčičky. Nos a rty byly velmi malé, ale vykreslovaly tvář jako panence. Domácí skřítek působil velmi poslušně a oddaně. Snažil se i o to, aby u svého pána byl vždy načas, protože měl na krku malinké „hodinky“, které pevně svíral rukou a díval se, jestli nejde náhodou pozdě. Svým oblečením a obuví dával najevo svou skromnost a to, že k šťastnému životu není zapotřebí hodně peněz. Troufám si říct, že by byl skvělým ochráncem zvířat. Když totiž k němu přiběhla veverka, lítostně si ji dal na rameno a veverka se jej určitě nebála. Jen škoda, že má strach z lidí. Na mne skřítek působil velmi dobře. Doufám tedy, že si na mě vzpomene, až se někdy uvidíme. Snad mu jen není líto toho, že je otrokem uklízení. Přeji hodně úspěchů, špírku! Lucka

Světlonoš Popisuji světlonoše, kterého jsem náhodou zahlédla po cestě na Javorník. Byl normální výšky, asi 160–170 cm, a vypadal skoro celkem normálně. Ještě bych měla připomenout, že to


byl muž, ale prý jsou i světlonošky. Měl hnědé kratší vlasy, zpod nichž byly vidět zelené oči, malý nos a menší pusa. Oblečené měl tričko a kalhoty z přírodních materiálů. Jinak vypadal celkem zmodernizovaně. Je to hodná bytost, která pomáhá lidem v nouzi a v bolesti, dokáže uzdravovat jak rány fyzické, tak rány psychické. Ve volných chvílích rád chodí po lese a dívá se na fotbal. Viděla jsem ho jen chvíli, ale působil na mě moc příjemně a povzbudivě. Pak se mi ztratil v modrých

a

bílých

světýlkách.

Asi

šel

pomáhat

dalším

nevinným. Katka

Medvědy nepotkáme jen v Beskydech V Beskydech potkáte mnoho našich zvířecích přátel. Při setkání s medvědy, kteří se tu opět po letech vracejí, je to trochu jiné. To už není zajíc uhánějící od nás, co mu nohy stačí. Žáci 5. a 6. ročníku se s nimi kvůli bezpečnosti setkali jen ve své fantazii. Podívali se na otázky: Kde se můžeme netradičně setkat s medvědem? Co si medvědi asi myslí? Kdo se vlastně bojí více – medvědi nebo lidé?


V cukrárně Mňam, koblih, dal bych si jich pět. Škoda, že to je jen za vitrínou. Ty čokoládové vypadají nejlépe. Jdeme pro ně! Mňam! Taak, ty byly dobré. A teď si dám velké cappuccino i s pěnou! Dejte do něj tři kostky cukru! Ať to má nějakou chuť. Dám si ještě nějaký bonbónek. Kyselý, sladký. Oni tu mají i bonboniéry, chci být cukrářem. Jdu domů, už jsem najezený! A jdu si schrupnout! Tak nashledanou zase příště!

Stali se zvířetem… Už jste někdy přemýšleli, jak se cítí zvířátka? Mají to naši mazlíčci lehké? Žáci 8. ročníku se vžili do situace, kdy se stalo něco podivuhodného. Byli lidmi a najednou je to jinak… Jste zvědaví jak?

Stala jsem se králíkem Do postele mi svítí první ranní paprsky. Pootevřu jedno oko. Zatím jsem ještě rozespalá, a tak nepostřehnu nic zvláštního. Je ráno 2. 9. 2010. Den mých narozenin. Dneska mi bude 15 let. Asi bych měla vstávat. Otevřu i druhé oko. Moment. Co se stalo? Kde to jsem? Kolem mě jsou hnědé mříže, postel Sborník prací EVVO - 13 -

nikde. Jsem v kleci! Vstanu a náhle zjistím další děsivou věc. Mám čtyři nohy (přísahám, že ještě včera jsem měla dvě). Proboha. Asi už vím, co se stalo. Převtělila jsem se do našeho králíka! Najednou se země otřese a někdo zvedne víko mého domečku. Hele, brácha! Volám na něj, pak už téměř křičím. Jak to, že mě neslyší? Podrbe mě a řekne: „Nazdar, králíku!“ Vezme mou misku na žrádlo a odejde s ní. Ach jo, co se to stalo? Vzápětí přispěchá další osoba, která mi otevře dvířka výběhu. Máma. Vystřelím z klece rychlostí snad 100 km/h a přiběhnu k ní. Pozdraví mě stejně jako brácha. Snažím se na sebe upozornit, aby si všimla, že něco není v pořádku. Odchází a já to vzdávám. Z dálky slyším, jak mluví s mým bratrem, říká mu, aby se dobře oblékl, i když je září, je tam pouze 14 °C. A co já? Já

nikomu

k tomu Začínám

nechybím?

v den to

mých chápat,

A

ještě

narozenin! i když

ne

úplně. To převtělení se do našeho domácího mazlíka je za odměnu, že jsem pořád tak hodná. Anebo je to za trest. Nevím. Asi mi nezbývá nic jiného, než si zalézt do domečku a počkat do zítřka. Snad se to vyřeší samo. Brácha mi mezitím donese v misce granule. No nic, jdu zkusit, jak chutná králičí snídaně. Mějte se a držte mi palce, ať jsem zítra zase sama sebou. Na 99 % se zase stanu člověkem. Kéž by. Tereza Sborník prací EVVO - 14 -

Na hodinu mouchou Dne 30. 6. 2010 v 12:00 jsem si spokojeně seděla v autobuse na cestě domů (s úžasným vysvědčením) a dobrým pocitem ze skvěle

vydařeného

dne.

Náhle

však

PRÁSK!!!

Nic

si

nepamatuju a vidím samé čtverečky, jako kdybych měla na očích síťku! Hledám batoh, mobil, peníze, které jsem držela v ruce

před

velkou

ránou,

ale

vidím

matně

(vlastně

čtverečkovaně). Najednou zírám na obrovskou jedničku. Pro sebe si říkám: „Co je to za hloupost? A kde to jsem?“ Podívám se na sebe a mám chlupaté ruce, nohy… Mám i křídla a jsem úplně malinká. Po chvilce zjistím, že je ze mě moucha, umím létat a jsem v nabouraném autobuse, který mě vezl domů. Letím se podívat na místo, kde jsem a shlédnout situaci. Venku je přes 30 °C a jsem kousek od našeho domu. Letím domů a po cestě si říkám: „Proč? Jak? Na jak dlouho?“ Už jsem doma a chci zavolat na mamku, ale místo toho ze mě vyjde jemné bzučení: „BZZZZZ“. Mamka se ožene a já proletím těsně vedle ní. V tu ránu už je ze mě zase člověk a mamka „čučí jak puk“! A já taky. Markéta

Květiny Mají roztodivné názvy, tvoří kolem nás ostrůvky nebo koberce barev, mnohé krásně voní a dělají celou Zemi krásnější. Ano, květiny. Žáci 9. ročníku si na květiny chvíli zahráli. Jaké texty vznikly?


Jsem taková malá, nenápadná květina. Mám dlouhý stonek, střapaté listy, krásný žlutobílý květ s jazykovitými lístky. Obvykle rostu na loukách, polích, v zahradách a všude možně. Lidé

mě

berou,

jako

bych

nějaký

byla plevel,

který vytrhávají, protože

se

jim

nelíbí,

ale

se

mnou to je úplně jinak,

Foto: Jana Tvardková

já

jsem

krásná

květina,

kterou

si

lidé

trhají kvůli tomu,

že si chtějí zjistit, jestli je jejich protějšek má rád nebo nemá. Někteří si mě utrhnou a začnou mi trhat ty krásné bílé lístky, které mám, a začnou si říkat: „Má mě rád/a, nemá mě rád/a“. Jiní si mě zase odnesou domů a pak mě strčí do tenké vázy a nalijí do ní vodu a myslí si, že mi to jako nevadí! Kdyby jim tak udělal někdo to samé. Nebo mě zase trhají staré babiny, které mě potom usuší na topení a pak mě prodávají na trhu za 20 Kč. A když ani za tu cenu mě nechtějí koupit, dávají 10 % slevu. David Je krásné ráno a já právě vstávám. Jsem velmi neobvyklá kytka. Jmenuji se dionaea muscipula. Stále vám tento název


nic neříká? Tak já vám teda povím, kdo jsem. Jsem velmi zákeřná masožravka. Stará se o mě Pepík Korbačík (mimochodem můj největší kámoš). A právě mi má donést pořádně šťavnatou masařku. Ale co to? Pořád tu není. Nejspíš ještě spí, tak to si něco musím chytit sama. No jo, ale co? V pokoji nic živého nevidím. Ale počkat, počkat, něco tu přece je, jedna vyhublá muška. Tak z toho se asi moc nenasnídám. Tak nic, budu zase o hladu. Jan

Čím člověk horám dělá radost a čím je děsí? Ladné křivky kopců a vrcholů hor přitahují naše pohledy jako magnet. Chodíme nahoru, ať se podíváme dolů, a s radostí hladíme svýma nožkama všechny jejich stezky, cesty a cestičky. Ale přemýšleli jste, čím člověk horám dělá radost a čím je děsí? Zeptali jsme se na to žáků 8. a 9. ročníku. Člověk určitě horám dělá radost, když vysazuje nové, mladé stromky. Taky hory určitě potěší, že patří mezi CHKO. Ale spíše si myslím, že většina lidí horám škodí. A tím je určitě děsí. Například když kácíme stromy, nebo vyhazujeme do lesa různé odpadky. Myslím, že hory ale také někdy potěší, když se do nich lidé vydají například zkoumat přírodu, nebo jenom prostě relaxovat. Určitě bychom si měli našich hor vážit, protože ony nám tu vytvářejí pěknou krajinu. A určitě bychom se k nim neměli chovat nijak špatně.


Člověk dělá horám radost již tím, že po nich chodí. Největší radost horám uděláte, když budete chodit jen po vyznačených turistických cestách. Naopak hory děsí, když na nich člověk dělá binec. Dále se hory děsí rozsáhlého kácení lesů. Horám uděláte radost, když nebudete kopat do hub. Dále horám uděláte radost, když na nich posbíráte papírky a doma je hodíte do speciálních popelnic na papír. Hory se děsí, že na nich začne nějaká těžba. Hlavně Beskydy mají strach, že se v nich začne těžit uhlí.

Proč už přírodní duchové s námi nemluví? Kdyby příroda mluvila, poslouchali bychom, nebo jako obvykle vše překřičíme svou vlastní mluvou? Zeptali jsme se na radu žáků 8. a 9. ročníku.

Jak je to s těmi duchy? Položme si zásadní otázku, chceme s nimi mluvit my? Možná ano, možná ne, ale jedno je jasné, měli bychom se nad sebou zamyslet, jestli je vhodné kácet lesy a špinit potoky. Až to přestaneme dělat, možná s námi budou opět mluvit. To, že nemluví zrovna s vámi, neznamená, že nemluví s vaším kamarádem

nebo

nějakým

jiným

člověkem.

Ale

pokud

opravdu s nikým nemluví, tak to je pravděpodobně proto, že se nechtějí prozradit. Kdyby dali svou existenci najevo, tak by je lidé pořád otravovali a stopovali a oni by nemohli v klidu žít. Další důvod je, že žádní duchové neexistují a to už vysvětluje, proč s námi nemluví. Většina lidí si tohle myslí, ale


nikdy to nemůžeme vědět jistě. To, že jsme něco ještě nikdy neviděli, neznamená, že to neexistuje.


Proč s námi přírodní duchové hor, lesů a potoků nemluví? A proč by měli? Vždyť se k přírodě už nechováme tak jako naši předkové. Jsou na nás naštvaní! Ani se nedivím, všude nepořádek, poházené kapesníky, PET láhve atd. Být tím bohem, taky bych s lidmi nemluvila. Jsou neohleduplní.

Odpadky Co s věcmi, které již nepotřebujeme? Kam dáme všechny ty odpady a zbytky?

Foto: Petr Ondryáš Sborník prací EVVO - 19 -

Žáci 4. a 7. ročníku se zamysleli nad těmito nelehkými otázkami. Psali bez zastavení všechny myšlenky, které se jim rodily v hlavě, i ty náhodné, co zrovna šly kolem. Proč je lidé házejí na zem? Jak je uklidit? Co udělat pro to, aby je neházeli na zem? Co jsou vlastně odpadky? Co znamená třídit odpad? Co s tím můžeme dělat? Asi házejí na zem odpadky proto, že se jim nechce dávat je do koše. Uklidit se dají různě. No třeba jako já nevím… hlídači tam mohou stát a vždy dát facku za to, když dají na zem… no

a

uklidit

každý

–

kdo

projde

kolem

nevyhozeného

odpadku, tak ho uklidí. Já už dál nevím… No třeba třídit odpad je házet sklo do kontejneru na sklo a podobně. Já vám už nemám co říct… Já nevím… po škole si půjdu něco koupit a snad mi peníze vyjdou. Doufám, že mi to neprodají… Teď se dívám na holky – ty píšou… Nevím co, už dál nevím… jako chápete to? Lidé házejí odpadky na zem. Proč? Nechtějí je třídit a už vůbec ne chodit s nimi do různých kontejnerů. Uklízet je by bylo hodně nákladné, už tak pro ty odpadky musí jezdit popeláři. Aby lidé neházeli odpadky na zem, se nedá udělat skoro vůbec nic. Možná sběrné dvory, kde za odpadky dostanete peníze, ale to je taky moc nákladné… Kdo, kdy, kde a co vyhodil, se zjistit nedá. Všechny nápady proti házení odpadků stojí hodně peněz. Třídit odpadky je moc pracné a stojí to hodně času, a proto lidé odpadky netřídí a ani nevyhazují do koše.


Asi neví, že to škodí životnímu prostředí. Možná jsou líní to vyhodit nebo já nevím nebo nemají rádi pořádek. Teď možná někdo něco vyhodil… Uklidíme je asi, že se všichni zapojíme do úklidu, i vězni, prostě všichni, Evropská unie by nám mohla přispět. Zastavit odhazování odpadků… to je těžké… můžeme prostě nějak přinutit lidi, aby je nevyhazovali. Určitě větší pokuty

a

postihy.

Doufám,

že

naši

hokejisti

dovezou

z Vancouveru nějakou medaili a taky Sáblíková doveze zlatou. Můžeme… Protože jsou líní házet odpadky do košů, takže když něco dojí, tak to raději hodí na zem. Určitě by se měly uklízet, a aby nebyly na zemi, tak je vzít a hodit do koše. Ježíši, neměly by se házet na zem, pak se několik let rozkládají a jsou všude. Měly by jsme je dávat do košů, a když nikde žádný není, tak si to vzít do kapsy a až bude někde koš, tak do něj hodit. Jasný. Třídit odpadky do velkých kontejnerů by se také mělo. Odpadky by se měly třídit, protože by jinak celá Země vypadala jako kontejner, popelnice, sáček… Já jsem viděla sáček na stromě a jak tál sníh, tak jsem viděla sáčky, cigarety, pet lahve, žvýkačky, listí… No to jsem šla domů a viděla jsem celý chodník od žvýkaček, nebo když jdu domů, tak vidím rozbité sklo od obchodu a nikdo to neuklidil. Můžu s tím udělat, že budeme třídit odpadky, ne vyhazovat na sousedovo nebo do příkopu, do parku, na dětské hřiště… Moře je znečištěné a zvířátka kvůli tomu hynou, trpí a my taky! Proč nevyhazujeme odpadky do popelnic? UKLÍZEJTE!!! Sborník prací EVVO - 21 -

Lidé házejí odpadky, kam se jim zachce, klidně i do moře, z auta, když jedou a nechce se jim zastavit. Hází i z lodě odpadky, jakoby ani nevěděli, že i samotné lodě znečišťují moře svými motory. Chtělo by to pořádné ochranky s pouty, a kdyby někdo viděl, jak vyhazuje věci – odpadky na zem, hned by je chytili a přímo do věznice! Měli bychom do těchto míst nasadit pátrací skupinu, která bude sbírat odpadky.


Autozáhada? Nedivím se, když někdo ztratí nějakou drobnost a nevšimne si toho. Ale co říci na to, když se zatoulá auto a pár měsíců leká řidiče hned vedle cesty. Co si o tom myslí reportéři z 8. ročníku?


Záhada nebo upozornění pro řidiče? Ve Frenštátě p. R. ze směru od Rožnova naproti hospodě Mrtvola stojí červené auto Fiat zaparkované ve stromě u billboardu AUTOCENTRA LUKÁŠ. Zřejmě to byli pražští řidiči

anebo

to

nastražila

schválně

policie,

si

aby

řidiči


dali pozor a přibrzdili!!! Kdo ví víc, tak ať nám dá vědět. Auto tam už stojí měsíc a už zmizelo pár plechů a pár skel.

Dřevorubci testovali novou techniku kácení stromů Motorová pila už je OUT. Před měsícem frenštátští dřevorubci testovali novou technologii kácení stromů. Vyhlídli si strom naproti

restaurace

Mrtvola.

Po

dlouhém

štelování

a nastavování nejnovější verze motorové pily, ji nastartovali a vší silou se rozjeli proti stromu. Bohužel akce byla neúspěšná. Po nárazu do stromu pila skončila na šrot a strom se

ani

takový

nehnul.

Byl

trapas,

to že

dřevorubci, jak viděli, co se

stalo

s novou

pilou,

rychle vystoupili a utíkali Foto: Marek Křištof

neznámo kde. Na rozbitou

pilu nějak zapomněli, a tak je tam dodnes! Sborník prací EVVO - 23 -

Země Domov všech lidí. Chraňme si ji. Vždyť o žádné další modré perle s životem ve vesmíru nikdo neví. Nebo snad ano? Co pro vás znamená Země? Je to živá bytost? Jaké má asi pocity a jak ji ovlivňuje chování člověka? Zápis volných asociací žáků 9. ročníku: Kdybych si měla představit, že je Země živá bytost, tak mě asi jako první napadne, že to nemá lehké. Určitě se najde plno věcí, které naší Zemi dělají radost, ale také je tu plno věcí, které jí radost nedělají. Naše Země je čistotná bytost, takže je ráda, že recyklujeme odpadky. Nechceme, aby byla kuřačka, tak snižujeme škodlivé plyny. Stejně jako člověk má Země vnitřní tekutiny a oběhy. U člověka je to krev, u Země zase voda. A proto se o vodu musíme také nějakým způsobem starat. Máme čističky odpadních vod. I když jsem vyjmenovala něco z mála, co prospívá naší Zemi, tak ještě pořád je tu plno věcí, které škodí zdraví téhle bytosti. Přestože snižujeme škodlivé plyny, tak i přesto je tu plno továren a jiných prostředků, které zhoršují dýchání naší Země. Ubližuje jí i to, že se někdy stane (i když to může být náhoda), že se vylije např. ropa nebo další škodlivé látky do moře. Tornáda, vichřice a další větrné pohromy můžou způsobit, že se naše Země nachladí a onemocní. Nějaké velké požáry či tsunami jí také

velmi

škodí.

Často

se

také

vyskytují

nebezpečná

zemětřesení, která pomáhají naši Zemi ničit. Myslím, že se najdou lidé, kteří si uvědomují, co všechno mohou pro zlepšení Sborník prací EVVO - 24 -

života naší Země udělat. Ale také určitě najdeme plno lidí, kterým to je jedno. Dneska ráno, když jsem vstala, zjistila jsem, že mi chybí mnoho vlasů. To zase ti lidé mi káceli amazonský prales, kterého mně skáceli víc než polovinu. Asi na ně pošlu vichřici nebo „ze mě třesení“, aby se na chvíli uklidnili. Když jsem po snídani došla k doktorovi na preventivní prohlídku, tak mi řekl, že mám špatnou krev. Je to z toho, jak mi lidé dávají do řek nečistoty a jak se vylívá ropa do oceánu. Také jsem zjistila, že mám trochu porušený mozek, protože mi znečistili i podzemní vody. Ničí mi taky mou pokožku, když vypouštějí jedovaté plyny do ovzduší. Jsou to bezohledná stvoření, ale dám jim ještě jednu šanci a nezničím je.

Životopis sešitu Sešity jsou naši kamarádi (z aktovek) již od dětství. Je zvláštní, že někdy stačí na něj napsat jen jedno slovo a z kamaráda se náhle stává nepřítel. Říkáte si jaké slovo? No je jich více. Co tak třeba FYZIKA? Foto: Marek Křištof

Žáci 4. ročníku se do pocitů sešitu snažili s trochou fantazie vžít a zapsat jeho (svůj) životopis. Sborník prací EVVO - 25 -

Jmenuji se M – školní. Narodil jsem se v Papírnách Brno a.s. Jsem sešit „A pět“, mám dvacet listů a jsem sešit linkovaný. Mé číslo je 523e. Jsem české kvality a jsem ekologický výrobek. V obchodě se mi moc nelíbilo, protože na mě sahalo moc a moc lidí, ale nikdo si mě nechtěl koupit, ale jednou si mě koupila jedna holčička jménem Kristýna. A od té doby jsem šťastný sešit, protože jsem nádherně obalený a dobře se o mě stará. Nosí mě ve složce a v aktovce do školy a tam do mě píše, co se naučí v matematice. Doma do mě píše domácí úkoly. Stará se o mě nádherně, je to pořádná školačka. Jsem s ní rád. Kristýna Jmenuji se M – školní. Jak jsem se narodil, mleli mě, močili a motali. Narodil jsem se před měsícem v Ostravě. Pak mě odvezli do obchodu, ale nikdo si mě nekoupil. Byl

jsem

smutný.

Potom

si

mě

koupil

jeden

ale žák

čtvrté třídy. Byl ke mně hodný, a proto jsem

mu

pomáhal

v učení. Byl rád a já jsem byl Když

rád

jsem

taky.

byl

už


popsaný, schoval si mě na památku. Ještě mě pořád má a to mu je už padesát let. Slyšel jsem, že mě dá do sběru, ale to je


taky dobře, protože ze mě bude nový sešit a budu zase na prodej. A třeba potom budu u žačky z páté třídy. Kristýna

Pohádka o papíru Papír nás doprovází již pár tisíc let. Dobrý kamarád, že to tak dlouho vydržel. A nemá to s lidmi vůbec lehké. Jen si vzpomeňte, co jste mu někdy prováděli. Jaký je život papíru? Co všechno zažije, co vidí, řekne a neřekne? Napsali nám o tom žáci 7. ročníku. Rád bych se vám představil. Jsem papír. Jak vypadám, říkat nemusím, protože mě jistě znáte. No schválně – podívejte se pořádně

kolem

sebe.

Opravdu

mě

nikde

nevidíte? Řekla bych, že určitě ano. Také mě velmi často používáte. Ve škole na mě píšete, kreslíte,

své

oblíbené

hvězdy máte vyfocené na plakátech, a když


chcete někomu vyznat lásku, tak mu to vyznání můžete „dát“ formou papíru. A právě něco takového se mi stalo a o tom vám chci vyprávět. Jednomu pohlednému klukovi se zalíbila jedna holka. Každý den se na ni díval svýma „pronikavýma“ očima a „tupým“ pohledem bez úsměvu. Té holce ten kluk taky nebyl úplně ukradený. Jenže nevěděla, co jí chce tím pohledem říct a za Sborník prací EVVO - 27 -

každou cenu chtěla, aby první krok udělal on. Uběhlo asi 14 dní. Kluk už to nemohl vydržet, proto mě vzal a začal psát a kreslit. Trvalo mu to hodně dlouho, ale výsledek stál zato. Napsal básničku. Celou si ji nepamatuji, ale ta nejkrásnější část mi v paměti zůstane navždy: Chodím strašně rád spát, nechávám si o tobě zdát. Ve snu vidím tvé oči modré a na tváři mě lechtají tvé vlasy dlouhé. Pod básničku napsal: „Nemohli bychom se lépe poznat?“ Hned na druhý den ve škole tu holku uviděl a řekl jí: „To je pro tebe,“

a

předal

jí

dopis.

Dívka

z něj

byla

potěšena

a odpověděla: „Moc ráda tě více poznám a potěší mě, když mi takové básničky budeš skládat častěji.“ Tímhle chci dokázat, že i já dokážu dát dohromady dva lidi. A nejsou jen SMS, ICQ atd., ale občas není špatné použít obyčejný papír. Nikola Mí prapředkové se poprvé narodili v Číně. Nyní se vyrábějí miliardy kusů papíru denně. Vyrábí mě tak, že pokácí strom, při pádu mě to ovšem uvede do bezvědomí, pak už vím pouze to, že mě posílají po celém světě. Nejraději mám, když ze mě vytvoří knihu nebo nějaký diplom, protože to jsou věci, které si lidé nechávají. Největší sranda je, když mě potisknou vtipy, protože když je někdo čte, směje se nejen on, ale i já. Někteří ze

mne

skládají

různé

tvary,

vlaštovky,

lodičky,

čepice

a šikovní třeba labutě, zvířata a říkají mi origami. Radek Sborník prací EVVO - 28 -

Když děti zlobí Kdyby Země byla maminka a válčící lidé její děti, jak by je mohla uklidnit či potrestat? Žáci 6. ročníku se pokusili Zemi poradit. Uklidnit by je měla tím, že je donutí dát si dohodu, aby byl mír, a promluví s nimi a vyřeší jejich spory. Potrestat by je měla špatným počasím a ten, kdo vyvolal válku, tak s tím by asi na týden nikdo neměl promluvit, aby si to uvědomil. Říct jim, aby přestali, a dala jim na zadek. A pak je poslala do pokoje a řekla jim, ať o tom přemýšlí. Uklidnit by je měla tak, že je zastaví, zeptá se, proč válčí a vyřeší jejich spor. Potrestat by je měla tak, že by spustila prudký déšť. Uklidnit třeba tak, že by jim všechno vysvětlila. A potrestala nějakou činností, která by je zabavila natolik, že by už nechtěli válčit. Měla by jim sebrat všechny zbraně a lidi rozdělit a naučit slušnému chování. Uklidnila bych je tak, že bych jim slíbila každému dostatek vody, a potrestala tak, že bych jim nařídila, aby všechno co zničili, opravili. Potrestat by je měla přírodními katastrofami nebo velkým suchem, nedostatkem vody, neúrodou. Spustila by ventilátor (vítr), aby je odfoukla.


Ráj Jak by se musel svět změnit, aby to tu bylo zase jako v RÁJI? Vzpomínky na možný ráj se pokusili zapsat žáci 6. ročníku. Všichni by se měli naučit shodnout se, nekrást, neubližovat si a vydělávat si peníze poctivě. Ráj vypadá moc hezky. Všude

jsou

krásné

květiny,

hodně

zvířat, jablka, hrušky, třešně, jahody, stromy,

keře.

Květiny

jsou

krásně

rozkvetlé a všechno je úplně super. Je tam všechno, co si všichni můžou přát. Foto: Jana Tvardková

Nikde žádné války, žádná zlost ani

smůla. Jen štěstí, láska, zdraví, rozum. Ráj je třeba země, která s nikým neválčí, se všemi má mír, je k ostatním hodná a dělá všechno pro to, aby se její občané cítili dobře. Lidé by nesměli válčit, nesměli by myslet jen na sebe, neměli by krást, nezabíjet zvířata pro radost, neměli by znečišťovat ovzduší. Zrušila

bych

kácení

stromů

a

stavění

dalších

továren.

Zlikvidovala bych alkohol a všechny drogy. Každý, kdo by kradl nebo šikanoval, byl by zavřený do tmavé místnosti bez oken a k jídlu by dostávali suchý chleba s vodou. Děti v Africe by měly dostatek vody a jídla. Nikdo by nebyl chudý, ale ani hodně bohatý. Všude by létali motýli a ptáci. Všichni by byli zdraví a šťastní a kolem by šuměla voda. Sborník prací EVVO - 30 -

Je tam čisto, žádná auta, krásné stromy, zelená tráva, čisté řeky. Bylo by tam krásné ovoce, žádné továrny, žádné zemětřesení ani povodně, ani tsunami. Vymřelá zvířata by zase žila. Nebyl by žádný rasismus, všude by si pomáhali. Byly by tam nové druhy květin. Lidé by měli žít bez válek, třídit odpad, starat se o nemocná či nějak zraněná zvířata. V ráji je zpěv ptáků, jdou slyšet zvuky zvířat, jak vítr šustí ve větvích stromů, zelená tráva je hebká,

překrásné

květiny

a stromy, na kterých jsou ty nejlepší druhy ovoce. Neměly by být drogy, války, do Foto: Helena Tvardková

vody by se neměla vypouštět

nafta a neměli by být vandalové. Ráj vypadá jako ráj, květiny, žádné války, klid, hodně zvěře. Lidé by neměli myslet jen na sebe, žádný smog, žádné zbraně, války, vraždy. Je tam krásně, všechno kvete, všechno voní. Svět by se musel změnit tak, že by se všechny země udobřily. Nebyly by tady žádné herny, bary, hospody a bylo by tady čisté ovzduší. V ráji to vypadá tak, že tu nejsou žádní lidé, kteří jsou zlí, protivní a nepořádní, a taky aby tady bylo hezké prostředí, nikde žádné herny ani nic podobného. Přála bych si, aby tu jako dříve byla čistá voda a všude zelená tráva. Aby se všude dalo dýchat a svět by neobtěžovalo žádné kouření, alkohol a podobně.


Stromy kolem nás Stromy jsou tu s námi. V šatech v módních zelených barvách listnatého nebo jehličnatého střihu. Rádi se kolem nich točíme, někdy je hladíme, dokonce i objímáme. Žáci 6. ročníku se v hodině informatiky podívali na naše přátele zblízka. Nejprve je zakreslili v nástroji malování a pak doplnili kratičký text.

O čem? Podívejte se. Jmenuji se DUB Rostu

vedle

řeky

Lomné.

Mým

úkolem

je

zaujmout

kolemjdoucí mojí výškou.

Jmenuji se DUBÍNEK Rostu ve smíšeném lese, kde mám spoustu kámošů. Chci se dožít stovky.

Jmenuji se SMRK Rostu v lese a vyrostl jsem sám. Mým úkolem je dávat kyslík.

Jmenuji se SMRK Narodil jsem se ve velkém lese, proto

tu

mám plno

kamarádů.

Mým úkolem je to, že nesmím být moc hezký, aby mě lidi neuřezali a nevzali by si mě jako vánoční stromeček.


Jmenuji se SMRK Rostu vedle domku, kde je plno dalších menších stromků. Chci být národním stromem.

Jmenuji se LÍPA Rostu na kraji lesa. Mým úkolem je léčit lidi a pak bych se chtěla stát sochou.

Jmenuji se BŘÍZA Rostu na louce. Mým úkolem je být krásná.

Jmenuji se DUB Rostu

na

školním

pozemku školy ZŠ Tyršova 913 ve Frenštátě pod

Radhoštěm.

Mým

úkolem

je

být

okrasným stromem.

Jmenuji se SMRK Rostu v lese uprostřed, vysadila mě stará babička. Mým úkolem je vyrábět kyslík. Chtěl bych se stát stolem.

Mé oblíbené místo Kam rádi chodíte, proč vás to tam přitahuje? Každý má svá oblíbená magická místa, kde se cítí spokojeně a je sám sebou. Mé oblíbené místo Mé oblíbené místo je u lesního rybníka. Tam pod břízou bělokorou sedávám a kochám se výhledem na rybník, který se Sborník prací EVVO - 33 -

rozprostírá přede mnou. Je tam krásně v každém ročním období. Na jaře jsem součástí probouzející se přírody a nové energie, která mě příjemně nabíjí. Vstupuje do celého mého těla. Je to krásné být u toho, když se mechy začnou zelenat a stromy rašit své první pupeny. Na rybníku tají poslední zbytky ledů a první vodoměrky už vylezly ze svých skrýší. V mém rozjímání mne ruší jen zpěv ptáčků, kteří se radují z příchodu jara. V létě, když se slunce prodírá stromy a jeho žhavé paprsky se odrážejí od lesklé vodní hladiny, to mám nejraději. Z mechu vykukují hlavičky hříbků a v borůvčí se skrývají modré bobulky, co se přímo rozpouštějí na jazyku. Teplé letní počasí mě přímo nabádá, abych si v rybníce smočila nohy. Voda je průzračně čistá a příjemně studená. Kolem hlavy mi létají různobarevní motýli a vážky, vedle mne si to zase špacíruje mravenec s větvičkou na zádech a občas mi na hlavu spadne šiška nebo oříšek, to si veverky hrají mezi větvemi stromů. Když mám štěstí, tak na protější louce vidím pasoucí se

srnky

nebo

utíkajícího

zajíce.

Na

chvíli

zavřu

oči,

poslouchám řeč stromů, ptáků, vody. Na podzim, když barevné listí ze stromů sfoukává kvílející meluzína a to padá k zemi, mám pocit, že naproti tomu stačí roztáhnout ruce a vzlétnout. Země, která se chystá k zimnímu spánku, slábne stejně jako slunce, které už nehřeje tak jako v létě. Zvířata si chystají zásoby a jsou připravená zalehnout do svých nor. Sborník prací EVVO - 34 -

Podzimní kapky deště padají do rybníku a tvoří úžasné kruhové obrazce. Ale já tam stále jsem a pozoruji vše, co se děje, fascinuje mě to. V zimě vločky, které jako bíle tanečnice za doprovodu ledových

hudebníků

padají

na

zem,

tvoří

nadýchanou

studenou pokrývku. Rybník je tentokrát zamrzlý a třpytí se jako ten nejkrásnější diamant. Stromy mají bílou čepici a zem odpočívá pod sněhem. Občas ve sněhu vidím stopy zvířat nebo vyčuhující stébla trávy. Slunce, které se snaží prorazit zimní opar, je velice slabé a vypadá jen jako malá, zářivá kulička někde daleko, ale přesto dokáže vše krásně rozezpívat. Až se nechce očím věřit, jak se vše krásně leskne a stříbří. Toto místo mám velice ráda, můžu zde zapomenout na všechny problémy, přemýšlet, aniž by mne někdo rušil, nebo jen tak sedět a rozjímat. Vládne zde přírodní harmonie a rovnováha.

Katka

Foto: Marek Křištof Sborník prací EVVO - 35 -

Čím by mohla být sněženka… Žáci 2. třídy se porozhlédli po krásách kolem nás. Mezi chomáči sněhu vystrkují hlavičky první sněženky. Čím by mohla být SNĚŽENKA, kdyby nebyla květinou?

Foto: Helena Tvardková

Čarodějka. Měla by hnědé oči, zlaté vlasy, zlaté šaty, starala by se o to, aby zvítězilo dobro. Měla by kouzelný prsten a psa, růžový náhrdelník, modré střevíčky, kouzelnou knihu. Měla by dvě sestry, růžového králíčka, létající boty, mluvícího kocoura. Jmenovala by se Sněženka. A zahrádku. A je strašně hodná a má ráda plyšová zvířátka a má ráda květiny. V noci září. Má ráda přírodu, pomáhá lidem, má zahrádku, v ní krásné květiny. Má ráda narcisy, tulipány, orchideje, zalévá je každý den. Má ráda zvířata. Nosí krásné náušnice, nosí kouzelnou hůlku a na hůlce má hvězdičku. Má ráda jahody a ananasy. Běhá po louce. Michaela


Sněženka je lesní víla. Má bílé vlásky. Je chráněna kytičkami. Je hodná a milá. Obléká si bílou čepičku, zelené šatičky a hnědé botičky. Má žlutý obličej. Sněženka umí čarovat. Má maličkou vílu, která jí pomáhá růst. Má bílou korunku a zelené rukavičky. A na korunce má vyzdobená srdíčka z křišťálu a diamantů. Sněženka pomáhá motýlům při úrazu a ošetří mu křídlo i nožičku nebo zlomené tykadlo. Když si něco udělá Sněženka, tak jí pomůže motýlek. Motýlek a Sněženka jsou dobří kamarádi. Učí ho létat, aby si nezlomil křídlo. Sněženka má ve vlasech červenou sponečku se srdíčkem. Má nádherný obličej. Kamila

Letní pohled Po jaru k nám pomalu nakukuje léto. Jak naše milované léto vidí žáci 4. ročníku? Máte ho také rádi? Jaké má plusy a mínusy? Léto mám ráda, protože je teplo. Ale hlavně proto, že jsou prázdniny!

O

prázdninách

si

užiju

hodně

srandy,

taky

odpočinku. A hlavně mám fůru času na své milované koníčky. Na létě je super, že jezdíme na dovolenou a různé výlety. Léto má i své špatné stránky třeba v tom, že je všude hodně hmyzu. Ale jinak je léto super. Kristýna Hurá, hurá, už skončil školní rok a já si nesu vysvědčení domů. Léto si představuju, že je velké teplo a chodíme na dovolenou, rostou květiny a hlavně slunečnice, ta se otáčí po slunci. Možná, že bych něco změnila. Udělala bych ty prázdniny delší, protože ty dva měsíce, to rychle uteče jako voda. Ale musím Sborník prací EVVO - 37 -

říct, že zatím se mi líbily všechny prázdniny. Líbí se mi ty květiny, co jsou na poli. Moje teta má vždycky na zahradě tak krásné růže. Červené a růžové. Vím, že léto začíná 21. června. Ta vůně léta tak voněla, i když jsme byli na dovolené u Prahy na hradech a zámcích. Spali jsme v chatkách. Mamince se to moc nelíbilo, ale já jsem z toho měla úplně velký zážitek. U těch chatek byly dva bazény. Jeden špinavý a druhý byl docela čistý. A ještě u těch bazénů byla velká trampolína. Prostě se mi prázdniny hrozně líbily a těším se na další prázdniny. Zdislava Na

létě

mi

vadí,

že

je

v noci

nesnesitelné

vedro.

Na

prázdninách mi vadí, že jsou jen dva měsíce. Mělo by to být tak, že škola by byla šest měsíců a prázdniny taky. Knihovna by měla být otevřená celé prázdniny. Na létě se mi líbí to, že je většinou teplo. Jezdíme na dovolenou. Léto se mi líbí. Zábava v létě je. Hodně věcí poznáváme. Ondřej Mi se na létě líbí, že jezdíme na pikniky, můžu se opalovat, jezdit na kole, chodit na koupaliště, stanovat, trhat květiny, hrát si venku a můžu si hrát se zvířaty. Na létě se mi nelíbí, že mě otravují otravné mouchy a komáři. Nikola Já si myslím, že léto je krásné tím, že kvetou květiny, je teplo, jezdí se na dovolenou a na další krásná místa. Mi se nejvíce líbilo, že bylo krásné, my jsme jezdili do Dinoparku, na Hukvaldy a na další krásná místa. Léto je prostě senzační. Dá Sborník prací EVVO - 38 -

se prožít hodně věcí, například lidé jezdí k moři nebo na koupaliště, možná někdo byl i v ZOO, na horách a všude možně. Léto je prostě krásné!!! Je to tak! Natálie

Foto: Jana Tvardková

Léto se mi líbilo. Ale změnil bych to, aby nelítaly vosy a včely. Protože píchají a to bolí. A taky bych změnil to, aby nebylo takové horko. Chtěl bych takové horko, abych mohl chodit na aquapark nebo na koupaliště. Ale zase se mi líbí, že rostou kytky a ovoce. A to nejlepší je, že jezdíme na dovolenou. Je to vážně super. Na další léto se moc těším. Adam


Jak nás vidí zvířata Často si to ani neuvědomujeme, že se na nás někdo dívá. Ano, už tušíte. Jsou to naši zvířecí přátelé. Jak nás vidí a co se jim asi honí hlavou?

Pes Ráno za mnou nikdy nepřijde, protože musí chodit do nějaké školy. Já bych tu školu nejradši zrušil. Potom až přijde, tak se o tom pořád baví, někdy ho pochválí, někdy zas ne, ale podle mě je to neužitečné. Ale prázdniny, to je panečku věc. Jsou pořád na zahradě, tam Foto: Helena Tvardková

někoho

a grilujou a vždycky

vždy

nebo

vaří

něco

pozvou guláš zbyde

a pořád si se mnou někdo hraje. Ale jinak toho užitečného lidi moc nemají, neumí běhat jako já, ani neumí rozkousnout kost. Když jsem někdy v bytě, tak se furt dívají na zázračnou krabici, sedí na gauči, tam mě nikdy samozřejmě nepustí, anebo sedí u takové menší bedny, tam v ruce drží takovou věc připevněnou k špagátu a klikají. David

Křeček Jsem křeček Tereza, mám páníčka Jirku. Ráno za mnou přijde a jenom mi řekne ahoj. Až přijde ze školy, to je lepší, dá mi čerstvou vodu a sušený banán nebo trochu slunečnice. Večer mi dá směsku žrádla a dívá se na televizi a někdy Sborník prací EVVO - 40 -

koukne i na mě a já se taky dívám na televizi. A po televizi si taky někdy se mnou hraje. A tak to chodí každý den. Jirka

Co to lidé mají? Jak asi zvířátka vidí naši techniku? Chtěla by ji také nebo jim stačí to, co jim poskytne laskavá příroda? Mobil Ježíši, co to je? Proč do toho ten člověk mluví? Je to tak malé? Proč to ti lidé nosí skoro všude. Vždyť ten člověk na tu věc ťuká i prsty. Musí to tak řvát, když se to začne hýbat? Vypadá to, že by se snad kdokoliv mohl domluvit, s kým jen chce. To by se mi taky mohlo hodit taková věc, abych se mohl spojit s kamarádem. Proč má ta krabice pokaždé, když ji u někoho vidím, jiný tvar? Co ti lidé v dnešní době nevymyslí. Ale jak to může fungovat? Jen doufám, že to nemá vliv na naši přírodu. Zvědavá veverka Hmm, co by to mohlo být, že by televize? Má to jakési tlačítka, ale i dvířka. No tak televize asi ne. Zkusím otevřít dvířka a podivám se dovnitř. No, vypadá to tu dobře. Spustím to jedno tlačítko. Jé, ono se ten talíř začal točit, to je bezva, jak kolotoč. A je tu pěkné teplíčko. No ale teď už je tu hodně velké teplíčko, to nevěstí nic dobrého, vždyť bych se tu usmažila. Ale když mi bude zima, tak se tu můžu zajít na chvíli ohřát. Jinak to raději nebudu dále zkoumat.


Genetická laboratoř Někdy lidé dělají různé divnosti. Nevěříte? Tak nahlédněte do naší myšlenkové genetické laboratoře. Žáci 8. ročníku zde na chvíli prováděli nezvyklé pokusy. Experiment č. 1 Křížila jsem králíka a kiwi, protože mě napadlo, že by to mohla být dobrá kombinace. Druhý důvod byl, že mám ráda králíky i kiwi, a taky by mě zajímalo, jak se potom bude králík chovat. Králíka a kiwi jsem křížila i proto, aby oba mohli získat nějaké nové vlastnosti, například že králík zezelená a bude méně náchylný k nemocem. A na druhou stranu, aby kiwi bylo roztomilé a více chlupaté. Jméno tvora, který vznikne, bude Kiwlík. Jako většina experimentů má i tento svá rizika. Může z toho třeba vzniknout ozubené kiwi s drápy. To bych určitě nechtěla. Vzhled Kiwlíka je výjimečný. Kiwlík je celý chlupatý a uprostřed hlavy má černá očka a malý čumáček. Základní vlastnosti mu ale zůstaly. Je roztomilý, poslušný a rychlý. Jsem ráda, že jsem tento experiment vyzkoušela, protože tak vzniklo jedinečné zvíře. Experiment č. 2 Křížila jsem vlka s kaktusem, čímž vznikl Vlkus. Křížila jsem je, protože mě nebaví se neustále dívat na nudné kaktusy. Jejich zkřížením bych chtěla dosáhnout toho, že kaktus bude roztomilý, chlupatý a rychle poroste. Také doufám, že zůstane stále nenáročný a odolný. Avšak je zde i riziko, že vznikne zelený životu nebezpečný vlk s ostny. Sborník prací EVVO - 42 -

Studánka Očka s barvou nebe. Kolika žíznivým poutníkům udělá radost. Je správné, když i my lidé jí někdy pomůžeme jako žáci 4. ročníku. Je to moc krásná studánka. Ale cestička k ní je škaredá a zarostlá. Je to jako nemoc, která se šíří. Zaroste cesta, lidé na studánku zapomenou a následně ji nikdo nečistí. Pak je špinavá, zapomene se na ni a nikdo z ní nepije. Ani já už tam nechodím. Ale mám hezké vzpomínky. Pevně věřím, že ji zase někdo najde, vyčistí a upraví. Pak bude stejně krásná, jak bývala.

Jan V lese bylo harampádí, všechny děti pomáhaly. Sklo, papír, plast – vysbírat hned! Studánka se netřpytila… Tak jsme to tam uklidili. Než jsme odešli, bylo to tam už hezky uklizené. Ta studánka je určitě pyšná. Aneta

Šli jsme jedním lesem, kde byly trny, trnovité růže a mechový chodník. Když jsme došli ke studánce, byla taková rozbitá, ale řekla nám, že když ji opravíme, vyčistíme, splní nám tři přání. A taky splnila…

Daniel


Než sem ty děti přišly, bylo to tu škaredé… Všude střepy, papíry, plasty. A teď, jak odešly, je tu čisto. Ani jeden papírek, kousek skla, plastu. Jsou to hodné děti, a proto jim chci poděkovat, že to kolem mne vyčistily. Na oplátku jsem jim dala trochu mé vody, která léčí oči. A tak jsem jim to vlastně docela hodně oplatila.

Karolína


Pohádka o Studánce Víte, že studánka nemusí být jen studánka? Nevěříte? Poslechněte si příběh jedné z nich. Vše pro nás zapsala žákyně 9. ročníku. Jmenuji se Studánka. Můj pramen vznikl 14. 5. v roce 1396. Myslela jsem si, že les, ve kterém žiji, pokácí, ale les stojí dál. Už 614 let a já jsem tady stále s ním. Dneska mám Sborník prací EVVO - 44 -

narozeniny. Ale nikdo se za mnou nepřišel podívat. Ptáte se proč? Protože cesta ke mně už dávno zarostla. Když mě lidé našli, byla jsem slavná. Každý den se u mě zastavilo nejméně 50 poutníků a lidé z vesnice ke mně chodili pro vodu. Dokonce mě navštěvovali královští alchymisté. Zkoumali, jakou mám barvu. Jakou mám teplotu. V létě naměřili kolem 5 °C, avšak v zimě má teplota byla okolo 20 °C. Nikdo nevěděl proč. Nikoho nikdy nenapadlo, že nemusím být jen studánka. Pro každého

člověka

jsem vždycky byla jen lesní studánka. Já jsem však vždy po

lese

zpívala hlavy

tančila, a motala

pocestným

– byla jsem totiž Foto: Marek Křištof

víla. Protože jsem

ale lidem škodila, proměnila mě královna ve studánku, která v létě osvěží, v zimě ale naopak zahřeje. Mohl by mě někdo vysvobodit, ale nesměl by ve mně vidět jen studánku, ale vílu. Zatím se nikdo takový nenašel. A já si na život lesní studánky, která je zastrčená v hlubokém lese, už zvykla. Chodí ke mně jen lesní zvířata a u mého pramene bydlí žába. Poslouchám šum stromů a zpívající ptáky. Přeji si, aby mě někdo objevil. Ale to se nejspíš nestane. Avšak jak se říká: „Naděje umírá poslední.“ Pavlína


Šest klobouků Tak tohle už pohádka není. V Beskydech stojí dvě těžební věže. Žáci 9. ročníku se na tento problém podívali ŠESTI RŮZNÝMI POHLEDY. Jako by na hlavě měli nasazeny různé klobouky a ty jim změnily úhel pozorování.


Bílý klobouk - fakta. Celý článek jsem si přečetl a dozvěděl jsem se mnohé, co jsem doposud neznal. Už vím, jak to s těmi doly je. A faktografický pohled jsem si vytvořil. Červený klobouk - emoce. Tak mně osobně se doly celkem nelíbí, příroda okolo je tu krásná a bylo by strašné, kdyby tu stály těžební věže a trhaly tu krásu na cucky. Moc se mi to nelíbí, že by se tu těžit mělo. A jestli se mi něco líbí, tak to, že lidi, co tu žijí, si to nenechají líbit a staví se proti těžební společnosti. Žlutý klobouk - optimista. Kdyby to mělo dopadnout dobře, tak to dopadne tak, že se ty dvě věže jednoduše nechají odpálit a zbořit. Okolí by se dalo do pořádku a spravilo by se vše, co ty doly poškodily. Česká republika by přešla na obnovitelné zdroje energie a všechna zvířátka v lese by si oddechla. Sborník prací EVVO - 46 -

Černý klobouk - pesimista. Dopadlo to zle, vypadá to asi takhle. Doly se otevřely, a protože ČR potřebuje uhlí do uhelných elektráren, otevřou se ještě další čtyři sektory těžby. Všude se staví silnice pro nákladní auta, která vozí uhlí do nedaleké uhelné elektrárny. Všude ve vzduchu jsou zplodiny a příroda je zdevastována. Okolí pokleslo. Někteří lidé se radši odstěhovali a z lesů mizí život. Dost ohrožených druhů vymírá a mizí v nedohlednu… Zelený klobouk - kreativita. Těžební věže jsou docela dost vysoké, napadá mě, že bych z nich udělal lezecké centrum. Uvnitř nebo vně by byly ty lezecké stěny, sjížděli by se sem snad všichni adrenalinoví sportovci z celé ČR, protože takové veliké lezecké zdi nikde jinde nemají. Z druhé věže bych udělal rozhlednu. Umístění mají, myslím, dost dobré, z toho místa, kde jsou, by určitě šlo vidět až za humna.

Nebo

je

tam

nechat

a zachovat

jako

ostravské

železárny, udělat z nich pomník, ať lidi vidí, jak člověk nakládá s přírodou. Modrý klobouk - shrnutí. Podle mne by doly být neměly. I z toho, co jsem vyčetl, jsem zjistil, že by spíše uškodily, než přispěly. Doly by poškodily zdejší krajinu a to nenávratně, v okolí žijí chráněné a velmi chráněné druhy a ty by mohly z našich hor vymizet. Navíc tím, že bychom těžbu uhlí ukončili, uděláme další malý krok k obnovitelným zdrojům, a to je, podle mého, hudba budoucnosti. Jan Sborník prací EVVO - 47 -


Doslov Náš malý sborník je u konce. Nevešlo se sem vše. V rámci udržitelnosti projektu si budeme nadále naší překrásné krajiny všímat a co možná nejvíce ji hýčkat a kouzlit tím na její tváři sluníčkové úsměvy, ale i radostné slzy deště. Jestli vás texty žáků trošku oslovily, přidejte se k nim a pomáhejte krajině co možná nejvíce, vždyť si to zaslouží. A proto: ZASTAVTE SE NĚKDY NA CHVÍLI A PODÍVEJTE SE KOLEM SEBE. Za realizační tým vám už teď děkuji. Mgr. Marek Křištof


Některé myšlenky, úvahy, texty a práce tvoří tento malý sborník. Co si pod pojmem EVVO máme představit? Podívejme se do odborných textů

Recommend Documents