Několik slov o biřmovaní

ČASOPIS KUŘIMSKÉ FARNOSTI

Několik slov o biřmovaní Svátost biřmování (z latinského confirmatio) znamená posílení, upevňování. Touto svátostí se naplňuje křestní milost – biřmovanci je udělena křesťanská dospělost. Biřmování ustanovil Pán Ježíš, když slíbil apoštolům a učedníkům: „Až přijde Duch svatý, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy… z mého vezme a zvěstuje vám.“ (Jan 16,5-15). Po seslání Ducha svatého nastala proměna apoštolů. Od té chvíle byli nebojácní, odvážní, stateční svědkové Krista. Svátost biřmování je trvalého charakteru a uděluje se jen jednou za život – uděluje svátostné znamení. Jako člověk dostává vyznamenání, diplom za zásluhy, řidičský průkaz až po zkouškách, tak i svátost biřmování obdrží křesťan až po úsilí života z víry i znalostí. Je to svátost živých, tj. biřmovanec musí být v milosti Boží posvěcující. Prakticky to znamená, že každý, kdo chodí pravidelně do kostela, by měl být biřmován. Nemá se nechat ladem nabízený dar Pána Ježíše (dary Ducha svatého). Není jistě tato svátost nutná ke spáse (i bez ní může být člověk spasen), ale křesťan potřebuje dary této svátosti pro svůj život i pro apoštolát života Božího, pro posvěcení celé církve.

ROČNÍK VIII.

ČÍSLO 3/2013

Co dostává křesťan ve svátosti biřmování?  Sílu k boji proti pokušení a k neohroženému vyznání víry: „Kdo mne vyzná před lidmi…k tomu se přizná i Syn člověka až přijde ve slávě soudit…“ (Mt 10,32-33).  Oheň lásky k Bohu a lidem, touhu po větší osobní svatosti.  Pokoj Boží v nás, abychom byli šiřiteli pokoje.  Dary Ducha svatého: moudrosti, rozumu, rady, síly, umění, nábožnosti, bázně Boží.  Další posvěcující milost k naplňování nadpřirozeného života v nás připodobňuje nás více Ježíši Kristu v jeho poslání kněžském, pastýřském, učitelském. Opravdu si musíme uvědomit, že Pán Ježíš má radost z toho, že jsme pokřtěni, tedy Božími dětmi, ale chce abychom byli dokonalými, vyznamenanými pečetí Ducha svatého, vždyť jistě větší sláva v nebi bude pro toho kdo svátost biřmováni přijal. „Ovoce Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost…“ (Gal 5,22-2). O. Adam

STRANA 2

Litanie k Duchu svatému Sláva Otci i Synu i Duchu svatému... • Duchu svatý, sestup z trůnu své velebnosti a vybuduj si stánek v srdci svého služebníka • Buď veleben (opakuje se za každou prosbou) • Duchu svatý, který jsi Otcem i Synem uctívaný, nauč mě žít podle vůle Boží • Duchu svatý, který jsi Otcem i Synem uctívaný, nauč mě žít podle vůle Nejvyššího • Duchu svatý, který sídlíš v srdci Božího Syna, nauč mě poznávat Tě a upřímně milovat • Duchu svatý, který se staráš o slávu Boha Otce, nauč mě žít v odevzdanosti a upřímné důvěře v Boha • Duchu svatý, znamení ohnivých jazyků, zapal v mém srdci oheň své lásky • Duchu svatý, tajemná holubice, nauč mě chápat Písmo svaté • Duchu svatý, který nemáš tvář ani jméno, nauč mě správně se modlit • Duchu svatý, hořící ohnisko lásky, nauč mě žít moudře a trpělivě • Duchu svatý, který hovoříš ústy proroků, nauč mě žít v pokoji a vyrovnanosti ducha • Duchu svatý, dárce všech darů, nauč mě žít v pokoře a skromnosti • Duchu svatý, přetékající pokladnice milostí, nauč mě chápat cenu utrpení • Duchu svatý, bezedná pokladnice milostí, nauč mě správně využívat drahocenný čas • Duchu svatý, pokladnice, z které neubývá, chraň mě od každé nelásky a pýchy • Duchu svatý, kterého bohatství nikdo nespočítá, nauč mě čelit zbytečným představám a myšlenkám • Duchu svatý, dárce přemnohých darů, nauč mě vyhýbat se neužitečné činnosti a planým řečem • Duchu svatý, z jehož plnosti jsme všichni přijali, nauč mě mlčet a promluvit v pravý čas • Duchu svatý, lásko věčná, nauč mě dávat dobrý příklad jiným • Duchu svatý, lásko nekonečná, dej mi vytrvalost v dobrém • Duchu svatý, obšťastňující Světlo duše, nauč mě vidět potřeby jiných a nezanedbávat dobré skutky • Duchu svatý, sladký učiteli, nauč mě správně zacházet s lidmi • Duchu svatý, který konáš v duších zázraky, veď mě bdělostí k dokonalosti • Duchu svatý, milý příteli duší, nauč mě nikoho neposuzovat a na křivdy nevzpomínat • Duchu svatý, Otče ubohých, dej mi poznat mé chyby • Duchu svatý, před kterým není nic utajeno, nauč mě unikat osidlům ďáblovým • Duchu svatý, který znáš budoucnost vesmíru, pomoz mi vymanit se z područí těla a ďábla • Duchu svatý, který znáš i moji budoucnost, svěřuji do Tvé ochrany svou rodinu, přátele, dobrodince a všechny lidi Duchu svatý, s Tvou Božskou pomocí mě nauč žít ke cti a slávě Boží, ke spáse duší a k radosti Matky Boží, abych mohla umřít jako sluha užitečný. Amen

STRANA 3

Rozhovor s biřmovanci Při příležitosti udílení svátosti biřmování v naší farnosti v sobotu 19. 10. 2013 jsem požádala kandidáty biřmování o zodpovězení otázek vztahujících se ke svátosti, kterou stejně jako křest může křesťan přijmout jen jedenkrát za život. Během závěrečných příprav našli tři biřmovanci čas a tak si můžete přečíst jejich odpovědi na následující otázky: 1. Kdo nebo co vás přivedlo k přijmutí této svátosti? 2. Prošli jste přípravou na biřmování s dalšími kandidáty. Vedle katechezí jste možná prožili i společné zážitky, akce. Na které setkání vzpomínáte nejraději? 3. Podobně jako při křtu vybírá se při biřmování biřmovací jméno. Jakého patrona jste si zvolili? 4. Biřmování je někdy zjednodušeně nazýváno svátostí křesťanské dospělosti, ale naplňuje Vás mimo jiné také dary Ducha svatého. Který ze sedmi darů (dar moudrosti, rozumu, rady, síly, poznání, lásky, bázně Boží) považujete za nejdůležitější pro Váš život k plnění povinností dospělého křesťana?

Tereza Šiprová 1. Začala jsem chodit na Biskupské gymnázium v Brně a potkala jsem tam někoho, kdo se stal mým andělem strážným tady na zemi. Janička mi je obrovskou motivací jak správně žít. O svátosti biřmování jsem přemýšlela už dříve, ale setkání s ní mě přesvědčilo. 2. Nejraději vzpomínám na setkání na faře, kdy jsme si povídali o světcích, které jsme si vybrali. Dozvěděla jsem se o dalších biřmovancích spoustu zajímavých věcí a jejich názorů. 3. Zvolila jsem si svatou Alžbětu, sestru Panny Marie. 4. Za nejdůležitější považuji dar lásky, protože Bůh je Láska a bez něho nejde žít.

Milada Marková 1. Zvědavost a touha poznat, zažít a získat něco nového. 2. Zatím především katecheze byly doposud tím hlavním a podstatným děním. Společné akce nás teprve čekají. 3. Zvolila jsem si sv. Martinu. 4. Považuji každý dar za nejdůležitějsí a každý má své nezastupitelné místo v životě křesťana. Proto nemohu ani jeden z nich vyzdvihnout nad ostatní.

Veronika Planerová 1. O biřmování jsem již uvažovala delší dobu, ale kdybych zde měla jmenovat konkrétní osobu, díky které jsem se rozhodla, byla by to moje babička. Minulé prázdniny jsme spolu trávily hodně času, především po té duchovní stránce. Modlily jsme se každý den žalmy, ranní chvály, litanie. Poté jsem začala o víře hodně přemýšlet. Během září jsem začala chodit do SBM – Sbor brněnské mládeže, kde jsem poznala spoustu věřících mladých lidí. Bylo to naprosto úžasné a povzbuzující. Nejvíce mě však naplňoval ten krásný pocit ze zpívání textů o Bohu. Poté následovaly koncerty například Taizé či koncert na poutním místě Hostýn…Trávila jsem celé víkendy v kostele. A pak jsem si uvědomila, že to je to, co jsem hledala, jediný smysl života – žít pro Boha. 2. Setkání biřmovanců bylo velice příjemné. Především mě překvapil věkový rozdíl mezi námi. Vše probíhalo v pořádku, občas bych uvítala více otevřenou diskuzi. Co se týče společných akcí, nebyl na to prostor, protože o víkendu měl každý svůj program. V týdnu to bylo nemyslitelné, jelikož zde bylo mnoho studentů či pracujících, kteří byli časově vytížení. Ovšem byla bych velice šťastná, kdybychom se mohli někdy sejít v plném počtu i po samotném biřmovaní, popřípadě naplánovat společný poutní výlet.

STRANA 4

3. O svém patronu jsem nemusela dlouho přemýšlet. Od dětství jsem měla blízko ke sv. Zdislavě z Lemberka. Zdislava ze starého slovanského jména Zdeslava znamená „Zde slavná“. Fascinoval mě její život, skutky... Je pro mě velikou inspirací dodnes. Vybrala jsem si ji především pro její pokoru a lásku k druhým. Několikrát jsem byla v Jablonném v Podještědí, kde jsem navštívila baziliku sv. Vavřince. Jsou zde uchovány ostatky svaté Zdislavy. Celý chrám působí majestátně. Další kuriozitou je Zdislavina studánka s léčivým pramenem. Je známo, že díky této zázračné vodě uzdravila mnoho nemocných. Mnohokrát jsem se s radostí vracela na toto úžasné místo. A další

zajímavostí je fakt, že původně můj otec chtěl, abych se jmenovala Zdislava, tak možná jsem přece jen s touto světicí spojená. 4. Každý ze sedmi darů je naprosto výjimečný a je užasné, že Bůh je tak milostivý a stále nám něco dává ze svých štědrých rukou. Jsem za to velice vděčná. Je těžké určit, který z nich bude pro mne nejdůležitější. Hodně se modlím za dary Ducha svatého, abych mohla naplnit to, pro co mě Bůh předurčil, jaké mám poslání na zemi. Nechávám to zcela na Něm a věřím, že chce jen to nejlepší pro každého z nás. Děkuji za Vaše odpovědi. Dáša

Dary Ducha Svatého Darů Ducha Svatého je mnoho, ani bychom je neuměli vyjmenovat. V křesťanské tradici se jich uvádí sedm, protože sedmička je v Písmu svatém číslem plnosti. Katechismus katolické církve jmenuje těchto sedm darů: dar moudrosti, rozumu, rady, síly, umění, zbožnosti a bázně boží. Názvy darů vycházejí z knihy proroka Izaiáše, kde jsou uváděny jako projevy Ducha, jenž spočine na Mesiáši (Iz 11,2). I svatý Pavel hovoří o obdarováních Duchem Svatým – o charismatech. Mimo jiné říká, že „projevy Ducha jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný“ (1 Kor 12,7). Podívejme se na těchto sedm darů Ducha Svatého, čím jsou a jak se mohou v životě křesťana projevovat.

Dar moudrosti I kdyby člověk znal všechno na světě, nemusí být moudrý. Moudrost totiž není chytrost. Pravá moudrost znamená schopnost rozlišovat dobro od zla. Moudrý člověk si dokáže utvořit správný žebříček

hodnot – co je v životě důležité, co méně a co důležité není. Moudrý člověk také dokáže žasnout nad krásami stvořeného světa, poznávat z nich Boha Stvořitele a mít ho rád. Moudrý člověk pohlíží na věci i na lidi Božíma očima, snaží se vidět v každém člověku dobro. Pro člověka křesťana znamená moudrost nasměrovat celý svůj život k Bohu – cíli života.

Dar rozumu Tento dar neznamená pouze schopnost myslet, ale je to zároveň i touha hledat a nalézat pravdu. Kdo je rozumný, neulpívá na povrchu, nesoudí lidi, věci a události podle zdání. Rozumný člověk je pozorný, přemýšlivý a rozvážný. Rozumný člověk touží poznat smysl všech věcí, zvláště pak Boha a jeho úmysly. Tento dar nám pomáhá vidět do hloubky, poznávat Boží působení a chápat smysl Božích pravd.

Dar rady Tento dar nám pomáhá rozhodovat

STRANA 5

se v každé životní situaci. Neznamená radit druhým, ale především naslouchat Bohu a nechat si od něj poradit. K dobrému rozhodování někdy nestačí zdravý rozum, ale je potřeba, abychom byli osvícení Duchem Svatým zvláště tímto darem. V okamžicích rozhodování se tedy nezapomeňme radit s Bohem.

Dar síly Dar síly nám dává odvahu, vytrvalost a houževnatost. Dále nám dává schopnost čelit zlu a bojovat s ním v každé jeho podobě – se zlem v nás i kolem nás. Pomáhá nám překonávat překážky a vytrvat ve zkouškách. Upevňuje naši víru, dodává naději a probouzí lásku. Uschopňuje nás, abychom neztráceli optimismus a radost.

Dar umění Bývá někdy nazýván darem poznání nebo darem vědění. Neznamená pouze schopnost poznávat rozumem, ale člověk také získává zkušenost s Bohem. Pravé poznání je poznáním Boha. Umožňuje nám

poznávat a chápat Boží slovo. Vtiskuje nám Boží slovo do srdce, připomíná nám ho a učí nás žít jako opravdové křesťany.

Dar zbožnosti Zbožný člověk není ten, kdo od rána do večera odříkává naučené modlitby, ale ten, kdo Bohu bezmezně důvěřuje. Zbožnost je postoj, kterým se člověk odevzdává Bohu s takovou důvěrou, s jakou dítě nachází jistotu v náruči otce a matky. Zbožnost je láska k Bohu. Dar zbožnosti nám umožňuje poznat velké Boží milosrdenství k nám a opětovat ho láskou k Bohu i k lidem.

Dar bázně Boží Bázeň Boží není strachem z Boha. Člověk obdařený tímto darem chce být stále v Boží blízkosti a nechce udělat nic, co by ho od Boha vzdálilo. Kdo má rád Boha, ten dokáže mít rád i lidi. Čerpáno z „Biřmování – svátost plnosti křesťanského života“, biskupství brněnské Hanka

Pouť za Božím milosrdenstvím Vážení čtenáři Petrklíče, chtěla bych se s Vámi podělit o pár zážitků nejen z červnové pouti do Polska za Matkou Boží Częstochovskou, k prameni Božího Milosrdenství do Krakowa, ale i po místech, kde zanechal své stopy náš veliký papež Jan Pavel II. Před asi 10 roky jsem byla na pouti v Medžugorje, tehdy tam nebyl žádný český kněz a tak jsem v domnění, že si budeme rozumět, zašla ke zpovědi k polskému otci. Za pokání jsem dostala „pochopitelně“ modlitbu korunky k Božímu milosrdenství, vlastně jsem vyrozuměla, že se ji mám modlit po celý rok každý den. Trošku mě to zarazilo, nicméně… začala jsem s touto modlitbou hned ten den a až

po několika letech pravidelného modlení, kdy jsem své pokání konzultovala s otcem Krpálkem, s úsměvem mě ujistil, že jsem musela špatně rozumět… Bůh však dokáže použít vše, i náš omyl. Tento kněz mi nevědomě prokázal velkou službu, přivedl mě k hlubšímu vztahu k Božímu milosrdenství. Pomalu ve mně rostla touha navštívit kolébku úcty k Božímu milosrdenství, polské město Krakow. Protože jsem ale svůj záměr neměla možnost zrealizovat, navštěvovala jsem alespoň kapli Božího milosrdenství ve Slavkovicích, poblíž Nového Města na Moravě. I toto místo má velkou sílu a Boží milosrdenství je zde vyléváno ve velkých proudech na poutníky, kteří sem často

STRANA 6

putují vyprosit mnohé milosti. Místo je pro nás dostupnější, a tak, kdo zde ještě nebyl a je ctitelem Božího milosrdenství, jistě toto místo stojí za návštěvu. Bůh však není troškař…, „osvítil“ našeho otce Adama a ten počal plánovat pouť současných i minulých farníků do své domoviny. Já jsem s radostí přijala pozvání, ač vzít si dovolenou ve školním roce nebylo vůbec jednoduché. Tak jsme tedy my, farníci z Kuřimi a Hodonína, vyrazili 13. června na krásnou pouť. Częstochova, Krakow, či Niegowić, Wadowice, ale i solné doly Wieliczka a všechna ostatní místa, která jsme stihli navštívit, zanechaly ve mně krásné, nejen duchovní, zážitky. Vše, o čem se Vám do té doby jen sní, můžete najednou prožít v přímém přenosu. Asi nejvíce mě oslovila

návštěva kostela s ostatky sestry Faustyny, apoštolky Božího milosrdenství. Když do tohoto starobylého kostelíka vstoupíte, dýchne na Vás velikost a zároveň pokora služebnice Boží, která dostala privilegium setkávat se denně s živou osobou Ježíše Krista. Vzkazy, které nám skrze ni Ježíš předal, jsou a budou stále aktuální. Je důležité vědět, že Bůh není jen spravedlivý, za takových okolností by většina z nás dopadla asi bídně. Bůh je víc než spravedlivý, je MILOSRDNÝ. V tom máme naději my všichni!!! Musím říct, že bylo velmi pěkné prožít pár dní s dobrými lidmi, třeba i večer u pohárku. Díky otci Adamovi za organizaci a myšlenku pozvat nás na tato krásná místa. Hanka Š. z MK

Vodě ZDAR! Již počtvrté jsme uspořádali s mladými rodinami z několika farností vodáckou akci, tentokráte v západních Čechách. Sjížděli jsme pohodovou řeku Ohři v krásné krajině protínající řadu malebných míst. Celkově nás jelo 33 z různých farností: Kuřim, Čebín, Šlapanice, Syrovice a Lomnice. Vyrazili jsme ve středu 14. 8. ráno směr Karlovy Vary a po obědě dorazili do města Kynšperk, kde jsme nafoukli 13 lodí a vyrazili na první štaci do Sokolova. Zde jsme dorazili do vodáckého kempu

v podvečer a hned postavili stany a donesli dřevo na táborák. Druhý den ráno, tak jako každé další, jsme průběžně vstali a společně posnídali. Poté všichni rychle sbalili stany a vše, co jsme nechtěli tahat v lodích, se převezlo auty do předem naplánovaného dalšího kempu. Mezitím, co řidiči převáželi auta, ostatní chystali lodě na další plavbu a vyslechli si instruktáž, jak sjíždět bezpečně řeku. Když dorazili řidiči v jednom autě zpět, mohlo se vyrazit. Druhý den plavby jsme navštívili malebné město a hrad Loket

STRANA 7

a místní rodinný pivovar Svatý Florian. Na další plavbě nás čekalo několik jezů a peřejí, které nás dovedly na předměstí Karlových Varů, kde jsme nocovali, a také poprvé vařili společnou večeři. Při následném táboráku 3 z nás zinscenovali scénku O Červené Karkulce v moderním podání a my ostatní se za břicho popadali… Třetí den jsme vyrazili po vodě do centra Karlových Varů, kde byla delší přestávka na prohlídku historického centra města, kde jsme i ochutnali místní teplé až horké prameny. Při odpolední plavbě do dalšího kempu jsme propluli tréninkovým kanálem pro kajakáře. Zvláště pro děti to bylo velice dobrodružné. Navečer jsme zakotvili v kempu Dvořák. Jako tradičně jsme rozdělali stany a začali vařit teplou večeři, založili táborák a v přátelské atmosféře jsme pokecali a naplánovali další den. Protože čtvrtý den byl poslední plavební, chtěli jsme si ho o to více užít. Častěji jsme zastavovali, debatovali, smáli se a soulodili na mírných úsecích. Po cestě jsme potkali bar na vodě, kde si každý dal podle svého gusta. Poté nás již čekal cíl naší plavby, kemp ve Vojkovicích. Po doplutí začala velká vodní „bitva“, kde skoro nikdo nezůstal suchý. Po těchto radovánkách jsme vyčistili a uklidili lodě. Poslední večeři jsme si užili ve formě alobalových balíčků pečených v ohni „à la Vladan“. Všichni jsme si moc pochutnali. V neděli ráno jsme vyrazili na mši svatou do 7 km vzdáleného Ostrova.

Lavice v kostele byly sotva zaplněné, nicméně místní mladý kněz (původem Slovák) nás velmi zaujal svým kázáním a na konci mše všechny zval na čaj a kafe na faru. My jsme však spěchali zpět do kempu a čajového dýchánku se nezúčastnili, i když nás zajímalo, jak to funguje v jiných farnostech. Po návratu do kempu jsme rychle pobalili vše na odjezd domů a jedna rodinka se s námi již rozloučila a odjela. My však ještě zamířili na nedaleký Horní hrad, kde jsme šli na prohlídku. Pak už jsme jenom na parkovišti snědli dopředu udělaný guláš a po závěrečném společném fotu vyrazili vstříc svým domovům. Vzhledem k aktuálním problémům na dálnici D1 jsme domů dorazili s víc jak hodinovým zpožděním, nicméně spokojení a plni zážitků. Na závěr chci poděkovat Pánu Bohu za nádherné počasí bez kapky deště a za pohodovou atmosféru, která vládla po skoro celou dobu naší dovolené. Dále našemu hlavnímu organizátorovi a kuchaři Pavlu Juračkovi, díky kterému jsme strávili dovolenou pod heslem „za málo peněz hodně muziky“, dále instruktorovi, šéfkuchařovi a lodnímu veliteli Vladanovi, dále všem řidičům, kteří ochotně převáželi auta a všem ostatním, kteří neváhali pomáhat při společném vybalování, uklízení a vaření. S vodáckým pozdravem ahooooj!!! se těšíme na příští letní vodáckou akci a případné další mladé vodáky, kteří si to většinou bezstarostně nejvíc uživají. Milan

Pouť na Klimentek Tip na výlet Letos oslavila tradiční pouť na „Klimentek“ u Lipůvky dvacetileté výročí od svého „znovuzrození“. Každoročně sem zavítají pátého července věřící z celého okolí oslavit cyrilometodějskou tradici (letos až na Den upálení mistra Jana Husa).

Kostel sv. Klimenta zde již nestojí, stejně jako osada, která tu dříve bývala, ale toto místo, promodlené staletími, nás stále přitahuje. Já bych Vás tentokrát ráda pozvala na stejně mystické místo, do kostela sv. Klimenta v Jasenici u Velké Bíteše, který se

STRANA 8

nachází na návrší východně od obce. Jde o zcela mimořádnou stavbu ze 13. století, která slouží svému poslání nepřetržitě v téměř nezměněné podobě dodnes. Podle legendy vedly kroky Cyrila a Metoděje s ostatky sv. Klimenta právě i přes toto místo. Proto je kostel též významným poutním místem. Poutě se zde údajně konaly už kolem roku 1320. Na stavbě kostela jsou patrné dozvuky románského slohu (dvě dochovaná románská okna v presbytáři) i prvky vzkvétající gotiky – v interiéru jsou zachovány sochy Panny Marie s dítětem a sv. Kateřiny. Na vrcholku věže je plechová korouhev s postavou sv. Klimenta s dvojramenným křížem. Kolem kostela je hřbitov s několika zajímavými uměleckými náhrobky. Ke kostelu vede prudce stoupající stezka z jihovýchodního okraje obce, případně sjízdná asfaltová cesta, odbočující ze silnice mezi Jasenicí a Pucovem, takže se sem dostanete pohodlně autem a sportovně zdatní poutníci na kole. Bez zajímavosti jistě není, že uprostřed obce najdeme ještě jednu starobylou, původně pozdně románskou

stavbu – kapli sv. Maří Magdalény s původní kamennou klenbou a s dřevěnou zvoničkou. Pokud se rozhodnete udělat si výlet na toto poutní místo, určitě nebudete litovat. Doporučuji zavolat si předem na faru v Jinošově a požádat pana faráře (je velmi milý a vstřícný) o informaci, kdy je tento filiální kostel otevřen (mše a bohoslužby se zde nekonají pravidelně – jsou většinou v kapli ve vsi) a kdy si jej můžete prohlédnout. Pokud zde zrovna nebude žádná pobožnost, pak asi dostanete kontakt na pana Tomka (nebo někoho jiného) z obce, a ten Vám prohlídku rád umožní. Pro snadnější orientaci uvádím GPS souřadnice kostela: 49°15'25.502"N, 16°9'59.726"E a kontakt na Římskokatolickou farnost Jinošov: Jinošov 21, 675 71 Náměšť nad Oslavou; kněz: R.D. Josef Požár; telefon: 734 435 463, 568 421 263. kostel filiální sv. Klimenta (Jasenice) (zdroj: Samek Bohumil: Umělecké památky Moravy a Slezska 2, www.jasenice.cz, Vlastivěda Moravská) RFS

STRANA 9

Účinky biřmování Jsou-li svátosti slaveny důstojně ve víře, udělují takzvanou posvěcující milost, která je společná všem svátostem. Je to důvěrné spojení života s Kristem a účast na jeho božské přirozenosti (srov. 2 Petr 1,4). Také udělují takzvanou milost svátostnou, kterou má každá svátost zvláštní, neboť každá svátost uděluje to, co naznačuje. „Svátostná milost přidává k posvěcující milosti určitou Boží pomoc, aby věřící dosáhl cíle, jaký je každé svátosti vlastní“ (svatý Tomáš). Tento vlastní cíl svátosti biřmování je dobře vyjádřen, jak bylo řečeno výše, v textu Lumen gentium 11, totiž:

Obohacení zvláštní silou Tato zvláštní síla je nevýslovný dar samotného Ducha svatého. Když mluví Písmo o tomto vylití Ducha, utíká se k obrazu větru nebo k jiným podobným, které připomínají moc (Sk 2,2) a životní energii (Jan 6,63). Duch (hebrejsky ruah, řecky pneuma) je božská energie, která pozvedá člověka nad jeho křehkost a uvádí jej do světa Božího. Boží Duch je síla, která pohání vpřed dějiny, a je to božské světlo, které tyto dějiny prostřednictvím proroků vykládá. Když Duch zasáhne v nitru člověka, dělá to s nadlidskou silou, aby se naplnila veliká Boží díla. Potom se říká, že někoho přepadne, vyzbrojí, že na něho spadne (srov. Sd 14,16-19; 1 Sam 10,6; Ez 11,5). Takovými zákroky povzbuzuje a podněcuje Duch ty, které pověřuje, aby řídili posvátné dějiny, a kteří se proto v Písmě svatém nazývají Boží služebníci (Am 3,7; Jer 7,25; Ez 38,17). Když mluvíme o tom, že Duch svatý je dáván při biřmování jako zvláštní síla, která obohacuje pokřtěného, musíme věnovat pozornost právě tomuto výrazu „zvláštní“, neboť už při křtu nám byl dán

Duch svatý, v něm jsme se stali Božími dětmi a v něm smíme volat: „Abba, Otče!“ Obdobu tohoto zvláštního daru můžeme nalézt u některých biblických postav. Praví se o nich, že si je Pán vyvolil „už od mateřského lůna“. V jisté chvíli jejich života se jim však dostává dalšího a zvláštního vyvolení, které bychom mohli nazvat „prorocké povolání“ a které je uschopňuje uplatňovat odvážně to, čím už jsou dík svému vyvolení od mateřského lůna. Pohleďme zde na prorocké povolání Jeremiáše (1,5 a 1,9-10), Jahvova Služebníka (lz 49,1-5; 61,1), Jana Křtitele (Lk 1,15.80), Pavla (Gal 1,15). Tímto povoláním za proroka zasahuje Bůh zvlášť do existence některé osoby, volá ji k mimořádné službě v plánu spásy. Toto povolání se jeví v očích samotných proroků jako nezbytný titul, aby mohli začít vykonávat své skutečné prorocké poslání. Falešní proroci byli ti, které Bůh ani nepovolal ani neposlal (srov. Jer 14,14n; 23,27.32; atd.) a na které proto nevylil svého prorockého ducha. Vztáhneme-li tuto analogii na svátost biřmování, můžeme snadno pochopit, co znamená výraz „obohacení zvláštní silou“. Je to nové vylití téhož Ducha. Byl nám už dán, abychom se stali Božími dětmi hned od matčina lůna, to je při křtu, ale v jisté chvíli našeho života nám je tentýž Duch znovu dán, abychom se chovali podle svého povolání jako Boží děti. Právě prorocké povolání upevňuje pokřtěného a činí jej hodnověrným před obcí, aby si uměl opravdu počínat podle svého postavení Božího dítěte, které má od křtu. Proto jsme mluvili svým časem o daru Ducha svatého nikoli v kategoriích kvantity, jako kdyby biřmování muselo doplnit nedostatky křtu, nýbrž v kategoriích kvality, to je se zřetelem na specifické poslání, které má uvést ve skutek charismata darovaná Duchem

STRANA 10

(srov. 1 Kor 12-13). V tomto smyslu není biřmovanec jakoby nadbytečně pokřtěn. Je to týž pokřtěný věřící, který, jakmile si začíná uvědomovat, čím je, má ihned podle toho jednat a jako takový se chovat. A toto v něm působí dar Ducha. Proto: Duch svatý, který nás ve křtu spojuje s Kristem a začleňuje nás do jeho lidu, do církve, je týž Duch, který v nás ve vhodné chvíli, ve svátosti biřmování, naplňuje prorocké povolání. A to nás pobádá, abychom působili s Kristem pro spásu světa. Posléze v eucharistii dosahuje tato cesta uvádění do křesťanského života v Kristu svého vrcholu. Znovu a znovu budeme dostávat plnost Ducha. Když přijímáme jeho eucharistické tělo, stáváme se mocí téhož Ducha jedno tělo a jeden duch, to znamená stáváme se jeho tělem církevním (srov. epiklézi přijímání v III. eucharistické modlitbě). Duch svatý je hlavním činitelem při narození, růstu a dozrávání každého života. Tak tomu bylo u Krista, tak je tomu u církve, a tedy také u každého z nás.

Dokonalejší spojeni s církví Již křest nás narouboval na Krista a zasadil nás jako novou sazenici na Pánovu vinici, kterou je církev. Při biřmování se toto sepětí s církví stává dokonalejším a dosahuje plnosti účastí na eucharistické hostině. Také zde musíme dobře pochopit, co znamená slůvko dokonalejší. Už jsme vyložili, když jsme mluvili o biblickém základu biřmování, příhodu ze Sk 8,14-17 o gestu vkládání rukou, kterým Petr a Jan darovali Ducha svatého věřícím v Samařsku. Nuže, ono gesto značilo rozšíření milosti letnic na novou samařskou obec, a tedy konec babylonského rozptýlení a jakékoli přehrady. Má vzniknout jediný lid nové úmluvy. Také značilo toto gesto církevní společenství s mateřskou obcí v Jeruzalémě: Duch svatý, který je

principem společenství Nejsvětější Trojice, je také zakládajícím principem společenství církevního. Západ a částečně i Východ chtěl uchovat právo na biřmování biskupovi. Tato skutečnost znamená, že ten, který je v obci viditelným znamením Krista-Pastýře a viditelným středem jednoty Božího lidu, má prorocké povolání, má být ručitelem slov a svědectví pokřtěného a uznat jeho platnost a účinnost pro budování církevní obce. Tuto záruku a toto uznání charakterizuje právě zvláštní milost vzešlá z nového vylití Ducha svatého. Ta nejen upevňuje křestní víru biřmovance, ale potvrzuje a uskutečňuje další a specifické přivtělení k církvi. Toto všechno je souhrnně, ale účinně, vyjádřeno v promluvě před obřadem biřmování, když biskup říká: „Budete podobnější Kristu a budete mít plnější účast na životě jeho církve ... Buďte věrní Duchu Božímu a dejte se jím vést, buďte služebníky všech, tak jako Kristus. Neboť on nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil.“

Aby šířili a hájili víru jako praví Kristovi svědkové Kristus, věrný svědek Otcův, zrozený z lůna Panny Marie působením Ducha svatého, je týmž Duchem posílen („biřmován“) pro svůj bolestný odchod k Otci (srov. Lk 3,21- 22; 9,31). Prorocké povolání uskutečněné Duchem při biřmování uděluje pokřtěnému poslání v církvi: poslání vydávat svědectví při dokonalé věrnosti Kristu a být hlasatelem evangelia. Dynamika Ducha vyzbrojuje pokřtěné silou, aby byli s to plnit věrně své poslání. Každý biřmovaný si může přisvojit Ježíšova slova z nazaretské synagogy: „Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil

STRANA 11

zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně“ (Lk 4,18-19). Toto hledisko biřmování je silně zvýrazněno v obřadu: „Když Pavel vložil ruce na ty, kdo už přijali křest, sestoupil na ně Duch svatý, a mluvili různými jazyky a prorokovali.“ „Jako byl Kristus ... poslán, aby vnesl do světa oheň Ducha svatého, tak budete posláni i vy, kdo skrze křest patříte Kristu. Dostanete sílu Kristova Ducha. Budete označeni Kristovým křížem na znamení, že máte vydávat světu svědectví o Kristově smrti a vzkříšení a že máte žít tak, abyste se nebeskému Otci zalíbili, jako se mu zalíbil Kristus. Od této chvíle buďte dospělými členy jeho církve … Buďte věrní Duchu Božímu a dejte se jím vést, buďte služebníky všech, tak jako Kristus. Neboť on nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil“ (Promluva). Kromě toho se říká v modlitbě věřících: „Modleme se za tyto tvé služebníky, kterým jsi dal svého svatého Ducha ... aby celým svým životem vydávali svědectví o Kristu Pánu.“ V závěrečném požehnání a v modlitbě nad lidem se celebrant k této myšlence vrací: „Jednorozený Syn Boží, který slíbil své církvi Ducha pravdy, kéž vás v pravdě utvrzuje, abyste ho vždycky v pravé víře vyznávali,“ abyste „vytrvali v lásce a vydávali před světem pravdivé svědectví svému ukřižovanému Pánu, Ježíši Kristu.“ Duch vlévá do srdcí Kristovu lásku a dává rozmanitá charismata. On posvěcuje a sjednocuje církev v jediné tělo a pobádá její členy, aby šířili na zemi oheň této lásky.

Charakter biřmování Biřmování se stejně jako křest uděluje jen jednou, je jeho zdokonalením. Vtiskuje totiž do duše duchovní a

nezrušitelnou pečeť, „charakter“. Kristus poznamenal křesťana pečetí svého Ducha a vybavil ho silou shůry, aby byl jeho věrným svědkem (srov. Lk 24,48-49). Jako duchovní pečeť dovršuje Duch svatý podobnost pokřtěných s Kristem a sjednocuje je jako živé údy s tajemným tělem církve. Je to znamení zaručující Boží ochranu a dává způsobilost k bohopoctě a ke službě církvi. Tento charakter zdokonaluje totiž všeobecné kněžství věřících, přijaté ve křtu. „Biřmovaný dostává moc vyznávat veřejně víru v Krista, je k tomu jakoby pověřen“ (svatý Tomáš). Poznamenaní na čele pečetí Ducha budou se moci obětovat spolu s Veleknězem Kristem a prosit Otce, aby hojněji sesílal svého Ducha, aby celé lidstvo vytvořilo jedinou Boží rodinu. Je to také nezrušitelné znamení, které naznačuje zvláštní účast pokřtěného a biřmovaného na životě církve podle jeho vlastních charismat. Bůh totiž posvěcuje Boží lid a zdobí ho ctnostmi, přiděluje každému dary podle svého zalíbení (1 Kor 12,11). Mezi věřícími rozděluje zvláštní milosti, kterými je činí způsobilými a pohotovými vzít na sebe různá díla a úkoly užitečné pro obnovu a větší rozšíření církve, pro společný prospěch (1 Kor 12,7; srov. LG 12). Duch tedy dává církvi růst a buduje ji, poučuje a řídí ji rozličnými dary, zkrášluje ji svými plody (srov. Ef 4, 11-12; 1 Kor 12,4; Gal 5,22; LG 4) v jednotě a lásce, jak to chce Otec. Charakter svátosti dává právě rozmanitost charismat a funkcí podle specifického povolání každého jednotlivce. Je věcí duchovních správců, aby posoudili pravost těchto charismat, ale aby nezhášeli Ducha. Mají všechno zkoumat a podržet to, co je dobré (1 Sol 5,12 a 19-21).

Giglioni, Paolo: Svátosti Krista a Církve, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 1996; s. 64 – 69.

STRANA 12

Ve škole Ducha svatého Jacques Philippe Autor knihy je francouzský kněz, věnující se převážně duchovním cvičením. Je členem komunity Blahoslavenství. Při své práci čerpá jednak ze svých vlastních zkušeností v duchovním životě, a také ze setkání s ostatními věřícími při jejich duchovním doprovázení. Dalšími jeho zdroji jsou odkazy světců jako jsou Terezie z Avily, Jan od Kříže, Terezie z Lisieux, Faustyna Kowalská. Asi každý poctivě věřící člověk si někdy klade otázku jak konat Boží vůli, jak se rozhodnout, jak poznat, co je správné, možná hlavně ve vážných a pro člověka důležitých životních rozhodnutích. Právě v tomto nám Otec posílá pomocníka, který chce být naším rádcem, když jsme mu ochotni naslouchat. Možná vás napadá otázka: a co moje svoboda, jsem jen

nějakou loutkou konající příkazy shora? Naopak, život člověka v souladu s Boží vůlí uvádí člověka do řádu, ve kterém svoji svobodu může realizovat mnohem lépe. Bůh ví velice dobře, že sami ze své podstaty a ze své síly, nebo svého plánu nejsme schopni jít cestou svatosti. Bůh není ani perfekcionista, který by lpěl na nějaké vnější totožnosti s ideálem. Naopak svatost člověka spočívá ve vnitřní věrnosti vnuknutím Ducha. Autor radí svěřit svůj duchovní život Panně Marii, která nás bude učit tento plán uskutečňovat a rozpoznávat. Možná vás napadá další otázka, jestli jsem zrovna já tohoto schopen a jak se to vlastně dělá naslouchat vnuknutím Ducha svatého? Jestli vás tato otázka opravdu napadla, pak velice doporučuji si tuto knihu přečíst. Jana

První neděli nového školního roku se setkali poprázdninoví školáci v doprovodu rodičů na kuřimské faře. Organizátoři připravili pro školáky hry, tvoření a další aktivity proto, aby děti posílily ducha i fyzičku. Oboji budou v novém školním roce potřebovat. Nescházel ani táborák a opékání dobrot.

STRANA 13

STRANA 14

Mons. ThDr. Dušan Hladík (III) Ring našel faráře s neobvyklými koníčky Tak zněl nadpis titulku v časopise z prosince 1998. Dva reportéři psali o raritě, která upoutala jejich pozornost, když zjistili, že skromný farář má dva neobvyklé koníčky. Rád se potápí a druhým koníčkem je stavba varhan. Troufám si říct, že toto o svém rodákovi ví jen málokterý Kuřímák, a tak třeba bude mnohé zajímat, jaký rozhovor byl v časopise otisknut: V létě se na Jadranu v jednom z mnoha kempů každý večer před stanem pátera Jana, civilním jménem Dušana Hladíka, sešlo pár lidí. Sportovně vyhlížející muž nechal sušit potápěčskou výzbroj, převlékl se do důstojného šatu a mohl sloužit mši. Bylo v tom cosi povznášejícího, teplý večer, zvuky cikád a slovo Boží. Možná, že tehdy obrátil na svou víru i pár dalších lidí. Teď o Vánocích přebývá tento koníček v garáži fary. Tam je totiž složen celý arzenál k přístrojovému potápění. Farář lidumil je také bezplatně půjčuje svým přátelům z Vyššího Brodu. Na tuto výstroj si ovšem těžce vydělával kdysi na Plavbě labsko-oderské, kde se potápěl a opravoval porouchané lodě, stejně jako potrubí pod vodou. Udělal si náročné zkoušky a teď v létě jezdí k moři jako instruktor. Tedy instruktor a kněz v jedné osobě. Říká, že má rád Jadran, protože patří mezi nejčistší moře, ale byl už i mnohde jinde ve světě. „Je to zvláštní, už od dětských let jsem vysloveně toužil po kněžství, chodíval jsem ministrovat do kostela u nás v Kuřimi u Brna. Rodiče sice byli věřící, ale nijak mne do toho nehnali. Samozřejmě, že jsem se v té době nedostal na gymnázium. Chlapec pochází ze silně nábožensky založené rodiny, nedoporučuje se ke studiu, psalo se v posudku. Nakonec jsem

vystudoval Elektrotechnickou průmyslovku v Brně a díky tomu mám technické znalosti, které se mi často na faře hodí.“ Dušan si splnil sen, když vystudoval Bohosloveckou fakultu v Litoměřicích a v roce 1983 byl vysvěcen na kněze. Prošel několika diecézemi, až se dostal do Vyššího Brodu. Tento úděl věčného cestování bere moudře a pokorně. Prostě přijde příkaz shora, on si zabalí svůj skromný majetek a jde o dům dál. V klášteře ve Vyšším Brodě působil nejdříve v cisterciácké komunitě, kde jde život jako v minulém století – modlitby, práce v řemeslných dílnách i na zahradě, v duchu hesla „Modli se a pracuj“. Jeho krédem ale je práce mezi lidmi, a tak po pěti letech přešel na místní faru jako administrátorfarář. Druhým jeho koníčkem je stavba varhan. Učil se hrát na klavír, harmoniku i varhany. V různých kostelech je opravoval, čistil a ladil, a tak ho napadlo, že by je uměl i sám postavit. Spojil se s profesionálem varhanářem a pustili se do dlouhé práce, která představuje výrobu stovky různých dřevěných i kovových součástí. Za nástroj podobného rozměru by kostel dal kolem čtyř milionů korun. Páter Jan jej prý postaví asi za desetinu této částky za dva roky. Zeptáte-li se ho, zda ho nemrzí, že zas brzy bude muset změnit „pracoviště“, když si tu ve Vyšším Brodě našel tolik přátel, odpoví prostě: „Za patnáct let jsem se stěhoval už osmkrát, patří to k našemu údělu. Znal jsem kněze, který byl na jednom místě celý život. Na jedné straně rozuměl celým generacím lidí, ale na straně druhé byl pak už oposlouchaný a neměl co nového říct. Kněz ví, že je tady na zemi poutníkem a pravý domov má až v nebi.“ Nutno připomenout, že tento rozhovor s otcem Dušanem byl uskutečněn v prosinci 1998, tedy ještě před jeho vysláním do Chicaga, aby jako

STRANA 15

misionář i tam, daleko od domova, šířil čest a slávu Boží. (Text je opsán z časopisu Ring.)

Česká misie v Chicagu V polovině 19. století přicházelo do Spojených států velké množství českých a slovenských přistěhovalců. Někteří směřovali na venkov do Texasu, Nebrasky a jiných států, aby zde hospodařili na farmách a zemědělské půdě, která jim byla přidělena, jiní hledali útočiště ve velkých městech, jako byl New York, Chicago, Cleveland a další, kde bylo větší množství pracovních příležitostí v průmyslu. Zde také začíná historie Čechů a Slováků v Chicagu, která doznala svého vrcholu mezi dvěma světovými válkami, kdy zde žilo 300 až 400 tisíc našich krajanů a mluvilo se o tom, že Chicago je druhé největší české město po Praze. V této době se dokonce starostou Chicaga stal Antonín Čermák, rodák z českého Kladna. Krajané přicházeli do Chicaga i po druhé světové válce, především to bylo v exilových vlnách po roce 1948 a 1968. Nová krev pak přichází do Chicaga po roce 1990. Podle posledního sčítání lidí se ve státě Illinois hlásí k české národnosti asi 140 tisíc a ke slovenské národnosti 30 tisíc amerických občanů. Těch, kteří zde nyní žijí bez občanství, se odhaduje na několik desítek tisíc. Z důvodů jazykových i vzájemné pomoci se krajané od prvopočátku sdružovali v různých spolcích, pojišťovacích jednotách a kulturních, sportovních a dalších organizacích. Tam, kde jich bylo na jednom místě více, vytvářeli celé osady, které daly základ budoucím farnostem. I když v Americe – zemi naprosté svobody – si mohl každý žít podle svého vnitřního přesvědčení, asi nejsilnější skupinou zde byli katolíci. Ti měli v prvé řadě zájem o náboženský život a také o řádnou výchovu svých dětí. Postupem času zde Češi vybudovali 14 a Slováci 10 farností s vlastními kostely. I když se dnes, díky

migraci obyvatelstva, změnilo etnické složení těchto farností a mnohé také zanikly, řada kostelů dodnes slouží v katolické církvi svému poslání. Historicky vznik jednotlivých farností probíhal podle stejného schématu. Dalo se dohromady několik desítek česky nebo slovensky mluvících rodin. Založili spolek, který začal shromažďovat finanční prostředky, zajistili si kněze, který mluvil jejich rodnou řečí, a ten začal organizovat vše ostatní. Prozatímně se bohoslužby i další lidová setkání a schůze konaly v nějakém veřejném sále a kněz bydlel na privátu. První finanční prostředky se věnovaly na zakoupení dostatečně velké parcely, obvykle to bylo i půl bloku nebo více a potom se začalo nejprve se stavbou víceúčelové budovy, kde byly především učebny pro školu, velký sál, kam se přenesly bohoslužby, ale také zábavy a veřejná shromáždění, a konečně zde byl byt pro kněze, případně pro řeholní sestry, které učily ve farní škole. V druhé fázi se začal budovat kostel a v jeho sousedství fara, kde byly kanceláře a byt pro kněze. Ve chvíli, kdy byl nový kostel vysvěcen se uvolnily prostory ve škole a ta mohla být rozšířena. Ve třetí fázi se stavěla obvykle farní hala s velkým společenským sálem, který sloužil pro zábavy, divadla, ale též jako školní tělocvična. Budova obvykle mívala i jídelnu, kuchyni a další prostory pro schůze a spolkovou činnost. Jako poslední se ve farnosti stavěl konvent pro sestry. Do poloviny 20. století totiž učily ve farních školách výlučně řádové sestry, které teprve později byly nahrazeny laickými učiteli. S přílivem nových přistěhovalců do poloviny 20. století, vznikaly nové a nové farnosti. Potom se situace obrátila a tak, jako se měnily pracovní příležitosti, začali z určitých oblastí města Češi a Slováci odcházet a byli nahrazováni jinými etnickými skupinami – Italy, Mexičany, Afroameričany a dalšími. K tomu, že dříve kompaktní osady zanikly, přispěl i americký životní styl, který naši lidé přijali, totiž ta

STRANA 16

skutečnost, že zde rodiny nedrží pohromadě. Jakmile děti odrostly, brzy opouštěly domov a stěhovaly se jinam, vzaly si za muže a ženy často Američany, a tím už se trhalo rodinné a národnostní pouto. Po smrti rodičů byl jejich domek prodán a obvykle se majitelem stal již příslušník jiné národnosti. Tak začaly některé farnosti přecházet do rukou jiných národností nebo i zanikaly. Mnohé kostely zabraly též jiné církve, některé kostely byly zavřeny nebo byly přestavěny pro světské účely a několik jich bylo dokonce i zbořeno. Protože již v posledních desetiletích ztratila česká a slovenská komunita v Chicagu svoji etnickou kompaktnost, neexistuje zde dnes vlastně žádná ryze česká nebo slovenská farnost. Krajanský náboženský život je soustředěn do tzv. misií, které nejsou omezené teritoriem, ale zahrnují katolíky příslušných národností žijících v oblasti tzv. Velkého Chicaga. České bohoslužby se pravidelně konají v kostele Panny Marie Svatohorské v Ciceru a jednou za měsíc v benediktinském opatství v Lisle u Chicaga. Slovenské

bohoslužby jsou každou neděli v kostele sv. Šimona apoštola na California ulici v Chicagu a dvakrát do měsíce v klášteře sester benediktinek Sedmibolestné Panny Marie na 147. ulici v Oak Forest. Náboženský a kulturní život České misie je dále soustředěn do Misijního domu v sousedství kostela Panny Marie Svatohorské v Ciceru, kde se nachází kaple pro 100 lidí, společenské a klubovní místnosti, kancelář a byt pro kněze a pohostinské pokoje. Česká misie zajišťuje plnou duchovní správu pro krajany, vydává katolický měsíčník Hlasy národa, pořádá katecheze, biblické hodiny, sobotní školu pro děti a celou řadu kulturních podniků, jako jsou besídky, zábavy, divadla, pikniky a mnohé další. (Text je opsán ze stejnojmenné knihy Česká misie v Chicagu, kterou vydala Česká misie Cicero, ve státě Illinois, U.S.A., v roce 2008) Tímto příspěvkem uzavíráme třídílný cyklus, který pro čtenáře Petrklíče připravila Marie Novotná

Křižovatky V některém z mých předcházejících doporučení něčeho lahodného nebo povzbudivého ke čtení jsem se již zmínil, že informace o tom, že se daná kniha stala „bestsellerem“, tedy velmi dobře prodávanou knihou, mne od otevření té knihy spíše odrazuje, než aby mne motivovalo. S tímto postojem patřím zřejmě k menšinové skupině čtenářů, jinak by se „bestsellerstvím“ nakladatelé a autoři nechlubili. Knihu Chatrč od Wm. Paula Younga jsem přečetl dříve, než se stala bestsellerem. Této knihy se od prvního vydání prodalo přes osmnáct milionů výtisků po celém světě, zařazení mezi bestsellery si tedy právem zaslouží. Vzpomínám si také na rozhovor s autorem, na pohled a na poslech skromným a

sympatickým mužem, ve kterém líčil, jak do prvního vydání knihy Chatrč investovali nemálo osobních financí, první výtisky dovezli domů do garáže a vůbec nevěděli, co s tím. „Bestsellerství“ první knihy Paula Younga mne ale neodradilo od přečtení jeho druhé knihy, kterou vydal v loňském roce, s názvem Křižovatky. Je pravda, že jsem knihu otevíral s určitou pochybností, bude-li autor schopen po napsání bezpochyby nevšedního díla Chatrč ještě něco nového sdělit. Ve prospěch Paula ale hovořily sympatie, které si u mne získal několika rozhovory pro křesťanskou televizi v Americe. I tato druhá kniha Křižovatky Paula Younga potvrzuje dva nesporně výrazné aspekty, které jsou nosnými pilíři již

STRANA 17

v Chatrči. Za prvé je to jeho schopnost vyprávět a strhnout čtenářův zájem a zvědavost, cože se to uděje na další straně. A to je pro každého vypravěče vynikající vizitka. Tím druhým pilířem je suverénně jasný obraz Boží Trojice. Tedy ne toho, jak vypadá, ale toho co dělá, čím je. Pozor, já tady netvrdím, že je Youngův obraz Trojice teologicky správný. To já nevím, natolik jsem Trojici nestudoval, zatímco on ano. Já jen dodávám, že autorův obraz Trojice je pro mne nejen přijatelným a v mnohém vítaným odkazem na moji vlastní představu a zkušenost. Kniha Křižovatky je příběhem sebestředného Anthonyho. Ihned dodávám, že vykreslení jeho postavy autorem není sice zcela nereálné, silně ale ve mně vyvolává pocit účelovosti: Nevím, zda bylo nutné vytvořit takovýto obraz skrznaskrz zkaženého člověka jen proto, aby jeho postupné procitání na pomezí mezi životem a smrtí za doprovodu Ježíše a Svatého Ducha bylo pro čtenáře „pořádnou peckou“, která jej uvede na cestu nápravy dříve, než se on sám ocitne „na pomezí“. Některé situace působí skutečně uměle. Jako například Anthonyho dvouleté znovunamlouvání jeho bývalé ženy jen proto, aby jí mohl hluboce pokořit žádostí o rozvod bezprostředně poté, co se s ní podruhé ožení! Navíc se po letech ukáže, že na ní samotné toto ponížení nezanechalo podstatnější šrámy a

že Anthonyho nemá až tak v nelásce. Anthony se dostává – není úplně zřejmé proč – do kómatu. Zatímco jeho tělo leží na JIP, jeho duše se setkává „na pomezí“ s Ježíšem a Duchem Svatým. Ti jej opakovaně vysílají do obyčejných pozemských situací. Anthony se ocitá přímo v myslích konkrétních lidí, vidí je, vnímá je a komunikuje s nimi. Účelem těchto výsadků je bezpochyby nabídnout Thonymu reflexi, díky které může dojít k výrazném posunu v jeho vnímání světa i sebe sama dříve, než se z „pomezí“ dostane do posmrtného života. Od samého počátku lze očekávat, že Paul Young nechá svého Tonyho projít touto terapii vítězně. Jak jinak. Dělá to ale poměrně prvoplánovitě a lacino. Tento tvrdý hráč života, vítěz „přes mrtvoly“ příliš snadno roní slzy poznání a dojetí nad sebou samým. Aniž by musel projít skutečnou katarzí, která ke změně paradigmatu, k poznání a k obrácení skutečně vede. Pokud na mne Chatrč působila téměř hodnověrně jako možný skutečný příběh, Křižovatky se pohybují jednoznačně v oblasti fantazie. To není kritika, jistě to byl i autorův záměr. Je pouze škoda, že se v brilantním autorově rukopise takto poněkud ztrácí skutečně křesťansky viděné aspekty tajemství cesty k věčnému životu. Mirek

STRANA 18

Pozvánka pro muže Pánové, ať již jste v jakémkoliv stavu – myslím tedy manželském, svobodném nebo třeba i zasvěceném - rezervujte si, prosím, odpoledne druhé listopadové neděle. Sejdeme se opět v kuřimském kostele se vzácným hostem. Tentokrát je jím duchovní, který se již delší dobu velmi poctivě zabývá mimo jiné i mužskou spiritualitou a potřebami mužských společenství pro posilu víry i pro posilu v každodenním životě. Tímto duchovním je kněz Pavel Moravec působící v Ostravě. Po uvítání hosta bude následovat jeho přednáška na téma: "Mužská křesťanská společenství u nás" Co muži v těchto společenstvích nalézají a jak jim to pomáhá v jejich životech". Po přednášce budeme mít možnost nechat v tichu a při adoraci působit to, co nám Pán v této přednášce chce sdělit. Po adoraci se přesuneme na faru na malé občerstvení, probereme dané téma ještě v menších skupinkách a nakonec budeme mít možnost poptat se našeho hosta na to, co nás zaujalo. Pozvání je určeno pro všechny dospělé muže, ať již aktivní ve víře nebo i ty, kteří jsou otevřeni pro nová obohacení. Pozvěte proto, své známé. Setkání je otevřeno všem. Termín setkání: Neděle 10. listopadu 2013, ve 14:14 v kostele. Ukončení kolem 18:00. Mirek

Kulturně-duchovní dění 22. – 24. 10. 2013 Společné zasedání České biskupské konference a Konferencie biskupov Slovenska Ve čtvrtek 24. října 2013 v 7:00 hodin bude slavena mše ve Vranově u Brna, jejímž hlavním celebrantem bude kardinál Dominik Duka. 24. 10. 2013 Hana Polívka – Žáci a pokračovatelé sv. Cyrila a Metoděje Přednáška pořádaná Diecézním muzeem v Brně Začátek v 18:00 – v sále na Petrově 2, Brno; vstupné 30 Kč. 24. 10. 2013 Katolická církev v proměnách času představení knihy R. D. Mgr. Daniela Koláře Začátek v 17:15 mše svatá, v 18:00 vernisáž. Areál kláštera alžbětinek, Kamenná 36, Brno 31. 10. 2013 Václav Lunga – Idea cyrilometodějství v činnosti Františka Sušila a jeho následovníků. Přednáška pořádaná Diecézním muzeem v Brně Začátek v 18:00 – v sále na Petrově 2, Brno; vstupné 30 Kč

STRANA 19

3. 11. 2013 Svatohubertská pouť, kostel Jména Panny Marie, Křtiny Mši svatou doprovázejí trubači ŠLP ML Křtiny MZLU v Brně a pěvecký sbor Začátek v 10:30 – kostel Jména Panny Marie, Křtiny 3. 11. 2013 Vernum 2013 Ensemble: W. A. Mozart – Requiem KV 626 Začátek v 17:00. Bazilika Porta coeli Předklášteří u Tišnova vstupné 100,- Kč/60,- Kč. Jeden dospělý doprovod dítěte zdarma 7. 11. 2013 Tomáš Černušák – Římské stopy sv. Cyrila a Metoděje Přednáška pořádaná Diecézním muzeem v Brně Začátek v 18:00 – v sále na Petrově 2, Brno; vstupné 30 Kč 14. 11. 2013 Pavel Ambros – Životní styl křesťana ve světě jako výzva II. vatikánského koncilu Přednáška pořádaná Diecézním muzeem v Brně Začátek v 18:00 – v sále na Petrově 2, Brno; vstupné 30 Kč 21. 11. 2013 Václav Štaud – II. vatikánský koncil o sdělovacích prostředcích Přednáška pořádaná Diecézním muzeem v Brně Začátek v 18:00 – v sále na Petrově 2, Brno; vstupné 30 Kč 28. 11. 2013 Jiří Hanuš: Cyrilometodějství – nesamozřejmá tradice Přednáška pořádaná Diecézním muzeem v Brně Začátek v 18:00 – v sále na Petrově 2, Brno; vstupné 30 Kč 29. – 30. 11. 2013 Adventní duchovní obnova pro manžele. Lektor: jáhen Ladislav Kinc. Místo postní obnovy: Duchovní centrum svatého Františka z Pauly, Vranov u Brna 19. 12. 2013 Divadlo Husa na provázku – J. A. Pitínský – „Betlém“ v režii Vladimíra Morávka divadelní představení Začátek v 19:00 v kině Svratka v Tišnově; vstupné 150,- Kč / děti do 15 let 70,- Kč RFS

Pozvání na čaj ve farní klubovně Každou neděli zveme farníky po ranní mši sv. do farní klubovny na čaj, kávu a malé občerstvení. Nemrzněte venku, ale přijďte vytvořit farní společenství při teplém občerstvení. Všichni, nejen čekající na autobus, jste srdečně zváni. Ke vstupu použijte, prosíme, boční vchod fary.

STRANA 20

Převzato z Katechetického věstníku č.10 školní rok 1997/98 - červen se souhlasem Biskupství brněnského. Pro vnitřní potřebu vydává farnost v Kuřimi Uzávěrka příštího čísla je 8. 12. 2013 Redakční rada: Hana Prokopová, Jana Kolaříková, Dáša Montágová, Radka Sedmíková, Petr Prokop, Dan Planer, Mirek Strašák. Příspěvky prosím zasílejte na e-mail: [email protected], nebo dejte do schránky vzadu v kostele

Časopis Petrklíč bude také zveřejňován na stránkách: www.farakurim.cz