Pár slov o islámu – základní informace Znepokojuje mě narůstající strach z muslimů v západním světě – strach je tím větší, čím méně o nich víme. Proto jsem se rozhodla sepsat pár informací o islámu, jak jsme ho mohli poznat na našich cestách po Indonésii a Malajsii, zemích, kde je islám státním náboženstvím. Informace jistě nebudou kompletní – to by musela být celá kniha, ale základy islámu snad postihnu – doufám, že bez nepřesností. Budu-li k něčemu vyjadřovat své osobní stanovisko, napíšu to tak, aby bylo zřetelně poznat, že se jedná o můj subjektivní názor. Cílem je tedy podat nepříliš rozvláčně základní informace o islámu – obecně, plus jeho konkrétní, aktuální projevy v Indonésii a Malajsii. Literaturu s sebou žádnou nemám, všechno lovím z hlavy a na základě rozhovorů s muslimy, proto tu nenajdete žádné externí odkazy (jediná výjimka – u džihádu je odkaz na wikipedii). Tož s pomocí Alláhovou :-)))
Islám není jen náboženství Pokud pojmem „náboženství“ myslíme jednu z oblastí lidské kultury či jeden z aspektů lidského života, pak vězme, že takto islám sám sebe nechápe. Není to jen něco, co člověk provozuje ve stanovený den v mešitě. Islám není jen náboženství, islám je celkový způsob života (islámem je i šaríja – právní a zvykový systém). Pod pojem islám spadá nejen spiritualita jedince a komunity, ale i způsob odívání, zvyky týkající se jídla, pravidla společenského života, výtvarné a hudební umění, pravidla boje, bankovnictví, vztah k životnímu prostředí, prostě celá mozaika všeho, co patří ke každodennímu způsobu života.
Pět pilířů islámu - základní články víry 1. pilíř: Alláh je jediný Bůh a Mohamed je jeho (poslední) prorok Alláh je osobní jméno Boha, v arabštině nemá mužský ani ženský rod a nelze z něho vytvořit množné číslo (pro zajímavost – hebrejsky se Bůh řekne Elohim – zde vidíte jazykovou i myšlenkovou blízkost). Alláh je jediný Bůh, žádný jiný Bůh ani bůh neexistuje. V koránu má Alláh tzv. 99 krásných Božích jmen, což nejsou jména ve smyslu křestních jmen, ale adjektiva vyjadřující Alláhovu povahu – např. Slitovný, Milosrdný, Shovívavý... Platí přísný zákaz jakéhokoliv zobrazování Boha, proto v mešitách nenajdete ani sochy ani obrazy ani nic, na co by se dalo ukázat prstem a říct: „Toto je Alláh“. Alláh se nepodobá člověku ani zvířeti ani andělu ani ničemu, co si dokážeme představit – naprosto převyšuje jakékoliv lidské představy. Modlářství (zobrazování Alláha, klanění se sochám či uctívání jiných bohů) je nejtěžším hříchem, který nebude odpuštěn a za který bude hříšník pykat v pekle. Muslimové uznávají všechny proroky z Tóry (základ židovských svatých písem) plus Jana Křtitele a Ježíše Krista (v koránu se nazývá Issa). Mohamed jakožto 25. prorok definitivně zakončuje řadu proroků poslaných k lidem Alláhem, je posledním prorokem, po něm žádný další nepřišel a nepřijde. Kdokoliv by se po něm vydával za proroka, je lhář, modloslužebník a svůdce, který zaslouží nejvyšší trest. Asi všichni víte, že Mohamed je skutečná historická postava, žil v 7. století n.l. v tehdy nejednotné Arábii, kterou silou svého učení sjednotil a učinil ji silnou před nepřátelskými okolními říšemi. Mohamed není Syn Boží ani Mesiáš, ale prorok – nic víc, ale ani nic míň než člověk poslaný Alláhem, pověřený úkolem. K Mohamedovi se nikdo nemodlí, modlit se smí pouze k Alláhovi. Mohamed není zakladatel nového náboženství, ale reformátor monoteismu, který byl zkreslen v judaismu a křesťanství; je obnovitelem původní čisté monoteistické víry.
1
2. pilíř: Modlitba Totiž rituální modlitba, pětkrát denně. Muslimové se nemodlí při těchto modlitbách vlastními slovy, nejde o žádnou modlitbu srdce, ale o přesně stanovený sousled slov, postojů a gest, které je věřící povinen 5x denně opakovat. Základní osnova modliteb je stejná, jen s malými odchylkami pro určenou denní dobu (např. za svítání se 2x opakuje věta, která se pak už během dne nevyskytuje: „Modlitba je lepší než spánek.“) Modlitba není něco, co muslim provádí, když se mu chce – je to povinnost, kterou dluží Alláhovi. Vyznává tím Alláhovu jedinečnost a svou pokoru a oddanost. Je doporučeno chodit na modlitby do mešity, k čemuž zve 5x denně hlas muezzina z minaretu, ale není to nezbytností – je dovoleno modlit se i doma nebo kdekoliv na důstojném místě, kde se člověk zrovna nachází. Např. na letištích můžete najít musholly – modlitební místnosti, v nichž najde muslim útočiště pro vykonání své náboženské povinnosti. Díky časovým posunům obíhá celý svět nepřetržitě již více než 1000 let hlas vyznání: „Alláh je jediný Bůh a Mohamed je jeho prorok“ - toto vyznání zní také v této chvíli. Před modlitbou si věřící musí umýt vodou ruce k loktům, nohy ke kotníkům, obličej a navlhčenýma rukama znázornit omytí hlavy od čela po zátylek (mytí má své přesné pořadí a pronáší se u něho prosba za očištění). 3. pilíř: Půst (ramadán) V měsíci ramadánu je věřící povinen zdržovat se od východu slunce do jeho západu jídla, pití a sexu. Muslimové používají lunární kalendář, tudíž mají rok kratší o 10 až 11 dní než my, to znamená, že ramadán připadne pokaždé na jiné roční období. Pokud je ramadán v letních měsících, může jít v horkých oblastech i o život... Rozhodně to není žádná sranda. Z ramadánu existují výjimky: nemocní, těhotné ženy, cestující – ovšem je povinnost nahradit si dny hladovění, když to zase bude možné. Nejde o to nejíst, ale odepřením si svých potřeb, touto malou obětí, pamatovat více na Boha a druhé. Podstatou není prázdný žaludek, ale pokorné, upřímné, odevzdané a milující srdce - pokud člověk setrvává v hříchu, nemá smysl, aby dodržoval ramadán, hladovění mu k ničemu nepomůže. 4. pilíř: Almužny Náboženská daň, 2,5% ročních zisků jdou do muslimské obce, která je přerozdělí potřebným. Mimo to by měl muslim dávat almužny i pouličním žebrákům a všemožně pomáhat chudým. V minulosti se z náboženských daní financovaly i svaté války, ale než začneme brblat, nechoďme daleko a vzpomeňme na křesťanské středověké desátky a křížové výpravy... Dnes je to o sociální solidaritě a pomoci. Na obou stranách. 5. pilíř: Pouť do Mekky Jednou v životě má věřící, pokud je k tomu zdravotně a finančně způsobilý, povinnost ve stanoveném měsíci vykonat pouť do Mekky.
Být muslimem Každý člověk se podle islámu rodí jako muslim, jenže mnozí vlivem okolní kultury či hříšného života od víry odpadnou. Jak se stát znovu muslimem: stačí uznat pět pilířů islámu jako pravdivé a jednat podle nich – člověk se nemusí nechat pokřtít či obřezat ani si měnit jméno (i když změna jména je doporučována jako výraz nového života a jasná distance od starého, hříšného života), pro potvrzení je nutné vyhledat nějakého jiného muslima či představeného mešity a vyznat mu svou konverzi. Islám (jak sám sebe chápe) není něco, pro co se člověk může svobodně rozhodnout – není to věc spadající do oblasti chci-nechci, je to něco, co je mou povinností, mou podstatou –
2
všichni jsme otroci Alláhovi, jen někteří o tom nevíme a vzpíráme se tomu. Všichni máme jediné dilema, ať o tom víme, či ne: být muslim – nebo nebýt.
Korán Korán není kniha v materiálním slova smyslu, je to obsah knihy, který byl preexistentní a sestoupil z nebes prostřednictvím anděla Gabriela k Mohamedovi na zem. Když bylo Mohamedovi tuším kolem 40 let, zjevil se mu anděl Gabriel (v koránu Džibríl) a zjevil mu svatá písma, to jest korán (řekl mu: „Ikra“, tj. „Čti“ – kdo se trochu vyznáte v semitských jazycích, vidíte ve slově „ikra“ souhlásky „k-r“ – odtud korán). Jenže Mohamed byl negramotný, proto odpověděl andělu, že neumí číst – scéna se opakovala třikrát – pak anděl naučil Mohameda koránu zpaměti (ne najednou, ale po částech – diktoval mu to v rozmezí několika let, Mohamed pak korán vyučoval ústně – sepsán byl až po jeho smrti v r. 656). Korán je napsán arabsky a je tomu tak dodnes – v mešitách i v soukromém životě muslimové užívají původní, nezměněnou verzi koránu, protože je zakázáno na něm cokoliv měnit. Jakékoliv překlady koránu do různých jazyků nejsou korány, ale pouze překlady koránu – korán je jediný, totiž ten původní arabský. Samozřejmě věřící může užívat překlad koránu do svého jazyka, ale doporučuje se mu, aby se učil zpaměti úryvky arabského koránu. Mimo koránu uznávají muslimové jako svatá písma i Tóru a Bibli, ovšem s výhradami, protože tyto spisy byly židy a křesťany pokřiveny, pozměněny a špatně interpretovány. Muslimové ví, co z Tóry a Bible je pravdivé a co ne, a umí tyto knihy jako jediní správně vykládat. (Toto jsem si nevymyslela, říkal nám to s viditelnou hrdostí velmi vzdělaný pán, muslim – průvodce v Národní mešitě v Kuala Lumpur).
Další články víry Mimo Alláha věří muslimové v existenci andělů a džinů, k nimž se ovšem nemodlí. Věří všem prorokům (poslům Božím), a to jak starozákonním, tak i Janu Křtiteli, Ježíši a jejich řadu samozřejmě zakončuje Mohamed. Ježíš Kristus je v koránu nazýván jménem Issa, není to Syn Boží, ale jeden z Alláhových proroků. Samozřejmě není jednou z osob Boží Trojice, protože nic takového neexistuje – Alláh je jediný a nemá potřebu mít manželku či děti, protože není jako člověk. Zajímavé je dočítat se v koránu, proti jaké formě křesťanství brojí – křesťanská svatá Trojice (jak se s ní setkali muslimové v první polovině 7. století) je podle koránu Bůh Otec, Ježíš jako Syn a Marie jako ženský prvek v Trojici – a dodnes si myslí, že v to křesťané věří, a nenechají si to rozmluvit. Muslimové věří v pravost všech seslaných Knih (starozákonní spisy, Nový zákon a korán), první dvě zmíněné byly ovšem lidmi pozměněny a špatně interpretovány. Věří v soudný den, který nadejde na konci věků, kdy bude Alláh soudit všechny lidi a oddělí muslimy, kteří přijdou do ráje, od ostatních, kteří přijdou do pekla. Nevěří v dědičný hřích ani kolektivní vinu – každý je zodpovědný za své činy a ne za činy někoho jiného. Věří v odpuštění hříchů, neboť Alláh je Bůh slitovný, milosrdný.
Muslimský kalendář Muslimové mají svůj vlastní kalendář, prvním dnem jejich letopočtu byl 16. červenec 622 (pátek). Byl to den, kdy Mohamed po svém útěku z Mekky, kde ho lidé nepřijali, dorazil do Mediny, kde naopak zaznamenal obrovský úspěch. Letopočet označují písmeny A.H. (anno hadž – hadž znamená Mohamedův výše zmíněný útěk). Jelikož se jednalo o pátek, pátek se stal v islámu důležitým dnem (nikoliv svatým – nic s výjimkou Alláha není svaté; i symbol půlměsíce je jen symbolem, nikoliv něčím svatým). Pátek je v islámských zemích něco jako u nás neděle – banky, úřady a malé obchody mají
3
zavřeno a věřící by měl jít alespoň dnes do mešity připomenout si důležitost tohoto dne. Jelikož (jako v židovství) den začíná po západu slunce, trvá přes noc, po celý den až do dalšího západu slunce, pátek pro muslimy začíná v náš čtvrteční večer a končí v pátek po soumraku.
Jak to vypadá v mešitě Jak už jsem psala, platí přísný zákaz zobrazování Alláha. Proto v mešitách nenajdete žádné sochy ani obrazy. Když jsme byli v Kuala Lumpur v Národní mešitě, pan průvodce nám jako odstrašující případ modloslužebnictví uvedl Michelangelův obraz, na němž bůh – starý muž podává z obláčku dolů ruku. No, má pravdu, takto Bůh, ať už mu dáme jakékoliv jméno, opravdu nevypadá (ale nenechal si vysvětlit, že tento obraz křesťané neuctívají a Boha si takto ani nijak jinak nepředstavují). Mešity mohou být zdobené geometrickými či květinovými symboly, nikdy ale obrazy zvířat, protože to zavání podobným modlářstvím, jako když si staří Izraelci udělali v poušti zlaté tele. V mešitách nejsou oltáře, křtitelnice ani kazatelny, i když někdy může být jakýsi stupínek, z něhož „někdo jako kněz“ vyučuje. V islámu nejsou žádní kněží ani mniši, všichni věřící jsou si před Alláhem rovni, jen někteří se koránem zabývají více, proto můžou učit druhé. Mešita není především místo ke kázání či vyučování, ale k modlitbě, která sestává z různých tělesných úklonů, postojů a gest, proto v mešitě nejsou židle ani lavice, neboť by zavazely. Je tam vlastně jen prázdný prostor. Mešita (čelní stěna) je vždy orientována směrem k Mekce.
Halal jídlo Pro stravování platí řada předpisů, které jsou více méně stejné jako v judaismu, neboť vychází z Tóry, přesně z druhé knihy Mojžíšovy. Před jídlem si muslim musí umýt ruce. Musí se vyvarovat vepřového masa, neboť prase je považováno za nečistého živočicha. Též je zakázáno požívat mořské tvory, které nemají šupiny, a další v Tóře jmenované živočichy. Aby jídlo bylo halal (v judaismu: košer), musí být připraveno rituálně čistým způsobem. V muslimských zemích jsou halal potraviny v obchodech označeny značkou halal – je jich drtivá většina. Také téměř všechny restaurace jsou halal (dokonce i McDonald!, výjimku tvoří snad jen indické a čínské pouliční stánky).
Odívání Asi všichni si při slově muslim vybavíme ženu zahalenou v šátku a oblečenou od hlavy až k patě, v horším případě v burce, takže jí nejde vidět naprosto nic, dokonce i přes oči má mřížku. Korán ukládá, že má být muslim oblečen cudně – tzn. že oblečení má být volné, nekopírující tvar těla, mají být zahalena ramena a kolena a nesmí svým oblečením vzbuzovat pohoršení či sexuální touhu. Šaríja (právní a zvykový systém v té které zemi) ukládá, jak konkrétně má toto oblečení vypadat – zda stačí na hlavě šátek, nebo je nutná burka a rukavice (což je v tropech na zdechnutí – mě je tu horko i v tričku s krátkým rukávem). Burka je menšinovým jevem, nosí ji necelá 2% muslimek. Muž má mít též zahalenou hlavu (čepice – nevím, zda má nějaký speciální název, pravděpodobně ano). Nebudu se zde pouštět do úvah o zákazu nošení šátků ve Francii apod., to by bylo na dlouho. Co se této oblasti týče, mým názorem je, že pokud má žena možnost zvolit si, zde šátek bude nosit či ne, pak je vše v pořádku, pokud tu možnost nemá a šátek musí (anebo nesmí) nosit, je to tyranie, která by měla padnout. Každopádně muslimský šátek viděný v Evropě kdekoho provokuje, ale proti jeptiškám se zahalenou hlavou nikdo nic nemá. Proč to dvojí měřítko? Turisté v muslimských zemích jsou povětšinou bráni s rezervou, ví se o nich, že mají jiné zvyky v odívání. I když samozřejmě ve fundamentalističtějších oblastech je třeba respektovat místní zvyklosti v odívání, jinak se můžete dostat do problému (jako třeba my na Sumatře –
4
viz článek http://velkacesta.webnode.cz/news/taman-nasional-way-kambas-narodni-parkway-kambas-30-3-1-4-2011-/ – ale byla to moje blbost, že jsem vysedávala v tílku u mešity a od té doby si dávám pozor, abych měla zahalená ramena a kolena).
Sex a genderové otázky Muž je v islámu každopádně důležitější než žena. Všechny muslimské společnosti jsou patriarchální. Muž je hlavou rodiny a živí ji, muž přináší z mešity „kázání“ a vysvětluje ho rodině. Narození syna je radostnější událost než narození dcery. V některých muslimských zemích existuje stále možnost polygamie, mnohoženství, a to až do počtu čtyř manželek. Za doby Proroka Muhameda bylo mnohoženství běžným a docela praktickým jevem – mnoho mužů umíralo ve válkách a bojích, zůstávalo po nich mnoho vdov a sirotků, takže mnohoženství bylo svým způsobem projevem sociální solidarity. Korán mnohoženství nezakazuje, ale nedoporučuje ho – aby muž mohl přijmout více manželek, musí jim všem zajistit stejný materiální standard a musí je mít stejně rád, což, jak říká Mohamed, je nesmírně těžké, ne-li nemožné. Proto je doporučena monogamie. Mimomanželský sex je zakázaný. Proto se doporučuje, aby lidé vstupovali do manželství už hodně mladí, protože je lepší oženit se mladý, než hřešit. Jsou zakázány jakékoliv jiné praktiky než „přirozený sex“ (je zakázaný anální sex; na orální jsem se zapomněla zeptat, tak příště :-)) Je dovolený sex jen mezi mužem a ženou, jakékoliv jiné kombinace jsou zvrácené. Dítě, zejména syn, je darem Alláhovým – s antikoncepcí by se to nemělo přehánět, ale používat se může. Sex byl lidem darován Alláhem pro potěšení a prohloubení vztahu mezi manžely.
Džihád Džihád není teroristický útok. Džihád znamená „úsilí, horlivost“ – je to úsilí na cestě věřícího člověka, úsilí dodržovat pravidla islámu, rozšiřovat islám ve vlastním srdci i ve světě, úsilí modlit se, úsilí studovat korán, úsilí být lepším muslimem, to jest lepším člověkem. Pro někoho může být džihádem odříci si jídlo během ramadánu, či nejíst vepřové maso, pro jiného je džihádem vstát na ranní modlitbu, pro ženy je džihádem porod (proto nemusí bojovat se zbraní v ruce). Džihád je snaha o spravedlivou věc - v této věci se shodnou všechny islámské právní školy. Sporným bodem je, jakým způsobem má být tato snaha prováděna. Existuje mnoho výkladů, mezi nejrozšířenější patří výklad, že džihád je především šíření víry všemi možnými prostředky. Džihád se dělí na několik složek: 1. Džihád srdcem – Přemáhání hříchu, projevy zbožnosti. 2. Džihád jazykem – Podpora a šíření misijní činnosti islámu. 3. Džihád mečem – Vedení válek za obranu islámu. 4. Džihád rukou – Pomoc potřebným, charitativní činnost. Problémy s výkladem džihádu se tak vedou především v rovině výběru, které z těchto částí pojmu jsou důležité a jak je lze přesně interpretovat. Např. hanbalovská škola upřednostňuje 3. uvedenou složku, tedy džihád mečem. Existují však i školy v této věci liberálnější, popřít však zcela džihád mečem nelze. Časté je však zredukování jeho funkce na obranný džihád. (část tohoto odstavce o džihádu jsem překopírovala z http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%BEih%C3%A1d)
Proč se nám islám může jevit jako nesnášenlivý Napadají mě následující důvody: 1. Protože o něm moc nevíme. Z nevědomosti povstává iracionální strach a člověk, který se bojí, často démonizuje předmět svého strachu.
5
2. Protože se vždycky najde pár teroristů, kteří v zájmu šíření víry či boje proti bezbožným psům někde nechají vybuchnout bombu či udělají jinou hrůzu, při níž teče krev a umírají lidé. Toto však není většinovým chováním muslimů, jsou to výjimky, s nimiž drtivá většina muslimů nesouhlasí. 3. Protože když se nějaký takový atentát stane, média nezapomenou zdůraznit, že se jednalo o muslimy, i když třeba náboženství nebylo primární pohnutkou. 4. Protože v mnoha muslimských zemích panuje totalitní systém. Podle mého názoru má každý monoteismus ve své podstatě tendenci k totalitě. Jenže stejně k totalitním systémům může vést i ateismus či jiná ideologie – záleží na tom, kdo se chopí moci. V hodnocení islámu se snažme nesměšovat náboženství a politiku. 5. Protože je faktem, že muslimové nenávidí židy a západní svět a dávají to najevo (je to vidět i na jejich informativních letáčcích, které jsme si vzali v Národní mešitě v Kuala Lumpur – kde jen je to možné, tam si rýpnou nebo zdůrazní, jak je západní kultura úpadková a zkažená – někdy až zkresleně a neprávem – a jak mě znáte, nejsem člověk, který by zrovna obhajoval jednání bělochů, ale pokud ta obvinění jsou křivá a informace nepřesné...). Funguje u nich totéž co u nás v bodě 1. 6. Ze své podstaty – pokud muslimové považují islám za jediné pravé náboženství, považují všechny ostatní za odpadlíky či bezbožníky, kteří nenávidí pravdu, tedy za spolupracovníky satana. A se satanem se nevyjednává – to bychom se stavili na jeho stranu, tím pádem proti Alláhovi. Satana je třeba zničit. Tak či tak považuji islám za velmi inspirativní náboženství, které má v sobě mnoho pozitivního a z něhož se můžeme mnohému učit. Vždycky mě fascinovala islámská mystika, Rúmího súfismus – v jeho básních se naprosto stírá jakákoliv konfese, nepoznáte, zda je psal mohamedán, buddhista či žid. Ale to by bylo zase na další (delší) pojednání. Hmmm, tak tohle není moc stručná informace o islámu... Promiňte. Snad to ale k něčemu bylo.
Postní doba L.P. 2011, Malajsie
6
