Nisan Březen Sederový talíř

Posel

2010

‫שליח‬

Ročník 4 číslo 1

Nisan 5770

Březen 2009

Sederový talíř

Židovské obce v Teplicích

Sloupek Tak to vypadá, že už bude končit, pomalu ale jistě, zima. Ta letošní byla, alespoň pro mě dlouhá, až nekonečně dlouhá, ale potom mi došlo, že to byla taková normální zima. Zima jak má být a ne to co se za zimu vydávalo několik posledních let. Zapomněli jsme. Zapomněli jsme nejenom to, ale i řadu mnoha dalších věcí. Zapomněli jsme se starat o rozvoj naší komunity, řada lidí kolem nás se nehlásí ke své komunitě, ale marně, on jim to někdo čas od času stejně připomene. To stigma nám nikdo neodpáře. Je mi to líto, ale je to tak. V době kdy tyto řádky píšu, se blíží má každoroční micva. Nezapomenout ( jako každý rok) 8. března večer zapálit svíčku a vzpomenout si na všechny oběti vyhlazené v průběhu časů Šoa, kdy lidský život nestál ani za půl groše, na noc z osmého na devátý březen, kdy byl v Osvětimi vyhlazen rodinný tábor českých Židů. Tím spíše, že ani nevím, kdy a kde byli zabiti mí příbuzní, kteří nepřežili. Domníval jsem se, že lidé, díky prožitým hrůzám v průběhu minulých let, změní své myšlení, že zmoudří, ale běhá mi mráz po zádech když sleduji jak pomalu ale jistě získávají fašisté pevnou půdu pod nohami v celé Evropě, nejenom v naší zemi. Napsal jsem úmyslně v naší zemi, protože ať chtějí nebo nechtěji, byli, jsme a budeme součástí této země pokud budeme existovat. V tomto čísle bude věnován prostor jednomu vzácnému člověku, člověku, který se neustále zajímá o židovskou komunitu v Teplicích, přestože již desítky let nežije ani v Teplicích, ale ani v Evropě. Tím člověkem je pan Gerhard Bochner, který žil s rodiči a sestrou až do září roku 1938 v Teplicích. Jeho anabáze od roku 1938 do současnosti je natolik zajímavá, že jsme se rozhodli jeho poslední dopis otisknout v Poslu. Poslední řádky jsem věnoval rekonstrukci hřbitova. Jsme stále ujišťováni, že finance pro dokončení rekonstrukce našeho hřbitova budou uvolněny v nejbližší době. Pevně věřím že s příchodem jara, toho skutečného, příjdou i peníze a začneme finišovat až do cílové pásky. Všem čtenářům Posla přeji dny plné pohody, sluníčka a pevného zdraví . Váš Ašer.

Výstava o Českých svitcích Tory doputovala k nám přímo z Londýna, kde měla veliký úspěch. Věříme, že obdobně dopadne i u nás v Teplicích. Srdečně zveme všechny na její shlédnutí.

Posel Židovské obce Teplice 1

Posel

židovské obce Teplice 3. díl - pokračování

2010 Sederový stůl

Události Pamětní shromáždění při příležitosti Dne památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti se uskutečnilo v úterý 26. ledna. U památníku obětem holocaustu se shromáždilo značné množství občanů Teplic, včetně početného zástupu školní mládeže.

Kever Cadikim

Od vstupu na hřbitov vede až k ohelu vyvýšený betonový chodník, který má umožnit i kohenům přiblížit se až na dohled hrobu, na který pak můžou hledět speciálním průzorem ve stěně ohelu. Vnitřek ohelu je zařízen s  ohledem na pietní úpravu místa i na pohodlí a ochranu poutníků. H rob Jismach Mojše není v ohelu jediný, po jeho levé straně je hrob jeho manželky Sary bat Nisan a u levé stěny hrob rava Aleksandra Sandera. Všechny macevot jsou pečlivě udržovány, aby písmo bylo stále dobře čitelné a těla hrobů jsou obložena dřevěným bedněním, což má nejen zabezpečit jejich nedotknutelnost, ale také vyřešit problém s poházenými prosebnými lístky, kteří lidé k hrobům přináší a brzy jsou jimi hroby obsypány. Hroby zde mají zvláštní zásuvku v bednění, kam je možno lístky uložit a tak hroby stále vyhlíží velmi upraveně. Tyto drobnosti a řada stále hořících svíček, které dokladovali permanentní pohyb poutníků na tomto místě, na nás působily velmi příjemným dojmem. Ohel je samozřejmě vybaven množstvím modlitebních knih a sbírek žalmů, které mají poutníci ve zvyku číst při návštěvě hrobů. Stěny jsou pokryty tabulky donátorů, kteří přispěli na vybudování a údržbu ohelu a přilehlého hřbitova. Mezi nimi nás zaujalo upozornění, že celé místo je pod dohledem Chevry kadiši satmarských chasidů, která se společně s  místními stará o rituální záležitosti většiny hrobů cadikim na území Maďarska. Těžko je zprostředkovat pocit, který člověk zakouší na takovém místě a snad se nám to lépe podaří v přednášce o naší cestě, kterou připravujeme na letošní podzim. Jistě je však možné prohlásit, že místo je prosyceno stovkami modliteb a tichých proseb všech, kteří sem přichází. Vpravo od Ohel Moše je ke hřbitovní zdi připojena dvoupatrová stavba, která byla před válkou chasidskou synagogou. Dnes je přestavěna a slouží jako zázemí pro lidi putující k  místním hrobům. Je zde místo pro uvaření jídla, odpočinek a modlitbu. V  přízemí budovy je sociální zázemí a především mužská mikve, která má poutníkům umožnit okamžitou očistu od tumy (rituální nečistoty způsobenou hroby). I tato mikve byla pomocí donátorských darů před časem upravena do nové podoby. Pochopitelně, že jsme i my před další cestou využili všech možností očisty a odpočinku, které nám toto místo tak velkoryse (a bezplatně) nabízelo. Před odjezdem z města jsme na jeho okraji navštívili ještě novější hřbitov, který byl zřejmě založen na počátku 18. století. Na asi 2 hektarové ploše hřbitova, kam se vchází přes nově rekonstruovaný ohel, jsme našli velké množství macevot z různých materiálů, všechno však silně zarostlé vysokou trávou. Oproti starému hřbitovu v  centru, se zde viditelně nikdo nepokouší situaci s  vegetací řešit a tak mnoho macevot je trávou téměř zakryto. Přes zanedbaný stav nás ohromila jeho velikost, v mírném svahu je umístěno asi 5000 kamenů z nichž asi jen 10 procent se dočkalo obnovy a údržby. Při bližším zkoumání je možno nalézt hroby rodiny Teitelbaum, Landau, Deutch a Lauder. Nápisy na macevách jsou nejen v hebrejštině, ale také v jidiš a maďarštině. Hřbitov byl v době druhé světové války sice také devastován, ne však v  takovém rozsahu jako ten starší. Dnes se o jeho obnovu a údržbu stará vedle satmarských chasidů a maďarských židovských spolků také samotné město. V prostoru hřbitova je dům správce, který nás provázel a umožnil přístup i do Ohle Moše a na starý hřbitov. Když jsme kolem poledne opouštěli Satoraljaujhely čekala nás dlouhá cesta na rumunské hranice a návštěva kolébky satmar chasidutu města Satu Mare. pokračování příště....

Purim

Druhý život českých svitků Tory

V neděli 28.02 se sešli členové a sympatizanti naší obce k oslavě svátku Purim. Po čtení Megily Ester v modlitebně obce a hudebním vystoupení, následovala volná zábava a občerstvení ve společenském klubu do pozdních večerních hodin.

Posel Židovské obce Teplice 2

‫שליח‬

Ročník 4 | číslo 1 Nisan 5770 Březen 2010

Objevený pomník

2010

Tradiční macesový chléb

Události Koncem minulého roku byla provedena likvidace náletových křovin na hrobových polích teplického hřbitova. Výsledkem byl zcela nový pohled na hrobová pole a současně se objevila řada pro nás, neznámých náhrobních kamenů. (viz foto)

Vzpomínka na Teplickou Synagogu

Pokračování rekonstrukce teplického hřbitova Těsně před uzávěrkou tohoto čísla Posla, naše obec obdržela zprávu z ministerstva Kultury o uvolnění zbytku financí na dokončení rekonstrukce teplického hřbitova. Vedení obce společně s prováděcí firmou vypracovalo časový harmonogram zbývajících etap včetně náhradní výsadby pokácených stromů. Jsme rádi, že se nám podaří dotáhnout tuto akci až do konce a Židovský hřbitov v Teplicích se stane jedním z nejzachovalejších hřbitovů v České republice.

Jako hlavní architekt byl v létě 1880 vybrán vídeňský rodák Hermann Rudolph, který již v Teplicích pomáhal dostavět budovu městského divadla a poté se zde usadil natrvalo. Stavba byla navržena v neorenesančním slohu s maurskými prvky. Avšak zcela evidentně byla inspirována, ne-li přímo ovlivněna, jedním z nejvýznamnějších synagolních architektů v celém Rakousko-Uhersku, Wilhelmem Stiassnym. Ihned v březnu 1880 se začalo stavět, stavba však musela být v roce 1881 přerušena a čtyři nosné sloupy, které měly nést centrální kopuli, musely být zcela strženy a jejich základy bylo nutno ještě prohloubit a zdokonalit. Radil při tom jiný známý architekt - Josef Mocker, který v té době právě dokončoval stavbu jiné reprezentativní stavby - Chrámu Sv. Víta. V červua 1882 bylo provedeno slavnostní letování báně stožáru organizované Spolkem za účasti vedení teplické ŽNO. Do báně byly uloženy dokumenty popisující stavbu, architekty a historii vzniku. Nová synagoga byla slavnostně zasvěcena 10. června téhož roku za účasti více než 2000 osob, a to nejen Židů, ale všech význačných osobností. Dobový teplický deník Teplitz-Schönauer Anzeiger uvádí: “Spořádáný průvod členů obce, provázený i mnohými občany města, se za krásného počasí vydal na symbolickou cestu od staré synagogy v bývalém ghettu k nové synagoze. Slavnostnímu otevření přihlíželo přes 2000 občanů, následovalo samotné vysvěcení chrámu. Přítomno bylo mnoho významných hostí a delegací a ty, které se nemohly zúčastnit osobně, zaslaly alespoň blahopřejný telegram. K příležitosti vysvěcení nového chrámu byla vydána dokonce i pamětní medaile.”

Pohled na zasněžený teplický hřbitov

Posel Židovské obce Teplice 3

Dobrovolnická činnost. Rádi bychom Vás informovali o možnosti spolupráce při poskytování dobrovolnických služeb v nemocnici v Teplicích, které mohou podpořit hospitalizované pacienty – dospělé i děti. O spolupráci nás požádala koordinátorka dobrovolnické kanceláře DOBRO-DRUH při Krajské zdravotní a.s., Nemocnice Teplice. Případní dobrovolníci z našich řad by mohli udělat radost pacientům, kteří jsou nuceni pobývat v nemocnici tím, že by je navštěvovali, hovořili s nimi, hráli hry, příp. jim, v rámci svých možností, ve svém volném čase, mohli pomoci splnit jejich přání. [V současné době je poptávka po dobrovolnících, kteří se věnují ručním pracím (vyšívání polštářů pro dětské oddělení)]. Prosíme ty, kteří by o tuto službu, která není nijak honorována, měli zájem, aby se obrátili na sociální pracovnici Židovské obce Teplice, buď telefonem na č. 417 635 073 nebo e-mailem na adresu [email protected]. Těm, kdo používají internet, doporučujeme k prohlédnutí stránky www.dobro-druh.webnode.cz. Dobrovolnická práce, ač to není na první pohled patrné, může být přínosem pro obě strany a věříme, že v ní najdete uspokojení z radosti, kterou poskytnete druhým.

2010

K Sederové večeři patří i neodmyslitelně kosher víno

Teplice, 2010 za Židovskou obec Teplice Věra Pešinová, sociální pracovnice

Informace z představenstva

Narozeniny členů Židovské obce Teplice

Představenstvo ŽO Teplice se na svých pravidelných zasedáních zabývalo především: 1.Vyúčtováním grantů za rok 2009 (NFOH aj,), daru FŽO 2009 a odesláním těchto vyúčtování 2.Pokračováním projektu Multikulturní svět škol Ústeckého kraje (lektoři v Modulu III-Náboženství – Judaismus) 3.Každoročním jednáním s Primátory a Starosty obcí,které mají svoji působnost na území obhospodařovaném ŽO Teplice 4.Grantovou politikou pro rok 2010 5.Žádostí na Ministerstvo financí a Ministerstvo kultury ČR o uvolnění financí pro rok 2010 na GO hřbitova v Teplicích 6.Přípravou projektu –Renovace fasády Domu správce a Obřadní síně na hřbitově v Žatci 7.Pokračováním spolupráce dle uzavřených smluv s Nadací Lubenec, Věznicí Drahonice, Mediační a probační službou,Nadačním spolkem Saaz/Žatec (Německo)

slečna Mertová Ivana, nar. 12.02. – 18 let pan Lichtenstein Michael, nar. 23.02. – 59 let paní Látalová Vendulka , nar. 07.03. – 38 let paní Římanová Ljuba, nar. 07.03. – 84 let paní Veselá Věra, nar. 07.03. - 62 let paní Kiriláková Drahomíra, nar. 08.03. – 52 let Pan Kredl Tomáš, nar. 11.03. – 28 let paní Maxová Hedvika, nar. 20.03. – 69 let paní Váňová Eva, nar. 3.4. - 67 let pan Šafář Zoltán, nar. 9.4.- 90 let Appel Samuel, nar. 11.04. – 8 let sl. Krédlová Lenka, nar. 21.4. - 32 let Ing. Čapek Jan, nar. 26.4. - 57 let

Ad mea veesrim šana přeje Židovská obec Teplice

8.Změnami v rozpočtu ŽO Teplice (snížení daru FŽO Praha na provoz ŽO) 9.Pravidelnými administrativními záležitostmi 10.Revizí hospodaření za rok 2009 revizní komisí ŽO 11.Přípravou daňového přiznání za rok 2009

...a takhle má vypadat správný sederový talíř Vydavatel: Židovská obec Teplice, tel.: 417 635 073, e mail: [email protected], www.kehila teplice.cz | MK ČR E 17562 Za přispění Židovské obce Praha a Print Design & Production s.r.o.

4

Posel

židovské obce Teplice

Povídání Gerharda Bochnera 1. část Vážení pánové a vážené dámy ze Židovské obce. Mnoho díků za Váš milý dopis. U nás je nyní vše v pořádku. Jsme díky Bohu zdrávi a cítíme se na náš věk dosti dobře. Mnoho cestujeme a nyní již dlouho pobýváme v New Yorku s naší rodinou a vnoučaty. Máme jich 9, ve věku od dvou do 28 roků. To poslední vnouče je děvčátko původem z Habeše, které má dcera adoptovala v Habeši. Vaši prosbu o fotografie bohužel nemohu splnit. Opustili jsme Teplice tak rychle, že na to nebyl čas. Ale popíšu postupně jak to bylo. Já jsem společně se svou malou sestrou opustil Teplice v září 1938 a odjeli jsme do Polska, kam rodiče přijeli za námi v květnu roku 1939. Následně jsem měl odjet na “JUGEND ALIJAH” do školy v Israeli, ale nedostal jsem místo na lodi. Mí rodiče měli doklady do Austrálie, ale měli ten samý problém. Byli jsme ještě v Polsku, když přijeli Němci. Přijeli jako na výlet, ale řádili hůře než domorodci v primitivní Africe. Přesouvali nás z místa na místo až nás rozdělili. Měli jsme se sebou dědečka a babičku z matčiny strany. Ty Němci naložili a odvezli do lesa, kde je zavraždili. Mé rodiče a sestru odvezli neznámo kam a já jsem zůstal s několika mladými chlapci ve Vieliczce, kde jsme museli pohřbívat zastřelené židovské občany, kteří se schovávali u Poláků a byli Němcům vydáni proti finanční odměně, nebo přídělu potravin. Nás odvezli jako zvířata v zamčených nákladních vagonech, jeli jsme celkem 2 a půl dne v horku do obce poblíž Rzesova která se jmenovala Stalova Vola, kde jsme museli ročně vykládat nákladní vagony se železem pro tamní železárny. Po několika dnech jsem utekl a jel jsem do Krakova. Tam mě nikdo nechtěl schovat, tak jsem jel ke slovenským hranicím do Tater. Protože tam už bylo hodně sněhu tak jsem se rozhodl a přihlásil jsem se na práce v Německu Přestože jsem neměl žádné osobní doklady, vzali mě. Toto se stalo v září 1942. V Německu mě poslali do Frankfurtu nad Odrou, kde jsem pracoval společně s polskými elektrikáři v elektrárně. V prosinci přišly Vánoce a protože jsem jako Žid neznal jejich zvyky a obyčeje, musel jsem utéct. Jel jsem do Berlína, potom ke švýcarským hranicím, ale v Norimberku kontrolovali vlak a mě protože jsem měl polské doklady odvezli do vězení, kde jsem byl v cele společně s asi 45 Ukrajinci. Venku bylo sněhu až po kolena a my jsme museli v něm běhat a cvičit cestou k latrině a přitom jsme byli biti bičíky. To samé se odehrávalo i cestou zpátky. K tomu jsme ještě měli 2 dny v týdnu hladovku. Byl jsem tam několik dnů, když se policajtům, kteří nás tam hlídali rozbil telefon a neuměli ho opravit, tak jsem se přihlásil, že to zkusím. Přiznám se, že to bylo poprvé v mém životě když jsem telefon otevřel a viděl jak vypadá. Zkoušel jsem všechno možné až se mi to nějakým zázrakem povedlo. Jako odměnu mi šefpolicajt oznámil, že mě zapsal na listinu do transportu odjíždějícího již další den. Jeli jsme do Flossenburgu. Bylo to u českých hranic v horách a byla tam taková zima, že SSmani třicátého června sundali rukavice , zimní čepice a válenky a prvního července je zase oblékli. Ve Flossenburgu jsem byl asi měsíc a byl jsem odtransportován do Allachu - komando Dachau, kde jsem byl veden jako polský politický vězeň až do osvobození dne 30. dubna 1945.

První vnučka s manželem a svatební dort

Haya tančí na svatbě

Druhá vnučka ukončuje univerzitu “Cum Laude”

Posel Židovské obce Teplice A

Ročník 4 | číslo 1 Nisan 5770 Březen 2010

‫שליח‬

2. část Já jsem, protože jsem uměl německy i psát, napsal několik dopisů pro mé české spoluvězně a jeden z nich mě vzal sebou do Prahy. V Praze jsem měl nastoupit vojenskou službu, ale vyhnul jsem se ji tím, že jsem nastoupil do nové policie – SNB. Když jsem se zabydlel, navštívil jsem i několikrát Teplice, kde jsem navštívil zubního lékaře Dr. Schneidera, který měl ordinaci na Školním náměstí v hotelu Dittrich. Taky jsem tam potkal paní Lachivicovou. S jejími dcerami jsem začal svoji školní docházku. Samozřejmě jsem chodil do Židovské školy. Mojí učitelkou v první a druhé třídě byla slečna Kleinová, ve třetí a čtvrté třídě mě učila paní Ungerleiderová. Pak jsem se učil v české státní škole. Měšťanskou školu jsem nedochodil, protože ve čtvrté třídě jsem musel Teplice opustit. V Teplicích jsem chodil také do Tarbutu a Techel Lavan, do Macabi (ale ne tělocviku) a potom do Macabi Hacair. Chodil jsem do školy s Edgarem Semelem, Bruno Wienem, Herbertem Khonem, Eganem Klauberem, Leo Ungerleiderem, Hansem Properem, Fritzem Neumanem, Herbertem Neubergerem a Kate Gruenhutovou. Můj dědeček mě každý pátek večer bral do Templu a v sobotu odpoledne jsme měli Shabat tefilot pro děti, protože v sobotu dopoledne jsme měli normální školu. V roce 1948 jsem byl, jako nedůvěryhodná osoba, propuštěn ze svazku SNB a odejel jsem díky Haganě do Izraele, kde jsem žil do roku 1957, kdy jsem odejel do Ameriky. Teplice jsem navštívil se svoji manželkou dvakrát. Poprvé v roce 1995 a podruhé v roce 2000, ale prakticky jsem se nezdržel ani jednou. Moje manželka je sabra a syn je sabra ben sabra. Jak jsem se snažil napsat svoji anabázi, tak pochopíte, že jsem si neuschoval žádnou fotku ze svého mladého života. Tak jsem se už vypovídal až moc a končím se srdečným pozdravem Shabat Shalom

Náš syn a jeho manželka při 50. narozeninách

Váš Gerhard Bochner Starší dcera Nurit s dětma a mojí manželkou v dětském muzeu Chabab Lubavitch v Brooklynu

Internet pro seniory Regionální knihovna v Teplicích nabízí v průběhu března t.r. vždy od pondělí do pátku mezi 8. a 11. hodinou jednohodinový bezplatný Kurz základních vědomostí o práci s internetem. Zájemci se mohou objednat osobně ve studovně knihovny, v Lípové ul. č.13, nebo telefonicky na č. 417 538 783. Teplice, březen 2010 za Židovskou obec Teplice Věra Pešinová sociální pracovnice

Manželka s vnukem Elijah se sochou svobody v pozadí

Posel Židovské obce Teplice B