NIL 2011 K civilizaci našich předkŧ patřilo, i za těch všech minulých reţimŧ, navštívit památky pravěkého Egypta. Tehdy se tam turisté těţko dostávali, třeba jen vlakem a lodí, za dost dlouho. Dnes uţ je to otázka odsezení si jenom čtyř hodin v letadle. (Cesta do zaměstnání a zpět mi denně trvá dvě hodiny)! Tak i já jsem se tam, za dějepisem starým pět tisíc let letos konečně vydal. Smutné je, ţe během mého celého a plného celoţivotního pracovního procesu jsem na to neměl peníze, ale teď v penzi a s výdělkem za poloviční pracovní úvazek však ano!? O historii Egypta bylo napsáno odborníky mnoho článkŧ a knih, proto se následující text zaobírá spíše mými aktuálními dojmy ze současnosti této země. Uţ při uzavírání cestovní smlouvy se mě úřednice v praţském Čedoku zeptala (vzhledem k mému věku), zdali se nechci pojistit proti náhlému úmrtí? Tak špatně ale zase ještě nevypadám, dotklo se mě to!? Naše červnová trasa Saharou i lodí po Nilu byla následující:
KARNAK LUXOR TEMPLE ÚDOLÍ KRÁLŦ AL DEI, AL BAHAI TEMPLE EDFU TEMPLE KAN OMBO TEMPLE PHIALE TEMPLE EGYPTSKÉ NÁRODNÍ MUZEUM GIZA PYRAMIDY LISTERING DEVICES
ODLET Z PRAHY Musel jsem do letištního detektoru odloţit i pásek. Moc jim vadila má nedopitá kola v tam na letišti zakoupené láhvi. Z letadla jsme měli noční výhled na noční 22 milionovou Káhiru. Takový oblak světel v jednom městě jsem dosud neviděl! Letiště v Ruzyni (při návratu i z Hurghády) jsou si velmi podobná. Kaţdý jednotlivý monitor ukazoval úplně jiný čas odletu právě toho našeho letadla. Počítače jsou na světě prý pro zjednodušení lidských omylŧ, fungovaly v těchto situacích ale ve skutečnosti opačně, matoucně! Hurghadští počítačoví odborníci asi studovali náročnou výpočetní techniku na letišti v Praze? V praţské Ruzyni, před startem, připoutávali dvoumetroví slovenští stewardi (pro vysokou postavu drhli hlavou o stop letadla) kojence, batolata a předškoláky speciálními provazy. Pak jsme v letadle hodovali dvě hodiny, lidská cestující mláďata byla krmena také nudlemi, nechutnaly jim a tak byly za chvíli na koberci letadla.
1
Čí to asi byly v Čechách Československé aerolinie? I teď po dávném rozdělení republiky? Snad slovenské? Letěli jsme ve výšce jedenáct kilometrŧ, rychlostí 900 kilometrŧ, venkovní teplota byla -55 stupňŧ. Při nouzovém přistání na moře prý nemáme prchat k zadním nouzovým východŧm, ty se na moři prý stejně neotevírají! Pilot se v noční tmě trefil na přistávací dráhu v Hurghádě, zlé české jazyky cestujících tvrdili, ţe jenom proto, ţe před ním běţel po zemi místní zřízenec s rozsvícenou baterkou?
PRVNÍ DOJMY V EGYPTSKÉ HURGHÁDĚ Uţ cestou od letiště byl vidět zdejší obrovský stavební boom. Domy se tam staví rychleji neţ stačí vytěţit v jejich okolí leţící vysoký písek. Hotel se třásl uliční dopravou těţkých náklaďákŧ s kamením, pískem a jiným velice těţkým nákladem. Jezdily ve dne i v noci a stále troubily. V současnosti je Egypt silně prŧmyslová země s jen menším zemědělstvím. Joint nám nabídl pouliční prodavač po příjezdu dokonce aţ druhý den! Dnešní Egypťané mluví plynule česky, rusky, polsky, francouzsky, německy, rusky i anglicky. Balkonové dveře našeho hotelu TRITON EMPIRE byly zkřivené, otevíraly se lehko, ale zamykat se musely jen tvrdým kopancem. Dálkový ovládač televizoru mi v hotelu opravovili uţ za dva dny. Uklízeč mi otřel nábytek lepícím čistícím prostředkem, pak mi na něj poloţil mé pohledy obrázky dolŧ. Ty se pochopitelně k desce přilepily a já pak musel kupovat nové! Hned po příletu jsem měl v kapse eura, dolary a koruny. Místní egyptské libry jsem ještě neměl vyměněné, větší světové bankovky jsem zatím měnit nechtěl. Tak jsem ve skutečnosti s tolika penězi neměl ani na kávu! V hotelích a na lodi jsou skoro všude popelníky, kouří se tu o 106! První den jsme neměli oběd a tak šli k soukromému hospodskému (pro jeho tričko v barvách olympijských her námi řečeného Barcelona). Kdyţ uţ jsme tam vstoupili nedalo se utéci. Knajpa měla usmolený nábytek a kuchyň byla za upatlaným a rozervaným hadrovým závěsem. Před putykou prášili zedníci. Nakonec jídlo nebylo nechutné ani drahé, dokonce nás po něm nepostihla ani pověstná střevní faraonova pomsta. Ulice Hurghády byly špinavé a s barevnými točícími se odpadky. Po zaplacení byli vţdy arabští číšníci zklamáni a odcházeli i po tuzéru bez uctivého pozdravu. Auta si vytrubovala snad kaţdý metr. Taxíkáři lákali kolemjdoucí nekonečným vytrubováním. Pokojský byl muţ, byla by pro Araba hanba kdyby on ţenu sám neuţivil a musel ji posílat do práce vydělávat mrzké peníze! Oţenil se s ní s tím, ţe ji a jejich děti bude do smrti on ţivit! Ona byla přírodou přeci určena pro rodinný ţivot a výchovu dětí. Rusky si v restauracích sebevědomě poroučely vodku s tonikem. V letadle jsem měl sedadlo do uličky, kolemjdoucí cestou na záchod a zpět do mě neustále šťouchali a budili mě. Hotel byl luxusní, srovnatelný s evropskými letovisky. Všude byl nápis: Jste uprostřed pouště, šetřete vodou, ta je tu cennější neţ ropa! 2
Některá čísla pokojŧ na informačních tabulích pater chyběla, arabské číslice jsou úplně jiné neţ naše arabské číslice. Pokojský nás pak musel k příslušným pokojŧm dovést osobně. Elektřiny je v zemi nadbytek, je ze tří elektráren na Nilu, větrných elektráren ba i jiných zdrojŧ. Egypťané nepijí pivo ani jiný alkohol z náboţenských dŧvodŧ, holdují ale čaji, kávě i limonádě. Psaní tuţkou na papír je tu neobvyklé, kdyţ jsem tuţku vytáhl, musel jsem ji ihned někomu zapŧjčit, oni si také chtěli něčím popsat papír. Stávalo se mi to i několikrát za jeden večer. Většinou mi ji po dlouhé době nakonec vrátili. V hotelu jsme měli jen snídani a večeři. Při příchodu do jídelny jsme museli ceremoniářovi ukázat restaurační legitimaci, někdy jsme před jídlem byli zaregistrováni do počítače. Tělo jsem si sluncem spálil uţ první den. Ještě ţe jsem měl s sebou opalovací krém s faktorem 50! Nenamazal jsem se jím a opaloval se jako slunci odolný frajér? Po čtyřech hodinách opalování jsem byl po těle červený, na obličeji z nepochopitelných dŧvodŧ zelený. Ani mě to spálení moc nebolelo, na sluníčko jsem opět vylezl ale aţ ten den před odletem! Čas tu byl stejný jako ten náš, východoevropský, jen o hodinu více neţ greeničský. Obyvatelstvo si tu se zájmem čte v místních novinách. Jen tak se dozví ty poslední novinky. Po pár dnech uţ jsem měl oděv ušpiněný od vajícího saharského písku. Stříbro se tu cenilo víc neţ zlato. Dříve se těţilo jen v Nubiji. Lodní knihovna obsahovala i odloţené slabomyslné nové české knihy. Byla jen radost je v ní navţdy odloţit – vyhodit!
NÁZORY MÍSTNÍCH NA MŦJ VZHLED Při večerní procházce Hurghádou na mě sedící Arab vykřikl: Kapitalista. Já mu odvětil: Socialismus. Pak uţ nebylo o čem dál hovořit.
HOTEL TRITON EMPIRE Měl vlastní informační televizní vysílání s hotelovým kaţdodenním programem. Jinak se v něm dalo sledovat asi 12 egyptských a pět světových zahraničních stanic (BBC, CNN, ruské, italské, polské, německé španělské). Rád jsem vysedával a pokuřoval v hotelovém klimatizovaném přízemní. Na dvorku hotelu byly otevřené bazény s pekelným vedrem. Jednou jsem si sedl ke spojovacím dveřím obou prostor. Z venku tam táhlo strašlivé vedro (my známe jen rčení ţe táhne od dveří zima). Umělá klimatizace opravdu tělu škodí. I já jsem z ní chytil ischias a pak sotva chodil vzpřímeně. V Hurghadě a tomto hotelu jsme pobyli celkem tři dny. Kdo si prý nezvykne na tuhle zemi uţ v Hurghádě, nezvykne si na Egypt uţ nikdy! Dopoledne v hotelovém komlexu hrávali ruské častušky. I v tomto městě jsou uţ dávno přistěhovaní Moravští Bratři. Zaloţili si tu českou hospodu s názvem Praha. Mají prý v ní plzeňské pivo, vepřové 3
maso i knedlíky. To si ale mohu sníst v Čechách po návratu, za obyčejnou cenu. Nad balkonovou terasou pokoje jsem měl vzduchotechnické zařízení. Běţelo neustále, kondenzovaná voda z něj na mě kapala a docela příjemně mě chladila. V pokoji jsem měl tropickou ledničku s názvem ALIASKA. Fungovala bezvadně, aţ moc. Klimatizace v hotelu byla prvotřídní a funkční. Běda ale střídat ji s venkovním klimatem. Hned začaly akutní dýchací obtíţe a v mém případě pak nastoupil i ischias. Sotva jsem chodil po ulici. Hotel byl vybaven dopolední „vexlárnou“. Brala eura i dolary, ve zde vlastně nejlepším kurzu. Ţádné doklady nevyţadovala a stvrzenku nevydávala. Za 30 USD dávala 180 egyptských liber.
ŢEBROTA V Hurghadě mě jen dvakrát oslovily ţebračky s dětmi v náruči. V Nubiji se kolem mne tetelila hejna černých ţebrajících dětí, bylo mi jich upřímně líto. Dotílaly o bakšíš. Ţebrajícímu klukovi jsem dal krabici s jídlem od snídaně. Byl zděšen, on přeci ţebral jenom o peníze!? Kdyţ tu někdo místní seţene práci, třeba zametání na jeden den, je to skoro ţivotní úspěch! Večer se dokonce i nají! Nezaměstnanost je tu asi mým odhadem asi 80 procent! Chudší Egypťané se tu ţiví rybolovem, majetnější dokonce malým zemědělstvím.
BAKŠÍŠ Mají ţebrání o bakšíš propracované, asi to studují uţ v základní škole. Mnou si prázdnou rukou a říkají, ţe mají hlad. Jsou neodbytní, pořád se kolem tetelí, kdy bakšíš dostanou, chtějí další a ještě pak další!
PRODAVAČI Z KAMENNÝCH KRÁMŦ Vysedávali před nimi a kolemjdoucí bělochy chytali za ruce a vláčili je do svých obchodŧ. Měli v nich jen pro nás zbytečné a nepotřebné krámy, sběrače prachu! Ve městě je neobyčejný počet lékáren. I já jsem si preventivně koupil levné kapsle proti moţným budoucím střevním obtíţím. Zbytečně. Špinavé talíře sice měly na sobě špínu, ale desinfikovanou (horkovzdušnou sušárnou)! V prodejnách potravin bylo zboţí velmi levné.
POCHOZÍ PRODAVAČI A SLUŢBY Nabízeli mi v noci protisluneční brýle, hodinky, boty. Také mi jeden chtěl vyčistit mé bílé boty. Jeho nástroje byly dva černé spodky od smetákŧ. Jak by to asi dopadlo s mými bílými botami?
4
MĚSÍC Na 25. rovnoběţce vše vypadá jinak či stejně? Jeden večer jsem se zadíval na Měsíc. Zdál se mi nějak jiný a divný? V krátkém čase pak skoro celý zešedl, jen pravý cíp byl chvilku jasný, i ten se postupně zatemňoval, aţ úplně zmizel. Prý v té době probíhalo zatmění Měsíce?
SLUNCE V Evropě jsem se ve světových stranách vţdy orientoval podle Slunce. Namířil malou hodinovou ručičku směrem ke Slunci, rozdělil úhel mezi ní a dvanáctkou, tam byl jih. Tady u rovníku to neplatilo. Slunce bylo přímo nad naší hlavou!
BOOM Kupují se tu teď hluboké televizory. Ne kaţdý je uţ doma má. Na provoz jim tam stačí i ty hluboké. Takoví frajéři zase nejsou, nemusí mít tenoučký televizor, jako my v Evropě.
LOĎ Neděle Pluli jsme proti proudu Nilu do Assuánu, tam naše lodní nilské putování po několika dnech skončilo. Jsou tam dvě přehrady. Menší „Britská“, byla Brity vystavěna 1830, větší Asuánská (řečená zde Násirovo jezero) je z roku 1956. Přepravili jsme se z Hurghády autobusem na naši
nilskou loď. Tam
jsme za cenu našeho zájezdu dostali první egyptský oběd. Aţ po rozjezdu nám vydali polévku, jinak by asi vyšplíchla? Jeli jsme proti proudu asi 10-ti kilometrovou rychlostí. Nil byl opravdu modrošedý. Před zdymadly byly fronty lodí, my jsme ale tolik nespěchali a počkali si na pořadí. Vrchní lodní číšník – Tlustonegr - ceremoniář mi omezoval osobní svobodu; v dlouhých pauzách mezi výdejem jídlem mi bránil kouřit u restauračního záchodu. Ostatní číšníci byli ale vlídnější. Jeden mi dokonce prý z „přátelství“ chtěl prodat karton cigaret? Nedoplatil bych se asi! Slavnostní večeře byla servírována se svíčkou na plátku okurky. První jedlíci dostali svíčky zapálené, pak číšníkŧm došly zápalky a tak, jako nesilnější lodní kuřák jsem jim musel pŧjčit mŧj zapalovač. Nakonec mi ho dokonce vrátili. Loď měla délku asi 100 metrŧ, šířku devět a čtyři paluby. Při příchodu na loď, nám zpoceným hned nabídli ručník namočený v ledové vodě a vychlazený nealkoholický nápoj. Naše loď se jmenovala PIONEER II. Měla čtyři paluby, byla klimatizována, smělo se kouřit skoro všude, strava byla třikrát denně. Jela na naftu a měla dva lodní šrouby. Chyběl jí jenom výtah. Na její palubě se nás Čechŧ sešlo celkem sedm; doprovázel nás česky mluvící Egypťan Hassan. Ještě s námi cestovalo asi 20 Němcŧ a několik Nizozemcŧ. Dva naše manţelské páry byly stále v hotelových pokojích či lodních kajutách, jejich samci se museli pětkrát denně před vyvolenými samičkami koupat (to je pro muţe škodlivé). Pak teprve s nimi směli odejít do památek. Samičky před 5
památkami vyhledávaly dámské toalety; milenec jim je předem musel proplatit, náhodou u sebe ony zrovna neměly peníze? Někteří tam „prozáchodovali“ za své vyvolené přes našich 1000 korun! Na lodi s námi také jeli dva tajní egyptští policisté (jen pro naši ochranu). Při kaţdém přistání u břehu byla policejní a vojenská stráţ, jen pro naši bezpečnost. Ta nepouštěla Araby do vnitřních prostorŧ kotvících lodí. Z kapitánského mŧstku se v podvečer a v noci valil dým marihuany, aţ jsme také dostávali chuť. Odpolední svačina byla na horní palubě přesně v 16,00 hodin. Vydávali čaj, kávu a suchary. V 16,05 byl konec svačiny, vše bylo ihned odneseno do podpalubí. Kdo časově zaváhal, nenajedl se! Lodní pokojský mi stlal postel třikrát denně. Toulali jsme se lodí aţ ke kapitánskému mŧstku. Kapitán – nilský vlk se na nás usmál a pozval nás na kapitánský mŧstek. Měl tam dva letadlové kniply a jeden mi uvolnil. Tak jsem mohl i já na Nilu chvilku řídit loď Pioneer II. V Čechách by za tu lidskou ochotu asi přišel o licenci!?
NÁBŘEŢÍ Hned na chodníku nad přístavištěm lodí postávaly hordy místních prodavačŧ. Nabízeli kartony cigaret, sošky, hadříky a náramky.
FAUNA Ţijí tu jen dromedáři, velbloudi ne. Jinak osli, menší koně, krokodýli viditelní jen v domácích klecích. Komáři a mouchy skoro ţádné. V podvečer se neslo vzduchem řvaní oslŧ. Jen jeden večer se ale nesly vzduchem prý egyptské svatební písně.
FLÓRA Kolem Nilu v Horním Egyptu se zelenají úzké pásy vegetace (třeba jen dva kilometry na kaţdém břehu) palmy, banánovníky, borovice, rákosiny. Kolem zavlaţovacích kanálŧ nilské vody jsou malá políčka, do nich obyvatelé čerpají elektrickými či naftovými čerpadly vodu. Někdy v kanálech plavou mrtvoly krav či oslŧ. Hnijící zavlaţovací voda pak dodává zelenině tu správnou chuť, která i mě, odpŧrci zeleniny, tady nakonec chutnala.
FALZIFIKÁTY Mnohé zboţí v obchodech jsou padělky. Zlaté šperky s puncem jsou měděné, koření je pro zvýšení váhy mísené s pískem, kamenné sošky jsou sádrové (sádrové sošky se prodávají cizincŧm za cenu kamenných)!
KARNAK Z hotelového pobytu v Hurghadě jsme tam vyjeli klimatizovaným mikrobusem. Budíček byl v pět ráno, dojeli jsme tam skalnatou pouští, v klimatizovaném mikrobusu po pěti hodinách. Trasy výletŧ jsou tu běţně 500 kilometrŧ tam a večer zpět zase tolik.
6
LUXOR Sraz jsme měli v 17 hodin. Odpoledne jsem si neprozřetelně vyšel sám do města, hlavně do banky. Směna se mi zdařila snadno, čas však nemilosrdně utíkal. Do doby srazu zbývalo uţ jen málo, tak jsem si najmul koňskou droţku. Domluvili jsme se na ceně 10 egyptských liber. Měl jsem bankovku jen 20 a tak čekal na návrat 10. Droţkář řekl 15, já ţe jen 10, stejně se neměl k navracení peněz a na mé protesty vyjel od chodníku opět do středu vozovky. Nakonec zastavil u chodníku a řekl, ţe kŧň se zapařil a odjel bez snahy cokoliv mi vrátit. To bylo ještě to hezké! V přístavu parníkŧ jsem se moc neorientoval a tak jsem vystoupil dosti jinde. Ptal jsem se uniformovaného policisty a uniformovaného nilského „námořníka“ kde je naše loď Pioneer II? Byli ochotní, zvlášť kdyţ jsem jim řekl, ţe tam musím být na srazu za deset minut. Chvilku jsme běţeli, já mezi nimi. Všichni vysedávající kolem jenom udiveně koukali, kdo to v tom horku tak zběsile utíká? Pak mi lodník řekl, ţe má loď je ještě daleko, on ţe tu má zaparkovaný motorový člun, abychom se svezli. Kývl jsem. Naskočili jsme ve třech do lodi a motor naskočil. Jeli jsme po Nilu pár minut a uţ na mě chtěli peníze, prý musí ţivit své hladové rodiny! Dal jsem jim kaţdému stovku liber v domnění, ţe je to dost. Nebylo a tak zamířili od břehu znovu do středu řeky! Musel jsem znovu přidat ještě dvě stovky. Chtěli ještě další, to jsem jako uţ jako nechápal? V cílovém místě opravdu byla naše loď a my se blíţili ke břehu. Hodili mi úzké prkno od lodi na břeh, loďmistr mě vzal za ruku a vyvedl po něm na pevnou zem. Nilský krokodýl se do mne nezakousl! Naše skupina právě vycházela z parníku a s úţasem na mě hleděla? Připojil jsem se k ní a zodpovídal zvídavé dotazy. Kdyţ jsem se pochlubil poplatkem 400 liber prŧvodce Hassan obrátil oči v sloup! Prý to normálně stojí 20 liber! Příště ať neopouštím skupinu sám a nakupuji jenom pod jeho dozorem! Před přístaviště m v tu chvíli postávali prodavači kartonŧ cigaret, já měl zrovna zapáleno, strkali mi nabízené kartony amerických značek zepředu i zezadu, mezi nohama, pod rukama a kolem krku, také z obou stran. Nakonec jsem jeden karton koupil jenom za 100 Egyptských liber; prý to byly jen čínské padělky. Nakonec mi chutnaly jako ty originální.
ÚDOLÍ KRÁLŦ Dojeli jsme tam autobusem a dál pokračovali elektrickým pouťovým vláčkem. Zase tam byla přesilovka prodavačŧ suvenýrŧ. Rozuměli jen na „NO MONEY“, pak teprve odprýskli. Jiní šeptali bakšíš, bakšíš, bakšíš. Vstupenky byly jen pro vstup do tří rŧzných hrobek. Procvakávali je kancelářskou dvojděrovačkou, některému „biletářovi“ se povedly najednou hned i dvě dírky. Pak vznikl spor, kolikrát to majitel vstupenky uţ v hrobce byl? Dalo se to uhádat názorným předvedením funkce dvojděrovačky. Navštívil jsem hrobku Ramsese II. Byl to úmorný sestup v suchém horku, po prknech dolŧ a pak zpět nahoru, proti proudu turistŧ. Nic moc tam pro neznalce egyptologie ani vidět nebylo. Vtírali se místní prŧvodci, chtěli mi pŧjčit baterku, ukazovali mi dolní části kamenného sarkofágu a později by chtěli bakšíš. Odháněl jsem je. Hrobŧ tam bylo asi 20, neměl jsem v tom ţáru sílu jít dál do zakrouceného písčitého kopce. Tutanchámonova hrobka byla za příplatek ještě 100 liber, nikdo z turistŧ ale do ní nevcházel.
7
Carter
byl prý věhlasný vědec z našeho meziválečného evropského
času (1928). Bydlel v budově pod Údolím králŧ. Objevil a otevřel tehdy ještě nevykradenou Tutanchámonovu hrobku. Já si ho ale neváţím, je to hanobitel mrtvoly! V hrobce Údolí králŧ ponechal jen jeho mumii. Jeho posmrtnou masku (asi 12 kg zlata), dva zlaté sarkofágy (přes 120 kg) a dvě komory odeslal do Egyptského národního muzea v Káhiře. Tam také vyvěsil do vitríny faraonovy špinavé podvlékačky (kdyby mu je aspoň po těch 3500 letech přepral)? Je to ostuda prý velkého vědce! Vyjeli jsme autobusem do
EDFU a KOMOMBO.
Nevalně se tu
mluví o novodobém křesťanství. Křesťané vnitřky památek s pŧvodními nápisy potáhli sádrou a stropní malby spálili v oleji namočených hořících hadrech. Před stavbou Asuánské přehrady v místech památek byly od nepaměti, pravidelně pŧl roku záplavy Nilu, šest metrŧ vysoké. Přesto to prastaré pískovcové stavby vydrţely několik tisíciletí. Asuánská přehrada (1956) ukončila zkázu historie, Egypťané si jí proto váţí a říkají ji Nássirovo jezero. Tehdejší prezident si na její stavbu musel znárodnit Suezský prŧplav, pak teprve na ni měl peníze. Vyčítá se jí, ţe organické nánosy Nilu ze Súdánu tak neprotečou do Horního a Dolního Egypta. Kdyţ jsem před Hassanem řekl, ţe je to sovětská stavební práce, ohradil se: To je přeci naše egyptská přehrada! Pod ní po proudu je ještě jedna přehrada, menší britská, z 18. století. Uţ jsem raději nevyslovil, ţe to je ta britská!
VOJSKO Teď osmdesátimilionový Egypt má několik milionŧ vojákŧ. Jsou mladí, usměvaví, v bílých uniformách a k cizincŧm přátelští. S výzbrojí si pomáhají čím to jde. Vypadává-li vojákovi třeba ze samopalu zásobník, přimontuje si ho rŧţovou dámskou gumičkou. Kaţdý most je střeţen vojskem a u některých jsou i ţelezné, posuvné zátarasy. Na silnicích jsou také dřevěné závory, prý proto, aby se nejezdilo tak moc rychle. Tak tomu bylo také i dříve, před takzvanou letošní „jasmínovou revolucí“. Vojenská povinnost je pro vysokoškoláky jeden rok, pro středoškoláky dva, pro negramotné tři roky!
KOPTOVÉ Jsou to místní křesťané s egyptským papeţem. Mají tu ve městech jen málo svých kostelŧ. V nich jsou obrazy křesťanských svatých s nápisy v arabštině. Jinak v období nekonečných zdejších válek (PC) se křesťané raději vystěhovali dál od měst, nejraději do pouště. Rozpoznávají se tetováním kříţem a tam teď uţ neobvyklými křesťanskými jmény.
NÁZORY MÍSTNÍCH NA MŦJ VZHLED Dvakrát mi řekli ţe vypadám jako Číňan, jednou jako oficír, jednou jako kapitalista a nakonec, a to se mě velmi dotklo (nosím totiţ knír) ţe vypadám jako Adolf Hitler! Ještě mě pozdravil SIEGH HEIL a zvedl na pozdrav pravici. To byl asi historický vzdělanec!? 8
NIL Je Horním Egyptě asi 500 metrŧ široký a devět metrŧ hluboký. Věřili jsme, ţe v něm krokodýli neţijí, ti v něm prý ţijí aţ nad Asuánskou přehradou. Raději jsme se v něm nekoupali. Dnes jsou na něm čtyři přehrady a tři mosty.
REKLAMACE CENY FOTOGRAFIE Pouliční fotograf mě vyfotografoval sedícího v droţce. Po návratu mi nabídl fotku, dal jsem mu 100 a čekal na navrácení peněz. Vrátil mi z ní jen deset. Řekl jsem to Hassanovi a ten se na něj doopravdy rozčílil a šel mu vynadat. Blízko postávala policie a tak mi fotograf vrátil ještě 50. Nevydařená fotka v papírovém rámečku mě tak stála 120 českých korun!
KOMOMBO Je to chrám kde kdysi léčil řecký lékař. Uţ tehdy uměl sterilizovat lékařské nástroje v horkovzdušné peci. Před sterilizací je ještě omýval nilskou vodou. Chrám byl před stavbou Assuánské přehrady vytaţen a po jednotlivých kamenech vytaţen nahoru, aţ na vyšší kopec. Pak byl znovu poskládán. Kdyţ stál ještě v dnes uţ zatopeném údolí Nilu, plavávali kolem něj krokodýli.
NUBIE Vyjeli jsme do ní motorovým člunem. Nil tu byl úzký, bouřlivý, s nánosy bahna, kamení, plný vírŧ. U jednoho feláha jsme tam na terase jeho domu popili čaj a pak nás on zavedl ke kleci s krokodýly. Toho většího, pod ţeleznými mříţemi jsme se báli a jen ho z dálky pozorovali. Menší byl ve skleněném otevřeném akváriu. Tupě koukal do blba a tak jsem ho praštil dřevěným klacíkem přes zadek, aby vŧbec začal myslet. Nikdy jsem neviděl tak rychlou reakci! Ve zlomku sekundy se na mě otočil pŧlmetrovými čelistmi a byl připraven k boji se mnou. Raději jsem odstoupil, setkat se s ním v přírodě neměl bych šanci přeţít! Majitel tohohle krokodýla nám řekl, ţe aţ mu porodí, hodí ho zpět do Nilu. Nebude ho uţ dál ţivit, ze svého. Mladí Nubijci mluví ze školy uţ jen arabsky. Staří ještě umí hovorově svou pŧvodní řeč. Dle místních zvykŧ se tamní núbijská ţena smí provdat jenom za Nubijce, muţ si ale mŧţe vzít i arabku či jinou národnost. Ţebrající malá núbijská Arabka se kolem mne tetelila snad hodinu, pořád si něco pološeptem mumlala. Ţebrotě se snad vyučila uţ v základní škole!
PARFUMÉRIE Vyjeli jsme autobusem na naprogramovanou návštěvu téhle výrobny. Chlubili se, ţe egyptské parfémy udrţí vŧni 5000 let, ještě dnes prý staré mumie voní!? Po čaji a moţnosti zakouření nám v češtině nabídli masáţ zad zdarma. Nechal jsem se zlákat zvědavostí. Masáţ nebyla nic moc, kdybych se sám 9
drbátkem na zádech podrbal, mělo by to asi stejný, neléčebný účinek! Nakonec jsem dal masérovi tuzér deset liber. Masér mě udrndal na koupi papyrové tekutiny na pleťovou masku proti vráskám. Prý se nádoba s touhle tekutinou papyru, vysoušela v písku pouště a byla v ní zakopána tři měsíce! Stála mě 300 liber, platil jsem kartou, doma ji pak prý pak musím smíchat s medem a jogurtem. Uţ to vidím, jak se s ní večer v Praze přilepím na polštář a ráno mě budou olizovat mouchy a moli! Vydali jsme se další den klimatizovaným mikrobusem do
TEMPLE.
PHILAE
Zrovna i tento byl po kouskách vytaţen nahoru z údolí před
zaplavením přehrady.
ŠKOLSTVÍ Je tam povinná školní docházka osm let. Pak je další moţnost vzdělání tři roky a kdo chce, mŧţe studovat ještě další tři roky.
HISTORIE Prvním novodobějším sjednotitelem Egypta byl Turek Muhamad Ali (1830). Začal tu udrţovat pořádek (vojsko a policii) zakládal školství. Pak je tu váţen politik Ali (1870). Politicky významné je i jméno Ismail.
VÁLČENÍ Války tu probíhaly uţ v období BC. S Chetity, Peršany, Turky, Araby, Řeky, Římany, později s křesťany, Brity i Francouzy. Kam se to hrabou Češi!
ZEMĚPIS Země je sloţena ze čtyř částí, Horní Egypt, Dolní Egypt, Nubiji a Sinaj.
KÁHIRA Na výjezd do ní jsme měli budíček v 1,30 hodin. Město má teď zatím 22 milionŧ obyvatel! Prý je to nejstarší město na světě, historii má snad 50 000 let! Dobyli ji Arabi v sedmém století. Napoleon zde bojoval s Turky. Právě tady prý vznikla první zdravotní pojišťovna na světě. Město mělo později vypadat jako Paříţ, Nil se v ní uměle rozdvojuje. Poblíţ ní prý leţelo město Memfis. Navštívili jsme v ní křesťanský (koptský)
chrám sv. Jiří. V těchto
místech se prý měsíce ukrývala Marie s Jeţíškem. Kdyţ se tam tenkrát Jeţíšek pokakal, prý ho Marie omyla zdejší vodou. Na počest této události byl v těchto místech vystavěn chrám.
NEMOCNICE V POUŠTI Byla velmi vzdálená od ostatních okolních obytných sídel. Budova byla jenom neobvykle vysoká ale nijak výstavná. Zaujal mě obrovský hřbitov před ní; koho v ní nevyléčili, toho asi přeloţili na muslimský hřbitov. Pro velikosti hřbitova
10
jim medicína odborně asi moc nešla nebo tahle nemocnice fungovala uţ strašně moc dlouho?!
ŢIDÉ Nejsou tam teď moc populární. Odešli v první vlně uţ po faraonově propuštění, pak v druhé po vzniku Izraele v 1948 do bývalé Palestiny, do tehdy nového Izraele. Dnes prý ţijí uţ jen ve dvanáctimilionové Alexandrii. Je jich tam prý 200 „hlav“, a jsou pod „dozorem“ Egypťanŧ!
NÁRODNÍ MUZEUM V KÁHIŘE Zaloţili ho tam Francouzi 1863 – 1901. Je v něm 120 000 exponátŧ. Není to vše moţné shlédnout jen za desítky minut, nápisy u památek jsou v arabštině i angličtině, kolemjdoucí skupiny mají výklad ve francouzštině. Měl jsem v něm hroznou hádku s tamním „hajzlklukem“. Dal jsem mu předem 50 liber a on ţe mi později vrátí peníze, dle mé spokojenosti se záchodem? Muselo nejprve dojít ke strašlivé hádce v angličtině, pak začal soukat jen „vymočené mince“, nakonec vytáhl i papírové bankovky. Návštěva v jeho „salonu“ mě nakonec stála jen pět liber a následné vyschnutí z hovoru v mém krku! Tutanchámon tam měl vystavené spodky, nikdy jsem neviděl tak potentočkované – špindíra, ani prací prášek Ariel by je teď uţ nevypral!
JASMÍNOVÁ REVOLUCE Její stopy (únor 2011) jsme viděli pouze před Egyptským národním muzeem. Před parkem a budovou postávali dva mladí vlasatí „revolucionáři“, u svých motocyklŧ HONDA a asi v kapse s dolary a pasy CIA. Hrozili nám do autobusu pěstmi, abychom nic nefotografovali! Vedle muzea stála zevně opálená uţ prázdná budova nedávno vládnoucí Egyptské demokratické strany – symbol teď prý „vítězné revoluce“. Jak málo to stačilo k pádu tamního dlouholetého prezidenta Mubaraka, vlastně trochu nočního křiku a jeden opálený barák!? Takhle, nějak prý demokraticky, se asi dělá revoluce ledaskde? Prezidentu Mubarakovi dnešní vyčítají, ţe v období jeho vlády neměli venkované dosti jídla a tak se museli vystěhovat do měst (jinde to bylo asi jinak)?
ISLÁM Dle jeho zvykŧ musí být muslimky zahalené. Mohou mít obnaţené jenom lokty a oči. Před modlitbou se věřící musí omývat vodou, je to sloţitý rituál. Tělo se myje po částech a v přesném pořadí. K Aláhovi musí přistupovat tělesně čistí stejně jako k jeho učení! Omývají se pětkrát denně, kdyţ to nestihnou, nic se jim nestane. Nesmí se tam fotografovat dospělé ţeny.
BÁJE O CHEOPSOVĚ PYRAMIDĚ Jedné staré Francouzce evropský „felčař“ předpověděl brzkou smrt z nevyléčitelné nemoci – zemře prý do jednoho měsíce! Vydala se tedy do Egypta a poţádala jejich vládu o moţnost přespávání v Cheopsově pyramidě, aţ do své smrti. Povolila jí noclehy. Jak tam tak pospávala, před svým usínáním prý 11
rozmlouvala s dávno zesnulým samotným Cheopsem. Uţ za jeden měsíc „pokecŧ s mrtvým faraonem“ se úplně uzdravila a vrátila do Francie. Smrtící chorobu asi rozleţela. Uţ se nemluví o tom, zda francouzského „medicínského podvodníka“ zaţalovala?
SFINGA A RVAČKA Bezpečnost turistŧ u sochy Sfingy hlídá místní TURISTICKÁ POLICIE. Na obchodně významném místě, v době naší návštěvy, vypukla mezi asi deseti arabskými prodavači suvenýrŧ ruční rvačka. První kdo od rvačky utekl, i se samopalem byl turistický policista, nás turisty ponechal našemu osudu!? V ţáru 40˚ Celsia asi nemělo cenu střílet, ještě by snad mohl někoho zranit či zabít!
JÍDLO Po dřívějších zkušenostech s polopenzí jsem si bral do kapsy na oběd od snídaně dvě vařená vejce. I tady jsem s nimi měl ty nejhorší zkušenosti. Pukaly mi v kapse skořápky a ţloutky mi v kapse vyhřezly do hřebenu a zapalovače. Tak jsem ţloutky z hřebenu po večerech špendlíkem drolil ven. Přesto jsem přes den měl ve vlasech ţloutek, ţloutek mi vystřeloval i ze zapalovače, při kaţdém zapálení další cigarety. Pro jistotu jsem si tam koupil jiný zapalovač, ten byl ale nefunkční!
BUDÍČKY Byly pro nás v krutých nočních hodinách. Pro jistotu probuzení nás budili telefonicky. Pekelnému ţáru a světla Sahary se dá vzdorovat jen brzo ráno a pak ještě v podvečer. Běţně jsme vstávali v 1,30, kdyţ nás nechali přispat, tak to bylo třeba aţ do 6,30! I v tyto dramatické noční hodiny jsme uţ měli v jídelně přichystané snídaně v krabicích.
DOPRAVA Platí tu neuvěřitelná místní dopravní „nepravidla“. Po levé straně vozovky se jezdí proto, ţe tam je zrovna volno. Tlustá čára se přejíţdí ze stejného dŧvodu. V noci se nesvítí, asi je vidět dost dobře? Zákazu předjíţdění si řidiči vŧbec nevšímají. Motocyklisté jezdí na motorce i s dětmi, po pěti, bez přilby, bez brýlí a bez osvětlení. Jenom si potrubují. Při maximální povolené rychlosti 120 kilometrŧ za hodinu jim v autech houká výstraţný signál, nevšímají si ho. V Káhiře se jezdí v jednom směru pěti proudy, kupodivu se všichni nakonec zařadí. Jednu noc náš řidič za zpáteční jízdy usnul, vjel do protisměru, včas se ale probudil a za hrozného kymácení autobusu se vrátil do toho správného jízdního pruhu. Rusáci v našem autobusu hrŧzou křičeli! Přes všechny ty dopravní „nerváky“ jsem v Egyptu neviděl jedinou dopravní nehodu! Jezdí tam auta HUINDAI a KIA, jinak zboţím přeplněné náklaďáky.
PRAVĚCÍ VLÁDCI Faraon a král znamena totéţ. Na pŧl bŧh, na pŧl člověk.
TELEKOMUNIKACNÍ SIGNÁLY 12
Mobilní telefonický signál byl všude, i ve skalnaté poušti. Místní si také potelefonují i 30x denně. Je to tam velmi levné. S televizním signálem to uţ bylo horší, v tak obrovské zemi. Místní pouţívají satelitní antény, i v poušti je pak signál dokonalý.
SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ Do dŧchodu se tam odchází v 60-ti letech. Staří pak prý na ulici prý uţ vŧbec nevychází.
ŢELEZNICE Vede také kolem břehŧ Nilu. Je jednokolejná i dvojkolejná. Stanice jsou málo popsané, na hradlech je zaměstnáno mnoho pracovně zbytečných „nádraţákŧ“. Provoz pouští je ale skoro nulový. Také jsme viděli jeden jedoucí vlak. Jeden z vagonŧ byl plný po zuby ozbrojených vojákŧ, pro ochranu cestujících.
KŠEFTAŘI Nabízí textilie, sošky, korálky a další pro Evropany zbytečné nesmysly. „BARCELONA“ Byl to hospodský z Hurghady. Pořád nás na ulici otravoval, abychom k němu chodili kaţdý den na oběd. My jsme měli většinu jídel v našem hotelu. Nosil tričko z OH v Barceloně 2010. Napsaná cena na jídelníčku byla nízká, on ji však předraţoval. Muselo se to pak dodatečně zaplatit.
POZDĚJŠÍ DOJMY Domy tam jsou v posledních patrech nedostavěné, tím tak majitelé nemusí začít platit doţivotně daně za ukončenou výstavbu. Mořská slaná voda mi pěkně popálila kŧţi. Nebyla zase tak moc léčivá!?
ZAMILOVÁNÍ Děje se to tam na ulici či v obchodu. Později mŧţe dojít i ke sňatku. Diskotéky tu teprve začínají, přichází tam jenom muţi. Tanečnice jsou tam trvale zaměstnané.
ÚMRTÍ NA PLÁŢI Aţ poslední den k němu došlo, v místech hotelového zálivu, kde jsem se i já koupal. Polák, asi 50 let se čvachtal v mělké vodě, pak se zatřepal a arabští plavčíci k němu doběhli. Vytáhli ho z vody na břeh, hned mu ručně masírovali srdce, pak ho zatáhli do masérského salonu, přijela sanitka, znovu mu ručně masírovali srdce, vše bylo marné! Přikryli ho ručníky a i s lehátkem naloţili ostatky do sanitky, odvezli to do městské márnice…
13
POUŠŤ Byla písčitá či kamenitá. Jen na málo místech rostly mrňavé zelené rostlinky. Jinak byla Sahara barevně pestrá, lidské plastové odpadky byly v ní nezničitelné! Jen se tam protáčely větrem a tak barevně poušť okrašlovaly. Nic je nezničilo (déšť ani slunce)!
HASSAN Náš prŧvodce Hassan byl pečlivý a prŧběţně se ptal na naše kaţdodenní dojmy a závěry. Chtěl, abychom byli spokojení a nestěţovali si na něj u Čedoku. Poslední večer z nás vytahoval eventuálně skryté hněvy, ţádné skutečné špatné jsme však neměli a tak, po ujištění ţe si na něj nebudeme stěţovat, jsme to společně zapili jím placeným pivem. Jinak by byl on u Čedoku nezaměstnaný! Hassan se ještě před málo roky ţivil výdělečnějším a modernějším obchodem. Diplomatická a turistická vozidla nebyla tamní policií kontrolována a tak jeho obchodování šlo bez problémŧ. Za jen pár let si tak vydělal na rodinný patrový dŧm, věno pro nevěstu (4000 USD) a ještě mu přebývalo. Skoro záviděníhodné jak on vyuţil mládí, jiţ ve svých 28-mi letech měl pro slušný budoucí ţivot úplně všechno vyděláno! Kam se to hrabou Češi, tady nic pořád nejde? U nich tohle obyčejné vydělávání funguje uţ 5 000 let!
NA HOTELOVÉ PLÁŢI Rozpovídali jsme se na ní se Slovákem. Ptal se upřímně jak je teď, po rozdělení republiky v Čechách? Řekli jsme mu, ţe se u nás nyní moc krade! Odvětil, ţe u nich ale také! Tak jsme se shodli, ţe tradice bývalého Československa jsou pořád stejné, republika se vlastně ani tak moc nerozdělila!
FOTOGRAFOVÁNÍ Měl jsem s sebou fotografické vybavení SONY. V Praze jsem si ale zapomněl dobíječku speciální baterie. Byl to větší problém, neţ jsem tušil. V Praze jsem se domníval, ţe mi baterie vydrţí na celý pobyt v Egyptu. V polovině zájezdu mi doslouţila. Bez speciální dobíječky ji dobít na březích Nilu není tak snadné. Tamní prodejna SONY je tam asi také, nikdo ale neví kde? Tak ji se mnou šel do města koupit náš prŧvodce Hassan (prý fotografování vŧbec nerozuměl). Prodejnu jsme našli a něco jako dobíječku koupili (ne ale originální baterii). Zároveň mi lodní prodavač pohledŧ také koupil jednu další. Měl jsem tedy uţ dvě. Večer jsem baterii SONY dobíjel lodní elektřinou o napětí 220 V. U Nilu se při dobíjení na nějaký ten Volt navíc nehledí! Nestojí to ani za myšlení. Nezdařilo se to. Dobíječky dobíjely 12-ti Volty, má baterka byla jenom na čtyři. Spálil jsem ji. Uţ nebylo v poušti pomoci, jen nefotit. Museli dál fotografovat moji známí ze skupiny Čechŧ. Ochotní Němci a Nizozemci mi po večerech na horní palubu lodi přinášeli své ale jiné, atypické baterie a dobíječky, chtěli mi jimi pomoci. Výrobce SONY má ale všechny díly úplně odlišné. Aţ v Praze mě stála nová a správná funkční ale čínská (ne ale originální japonská) fotobaterie 1000 korun a ta pak uţ spolehlivě fungovala.
KŠEFTOVÁNÍ 14
Kupoval jsem si sošky v luxorském marketu. Byl klimatizovaný a budil dojem seriózního obchodu. S obchodníkem jsme si sedli pod klimatizaci a začali psát české arabské – evropské číslice na papír. Moc jsme se anglicky hádali a pořád si psali čísla. Nakonec jsem mu nechal za pět sošek 90 USD, on mi mou českou účtovací tuţku ihned ukradl, prý jako bakšíš. Obchodní technik mi kaţdou sošku pečlivě a samostatně zabalil, obalil samolepkou, její konce zuby pečlivě odkousával. Odešel jsem tak s taškou plnou egyptských krámŧ. Teprve později jsem se naučil s místními obchodovat. Nejdříve jsem jim řekl jaké zboţí chci a uhádal cenu. Pak jsem jim řekl výši bankovky, kterou jim později dám. Řekl jsem jim kolik peněz mi okamţitě dají zpátky a počkal jsem si na jejich podání. Teprve pak jsem převzal zboţí, podal inzerovanou bankovku a raději od nepoctivých obchodníkŧ „ČMOUDŦ““ rychle odešel. Abychom se na cenách nějak domluvili, ukazovali jsme si čísla na obchodníkově kalkulačce. Jediné moudré bylo, nic si s Araby nezačínat, a vŧbec nic od nich nechtít! Za všechno chtějí zaplatit, třeba i za odvedení k bance. Bez příčiny ale nepřepadnou ba ani peníze z kapsy neukradnou.
JÍDLO Všude měli totéţ. Jenom jen to nedovařené tvrdé hovězí jsem si servíroval. Měl jsem nerozkousaných kusŧ hovězího masa plné zuby. Jinak byly na výběr vařené ryby, slepice, vařená zelenina a nudle. Pak jsem si dával tamní šťavnatou zeleninu a asi osm dortŧ denně. Po chybějícím vepřovém jsem měl absťák. S oblibou tu servírují sladké pečivo. Stýskalo se nám po obyčejném českém chlebu. S chutí jsem ale pojídal místní zeleninu. Moc mi chutnala, na rozdíl od těch shnilých odpadkŧ z Evropské unie.
HOSPODY TAMNÍ Všude byli číšníci po našem zaplacení zhnusení. Odcházeli bez výrazŧ rukulíbám, přijďte zase, bylo nám potěšením… Jen s odporem shrábli peníze a odešli.
NÁVRAT DO PRAHY Po dovolené jsem si musel v mírném pásmu odpočinout. Na letišti Praha jsem omylem ukradl přijíţdějící mě ke mně podobné zavazadlo. S opovrţením jsem ho hned vrátil mezi ta jiná přijíţdějící zavazadla. Noční cestou zpět mi nabídli plechovkové pivo. V dramatických nočních hodinách letu jsem si ho vybryndal do rozkroku bílých kalhot. Styděl jsem se s tím vlhkým rozkrokem vystoupit z letadla. I v Hurghádě na letišti byly počítače s informacemi o našem odletu pomatené. Nikdo jsme nepochopili kam a odkud to my vlastně teď vystartujeme? Údaje se měnily kaţdou chvilku! Tamní letištní „specialisté“ ty desinformace studovali asi od „odborníkŧ“ na praţském mezinárodním letišti Ruzyně. České počítačové „hlupce“ (asi skvěle placené) napodobují teď uţ i ti Egypťané! Dojel jsem v Praze městskou hromadnou dopravou aţ na rodný Ţiţkov a hned mě oslovila ta nová a lepší „demográcie“. Na chodníku před naším činţákem 15
byl pokryv skleněných střepŧ, hrŧza botami na to došlápnout (trestanci štěstím z demokracie vypité láhve třískají rovnou o chodník)! Pak, s těţkými taškami vystoupat 130 schodŧ (výtah je dlouhodobě v rekonstrukci). V kaţdém patře na parapetu seděla sípající penzistka, dech popadající, u nohou měla čtyři tašky plné jídla. Marně ode mne dŧchodkyně čekaly vynešení tašek aţ nahoru. Sám jsem měl toho „velehorského“ výšlapu po schodech aţ dost! S jejich těţkými nákupy bych na schodech ihned zemřel! Při cestě pro novou baterii SONY jsem pak přes Václavské náměstí převáděl slepce. Ptal jsem se ho, jaké tu bylo počasí posledních 14 dnŧ? Odpověděl, ţe „slyšel pršet déšť“ asi jen dvakrát. V praţském bytě uţ na mne po návratu čekali moji mazlíčci – moli. Stýskalo se jim po mně. Hned jsem jim radostí ze setkání dlaněmi zatleskal. Pral jsem ušpiněné oděvy z pouště. Myslel jsem, ţe z pračky poteče ţlutý písek, byl to ale omyl, vytékala jenom obyčejná černá špína. Po návratu do Prahy jsem vychutnával hladovění. Na jídlo jsem neměl chuť ještě několik dnŧ. Začal jsem evropsky hubnout, a to s chutí. Ještě po pár týdnech se mi krev v ţilách vařila ze ţáru Sahary a oči mţouraly i z teď tady nadměrného světla. Resuscitace po návratu ze Sahary mi trvala několik týdnŧ. Třeba při psaní tohoto textu jsem na schodech mé venkovské chaty omdlel a upadl. Taky tam bylo moc teplo a zrovna moc střízlivý jsem po pivu nebyl.
ZÁVĚR Památky jsem tam zhlédl, po druhé uţ tam ale nepojedu. Nesolidnost a dotírání obchodníkŧ se mi nelíbilo.
Miloš Nekvasil
Následující fotografie jsou jen ilustrační. Byly pořízeny jen v takových světelných a časových podmínkách, které nám zájezd umoţnil. Ty kvalitnější jsou pořízeny jinde profesionály, s dostatkem výběru času a místa pro fotografování, také dokonalejší technikou.
16
Ranní rozbřesk po příletu do Hurghady
Náš hotel Triton Empire
17
Břeh Rudého moře
V tomhle hotelu jsem nebydlel
18
Můj pokoj v Triton Empire
Výhled z mého pokoje v Triton Empire
19
Pláž u Rudého moře
Výhled z hotelu, vlevo je diskotéka
20
Obchody jsem měl hned pod balkónem
V hotelové klimatizované hale jsem rád pokuřoval
21
Bazén uprostřed hotelu, zde vyhrávali Rusům častušky
Stačilo jen vskočit do hotelového bazénu
22
Večer nám zatančila tanečnice
Zatmění Měsíce na 25. rovnoběžce
23
Výstavba Hurghády
Krajina od silnice
24
Železniční hradlo
25
26
27
28
29
30
Hanbatý výjev už tenkrát
Výroba papyru
31
Celá naše skupina ve výrobně papyru
32
33
34
35
36
Nil je opravdu modrý
37
Po památce v žáru 40 stupňů odpočíváme v restauraci
38
Prodejna alabastru
Zde bydlel badatel Carter v meziválečném období
39
Nilští lodní prodavači se přivazovali k naší velké lodi
40
Nilský břeh
Břeh Nilu
41
Lodní bazén
Na Nilu nás míjelo mnoho lodí
42
Paluba měla zelený trávníkový koberec
Na palubě jsem popíjel nealkoholické nápoje
43
Zastávka v poušti
Dromedár v poušti
44
Hassan nám přednáší
45
46
47
Pohled z mé kajuty na Nil
48
Kolem plující loď
Nilský břeh
49
Drožky na nás už čekaly
Drožky nás převážely
50
51
Mumraj v Káhiře
Hotelová schůze s Hassanem
52
Se sochou sokola
Naše skupina
53
54
Odpočívá, jen občas si zažebrá
55
Hala nilské lodi Pioneer II
56
Takhle mi komorník nakroutil ručníky
Steward mi okrašloval kajutu
57
Před kapitánským můstkem
Zdravím rybáře na břehu
58
Na přídi lodi
Posedáváme na horní palubě
59
Kolem pluly plachetnice
Sluncem sežehnutý
60
Ani Hassan nebyl tolik připálený
Nil a hory Sahary
61
Z Nilu k památce
62
63
Tohle mi udělal steward s polštáři, ručníky a pyžamem
Na vedlejší posteli mi udělal spolubydlícího
64
Snažil jsem si přivydělat jako hajzldědek, nikdo ale nepřicházel
Denní plán
65
Ve člunu před Nubijí
S Hassanem v motorovém člunu hovoříme o Nubiji
66
67
Naše nilská loď Pioneer II
Ve člunu před dojezdem do Nubije
68
Nubije
Tenhle mě chtěl zakousnout
69
Odpočinek v nubijském domě
Nubijská ulice
70
Nubijské město
Ženy na nubijské ulici
71
Pohled na nubijskou krajinu
Jídelní pult na lodi
72
Lodní restaurace
Při vstupu do mešity musely být ženy zahalené
73
Při školení o islámu jsme museli sedět
Koptský – křesťanský kostel
74
Koptský chrám
Káhira
75
Spálená budova Egyptské demokratické strany A Egyptské národní muzeum
Spálená budova Egyptské demokratické strany A Egyptské národní muzeum
76
Káhira
Káhira
77
Káhira
Káhira
78
Přednáška v parfumérii
Cheopsova pyramida
79
Vchod do pyramidy
Kvůli nim jsem sem přijel
80
Také se Sfingou jsem chtěl chvilku pobýt
81
