PROSINEC 2013 ČÍSLO
P ŘÍ V O Z Připravit se
12
NÍK NÍK NÍK
Z O B S AH U : VYCHOVAL MĚ GANGSTER POZNÁVÁNÍ ÚZKÉ STEZKY VYHOSTILI JEŽÍŠE Z VÁNOC CESTA P. JOSEFA TOUFARA STRÁNKA PRO DĚTI
Bogdan Stępień, OSPPE
Po přečtení výroku od Richarda Wurmbranda, že člověk se má na utrpení připravit, přemýšlel jsem, co to přesně znamená. Tento vynikající duchovní žil v Rumunsku v době bezmezného komunismu. Sám strávil v komunistických vězeních 12 let. Přesto, že to nebyla procházka růžovým sadem, vypráví o této zkušenosti bez hořkosti, ale vědom si problematické politické situace, vybízí k přípravě na soužení. Dnes žijeme dlouho po pádu komunismu, nejmladší generace už to nezná, jenže křesťané nejsou zcela "v pohodě". Možná mnozí z vás slyšíte, jak je církev hrozná, jak touží po majetku, nebo že skoro každý kněz je pedofil. Možná vám není snadné čelit této kritice. Proto zase dávám za pravdu Wurmbrandowi a jeho výroku o přípravě na
trápeni. Samozřejmě, nikdo z nás po něm netouží, je pochopitelné, že se mu chceme vyhnout, ale vyhneme se? 1. Petr 4,12nn Možná obtíže přijdou způsobem úplně nečekaným, překvapí nás. My ale víme, že s námi bude Kristus. On je teď s námi a bude s námi vždycky. Vědomí jeho přítomnosti nám dnes pomůže pamatovat na jeho přítomnost ve chvíli zkoušky.
Snižování stavů pracujících v církvi
redakce
Z mnoha stran kritizované církevní restituce výrazným způsobem promluví do fungování církve. Současně s jejich uvedením do praxe přestává mít církev nárok na dosavadní finanční podporu státu. Ovšem majtekové vyrovnání (často přinášející spíše zodpovědnost než zisk) a hlavně finanční náhrady budou přicházet postupně v delším časovém horizontu. Bude trvat, než začnou pokrývat všechny potřebné výdaje, tak jako dosavadní státní podpora. Z toho důvodu je církev nucena transformovat financování a šetřit (převážně) v mzdových nákladech. Z toho vyplývá nutné snižení stavů církevních zaměstnanců, které se dotke také naší farnosti. Doufáme, že farníci tuto změnu poznají co nejméně, ovšem je nasnadě, že nebude lehké zachovat současnou míru aktivit ve farnosti. Proto při nich uvítáme každou pomoc.
Adventní koncert
redakce
Připravit na Vánoce nás může duchovní hudbou také Adventní koncert, který se v našem kostele uskuteční 15. prosince 2013 v 15:00 hodin. Pěvecké sdružení Quo Vadis si připravilo bohatý program autorů jako jsou Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, G. F. Händel, Guiseppe Verdi a jiní. Vstupné je dobrovolné.
Sbírka z neděle 17.11.2013, určená na biblický apoštolát, vynesla 4.722,- Kč. Pán Bůh zaplať. V neděli 24.11.2013 skončil Rok Víry. Od pondělí 25.11.2013 jsou v zimním období (mimo neděle a slavnosti) mše svaté slouženy v kapli na faře. Členové živého růžence se sejdou v neděli 01.12.2013 po ranní mši svaté. V adventu budou ranní mše svaté – roráty v 7:00 hodin každý den mimo neděli. V neděli 08.12.2013 oslaví naše farnost pouť. Biskupské gymnázium zve 11.12.2013 mezi 9:00 a 16:00 na Den otevřených dveří a na "Adventní podvečer s andílky", který následuje od 16:00 do 18:00 hodin.
Vychoval mě gangster připravil Tomáš Pinďák
Nic nenahrávalo tomu, že se kdy René-Luc stane knězem. Svému povolání byl ještě na hony vzdálen i onoho podzimního večera v listopadu roku 1979, kdy byl svědkem toho, jak se jeho nevlastní otec uprostřed ulice zastřelil; právě ho propustili z vězení. Tento traumatický zážitek navazuje na léta bouřlivého dětství. René-Luc, který vlastního otce vůbec nepoznal, se rychle stává mladistvým zločincem - navzdory lásce své matky, která se ze všech sil snaží obstarat pět dětí. Cesta z kopce se zarazí až tehdy, když se setká s kazatelem Nickym Cruzem, bývalým vůdcem newyorského gangu Portorikánců (srov. Wilkerson, Dýka a kříž nebo Utíkej, malý, utíkej). Vyslechne jeho svědectví o setkání s Kristem a zasáhne ho Boží milost, takže se rozhodne změnit svůj život a odevzdat ho Bohu. Setkává se s hnutím charismatické obnovy a postupně je získán pro novou evangelizaci: spolu s otcem Danielem Angem a dalšími jede povzbudit křesťany do válkou zmítaného Libanonu, svědčí o své víře před tisíci mladými, zakládá jednu z prvních katolických rockových kapel ve Francii a stává se duchovním synem Jana Pavla II. Roku 1994 je vysvěcen na kněze. Hledá a nalézá i svého fyzického otce. Knížka Vychoval mě gangster je strhujícím příběhem víry a naděje, který potvrzuje, že Boží milost umí psát rovně i po křivolakých řádcích.
Pouť důvěry do Taizé 02. - 10.02.2014 Všechny mladé starší 17ti let a mladší 30-ti let zveme na Pouť důvěry do Taizé. Prožiješ nezapomenutelné chvíle při modlitbě zpěvem, při ztišení, během katechezích a diskusních skupinkách, při společné práci nebo procházkách… Vyrážíme v neděli 2. února 2014 ze Staré Vsi n/O. Veškeré info a přihlášky hledejte na stránkách http://dcm.doo.cz. Cena za dopravu je 2.200 Kč, ubytování + strava činí 40€ (do 29 let včetně), 80€ (starší 29-ti let). Kapacita autobusu je omezena! Společně s komunitou bratří se poutníci scházejí třikrát denně ke společným modlitbám v Chrámu smíření. Během dne probíhají biblické hodiny, diskuse ve skupinách (i mezinárodních), pracovní skupiny, zpěv, možnost být v tichu, semináře…
Poznávání úzké stezky Brian Draper
Vydat se na cestu vyžaduje vědomé rozhodnutí a vůli, že skutečně chceme vyrazit na cestu, jít po ní určitým směrem, postupovat stále kupředu a přitom dbát na vlastní bezpečí i na bezpečí ostatních spolupoutníků, neztratit se, putovat po boku ostatních a dorazit do cíle. Křesťané věří, že cesta víry není putováním beze smyslu. Následování Krista naopak dává našemu životu směr, smysl a příležitost zažít i mnohá dobrodružství. A nyní se zamysleme nad něčím zcela odlišným: nad bezbranným, nepatrným a křehkým děťátkem. V Novém zákoně, textu užívaném v českých liturgických knihách, se píše: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (Jan 1,14). Křesťané věří, že Bůh se stal člověkem. A nepřistál na zemi, aby zde ve zralém věku zastával svůj „duchovní úřad“. Narodil se ženě a jeho ochrana, péče a výživa záležely na ní… Bůh se stal dítětem. Jaké to asi muselo být pro Boha, když se vydal na cestu, na kterou nás nyní volá – a přitom se vydal do našich rukou? Snadno se to řekne, ale skrývá se v tom velice hluboká myšlenka: Bůh vyrazil na cestu života. Zkusme si představit Boha jako malé dítě učící se chodit. Boha, který nám všem ukázal cestu, jak sám dělá první krůčky. A to doslova.
Následování Krista naopak dává našemu životu směr, smysl a příležitost zažít i mnohá dobrodružství. Přestože tato stezka není snadná ani široká – sám Ježíš ji nazýval „úzkou“ – můžeme po ní jít společně a můžeme dohlédnout až k jejímu cíli bez ohledu na to, k jakému směru se hlásíme a jak „velkou víru“ v sobě máme. Život apoštolů lze výstižně shrnout metaforou „na cestě s Ježíšem“. Bible často staví tuto úzkou stezku do protikladu s jinou cestou. Lehkovážná odpověď tvrdící, že „všechny cesty vedou k Bohu“, se tu neobjevuje. Místo toho v knize proroka Jeremiáše (21,8) Bůh říká: „Na vybranou vám dávám cestu k životu a cestu k smrti.“ Při našem hledání je třeba pátrat po cestě života a je třeba vzít na vědomí, že jiné cesty, pokud si nedáme pozor, nás nemusí zavést na ta
nejlepší místa. Metafora „cesty“ nebo chození po cestě je jedním z nejčastěji používaných obrazů v Bibli. Vyskytuje se zde dokonce více než 800 odkazů na cestu samotnou nebo na akt chůze. Tato metafora se vine celou Biblí a vrcholí Boží účastí v dějinách. Kromě skutečných cest mnoha zajímavých postav z biblických příběhů (jednou z nejslavnějších je Mojžíš, který vyvedl židovský národ z Egypta, což známe pod názvem „exodus“), vidíme cestu v jasných obrysech, když Izaiáš, jeden z pozdějších starozákonních proroků, vyzývá Izraelity: „Na poušti připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu!“ (Izaiáš 40,3). To se stalo několik set let před narozením Ježíše, avšak většina teologů souhlasí, že Izaiáš předpověděl Ježíšovo narození a „duchovní činnost“ Jana Křtitele, který žil ve stejné době jako Ježíš a upozorňoval lidi, že mají očekávat příchod Mesiáše. Všichni evangelisté – Matouš, Marek, Lukáš i Jan – citují tento úryvek z Izaiáše, když se zmiňují o Janu Křtiteli, který krátce před počátkem Ježíšova „duchovního působení“ na veřejnosti volá lidi do pouště a křtí je. Jan připravoval cestu pro Pána v pustině. Jakmile Ježíš zahájil svoji činnost, povolal k sobě malou skupinku učedníků, aby ho všude následovali. Slovník biblických metafor uvádí myšlenku, že život apoštolů lze výstižně shrnout v metafoře „na cestě s Ježíšem“. Je snad trochu zarážející, že první Ježíšovi následovníci nebyli vůbec známí pod názvem křesťané, ale souhrnně se označovali
jako ti, kteří patří k „cestě“. Vydali se na cestu s Ježíšem jak v pravém, tak v přeneseném slova smyslu. Dobrou zvěstí je, že v tomto příběhu spásy se sám Bůh, ztělesněný v Ježíši, vydal na cestu. O Ježíšovi se píše, že se nachodil daleko víc než kdokoli jiný v Bibli. Ukázal nám cestu nejenom prostřednictvím logicky předkládaného souboru faktů, ale především svým statečně prožitým životem. Cesta k Otci vede přes Syna. Je to cesta vlastního života. A třebaže je Bůh naším cílem, v Ježíši Kristu je zároveň naším průvodcem a souputníkem.
Vyhostili Ježíše z Vánoc Chiara Lubichová
Blíží se Vánoce a ulice měst se halí do světel. Nekonečné řady obchodů představují jemné, ale přehnané bohatství. Jsme snad v nejbohatší zemi světa. Nalevo od našeho auta přitahuje naši pozornost řada výloh. Za sklem výkladní skříně lehce sněží – je to jen optický klam. Postavy kluků a holčiček na saních tažených soby a zvířátky Walta Disneye. Další sáňky, děda Mráz, koloušci, prasátka, zajíci, žáby a červení trpaslíci. Všechno se lákavě a nenuceně pohybuje. Ó, tady jsou andělíčci… Ale kdepak! Jsou to malé víly, které byly vymyšleny teprve nedávno jako ozdoba zasněžené krajiny. Malý chlapec v doprovodu rodičů se v okouzlení vytahuje na špičky a pozoruje postavičky za výlohou. Ale mé srdce tomu nechce uvěřit, je téměř pobouřené: tenhle bohatý svět si přivlastnil Vánoce a všechno, co k nim patří, a vyhostil z nich Ježíše! Tento svět miluje poezii Vánoc. Miluje atmosféru přátelství, kterou vyvolávají, dárky, které přinášejí, světla, hvězdy a vánoční koledy. Zaměřuje se na Vánoce jako na okamžik největších výdělků v roce. Ale na Ježíše nemyslí. „Přišel mezi své a oni ho nepřijali…“ „Nenašlo se pro něj místo pod střechou…“ ani na Vánoce. Dnes v noci jsem nespala. Tato myšlenka mi nedala spát. Kdybych se mohla znovu narodit, dělala bych spoustu věcí. Kdybych nezaložila Hnutí fokoláre, založila bych takové dílo, které
by podpořilo Vánoce pro lidi na zemi. Vytiskla bych ta nejkrásnější přání na světě. Modelovala bych vysoce umělecké sochy a sošky. Nahrála bych básničky, tradiční i nové koledy, pro malé i velké bych ilustrovala knihy o tomto „tajemství lásky“, psala bych scénáře pro filmy a představení. Nevím, co všechno bych ještě dělala… Dnes děkuji církvi, že zachránila obraz Vánoc. Když jsem před pětadvaceti lety byla v zemi, kde vládl ateismus, potkala jsem kněze, který vytesával sochy andělů, aby lidem připomínal nebe. Dnes ho chápu mnohem víc. Praktický ateismus, který nyní zaplavuje celý svět, to vyžaduje. Je samozřejmě bolestné, že si ponechá Vánoce a vyhostí novorozeného Ježíše. Ať se alespoň ze všech našich domovů zvedá hlas, který zvěstuje Toho, jenž se narodil, a ať se slaví jeho příchod jako nikdy předtím.
Cesta p. Josefa Toufara Marie Ludvová
Dne 11. prosince 1949 o třetí naděli adventní se v malém kostelíku v Číhošti několikrát zakýval kříž nad svatostánkem... Inspirovaná knihou Miloše Doležala Jako bychom dnes zemřít měli jsem se rozhodla navštívit Číhošť a absolvovat nově vyznačenou 18,5 km dlouhou Cestu P. Josefa Toufara z Leštiny u Světlé do Smrčné. Symbolicky jsem odjela 14. září na svátek Povýšení sv. kříže, který se slaví na památku nalezení Kristova kříže v Palestině. Napadlo mě, že ten kříž z číhošťského kostela se také dosud hledá. Po výstupu z vlaku v Leštině u Světlé v 10.58 hod. jsem narazila na modrou turistickou značku a sledovala, zda jde někdo za mnou. Když jsem vycházela z obce, všimla jsem si, že za mnou jde žena poněkud
"alternativního" vzezření v dlouhé sukni, masivních kožených botách a velkým šátkem přes ramena. Po chvíli mě dohonila a ptala se: Vy jdete také na tu pouť? Už jsem se zaradovala, že bude v Číhošti pouť a najdu kostel otevřený. Ale paní mě vyvedla z omylu. Šla na pouť hnutí za přirozené porody, která se měla konat u pomníku ve "středu země". Byly jsme obě rády, že nejdeme samy a občas jsme společně hledaly nejasně vyznačené značky. Paní vyprávěla, že má doma 5 dětí. Je věřící, ale nehlásí se k žádné církvi. Byla vychována v církvi evangelické, ale všechny církve ji zklamaly a nyní podle svých slov velmi intenzivně prožívá svůj vztah s Bohem a někdy silně zakouší jeho blízkost. Chvílemi ji vyrušil telefonát některého z potomků, které nechala doma, tak jsem slyšela, jak udílí pokyny, ať k večeři připraví placky ze špaldy
a podobné pochoutky. Ptala jsem se jí, zda navštívila kostel v Číhošti a zná jeho historii. Odpověděla, že něco slyšela, ale ráda by se o tom dověděla víc, tak jsem jí líčila, co jsem se dověděla z knihy, i o tom, že pohyb křížku dosud nebyl objasněn a existují 3 možné příčiny - podvod ze strany faráře, provokace StB, nebo zázrak. Ona se nad tím zamyslela a pak řekla: Ale je ještě čtvrtá možnost - síla myšlenky nebo síla víry, která rozpohybovala křížek. Namítla jsem, že kněz stál zády k oltáři a nemohl křížek ovládat ani myšlenkou. Odpověděla mi, že o tom ani nemusel vědět. Prostě ve chvíli, když pronášel slova "Zde ve svatostánku je váš Spasitel Ježíš Kristus", tomu tak intenzivně věřil, že pohnul křížem nad svatostánkem. Pak jsem si vzpomněla na výrok evangelia, že kdybychom měli víru jen jako hořčičné zrnko, mohli bychom hory přenášet. Překvapilo mě toto vysvětlení od ženy, která se nehlásí k žádné církvi. Pokud by křížkem pohnula síla víry, ztratily by význam úvahy o tom, jaký měl tento úkaz smysl a co to přineslo.
Společně jsme dorazily na kraj Číhoště k pomníku u středu republiky (také je symbolické, že byl zaměřen právě zde). Potkala jsem zde několik stejně alternativně oblečených žen, některé s dětmi na zádech v nůších ze šátků a pár tatínků, kteří je doprovázeli. Posedávali na trávníku na dekách nebo karimatkách. Na zemi měli misky se "zrním" (tedy vegetariánskou stravou). S paní jsem se rozloučila a vyslovila jsem přání, abychom se zase někde na cestách potkaly. Dále jsem již pokračovala sama ke kostelu. V kostele jsem postála před mřížkou a potkala pár návštěvníků, kteří se také zajímali o nedávnou historii tohoto místa (např. jeden mladý tatínek poučoval synka Vidíš, to je ten kostel, o kterém ti vyprávěla babička, jak se v něm pohnul křížek.). Chtěla jsem se občerstvit v místní hospodě, ale hospoda nevaří. Pan
hostinský se po dotazu na jídlo na mne podezíravě podíval a zeptal se: Vy patříte také k "těm"? Vždyť jsem jim nabízel, že pro ně hromadně připravím oběd, ale odmítli, že to mají zajištěno. (Předpokládám, že gulášem by se "jim" nezavděčil.) Hospoda je jinak prostorná, je zde i taneční parket, kde asi P. Toufar organizoval taneční kurzy pro mládež. Dala jsem si tedy čaj a oplatek a pokračovala v cestě přes Prosíčku a Nezdín ke kapličce u Nezdínské studánky. Zde rád pobýval i p. Josef Toufar a pořádal pobožnosti u tohoto poutního místa. Po osvěžení u studánky jsem pokračovala přes Opatovice, Benetice a Leštinku k železniční zastávce Smrčná, kde cesta končí. Odtud jsem odjela motoráčkem v 17,58 hod. přes Světlou n. S., Kolín a Pardubice do Ostravy. Číhošťský ani jiný křížek jsem sice nenašla, ale našla jsem jedno z možných vysvětlení tohoto záhadného jevu od ženy, která patří k lidem, o nichž apoštolové tvrdili, že "konají zázraky, i když s námi nechodí".
Adventní píseň Jan Tauler
Už k břehu loď se blíží, už k spáse člověka sesílá svého Syna Bůh, láska odvěká. Po tichém moři pluje a cíl své plavby zná: nám nese štědré dary vládkyně vznešená. Maria, rajská růže, ty schráno radosti, Královno nad hvězdami, nás z hříchu vyprosti. K nám tiše loďka pluje a nese blahou zvěst; nad kormidlem bdí láska, Duch svatý stěžněm jest.
Kázání Jana Křtitele Jan Křtitel byl synem Zachariáše a Alžběty. Když vyrostl, odešel do judské pouště, kde kázal a vyzýval k obrácení. Lidé k němu přicházeli a nechávali se pokřtít v řece Jordánu na znamení pokání. Někteří si mysleli, že je slibovaným Mesiášem. On však věděl, že dostal od Boha jiný
úkol: připravit izraelský národ na příchod Spasitele – Ježíše Krista. Když dosadíš správně podle klíče písmena místo obrázků, dozvíš se, co Jan Křtitel hlásal. Jak můžeme na Janova slova odpovědět dnes?
01. 12. 1. Neděle adventní. 03. 12. Památka sv. Františka Xaverského, kněze. 06. 12. Památka sv. Mikuláše, biskupa. První pátek v měsíci. 07. 12. Památka sv. Ambrože, biskupa a učitele církve. První sobota v měsíci. Večeřadlo v 15:00 hodin. 08. 12. 2. Neděle adventní. Farní pouť. 09. 12. Slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu. 13. 12. Památka sv. Lucie, panny a mučednice. 14. 12. Památka sv. Jana od Kříže, kněze a učitele církve. 15. 12. 3. Neděle adventní. 22. 12. 4. Neděle adventní. 24. 12. Štědrý den. Mše sv.: rorátní v 7:00, vánoční pro rodiny s dětmi v 15:00 a půlnoční v 23:00 hodin. 25. 12. Slavnost Narození Páně, zasvěcený svátek. Mše sv. v 8:00, 10:30 a 17:00 h. 26. 12. Svátek sv. Štěpána, prvomučedníka. Mše sv. v 8:00, 10:30 a 17:00. 27. 12. Svátek sv. Jana, apoštola a evangelisty. 28. 12. Svátek sv. Mláďátek, mučedníků. 29. 12. Svátek Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa. 30. 12. Den modlitby a postu za farnost a její společenství, modlitba 24/1.
Během adventu jsou roráty ranní mše sv. v 7:00 a to každý den mimo neděli.
PŘÍVOZNÍK měsíčník Římskokatolické farnosti Ostrava-Přívoz Tomáš Pinďák, Jan Košárek, Magda Šlachtová, Bogdan Stępień vydavatel: ŘKF Ostrava-Přívoz http://privoz.farnost.cz ▪ 1643641359/0800 náklady na výrobu 8,- Kč ▪ registrován MK ČR E 14926
PONDĚLÍ Den modlitby a postu (2) 7:00 mše sv. 10:00 společenství seniorů 14:30 družinka pro děti 17:00 mše sv. pro rodiny (6) ÚTERÝ 6:45 mše sv. (6) 17:00 mše sv., nešpory 18:00 společenství mužů STŘEDA 8:30 mše sv. pro děti CZŠ odpoledne výuka náboženství 17:00 mše sv., nešpory 18:00 společenství CHO 18:00 gregoriánská schola (4) ČTVRTEK 17:00 mše sv., adorace 18:30 modlitební společenství PÁTEK 8:00 návštěva nemocných (1) 17:00 mše sv., adorace (1) 18:30 mše za uzdravení (7) SOBOTA 14:30 mše sv. (5) 15:00 večeřadlo (1) 17:00 mše sv. NEDĚLE 8:00 mše sv. 8:00 zkouška scholy 10:30 mše sv. 17:00 mše sv. 19:00 společenství kněží (3) (1) první v měsíci (2) poslední v měsíci (3) sudý týden (4) co dva týdny (5) domov seniorů (6) dům sester M. Terezy (7) druhý v měsíci
