NEZAMĚSTNANOST VE MĚSTĚ BRNĚ

Středni škola KNIH, o. p. s., Bzenecká 4226 / 23, Brno 62800

Závěrečná maturitní práce

NEZAMĚSTNANOST VE MĚSTĚ BRNĚ Daniel Kovář

Brno 2014

1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou maturitní práci zpracoval samostatně za použití publikací a dalších informačních zdrojů, které jsou uvedeny v soupise literatury.

podpis V Brně dne ......................................

Obsah 2

Úvodem

1 Teoreticko-metodická část 1. 2. 2.1 3. 3.1 3.2 3.3 4. 5. 5.1 5.2 6.

Cíl práce Nezaměstnanost - sociálně-patologický společenský jev Definice nezaměstnanosti Formy nezaměstnanosti Dělení nezaměstnanosti Další typy nezaměstnanosti Měření nezaměstnanosti Společensko-sociální vliv nezaměstnanosti Politika zaměstnanosti Cíle a nástroje státní politiky zaměstnanosti Státní politika zaměstnanosti Metodika výzkumu

2 Praktická část 7. Komplexní charakteristika města Brna. 8. Analýza nezaměstnanosti v České republice v roce 2012 9. Analýza nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji v roce 2012 10. Analýza nezaměstnanosti ve městě Brně 2012 11. Nezaměstnanost města Brna v roce 2013. Závěr Soupis literatury

3

Úvodem V době středoškolského studia jsem vystřídal několik zaměstnání a seznámil tak se s činností Úřadu práce města Brna, včetně rekvalifikačního programu, který jsem absolvoval. Mám také několik přátel, kteří se několikrát dostali do pozice „žadatel o zaměstnání“ a často jsme o problematice nezaměstnanosti společně diskutovali. Bylo zajímavé, že naše osobní zkušenosti, včetně vlivu ztráty zaměstnání na osobní život a prožitky byly vesměs stejné. Žiji v Brně, kde také nyní pracuji a studuji, a proto jsem uvítal možnost zpracovat svoji závěrečnou práci zabývající se problematikou nezaměstnanosti v tomto městě. Práci rozděluji na několik částí, které na sebe logicky navazují. První část jsem označil jako „Teoreticko-metodickou“, ve které vymezím: a) cíl maturitní práce, b) zdůvodním použité metody, c) vyhodnotím nezaměstnanost jako sociálně-patologický jev. Druhou část nazývám „Praktickou“ a zabývám se v ní: a) stručnou komplexní charakteristikou města Brna, b) podrobnější demografickou charakteristikou města Brna, c) vývojem nezaměstnanosti v České republice, v Jihomoravském kraji v roce 2012, d) elementárním výzkumem geneze nezaměstnanosti v Brně a detailním vývojem nezaměstnanosti v roce 2013 e) vyhodnocením zjištěných poznatků. Závěrečnou maturitní práci doplňuji tabelárními a grafickými přílohami a soupisem použité literatury a informačních zdrojů.

4

I. TEORETICKO-METODICKÁ ČÁST 1. Cíl práce. Hlavním cílem závěrečné maturitní práce je vyhodnotit nezaměstnanost ve městě Brně. Hlavní cíl tvoří komplex dílčích cílů: analyzovat nezaměstnanost jako sociálně-patologický jev charakterizovat formy nezaměstnanosti prezentovat důsledky tohoto společenského problému stručně komplexně charakterizovat město Brno a detailně vyhodnotit demografickou situaci  vyhodnotit nezaměstnanost v Českjé republice, v Jihomoravském kraji a v Brně za období roku 2012  analyzovat nezaměstnanost za rok 2013    

5

2. Nezaměstnanost - sociálně-patologický společenský jev. Současný globalizovaný kapitál dosahuje monopolu nízkých výrobních nákladů a monopolního zisku především díky volnému pohybu po světě. Vlastnickou a podnikatelskou strategii současných globálních monopolů charakterizují následující momenty:  výroba zboží obsahujícího nadhodnotu se přesouvá do zemí s nejnižšími výrobními náklady, tedy především s co nejlevnější pracovní silou;  realizace vyrobené nadhodnoty probíhá naopak ve státech s vyšší masovou koupěschopnou poptávkou a kupní silou obyvatelstva;  firemní sídlo si globální koncerny zakládají v zemích s nejnižším daňovým zatížením, především v tak zvaných „daňových rájích.“ Cílem je vyhnout se kontrole daňových úřadů k čemuž slouží i zakládání virtuálních firem na internetu. (Chalupa, P., Hübelová, D. 2009) Nadnárodní průmyslové, finanční a obchodní řetězce se sice na jedné straně snaží přenést odpovědnost za řešení sociálních a ekologických dopadů svých kapitálových investic na národní státy, ale na druhé straně se globální monopoly zcela vymaňují z dosahu daňové politiky i těch ekonomicky, politicky a vojensky nejsilnějších národních států, jakými jsou např. stát americký, německý či britský. Každá ekonomika prochází určitými nahodilými i opakovanými výkyvy. Výkyvy mohou být krátkodobé i dlouhodobé a mají různé příčiny. Krátkodobé výkyvy mohou být způsobovány např. obratem zboží, sezónními vlivy, delší výkyvy souvisí např. s investičním cyklem, šířením inovací, přírodními a astronomickými vlivy. Jednou za několik let se dostavují výkyvy způsobované podstatnou změnou ekonomickotechnologického základu výroby. Cyklický ekonomický pokles nevede jen ke snížení průmyslové výroby, spotřeby obyvatelstva a k poklesu jeho životní úrovně. Přináší také nezaměstnanost a s ní nežádoucí doprovodné sociální jevy. Nedostatek finančních prostředků nezaměstnaných snižuje výrazně možnost nákupu poměrně drahých volně prodejných léků, vitamínů a zdravotně podpůrných prostředků. Finanční situace mnohde drasticky snižuje životní úroveň některých obyvatel a zmenšuje podíl finančních prostředků vynakládaných na kvalitní regeneraci, odpočinek a cílené trávení volného času. Méně finančních prostředků je občany vynakládáno na nákup zdravotně vhodných potravin, což mění skladbu jídelníčku a omezuje preferenci biopotravin. V životě neúspěšných žadatelů o práci narůstá fond volného času a ztrácí se významová hodnota času. Výsledkem je nejen ztráta životní motivace jedince, ale i pokles jeho rodinné prestiže, což ohrožuje stabilitu rodiny. Narůstá rozvodovost 6

s negativními dopady na nezletilé jedince. Ztráta zaměstnání a nedostatek finančních prostředků určených k uvědomělému trávení volného času vede paradoxně u některých jedinců k nárůstu alkoholizmu a toxikománie, včetně kouření, což navíc dále výrazně snižuje životní úroveň rodiny se všemi doprovodnými jevy. Ekonomická recese v souhrnu nejen transformuje prostorové rozmístění světových ekonomických aktivit, mění výrazně sociální a zdravotní klima společnosti, ale může mít také vliv na formování politických postojů obyvatelstva a způsobit nárůst nežádoucích extremistických radikálních názorů a různých hnutí. Přibývá-li žadatelů o práci, tak se také úměrně tomu zvyšují výdaje státu na vyplácení podpory v nezaměstnanosti. Je třeba si v této souvislosti uvědomit, že většinu ve skupině ekonomicky aktivních osob v České republice tvoří osoby s jediným nebo hlavním zaměstnáním, kterých jsou asi 4, 8 milionů. Ve srovnání s rokem 1989 je to zhruba o 600 tisíc osob méně. I po letech transformace jsme národem zaměstnanců, z nichž asi dvě třetiny nedosahují úrovně průměrného platu. Až na druhém místě jsou podnikatelé. Samostatnou sociální skupinu, mimo výše uvedené, tvoří nezaměstnaní - lidé hledající práci. Drtivá většina z nich nejsou ti, kteří nechtějí pracovat a raději žijí ze sociálních dávek. Z výsledků šetření ČSÚ vyplývá, že práci u nás hledá a chtělo by pracovat v průměru asi 600 tisíc osob. Je to tedy zhruba tolik, o kolik je méně pracovních příležitostí proti roku 1989. (Chalupa, Novák, 2010).

2.1. Definice nezaměstnanosti „Práce zaujímá v životě člověka nezastupitelné postavení. Je důležitou podmínkou jeho důstojné existence, přináší mu nejen materiální prospěch, ale současně mu dává pocit seberealizace a společenské užitečnosti. Vřazuje člověka do řádu sociálních vztahů, uspokojuje jeho potřeby ctižádosti, sebeuplatnění a sebeúcty“ (Buchtová, 2002, s. 75). Podle Mareše (1994) není nezaměstnanost protikladem práce, ale zaměstnanosti. Nejde o to „nemít práci“, ale o to „nemít placené zaměstnání“ a tedy ani „nemít příjem ze zaměstnání“. Přes mnohé rozdíly v definicích nezaměstnanosti lze při různém vymezování nezaměstnanosti najít obecnou shodu v tom, že jde o aproximaci aktuálního počtu osob, které současně: a) jsou schopny práce (věkem, zdravotním stavem, ale i osobní situací), b) chtějí zaměstnání (nyní, aktuálně), c) jsou ale přes tuto snahu v daný okamžik bez zaměstnání. Podle Klikové a Kotlána (2003) můžeme na nezaměstnanost pohlížet dvěma různými způsoby – ekonomicky a statisticky:

7

a) ekonomický pohled – definuje nezaměstnanost jako stav v národním hospodářství, kde část pracovního potenciálu společnosti uplatnění nenalézá nebo dobrovolně o toto uplatnění neusiluje, b) statistický pohled – nezaměstnaný je ten, který si práci hledá, chce být činný jako zaměstnanec, není práce neschopný pro nemoc a není činný jako domácí dělník, pomáhající rodinný příslušník nebo samostatný podnikatel. Definice nezaměstnanosti je tedy založena nejen na tom, že osoba schopná práce je z možnosti pracovat v placeném zaměstnání vyřazena, ale i na tom, že se s vyřazením nespokojuje a hledá nové placené zaměstnání.

8

3.

Formy nezaměstnanosti

3.1 Dělení nezaměstnanosti V odborné literatuře je uváděno, že lze nezaměstnanost dělit dle několika hledisek a to dle charakteru nezaměstnanosti, a dobrovolnosti a dalších kritérií uvedených níže.

a) Frikční nezaměstnanost Tento typ nezaměstnanosti vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi místy či pracovními příležitostmi (Buchtová, 2002). Vzniká například tehdy, když pracovník sám opustí své dosavadní zaměstnání a hledá si nové (lepší) pracovní místo. Jde i o případ, kdy zaměstnanec dostane výpověď a opět mu určitý čas trvá, než si najde nové místo. Stejně tak studenti, kteří dokončí studium a začnou si hledat své první zaměstnání. Do frikční nezaměstnanosti se často zařazuje i tzv. sezónní nezaměstnanost, typická pro zemědělství nebo stavebnictví. Základním rysem frikční nezaměstnanosti je, že v souhrnu proti takto nezaměstnaným existují v ekonomice volná pracovní místa. Důvodem je, že určitou dobu trvá, než si nezaměstnaný vybere. To znamená, že frikčně nezaměstnaným je člověk pouze dočasně (Pavelka, 2007).

b) Strukturální nezaměstnanost Jak již samotný název napovídá, strukturální nezaměstnanost vzniká z důvodu strukturálních změn v ekonomice. V některých odvětvích či výrobách dochází k útlumu, zatímco jiná odvětví a výroby expandují. To vede k situaci, že pracovníci ze zanikajících odvětví mohou mít jinou kvalifikaci, než by bylo potřeba v odvětvích expandujících. Takovýto pracovník se stává strukturálně nezaměstnaný a je potřeba změnit jeho kvalifikaci, což však může trvat delší dobu (Pavelka, 2007).

c) Cyklická nezaměstnanost Je-li nezaměstnanost důsledkem nevyužití stávajících kapacit z důvodů odbytových potíží (v recesi), hovoří se o nezaměstnanosti cyklické (Mareš, 1994). Při recesi, kdy klesá hrubý domácí produkt, roste počet nezaměstnaných. Naopak při expanzi hrubý domácí produkt roste a počet nezaměstnaných klesá. Při této nezaměstnanosti existuje všeobecný přebytek nabídky práce nad poptávkou po práci. Na rozdíl od strukturální nezaměstnanosti, která postihovala pouze některá odvětví, cyklická nezaměstnanost zasahuje všechna odvětví v ekonomice (Pavelka, 2007). Dle Buchtové (2002) existuje základní rozdělení nezaměstnanosti na dobrovolnou a nedobrovolnou nezaměstnanost

9

 Dobrovolná nezaměstnanost Znamená, že je upřednostňován volný čas před konáním práce. Dobrovolně nezaměstnaní mohou mít nabídky pracovních příležitostí, ale aktivně hledají jiné, například lépe placené místo.  Nedobrovolná nezaměstnanost „Existence nepružných mezd vyvolává poruchu v podobě nedobrovolné nezaměstnanosti. Je porušen čistící efekt na trhu práce. Dochází k tomu, že stav, do kterého trh vyúsťuje, neodpovídá obsahu rovnovážné situace. Existují takové subjekty, které při ceně na trhu jsou ochotny uskutečnit tržní transakci (koupi, či prodej), ale nemohou“ (Buchtová, 2002, s. 67-68). Jak uvádí Holman (2001), nedobrovolná nezaměstnanost má pro člověka horší důsledky než dobrovolná nezaměstnanost. Zatímco dobrovolně nezaměstnaný odmítá místa, která nejsou placena podle jeho představ, a hledá něco lepšího, nedobrovolně nezaměstnaný si nevybírá, chce přijmout práci za převládající (často i za nižší) mzdu, a přesto ji nenachází. Nedobrovolná nezaměstnanost se tak stává pro člověka nejen zdrojem existenčních potíží, ale i pocitu zklamání a beznaděje.

3.2. Ostatní typy nezaměstnanosti a) Dlouhodobá nezaměstnanost Pokud je nezaměstnanost krátkodobá, nepůsobí lidem žádné vážnější problémy. Skutečným problémem je dlouhodobá nezaměstnanost. Dlouhodobá nezaměstnanost může mít vážné sociální důsledky, může přivodit existenční potíže člověka a jeho rodiny, ztrátu kvalifikace a ztrátu sebeúcty. Proto bychom měli nezaměstnanost posuzovat nejen podle její výše, ale také (a možná především) podle její délky. Příčinou dlouhodobé nezaměstnanosti může být dlouhotrvající hospodářská recese. Jinou příčinou mohou být štědré podpory v nezaměstnanosti, které oslabují motivaci nezaměstnaných hledat si novou práci a přizpůsobovat se požadavkům pracovního trhu (Holman, 2001).

b) Skrytá nezaměstnanost Skrytá nezaměstnanost je formou nezaměstnanosti, kdy si nezaměstnaná osoba nehledá práci a ani se jako nezaměstnaná neregistruje. Velkou část této skryté nezaměstnanosti tvoří obvykle vdané ženy a mladiství. Jde o osoby, které na hledání práce rezignovaly (např. proto, že unikly do jiného statusu – mateřství, studium apod.), nebo si práci vyhledávají pomocí neformálních sítí či přímo u zaměstnavatelů bez registrace na pracovním úřadě. Skrytá nezaměstnanost je dána i tím, že z údajů o nezaměstnaných jsou často vyřazovány osoby, které jsou sice neumístěny, ale zařazeny do různých programů pro nezaměstnané (rekvalifikace, veřejně prospěšné práce apod.). O skryté nezaměstnanosti hovoříme i v případě osob s nízkou 10

kvalifikací či vysokým věkem, které zůstávají pro tyto své charakteristiky neumístěny a jsou odsouvány mimo trh práce (Mareš, 1994).

3. 3. Měření nezaměstnanosti K měření nezaměstnanosti musíme nejprve vymezit, koho lze chápat jako nezaměstnaného. Obyvatelstvo je rozděleno do dvou základních skupin:  ekonomicky aktivní obyvatelstvo, kterému se také říká pracovní síla,  obyvatelstvo ekonomicky neaktivní. Rozdělení obyvatelstva dle Pavelky (2007):  Ekonomicky aktivní obyvatelstvo, které se dále člení na: zaměstnané Nezaměstnané Zaměstnané jsou osoby, které jsou starší 15 let a mají placené zaměstnání, nebo jsou zaměstnány ve vlastním podniku, Nezaměstnaní jsou osoby starší 15 let, které splňují následující tři podmínky: nejsou zaměstnané nebo sebezaměstnané, aktivně hledají práci (např. přes úřad práce), jsou schopné nastoupit do práce nejpozději do 14 dnů.  Ekonomicky neaktivní obyvatelstvo jsou osoby, které nevyhovují kritériu zaměstnaných nebo nezaměstnaných. Podle Vystoupila a Tarabové (2004) se jedná o nepracující důchodce, ostatní nepracující osoby s vlastním zdrojem obživy, nepracující žáky, studenty a učně, osoby v domácnosti, děti a další závislé osoby.

a) Míra nezaměstnanosti Podle Vystoupila a Tarabové (2004) podíl ekonomicky aktivních z celkového počtu obyvatel charakterizuje úroveň ekonomické aktivity a označujeme ho jako míru ekonomické aktivity. Působí na ni věk vstupu do ekonomické aktivity a věk odchodu z ekonomické aktivity (diferencováno v jednotlivých zemích). Jak uvádí Holman, míru nezaměstnanosti vypočítáme podle vzorce: u = U/L * 100 kde: u = míra nezaměstnanosti U = počet nezaměstnaných osob L = pracovní síla

11

Měr nezaměstnanosti existuje několik. V tisku a televizi se můžeme běžně setkat s tzv. registrovanou mírou nezaměstnanosti, kterou u nás zveřejňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Ta je zjišťována tak, že za nezaměstnané jsou brány osoby, které jsou registrované na úřadech práce. Ne všichni nezaměstnaní však hledají práci přes úřady práce, např. z důvodu, že jsou nezaměstnanými pouze krátkou dobu nebo nemají důvěru v to, že by jim úřad práce našel místo.

b) Přirozená míra nezaměstnanosti Přirozená míra nezaměstnanosti patří mezi důležité pojmy makroekonomie. Lze ji definovat jako úroveň nezaměstnanosti, při níž je míra inflace stabilní, tedy inflace ani neakceleruje ani nedeceleruje. Tuto situaci je nutné chápat tak, že optimem je taková míra nezaměstnanosti, při které se míra inflace nemění, nikoliv při které je míra inflace nutně nízká nebo nulová. Hodnotu přirozené míry nezaměstnanosti, tedy jakéhosi hospodářsko-politického optima, lze zjistit na základě sledování období, ve kterém je inflace stabilní (Kliková, Kotlán, 2003). ČSÚ provádí tzv. „Výběrové šetření“ pracovních sil, ve kterém zjišťuje počet nezaměstnaných v domácnostech. (Pavelka, 2007).

12

4 Společensko-sociální vliv nezaměstnanosti Podle Pavelky (2004) můžeme nepříznivé dopady nezaměstnanosti rozdělit na:  ekonomické  sociální.

a) Ekonomické dopady Nezaměstnanost znamená plýtvání zdroji, které má ekonomika k dispozici. Jestliže je míra nezaměstnanosti vyšší než přirozená míra nezaměstnanosti, ekonomika vyprodukuje méně, než by mohla na úrovni potencionálního produktu. Neopominutelné jsou i individuální ekonomické dopady jednotlivců a jejich rodin, kteří se stávají nezaměstnanými.

b) Sociální dopady S nezaměstnaností je často spojena kriminalita, alkoholismus, sebevraždy atd. Tato negativa rostou zejména s prodlužující se dobou, po kterou je člověk nezaměstnaný. V souvislosti s touto dobou je důležitým ukazatelem tzv. dlouhodobá nezaměstnanost. Dlouhodobě nezaměstnaný je ten, který je nezaměstnaným jeden rok a déle. Velkým problémem je i fakt, že dlouhodobě nezaměstnaný ztrácí své pracovní návyky. Díky tomu jsou pro zaměstnavatele málo atraktivní a jejich šance nalézt nové pracovní místo je tím ještě více ztížena.

13

5. Politika zaměstnanosti Jak uvádí Kliková a Kotlán (2003), politika zaměstnanosti usiluje o dosažení rovnováhy mezi nabídkou práce a poptávkou po práci. Jde o soubor opatření, kterými jsou spoluvytvářeny podmínky pro dynamickou rovnováhu na trhu práce a pro efektivní využití pracovních sil. Zpravidla je výsledkem úsilí státu, zaměstnavatelů, zaměstnanců a odborů. Politiku zaměstnanosti můžeme chápat ve třech úrovních:

a) Makroekonomické úrovni Je zaměřena např. na odstranění příčin nadměrné nezaměstnanosti a působí víceméně plošně, především na straně poptávky po práci. Programy makroekonomické politiky zaměstnanosti jsou závislé na celkovém systémovém zaměření hospodářské politiky, neboť se nejedná pouze o řešení nezaměstnanosti, ale o celý systém vztahových problémů souvisejících především s ekonomickým růstem, platební bilancí a inflací.

b) Regionální úrovni Politika zaměstnanosti řeší důsledky existující nerovnováhy na trhu práce a zohledňuje regionální aspekty nezaměstnanosti pomocí různých programů.

c) Mikroekonomické úrovni Firmy formulují vlastní zásady pro přijímání a propouštění pracovníků, pro vývoj mezd a pro další související záležitosti v intencích platných legislativních norem.

5.1 Cíle a nástroje státní politiky zaměstnanosti Státní politika zaměstnanosti se podle Klikové a Kotlána (2003) orientuje zejména na tyto aktivity:  na přípravu adaptabilní pracovní síly, která bude schopná přizpůsobit se potřebám trhu práce,  na rozvoj infrastruktury trhu práce, zabezpečující zprostředkovatelské, informační a rekvalifikační služby,  na vytváření podmínek pro územní mobilitu pracovních sil odpovídající bytovou politikou, rozvojem dopravní infrastruktury apod.,  na zajištění nebo prohloubení profesní flexibility pracovních sil,  na zmírnění negativních důsledků technického rozvoje a strukturálních změn na trhu práce,  na podporu pracovního začleňování osob s omezenou možností uplatňování se na trhu práce,  na zlepšení struktury zaměstnanosti v odvětvích a regionech. 14

Cílem státní politiky zaměstnanosti je:  dosažení rovnováhy mezi nabídkou práce a poptávkou po práci, produktivní využití zdrojů pracovních sil,  zabezpečení práva občanů na práci. Naplňování těchto cílů probíhá prostřednictvím široké škály činností, z nichž k nejdůležitějším patří:  poradenská služba při volbě povolání,  zprostředkování práce,  podpora profesního vzdělávání,  poskytování služeb zaměřených na udržování a vytváření pracovních míst,  poskytování podpor v nezaměstnanosti, sociálních dávek, příp. mzdového vyrovnání při zániku podniku,  výzkum a statistika trhu práce. Politika zaměstnanosti používá nástroje, které se dělí podle různých hledisek. První skupinou jsou nástroje orientované na cílové skupiny. Cílovou skupinou se rozumí buď osoby nezaměstnané a hledající práci, nebo osoby zaměstnané. Mezi nástroje orientované na nezaměstnané osoby patří:  opatření zaměřená na získání a změnu kvalifikace,  pomoc při začleňování osob na trh práce,  pomoc při založení podniku,  veřejně prospěšné práce. Nástroje orientované na zaměstnané osoby:  opatření zaměřená na získání a změnu kvalifikace,  zkrácení normálního pracovního času a délky životní pracovní aktivity. a) Pasivní politika zaměstnanosti Dle Klikové a Kotlána (2003) se pasivní politika zaměstnanosti podílí na vytváření sociálně přijatelných podmínek pro občany dočasně nezaměstnané. Používá následující programy:  příspěvek v nezaměstnanosti jako sociální pomoc,  předčasný odchod do důchodu z důvodu nepříznivé situace na trhu práce.

b) Aktivní politika zaměstnanosti Dle Klikové a Kotlána (2003) aktivní politikou zaměstnanosti rozumíme všechna opatření, která aktivně motivují nezaměstnané ke změně jejich postavení na trhu práce. Cílovými skupinami aktivní politiky jsou nejvíce ohrožené skupiny nezaměstnaných. Mezi hlavní cíle aktivní politiky zaměstnanosti patří: 15

 Regionální, kde politika zaměstnanosti řeší důsledky existující nerovnováhy na trhu práce a zohledňuje regionální aspekty nezaměstnanosti pomocí různých programů.  Mikroekonomické, kdy firmy formulují vlastní zásady pro přijímání a propouštění pracovníků, pro vývoj mezd a pro další související záležitosti v intencích platných legislativních norem.

5.2 Státní politika zaměstnanosti Státní politika zaměstnanosti se podle Klikové a Kotlána (2003) orientuje zejména na tyto aktivity:  na přípravu adaptabilní pracovní síly, která bude schopná přizpůsobit se potřebám trhu práce,  na rozvoj infrastruktury trhu práce, zabezpečující zprostředkovatelské, informační a rekvalifikační služby,  vytváření podmínek pro územní mobilitu pracovních sil odpovídající bytovou politikou, rozvojem dopravní infrastruktury apod.,  na zajištění nebo prohloubení profesní flexibility pracovních sil,  na zmírnění negativních důsledků technického rozvoje a strukturálních změn na trhu práce,  na podporu pracovního začleňování osob s omezenou možností uplatňování se na trhu práce,  na zlepšení struktury zaměstnanosti v odvětvích a regionech. Cílem státní politiky zaměstnanosti je:  dosažení rovnováhy mezi nabídkou práce a poptávkou po práci,  produktivní využití zdrojů pracovních sil,  zabezpečení práva občanů na práci. Naplňování těchto cílů probíhá prostřednictvím široké škály činností, z nichž k nejdůležitějším patří: poradenská služba při volbě povolání, zprostředkování práce, podpora profesního vzdělávání, poskytování služeb zaměřených na udržování a vytváření pracovních míst, poskytování podpor v nezaměstnanosti, sociálních dávek, příp. mzdového vyrovnání při zániku podniku,  výzkum a statistika trhu práce.

   

Politika zaměstnanosti používá nástroje, které se dělí podle různých hledisek. První skupinou jsou nástroje orientované na cílové skupiny. Cílovou skupinou se rozumí buď osoby nezaměstnané a hledající práci, nebo osoby zaměstnané. Mezi nástroje orientované na nezaměstnané osoby patří:  opatření zaměřená na získání a změnu kvalifikace, 16

 pomoc při začleňování osob na trh práce,  pomoc při založení podniku,  veřejně prospěšné práce. Nástroje orientované na zaměstnané osoby:  opatření zaměřená na získání a změnu kvalifikace,  zkrácení normálního pracovního času a délky životní pracovní aktivity.

Pasivní politika zaměstnanosti Dle Klikové a Kotlána (2003) se pasivní politika zaměstnanosti podílí na vytváření sociálně přijatelných podmínek pro občany dočasně nezaměstnané. Používá následující programy:  příspěvek v nezaměstnanosti jako sociální pomoc,  předčasný odchod do důchodu z důvodu nepříznivé situace na trhu práce.

Aktivní politika zaměstnanosti Dle Klikové a Kotlána (2003) aktivní politikou zaměstnanosti rozumíme všechna opatření, která aktivně motivují nezaměstnané ke změně jejich postavení na trhu práce. Cílovými skupinami aktivní politiky jsou nejvíce ohrožené skupiny nezaměstnaných. Mezi hlavní cíle aktivní politiky zaměstnanosti patří:  zvýšení zaměstnanosti tak, aby nedošlo k podstatnému nárůstu inflace,  změna struktury nezaměstnanosti. Nástroje aktivní politiky zaměstnanosti jsou v zemích EU členěny do 5 skupin: veřejné služby zaměstnanosti,    

pracovní příprava a výcvik, programy pro nezaměstnanou mládež, podpora tvorby nových pracovních míst, programy pro handicapované osoby.

Politika zaměstnanosti v ČR Vzhledem k relativně vysoké nezaměstnanosti, která v České republice již delší dobu převládá, byly stanoveny hlavní cíle politiky zaměstnanosti (Kliková, Kotlán, 2003):  vytvořit a zabezpečit podmínky, které budou podporovat vznik nové zaměstnanosti,  motivovat pracovní sílu ke vstupu nebo návratu do zaměstnání tím, že výše pracovních příjmů bude zřetelně odlišná od výše příjmů sociálních,  sladit přípravu a kvalifikaci pracovní síly s požadavky trhu práce,  zvýšit rozsah a účinnost opatření aktivní politiky zaměstnanosti.

17

6. Metodika výzkumu Cílem závěrečné práce (viz podrobně výše) je analyzovat vývoj nezaměstnanosti v krajském městě Brně. Při řešení dané problematiky byly využity a aplikovány tyto metody:  studium teoretických odborných publikací a dalších studií, které se zabývají nezaměstnaností,  studium odborných publikací a dalších studií, které se zabývají demografickou strukturou a dynamikou města Brna,  studium odborných publikací a dalších studií, které se zabývají komplexní geografickou charakteristikou města Brna,  analýza veřejně přístupných statistických materiálů, které se týkají nezaměstnanosti v Brně,  tabelární a grafické zpracování a prezentace zjištěných výsledků.

18

2. PRAKTICKÁ ČÁST 7 Komplexní charakteristika města Brna Česká republika a celá řada dalších evropských států, ale i město Brno se potýká s nezaměstnaností. Svoji důležitou ovlivňující roli v procesu nezaměstnanosti má demografická struktura a ekonomicko-sociální podmínky města. Z tohoto důvodu zařazuji tuto kapitolu. Brno je druhým největším městem v České republice. Nachází se na jihovýchodě naší republiky, na soutoku řek Svratky a Svitavy, a zaujímá rozlohu zhruba 230 km². Je centrem jižní Moravy a krajským městem Jihomoravského kraje a v jeho centrální části tvoří samostatný okres Brno-město. Téměř třetina obyvatel tohoto kraje žije v Brně. Brno je centrem soudní moci České republiky – svoje sídlo zde má Ústavní soud, Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud i Nejvyšší státní zastupitelství. Velký význam má i vysoké školství se třinácti univerzitami. Mezi nevýznamnější z nich patří Masarykova univerzita, Mendelova univerzita a Vysoké učení technické. Svoje studia zde má Český rozhlas a Česká televize. Na brněnském výstavišti se koná každoročně řada veletrhů a výstav. Ve městě je i dobrá dostupnost zdravotní péče. Je zde několik nemocnic, značný počet praktických i odborných lékařů a rovněž velké množství lékáren. V roce 2011 byl počet lékařů na 1 000 obyvatel 8,9, což je nad průměrem České republiky. K významným dominantám města patří hrad Špilberk a katedrála Svatého Petra a Pavla na vrchu Petrov. Mezi další památky pak patří funkcionalistická vila Tugendhat, která byla zapsána na seznam světového dědictví UNESCO, kostnice u chrámu svatého Jakuba (druhá největší kostnice v Evropě), stará radnice a mnoho dalších. Brno je i centrem řady kulturních a společenských aktivit. Z nejznámějších můžeme jmenovat kulturní akci „Brno - město uprostřed Evropy“ s přehlídkou ohňostrojů Ignis Brunensis anebo motocyklové závody na Masarykově okruhu. Město Brno má rozmanité přírodní zázemí a poměrně mírné klima. Průměrná roční teplota dosahuje 9,4 ºC. Je to dáno jeho polohou mezi Českomoravskou vrchovinou a nížinami jižní Moravy. Ze tří stran je chráněno zalesněnými kopci Brněnské vrchoviny, na jihozápadě začínají nížiny Dyjsko-svrateckého úvalu. Nadmořská výška se pohybuje mezi 190–425 m n. m. Na jeho katastrálním území je i několik chráněných území, například národní přírodní památka Stránská skála, přírodní památka Bílá hora, národní přírodní rezervace Hádecká planinka, přírodní rezervace Bosonožský hájek. V katastru města se nachází Brněnská přehrada a několik menších rybníků a jiných vodních ploch. Brno má i značný ekonomický potenciál a to i přesto, že od roku 1990 zaniklo mnoho firem. Před rokem 1989 bylo ve městě značné množství strojírenských podniků (např. Zbrojovka Brno, Královopolská strojírna, Zetor apod.). Po roce 1989 se však celé národní hospodářství s plnou zaměstnaností obyvatelstva transformovalo. Došlo k významnému útlumu průmyslu. Nyní mezi rozšířená odvětví patří i logistika a služby. 19

Je až paradoxní, že dříve významné průmyslové centrum Československa s významnou strojírenskou a textilní výrobou nadnárodního významu má podle počtu zaměstnanců největší podnik Dopravní podnik města Brna a Masarykovu univerzitu. Dnešní výrobní závody jsou soustředěny především v průmyslových zónách, mezi které patří Černovická terasa, Průmyslová zóna Modřice, Český technologický park a další. Rozrůstají se také administrativní centra, zejména při Vídeňské a Heršpické ulici – Brno Business Park, Spielberk Office Centre, Český technologický park. Krajské město je i důležitým železničním a silničním uzlem. Je významnou spojnicí mezi Prahou, Vídní a Bratislavou na křižovatce dálnic D1 a D2. Ve městě se nachází i dvě letiště – mezinárodní v Brně Tuřanech a sportovní v Medlánkách. V roce 2010 mělo Brno 370 951 obyvatel, z tohoto celkového počtu byl počet žen 192 733 a počet mužů 178 218. Jedná se o střední stav obyvatel. Pokud se nezmění charakter trendu, může do roku 2015 střední stav obyvatel klesnout na hodnotu 367 110 osob. Ve sledovaném období převažoval počet žen nad počtem muže, ale postupně dochází ke zmenšování rozdílu. V kategorii do 14 let převládají muži, ve skupině od 15 do 64 let a nad 65 let je převaha žen. K 1. lednu 2012 mělo Brno podle Českého statistického úřadu zhruba 379 tisíc obyvatel. Největší přírůstek obyvatel zažilo v letech 1850–1919, v době průmyslové revoluce, kdy největší díl na tomto přírůstku měly připojené obce. Pak do roku 1940 počet obyvatel stagnoval. Větší nárůst se projevil v 50. letech 20. století. Tento trend trval až do roku 1989, kdy dochází k mírnému poklesu počtu obyvatel. Je to především z důvodu tzv. suburbanizace - lidé se stěhují za administrativní hranice města, ale nadále tam dojíždějí za prací a službami. Od roku 2001 do roku 2006 počet obyvatel klesal. Jedním z důvodů je stěhování části městského obyvatelstva do satelitních městeček mimo katastrální území Brna. Po roce 2006 dochází k nárůstu a to zejména vlivem „babyboomu“, kdy rodily silné ročníky tzv. „Husákových dětí“. Od roku 2009 dochází opět k mírnému poklesu počtu obyvatel. Z rozboru statistických demografických materiálů je zřejmé, že v brněnské populaci převládají ženy. Podíl žen a mužů se v populaci měnil v závislosti na věkových skupinách. Ve skupině předreprodukční (dětské složce) převažuje index maskulinity nad indexem feminity. (Index feminity je podíl mezi počtem žen a počtem mužů, index maskulinity má v čitateli počet mužů a ve jmenovateli počet žen.) Příčinou je fakt, že se rodí více chlapců než dívek. Ve věkové složce od 15 do 64 let ve městě Brně převládá index feminity, ale hodnoty se v průběhu pomalu přibližují. Ve skupině nad 65 let je pak patrné, že počet mužů klesá. Příčinou je vyšší úmrtnost mužů. věková struktura města Brna je regresivního typu. Dětská předreprodukční složka nedosahuje zastoupení složky poproduktivní a početně ji nenahrazuje. Z dlouhodobého pohledu tak dochází ke snižování početního stavu populace v Brně. Dochází k demografickému stárnutí obyvatel města, zvyšuje se zastoupení staré složky a klesá dětská složka obyvatelstva. Průměrný věk se na 42,2 roků. Snižuje se složka obyvatel ve věku 15 a více let se základním (snížení o 7,2 % za 20 let) a středním vzděláním bez maturity (snížení o 6,3 % za 20 let). Naopak dochází ke zvýšení počtu osob se vzděláním středním zakončeným maturitní zkouškou (zvýšení o 5 % za 20 let) a počet vysokoškolsky vzdělaných osob (zvýšení o 8,5 % za 20 let). Zvyšuje se zájem o vzdělání, a to především o vysokoškolské.

20

Dominantní postavení mezi církvemi má jednoznačně církev římskokatolická, ke které se v roce 2011 přihlásilo 48 405 osob. Oproti roku 2001 se jedná o pokles o 63 268 osob, ve srovnání s rokem 1991 pak počet věřících církve římskokatolické poklesl o 118 886. Mezi druhou nejvíce zastoupenou církev v Brně patří českobratrská církev evangelická s 2 076 věřícími, následuje církev československá husitská – 1 746 osob a pravoslavná – 1 173 osob. Bez vyznání je celkem 125 790 obyvatel. Vzhledem k tomu, že 41,4 % obyvatel se nepřihlásilo k žádnému vyznání, je pravděpodobné, že počet věřících i lidí bez vyznání může být ve skutečnosti vyšší. Obr. 1

(zdroj: www.czso.cz) Mezi roky 1991 až 2011, kdy byla provedena sčítání obyvatel, došlo v Brně jak k poklesu ekonomicky aktivních o 2,3%, tak i ekonomicky neaktivních obyvatel – o 3,3%. Zaměstnaných je podle posledního sčítání 45,5 %. Znamená to, že vydělává méně než polovina obyvatel Brna. Na strukturu ekonomického postavení obyvatel mají vedle demografického vývoje vliv i ekonomické a sociální faktory (nezaměstnanost, zvyšování věkové hranice odchodu do důchodu apod.). Od roku 1991 se zvýšil počet nezaměstnaných o 11 848 osob, tj. o 3,1 %. U ekonomicky neaktivních osob se počet nepracujících důchodců zvýšil o 1 %. O 13,1 %, tj. o polovinu oproti roku 1991 se však snížil počet žáků, studentů a učňů. Při sčítání v roce 2011 u 21 650 osob nebyla zjištěna ekonomická aktivita. 21

Pokud srovnáme údaje ze sčítání lidí domů a bytů za roky 1991, 2001 a 2011 dojdeme k závěru, že se v Brně zvyšuje podíl svobodného obyvatelstva. Stejný trend poklesu sňatečnosti můžeme pozorovat v celé České republice. Naopak počet ženatých a vdaných klesá. Počet svobodných převážil nad počtem osob žijících v manželství při posledním sčítání v roce 2011. Procento rozvedených se od roku 1991 zvýšilo o 3,9 %, ovdovělých je pak o 1,1 % méně. Důvodem poklesu sňatečnosti je nárůst nesezdaných soužití, ale i ekonomické bariéry (hrozba nezaměstnanosti, špatná dostupnost vlastního bydlení pro mladé) a hodnotová orientace (touha po nezávislosti – možnost podnikat, cestovat, budovat kariéru). Podle výsledků sčítání v roce 2011 se v Brně hlásilo k české národnosti celkem 191 395 (49,6 %) obyvatel. Oproti sčítání v roce 1991 je to o 47,2 % méně. Druhou nejsilnější skupinou byla národnost moravská (72 367 – 18,8%) a na třetím místě národnost slovenská (5 956 – 1,5%). Následují národnosti ukrajinská (3 271 – 0,8 %), vietnamská (1 487 – 0,1 %), ruská (551 – 0,1 %) a polská (464 – 0,1%). Zastoupeny jsou ještě národnosti maďarská, německá, slezská a romská. K romské národnosti se přihlásilo pouhých 157 obyvatel. Svoji národnost neuvedlo 91 529 obyvatel, tj. celých 23,7 %. Národnost česká a národnost moravská tak zřejmě mohou obsahovat i obyvatele jiných národnostních menšin, kteří se z jakéhokoliv důvodu nechtěli ke svému původu přihlásit. Ve srovnání s výsledky sčítání v roce 2001 se k moravské a slovenské národnosti v Brně hlásilo téměř stejné procento obyvatel. U české národnosti však došlo k poklesu o 26,5 %. Naopak vzrostl počet občanů ukrajinské národnosti, kteří do Brna přicházejí pravděpodobně za pracovními příležitostmi. (Hájek, Z.: 1973).

22

8 Analýza nezaměstnanosti v České republice v roce 2012 Uvažujeme-li, že současnost je pokračováním minulého vývoje a ovlivňuje budoucí vývoj, je třeba se věnovat ve stručnosti celkové situaci na trhu práce v České republice v roce 2012. Přehled je v této kapitole zpracován podle materiálů Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky. (Analýza vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v roce 2012. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Č. j.: 2013/24071-411, MPSV, Praha 2013).  V roce 2012 dosáhl podle výsledků Výběrového šetření pracovních sil ČSÚ (VŠPS) průměrný počet zaměstnaných ve všech sférách národního hospodářství 4 890,1 tis. osob. Jejich počet meziročně vzrostl absolutně o 17,6 tis., v relativním vyjádření o 0,4 %. Meziroční nárůst představoval v 1. čtvrtletí 2,5 tis. osob (0,1 %), ve 2. čtvrtletí 11,8 tis. osob (0,2 %), ve 3. čtvrtletí 25,2 tis. osob (0,5 %) a ve 4. čtvrtletí 31,1 tis. osob (0,6 %). Na zvýšení zaměstnanosti se podílely především ženy, jejich počet se zvýšil o 16,4 tis. na 2 111,5 tis., počet zaměstnaných mužů vzrostl pouze o 1,2 tis. na 2 778,6 tis. V důsledku toho se zastoupení mužů mezi zaměstnanými snížilo (z 57,0 %) na 56,8 % a žen zvýšilo (ze 43,0 %) na 43,2 %.  Zaměstnanost v primárním sektoru po delším poklesu v roce 2012 vzrostla (o 3,5 tis.) na 149,2 tis. osob, podíl tohoto sektoru na celkové zaměstnanosti se zvýšil (o 0,1 p. b.) na 3,1 %.  V sekundárním sektoru (průmysl a stavebnictví) zaměstnanost meziročně poklesla (o 9,0 tis.) na 1 864,2 tis. osob a podíl tohoto sektoru poklesl (o 0,3 p. b.) na 38,1 %. Na celkovém poklesu zaměstnanosti se podílel částečně průmysl (pokles o 3,0 tis. na 1 439,3 tis.), ale především stavebnictví (pokles o 6,0 tis. na 425,0 tis. osob).  Na celkovém nárůstu zaměstnanosti se kromě primárního sektoru podílel zejména terciární sektor, kde zaměstnanost vzrostla (o 23,2 tis.) na 2 876,6 tis. osob, podíl tohoto sektoru na celkové zaměstnanosti se zvýšil (o 0,2 p. b.) na 58,8 %.  Obecná míra nezaměstnanosti (podle výsledků VŠPS – ILO) dosáhla 7,0 % a byla o 0,3 p. b. vyšší než v roce 2011. Průměrná míra registrované nezaměstnanosti (vykazovaná MPSV na základě evidence uchazečů o zaměstnání na ÚP ČR) za rok 2012 8,6 % se (díky meziročnímu poklesu v 1. pololetí a přes nárůst ve 2. pololetí) meziročně nezměnila.  K 31. 12. 2012 bylo evidováno 98,7 tis. mladých do 25 let, což je o 6,8 tis. více než před rokem.  Počet uchazečů o zaměstnání evidovaných déle než 12 měsíců meziročně vzrostl o 8,1 tis. (tj. o 4,4 %) na 192,2 tis., jejich podíl na celkové nezaměstnanosti poklesl z 36,2 % na 35,3 %. Na nárůstu v této kategorii se podíleli nezaměstnaní déle než 24 měsíců, jejichž počet se zvýšil o 8,8 tis. na 110,2 tis. a podíl vzrostl z 20 % na 20,2 % (v současnosti představují 57,3 % dlouhodobě nezaměstnaných).  Míra nezaměstnanosti stejná nebo vyšší než celorepublikový průměr (8,6 %) byla k 31. 12. 2012 zaznamenána v 8 krajích, nejvyšší v Ústeckém, Moravskoslezském, Olomouckém a Karlovarském kraji. 23

9. Analýza nezaměstnanosti v Jihomoravském kraji v roce 2012 Na základě analýzy materiálů, které se týkají Jihomoravského kraje - (Zpráva o situaci na krajském trhu práce v roce 2012 a strategii pro rok 2013. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Č. j.: 2013/24071-411, MPSV, Praha 2013, s. 58) hodnotím pro návaznost na výše uvedenou analýzu situace v rámci makroprostoru České republiky a dalších kapitol věnovaného městu Brnu nižší prostorovou jednotku, kterou je náš kraj. V rámci České republiky patří území Jihomoravského kraje dlouhodobě k oblastem s nadprůměrnou úrovní nezaměstnaností. Ke dni 31. 12. 2012 bylo na úřadech práce v kraji evidováno celkem 66 435 nezaměstnaných, přičemž míra nezaměstnanosti dosáhla hodnoty 10,4 % a tedy oproti celostátnímu průměru byla o 1,0 procentního bodu (p. b.) vyšší. Zatímco na celkové pracovní síle v ČR se Jihomoravský kraj nyní podílí necelými 11,0 %, na celkové nezaměstnanosti dosahuje jeho podíl hodnoty 12,2 %. Ze čtrnácti krajů ČR jen ve čtyřech je v současné době míra nezaměstnanosti vyšší než v kraji Jihomoravském. Po velmi nepříznivém vývoji na trhu práce v Jihomoravském kraji v roce 2009, kdy se počet nezaměstnaných meziročně zvýšil o více než polovinu, se situace v následujících dvou letech výrazně zklidnila. Za rok 2010 počet nezaměstnaných v kraji vzrostl pouze o 5,2 %, v průběhu roku 2011 se pak počet evidovaných nezaměstnaných dokonce snížil, a to o poměrně výrazných 9,5 %. Nezaměstnanost v první polovině roku 2012 poměrně rychle klesala, ve druhé ale se stejnou intenzitou rostla. Meziročně – v celkovém součtu – se počet evidovaných nezaměstnaných zvýšil o 5,9 %. Situace v Jihomoravském kraji ve srovnání s Českou republikou je stále málo příznivá; na konci roku 2012 byla míra nezaměstnanosti v kraji oproti celostátnímu průměru o 1,0 procentní bod vyšší. Počet evidovaných uchazečů o zaměstnání v Jihomoravském kraji na počátku roku 2012 rostl. Na rozdíl od předchozích let ale roční maximum kumulovalo již v úvodu roku (koncem února), a to na hodnotě 66 211 osob. Od března do června počet evidovaných nezaměstnaných postupně stále klesal, a to až na hodnotu 57 019 osob (k 30. 6. 2012). Poté došlo k opětovnému růstu počtu evidovaných, a až na 66 435 osob (roční minimum), evidovaných v závěru prosince. Na rozdíl od vývoje v předchozích letech, kdy byl v Jihomoravském kraji vždy podíl nezaměstnaných žen vyšší (dosahoval cca 53 %) než podíl mužů, došlo v tomto ohledu – návazně na zhoršující se situaci na trhu práce - k výrazným změnám. V důsledku hospodářské recese do evidence přicházeli již v průběhu roku 2009 hlavně muži, a tento trend pokračoval i v následujících letech. Zatímco v závěru roku 2008 dosahoval podíl žen na úhrnné nezaměstnanosti 53,0 %, koncem roku 2009 to bylo již jen 48,1 % a v závěru roku 2010 dokonce jen 46,9 %. Na konci roku 2011 podíl žen dosáhl 48,3 %, koncem roku 2012 pak 48,7 %.

24

Tab. 1. STRUKTURA NEZAMĚSTNANOSTI V JIHOMORAVSKÉM KRAJI K 31. 12. 2012 Počet nezaměstnaných Území

Blansko

celkem

v tom muži

ženy

Absolventi škol a mladiství

Volná pracovní místa

Počet uchazečů na 1 volné místo

Míra nezaměst. [%]

5 222

2 554

2 668

444

190

27,5

9,4

Brno-město

20 154

9 923

10 231

1 075

767

26,3

8,9

Brno-venkov Břeclav Hodonín Vyškov Znojmo Jihomoravský kraj

8 826 7 055 12 288 4 324 8 566

4 357 3 832 6 809 2 286 4 288

4 469 3 223 5 479 2 038 4 278

719 546 798 355 642

551 144 247 155 235

16,0 49,0 49,7 27,9 36,5

8,2 11,4 14,9 8,7 15,1

32 386

4 579

2 289

29,0

10,4

Česká republika

545 311

266 593

36 120

34 893

15,6

9,4

66 435

34 049 278 718

(Zdroj: Zpráva o situaci na krajském trhu práce v roce 2012 a strategii pro rok 2013. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Č. j.: 2013/24071-411, MPSV, Praha 2013, s. 58)

Graf 1 Podíl nezaměstnaných osob na obyvatelstvu v Jihomoravském kraji a ČR (stav k 31.12.)

25

Úřady práce v Jihomoravském kraji nabízely ke konci prosince 2012 celkem 2 289 volných pracovních míst, což bylo o 486 míst méně, než ve stejném období minulého roku. Snížení počtu volných pracovních míst při současném nárůstu počtu uchazečů o zaměstnání znamenalo zvýšení počtu uchazečů připadajících na 1 volné pracovní místo. Ke konci loňského roku připadlo na 1 místo 22,6 uchazečů, k 31. 12. 2012 to bylo 29,0 uchazečů. Počty uchazečů na 1 volné pracovní místo se v kraji v meziokresním srovnání pohybovaly od 16,0 uchazečů v okrese Brno-venkov do 49,7 uchazečů v okrese Hodonín. V Jihomoravském kraji bylo registrováno k 31. prosinci 2012 celkem 66 435 uchazečů o zaměstnání (34 049 mužů a 32 386 žen). Proti konci 3. čtvrtletí 2012 došlo ke zvýšení počtu o 6 374 osob, meziroční změna představovala zvýšení počtu uchazečů o zaměstnání o 3 713 osob. Z celkového počtu uchazečů o zaměstnání bylo ke konci roku 2011 64 975 uchazečů dosažitelných (ti, kteří mohou bezprostředně nastoupit do zaměstnání při nabídce vhodného pracovního místa).

26

9 Analýza nezaměstnanosti ve městě Brně v roce 2012 Návazná kapitola, se zabývá analýzou nezaměstnanosti v Brně v roce 2012 je zpracována podle materiálů Úřadu práce města Brna (ibrno.cz/pr/53184-statistikynezamestnanosti-v-brne.html). Zatímco republiková průměrná míra nezaměstnanosti se mezi lety 2011 a 2012 nezvýšila a je stále na hodnotě 8,6 %, v okrese Brno-město vzrostla v tomto období z 8,2 % na 8,5 % a téměř tak došlo k vyrovnání republikového průměru. V okrese Brno - venkov naopak došlo k nepatrnému poklesu nezaměstnanosti v témže období ze 7,7 % na 7,6 %. Pro srovnání, Jihomoravský kraj je na tom dlouhodobě (nepřerušeně od roku 1998) s nezaměstnaností hůře, než průměr státu. Za rok 2012 byla průměrná nezaměstnanost 9,6 % a na konci roku překročila desetiprocentní hranici na 10,4 %. Graf 2. MÍRY NEZAMĚSTNANOSTI MĚSTA BRNA A ČESKÉ REPUBLIKY 2012.

(Zdroj: Statistické materiály ČSÚ Praha a MPSV Praha - zaměstnanost v ČR.) V absolutních číslech bylo v okrese Brno-město ke konci roku 2012 zhruba 20 000 evidovaných nezaměstnaných osob. Přitom bylo evidováno pouze 767 volných pracovních míst v Brně, což odpovídá situaci ve většině dalších regionů ČR, kde není práce ani pro desetinu nezaměstnaných.

27

10Nezaměstnanost ve městě Brně 2013

V úvodu k této kapitole se stručně zmíním o situaci v rámci naší republiky, jaká byla v polovině roku 2013 a koncem tohoto roku. Město Brno je hodnoceno v kontextu s ostatními okresy Jihomoravského kraje. ČR - červenec 2013 K 31. červenci 2013 evidoval Úřad práce ČR celkem 551 096 nezaměstnaných lidí. To je o 10 623 více než ke konci června, meziročně přibylo 65 499 lidí bez práce. Podíl nezaměstnaných lidí byl o 0,2 p. b. vyšší než v červnu 2013 a dosáhl tak 7,5 procent. Podíl nezaměstnaných mužů byl 7,3 % a žen 7,7 %. Úřad práce ČR ke konci července evidoval celkem 29 142 nezaměstnaných absolventů škol a mladistvých. Meziročně to je o 8 100 osob více, ve srovnání s červnem 2013 pak o 2 246 více. Na celkové nezaměstnanosti se tato skupina podílí 5,3 procenty. Bez práce bylo na konci července 2013 v absolutních číslech 280 722 žen (50,9 % z celkového počtu nezaměstnaných) a 61 721 osob se zdravotním postižením (11,2 %). Během července 2013 bylo nově zaevidováno 52 863 osob. Ve srovnání s minulým měsícem to bylo více o 14 329 lidí. Ve srovnání se stejným obdobím v roce 2012 o 4 440 více. Z evidence v červenci odešlo 42 240 uchazečů o zaměstnání (ukončená evidence, vyřazení uchazeči), což bylo o 3 284 nezaměstnaných méně než v červnu a o 4 828 více než v červenci 2 012. Do zaměstnání z nich v červenci 2013 nastoupilo 16 847, tedy o 7 879 méně než v měsíci předchozím a o 4 249 méně než v červenci minulého roku. Celkem 25 393 uchazečů bylo vyřazeno bez umístění. Nejvyšší podíl nezaměstnaných zaznamenal Úřad práce ČR k 31. červenci 2013 v okresech Most (13,6 %), Bruntál (12,3 %), Ústí nad Labem (12,2 %), Karviná (11,9 %) a Chomutov (11,5 %). Nejnižší nezaměstnanost byla naopak v okresech Praha-východ (3,4 %), Prahazápad (4,2 %), Mladá Boleslav (4,6 %), Pelhřimov (4,7 %), Prachatice (4,8 %), Plzeňjih (4,9 %), hl. m. Praha a Benešov (shodně 5,0 %). Meziměsíčně se nezaměstnanost snížila v okresech Jeseník (o 4,0 %), Cheb (o 0,9 %), Teplice (o 0,6 %) a Bruntál (o 0,1 %). Podporu v nezaměstnanosti pobíralo v červenci 2013 celkem 111 317 uchazečů o zaměstnání, tj. 20,2 % všech uchazečů vedených v evidenci. V červnu 2013 podporu v nezaměstnanosti dostávalo 20,2 % nezaměstnaných, loni v červenci pak 18,9 %. Podle posledních dostupných údajů byla míra nezaměstnanosti zpracovávaná EUROSTATEM pro mezinárodní srovnání v červnu v ČR 6,4 %, v EU27 10,7 %. ČR -prosinec 2013 K 31. prosinci 2013 bylo bez práce celkem 596 833 lidí. To je o 31 520 nezaměstnaných více než ke konci listopadu a o 51 522 osob více než ve stejném 28

období roku 2012. Z celkového počtu lidí bez práce bylo 583 081 dosažitelných uchazečů (jsou schopni okamžitě nastoupit do zaměstnání). Podíl nezaměstnaných vzrostl oproti listopadu o 0,5 p. b. na 8,2 % (listopad 2013 – 7,7 %, prosinec 2012 – 7,4 %). Práci hledalo 8 % žen a 8,3 % mužů. Nejnižší nezaměstnanost hlásily okresy Prahavýchod (3,5 %), Praha-západ, (4,3 %), Mladá Boleslav (4,7 %), Praha (5,1 %), Plzeň – jih a Rokycany (shodně 5,5 %). Podíl nezaměstnaných stejný nebo vyšší než republikový průměr vykázalo 40 okresů. Nejvyšší byl v okrese Bruntál (14,3 %), Most (13,5 %), Ústí nad Labem (12,7 %) a Karviná (12,5 %). Během prosince 2013 se do evidence ÚP ČR nově přihlásilo 59 633 lidí. Ve srovnání s minulým měsícem byl jejich počet vyšší o 8 798 osob a meziročně o 612 uchazečů nižší. Z evidence naopak odešlo celkem 28 113 klientů (ukončená evidence, vyřazení uchazeči). To je o 14 090 méně než v listopadu a o 4 681 více než v prosinci 2012. Novou práci získalo celkem 12 661 lidí. Celkem 1 812 z nich ji našlo prostřednictvím Úřadu práce ČR. K 31. 12. 2013 evidoval ÚP ČR 39 546 absolventů škol všech stupňů vzdělání a mladistvých. Tedy o 433 méně než v listopadu a o 3 426 více než v prosinci 2012. Na celkové nezaměstnanosti se podílí 6,6 %. Nejčastěji jsou mezi nimi absolventi tzv. „službových“ (gastronomie, hotelnictví, obchod) a ekonomických oborů. Najdou se ale mezi nimi i bývalí studenti strojírenství, elektrotechniky nebo stavebnictví. Jihomoravský kraj a Brno. V okresech na jihu Moravy je nejvyšší nezaměstnanost dlouhodobě v okresech Znojmo a Hodonín. V okrese Znojmo dosáhl podíl nezaměstnaných osob na obyvatelstvu k 31. březnu 2013 celkem 11,45 %, v okrese Hodonín 11,27 %. Pokud seřadíme 77 okresů České republiky podle velikosti podílu nezaměstnaných osob na obyvatelstvu (od nejnižší hodnoty), pak pořadí jihomoravských okresů v žebříčku je následující: okresy Brno-venkov a Vyškov, jako okresy s nejnižší nezaměstnaností v Jihomoravském kraji, se umístily mezi ostatními okresy na 18., resp. 24. místě, zmiňované okresy Znojmo a Hodonín „obsadily“ mezi všemi okresy republiky 70. resp. 69. místo. Pro úplnost – okres Blansko se umístil na 26. místě, Brno-město obsadilo 41. místo a okres Břeclav 50. místo. Nejvyšší podíl nezaměstnaných osob na obyvatelstvu v rámci republiky byl v okrese Bruntál (13,96 %) a nejnižší v okrese Praha-východ (3,43 %).

29

Tab. 2 PODÍL NEZAMĚSTNANÝCH OSOB NA OBYVATELSTVU A NEUMÍSTĚNÍ UCHAZEČI O ZAMĚSTNÁNÍ PODLE OKRESŮ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE K 31. 3. 2013

GRAF 4 PODÍL NEZAMĚSTNANÝCH OSOB NA OBYVATELSTVU V OKRESECH JIHOMORAVSKÉHO KRAJE

Úřady práce v Jihomoravském kraji registrovaly ke konci března 2013 celkem 69 491 uchazečů o zaměstnání (36 781 mužů a 32 710 žen). Proti konci února se sice celkový počet uchazečů o zaměstnání snížil o 1 724 osob, avšak oproti stavu ke konci roku 2012 došlo ke zvýšení počtu o 3 056 osob, meziroční změna představovala zvýšení počtu uchazečů o zaměstnání dokonce o 5 145 osob.

30

Z celkového počtu uchazečů o zaměstnání bylo ke konci 1. čtvrtletí letošního roku 68 087 uchazečů dosažitelných (ti, kteří mohou bezprostředně nastoupit do zaměstnání při nabídce vhodného pracovního místa).

TAB. 5 UCHAZEČI O ZAMĚSTNÁNÍ V JIHOMORAVSKÉM KRAJI K 31. 3. 2013

GRAF 6 UCHAZEČI O ZAMĚSTNÁNÍ V OKRESECH JIHOMORAVSKÉHO KRAJE K 31. 3. 2013

Úřady práce v Jihomoravském kraji nabízely ke konci března 2013 celkem 3 337 31

volných pracovních míst, což bylo o 252 míst více, než ve stejném období minulého roku. Zvýšení počtu volných pracovních míst a zvýšení počtu uchazečů o zaměstnání znamenalo, že počet uchazečů připadajících na 1 volné pracovní místo se meziročně prakticky nezměnil. Ke konci loňského března připadlo na 1 místo 20,9 uchazečů, ke konci března 2013 to bylo 20,8 uchazečů. Počty uchazečů na 1 volné pracovní místo se v kraji v meziokresním srovnání pohybovaly od 15,1 uchazečů v okrese Znojmo do 36,8 uchazečů v okrese Hodonín. V okrese Znojmo tak dochází k určitému paradoxu, je zde nejvyšší podíl nezaměstnaných osob na obyvatelstvu. Ale vzhledem k druhé nejvyšší nabídce volných pracovních míst v Jihomoravském kraji zde připadá na 1 volné pracovní místo nejnižší počet uchazečů o zaměstnání.

GRAF 7 UCHAZEČI O ZAMĚSTNÁNÍ A VOLNÁ PRACOVNÍ MÍSTA V JIHOMORAVSKÉM KRAJI

Podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dosáhl podíl nezaměstnaných osob na obyvatelstvu v Jihomoravském kraji k 30. září 2013 8,09 %. Zatímco meziročně se podíl zvýšil o 0,75 procentního bodu, proti konci roku 2012 byl zaznamenán pokles, a to o 0,06 bodu. Mezi 14 kraji České republiky byl podíl nezaměstnaných osob na obyvatelstvu v Jihomoravském kraji 6. nejvyšší a proti republikovému průměru byl vyšší o 0,50 procentního bodu. Nejnižší podíl nezaměstnaných je tradičně v Hl. m. Praze (5,08 %), naopak nejvyšší je vykazován v Ústeckém kraji (11,10 %).

32

TAB. 6 PODÍL NEZAMĚSTNANÝCH OSOB NA OBYVATELSTVU A NEUMÍSTĚNÍ UCHAZEČI O ZAMĚSTNÁNÍ PODLE KRAJŮ K 30. 9. 2013

GRAF 8 PODÍL NEZAMĚSTNANÝCH OSOB NA OBYVATELSTVU A POČTY UCHAZEČŮ NA 1 NBSP; VOLNÉ PRACOVNÍ MÍSTO PODLE KRAJŮ K 30. 9. 2013

33

Pokud seřadíme 77 okresů České republiky podle velikosti podílu nezaměstnaných osob na obyvatelstvu (od nejnižší hodnoty), pak pořadí jihomoravských okresů v žebříčku je následující: okresy Brno-venkov a Vyškov, jako okresy s nejnižší nezaměstnaností v Jihomoravském kraji, se umístily mezi ostatními okresy na 25., resp. 26. místě, zmiňované okresy Hodonín a Znojmo „obsadily“ mezi všemi okresy republiky 68. resp. 63. místo a Brno-město 53. místo. Pro úplnost – okres Blansko se umístil na 32. místě a okres Břeclav na 41. místě. Nejvyšší podíl nezaměstnaných osob na obyvatelstvu v rámci republiky byl v okrese Most (13,61 %) a nejnižší v okrese Praha-východ (3,44 %). TAB. 7 PODÍL NEZAMĚSTNANÝCH OSOB NA OBYVATELSTVU A NEUMÍSTĚNÍ UCHAZEČI O ZAMĚSTNÁNÍ PODLE OKRESŮ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE K 30. 9. 2013

GRAF 9 PODÍL NEZAMĚSTNANÝCH OSOB NA OBYVATELSTVU V OKRESECH JIHOMORAVSKÉHO KRAJE

34

Úřady práce v Jihomoravském kraji registrovaly ke konci září 2013 celkem 65 727 uchazečů o zaměstnání (32 332 mužů a 33 395 žen). Proti konci srpna se celkový počet uchazečů o zaměstnání zvýšil o 697 osob, oproti stavu ke konci roku 2012 došlo ke snížení počtu o 708 osob, ovšem meziroční změna představovala zvýšení počtu uchazečů o zaměstnání o 5 666 osob. Z celkového počtu uchazečů o zaměstnání bylo ke konci 3. čtvrtletí letošního roku 64 091 uchazečů dosažitelných (ti, kteří mohou bezprostředně nastoupit do zaměstnání při nabídce vhodného pracovního místa). TAB. 8 UCHAZEČI O ZAMĚSTNÁNÍ V JIHOMORAVSKÉM KRAJI K 30. 9. 2013

35

GRAF 10 UCHAZEČI O ZAMĚSTNÁNÍ V OKRESECH JIHOMORAVSKÉHO KRAJE K 30. 9. 2013

Úřady práce v Jihomoravském kraji nabízely ke konci září 2013 celkem 2 940 volných pracovních míst, což bylo o 163 míst méně, než ve stejném období minulého roku. Snížení počtu volných pracovních míst při současném zvýšení počtu uchazečů o zaměstnání znamenalo nárůst počtu uchazečů připadajících na 1 volné pracovní místo. Zatímco ke konci září 2012 připadlo na 1 místo 19,4 uchazečů, ke konci září 2013 to bylo 22,4 uchazečů. Počty uchazečů na 1 volné pracovní místo se v kraji v meziokresním srovnání pohybovaly od 14,7 uchazečů v okrese Znojmo do 27,4 uchazečů v okrese Hodonín. V okrese Znojmo tak dochází k určitému paradoxu, je zde sice druhý nejvyšší podíl nezaměstnaných osob na obyvatelstvu. Ale vzhledem k druhé nejvyšší nabídce volných pracovních míst v Jihomoravském kraji zde připadá nejnižší počet uchazečů o zaměstnání na 1 volné místo.

36

GRAF 11 UCHAZEČI O ZAMĚSTNÁNÍ A VOLNÁ PRACOVNÍ MÍSTA V JIHOMORAVSKÉM KRAJI

Podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí ČR dosáhl podíl nezaměstnaných osob na obyvatelstvu v Jihomoravském kraji k 30. září 2013 8,09 %. Zatímco meziročně se podíl zvýšil o 0,75 procentního bodu, proti konci roku 2012 byl zaznamenán pokles, a to o 0,06 bodu. Mezi 14 kraji České republiky byl podíl nezaměstnaných osob na obyvatelstvu v Jihomoravském kraji 6. nejvyšší a proti republikovému průměru byl vyšší o 0,50 procentního bodu. Nejnižší podíl nezaměstnaných je tradičně v Hl. m. Praze (5,08 %), naopak nejvyšší je vykazován v Ústeckém kraji (11,10 %).

37

TAB. 9 PODÍL NEZAMĚSTNANÝCH OSOB NA OBYVATELSTVU A NEUMÍSTĚNÍ UCHAZEČI O ZAMĚSTNÁNÍ PODLE KRAJŮ K 30. 9. 2013

GRAF 12 PODÍL NEZAMĚSTNANÝCH OSOB NA OBYVATELSTVU A POČTY UCHAZEČŮ NA 1VOLNÉ PRACOVNÍ MÍSTO PODLE KRAJŮ K 30. 9. 2013

38

V okresech na jihu Moravy je nejvyšší nezaměstnanost dlouhodobě v okresech Hodonín a Znojmo. V okrese Hodonín dosáhl podíl nezaměstnaných osob na obyvatelstvu k 30. 9. 2013 celkem 10,25 %, v okrese Znojmo 9,14 %. V Brně-městě je 3. nejvyšší podíl nezaměstnaných (8,44 %), tento podíl, jak je zřejmé z grafu 2, se zvyšuje každý měsíc již od konce 1. pololetí minulého roku. Pokud seřadíme 77 okresů České republiky podle velikosti podílu nezaměstnaných osob na obyvatelstvu (od nejnižší hodnoty), pak pořadí jihomoravských okresů v žebříčku je následující: okresy Brno-venkov a Vyškov, jako okresy s nejnižší nezaměstnaností v Jihomoravském kraji, se umístily mezi ostatními okresy na 25., resp. 26. místě, zmiňované okresy Hodonín a Znojmo „obsadily“ mezi všemi okresy republiky 68. resp. 63. místo a Brno-město 53. místo. Pro úplnost – okres Blansko se umístil na 32. místě a okres Břeclav na 41. místě. Nejvyšší podíl nezaměstnaných osob na obyvatelstvu v rámci republiky byl v okrese Most (13,61 %) a nejnižší v okrese Praha-východ (3,44 %).

TAB. 10 PODÍL NEZAMĚSTNANÝCH OSOB NA OBYVATELSTVU A NEUMÍSTĚNÍ UCHAZEČI O ZAMĚSTNÁNÍ PODLE OKRESŮ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE K 30. 9. 2013

39

GRAF 13 PODÍL NEZAMĚSTNANÝCH OSOB NA OBYVATELSTVU V OKRESECH JIHOMORAVSKÉHO KRAJE

TAB. 11 UCHAZEČI O ZAMĚSTNÁNÍ V JIHOMORAVSKÉM KRAJI K 30. 9. 2013

40

GRAF 14 UCHAZEČI O ZAMĚSTNÁNÍ A VOLNÁ PRACOVNÍ MÍSTA V JIHOMORAVSKÉM KRAJI

Shrnutí (Poznámka - v době dokončování práce nebyly k dispozici další statistické údaje za rok 2013.)

Nezaměstnanost je palčivým problémem, který je aktuální i pro Jihomoravský kraj a Brno, které není výjimkou trendu poslední doby, v níž nezaměstnanost roste. Nejprve srovnání s republikovým průměrem: Zatímco republiková průměrná míra nezaměstnanosti se mezi lety 2011 a 2012 nezvýšila a je stále na hodnotě 8,6 %, v okrese Brno-město vzrostla v tomto období z 8,2 % na 8,5 % a téměř tak došlo k vyrovnání republikového průměru.  

V okrese Brno- venkov naopak došlo k nepatrnému poklesu nezaměstnanosti v témže období ze 7,7 % na 7,6 %. Pro srovnání, Jihomoravský kraj je na tom dlouhodobě (nepřerušeně od roku 1998) s nezaměstnaností hůře, než průměr státu. Za rok 2012 byla průměrná nezaměstnanost 9,6 % a na konci roku překročila desetiprocentní hranici na 10,4 %.

Nezaměstnanost měla v okresu Brno-město v roce 2013 velmi nízký sezónní výkyv (pokles nezaměstnanosti uprostřed roku), než byl celorepublikový průměr. To je dáno

41

zejména rostoucí nezaměstnaností v regionu, kdy se v průběhu roku Brno přibližovalo zmíněným vyšším hodnotám nezaměstnanosti ve zbytku republiky. V absolutních číslech je v okrese Brno-město zhruba 20 000 evidovaných nezaměstnaných osob. Přitom je zhruba evidováno pouze 767 volných pracovních míst v Brně, což odpovídá situaci ve většině dalších regionů ČR, kde není práce ani pro desetinu nezaměstnaných. Je ale jisté, že nabídka práce v Brně je daleko širší, než ukazují tyto nelichotivé údaje. Je však nutné pracovní místa hledat nejen na úřadu práce, ale i pomocí dalších dostupných zdrojů, zejména pak tištěné inzerce, rodiny/přátel a pracovních portálů, na nichž se dnes uveřejňuje nejvíce nabídek práce.

TAB.12 MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI (%) LEDEN 2013, PROSINEC 2013, LEDEN 2014 leden 2013

prosinec 2013

leden 2014

Brno

7,9

8,7

9,0

Jihomoravský kraj

8,7

8,9

9,4

Česká republika

8,0

8,2

8,6

Závěr Nezaměstnanost ve druhém největším městě naší republiky je sice vyšší než je tomu v Praze, anebo nižší než je tomu ve třetím největším městě v Ostravě, ale je třeba ji považovat za významný faktor, který ovlivňuje ekonomickou situaci a následně má dopady sociální a politické. Za hlavní příčinu nezaměstnanosti považuji fakt, že se nepodařilo po útlumu druhého výrobního sektoru průmyslového Brna transformovat pracovní síly do třetího sektoru. Dalším faktorem, který poměrně nepříznivě ovlivňuje nezaměstnanost je pomalé vytváření nových pracovních příležitostí. Vliv těchto dvou faktorů navíc zvyšuje celosvětová ekonomická recese, která má svoje dopady ne situaci v naší republice. Tento celosvětový fenomén si žádá hlubší rozbor.

Globální recese Na přelomu 60. a 70. let byl vrchol IV. K-vlny (Kondratjevovy vlny) po níž následovala dlouhá deprese. Při mechanické interpretaci těchto dlouhých vln lze nástup další vlny, zřejmě již v globálním měřítku, očekávat zhruba v období 2015 až 2025. Kolem 42

let 2040 až 50 tak hypoteticky nastává vrchol cyklu, spojený s další tzv. otevírací krizí (minulé 1871, 1917 či 1968 a současná).(1) Kondratjevova teorie je považována za důvěryhodnou a v globalizovaném světě význam působení vln narůstá. V době vzestupu těchto vln mají střednědobé cykly kratší fázi deprese, při dlouhodobém poklesu je tomu naopak. Neoliberalismus, což je vláda globální finanční oligarchie od 70 let vedl k tomu, že byla postupně porušena poválečná relativní rovnováhou mezi prací a kapitálem, což vedlo závěrem prvního desetiletí tohoto století ke vzniku peněžní krize, kterou lze považovat za zvláštní primární fázi každé všeobecné výrobní a obchodní krize (2.). Neoliberalismus dal vznik zákonům, které oddělily finančnictví od ostatního hospodářství. Až do té doby bylo finančnictví závislé na hospodářství země. Banky financovaly růst ekonomiky a z toho měly své zisky. Pro jejich zvýšení se zákonnou formou oddělila činnost bank od ekonomik zemí. Bankovními operacemi na burzách bylo umožněno finančnímu sektoru vytvářet zisky přímo mezi sebou. Navíc to jsou zisky nezdaněné, protože finanční operace se nikde nezdaňují. V současné době je ve světovém oběhu zhruba 50 krát více dolarů než je hodnota veškerého zboží. Cílem příspěvku je prezentovat symbiotickou propojenost mezi současnou globální a českou ekonomikou a jejich vlivem na regionální rozvoj. Proces globalizace světa přinesl politiku neoliberalizmu, která se dostává do rozporu se stávajícím evropským státně-sociálním modelem kapitalizmu. Nahrazuje ho „darwinistickým volně-tržním“ globálním modelem, který usiluje o nahrazení stávajícího institucionálního uspořádání novými silně koncentrovanými a finančně propojenými nadnárodními sociálními, politickými, ekonomickými a vojenskými řídícími strukturami, což, zejména od počátku tohoto století, vede k nárůstu privatizace moci v globálním měřítku. Výsledkem je fakt, že se vážné diskuze nevedou jen o rozdělování nedostatkových zdrojů v rámci národního státu, ale stále více i globálně. A to včetně strategických surovin, které se mohou stát předmětem příštích politických spekulací a možných vojenských konfliktů. Současný globalizovaný kapitál dosahuje monopolu nízkých výrobních nákladů a monopolního zisku především díky volnému pohybu po světě. Od 70. let „finanční alchymii“ došlo ke vzniku zcela jiného paradigmatu finančního kapitálu orientovaného na dosažení co největších zisků při růstu cen surovin, nebezpečí vzniku finanční krize a permanentně drasticky zvyšovaného kvalitativního rozdílu mezi Bohatým Severem a Chudým jihem. Tento neoliberalizační proces se projevuje těmito znaky:  Výroba zboží obsahujícího vyšší nadhodnotu se přesouvá do zemí s nejnižšími výrobními náklady, tedy především s co nejlevnější pracovní silou. Důsledkem je, že při současném volném pohybu kapitálu po naší planetě lze si jen těžko představit, že by např. evropský dělník za stejnou mzdu a shodných sociálních podmínek mohl cenově konkurovat asijskému výrobci. Odsun výrobních odvětví ze zemí a regionů do oblastí, kde výroba přináší větší zisky, způsobuje nejen pokles konkurenceschopnosti, ale spolu s ním odchází z regionu i práce. 43

 Vzniká tak další zásadní rozpor, protože realizace vyrobené nadhodnoty probíhá naopak ve státech s vyšší masovou koupěschopnou poptávkou a kupní silou obyvatelstva. Zde vlastníci kapitálu a obchodníci za pomoci sdělovacích prostředků podporují a stimulují potřebu kupovat předražené výrobky, byty, domy, technologie, a to na úvěry a hypotéky, které lze jen s obtížemi splácet. Nesplacené dluhy způsobují bankroty bank a problémy zemí z jejich státními dluhy. Toto názorně demonstrovaly americké banky, které nepožadovaly žádné doklady o příjmech žadatelů a tak na hypoteční úvěry pak dosáhl každý. Odpoutání úvěrů a finančních derivátů od reálné ekonomiky vedlo k nedostatku hotových peněz, což následně nutilo bankovní systém k nadvýrobě peněz „z ničeho.“ Finanční inovace nejen dramaticky zvýšily moc a vliv bankéřů na politiky, ale daly vznik virtuální finanční oblasti odtržené od reálné ekonomiky. Ta je přece hlavně o tom, že se věci a peníze otáčejí. Hlavním motorem ekonomiky země je narůstající koloběh peněz: výroba - spotřeba. Zaměstnanci například vyrobí auta, za svou prací dostanou peníze a za peníze si koupí zboží, které zase vyrobili jiní zaměstnanci a když to zboží koupili, může se vyrábět další zboží. Na základní koloběh navazují menší koloběhy peněz, jejich jádrem je stát s přerozdělováním peněz a oblast služeb. Střední třída - nejpočetnější skupina obyvatelstva - začíná chudnout. Snižuje se spotřeba obyvatelstva a dochází k poklesu jeho životní úrovně. Stát, který stále méně může ovlivňovat a regulovat pohyb globálního kapitálu chudne. Dokladem je vznik současné situace v Americe a ve většině evropských zemí, které původně vyráběly zboží nejen pro své obyvatele, ale výrazně je také exportovaly. Těžiště této výroby bylo přesunuto nejen do Číny, která nyní exportuje výrobky pro půl světa, ale i do Brazílie a dalších - původně ekonomicky méně vyspělejších zemí. Pro potvrzení výše uvedeného poslouží příklad. Tabulka č. X. HDP podle parity kupní síly a odhad roku 2020. Země

1

USA

2

Čína

HDP Podíl na světové Bil. USD ekonomice v % 12,4 -

2005

2020

22,5

17

Brazílie 5,3 - 1,6 9,7 - 2,9 14 -

7

Zdroj: Stockholmský institut pro výzkum míru, SIPRI

V 80. letech vyhlásil prezident Reagan tzv. ekonomiku služeb a všeobecně se začalo usuzovat, že vyspělost země se rovná podílu ekonomicky aktivních osob zaměstnaných ve službách. Při hodnocení nárůstu podílu osob pracujících ve službách se zapomnělo, že služby jsou navázány na výrobu a podnikatelský sektor. Přechod z role producenta do role obslužného pracovníka znamená vznik méně potentního konzumenta. V průmyslu evropských zemí, které prodělávají současnou recesy, ubylo za posledních 15 let asi 10 milionů pracovních míst, která sektor služeb nebyl schopen naplnit.

44

V souvislosti s výše uvedeným se nabízí otázka, jak tedy zařídit, aby se zvýšila koupěschopnost obyvatelstva, jehož hlavním příjmem jsou mzdy. Řešením není:  Zvýšení minimální mzdy, protože zaměstnavatel (výrobce) bude nucen omezit výrobu, snížit platy vyšším manažerům anebo zvýšit cenu výrobku, což vede k inflaci a k odchodům specialistů a řídících pracovníků ke konkurenci.  Převod výroby do zemí, kde jsou vypláceny výrazně nižší mzdy, znamená sice na jedné straně snížení nákladů na výrobu, ale na druhé straně startuje ekonomické a sociální problémy v regionu, kde výroba končí. (Tento způsob snižuje sice výrobní náklady, ale v praxi si ho mohou dovolit realizovat jen velké nadnárodní firmy, které se v rámci globální konkurenceschopnosti takto snaží co nejvíce snižovat ceny výrobků.) Při řešení daného problému je třeba vycházet z toho, že stroje a výrobní technologie lze převést do různých zemí, avšak jádro původních zaměstnanců je vázáno k místu výroby v daném regionu. K tomu, aby došlo k regionálnímu rozvoji za nejvýznamnější v současné nastupující postindustriální epoše, považujeme rozvoj lidského kapitálu.

Recese v České republice. O plošném zprůmyslnění svědčí fakt, že již v roce 1970 bylo v České republice jen šest obcí, z nichž do průmyslu nevyjíždělo nejméně 10 osob, a tudíž je nebylo možno zařadit do systému průmyslových míst a regionů. Na druhé straně vlivem technologické a zejména majetkové koncentrace tu byly průmyslové kolosy čítající i desetitisíce zaměstnanců. Po r. 1989 prošla společnost zásadními společenskými i ekonomickými změnami, kterým nepředcházel vznik kvalitní legislativy, takže se z privatizace v mnoha případech stávalo „promyšlené tunelování.“ Přechod z centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní byl sice nezbytný, ale transformační nezvratné chyby a pochybné machinace způsobily společnosti škodu za asi 680 miliard Kč. (5). Vlivem následných strukturálních změn došlo i u nás k poklesu pracovníků primárního a sekundárního sektoru. Z původního počtu 1,4 tis. velkých podniků byl za 17 let průmyslový potenciál republiky složen z devíti tisíc převážně malých podniků jen s 20 a více zaměstnanci (nepočítaje na 297 tisíc podniků fyzických a právnických osob). Na jeden podnik tak v průměru připadlo čtyři až pět zaměstnanců a začala dominovat konzumně terciérní ekonomika stojící na hypermarketech, cestovním ruchu, pohostinství, obchodu, informačních, poradenských a realitních službách. V průmyslu se během dvacetiletého období snížil počet zaměstnanců (1,57 mil. v r. 2008) s jediným nebo hlavním zaměstnáním o více jak 520 tisíc osob, tedy téměř dvojnásobně než je tomu v souhrnu za celé národní hospodářství. Projevilo se to i tak, že v polovině první dekády tohoto století poklesla česká ekonomika ve světovém žebříčku z původního místa ve druhé desítce zemí (na počátku 90. let) na 35. místo. V konkurenceschopnosti jsme se zařadili na 40. místo ve světě, dokonce za Lotyšsko a Tunisko. Podle měřítek EU lze mezi chudé zařadit zhruba 800 tisíc našich občanů. Česká ekonomika dosáhla v r. 2009 – na počátku ekonomické recese – asi 80 % úroveň průměrné výkonnosti Evropské unie (měřeno přepočtem hrubého domácího produktu HDP na kupní sílu v jednotlivých zemích) a držela se na 17. místě. Od roku 1993 se za 18 let zvýšil státní dluh o 994 %. Tabulka č. X: 45

Vývoj státního dluhu České republiky.

 Rok                           Státní dluh (v miliardách korun):      1993 

158,8 

2000 

289,3 

2005 

691,2 

 

 

2006 

802,5 

2007 

892,3 

2008 

999,5 

2009 

1 178,2 

2010 

1 341,1 

2011 

1 499,2  Zdroj: http://email.seznam.cz/redir?hashId=4230611758&to=http%3a%2f

Zahraniční dluh České republiky ve druhém čtvrtletí roku 2013 vzrostl na 2, 025 biliónů Kč. Důsledky se negativně projevují ve výši finančních prostředků vydávaných státem na fungování zdravotního a sociálního systému a na vzdělání. Ročně to činí zhruba 20 % roční hodnoty HDP, což o sedm procent méně, než činí průměr Evropské unie. (Některé západoevropské země vydávají dokonce 30% roční hodnoty HDP. Vláda vynakládá na vzdělávání zhruba 4,8 % HDP, přičemž průměr zemí EU přesahuje 6 % HDP. Podle tohoto kritéria patří ČR mezi sedm nejhorších zemí EU a to v době, kdy vyspělý svět opouští období industriální a přechází do postindustriálního období, ve kterém nové hodnoty vytváří kreativní výrobce silou intelektu. Kvalifikovaná levná pracovní síla a daňové úlevy sice nalákaly po roce 1989 do České republiky mnohé zahraniční výrobce, kteří sem však většinou lokalizovali pouze svoje jednoduché, převážně montážní výroby. Je třeba v této souvislosti připomenout, že Česká republika patří k zemím do značné míry hospodářsky závislých na exportu. Zpracovatelský průmysl tvoří více než 80 % exportu a zaměstnává přes milion pracovníků. V hlavních exportních odvětvích pracuje přes 600 tisíc zaměstnanců. Přes polovinu českého exportu představuje vývoz strojů, včetně automobilů. Zhruba 83 % vývozu jde do zemí Evropské unie, přičemž více než 30 % jen do Německa. Po 10 % směřuje do Polska, Rakouska a na Slovensko. Když tyto údaje sumarizujeme, zjistíme, že více než polovina našeho exportu je určena sousedním zemím. Vlivem českých politických zahraničních aktivit na obrovský čínský trh v současnosti přichází pouze 0,5 % exportu a na ruský asi 2,5 %. Pro doplnění uvádíme, že do USA směřují jen dvě procenta exportu, do Francie pět procent a do zemí rozvojových ekonomik pouze tři procenta Závislost na zahraničí vyplývá z toho, že zahraniční vlastníci mají v rukou skoro celý bankovní a pojišťovací sektor, zhruba 2/3 obchodních činností a nejméně ze 70 % i celý výrobní sektor. Rozhodují nejméně o polovině zaměstnanců, 75 % vývozů a až

46

90 % dovozů, jakož i o českých finančních úsporách. Ročně je do ciziny odvedeno na ziscích a dividendách kolem 150 miliard korun

47

Literatura BUCHTOVÁ, B. Nezaměstnanost psychologický, ekonomický a sociální problém. Praha: Grada Publishing a.s., 2002. 240 s. ISBN 80-247-9006-8, HÁJEK, Z. Demografie Brna. 1. vyd. Praha: Academia, 1973, 113 s. HINDLS HOLMAN, R. Ekonomie, 3. přepracované a doplněné vydání, Praha: C. H. Beck, 2001. 714 s. ISBN 80-7179-387-6, CHALUPA, P. Globální krize a Česká republika. In Geografické aspekty středoevropského prostoru. 1. Díl, sborník z konference. Ped. Fak. MU, Brno 2009, s.130-136, ISBN 978-80-210-4947-5 CHALUPA, P., HÜBELOVÁ D. Česká republika na počátku demografických změn. In Geografické aspekty středoevropského prostoru. 1. Díl, sborník z konference. Ped. Fak. MU, Brno 2009, s.151-157, ISBN 978-80-210-4947-5 CHALUPA, P., HÜBELOVÁ, D.: Globální recese a lidské zdroje. (Referát na XX. Mezinárodní geografické konferenci „Nové impulzi v regionálnom rozvoji“, FPV UKF, Nitra, 10. – 11. 9. 2012, Nitra, 8s. /v tisku UKF Nitra, Slovensko/. CHALUPA, P., NOVÁK, S. Geografie a zdraví. Škola a zdraví pro XXI. století. Masarykova univerzita, Brno 2010, 103 s. ISBN 978-80, 210-5207-9 (MU, Brno), ISBN 978-80-210-5207-9 (MSD, Brno). (Publikace vznikla v rámci VZ MŠMT MŠM0021622421). KLIKOVÁ, C., KOTLÁN, I. Hospodářská politika. Ostrava: Sokrates, 2003. 275 s. ISBN 80-86572-04-8, MAREŠ, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1994. 151 s. ISBN 80-901424-9-4, PAVELKA, T.. Makroekonomie, základní kurz. 2. vyd. Praha: Melandrium, 2007. 142 s. ISBN 978-80-86175-52-2, SMUTNÁ, J. Analýza struktury obyvatel Brna. Bakalářská práce, FRRMS, MeU, Brno, 2013, s. 54, nepubl VRTKOVÁ, A. Komparace nezaměstnanosti vybraných okresů Olomouckého kraje. Bakalářská práce, FRRMS, MeU, Brno, 2013, s. 58, nepubl. VYSTOUPIL, J; TARABOVÁ, Z. Základy demografie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 150 s. ISBN 80-210-3617-6. Analýza vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v roce 2012. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Č. j.: 2013/24071-411, MPSV, Praha 2013, Zpráva o situaci na krajském trhu práce v roce 2012 a strategii pro rok 2013. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, Č. j.: 2013/24071-411, MPSV, Praha 2013, s. 58. Územně analytické podklady 2012. Brno [online]. 12. 03. 2013 [cit. 2013-05-26]. http://www.brno.cz/sprava-mesta/magistrat-mesta-brna/usek-rozvojemesta/ odbor-uzemniho-planovani-a-rozvoje/dokumenty/upp/uzemne-analytickepodklady2012/ http://portal.mpsv.cz/upcr/kp/jhm/statistiky http://portal.mpsv.cz/sz/download http://www. ibrno.cz/pr/53184-statistiky-nezamestnanosti-v-brne.html http://email.seznam.cz/redir?hashId=4230611758&to=http%3a%2f http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/search_database. 48

49