Nezaměstnanost jako sociální a ekonomický problém

Bankovní institut vysoká škola Praha

Nezaměstnanost jako sociální a ekonomický problém Bakalářská práce

Iva Tichotová

duben, 2009

1

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Nezaměstnanost jako sociální a ekonomický problém

Bakalářská práce

Autor:

Iva Tichotová Finanční makléř

Vedoucí práce:

Mgr. Josef Dubský

Praha

duben, 2009

2

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Karlových Varech dne 1.4.2009

Iva Tichotová

3

Anotace práce

V této bakalářské práci se autorka zabývá charakteristikou nezaměstnanosti jako ekonomicko – sociálního problému se zaměřením na sociální důsledky. Především tedy řeší otázku, jak je práce pro člověka důležitá, a jaké jsou následky, pokud o ni přijde. Autorka si dává za cíl charakterizovat, jak se nezaměstnaný se svojí situací vyrovnává, jaké důsledky může mít na jeho fyzické i psychické zdraví, jak na ztrátu práce reaguje rodina, veřejnost i společnost obecně, jaký je vztah mezi nezaměstnaností a chudobou či nezaměstnaností a sociálním statusem.

Work annotation

In this thesis, the author deals with the characterization of unemployment as a socioeconomic problem, with focus on its social consequences. First of all, it discusses the query of how important a job for a man is, and what the consequences of its losing are.The author sets herself a goal to characterize / define, how an unemployed person deals with the situation, what consequences it can have both for his physical and mental health, how his family, public, and society in general react to his unemployment. Finally, it describes the relationship between unemployment and poverty, or unemployment and social status.

4

OBSAH Úvod ........................................................................................................................................... 6 1 Vymezení pojmů zaměstnanosti, nezaměstnanosti a souvisejících pojmů ....................... 7 1.1 Co je nezaměstnanost ....................................................................................................... 7 1.2 Co je zaměstnanost ........................................................................................................... 8 1.3 Trh práce ........................................................................................................................... 9 1.4 Související pojmy ........................................................................................................... 11 2 Klasifikace nezaměstnanosti ............................................................................................... 14 2.1 Formy nezaměstnanosti .................................................................................................. 14 2.2 Druhy nezaměstnanosti .................................................................................................. 15 2.3 Parametry ovlivňující formy a druh nezaměstnanosti .................................................... 17 2.4 Příčiny nezaměstnanosti ................................................................................................. 18 2.5 Názory na podstatu nezaměstnanosti.............................................................................. 20 2.6 Míry nezaměstnanosti ..................................................................................................... 21 2.7 Klíčové problémy na trhu práce v České republice........................................................ 23 2.8 Rizikové skupiny nezaměstnaných................................................................................. 25 2.9 „Kdo je nezaměstnaný a kdo jen nepracuje“ .................................................................. 27 3 Co je to práce a co znamená pro člověka .......................................................................... 28 3.2 Práce a základní pojmy ................................................................................................... 28 3.3 Význam práce pro člověka ............................................................................................. 30 4 Sociálně - psychologické faktory nezaměstnanosti ........................................................... 32 4.1 Důsledky nezaměstnanosti ............................................................................................. 32 4.2 Nezaměstnanost a fyzické zdraví ................................................................................... 33 4.3 Nezaměstnanost a psychické zdraví ............................................................................... 34 4.4 Rodina nezaměstnaného ................................................................................................. 35 4.5 Nezaměstnanost a sociální statut .................................................................................... 37 4.6 Nezaměstnanost a důsledky pro společnost.................................................................... 39 4.7 Nezaměstnanost a veřejnost............................................................................................ 41 4.8 Nezaměstnanost a bída ................................................................................................... 42 4.9 Životní strategie nezaměstnaných .................................................................................. 44 4.10 Strukturalizované rozhovory s nezaměstnaným respondentem a sociální pracovnicí . 46 4.11 Zásady, jak si jako nezaměstnaný udržet nadhled, a jak nejlépe využít čas................. 50 5 Nezaměstnanost v České republice .................................................................................... 52 5.1 Vývoj nezaměstnanosti od roku 1990 ............................................................................ 52 5.2 Stav nezaměstnanosti v České republice k 31. 12. 2008 ................................................ 54 Výsledky .................................................................................................................................. 56 Závěr ........................................................................................................................................ 58 Seznam použité literatury ...................................................................................................... 59 Přílohy ..................................................................................................................................... 61

5

Úvod Nezaměstnanost se týká každého člověka. Může postihnout kohokoliv a kdykoliv. Muže i ženu, zdravého člověka i osobu se změněnou pracovní schopností, mladého pracovníka i pracovníka staršího, se základním vzděláním i vysokoškoláka.

Autorka práce si dává za cíl charakterizovat a popsat nezaměstnanost jako ekonomicko – sociální problém se zaměřením na sociální důsledky.

V první části své práce se autorka zabývá charakteristikou pojmů nezaměstnanosti a zaměstnanosti. Chce odpovědět na otázku, co je to trh práce a jak se dělí, charakterizuje související pojmy jako je plná zaměstnanost, přirozená míra nezaměstnanosti, neúplná nezaměstnanost, jaký je rozdíl mezi ekonomicky aktivním a neaktivním obyvatelstvem.

Druhá část práce pojednává o formách a druzích nezaměstnanosti, o parametrech, které formu a druh nezaměstnanosti ovlivňují, o příčinách nezaměstnanosti, o názorech na podstatu nezaměstnanosti, o mírách nezaměstnanosti, o klíčových problémech na trhu práce v České republice a o rizikových skupinách nezaměstnaných na trhu práce.

Třetí kapitola se jmenuje: „Co je to práce a co znamená pro člověka“ a zodpovídá otázky, co je to práce a jak se charakterizují související pojmy: pracovní poměr, pracovní smlouva, co je to plat a mzda, jak končí pracovní poměr a co pro člověka práce znamená a co mu přináší.

Čtvrtá kapitola se věnuje především důsledkům nezaměstnanosti na člověka. Jaké jsou dopady na jeho fyzické a psychické zdraví, co se děje s jeho rodinou, sociálním statusem a zda nezaměstnanost může ovlivnit politické postoje, jaké má důsledky pro společnost a jak ji obecně vnímá veřejnost, jestli způsobuje bídu. Dále do této kapitoly hodlá autorka zahrnout strukturovaný rozhovor s nezaměstnaným člověkem a také se sociální pracovnicí. Chtěla by dále přiblížit zásady nezaměstnaných a možné životní strategie v době nezaměstnanosti.

Poslední kapitola bude především pracovat s daty a čísly, se kterými se autorka bakalářské práci bude snažit zodpovědět otázku vývoje nezaměstnanosti od roku 1990 a stav aktuální nezaměstnanosti. Tedy k poslednímu čtvrtletí roku 2008.

6

1 Vymezení pojmů zaměstnanosti, nezaměstnanosti a souvisejících pojmů V této kapitole se autorka práce zabývá otázkou základních pojmů. Definuje rozdíl mezi zaměstnaností a nezaměstnaností, ekonomicky aktivním a ekonomicky neaktivním obyvatelstvem, nezaměstnaností a ztrátou práce. Tato kapitola vysvětluje nejenom tyto základní pojmy ale i pojmy související: trh práce, masová nezaměstnanost, politika zaměstnanosti, co je životní minimum nebo chudoba.

1.1 Co je nezaměstnanost „Pro vymezení pojmu nezaměstnanost lze použít různé definiční přístupy. Za nezaměstnaného může být považován člověk, který je schopen pracovat a pracovat chce, ale nemůže z určitých důvodů vstoupit do pracovněprávních vztahů, ze kterých by za svou práci získával kompenzaci v podobě mzdy, a tak si zajišťoval prostředky pro svou existenci. Může to ale být i člověk, který pracovat může a chce, ale který nemůže nalézt práci odpovídající jeho schopnostem a možnostem, tj. jeho kvalifikaci. Přijetí určité definice v pracovněprávním zákonodárství se pak promítá v prvé řadě do vyššího či nižšího počtu osob, které mají právo na pobírání státního příspěvku v nezaměstnanosti, tj. i do jeho výše.

Nejčastěji je nezaměstnanost definována jako jev, kdy lidé, kteří mající předpoklady pracovat a pracovat chtějí nemohou práci najít. Statisticky a administrativně jsou však mezi nezaměstnanými zařazeni i ti, kteří sice pracovat mohou, ale nechtějí a zneužívají slabin a mezer existujícího systému regulace zaměstnanosti.“1

Za vážný problém se považuje nezaměstnanost přesahující 6 – 10 %. V ČR představuje nezaměstnanost nový sociální problém, protože před rokem 1989 byli všichni občané povinni pracovat.

1

Sociologie pro ekonomy a manažery – Ivan Nový, Alois Surynek, str. 110

7

Nezaměstnanost se vyskytuje v tržních ekonomikách. V dobách feudalismu měli nevolníci přístup k půdě (alespoň k panské, pokud žádnou nevlastnili), takže mohli, a také museli, pracovat. Nezaměstnanost se nevyskytovala ani ve starověku.

Centrálně řízená ekonomika definovala další problém – přezaměstnanost, ta byla způsobena tím, že všichni občané pracovat museli. Pokud nepracovali, dopouštěli se trestného činu příživnictví.

Nezaměstnanost je oficiálně velmi nízká i v kapitalistických státech. Tam je to způsobeno nikoliv tím, že by se tam nezaměstnanost nevyskytovala, ale tím že většina chudých zemí nemá sociální síť a podporu v nezaměstnanosti. Z tohoto vyplývá, že nezaměstnaní si nemohou dovolit být dlouho bez zaměstnání.

1.2 Co je zaměstnanost „Pod pojmem zaměstnanost se rozumí skutečnost, že část ekonomicky aktivního obyvatelstva si prostřednictvím svého zapojení se do pracovního procesu zabezpečuje prostředky pro zajištění své existence a uspokojování svých potřeb. Její úroveň vyjadřuje zpravidla poměr mezi počtem ekonomicky aktivních pracujících obyvatel a jeho celkovým počtem.“2

Skladba zaměstnanosti vypadá tak, že od šedesátých let 20. století klesá počet zaměstnanců v průmyslu a stoupá počet zaměstnanců ve službách, počet zaměstnanců v zemědělství je víceméně konstantní. Ubývá manuálních prací ve prospěch nemanuálních prací. Dále klesá poptávka po méně kvalifikačně náročných pracích, kde není nutné vysokoškolské, vyšší odborné, často ani středoškolské vzdělání. Dalším trendem je nárůstek tzv. nestandardních pracovních možností, jako je práce na poloviční či zkrácený úvazek, sezónní práce, práce na krátkodobé smlouvy nebo smlouvy na dobu určitou. Dochází i ke zvýšení počtu osob samostatně výdělečně činných.

2

Sociologie pro ekonomy a manažery – Ivan Nový, Alois Surynek, str. 110

8

„Plné zaměstnanosti by teoreticky bylo dosaženo tehdy, kdyby všichni, kteří mají předpoklady pracovat a pracovat chtějí, také práci sehnali.“3

1.3 Trh práce Petr Mareš definuje trh práce jako neobvyklou formu trhu, kde se setkává nabídka práce a poptávka po práci. Práce je objekt tržní směny jako jakékoli jiné zboží (např. kapitál), ale od ostatního zboží se liší tím, že pro ni existují zvláštní předpoklady. Lidé na trhu práce představují pracovní sílu, která má nezpochybnitelné právo být za vykonanou práci odměněna. Bez této odměny by to znamenalo, že člověk dělá otrockou práci, která je v moderní společnosti zakázaná. Na trhu práce se upřednostňují taková pracovní místa, která mají nejvyšší prestiž a jsou nejlépe honorována.

Tento trh nemůže být dokonale konkurenční. Pokud by byl, musel by splňovat tyto požadavky: pracovníci by museli být dokonale mobilní, na trhu práce by bylo mnoho firem a zároveň žádná by nemohla ovlivňovat výši mezd, práce by musela být homogenní (tzn. zacházelo by se s ní jako s kterýmkoliv homogenním statkem, např. s ropou), musela by existovat dokonalá informovanost o pracovních příležitostech. Z tohoto vyplývá, že skutečný trh práce není dokonale konkurenční. Práce je nestejnorodá, trh práce je segmentovaný, vytvářejí se na něm nekonkurenční skupiny (např. zedník nemůže konkurovat lékaři a naopak).

Dělí se na primární a sekundární trh, formální a neformální, externí a interní. Primární trh je takový trh, kde se soustřeďují lepší a výhodnější pracovní nabídky. Pracovní místa na tomto trhu jsou lépe placená, zaměstnanec má možnost profesionálního růstu, častěji si v rámci práce může zvyšovat svoji kvalifikaci a tím snížit riziko, že bude propuštěn. Jsou zde také lepší pracovní podmínky a benefity (např. poukázky na jídlo, služební telefon, služební auto, příspěvek na kulturu). Na sekundárním trhu pracují lidé, kteří mají nižší mzdy, pracovní místa s nižší prestiží, mnohdy se zde nedá mluvit o kariérním postupu. Tento trh je méně stabilní, zaměstnanci jsou propouštěni častěji na sekundárním trhu v porovnání s trhem primárním. Soustřeďují se zde především ženy, hodně mladí nebo naopak hodně staří pracovníci, tělesně 3

Sociologie pro ekonomy a manažery – Ivan Nový, Alois Surynek, str. 110

9

handicapovaní lidé, nekvalifikovaní nebo málo vzdělaní lidé a příslušníci etnických menšin (např. Romové). Přejít ze sekundárního trhu do trhu primárního není lehké. Bariéru vstupu tvoří vzdělání, kvalifikace, celková vizáž pracovníka, způsob jeho vyjadřování, schopnost prosadit se. Některé skupiny lidí pracující na „podřadnějším“ sekundárním trhu nemají šanci vymanit se z něj díky neměnným charakteristikám jako je např. etnický původ, rasa nebo pohlaví.

Formální trh práce je trhem oficiálních pracovních nabídek, naproti tomu neformální trh zahrnuje sousedské výpomoci, rodinné výpomoci, práce načerno, práce patřící do tzv. šedé či černé ekonomiky (nelegální podnikání, prodej drog, obchod s bílým masem). Oba trhy jsou propojeny, pokud dojde k zhroucení formálního trhu, projeví se to zhroucením i na trhu neformálním.

Interní trh znamená dislokaci pracovníků ve firmě. Je zde kladen důraz na růst kvalifikace a celoživotní vzdělávání. Tato strategie je typická pro japonské firmy, které očekávají od svých zaměstnanců věrnost, ale také ji sami nabízejí. V praxi to znamená, že očekávají, že zaměstnanec bude loajální k firmě a bude v ní pracovat celý život. Na druhou stranu firma si ho bude vážit, a i když bude pracovník ke stáru méně výkonný, méně flexibilní a více nemocný, tak ho nepropustí. V Evropě se tomuto modelu blíží Německo. Externí trh práce je trhem, kde si podniky vzájemně si konkurují, a snaží se o větší mobilitu pracovníků mezi firmami. Tato strategie je typická pro USA, v Evropě je to Francie a Velká Británie a zdá se, že i Česká republika.

Základní vývojovou tendencí na trhu práce je poptávka po mladších a kvalifikovanějších pracovnících. A to i v situaci, kdy se zvyšuje počet dlouhodobě nezaměstnaných, kteří nejsou schopni si najít práci. Současně dochází ke stárnutí populace a díky malé porodnosti i ke snížení počtu „nové“ pracovní síly na trhu práce.

10

1.4 Související pojmy „Za přirozenou je považována taková míra nezaměstnanosti, při níž jsou trhy práce v rovnováze a tlaky na hladinu cen a mezd jsou v národním hospodářství vyrovnané. Přirozená míra nezaměstnanosti není ani optimální míra nezaměstnanosti, ani není zcela neměnná. Jde však o nejnižší udržitelnou míru nezaměstnanosti, jíž lze v tržní ekonomice dosáhnout, aniž přinese riziko akcelerace inflace.“4

Neúplná nezaměstnanost je vymezena jako existence pracovníků, kteří musejí přijmout práci na zkrácený úvazek či práci, která plně nevyužívá jejich schopností a kvalifikace. Tato forma nezaměstnanosti je paradoxně vyvolána bojem proti masové nezaměstnanosti. Nejčastěji jde o zkrácený pracovní úvazek či dělení pracovního místa (tedy i příjmu) mezi dva pracovníky. Nevýhodou je, že část těchto zaměstnaných je bez pracovní ochrany a sociálního zabezpečení a neúplná zaměstnanost je někdy brána jako ničení práv zaměstnance a vynucení horších pracovních podmínek zaměstnavatelem. Pro zaměstnavatele je to výhodné. Dochází ke snížení mzdových nákladů (protože zaměstnanec je vyloučen ze sociálního pojištění a nepřísluší mu zaměstnanecké výhody) a větší pružnosti v případě propouštění a přijímání pracovníků.

Masová nezaměstnanost je stav, kdy dochází k nezaměstnanosti 10 – 12 % ekonomicky aktivního

obyvatelstva.

Charakteristickým

rysem

je

vysoký

počet

dlouhodobě

nezaměstnaných, kteří v Evropě tvoří až 40 % všech nezaměstnaných. Masová nezaměstnanost je z velké části způsobena strukturální nezaměstnaností.

Deflační mezera a nezaměstnanost. „Deflační mezerou v ekonomice nazýváme stav, kdy je skutečný reálný HDP nižší než potenciální HDP. Vzniká, když investoři nejsou ochotni investovat v rozsahu, který by zajistil plné využívání úspor dosahovaných při tvorbě potenciálního produktu. Odložení části investic jako důsledek pesimistického hodnocení mezní efektivnosti kapitálu znamená pokles agregátní poptávky, který vede k poklesu HDP. Ekonomika se tak dostává do stavu recese s klesajícím využitím výrobních kapacit, poklesem zaměstnanosti a cenové hladiny a růstem nezaměstnanosti.“5

4 5

Malá encyklopedie moderní ekonomie – Milan Sojka, Bronislav Konečný, str. 84 Malá encyklopedie moderní ekonomie – Milan Sojka, Bronislav Konečný, str. 83

11

„Ekonomicky aktivními obyvateli jsou ti, kteří prostřednictvím svého zapojení do pracovního procesu získávají prostředky pro zajištění své vlastní existence, resp. existence svých rodin. Mezi ekonomicky aktivní obyvatelstvo pak patří jak ti, kteří práci mají, tak i ti, kteří ji krátkodobě, resp. i po delší časové období (a to ne z vlastní viny) nemají.“6

Ekonomicky neaktivní obyvatelé pracovní činnost nerealizují, nejsou do pracovního procesu zapojeni. Je tomu tak buď z důvodu, že v důsledku svých demografických či zdravotních determinant a problémů pracovat nemohou (děti, staří lidé, dlouhodobě nemocní, invalidé), nebo proto, že by sice pracovat mohli, ale nechtějí. Prostředky pro zajištění vlastní existence mohou získávat jak legálními cestami a způsoby (např. pobíráním renty), tak nelegálními (různé formy zločinnosti).“7

Politika zaměstnanosti je „politika, jejímž cílem je v soudobých západních státech dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, případně také využití všech zdrojů pracovních sil a podpora práva občanů na zaměstnání. Takzvaná aktivní politika zaměstnanosti se buď zaměřuje na skupiny lidí, kteří jsou v evidenci úřadů práce (tak je tomu nyní v ČR), nebo je součástí makroekonomické politiky vlády Pasivní politikou zaměstnanosti se rozumí hmotné zabezpečování uchazečů o zaměstnání. V ČR jsou v rámci aktivní politiky zaměstnanosti nezaměstnaným nabízeny rekvalifikační kurzy, je podporováno zřizování společensky účelných pracovních míst, jsou organizovány veřejně prospěšné práce, absolventská i praktikantská místa a je podporováno zřizování pracovišť pro zdravotně postižené.“8

Podporované zaměstnání je „komplex sociálních služeb, které mají zájemce podpořit v nalezení vhodného zaměstnání, udržení tohoto zaměstnání a udržení podmínek srovnatelných s jinými zaměstnanci vykonávajícími stejnou práci. Je určeno osobám znevýhodněným na trhu práce mentálním postižením, smyslovým nebo pohybovým postižením, chronickou duševní nemocí apod. Podpora je většinou dlouhodobá. Je poskytována přímo na pracovišti, a to podle individuálních potřeb klienta jeho schopností.“9

6

Sociologie pro ekonomy a manažery – Ivan Nový, Alois Surynek, str. 110 Sociologie pro ekonomy a manažery – Ivan Nový, Alois Surynek, str. 110 8 Slovník sociální práce – Oldřich Matoušek, str. 149 9 Slovník sociální práce – Oldřich Matoušek, str. 145 7

12

Ztráta zaměstnání je událost, při níž je člověk proti své vůli zbaven placené práce. Pokud okamžitě nenastoupí do nového placeného zaměstnání, následuje období nezaměstnanosti. Ztráta zaměstnání je událost, nezaměstnanost je stav.

Životní minimum „je uznanou hranicí příjmu občana, pod níž se příjemce dostává do stavu hmotné nouze. Částka má podle platné legislativy ČR (z. 463/1991) dvě složky. První stanovuje minimální finanční obnos potřebný k zajištění výživy a dalších osobních potřeb; druhá určuje částku potřebnou k uhrazení nákladů na domácnost. Částka životního minima potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana je definována odlišně pro různé věkové kategorie (děti do 6 let, děti od 6 do 10 let, děti od 10 do 15 let, děti od 15 do 26 let a dospělé). Žije-li ve společné domácnosti více osob, jejich příjmy se posuzují společně. Společně posuzovanými osobami jsou nezaopatřené děti, rodiče nezaopatřených dětí, manželé, druh a družka (pokud spolu žijí alespoň 3 měsíce) a osoby, které se přechodně z důvodu přípravy na povolání, z důvodů pracovních nebo zdravotních zdržují mimo místo trvalého pobytu. Občanům, jejichž příjmy nedosahují výše životního minima, poskytuje stát pomoc.“10

Chudoba. „Obecně přijímaná koncepce chudoby neexistuje. Kritéria chudoby jsou závislá na tradici a na aktuální koncepci sociální spravedlnosti. Dříve běžně užívanými 'objektivními' měřítky chudoby byly úroveň příjmů a úroveň spotřeby. Komplexnější, novější měřítka představují dohodnuté standardy minimálních potřeb, např. minimální spotřební koš zahrnující statky a služby zajišťující důstojné přežití. Nejširší pojetí chudoby, prosazované v současnosti některými mezinárodními organizacemi, zahrnuje vedle příjmu i dostupnost veřejných služeb (jimiž jsou vedle služeb sociálních také zdravotnictví a školství) a stav výživy. Zdrojem chudoby je nezaměstnanost, nízký příjem ze zaměstnání, nízká úroveň vlastněného bohatství a nízké vzdělání. Ekonomickými nástroji prevence chudoby jsou záporné zdanění příjmů, stanovení minimální mzdy a životního minima, k němuž jsou pak vztaženy některé dávky.“11

10 11

Slovník sociální práce – Oldřich Matoušek, str. 275 Slovník sociální práce – Oldřich Matoušek, str. 81

13

2 Klasifikace nezaměstnanosti Nezaměstnanost má několik forem: nepravou nezaměstnanost, skrytou nezaměstnanost, dočasnou nezaměstnanost, dobrovolnou nezaměstnanost a nezaměstnanost nepředvídatelnou. Ekonomika rozlišuje čtyři druhy nezaměstnanosti: frikční, strukturální, cyklickou a sezónní. Jak druh tak i formu nezaměstnanosti obvykle ovlivňují dva faktory: rozsah nezaměstnanosti a délka trvání nezaměstnanosti. Tato kapitola se také zabývá příčinami nezaměstnanosti, názory na podstatu nezaměstnanosti a jejími mírami, klíčovými problémy na trhu práce v České republice, rizikovými skupinami nezaměstnaných a otázkou, jaký je rozdíl mezi nezaměstnaným člověkem, a člověkem, který nepracuje.

2.1 Formy nezaměstnanosti Nepravá nezaměstnanost je tvořena lidmi, kteří jsou sice nezaměstnaní, ale práci buď neshánějí nebo ji nehodlají přijmout, jestliže je jim nabídnuta, a snaží se v co největší míře čerpat podporu v nezaměstnanosti. Patří sem i jedinci, kteří jsou registrovaní jako nezaměstnaní na úřadu práce, ale současně pracují nelegálně v neformální a šedé ekonomice.

Skrytou nezaměstnaností se rozumí nezaměstnanost, v jejímž důsledku „ nedochází k plnému využití pracovní síly, pracovníci pracují ve zkrácené pracovní době, resp. několik dní v týdnu.“12

Dočasná nezaměstnanost „se týká určitého druhu osob, které v poměrně krátké době po ztrátě zaměstnání bez větších problémů nacházejí nové pracovní uplatnění.“13

Dobrovolná nezaměstnanost je „poněkud diskutabilní forma, o jejímž kvalifikování jako formy nezaměstnanosti lze mít jisté pochybnosti, je popsána situací, kdy nezaměstnaný dává přednost jiným aktivitám (vlastně ne-práci) před prací při určité mzdové sazbě. Preferovat je možno jak volný čas před nedostatečně placenou prací, tak i např. studium, péči o rodinu a děti, předčasný odchod do důchodu apod. S touto formou nezaměstnanosti však je nutno

12 13

Sociologie pro ekonomy a manažery – Ivan Nový, Alois Surynek, str. 110 Sociologie pro ekonomy a manažery – Ivan Nový, Alois Surynek, str. 110

14

uvažovat vzhledem k tomu, že určitý počet dobrovolně nezaměstnaných bývá oficiálně evidován a citelně zkresluje obraz nezaměstnanosti v naší společnosti.“14

Stagnativní nezaměstnanost představuje formu nezaměstnanosti, kdy „část nezaměstnaných dlouhodobě a marně shání zaměstnání a postupně ztrácí naději, že nové pracovní uplatnění nalezne.“15

K nepředvídatelné formě dochází z důvodu „neočekávaných změn ve vnějších ekonomických a politických vztazích, kterým se nestačí ekonomika dané země v krátké době přizpůsobit.“16

2.2 Druhy nezaměstnanosti Ekonomie rozlišuje čtyři druhy nezaměstnanosti: frikční nezaměstnanost, strukturální nezaměstnanost, cyklickou nezaměstnanost a sezónní nezaměstnanost.

Frikční nezaměstnanost vzniká tehdy, „kdy se původně zaměstnané osoby dobrovolně vzdaly svého pracovního místa, protože se rozhodly vyhledat pracovní místo jiné. Není přitom rozhodující, zda se pracovního místa vzdávají proto, že hledají pracovní místo s lepšími pracovními podmínkami (vyšší mzda, lepší podnikové klima, vyšší pracovní satisfakce, kariérový postup, osobní a rodinné důvody), či proto, že změnou pracovního místa předcházejí očekávanému nebo ohlášenému propouštění. Pro definici a diagnózu tohoto druhu nezaměstnanosti je rozhodující, že její trvání je determinované při existujících zákonných možnostech časem, který je potřebný na vyhledání nového pracovního místa (získání informací o novém pracovním místě, délka rozhodování o přijetí nového pracovního místa – porovnání s alternativními možnostmi zaměstnání) a na změnu pracovního místa (příprava na přijetí do zaměstnání, výměna bytu spojená se změnou bydliště). Je nasnadě, že tento druh nezaměstnanosti nejen že není dysfunkční, ale naopak je nezbytnou podmínkou optimálního umístění pracovních sil. Dobrovolnost opuštění pracovního místa by mohla svědčit o tom., že

14

Sociologie práce – Dušan Šimek, str. 58 Sociologie pro ekonomy a manažery – Ivan Nový, Alois Surynek, str. 111 16 Sociologie pro ekonomy a manažery – Ivan Nový, Alois Surynek, str. 111 15

15

nabídka pracovních míst je vyrovnaná a frikční krátkodobá nezaměstnanost je tedy pouze nezbytným průvodním jevem umožňujícím žádoucí pracovní mobilitu.“17

„Strukturální nezaměstnanost nastává v případě, kdy nároky práce nejsou v souladu s potenciálem pracovní síly. Nabídka práce určité ability (specifické povahy, kvalifikační náročnosti, složitosti, orientace na pohlaví apod.) převyšuje poptávku v daném regionu a z hlediska celkové poptávky po práci nejsou osoby hledající práci dostatečně mobilní, aby si našly práci v jiné profesi, jiném regionu, jiném odvětví, či na pracovním místě s jinými kvalifikační požadavky. O strukturální nezaměstnanosti můžeme hovořit tehdy, je-li nezaměstnanost způsobena tím, že nabídka práce nemá 'použití' v důsledku své nízké adaptability na strukturu pracovních míst. Indikátorem strukturální nezaměstnanosti je vysoký počet neobsazených, volných pracovních míst a vysoký počet nezaměstnaných, přičemž tento nesoulad může vzniknout proto, že poptávka po určitém druhu práce roste, zatímco poptávka po jiném druhu práce klesá, přičemž nabídka se nepřizpůsobuje dostatečně rychle. Dalším indikátorem růstu strukturální nezaměstnanosti je růst průměrné délky trvání nezaměstnanosti a také růst času neobsaditelnosti pracovních míst.“18

„Cyklická nezaměstnanost je druhem nezaměstnanosti typicky makroekonomickým a bylo by obtížné identifikovat sociální faktory, podílející se na jejím vzniku. Je závislá na cyklických změnách hospodářských aktivit v makroekonomickém měřítku. Vzniká tehdy, když makroekonomická poptávka po zboží a službách při daných mzdových sazbách a při dané produktivitě práce není postačující pro zaměstnatelnost těch, kteří jsou schopni a ochotni pracovat. Působí na všechny sektory hospodářství a jediným použitelným nástrojem jejího snížení je redukce týdenního pracovního času. V podmínkách českého hospodářství jde o druh pouze teoretický.“19

Sezónní nezaměstnanost je krátkodobý druh nezaměstnanosti. Je způsobena vazbou některých odvětví k ročním obdobím – zemědělství, lesnictví, rybolov a různou velikostí poptávky po sezónních výrobcích – zimní období = lyže, snowboardy, zimní kabáty, vánoční cukroví, letní období = plavky, dovolené, opalovací krémy, kolečkové brusle.

17

Sociologie práce – Dušan Šimek, str. 58-59 Sociologie práce – Dušan Šimek, str. 59-60 19 Sociologie práce – Dušan Šimek, str. 60 18

16

2.3 Parametry ovlivňující formy a druh nezaměstnanosti Ekonomie rozlišuje dva parametry, které ovlivňují jak formu nezaměstnanosti tak i druh nezaměstnanosti.

Rozsah nezaměstnanosti je parametr, který „se zpravidla udává jako podíl celkového počtu nezaměstnaných k celkovému počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva, nebo k obyvatelstvu pobírajícímu mzdu. Je evidentní, že každý z těchto dvou způsobů výpočtu rozsahu nezaměstnanosti vykazuje jiný výsledek, přesto jsou přiměřenější než 'žurnalistický' postup výpočtu rozsahu nezaměstnanosti podílem celkového počtu nezaměstnaných k počtu obyvatel v daném území. Statistiky Úřadu práce ČR užívají formálně mezinárodně přijatou metodiku, když míru nezaměstnanosti vykazují jako poměr nezaměstnaných k disponibilním pracovním silám. Za disponibilní pracovní síly je považován soubor složený ze zaměstnaných, vč. žen na mateřské dovolené a další mateřské dovolené a z nezaměstnaných. Ani tato metodika však neumožňuje objektivní komparace v mezinárodním měřítku, protože v různých zemích se používají nejen různě metody měření míry nezaměstnanosti (registrace na pracovních úřadech, výběrové soupisy obyvatelstva), ale různě bývá definován i ukazatel zaměstnanosti (různé věkové hranice ekonomické aktivity, různé zahrnutí žen na mateřské dovolené, samostatně činných apod.). Kvalitativní hodnocení rozsahu (míry) nezaměstnanosti je zpravidla věcí interpretace.“20

„Druhým významným parametrem nezaměstnanosti je délka trvání nezaměstnanosti, tedy doba nezaměstnanosti (ve dnech, týdnech nebo měsících), trvající bez přerušení u skupiny pozorovaných nezaměstnaných. Podíl délky trvání nezaměstnanosti počtem nezaměstnaných osob uvádí průměrnou délku trvání nezaměstnanosti. Tento parametr je těsněji spojen se sociální dimenzí nezaměstnanosti, jeho hodnoty jsou primárně odvozovány a distribuovány na základě sociálně psychologických důsledků subjektivní reflexe vlastní sociální a ekonomické situace. Určité rozdíly je podle zkušeností úřadů práce možno postihnout mezi následujícími skupinami nezaměstnaných: nezaměstnaní po dobu kratší než jeden měsíc, nezaměstnaní po dobu 1-6 měsíců, nezaměstnaní po dobu delší než 6 měsíců. Individuálně reflektovanou délku trvání nezaměstnanosti nelze spojovat s délkou trvání nezaměstnanosti jako průvodního jevu stavu hospodářství společnosti, ostatně, je bezpředmětné považovat nezaměstnanost za jev

20

Sociologie práce – Dušan Šimek, str. 61

17

časově ohraničený. Daleko spíše v rámci tohoto parametru je užitečné (zejména v souvislosti s problémem připravenosti, resp. nepřipravenosti člověka na změny profesní dráhy, které považuje za katastrofické) sledovat specifické případy recidivy nezaměstnanosti ve všech třech uvedených skupinách. Opakovaná nezaměstnanost je faktorem, který výrazně modifikuje podobu syntetického statusu, přičemž nelze jednoznačně hodnotit, zda pro nositele statusu je opakovaná nezaměstnanost negativním jevem. Ačkoliv současné vnímání nezaměstnanosti jako životní katastrofy je poměrně rozšířené, osobní zkušenost s nezaměstnaností patrně povede k přehodnocení poraženeckých postojů k vlastní ztrátě zaměstnání i u osob nedobrovolně nezaměstnaných.“21

2.4 Příčiny nezaměstnanosti Obecně se dá mluvit o velkém množství faktorů, které nezaměstnanost ovlivňují: •

nedokonalost trhu práce (poptávka se nikdy nemůže rovnat nabídce)

•

nepružnost trhu práce (vysoké zdanění práce, vysoké sociální podpory, regulace nájemného – snižování mobility pracovníků)

•

zákon o minimální mzdě (na zákon o zvýšení minimální mzdy reagují firmy propouštěním zaměstnanců)

•

zákony omezující propouštění (to způsobuje, že zaměstnavatelé najímají méně nových pracovníků, především absolventů)

•

hospodářský cyklus

•

strukturální změny (např. zánik určitého odvětví)

•

nízká úroveň akumulace kapitálu

•

prodlužování pracovního dne a zvyšování přesčasové práce (což způsobuje snížení počtu pracovních míst)

•

vysoká porodnost a celkový přírůstek obyvatel ( tento problém se netýká České republiky ale např. Číny)

Další příčinou může být sám sociální stát, resp. politika sociálního státu. Základní otázkou zůstává, nevede-li podpora v nezaměstnanosti ke ztrátě zájmu o placené zaměstnání. Prvním

21

Sociologie práce – Dušan Šimek, str. 61-62

18

problémem je demotivace nezaměstnaného, aby si zaměstnání hledal. Sociální stát mu zaručuje pravidelný měsíční příjem, pokud je tento příjem jen o málo nižší než mzda, kterou by jako pracovník dostával za práci, proč by pracoval? Příkladem může být člověk s minimálním vzděláním, který by v práci dostával pouze minimální mzdu. Pokud bude nezaměstnaným, postará se o něj stát, bude mít spoustu volného času, občas udělá nějakou práci načerno. Příspěvky v nezaměstnanosti jsou hranicí, pod kterou nemohou klesnout minimální mzdy. Může tak dojít k paradoxu, kdy podpora nevede k ochraně nezaměstnaných, ale naopak může zvyšovat jejich počet, protože uměle uchovává mzdy nad úrovní, kterou by jinak vytvořila nabídka a poptávka na trhu práce.

„Často diskutovaným problémem je otázka vlivu technického rozvoje na zaměstnanost. Na jedné straně je skutečností, že technický a technologický pokrok, který je úsporný, pokud jde o potřebu pracovních sil, vede ke zvýšení nezaměstnanosti. Na druhé straně má ale tento rozvoj za následek snižování nákladů, a tím i cen výrobků, což vede ke zvýšení poptávky po zboží a službách, ke zrychlení ekonomického růstu, a tím i zaměstnanosti. Podmínkou tohoto pozitivního působení technického a technologického rozvoje na výkonnost ekonomiky je aktivní vědeckotechnická politika a aktivní politika v oblasti zaměstnanosti a vzdělávání. Zvyšování poptávky, a tím i zaměstnanosti, může mít pozitivní vliv na urychlení ekonomického růstu jen za podmínky, že zastaralá pracovní místa budou nahrazena novými pracovními příležitostmi s vyššími nároky na kvalifikaci a adekvátně tomu budou existovat také kvalifikované a mobilní pracovní síly.“22

Nezaměstnanými jsou lidé, kteří nesplňují požadavky zaměstnavatelů. Ty jsou dalším faktorem způsobujícím nezaměstnanost. Nejčastější požadavky zaměstnavatelů jsou: odpovídající odbornost, znalost práce s počítači, jazykové znalosti, schopnost pracovat s vysokým nasazením, ochota vzdělávat se a cestovat, samostatnost v rozhodování, schopnost navrhnout a prosadit změnu, flexibilita a iniciativa, schopnost pracovat v týmu, poctivost, řidičský průkaz, speciální požadavky podle oborů.

22

Sociologie pro ekonomy a manažery – Ivan Nový, Alois Surynek, str. 111

19

2.5 Názory na podstatu nezaměstnanosti Nezaměstnanost je předmětem zkoumání. Petr Mareš ve své knize rozlišuje následující tři pohledy na nezaměstnanost.

Liberalisté říkají, že stabilita na trhu je zabezpečována svobodnou soutěží. Stability je dosahováno automaticky tržním mechanismem. Každý trh má určitou cenovou stabilitu, na které jsou poptávka a nabídka vyrovnány. Stabilita je dosahována tzv. neviditelnou rukou trhu. Regulativní zásahy (např. státu) do tohoto procesu mohou stabilitu narušit. Proto liberalisté nedoporučují jakékoliv zásahy z vnějšku. Jejich názor je takový, že pracovní síla je zbožím jako cokoliv jiného, a proto je nezaměstnanost způsobena krátkodobou nerovnováhou mezi poptávkou po práci a nabídkou práce. Nezaměstnanost je v tomto případě ukazatelem krátkodobého narušení ekonomické stability. Určitá míra nezaměstnanosti je liberály chápána jako

nezlikvidovatelné

minimum.

Toto

minimum

představuje

přirozenou

míru

nezaměstnanosti, která je v tomto případě totéž jako nezaměstnanost dobrovolná. Každý nezaměstnaný se musí rozmyslet, jestli akceptuje nebo neakceptuje zaměstnání za nabízenou odměnu. Kdo chce pracovat (a přijmout podmínky zaměstnavatelů), má možnost pracovat. Nezaměstnanost je vyvolána hlavně nevyhovujícími mzdovými podmínkami, kdy podmínky jsou pro zaměstnavatele vyhovující, ale nemohou být akceptovány zaměstnanci. Východisko z problému je nacházeno hlavně na straně nabídky práce a koncentruje se na boj s inflací, mzdovou regulací a s omezením síly sociálního státu. Boj proti inflaci má podle liberalistů přednost před bojem s nezaměstnaností. Liberalisté předpokládají, že dozor nad inflací může zvětšit množství investic a udržet konkurenceschopnost národní ekonomiky na světovém trhu a tím i pracovní příležitosti.

Podle Keynese jsou rozlišovány čtyři druhy nezaměstnanosti. Dočasná, která vzniká tím, že lidé opouští zaměstnání, a odcházejí hledat novou práci, cyklická, která vzniká v důsledku cyklické deprese, strukturální, která vzniká, když zanikají určitá výrobní odvětví a sezónní. Keynesova teorie neříká, že nezaměstnanost je důsledkem neochoty pracovat . Říká, že zde existují dva rozhodující faktory, které způsobují masovou a přetrvávající nezaměstnanost. Jsou to nedostatek poptávky a technický pokrok, jež způsobuje, že lidská práce je nahrazena stroji.

Keynesova teorie naopak doporučuje regulaci státu. Říká, že tržní mechanismus

nedokáže regulovat ani sám sebe ani nezaměstnanost způsobenou nedostatečnou poptávkou a technickým pokrokem. Jedna z cest zvyšování poptávky je růst státních výdajů. Vysoká míra 20

nezaměstnanosti je důsledkem špatné peněžní a fiskální politiky v období hospodářského poklesu. Tato cesta sice může způsobovat určitou míru inflace, ale ta je vnímána optimističtěji než přetrvávající masová nezaměstnanost. Sociální dávky pomáhají zachovat koupěschopnost obyvatel a tím zvyšovat poptávku, která podporuje růst počtu volných pracovních míst, která se zaplňují nezaměstnanými a klesá nezaměstnanost.

Marxisté mají víru ve zcela odlišnou teorii. Podle nich je nezaměstnanost propojena s kapitalismem, který je neschopný vyhnout se opakujícím se krizím, a tak není schopný zabránit pravidelné masové nezaměstnanosti. Marxisté berou tržní ekonomiku jako neschopnou stability, to je odlišuje od liberalistické klasické a neoklasické ekonomie, která tržní ekonomiku posuzuje jako rovnovážný mechanismus, který se sám reguluje. Tato teorie říká, že nezaměstnanost je způsobena poklesem poptávky po práci a je důsledkem nestability mezi přenosem pracovních sil a hromaděním kapitálu. Odstranit nezaměstnanost lze jen zrušením soukromého vlastnictví výrobních prostředků.

2.6 Míry nezaměstnanosti

„Celková míra nezaměstnanosti:

počet nezaměstnaných, kteří aktivně hledají práci ————————————————————— ekonomicky aktivní obyvatelstvo

Míra dlouhodobé nezaměstnanosti:

21

počet osob dlouhodobě nezaměstnaných —————————————————— ∑ všech nezaměstnaných osob

Míra propuštěných z práce:

právě propuštění pracovníci ————————————— = okamžitá situace na trhu práce ∑ pracovní síla

Míra nezaměstnaných dospělých osob:

nezaměstnané osoby starší 25 let ——————————————— ∑ pracovní síla starší 25 let

Míra nezaměstnaných, kteří hledají práci na plný úvazek:

nezaměstnaní hledající si zaměstnání na plný úvazek ——————————————————————— ∑ pracovníci pracující na plný úvazek

Míra zahrnující lidi pracující z ekonomických důvodů na zkrácenou pracovní dobu:

22

součet nezaměstnaných osob hledajících zaměstnání na plný úvazek + polovina osob hledajících zaměstnání na zkrácenou pracovní dobu + polovina osob, které z ekonomických důvodů na zkrácený úvazek pracují

celková pracovní síla – polovina počtu osob pracující na zkrácenou pracovní dobu

Míra zohledňující rezignované pracovníky:

součet nezaměstnaných osob hledajících zaměstnání na plný úvazek + polovina osob hledajících zaměstnání na zkrácenou pracovní dobu + polovina osob, které z ekonomických důvodů na zkrácený úvazek pracují + osoby, které by chtěly pracovat, ale už nevěří, že nějakou práci někdy získají

celková pracovní síla – polovina počtu osob pracující na zkrácenou pracovní dobu + osoby, které by chtěly pracovat, ale už nevěří, že nějakou práci někdy získají“23

2.7 Klíčové problémy na trhu práce v České republice Z publikace Jsme v Evropě zaměstnatelní je patrná vývojová tendence v Evropské unii, kdy se snižuje nezaměstnanost a naopak stoupá zaměstnanost. Česká republika dosahuje opačného vývoje. Hlavní příčinou rostoucí nezaměstnanosti v ČR je, že se česká ekonomika stala součástí světového trhu. Dalším důvodem je restrukturalizace a privatizace nejsilnějších průmyslových odvětví, nízká cena práce, vysoké zdanění příjmů a celosvětový problém, který se jmenuje stárnutí. 23

Nezaměstnanost jako sociální problém – Petr Mareš, str. 22-24

23

Z analýzy Evropské unie vyplývá, že nevýhodné postavení na trhu práce mají především ženy, starší pracovníci a dlouhodobě nezaměstnaní.

Právě u zaměstnanosti žen lze sledovat zcela opačný trend, než jaký je k vidění u ostatních států Evropské unie. Zaměstnanost žen pomalu klesá. Vesměs lze říci, že nezaměstnanost žen je vyšší než nezaměstnanost mužů. I když ženy nepatří mezi nejrizikovější skupinu, je evidentní, že tato kategorie je na trhu práce znevýhodněna. Nejvíce ohroženy jsou ženy ve věku do 34 let. Jestliže tyto ženy ztratí práci, je pro ně obtížné najít novou, například proto, že pečují o děti, o své rodiče, o postižené členy domácnosti, a proto nemohou za prací dojíždět nebo pracovat ve vícesměnném provozu. Jako pracovnice tyto ženy nejsou oblíbené u zaměstnavatelů, protože mají vyšší výskyt absencí (onemocní dítě, se seniorem se musí do k lékaři). Dalším problémem této skupiny je mateřská dovolená. Většina žen musí začínat znovu od začátku a jen menšina zaměstnavatelů je ochotna zaměstnat matku po mateřské dovolené. Evropská komise negativně hodnotí především to, že v České republice není takové množství mateřských školek, které by dokázaly uspokojit poptávku ze strany rodičů. Tito rodiče musejí hledat alternativní cesty, jako je hlídání příbuznými, placenými chůvami, flexibilní zaměstnání matky, práce na částečný úvazek. Pokud není možná ani jedna z alternativ, je jeden z rodičů, ačkoliv nechce, nucen zůstat s dítětem i několik let doma. Většinou je to samozřejmě matka, která musí odejít z práce a po několika letech hledat novou s vidinou diskriminace ze strany zaměstnavatele.

Starší pracovníci jsou skupinou, která byla ovlivněna komunismem. Ten říkal: „zůstat v zaměstnání celý život“, což vedlo k omezení pracovních schopností a zkušeností. Starší pracovníci jsou méně přizpůsobiví a bývají častěji nemocní než jejich mladší spolupracovníci. To v důsledku u zaměstnavatele vede k diskriminaci a pokud se má propouštět, tak tito lidé bývají mezi prvními, kteří jsou nuceni z podniku odejít. Dalším problémem je i chápání starších pracovníků společností, která je mnohdy vidí spíše jako zátěž, než jako eventuální pracovníky.

24

2.8 Rizikové skupiny nezaměstnaných Prosazení se na trhu na trhu práce bývá ovlivněno řadou faktorů. Věkem, zdravotním stavem, pohlavím, vzděláním, příslušností k etnické skupině. Tyto faktory vydělují skupiny lidí s větším rizikem ztráty práce, kteří jsou vystaveni riziku opakované nezaměstnanosti. Příslušníci těchto skupin nacházejí uplatnění na hůře placených pracovních místech. Právě na tyto skupiny lidí musí být zaměřena politika zaměstnanosti. V České republice k nim patří: mladší věkové skupiny do 30 let, starší lidé, ženy, zdravotně postižení lidé, lidé bez kvalifikace a romské etnikum.

Absolventi středních a vysokých škol, kteří hledají své první zaměstnání, jsou vůči konkurenci značně v nevýhodě, protože jim chybí praxe a základní pracovní návyky. Také postrádají pracovní kontakty, jež zjednodušují orientaci na trhu práce. U dlouhodobě nezaměstnaných absolventů středních a vysokých škol se mohou objevit výchovné problémy a problémy s myšlením. Tito lidé si včas neosvojí potřebné pracovní návyky a to v mimořádných případech může způsobit trvalé změny v chování a vést až k vyřazení jedince ze společnosti. Zvýšený výskyt dlouhodobé nezaměstnanosti absolventů má negativní důsledky pro nezaměstnaného samotného i pro společnost. U nepracujícího absolventa je ohrožena osobní identita, nezávislost na rodičích, přijmutí rodinných hodnot a hodnot společnosti, rozvoj profesionální role a schopnost navazovat a udržet si přátelství. Pomalý růst platů a zvyšování nezaměstnanosti stěžuje osamostatnění dospívajících. Je prokázáno, že vysoké procento mladých lidí raději dá přednost nezaměstnaností před pracovním místem, které je nebude uspokojovat, nebo kde nebudou tak finančně ohodnoceni, jak by chtěli. Období začínající pracovní kariéry je obdobím finanční závislosti, kdy příjem je relativně nízký a výdaje vysoké (např. splácení hypotéky na byt, leasingu na auto). Vyloučení z trhu práce může vést k panice a k akceptování neuspokojivé nabídky, což později může vést ke zklamání. Ukazuje se však, že pro udržení pracovní vitality, udržení si nabytých vědomostí a schopností je potřebné vzít i takovouto práci, byť méně placenou či méně atraktivní.

Starší lidé jsou další rizikovou skupinou. Nejhůře prožívají ztrátu pracovního místa lidé ve věku 41 – 50 let. Tato skupina zažívá pocity bezradnosti, strachu a nejistoty. Postupně ztrácí sebevědomí. Pro zaměstnavatele se starší lidé jeví jako horší investice než mladí lidé. Čím je člověk starší, tím pevnější jsou jeho návyky, a tím i obtížněji se přizpůsobuje novým životním situacím. Nejdůležitější cestou pro tuto skupinu je orientace na budoucnost. Pokud se člověk 25

v tomto věku stane apatickým, s náročnou stresovou situací, jakou je ztráta zaměstnání, se nevyrovná a přichází životní rezignace.

Ženy patří do rizikové skupiny proto, že zaměstnavatelé zatím upřednostňují mužskou pracovní sílu. V České republice není mnoho rozšířená flexibilní pracovní doba, zkrácená doba či práce na poloviční úvazek, který by uvítaly především ženy s malými dětmi. S celodenní zaměstnaností žen přichází určité množství problémů. Matky s dětmi mají vyšší pracovní absence, což vede k neochotě tyto ženy zaměstnat. Zaměstnanost žen je celosvětovým problémem. V řadě vyspělých zemí se hledá řešení právě v nabídce zkrácených úvazků, v zavádění pružné pracovní doby, v dostupné péči o děti. V České republice musí k řešení pomoci legislativní úpravy a finanční a politická podpora žen.

Čtvrtou rizikovou skupinou jsou zdravotně postižení lidé. Lidé se změněnou pracovní schopností ( ZPS ) mají čím dál menší šanci se uplatnit na trhu práce, protože se stále více dává důraz na produktivitu práce a výkon. Díky systému sociálního zabezpečení jsou těmto lidem zajišťovány alespoň základní materiální potřeby, ale mnohdy jsou tito lidé, díky svému handicapu, vyloučeni ze sociální integrace.

Lidé bez kvalifikace tvoří třetinu všech dlouhodobě nezaměstnaných. Velká část jsou absolventi základních škol, mladí lidé složitě vzdělavatelní, často s malým zájmem

o

zaměstnání. Patří sem i lidé, kteří se podílejí na společensky nežádoucím deviantním chování: alkoholici, recidivisté, lidé propuštění z nápravných zařízeních. Při hledání pracovního místa je rozhodující úroveň kvalifikace a profesionálních dovedností. Čím vyšší úroveň, tím větší možnost volby pro zaměstnavatele i pro zaměstnance. O pracovníky s nízkou kvalifikací bude stále menší zájem, budou postupně nahrazováni stroji.

Romské etnikum je další skupinou, která mnohdy marně hledá pracovní uplatnění. Na vině jsou stále vyšší nároky zaměstnavatelů na kvalifikaci a kvalitu sociálních dovedností uchazeče o zaměstnání. Zde je problém. Většina Romů má pouze základní vzdělání, značná část romských dětí základní školu ani nedokončí. Navíc se romskému etniku nepodařilo plně se začlenit, to je dáno jejich odlišným chováním a hodnotami. Jejich účast na trhu práce je proto minimální. Tam, kde je větší koncentrace Romů, dochází k narůstání sociálních problémů, kriminality a závislosti na prostředcích, které jsou čerpány od státu.

26

2.9 „Kdo je nezaměstnaný a kdo jen nepracuje“24 „Ne každý, kdo pracuje, je zaměstnaný a na druhé straně také ne každý, kdo nepracuje, je nezaměstnaný“.25 Člověk může pracovat pro vlastní potěšení, vykonávat práci v domácnosti, v tomto případě člověk pracuje, ale není zaměstnaný. Zaměstnání se rovná práci na smluvním základě, která zahrnuje odměnu za její provedení. Tato definice vylučuje (jako zaměstnání) nejen domácí práce ale i sebezaměstnávání, vzájemnou výpomoc, práci pro dobročinné účely a další práce, které nejsou vykonávané pro ekonomický zisk. Pokud člověk ztratí takovou práci, neznamená to,že se stává nezaměstnaným. Z tohoto vyplývá, že nezaměstnanost je opakem nikoliv práce ale zaměstnanosti. Nejde tedy o to „nemít práci“, ale o to „nemít placené zaměstnání“

Definice nezaměstnanosti podle Mezinárodního úřadu práce (ILO) v Ženevě je založena na třech požadavcích. Osoba je schopná práce, chce placené zaměstnání, ale i přes snahu si práci najít, je nezaměstnaná. Definice je založena nejen na tom, že člověk, který je schopný pracovat, nemá možnost pracovat v placeném zaměstnání, ale i na tom, že není s touto situací spokojen a chce ji změnit, tzn. najít si zaměstnání nové. Odmítavý postoj k nezaměstnanosti způsobuje, že nezaměstnanost není normálním stavem. Společnost očekává, že každý práceschopný zdravý člověk bude usilovat o to, aby si stálé zaměstnání udržel a v případě, že ho ztratí, bude se snažit najít co nejrychleji nové.

24 25

Nezaměstnanost jako sociální problém – Petr Mareš; strana 16 Nezaměstnanost jako sociální problém – Petr Mareš; strana 16

27

3 Co je to práce a co znamená pro člověka Tato kapitola vysvětluje problematiku práce. Jak se definuje a dělí, a jak lze vysvětlit pojmy s prací související: pracovní poměr, pracovní smlouva, pracovní doba, práce přesčas, dovolená, skončení pracovního poměru, plat, mzda. Objasňuje, proč je práce pro člověka tak důležitá. Pro pracujícího jsou možná důležitým aspektem peníze, které prací získává, nikoliv však aspektem jediným.

3.2 Práce a základní pojmy „Práce je cílevědomá činnost člověka vytvářející užitné hodnoty k uspokojování vlastních potřeb pracujícího, případně potřeb jemu blízkých lidí.“26 Pracovní poměr je právní vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Dělí se na pracovní poměr na dobu určitou a pracovní poměr na dobu neurčitou. Pokud v pracovní smlouvě není uvedeno, že pracovní poměr je uzavřen na dobu určitou, je pracovní poměr automaticky brán jako poměr na dobu neurčitou. Jako takový může být ukončen pouze okamžitým zrušením, výpovědí a dohodou.

Povinnosti vyplývající z pracovního poměru. „Ode dne, kdy vznikl pracovní poměr, je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu, vytvářet podmínky pro úspěšné plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy nebo kolektivní nebo pracovní smlouvou., zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době a dodržovat pracovní kázeň. Při nástupu do práce musí být zaměstnanec řádně seznámen s pracovním řádem platným u zaměstnavatele (§82) a s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jež musí při své práci dodržovat. Zaměstnanec musí být také řádně seznámen s kolektivní smlouvou a s vnitřními předpisy.“27

Pracovní smlouva musí být vždy uzavřena písemně. „V pracovní smlouvě je zaměstnavatel povinen se zaměstnancem dohodnout: druh práce, na který je zaměstnanec přijímán, místo 26 27

Slovník sociální práce – Oldřich Matoušek, str. 159 Zákoník práce k 1.10.2004, str. 19

28

výkonu práce (obec a organizační jednotku nebo jinak určené místo), den nástupu do práce. Mimoto lze v pracovní smlouvě dohodnout další podmínky, na kterých mají účastníci zájem.“28

Mzda. „Zaměstnanci náleží za vykonanou práci mzda nebo plat. Pokud tento zákoník obsahuje ustanovení o mzdě, rozumí se tím i plat, není-li výslovně stanoveno jinak. Mzda nesmí být nižší než minimální mzda. Do mzdy se pro tyto účely nezahrnuje mzda za práci přesčas, příplatek za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí, za práci v noci a za práci ve svátek.“29

„Pracovní doba je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci. Délka pracovní doby činí nejvýše 40 hodin týdně. Délka pracovní doby zaměstnanců pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu činí nejvýše 37,5 hodiny týdně, s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem činí nejvýše 37,5 hodiny týdně, s dvousměnným pracovním režimem činí nejvýše 38,75 hodiny týdně, mladších 16 let činí nejvýše 30 hodin týdně s tím, že pracovní doba v jednotlivých dnech nesmí přesáhnout šest hodin.“30

Přestávky v práci. „Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvím musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po čtyři a půl hodinách nepřetržité práce.“31

„Práci přesčas může zaměstnavatel nařídit jen ve výjimečných případech, jde-li o vážné provozní důvody. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než osm hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.“32

Noční práce je práce konaná mezi 22 – 06 hodinou ranní, kdy zaměstnanec musí v této době odpracovat minimálně 3 hodiny po sobě jdoucí, maximálně však 8 hodin. Noční práci může vykonávat pouze zdravý pracovník, který je pravidelně vyšetřován lékařem (minimálně 28

Zákoník práce k 1.10.2004, str. 18 Zákoník práce k 1.10.2004, str. 40 30 Zákoník práce k 1.10.2004, str. 31-32 31 Zákoník práce k 1.10.2004, str. 34 32 Zákoník práce k 1.10.2004, str. 36 29

29

jednou ročně). Náklady za tato vyšetření hradí zaměstnavatel. Za noční práci, stejně jako za práci přesčas a ve svátek, jsou poskytovány zákonné příplatky.

Dovolená za kalendářní rok. „Zaměstnanec, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce, má nárok na dovolenou za kalendářní rok, popřípadě na její poměrnou část, jestliže pracovní poměr netrval nepřetržitě po dobu celého kalendářního roku. Základní výměra dovolené činí čtyři týdny.“33

Skončení pracovního poměru. „Pracovní poměr může být rozvázán dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením a zrušením ve zkušební době. Pracovní poměr sjednaný na určitou dobu končí též uplynutím sjednané doby. Pracovní poměr cizince nebo osoby bez státní příslušnosti, pokud k jeho skončení nedošlo již jiným způsobem, končí dnem, kterým má skončit jejich pobyt na území České republiky podle vykonatelného rozhodnutí o odnětí povolení k pobytu, dnem, kterým nabyl právní moci rozsudek ukládající těmto osobám trest vyhoštění z území České republiky. Pracovní poměr zaniká smrtí zaměstnance.“34

Zaměstnanecké výhody jsou souborem výhod, které nadstandardně odměňují a zároveň motivují pracovníka. Mohou sem patřit: stravenky nebo jiný příspěvek na stravu, služební automobil, který může být využíván i k soukromým účelům, služební mobilní telefon, příspěvek na penzijní připojištění, vzdělávací programy, poskytované studijní volno zaměstnancům, kteří při práci studují, příspěvek na životní pojištění, nadstandardní životní péče, příspěvek na kulturní a sportovní akce, příspěvek na dovolenou, lázně.

3.3 Význam práce pro člověka Práce není jen nezbytnou částí života každého člověka. Přináší mu nejen finanční užitek, ale současně člověk skrze ni projevuje své postoje, myšlenky, názory, schopnosti a znalosti. Zaměstnání definuje cíle, sociální kontakty i uspořádání života. Díky ní si člověk vytváří sociální vztahy, objevuje nové přátele ve svých spolupracovnících, uspokojuje potřebu 33 34

Zákoník práce k 1.10.2004, str. 37 Zákoník práce k 1.10.2004, str. 23

30

seberealizace, ctižádosti a úcty sám k sobě. Při práci rozvíjí svoji identitu, při které využívá znalosti, schopnosti a dovednosti. Pokud práci vykonává člověk samostatně, poznává své schopnost a objektivně je hodnotí, práce v týmu člověku dovoluje srovnávat se s ostatními a zdravě s nimi soupeřit.

I když sociální stát dává možnost přijít o práci a zároveň nezemřít hlady, je práce v naší společnosti natolik zakotvená, že ztráta zaměstnání je jak člověkem samým, tak i vnějším okolím, vnímána negativně.

Už od dětství se každý člověk soustavně připravuje na zaměstnání tím, že studuje, vzdělává se, učí se. Volný čas potom zužitkuje jako eventualitu, jak zregenerovat své tělo i mysl pro další den v zaměstnání. Pokud práci ztratí, znamená to pro jeho život zásadní změnu, ztráta zaměstnání se může stát i traumatizujícím zážitkem.

Přestože nezaměstnaný má jako nepracující více volného času, jen málo lidí nezaměstnanost chápe jako optimální stav. Práce člověku poskytuje radost a uspokojení, což mnohdy pozná až ve chvíli, kdy o ni přijde. Dlouhodobá nezaměstnanost ohrožuje osobní i rodinnou ekonomickou situaci, snižuje množství financí, které má rodina pro uspokojování potřeb, člověk přichází o časové rozvrh pracovního dne, neumí si užít chvíle, kdy může odpočívat a oddávat se svým koníčkům, přátelům a rodině, ztrácí možnost styku se spolupracovníky.

„Ocitne-li se člověk dlouhodobě bez práce, ztratí nejsilnější pojítko s realitou, zmocní se ho nejistota a strach z budoucnosti, později i pochybnosti o vlastních schopnostech. A tak ztratit práci ve společnosti, kde je placená práce stále ještě spojována s vysokou společenskou i osobní hodnotou a kde je zaměstnání klíčem k životním aspiracím i zdrojem identity a sebeúcty člověka, přináší stresující životní událost. Tento subjektivně stresující zážitek je navíc okolím stále ještě vnímán jako znamení selhání jedince.“35

35

Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický a sociální problém – Božena Buchtová a kolektiv; strana 76

31

4 Sociálně - psychologické faktory nezaměstnanosti Pokud člověk ztratí placené zaměstnání, necítí pouze ztrátu finančních prostředků nebo prestiže. Každý člověk cítí silnou potřebu pracovat, pokud o práci přijde, může to postihnout jak tělesné tak i psychické zdraví. Většina lidí vnímá placené zaměstnání jako základní předpoklad existence lidstva. Nedobrovolné opuštění práce má za následek vyloučení jedince z prostředí, ke kterému měl určitý vztah, kde trávil část dne, kde se mohl sociálně stýkat s lidmi.

Tato kapitola se zabývá především důsledky nezaměstnanosti na fyzické a psychické zdraví nezaměstnaného, reakcemi rodiny nezaměstnaného, jeho okolí, veřejnosti a společnosti obecně. Zodpovídá otázky, jaký je vztah mezi nezaměstnaností a sociálním statusem a nezaměstnaností a bídou. Kapitola je také doplněna o praktickou část, strukturalizovanými rozhovory s nezaměstnaným respondentem a s pracovnicí úřadu práce.

4.1 Důsledky nezaměstnanosti Důsledky nezaměstnanosti mohou být u každého nezaměstnaného odlišné. Nezaměstnanost může být některými nezaměstnanými jedinci považována za pozitivní. Někteří lidé nechtějí pracovat.

Pro drtivou většinu lidí je ale ztráta zaměstnání a následná nezaměstnanost stresujícím obdobím, které je plné nejistoty a strachu. Důsledky nezaměstnanosti nepostihují pouze samotného nezaměstnaného ale i jeho rodinu a okolí. V první řadě jsou to důsledky ekonomické. Podpora v nezaměstnanosti není natolik vysoká, aby se nezaměstnaný, potažmo jeho rodina, pokud ji má, nemusel uskrovňovat. Zvláště, pokud finanční situace v rodině nebyla již předtím dobrá. Nezaměstnaný i rodina musejí snižovat svoji spotřebu a redukovat své nároky a potřeby, aby se zaplatily závazky, které se zaplatit musejí – nájem, hypotéka, leasing na auto, potraviny a ošacení. Na zbytek potřeb – vstupenky do divadla, zahraniční rekreace, večeře v restaurantu už mnoho prostředků nezbývá. Nedostatek finančních prostředků má za následek zhoršení životní úrovně rodiny a změny statusu nezaměstnaného, což jsou další velice neblahé důsledky nezaměstnanosti.

32

Od ekonomických důsledků, ale i v důsledku samotné nezaměstnanosti, se odvíjejí další negativní důsledky, které poznamenávají v největší míře právě nezaměstnaného. Čím je nezaměstnanost delší, tím větší mohou být dopady na fyzické i psychické zdraví člověka. Poškození zdraví člověka může v krajním případě skončit smrtí nezaměstnaného nebo i sebevraždou. Může dojít k trvalým změnám v chování nezaměstnaného (například z důvodů závislosti na drogách, lécích, alkoholu nebo v důsledku dlouhodobého stresu), které může vést k vyloučení jedince ze společnosti, k jeho kriminálnímu chování nebo k problémům s rodinou a okolím. Především poslední zmiňované je velice časté. V rodinách, kde se nachází nezaměstnaný, je vyšší výskyt rozvodovosti, fyzického i psychického násilí na partnerovi ( mnohem častěji v případě, že nezaměstnaným v rodině je muž), násilí na dětech nebo jejich zneužívání, poškození rodinných vztahů i vztahů s přáteli a sousedy. Důsledkem nezaměstnanosti můžou být také změny v oblasti názorů, změny v politických postojích i zvýšená náchylnost k manipulaci nezaměstnaného.

4.2 Nezaměstnanost a fyzické zdraví Již ve 30. letech bylo objeveno, že nezaměstnanost má negativní důsledky na fyzické zdraví člověka. V této době nezaměstnanost způsobovala absolutní chudobu, kdy lidé trpěli hladem, nemocemi spojenými s podvýživou a nevyváženou stravou a nedostatkem oblečení.

Od té doby se mnohé změnilo. Moderní společnost zaručuje, že i když na podpoře v nezaměstnanosti a sociálních dávkách nikdo nezbohatne, nezaměstnaný alespoň netrpí hlady a nemusí chodit bez bot. Přesto jsou očividné negativní důsledky na fyzickém zdraví nezaměstnaného, které jsou způsobeny přímo i nepřímo nezaměstnaností. Většina nemocí, které nezaměstnanost nepřímo způsobuje, jsou vyvolávány stresem, který člověk zažívá, protože se ptá: co bude dál? Jak teď budu žít? Budou si mě ostatní vážit? Nebude se na mě společnost dívat skrze prsty? Můžu za to, že jsem se stal nezaměstnaným? Mohl jsem tomu zabránit? Mezi nemoci vyvolávané stresem jednoznačně patří vysoký krevní tlak, astma, kožní choroby – plísně, ekzémy, vředové choroby dvanáctníku, žaludeční vředy a cukrovka.

Nezaměstnaný má větší spotřebu cigaret (pokud kouřil jako zaměstnaný), nebo je větší pravděpodobnost, že si kouřit navykl (pokud jako zaměstnaný nekouřil). Je více náchylný ke

33

konzumaci alkoholu, drog a léků. Některé drogy a léky jsou společností tolerovány (alkohol, cigarety), konzumace jiných (marihuana, hašiš, LSD, heroin, cocain, crack) je ilegální. Bez ohledu na to, jestli jsou povoleny zákonem, všechny poškozují zdraví. Alkohol má negativní vliv na správnou činnost mozku, poškozuje játra a ledviny, může způsobit cirhózu jater. Cigarety ničí dýchací ústrojí člověka, mohou vyvolat rakoviny plic, hrtanu, horního a dolního patra, jazyku. Lehké drogy (marihuana a hašiš) způsobují změny v chování, ztrátu paměti a poškozují funkce mozku. Drogy jako jsou LSD, heroin, cocain a crack poškozují celou nervovou soustavu člověka. Způsobují, že z lidské bytosti se stává troska neschopná důstojného života ve společnosti. Takový člověk je permanentně v depresích, tzv. dojezdech nebo na „tripu“ (zažívá halucinace). Pokud dojde k závislosti, která je u těchto těžkých drog velice rychlá, je obtížné vrátit člověka do života, který vedl před závislostí. Je to dlouhý proces, který nemá moc šancí na úspěch. Stát se závislým se může člověk stát i na lehkých drogách, alkoholu a cigaretách. Takováto závislost není ale tak nebezpečná a zničující. Nicméně jakákoliv závislost zvyšuje riziko sebevraždy. Nebezpečné mohou být léky, který si nezaměstnaný ordinuje sám, nebo které jsou předepsány lékařem. Mohou to být antidepresiva, léky na spaní, proti bolesti, na uklidnění. Mohou také způsobit závislost i trvalé změny na fyzickém zdraví člověka.

4.3 Nezaměstnanost a psychické zdraví I přesto, že sociální stát zajišťuje, aby nezaměstnaný neupadl do absolutní chudoby, může nezaměstnaný pocítit psychickou deprivaci s poklesem životní úrovně. Nezaměstnanost je důvod k obavám a starostem.

Psychické zdraví je ovlivněno řadou faktorů, které právě nezaměstnanost přináší. Nezaměstnaný se může dostat do finančních potíží, protože mu klesá příjem. Omezuje své společenské chování, dochází k omezení jak společenských tak i sociálních kontaktů. Částečně proto, že nezaměstnaný nechodí do práce, kde se stýkal s kolegy, nadřízenými a podřízenými, částečně proto, že z finančních důvodů nezaměstnaný omezil chození do společnosti. Nezaměstnaný se dále dostává do situace, kdy má malý prostor pro rozhodování, nedostatek příležitostí k rozvíjení svých schopností, dovedností, nedostává se mu dostatek informací a podnětů, které získával každodenní prací a stykem s lidmi. Zažívá pocit úzkosti

34

z budoucnosti, který je o to větší, pokud nezaměstnaný není nejmladší, stará se o rodinu, musí splácet hypotéku či úvěr, nebo je mu okolím neustále připomínáno, že je bez placeného zaměstnání. V nezaměstnaném může narůstat pocit beznaděje z nárůstu ponižujících situací: nezaměstnaný zažádal o zaměstnání a byl odmítnut, společnost mu dává najevo, že selhal, že je jeho vina, že ztratil práci, neustále musí bojovat s neosobními byrokraty na úřadu práce a podobně.

Nezaměstnanost je spojena s větší rozumovou nestálostí, člověk má pocit, že před ostatními ztratil tvář. Spolu s hrdostí odchází sebedůvěra a přichází pocit bezradnosti, nespokojenosti, neschopnosti. Takový nezaměstnaný je úzkostnější a depresivnější. Může se stát apatickým vůči své rodině, svým přátelům i celému světu. Zde je důležité, aby člověk nezaměstnanost nevnímal jako „konec světa“, ale jako příležitost udělat si inventuru ve svém životě. Připomenout si, v čem je dobrý, jaké jsou objektivně jeho pozitivní i negativní vlastnosti, jaké jsou jeho znalosti, zkušenosti a dovednosti. Co ho v životě baví, čemu by se chtěl věnovat a jestli není čas vyzkoušet něco nového, co dá jeho životu nový směr. Nezaměstnaný, který bude přemýšlet takto, se nemusí obávat, že negativní důsledky na jeho psychické zdraví budou zničující. Utřídit si myšlenky, trochu si odpočinout a získat nový náhled je to nejlepší, co nezaměstnaný v době nezaměstnanosti může zažít.

4.4 Rodina nezaměstnaného Nezaměstnanost bohužel nezasahuje pouze do života nezaměstnaného, ale negativní důsledky doléhají také na celou jeho rodinu. Největším problémem bývají finanční potíže. Rodina nedosahuje takových příjmů jako v období zaměstnanosti a dochází k tomu, že rodina musí snížit své výdaje, aby vyšla s finančními prostředky. Pokud je rodina malá a jeden z partnerů pracuje, situace se nemusí rovnat finanční krizi. Pokud ovšem rodinný rozpočet byl napnutý již před ztrátou zaměstnání, dá se předpokládat, že taková rodina do značné míry pocítí nedostatek peněz. Velice špatně se to vysvětluje dětem v rodině. Jak dítěti vysvětlit, že nejsou peníze na novou zimní bundu? Že nemůže jet se školou na výlet? Že bude celé prázdniny doma, protože nejsou prostředky na dovolenou u moře nebo letní tábor? V takové situaci dochází v rodině k napětí. Ke strachu z budoucnosti, nervozitě, jestli se nezaměstnanému podaří získat novou práci. A pokud ne, jak dlouho vydrží naspořené peníze? Kam až bude

35

muset rodina zajít, aby snížila náklady na život a provoz domácnosti? Tato nejistota a určité materiální strádání vedou k dalším problémům.

Takovým problémem může být narušení vztahů v rodině. Přijde-li o placené zaměstnání žena, je to v rodině vnímáno méně negativně, než ztratí-li práci muž. I v dnešní moderní společnosti může být hluboce zakořeněna představa, že živitelem rodiny je muž, který má také větší právo o rodině rozhodovat, a kdo za rodinu nese větší zodpovědnost. Takový názor je častější u rodin nábožensky založených a u nižších vrstev obyvatel. Přijde-li muž o práci, je určitým způsobem ohrožena jeho pozice. Muž jako otec může ztratit respekt a úctu svých dětí, které mohou situaci nezaměstnanosti otce vnímat jako jeho selhání a neschopnost se o ně postarat. Zůstat doma se muži může zdát ponižující a nemusí se se situací vyrovnat správně. Může dojít k nezájmu o děti a chod domácnosti, v horším případě k vybíjení si zlosti na dětech a manželce. Otázka týrání dětí a domácího násilí je velice komplikovaná. Nezaměstnaný může své problémy řešit násilím, nebo naopak jeho násilnické chování způsobilo, že se stal nezaměstnaným. Tak i tak, v rodinách s nezaměstnaným mužem je častější výskyt týrání dětí, jejich zneužívání a domácího násilí. Oběťmi domácího násilí jsou zpravidla ženy (i když to nemusí být pravidlem), proto ztratí-li placené zaměstnání žena, situace v rodině z tohoto hlediska (týrání, fyzické útoky, zesměšňování, nadávky, vykořisťování, omezování osobní svobody, vynucování pohlavního styku) není tak častá. Žena nezačne týrat manžela, protože přišla o práci. Spíše se uzavře do sebe, přijde deprese a apatie, ztráta chuti k životu ale ne násilnické chování. Častěji se v rodinách, kde je jeden (nebo dokonce oba) z partnerů nezaměstnaný, objevuje rozvodovost. Ta je ovlivněna tím, že se rodině nedostává dostatek finančních prostředků, že se v rodině objeví násilí, že jsou členové rodiny pod psychickým tlakem, který nemusí zvládnout. Nezaměstnanost do rodiny přináší krizi, která dokáže prověřit vztahy mezi partnery jako máloco jiného. Manželé navzájem vidí, jak ten druhý je schopný zvládnout (nebo také nezvládnout) takovou krizovou situaci, jak se vyrovnává se stresem, a jestli se jeho chování výrazně nemění.

Situace v rodině může být o to horší, když rodina nezaměstnaného vidí, že se na ně společnost a okolí dívá skrze prsty. Médii je mnohdy podporován názor, že si nezaměstnaný za nezaměstnanost může sám, a že pouze cizopasí na tvrdě pracujících daňových poplatnících. Že jeho nezaměstnanost je zaviněna jeho leností, nechutí se za prací stěhovat nebo za ní dojíždět, neochotou pracovat na kratší úvazek, za méně peněz, za horších pracovních

36

podmínek. U nezaměstnaných, kteří vnímají, jak je společnost vidí, může dojít k psychickým i zdravotním problémům, které se mohou dotýkat celé rodiny.

4.5 Nezaměstnanost a sociální statut V dnešní společnosti dochází k tomu, že většina obyvatel žije klasickým spotřebním stylem života. Ve společnosti, kdy je člověk „looser“, pokud nemá auto této značky, účet v této bance, nenosí oblečení od této firmy a nejí v tomto podniku, je ztráta zaměstnání možná stejným problémem jako v době, kdy přijít o místo znamenalo žít v chudobě. Dnes sociální dávky zaručují alespoň to, že i přesto, že člověk nemá zaměstnání, bude mít kde bydlet a co jíst. Co však dávky v nezaměstnanosti nezaručí je to, že si nezaměstnaný bude sám sebe vážit. Že si tváří v tvář zaměstnaným lidem nebude připadat jako chudák, který, na rozdíl od nich, nemůže uspokojit své potřeby, nemůže uskutečnit svoji spotřebu. A to je přesně to, o co v této společnosti jde. Statut nezaměstnaného je vnímán jako podřadný, méněcenný.

Sociální statut je obecně tvořen šesti základními ukazateli, které tvoří objektivní úroveň sociálního statusu. •

charakteristika povolání

•

prestiž povolání

•

podíl na moci

•

výše vzdělání

•

výše příjmu

•

životní styl

Každé povolání zaručuje pracovníkovi rozdílný statut. Společností je mnohem lépe vnímán manažer v bance než dělník na stavbě. To, kde člověk pracuje, v jakém prostředí, jaké má díky tomuto povolání kontakty, s jakými lidmi se zná, s jakými se stýká, je faktorem, který obrovským způsobem ovlivňuje sociální statut jedince.

Dalším významným faktorem je prestiž povolání. Čím je dané zaměstnání prestižnější, tím je sociální statut vyšší. Čím větší prestiže pracovník dosahoval ve svém zaměstnání, tím více ji ztratí při ztrátě práce. Z tohoto hlediska ztrátu zaměstnání prožívají bolestněji zaměstnanci

37

prestižních povolání. Podobná situace nastává, když pracovník přijde o práci, kde měl významný podíl na moci.

Dosažené vzdělání také citelně ovlivňuje sociální statut. Sociální statut vysokoškoláka je vyšší než u středoškoláka nebo dokonce v porovnání s jedincem, který má pouze základní školu. Navíc se předpokládá, že čím větší je dosažené vzdělání, tím je větší šance, že člověk získá prestižnější povolání, lépe ohodnocené a s vyšším podílem na moci. Také se nepředpokládá, že vysokoškolsky vzdělaný člověk bude dlouhodobě nezaměstnaným, tudíž se vyhne velice nízkému stupni sociálního statusu, který je způsoben právě dlouhodobou nezaměstnaností.

Při ztrátě zaměstnání nezaměstnaný ztrácí určitou výši pravidelného příjmu, která je nahrazena podporou v nezaměstnanosti. Ta se nemůže rovnat výši finančních prostředků získaných z placeného zaměstnání, navíc se o podporu v nezaměstnanosti musí zažádat a postávání na úřadu práce a prosení se o podporu ještě nikdy nikomu statut nezvýšilo. Krom toho výše příjmů je spjata s dalším důležitým faktorem, životním stylem člověka. Čím větší jsou příjmy, tím větší je životní úroveň člověka a tím více může koupit více materiálních statků. Tento faktor je dán tím, jak a kde jedinec bydlí, v jakém autě (autech) jezdí, do jakých destinací vyráží na dovolenou, v jakých obchodech nakupuje oblečení, v jakých restauracích jí, jaký dělá sport, kam se chodí společensky vyžít. V dnešní společnosti je právě tento faktor možná rozhodující. Peníze ovládají svět a určitý životní styl člověka říká, že peníze má, že je jeho sociální statut vysoký.

Jak již bylo řečeno sociální statut nezaměstnaného je velice nízký. Proto velké množství pracovníků, kteří nejsou se svojí prací spokojení, nudí je, zdá se jim nezajímavá, monotónní nebo flustrující, dá přednost i takovéto práci před nezaměstnaností a tím také od nízkého statusu nezaměstnaného. Veřejnost si myslí, že odjakživa bylo přirozené pracovat, a kdo nepracuje, tak si nezaslouží být vnímán rovnoprávně s pracujícím, protože pobírá dávky, které jsou placeny z daní pracujících. Tedy všech, kteří pracují, a kterým se nelíbí, že oni pracují a nezaměstnaní získávají peněžní prostředky, přestože nepracují.

Co se sociálního statusu týče, rozlišují se dvě skupiny nezaměstnaných, kteří sociální statut nezaměstnaného vnímají naprosto rozdílným způsobem. První skupinu tvoří lidé, kteří věří, že život je v jejich rukou, zůstávají optimističtí a sociální statut nezaměstnaného neberou tak 38

tragicky a s jistou dávkou nadhledu. Druhý typ lidí se velice často stává dlouhodobě nezaměstnaným. Nezaměstnaným se může stát každý. Pokud se ovšem podřídí osudu, vzdá se boje s nezaměstnaností, stane se apatickými a svoji nezaměstnanost bere jako schválnost světa, v určité míře ho to předurčuje k tomu být dlouhodobě nezaměstnaným. Tato druhá skupina lidí je společností často podezírána z neschopnosti nebo z lenosti.

Skupina, která nejhůře nese sociální statut nezaměstnaného jsou mladí lidé. Ti mají většinou odlišný hodnotový systém, který upřednostňuje prestižní povolání, co největší podíl na moci a co největší množství finančních prostředků k uspokojování svých potřeb. Mladí lidé častěji chtějí žít konzumním stylem. Je pro ně velice důležité jet na dovolenou, koupit si nové auto, zrekonstruovat byt, nakupovat oblečení u prestižních značek, navštěvovat drahé restaurace a podniky. Mají větší pravděpodobnost, že budou tvořit právě tu skupinu lidí, která se se statusem nezaměstnaného nedokáže (byť jen dočasně) vyrovnat.

Někdy může být sociální statut nezaměstnaného vnímán jako určité stigma, které způsobuje to, že je nezaměstnaný okamžitě společností „zaškatulkován“, pokud se okolí dozví, že je jedinec bez práce. Proto se řada nezaměstnaných snaží fakt, že přišli o práci, tajit. Navíc nezaměstnaný není jediný, kdo se bude muset smířit s nižším sociálním statusem. Pokles sociálního statusu vnímá celá rodina. Pokud nezaměstnaný živí, nebo pomáhá živit, rodinu, dochází i u ostatních členů rodiny ke snížení sociálního statusu. Zejména díky faktoru peněz a životního stylu. V domácnosti, kde se snížilo množství prostředků, kterými jsou zaplaceny potřeby členů rodiny, dochází k poklesu spotřeby a sociálního statusu, což pocítí všichni členové v rodině.

4.6 Nezaměstnanost a důsledky pro společnost Vysoké procento dlouhodobě nezaměstnaných má negativní důsledky nejen pro nezaměstnané ale i pro celou společnost. Společnost vykazuje zvýšenou konzumaci drog, nikotinu a alkoholu, objevuje se vyšší výskyt nemocí a nezdravých sociálních jevů, stoupá spotřeba léků. Vznikají rasové a náboženské konflikty, ztrácí se úcta k autoritám, což může mít za následek krizi a následný rozklad společnosti. Diskutabilní je, jestli v takové společnosti přibývá počet sebevražd. Jedna interpretace může tvrdit, že ano, ve společnosti s vyšším počtem dlouhodobě

39

nezaměstnaných se vyskytuje větší počet sebevražd nebo pokusů o sebevraždu. Druhá interpretace může tvrdit, že naopak lidé, kteří jsou náchylní ke spáchání sebevraždy, jsou náchylní také k tomu, aby se stali dlouhodobě nezaměstnanými. Tam je příčina a důsledek opačný. Nikoli, že dlouhodobá nezaměstnanost zvyšuje výskyt sebevražd (jako u první interpretace), ale že náchylnost k sebevraždám (která je způsobena špatným psychickým stavem) způsobuje dlouhodobou nezaměstnanost.

Dalším problémem pro společnost je kriminalita. Dělí se na kriminalitu latentní a zjevnou. Latentní kriminalita, je taková kriminalita, která je skrytá, nezjištěná nebo neohlášená. Zjevná kriminalita je zjištěná a vyšetřovaná orgány činných v trestním řízení. Indikátor zjevné kriminality jsou policejní a soudní statistiky. V České republice je zjevná kriminalita nižší než latentní, protože zjevná je dána ochotou postižených nahlásit trestný čin.

Obrovským nebezpečím pro společnost může být dětinské a anarchistické chování nezaměstnaných. Ti jsou deprimovaní z toho, že si nedokáží najít práci, že svět se točí dál, ale oni s ním nedokáží držet krok a ovlivnit svůj život. Dochází k tomu, že začínají řešit problémy nepodstatné, protože nedokáží ovlivnit věci podstatné (najít si nové placené zaměstnání). Kupují zbytečné věci, chovají se infantilně a nerozumně. Ztrácejí kontakt s realitou. Jsou náchylnější stát se členy anarchistických skupin, fundamentalistických skupin, náboženských sekt nebo bojovných fotbalových fanoušků (hooligans). Tyto skupiny mají negativní vliv na celou společnost. Utvářejí ve společnosti nepokoje, zvyšují kriminalitu a výtržnosti, vyšší výskyt delikventního chování. Nejvíce ohroženou skupinou jsou mladí lidé. Pokud mladý člověk přijde o zaměstnání, stává se snáze zmanipulovatelným a ovlivnitelnějším.

Dlouhodobá nezaměstnanost znamená negativní důsledky i z ekonomického hlediska. Státní rozpočet přichází o daně, které by lidé odváděli ze zaměstnání. Naopak rostou výdaje ze státního rozpočtu, které se musejí vydávat na podporu v nezaměstnanosti, sociální dávky, příspěvky na děti, na bydlení a další dávky, rekvalifikační kurzy.

40

4.7 Nezaměstnanost a veřejnost Přestože nezaměstnaný požívá statusu víceméně podřadného, je od něj ze strany společnosti vyvíjen tlak, aby nezaměstnaným nebyl dlouho a do té doby plnil povinnosti, které jsou se statusem nezaměstnaného spojeny. Očekává se, že pokud není člověk trvale neschopný vykonávat práci (například je v plném invalidním důchodu) bude se snažit, aby byl co nejdříve opět zapojen do pracovního procesu. Pokud je nezaměstnaným člověk delší dobu, veřejnost ho může začít podezřívat, že je líný, zahálčivý nebo neschopný.

Od nezaměstnaného se očekává, že se bude co nejvíce snažit najít si nové zaměstnání, aktivně hledat práci. Měl by být evidován na příslušném úřadu práce, měl by odpovídat na inzeráty, sám by měl obcházet zaměstnavatele. V některých regionech je nezaměstnanost tak vysoká, že rizikové skupiny nezaměstnaných jsou z trhu práce víceméně vyloučeny. Jedná se o mladé pracovníky do 30 let, příslušníky etnických menšin, ženy, méně kvalifikované a starší pracovníky. U těch by bylo pochopitelné, že po několika odmítnutích ze strany zaměstnavatelů, rezignují a smíří se s údělem dlouhodobě nezaměstnaného. To ovšem nebývá akceptováno veřejností. Ta naopak chce, aby nezaměstnaný vzal téměř jakoukoliv práci (byť méně atraktivní, s menší prestiží, za menší plat, za horších platových podmínek), než aby seděl doma a pobíral podporu a dávky, které jsou placeny z kapes daňových poplatníků. Důvodem tohoto smýšlení může být určitá obrana zaměstnané většiny. Ta se tímto postojem snaží přesvědčit samu sebe, že nezaměstnaným se stává jen ten, který svoji práci nedělá pořádně, je líný, neschopný nebo nechce pracovat. Tak to bohužel není. Nezaměstnaným se může stát naprosto kdokoli. Mladý pracovník i starý pracovník, kvalifikovaný i nekvalifikovaný, s vysokou školou i se základním vzděláním, muž i žena. Na vině nemusí být neschopnost pracovníka, ale hospodářská krize, která doslova zničí odvětví, kde pracuje, jeho stáří (což by nikdy nemělo být důvodem člověka propustit), technický a technologický rozvoj, zákony, nízká úroveň akumulace kapitálu v odvětví, nepružnost a nedokonalost na trhu práce. Tím, že lidé věří, že pokud budou pracovat dobře, o práci nepřijdou, se jejich psychika brání proti neustálému strachu ze ztráty zaměstnání.

Tato obrana může mít za následek, že nezaměstnané veřejnost vnímá jako podřadné a méněcenné. To se může fatálně projevit na fyzickém a psychickém zdraví nezaměstnaného. Valné většině lidí záleží na tom, co si o nich myslí jejich rodina, přátelé i okolí. Pokud je

41

člověk bez práce vnímán jako parazit společnosti, může to prohloubit jeho pocit neschopnosti. Takový člověk propadá stresu a beznaději, bojí se společnosti a straní se jí.

4.8 Nezaměstnanost a bída Již bylo zmiňováno, že nezaměstnanost nemusí znamenat bídu, a že v bídě mohou žít i lidé, kteří zaměstnání mají. Je ale pravdou, že nezaměstnanost způsobuje, že nezaměstnaný (někdy i celá jeho rodina) musí vyžít z menšího množství finančních prostředků, které pobírá od státu. To znamená, že nezaměstnanost, přestože to nemusí být pravidlem, může způsobit bídu. Následující úryvek „ Na dně v Paříži a Londýně“ od George Orwella smutně popisuje, co je to bída a jak negativně je vnímána člověkem.

„…První kontakt s bídou je skrz naskrz zvláštní. Tolik jste o bídě přemýšleli – je to to, čeho jste se celý život báli, o čem jste věděli, že se vám může dříve či později přihodit; a přece je to všechno úplně jinak. Mysleli jste si, že to bude jednoduché, a ono je to mimořádně složité. Mysleli jste si, že to bude strašné; je to jenom odporné a nudné. Jako první objevíte zvláštní poníženost bídy; triky, do kterých vás nutí, složitou lakotu, obracení každé kůrky.

Mimo jiné objevíte tajemství spojená s bídou. Z ničeho nic jste odkázáni na příjem šesti franků denně. Samozřejmě ale nestojíte o to, aby se to rozkřiklo – musíte předstírat, že žijete docela normálně. Od počátku se tím zamotáváte do sítě lží, a i s nimi to těžko zvládáte. Přestanete posílat prádlo do prádelny, a pradlena vás chytne na ulici a ptá se, proč; něco zamumláte a ona bude vaším nepřítelem až do nejdelší smrti, protože si myslí, že své prádlo posíláte jinam. Trafikant se neustále vyptává, proč jste přestali kouřit. A pak je tu jídlo – jídlo představuje největší problém. Každý den v době oběda odcházíte; předstíráte, že do restaurace, a celou hodinu bloumáte po Lucemburské zahradě a pozorujete holuby. Jíte chléb s margarínem nebo chléb s vínem, dokonce i složení jídla se musí podřídit vašim lžím. Místo domácího chleba musíte kupovat žitný, který je sice dražší, ale jeho kulaté bochníky se dají propašovat v kapse. To vás stojí jeden frank denně. Abyste zachovali vnější dojem, musíte si občas koupit za šedesát centimů něco k pití a o to méně můžete utratit za jídlo. Začínáte mít špinavé ložní prádlo a dojde vám mýdlo i žiletky. Vaše vlasy potřebují ostříhat; snažíte se to

42

zvládnout sami s tak strašným výsledkem, že stejně musíte zajít k holiči a utratíte celodenní příděl na jídlo. Celý den lžete a lhaní je drahé.

Objevíte ošidnost svých šesti franků na den. Zažijete drobné katastrofy, které vás připraví o jídlo. Zaplatili jste posledních osmdesát centimů za půl litru mléka a vaříte ho nad lihovým kahanem. Zatímco se vaří, leze vám po předloktí štěnice; cvrnknete do ní a ona spadne přímo do mléka. Nezbude vám nic jiného, než mléko vylít a zůstat o hladu.

Jdete k zelináři a chcete si za svůj poslední frank koupit kilo brambor. Ale jedna z vašich mincí je belgická a obchodník ji odmítne. Vytratíte se z obchodu a už tam nikdy znovu nemůžete.

Zabloudili jste do zámožné čtvrti a vidíte, jak proti vám jde úspěšný přítel. Abyste se mu vyhnuli, vejdete do nejbližší kavárny. Když jste v kavárně, musíte si něco koupit, a tak utratíte posledních padesát centimů za sklenici černé kávy, ve které plave mrtvá moucha. Takové katastrofy se dají počítat na stovky. Jsou prostě součástí vaší finanční situace.

Zjistíte, co to znamená, když má někdo hlad. S chlebem a margarínem v žaludku jdete na procházku a díváte se do výkladů. Všude na vás útočí jídlo, kterým se tu plýtvá v ohromném, nadměrném množství; celá zabitá prasata, koše teplých bochníků chleba, velké žluté kvádry másla, věnce vuřtů, hory brambor, ementálské sýry jako mlýnská kola. Při pohledu na to množství jídla vás přepadne plačtivá sebelítost. Plánujete, že ukradnete bochník chleba, utečete a sníte ho dřív, než vás chytnou; neuděláte to jenom ze strachu.

Objevíte nudu, kterou nelze od bídy oddělit; chvíle, kdy nemáte co dělat, a protože jste hladoví, nemáte o nic zájem. Z nečinnosti by vás vyburcovalo jenom jídlo. Zjistíte, že člověk, který strávil pouhý týden o chlebu s margarínem, už není člověk, ale jenom břicho s několika přídavnými orgány.

Toto je život o šesti francích. Žijí tak tisíce lidí v Paříži – živořící umělci a studenti, prostitutky, jejichž hvězda už pohasla, nezaměstnaní všeho druhu. Je to jakoby předměstí chudoby.“36 36

Na dně v Paříži a Londýně – Georgie Orwell z publikace Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický a sociální problém – Božena Buchtová a kolektiv; strana 202 - 203

43

4.9 Životní strategie nezaměstnaných Většinou je nezaměstnanost nevítaným vetřelcem, se kterým se nezaměstnaný musí nějakým způsobem vyrovnat. Jestliže je snaha najít si nové zaměstnávání marná, musí se hledat cesty, jak tuto situaci přežít, a pokud se jedná o nezaměstnanost dlouhodobější, tak jak v této situaci i žít. Tyto strategie jsou založeny na třech základních stanoviscích – sociálním státu, sociální síti (rodina, sousedé) a neformální ekonomice.

Člověk může snížit svoji spotřebu, tedy objem toho, co nakoupí. Je to logické, protože na sociálních dávkách v nezaměstnanosti ještě nikdo nezbohatl. Ale nenaplňování potřeb může vést k flustraci. Tato flustrace z nenaplňováních potřeb se může přenést na celou rodinu nezaměstnaného, především na děti. Může vést k nepřátelství vůči lidem, kteří zaměstnaní jsou a svoji spotřebu snižovat nemusejí. Ve společnosti může růst počet krádeží, násilností, drancování a výtržností.

Další cestou je nesnižování spotřeby. V této chvíli nezaměstnaný musí získávat takové kvantum finančních prostředků, které měl doposud k dispozici. To znamená najít si nové placené místo, peníze vydělávat pololegálně, či nelegálně.

Na jedné straně jsou lidé, kteří všechen čas v době nezaměstnanosti podřizují hledání nového místa a nechtějí se smířit s dlouhodobou nezaměstnaností. Ztráta zaměstnání pro ně znamená zhroucení světa, paralyzuje jejich aktivitu. Život bez placené práce pro ně ztrácí smysl, mohou se cítit ponížení, neumí smysluplně využít svůj volný čas, kterého mají v době nezaměstnanosti tolik, že pro ně ztrácí význam. Jsou unavení, chtějí se stýkat se svým okolím, i když se nacházejí v určitém sociálním odloučení.Nejdůležitější je pro ně kontakt s orgány státu, od kterých přichází podpora v nezaměstnanosti.

Na druhé straně jsou lidé, kteří sice nezaměstnanost nevnímají jako pozitivní, ale natolik neupadají do apatie a nezažívají tolik negativních pocitů, pokud přijdou o práci. Pro tuto skupinu lidí zůstává svět normální, přijdou-li o práci, odezva není tak hysterická a citová. Oproti výše zmiňované skupině jsou tito lidé schopni smysluplně a naplno využít svůj volný čas. Věnují se svým koníčkům a oblíbeným sportům, tráví čas s rodinou a přáteli, část volného času tráví vzděláváním se, rekvalifikačními kurzy, kurzy cizích jazyků a podobně. Nenesou pozitivně, že místo pravidelného příjmu ze zaměstnaní musejí vyjít z toho, co jim 44

poskytne stát, ale nenesou ji tak negativně jako skupina první. Tito lidé častěji odcházejí do neformální ekonomiky, než aby zůstávali dlouhodobě nezaměstnaní.

Dalším je dělení nezaměstnaných na konformisty, ritualisty, snažící se o únik z reality, podnikavé, kalkulující a autonomní.

Konformisté se aktivně snaží najít si nové placené zaměstnání, vzdělávají se, poctivě docházejí na příslušný pracovní úřad. Nechtějí žít z podpory v nezaměstnanosti, ani nechtějí zneužívat sociální stát. Životní úroveň si chtějí zabezpečit nikoli cizopasením na pracujících spoluobčanech, ale placeným zaměstnáním. Nepracují v ilegální ekonomice a jen zřídka v pololegální.

Ritualisté méně aktivně hledají nové zaměstnání, protože se již vzdali naděje na nové zaměstnání. Jsou také evidováni na pracovním úřadu, nesnaží se zneužívat sociální dávky, nepracují ani v nelegální ani v pololegální ekonomice.

Snažící se o únik z reality se také vzdali naděje na získání nové práce. Utíkají z reality, vytvářejí si vlastní svět, kde čas tráví sami, jen s drogou nebo lahví alkoholu. Nepracují nelegálně ani pololegálně, nezneužívají systém sociálních podpor, zvykli si žít skromněji, snížili svoji spotřebu.

Podnikaví lidé se nechtějí smířit s nezaměstnaností a už vůbec ne s dlouhodobou. Odmítají snížit svoji spotřebu, nebo pobírat podporu v nezaměstnanosti. Rezignovali na práci v oficiální ekonomice a odcházejí do ekonomiky neformální.

Kalkulující se snaží cizopasit na státu. Chtějí si udržet předešlou kvantitu spotřeby, ale finanční prostředky, které k tomu potřebují, nechtějí poctivě získat prací, ale od státu na podpoře v nezaměstnanosti, sociálních dávkách a ostatních dávkách. Nechtějí pracovat, práci hledají jenom natolik aktivně, aby jim byla přiznána podpora v nezaměstnanosti. Jsou spokojeni se stavem nezaměstnanosti, častěji pracují nelegálně.

Skupina autonomních je tvořena bohémy, bezdomovci, věčnými studenty a lidmi z různých komunit. Jsou povzneseni nad spotřebu a potřeby ostatních lidí, žijí natolik skromně, že jim

45

bohatě postačují sociální dávky. Potřebují-li finanční prostředky opravdu akutně, pracují jednorázově. Zřídka hledají stálé zaměstnání. Typická je pro ně dobrovolná práce.

4.10 Strukturalizované rozhovory s nezaměstnaným respondentem a sociální pracovnicí O rozhovor jsem požádala rodinnou přítelkyni Ivu Hocevar, která od roku 1983 trvale žije v Rakousku. Matka dvou dětí (23, 14), matka – samoživitelka, 50 let. Středoškolské vzdělání s maturitou, vystudovala Obchodní akademii v České republice. Bez práce od června 2007.

Jak ses cítila, když ses stala nezaměstnanou? „Bezmocně a hrozně. Ze začátku jsem se nemohla smířit s vyhazovem. Nevěděla jsem co najednou celé dny dělat, měla jsem strach, jestli si najdu novou práci, která by byla trvalá a perspektivní.“

Dokážeš v době nezaměstnanosti smysluplně využít svůj volný čas? „Myslím si, že ano. V první chvíli to byl šok přijít o práci, ale po nějaké době, kdy jsem se smířila se skutečností, že jsem nezaměstnaná, začala jsem se více scházet s přáteli, více času trávím se synem. Více čtu, chodím se psem na procházky.“

Využíváš volný čas také k tomu, aby ses dále vzdělávala? „Ano. Na pracovním úřadu mi byly nabídnuty různé kurzy. Například počítačový kurz ale zároveň i psychologické kurzy. Všechny tyto možnosti využívám k získání nových znalostí a dovedností.“

Jak se vyrovnáváš s horšenou finanční situací? Kolik dostáváš od státu? „Od státu dostávám 750 euro. Vzhledem k tomu, že je to můj jediný příjem, musím se se synem hodně uskrovnit. Dovolená, společenské akce, oblečení a tak podobně.“

Jak se s tím, že nemáš zaměstnání vyrovnává tvé okolí? Pociťuješ, že by se k tobě někdo choval jinak, protože jsi nezaměstnaná?

46

„Ne. Trápí to pouze mého syna, který se někdy ptá, jestli už mám práci. Moji nezaměstnanost nenese moc dobře. Vnímá ji, protože mu momentálně nemůžu koupit všechno, co by chtěl.“

Jak se nezaměstnanost podepisuje na tvém zdraví? Cítíš se v depresi? Trpíš nechutenstvím, nespavostí, permanentní únavou? „Teď se cítím celkem dobře. Odezněly počáteční problémy, které si myslím, že byly způsobeny ztrátou práce. Ano, byla jsem v depresi, občas mě bolela hlava dokonce i klouby, což jsem nikdy předtím nezažila.“

Jak nezaměstnanost prožíváš psychicky? Zažíváš pocity bezmoci? Smutku? Pocity selhání? Úzkosti? Beznaděje? „Tyto negativní pocity nezažívám, protože si myslím, že stav nezaměstnanosti je dočasný. Od července 2009 mám slíbenou práci ve vegetariánské restauraci mého kamaráda. Navíc, i když jsem byla propuštěna nedobrovolně, jsem nebyla s prací, kterou jsem dělala, spokojená. Nebyla tam moc dobrá pracovní atmosféra. Když nad tím teď přemýšlím, vlastně se mi trochu ulevilo. Teď i oceňuji větší množství volného času, který využívám ke svým koníčkům a dalšímu vzdělávání.“

Dala Ti nezaměstnanost něco pozitivního? „Dala mi více času pro rodinu a pro sebe. Dovolila mi, abych si uvědomila, co je pro mě v životě důležité a pomohla mi v rozvoji vnitřního myšlení.“

O rozhovor jsem poprosila také Bc. Naděždu Strakovou, která pracuje na Úřadu práce v Karlových Varech jako vedoucí oddělení trhu práce. S nezaměstnanými je v kontaktu již 10 let.

Jak si myslíte, že úřad práce pomáhá nezaměstnaným? Pomáhá v takové míře, v jaké je třeba? „Úřady práce jsou státní institucí, která s nezaměstnanými pracuje a je schopna jim pomoci. Uchazeči nezůstanou na ulici, mají se kam obrátit. Naším hlavním úkolem je zprostředkování zaměstnání, a pokud zprostředkovatelé úřadu práce mají rádi svoji práci, jsou pro nezaměstnané obrovským přínosem. Moje heslo zní ‚Dejte hladovějícímu rybu, dáte mu jeden den, naučte ho rybařit a dáte mu celý život‛. Tím chci říci, že důležitá je poradenská činnost. Ta zatím bohužel stojí v pozadí, měla by se zlepšit a být více intenzivní. Dále upřednostňuji rekvalifikační kurzy, které nezaměstnaným nabízíme, a kterými se je snažíme motivovat. Smysl 47

mají i příspěvky. Například začít podnikat je velice těžké a nákladné, my jim můžeme dát příspěvky na nářadí a nástroje, které do začátku potřebují. Kdyby nebyl úřad práce, nezaměstnaný člověk by se neměl, kam se obrátit, neměl by tu jistotu, neměl by kam jít.“

Jaký je momentální vývoj na úřadu práce? „Celorepublikově je velké množství pracovních míst, nejvíce za 10 let. Je těžké uspokojit zaměstnavatele, klesl počet uchazečů o práci. U nás je bohužel takový problém, že Karlovarský porcelán je v bankrotu. O práci tak může přijít až 1700 lidí. Ti lidé sem volají, je mi jich hrozně líto, pracují tam prakticky celý život. Jsme ale připraveni jim pomoci – podporou v nezaměstnanosti, poradenstvím, rekvalifikačními kurzy. Ministerstvo práce a sociálních věcí v rámci Evropského sociálního fondu vznikly 3 individuální projekty pro celou Českou republiku. Jmenují se Veřejně prospěšné práce, Společensky účelná pracovní místa vyhrazená, Poradenství a rekvalifikace. Tento projekt se nazývá Lidské zdroje a zaměstnanost a je zaměřen především na rizikové skupiny nezaměstnaných. Projekt je financován 85% EU a 15% ČR.“

Myslíte si, že máte i klienty, kteří práci ani nechtějí a vyhovuje jim stav nezaměstnanosti? „Ano. Myslím si, že jsem hodně optimistická, když řeknu, že takových 35% klientů úřadu práce pracovat nechce a nikdy pracovat nebude. Ať uděláme, co uděláme, pracovat je nedonutíme.“

Jak si myslíte, že jsou s prací úřadu práce spokojeni samotní klienti? Pokud lidé chtějí najít práci, snaží se, spolupracují, tak nám často chodí děkovat. Ale není to černobílé. Spousta klientů si myslí, že neděláme tolik, kolik bychom mohli.“

Jak se nezaměstnaný chová, když přijde? „To se paušálně nedá specifikovat. Jsou lidé, kteří přijdou s velkým sebevědomím, někteří přijdou se strachem, někteří nám nadávají, někteří přijdou odevzdaní osudu, někteří s vděčností, že se jich někdo ujme. Leckdo si myslí, že jsme zaopatřovací ústav, ale tak to není, náš úkol je zprostředkování zaměstnání.“

Stalo se Vám někdy, že by klient byl vulgární, nebo se dokonce choval násilnicky? „Ano, i to se mi už stalo.“

48

S nezaměstnanými jednáte často, můžete definovat, jak nezaměstnanost prožívají stav nezaměstnanosti? „Ztráta zaměstnání je jedna z nejvíce stresových situací. Dle mého názoru až polovina klientů je díky nezaměstnanosti v depresi. Jsou nešťastní, deprimovaní. Velice těžce nesou i odmítnutí ze strany zaměstnavatele. Doba pro nezaměstnané není jednoduchá a oni to vědí.“

Jak se s nezaměstnanými pracuje? Jak se jedná se skupinou nezaměstnaných, kteří, jak Vy říkáte, nebudou nikdy pracovat? Jedná se lépe s muži nebo se ženami? S více vzdělanými nebo méně vzdělanými? S mladšími nebo staršími? S etnickými skupinami? „S lidmi, kteří pracovat nechtějí, se jedná velice těžce, protože musí splnit určité podmínky, aby jim byla přiznána podpora. My se je snažíme přesvědčit, aby se vnitřně nespokojovali s nezaměstnaností. Proto pořádáme tzv. Job kluby, kde nezaměstnaní pracují nejen se sociálními pracovníky ale i s psychology, kteří se je snaží k práci motivovat. Někdy se je podaří motivovat natolik, že i tento člověk přehodnotí svůj život a začne pracovat. Pracovala jsem půl roku v Jáchymově. Tam etnické menšiny byly, ale pokud s nimi jednáte s respektem, dá se s nimi velice dobře pracovat. I když jsem zažila i horší chvilky. Lepší komunikace je s lépe vzdělanými klienty, i když ti někdy bývají namyšlení nebo příliš sebevědomí, což komunikaci nezlepšuje. Ženy se obecně snaží více než muži, mladší klienti jsou více flexibilní. Ale opět to nejde paušalizovat. Záleží na konkrétním člověku.“

Jaký by měl být člověk, který chce s nezaměstnanými pracovat? „Tato práce je jako talent. Zprostředkovatel má na starosti 50 – 60 klientů denně. Musí být trpělivý, klidný, optimistický, musí mít rád svoji práci. Nesmí to být cholerik, nesmí mít konfliktní povahu. Bohužel tito lidé, ač jsou v 1. linii, tak je jejich finanční ohodnocení dostatečně nemotivuje. O to víc musí mít člověk tuto práci rád.“

49

4.11 Zásady, jak si jako nezaměstnaný udržet nadhled, a jak nejlépe využít čas. Každý člověk by si měl uvědomit, že pokud přijde o práci, tak při troše štěstí je tento stav pouze přechodný. Sedět doma, litovat se a nadávat na celý svět ještě nikdy nikomu nepomohlo. Proto je potřeba, aby nezaměstnaný věděl, jak nejlépe a nejefektněji využít čas nezaměstnanosti.

Nezaměstnaný nesmí ztrácet naději. Není správné, aby se člověk nechal odradit od hledání nového místa, protože byl někde odmítnut. Odmítnutí v mnohých případech neznamená, že by člověk byl neschopný, nebo nedisponoval potřebnými vlastnostmi, znalostmi a zkušenostmi. Nejdůležitější je vážit si sám sebe, mít k sobě respekt a úctu a nenechat se nikým ponižovat. Pokud si nezaměstnaný váží sám sebe, bude si ho vážit i jeho okolí a o to bude větší pravděpodobnost, že si nezaměstnaný najde nové placené zaměstnání.

Nezaměstnaný se nesmí stát apatickým. Nesmí rezignovat na dodržování pravidelných denních aktivit. Měl by se starat o svůj zevnějšek stejně jako o duši. Pokud je člověk nezaměstnaným, má více volného času, který paradoxně neumí správně využít. Je tedy potřeba, aby se nezaměstnaný snažil o co nejužitečnější trávení volného času. To neznamená v posteli nebo před televizí. Sport, čtení knih, přátelé, rodina, společenské aktivity a především další vzdělávání jsou ty nejlepší cesty, jak si udržet jasnou mysl. Nezaměstnaný se může přihlásit do rekvalifikačních kurzů, jazykových kurzů, kurzů práce s počítačem a dalších aktivit, které mu mohou pomoci při hledání nové práce. Měl by také část volného času využít k přemýšlení o tom, jaký byl jeho dosavadní život. Co se naučil, jaké má zkušenosti, znalosti a dovednosti. Jaké jazyky umí, jestli dokáže komunikovat s lidmi. Jestli ho baví práce, kterou doteď dělal, nebo jestli není načase vyzkoušet něco nového a dát svému životu nový směr.

Nezaměstnaný si musí uchovat potřebný nadhled, nesmí dovolit depresi, aby zazvonila u jeho dveří. Uvědomit si, že nejen prací je člověk živ, a že nezaměstnanost mu nestojí za to, aby jí obětoval své zdraví. Jak již bylo řečeno, nezaměstnanost může způsobit řadu nemocí – vysoký krevní tlak, astma, kožní choroby, žaludeční vředy nebo cukrovku. Jedním z faktorů, které je mohou způsobit je deprese, proto by se jí nezaměstnaný měl snažit vyvarovat. Jak? Užitečně trávit svůj volný čas, nepřestat se stýkat s ostatními lidmi, nepřestat chodit do společnosti, 50

sportovat, zdravě jíst, snažit se nezačít kvůli nezaměstnanosti kouřit, pít alkohol, nebo dokonce užívat drogy. Pokud člověk bez práce cítí, že psychické problémy sám zvládnout nedokáže, je nejlepším řešením navštívit psychologa. Návštěva psychologa není žádná ostuda, naopak je to důkaz toho, že člověku na jeho zdraví záleží.

Nezaměstnaný by se měl naučit znát veškerá svoje práva a povinnosti jako nezaměstnaného. Vědět, že zaměstnavatel je při skončení pracovního poměru povinen vydat nezaměstnanému veškeré písemnosti, které se vztahují k hodnocení práce, schopností a kvalifikace nezaměstnaného a zápočtový list (potvrzení o zaměstnání). Veškerá práva a povinnosti mohou být nezaměstnanému sdělena na příslušném úřadu práce. Tam se také nezaměstnaný dozví, jaké jsou podmínky na vyplácení podpory v nezaměstnanosti, jak dlouho mu bude podpora v nezaměstnanosti vyplácena, zda-li má poté nárok na nějaké sociální dávky, jaké rekvalifikační kurzy mu mohou být úřadem práce nabídnuty a podobně.

51

5 Nezaměstnanost v České republice V poslední kapitole autorka práce uvádí nezaměstnanost v České republice v číslech od roku 1990 až k 31.12.2008. Nejenom celkovou míru nezaměstnanosti ale i z hlediska krajů, vzdělání a pohlaví nezaměstnaných. Z krajů má dlouhodobě nejméně nezaměstnaných hlavní město Praha, co se týče vzdělání, nejlépe jsou na tom lidé s ukončeným vysokoškolským vzděláním a méně problémů najít si práci, mají muži.

5.1 Vývoj nezaměstnanosti od roku 199037 Do roku 1990 se v České republice nezaměstnanost nevyskytovala. Před rokem 1989 museli pracovat všichni, kdo nepracoval byl považován za příživníka. Nezpůsobovala vážné problémy až do poloviny 90. let. Především díky restrukturalizaci ekonomiky, která v té době stále probíhala a díky rychle se rozvíjejícímu se privátnímu sektoru.

Od roku 1990 až do roku 1996 nepřesáhla nezaměstnanost hranici 5%. Míra nezaměstnanosti k 31. 12. 1990 se rovnala 0,73%, v roce 1991 už 4,14, v letech od 1992 – 1995 od 2,57% do 3,52%. Nejméně nezaměstnaných evidovalo v těchto letech hlavní město Praha, nejvíce Moravskoslezský a Ústecký kraj. Skupinu nezaměstnaných v roce 1991 tvořilo ze 32,6% lidí se základním nebo s neukončeným základním vzděláním, ze 42,2% lidé vyučení a se středoškolským vzděláním bez maturity, ze 21% lidé vyučení a se středním vzděláním s maturitou a ze 4,1% lidé vyšším nebo s vysokoškolským vzděláním. V roce 1995 byli nezaměstnaní v poměru: 40,4% - se základním vzděláním, včetně bez vzdělání, 39,9% vyučení a střední vzdělání bez maturity, 17,6 – vyučení a střední vzdělání s maturitou a 2,5% - vyšší vzdělání a vysokoškolské vzdělání.

37

Český statistický úřad

http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/kalendar/2004-zam (23.3.2009) http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/kalendar/2005-zam (23.3.2009) http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/kalendar/2006-zam (23.3.2009) http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/t/87002C2C1B/$File/42080402t.pdf (23.3.2009)

52

V roce 1997 míra nezaměstnanosti poprvé přesáhla 5%. V této době přibylo nezaměstnaných z několika důvodů. Na trh práce vstoupily silné ročníky ze sedmdesátých let, docházelo k problémům

v hlavních

výrobních

odvětvích,

kvalifikace

pracovníků

se

stávala

nedostatečnou, některé kraje měly v porovnání s celorepublikovým průměrem vyšší nezaměstnanost. Celorepubliková míra nezaměstnanosti se rovnala 5,23%, nejvíce zaměstnaných mělo hlavní město Praha, nezaměstnanost měla hodnotu pouhých 0,87%, nejvyšší míru nezaměstnanosti evidovaly kraje Olomoucký - 7,56%, Moravskoslezský – 7,85% a Ústecký. Ten celorepublikovou míru nezaměstnanosti překročil skoro dvojnásobně. 10% obyvatel Ústeckého kraje bylo nezaměstnaných.

Rok 2000 v porovnání s rokem 1999 (kdy míra nezaměstnanosti dospěla k 9, 37%) byl rokem snižující se míry nezaměstnanosti. V roce 2000 bylo v České republice 457 370 lidí bez práce, což tvořilo 8,78%. Nejlépe se práce sháněla v hlavním městě Praha. Některé kraje překročily míru nezaměstnanosti 10%. Olomoucký kraj (míra nezaměstnanosti 11,87), Moravskoslezský kraj (míra nezamě15,13%) a Ústecký kraj (míra nezaměstnanosti dokonce 16,15).

Bohužel od roku 2001 pokračoval trend zvyšující se míry nezaměstnanosti. Především u rizikových skupin obyvatelstva. Mladých lidí po škole, kteří hledají svoje první uplatnění na trhu práce, starých pracovníků, žen, lidí s handicapem a příslušníků etnických skupin (např. Romů).

V roce 2003 bylo bez práce již 542 420 lidí, z toho 272 498 žen a 71 806 občanů se změněnou pracovní schopností. Míra nezaměstnanosti se rovnala 10,31%. Nejméně nezaměstnaných se hlásilo na Úřadech práce v hlavním městě Praha, celorepublikovou míru nezaměstnanosti překročily kraje: Zlínský (10,61%), Karlovarský (10,62%), Jihomoravský (11,45%), Olomoucký (12,48%), Moravskoslezský (16,84) a Ústecký (17,94%).

Ve čtvrtém čtvrtletí 2005 měla míra nezaměstnanosti hodnotu 8,4%. Nejvíce nezaměstnaných (74,4%) bylo v řadách lidí se středním vzděláním bez maturity, s dosaženým základním vzděláním a s neukončeným základním vzděláním. Pouze 2% z nezaměstnaných tvořili lidé, kteří měli ukončené vysokoškolské vzdělání.

Ve čtvrtém čtvrtletí 2006 se míra nezaměstnanosti rovnala 7,5%, z toho pouze 1,8% vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří nemohou nalézt práci. Nejméně nezaměstnaných mělo 53

v evidenci hlavní město Praha (míra nezaměstnanosti 2,6%), nejvíce Moravskoslezský kraj (míra nezaměstnanosti 10,5%) a Ústecký kraj (míra nezaměstnanosti dokonce 13,4%).

5.2 Stav nezaměstnanosti v České republice k 31. 12. 200838 V prvním čtvrtletí roku 2007 dosahovala míra nezaměstnanosti k 7,7%, což dohromady tvořilo 311 200 nezaměstnaných lidí v České republice. Úroveň 7,7% představovala nejnižší hladinu nezaměstnanosti od 3. čtvrtletí 1998. 73,1% nezaměstnaných z celkového počtu bylo z řad lidí se základním vzděláním nebo se středním vzděláním bez maturity. Největší počet nezaměstnaných vedl v evidenci Ústecký kraj (11,3%). Snížení celkové míry nezaměstnanosti dle registrované míry nezaměstnanosti Ministerstva práce a sociálních věcí se projevilo ve všech regionech České republiky, nejvíce u krajů s vysokou mírou nezaměstnanosti.

Druhé čtvrtletí roku 2007 zaznamenalo snížení nezaměstnanosti na 5,5%, kdy nejnižší nezaměstnanost vykazovalo hlavní město Praha (2,5%). Snížení míry nezaměstnanosti se projevilo ve všech krajích České republiky vyjma kraje Vysočina.

Ve třetím čtvrtletí 2007 se nezaměstnanost snížila o dalších 0,3% na 5,2%. 50,5% veškeré nezaměstnanosti představovali dlouhodobě nezaměstnaní, tedy ti, kteří byli bez práce 1 rok a déle.

Čtvrté čtvrtletí v roce 2007 přineslo vzrůst nezaměstnanosti na 5,8%. Zaměstnanost se zvyšovala především v sekundárním sektoru, konkrétně ve zpracovatelském průmyslu. Počet osob, kteří byli nezaměstnaní 1 rok a déle se snížil z 50,5% (z celkového počtu všech nezaměstnaných) na 48,6% (z celkového počtu všech nezaměstnaných), to znamená, že se snížil z hranice 50ti %. Co se týče dlouhodobého hlediska, tak v porovnání s ostatními členskými zeměmi Evropské unie je na tom Česká republika nejlépe.

K nejnižší míře nezaměstnanosti od roku 1997 došlo v prvním čtvrtletí roku 2008. Celková míra nezaměstnanosti se rovnala 4,7%. Nejméně nezaměstnaných evidovalo hlavní město 38

Český statistický úřad: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/kalendar/2007-zam (23.3.2009) http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/kalendar/2008-zam (23.3.2009)

54

Praha (pouhých 1,8%), nejvíce potom kraj Ústecký. Pouze 1,5% z celkového počtu nezaměstnaných tvořila skupina lidí s dokončeným vysokoškolským vzděláním.

V druhém a ve třetím čtvrtletí dosahovala nezaměstnanost shodně 5,2%, což znamenalo 220 100 lidí bez práce, z toho 117 900 nezaměstnaných žen. Meziroční pokles nezaměstnanosti se promítl v nezaměstnanosti žen ale nikoliv v nezaměstnanosti mužů. Ve srovnání s ostatními členskými státy Evropské unie měla Česká republika stále velmi vysoký podíl dlouhodobě nezaměstnaných (1 rok a déle) k celkovému počtu nezaměstnaných, tato hodnota se pohybovala kolem 50%.

K 31.12. 2008 se mluví o nezaměstnanosti ve výši 5,4%. Což v přepočtu znamená 230 800 lidí, kteří nemají zaměstnání. Nejnižší míra nezaměstnanosti je hlášena v Praze (2%). Zdá se, že ani do posledního čtvrtletí roku 2008 se nestačily promítnout negativní důsledky finanční a následné hospodářské krize, která přinesla velké existenční problémy pro mnoho firem z mnoha různých sektorů a odvětví, kteří byly, a bohužel nadále budou, nuceni propouštět velké množství svých pracovníků. Očekávaná míra nezaměstnanosti na rok 2010 se ještě před finanční a hospodářskou krizí odhadovala na 3 – 4%. Naneštěstí tato prognóza nepočítala s hospodářským útlumem a následnou likvidací nemalého množství firem především v automobilovém a technologickém průmyslu, v oděvním průmyslu a firem vyrábějící porcelán a světoznámé české sklo. Především nezaměstnaní z dvou posledních oborů jsou postiženi nejvíce. Zejména z několika důvodů. Pokud sklářský průmysl a průmysl vyrábějící porcelán skončí úplně, tito lidé, kteří celý život pracovali v jedné firmě, budou v hledání nové práce velice znevýhodněni. Budou muset projít kvalifikací nebo se začít orientovat na úplně jiný obor. V této chvíli na tom budou nejhůře zejména pracovníci starší 50ti let. Pracovní trh nestihne pojmout všechny nezaměstnané, zůstanou zejména práce, na které většina propuštěných nedosáhne z důvodu nízkého vzdělání nebo nízké (či odlišné) kvalifikace. Vidina, především na první tři čtvrtletí roku 2009 z hlediska míry nezaměstnanosti, není dobrá. Nezbývá, než doufat, že, jak se říká: „žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří“, a tedy, že ani míra nezaměstnanosti nepřesáhne únosnou míru.

55

Výsledky Moje šetření zodpovědělo otázky, které jsem si kladla na samém počátku. Ano, nezaměstnanost velice negativně ovlivňuje drtivou většinu lidí. Jak jsem již několikrát v mé práci uvedla, ztráta práce a následné období nezaměstnanosti stresuje nezaměstnané jako máloco.

Má negativní důsledky pro celou ekonomiku státu z důvodu nižších odvodů na daních z příjmů a naopak je zde nutnost vyplácení nezaměstnaným podpory v nezaměstnanosti. Vlivem nezaměstnanosti dochází ke zvýšení kriminality, výtržností a politických i občanských nepokojů.

Pro nezaměstnaného může doba bez zaměstnání přinést mnoho zdravotních komplikací, a to jak na těle tak i na duši. Vlivem stresu nezaměstnaný člověk ztrácí potřebný optimismus do života, může zažívat pocity beznaděje, strachu, ponížení, neschopnosti a dalších neblahých pocitů, kterými je člověk bez práce zužován celé měsíce i roky, než (pokud vůbec) najde nové zaměstnání. Dalším problémem je zvýšená náchylnost k různým nemocem jako je stresový diabetes, kožní choroby, zvýšený krevní tlak, astma nebo žaludeční vředy. Nezaměstnaný je také více náchylný k získání závislosti na cigaretách, alkoholu, lécích nebo dokonce drogách.

Důsledky nezaměstnanosti pociťují i rodiny nezaměstnaných. A to především vinou snížení sociálního statusu, který u nezaměstnaného není příliš vysoký. Nezaměstnanost způsobuje i snížení finančních prostředků, které má rodina k dispozici, a kterými musí platit všechny své finanční závazky. V rodinách, kde je jeden rodič (nebo dokonce oba) bez placeného zaměstnání dochází k napětí mezi všemi členy a strachu rodičů, jestli se nadále dokáží i v takovéto situaci postarat o své děti a uživit je, zda jim budou schopni poskytnout vše, co děti potřebují. V těchto rodinách je zvýšené riziko násilí, ať už se jedná o týrání dětí, nebo dokonce o jejich zneužívání a o násilí na partnerovi (zejména, pokud je deprimovaným nezaměstnaným v rodině právě muž).

Ze šetření také vyplývá, že nezaměstnanost je veřejností a společností obecně vnímána negativně. Mnozí nezaměstnaní jsou zaměstnanými lidmi považováni za neschopné, líné,

56

nepracovité a snažící se cizopasit na podpoře, která je poskytována státem, tedy jde z kapes všech daňových poplatníků.

Co se týče bídy, tak ta je způsobena nejenom nezaměstnaností. Ale nezaměstnanost zvyšuje riziko bídy, protože dochází k výraznému snížení finančních prostředků pro nezaměstnaného nebo pro nezaměstnaného a rodinu, o kterou se stará. Dovolila jsem si zahrnout do své práce úryvek pojednávající o bídě, protože ten naprosto vystihuje míru zoufalství, které bídu provází.

57

Závěr Závěrem bych chtěla říci, že výsledky mého šetření se shodují s literaturou, ze které jsem čerpala prvotní informace pro svoji bakalářskou práci. Má práce dokazuje neblahé důsledky nezaměstnanosti, které dopadají na ekonomiku státu ale především na člověka jako na nezaměstnaného jedince a jeho rodinu.

Jsou zde popisovány negativní důsledky především na fyzickém a psychickém zdraví člověka, na jeho sociálním statusu. Je zřejmé, že nezaměstnaný člověk trpí řadou problémů, které mu nezaměstnanost (a především stres z nezaměstnanosti) způsobuje. Mé závěry chci podepřít strukturovaným rozhovorem s nezaměstnanou osobou. Byť respondent není nezaměstnaným člověkem v České republice ale v Rakousku, a tedy nepobírá podporu v nezaměstnanosti v českých korunách, zažívá podobné pocity jako nezaměstnaný v České republice nebo kdekoliv jinde na světě. Pocity strachu, beznaděje, lítosti i ublížení, nejistoty i ponížení. Člověk ztrácí sebevědomí a mnohdy i pojítko s realitou. Dostává se do obtížné životní situace, kterou může, ale také nemusí, zvládnout.

Problém jsem však chtěla vidět z druhé strany. Proto jsem o rozhovor požádala i Bc. Naděždu Strakovou, která pracuje na Úřadu práce v Karlových Varech, a která je v neustálém kontaktu s nezaměstnanými již řadu let. Položila jsem ji několik otázek, abych se dozvěděla, jak se nezaměstnaní chovají, jak chápou svoji nezaměstnanosti, s jakými pocity přicházejí a co cítí k lidem na úřadu práce, kteří jim mají pomáhat.

Smutnou pravdou bohužel zůstává, že vždy v České republice (stejně jako kdekoliv jinde na světě) budou lidé, kteří nebudou chtít pracovat. Kterým vyhovuje žít na podpoře v nezaměstnanosti a dalších sociálních dávkách, a které společnost nikdy nedonutí ráno vstávat do práce. Dle mého názoru, k takových lidem by měla být společnost tvrdá a nekompromisní. Jako společnost bychom měli být solidární s lidmi, kteří pracovat z nějakého důvodu nemohou. Měli bychom umět rozlišovat, zda je člověk bez práce opravdu tak handicapovaný nebo nemocný, že pracovat nemůže. Nebo zda o práci přišel vlastní neschopností a leností, nebo to byla nešťastná souhra náhod, či vina hospodářské či jiné krize, která v poslední době dává nezaměstnanosti nový rozměr.

58

Seznam použité literatury Autorský tým Českého helsinského výboru – KRUTINA, Miroslav; HRUŠKOVÁ, Jitka; KLIMENTOVÁ, Miroslava; REJZKOVÁ, Milada; SEEMANOVÁ, Jana; VLČKOVÁ, Mária.; PĚNKAVA, Pavel.;

SOUČKOVÁ, Tereza; STANCOVÁ, Zuzana; BASLOVÁ,

Olga; MÚKA, Ondřej. Práce: praktické rady, jak si najít a udržet práci. 1. vyd. Praha : Graphic Line Praha, s. r. o., 2005. 176 s. ISBN 80-86436-17-9.

BUCHTOVÁ, Božena a kolektiv. Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický a sociální problém. 1. vyd. Praha : Grada Publishing a. s., 2002. 236 s. ISBN 80-247-9006-8.

Kolektiv autorů. Jsme v Evropě zaměstnatelní?. 1. vyd. Praha : Národní vzdělávací fond; o. p. s., 2005. 128 s. ISBN 80-86728-27-7.

MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 2.vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 1998. 151 s. ISBN 80-85850-60-5.

MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha : Portál, s. r. o., 2003. 287 s. ISBN 80-7178-549-0.

Prof. Ing. NOVÝ, Ivan; Csc. PhDr. SURYNEK, Alois. Sociologie pro ekonomy a manažery. 1. vyd. Praha : Grada Publishing a. s., 2002. 191 s. ISBN 80-247-0384-X.

SOJKA, Milan; KONEČNÝ, Bronislav. Malá encyklopedie moderní ekonomie. 6.vyd. Praha: Libri, 2006.279 s. ISBN 978-80-7277-328-2.

ŠIMEK, Dušan. Sociologie práce. 1. vyd. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 1997. 82 s. ISBN 80-7067-705-8.

Zákoník práce k 1.10.2004. Úplné znění. Číslo 453.1.vyd. Ostrava-Hrabůvka: Jiří MotlochSagit, 2004. 96 s. ISBN 80-7208-450-X.

59

Internetové stránky http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/t/87002C2C1B/$File/42080402t.pdf

http://portal.mpsv.cz/sz/download/?_piref37_264786_37_264785_264785.typstnez=1&_piref 37_264786_37_264785_264785.typstnezct=1#ukaz

http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/kalendar/2004-zam

http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/kalendar/2005-zam http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/kalendar/2006-zam

http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/kalendar/2007-zam

http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/kalendar/2008-zam

60

Přílohy

Tabulka č. 1 – Vývoj nezaměstnanosti v ČR od 1990 do 2003 Rok

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003

Míra nezamě stnanosti (%)

0,73 4,13 2,57 3,52 3,19 2,93 3,52 5,23 7,48 9,37 8,78 8,90 9,81 10,31

Neumístění uchazeče o zaměstnání Celkem

Z toho Ženy

39 379 221 749 134 788 185 216 166 480 153 041 186 339 268 902 386 918 487 623 457 369 461 923 514 435 542 420

20 169 127 196 77 684 103 592 96 632 88 113 105 100 151 772 205 401 248 120 229 804 231 870 257 438 272 498

Občan Absolé se venti ZPS škol

17 032 15 502 20 016 22 015 22 687 31 455 40 460 48 951 57 615 59 025 61 518 66 907 71 806

3 505 24 568 17 435 23 859 19 997 20 085 27 178 44 174 68 220 70 751 57 938 57 393 59 895 54 217

Volná pracovní místa Celkem Z toho pro občaPobírající ny se příspěvek ZPS před umístění m 24 627 57 616 159 766 48 402 1 016 62 289 79 422 2 316 93 380 53 938 1 666 78 331 76 581 1 418 67 623 88 047 1 506 93 430 83 976 1 489 138 107 62 284 1 291 190 396 37 641 1 242 206 836 35 117 1 349 164 139 52 060 2 811 169 046 52 084 2 108 192 615 40 651 1 747 189 479 40 188 1 587

Zdroj :http://www.czso.cz/xu/edicniplan.nsf/t/87002C2C1B/$File/42080402t.pdf (15.3.2009)

61

Tabulka č. 2 – Nezaměstnanost v ČR v rámci krajů Kraj

Hlavní město Praha Jihočeský Jihomoravský Karlovarský Královehradecký Liberecký Moravskoslezský Olomoucký Pardubický Plzeňský Středočeský Ústecký Vysočina Zlínský

Počet obyvatel

1 170 571 627 516 1 130 240 304 588 547 296 427 563 1 257 554 635 126 505 285 549 618 1 144 071 823 462 510 340 590 706

Průměrn á měsíční mzda (v Kč)

Průměrná míra nezaměstna nosti v roce 2000 (v %)

Průměrná nezaměstna nost v roce 2005 (v %)

22 437 15 771 16 411 16 024 15 732 16 231 16 909 15 448 15 579 15 821 17 704 17 003 15 562 15 629

3,4 5,9 9,3 8,0 5,9 6,4 16,6 11,9 8,3 7,3 6,8 16,0 8,8 8,1

3,2 6,3 10,5 10,2 7,5 7,8 15,5 10,9 7,7 6,4 6,9 15,2 8,2 7,4

Očekávaná míra nezaměstna nosti do roku 2010 (v %) 3 až 4 6 N/A 10,5 až 12 6 N/A 9 N/A 8,0 až 9,5 4 až 5 N/A N/A 7,8 N/A

N/A – nezjištěno Zdroj: Jsme v Evropě zaměstnatelní? – kolektiv autorů, celá kniha; vlastní úprava

62

Graf č. 1 – Nezaměstnanost a volná pracovní místa v letech 2007 - 2009

500 450

počet uchazečů o

400

v tis.osob, míst

350 300 250

volná pracovní místa 200 150 100 50 0 1

2

3

4

5

6

2007

7

8

9 10 11 12 1

2

3

4

5

6

2008

7

8

9 10 11 12 1

2

3

4

5

6

7

8

9 10 11 12

2009

Zdroj:http://portal.mpsv.cz/sz/download/?_piref37_264786_37_264785_264785.typstnez=1& _piref37_264786_37_264785_264785.typstnezct=1#ukaz ( 16.3.2009)

63

Tabulka č. 4 – Počet evidovaných nezaměstnaných, míry nezaměstnanosti a volných míst

Měrná jednotka Leden 2004

Nezaměstnanost

569,5

517,5

541,7

%

9,7

8,9

9,5

Volná místa

tis. míst

41,7

45,4

51,2

Nezaměstnanost

tis. osob

561,7

489,7

510,4

%

9,8

8,6

8,9

Volná místa

tis. míst

54,2

57,0

52,2

Nezaměstnanost

tis. osob

531,2

451,1

448,5

%

9,2

7,7

7,7

Volná místa

tis. míst

59,4

85,9

93,4

Nezaměstnanost

tis. osob

465,5

370,8

354,9

%

7,9

6,3

6,0

Volná místa

tis. míst

97,9

123,3

141,1

Nezaměstnanost

tis. osob

364,5

297,9

352,3

%

6,1

5,0

6,0

tis. míst

145,9

151,9

91,2

Míra nez.

2006

Míra nez.

2007

Míra nez.

2008

Prosinec

tis. osob

Míra nez.

2005

Červen

Míra nez. Volná místa

Zdroj:ttp://portal.mpsv.cz/sz/download/?_piref37_264786_37_264785_264785.typstnez=1&_ piref37_264786_37_264785_264785.typstnezct=1#ukaz (16.3.2009); vlastní úprava

64