newsletter ŽENY V ICT

newsLetter ženy a věda

DUBEN 2012

OBSAH ■ ŽENY V ICT ■ SLOUPEK ZMJ „TAK TROCHU O VĚDĚ“ ■ VĚDKYNĚ A VĚDCI V POHYBU ■ AKTUALITY ■ ROZHOVORY S MARKÉTOU KRISTOVOU A LENKOU MUDROVOU

ŽENY V ICT Asi těžko bychom hledali jiný obor, který je v našem kulturním prostředí spojován s muži více než obor informačních technologií. Mizivé zastoupení žen v IT oborech přitom může mít významné dopady nejen na to, jakým směrem se ubírá celý tento sektor, ale vzhledem k tomu, že je tento sektor velice důležitý také pro fungování současných vyspělých informačních společností, může mít negativní dopady na celou společnost. Jednou z iniciativ, která se v českém prostředí snaží narušit tento nepoměr, je i webový portál www.zkusit.cz, který se snaží motivovat mladé dívky, aby se věnovaly IT oborům. Kromě praktických rad přináší tento portál také rozhovory s ženami pracujícími v IT, včetně takových „celebrit“, jako je softwarová inženýrka Petra Popluhárová, která se proslavila tím, že jako jediná Čechoslovenka pracuje pro Google přímo v Silicon Valley, nebo Taťána Le Moigne, která je regionální ředitelkou pro Google ČR.

V dubnovém newsLetteru přinášíme kromě zamyšlení nad stereotypy, které se váží k ICT profesím, a bariérami, které musí ženy vstupující do této profese překonávat, také rozhovor se zakladatelkou výše zmiňovaného webu www.zkusit.cz Markétou Kristovou, která se tématu žen v ICT dlouhodobě věnuje. Perspektivu studentky, pohybující se v krajně mužském oboru, který s informačními technologiemi úzce souvisí, se pak snaží zprostředkovat rozhovor s Lenkou Mudrovou, která studuje robotiku na katedře kybernetiky ČVUT v Praze. Kromě těchto příspěvků přinášíme samozřejmě také naše pravidelné rubriky: mezi nimi např. ochutnávku z rozhovoru s „vědcem v pohybu“ biologem Janem Jansou a chybět nemůže samozřejmě ani sloupek ZMJ tak trochu o vědě. Příjemné jarní čtení přeje Marta Vohlídalová

NEWSLETTER DUBEN 2012 Měsíčník newsLetter vydává bezplatně NKC-ŽV, projekt Sociologického ústavu AV ČR, v. v. i., financovaný v rámci programu EUPRO MŠMT (kód OK 08007). ISSN 1801–7339 Adresa redakce Jilská 1, Praha 1 110 00 Redakce Alice Červinková, Kateřina Cidlinská, Marcela Linková, Alena Ortenová, Hana Tenglerová, Marta Vohlídalová Grafika Anna Issa Šotolová Příspěvky zasílejte na [email protected] newsLetter lze objednat na webových stránkách www.zenyaveda.cz

DUBEN 2012 1

O ŽENÁCH V IT Marta Vohlídalová

Možná jste shlédli některý z dílů úspěšného sitcomu IT Crowd (u nás se vysílal pod českým názvem Ajťáci). Hrdiny tohoto seriálu jsou dva mírně asociální mladí muži Roy a Moss - podivíni, kteří mají problémy navázat kontakt s okolím, obzvlášť pak se ženami, a jediné, co je zajímá, jsou počítače a počítačové hry. Pracovnímu týmu, který tvoří tito dva nerozluční kamarádi, šéfuje ambiciózní, avšak technicky a odborně zcela nekompetentní smolařka Jen, která přestože je vedoucí IT oddělení, nechápe rozdíl mezi internetem a internetovým vyhledavačem. Tento seriál určitě pobaví svými vtipnými skeči, které si utahují (nejen) z profese IT specialistů. V mnohém však názorně ilustruje řadu stereotypů, které bývají s oblastí IT spojovány: IT obory jsou často vnímány jako něco, co může zajímat jen ty podivínské a mírně autistické muže, k jejichž hlavním koníčkům patří hra počítačových her a programování vlastních aplikací pro nejnovější verzi Iphonu; tedy jako obor, který se rozhodně nehodí pro ženy, a už vůbec ne pro ženy mladé, sebevědomé a ambiciózní. Oblast informačních technologií patří bezesporu k nejvíce maskulinizovaných oborům. Podle dat z roku 2002 představovaly ženy v ICT profesích v ČR pouze 17 %, v roce 2008 dokonce jen 13,3 % všech pracovníků, pokud jde o vysoce kvalifikované odborníky v této oblasti, ženy představovaly 23 % pracovníků, a pokud jde o studující na vysokých školách v bakalářských a magisterských oborech ICT, tvoří ženy zhruba 10 % (Kristová 2004). Přestože ženy tvoří v současné době 56 % všech studujících na vysokých školách v ČR, představují pouze 28 % studujících technických oborů, kam náleží mimo jiné i informační technologie (Zdroj: ÚIV 2011). Ženy jsou v technických oborech v menšině i pokud jde o jejich zastoupení mezi výzkumnicemi. V oblasti technických věd tvořily ženy v roce 2009 pouze 13,8 % všech výzkumníků/nic (pro srovnání, jejich podíl v lékařských, zemědělských nebo sociálních a humanitních vědách se pohybuje nad hranicí 40 %). Pokud jde o zastoupení žen na nejvyšších pozicí ve vědě, představují pouze 10,1 % profesorů/ek v technických vědách, kteří byli jmenováni po roce 1998. Lze přitom předpokládat, že v oborech zaměřených na ICT se pohybuje ještě daleko nižší podíl výzkumnic, než naznačují výše uvedené statistiky, protože

oblast technických věd zahrnuje mj. i řadu oborů, které vykazují vyšší podíl žen. Právě do technických věd přitom směřuje nejvyšší podíl veřejných výdajů na vědu a výzkum – v roce 2009 bylo do technických věd alokováno více než 56 % těchto prostředků (Tenglerová 2010). Je tedy zřejmé, že tím, že mají ženy v této oblasti jen velice malé zastoupení, přicházejí o nemalé množství peněz. Jako první upozornili na otázku genderu a technologií, a potažmo i nízkého zastoupení žen v ICT, feministické autorky a autoři, kteří poukázali na to, že technologie nejsou bezpohlavní a všem otevřené. Podle těchto autorů technologie odrážejí a udržují mužské myšlení a zájmy a jsou nepřátelské k ženám (Kristová 2004). V současnosti je otázka nízkého zastoupení žen v ICT velkým tématem i v rámci EU i dalších vyspělých zemí, kde se o ženách v ICT hovoří především v souvislosti s nedostatkem kvalifikovaných lidských zdrojů v této oblasti. Oblast ICT je považována za jeden ze sektorů, které hrají klíčovou roli pro rozvoj vyspělých společností a zvyšování jejich konkurenceschopnosti na globálním trhu. Nedostatek vysoce kvalifikovaných lidských zdrojů pak rozvoj tohoto sektoru pochopitelně brzdí, a ženy jsou proto z této perspektivy chápány jako nevyužité lidské zdroje, které mají potenciál tuto mezeru na pracovním trhu zaplnit (viz např. souhrnná zpráva Evropské komise Women and ICT z roku 2010). Kromě tohoto aspektu v sobě však tato dramatická podreprezentace žen v oblasti ICT nese i další zásadní problém: ženy tak totiž ztrácí možnost podílet se na rozhodování o směrování vývoje moderních informačních technologií. Právě informační technologie jsou přitom pro současné vyspělé společnosti nesmírně důležité a výrazným způsobem ovlivňují každodenní životy všech jejich členů. Přestože se informační technologie dlouho jevily jako zcela genderově neutrální záležitost, řada badatelek poukázala na to, že v sobě nesou hodnoty a zájmy bílých mužů střední a vyšší třídy, a ve skutečnosti jsou tedy silně genderované (Kristová 2004). Mohou ale ženy jednoduše proniknout do oblasti ICT? Zdá se, že ženám brání při vstupu do tohoto výsostně mužského prostředí řada bariér. Mnoho autorů a autorek dochází k závěru, že právě ICT představují oblast, která je od základu spojená s muži a maskulinitou, přičemž podle některých je jedním z cílů strategie, která tuto oblast definuje jako jednoznačně mužskou, vyloučit ženy z těchto lukrativních pracovních pozic. Podle norské socioložky Vivian Annette Lagesen (2007), která se zabývá postavením žen v ICT sektoru a opatřeními na jejich podporu, existuje několik bariér, které musí ženy vstupující do ICT oborů překonávat. Bariéra první – ženám nepřátelské vzdělávací prostředí Vysokoškolské školy jsou místem, kde se mladí lidé začínají orientovat ve svém oboru, kde se z nich stávají specialisté a kde se rozhodují o tom, jakou profesní dráhu si zvolí. Výzkumy ukazují, že ICT obory jsou spojeny s řadou organizačních i kulturních bariér. Na jedné straně stojí diskriminační mechanismy a stereotypy vůči ženám a jejich schopnostem, na straně druhé pak stojí určitá studentská kultura, která kvůli převaze mužů nemusí být příliš přátelská k ženám. Bariéra druhá – příliš malý podíl žen v oboru Řada výzkumníků, kteří se zabývali problematikou genderu v organizacích, došla ke zjištění, že početní aspekt hraje důležitou roli pro to, jakým způsobem dané prostředí funguje. I malé zvýšení podílu žen přitom může způsobit radikální proměnu genderové kultury prostředí. Marginální zastoupení určité skupiny lidí přitom může vést k řadě negativních jevů, jedním z nich je např. tokenismus. Tokenismus je definován jako situace, kdy je zástupce určité skupiny, kterou lze vymezit na základě pohlaví, národnosti, rasy apod., v určité skupině lidí početně DUBEN 2012 2

vzácný, a v očích většiny se proto stává symbolem této menšiny. Tokenismus bývá ve výhradně mužských kolektivech spojován se stereotypním přístupem k ženám a jejich schopnostem a nadání (v tomto případě tedy s podceňováním schopností a nadání žen pro ICT obory), a někdy dokonce i s větší zranitelností žen vůči sexuálnímu obtěžování (ženy působící v mužských kolektivech nemusí být primárně nahlíženy jako profesionálky, ale naopak jako ženy a jejich role může být značně sexualizována). Některé výzkumy pak ukazují, že ženy, které působí v maskulinizovaném a ženám krajně nepřátelském prostředí, mají tendenci přejímat postoje a názory majoritní skupiny (tedy mužů) a vymezovat se vůči své „vlastní“ skupině (tedy ženám). K podobnému zjištění došla např. americká socioložka Laura A. Rhoton (2011), která se zabývala ženami v oblasti vrcholně mužských věd, včetně IT. Ve své studii dochází k závěru, že toto výhradně mužské prostředí narušuje solidaritu mezi ženami. Ukázala, jak se v tomto prostředí samy ženy aktivně podílejí na vytváření bariér pro jiné ženy, které se snaží vstoupit do daného oboru, a jak překvapivě vysokou míru solidarity s kulturou a hodnotami daného maskulinního prostředí tyto úspěšné ženy vykazují. Podle Markéty Kristové (2004) je také jedním z problémů, který ženy v ICT zmiňují, i ztížená možnost kombinovat práci a rodičovství. Tato profese, obdobně jako jiné profese, v nichž je malé zastoupení žen nebo do kterých se ženám daří vstupovat až v posledních letech, totiž nepočítá s typicky ženskými životními ženskými biografiemi, pro které jsou příznačné kariérní pauzy. Bariéra třetí – krajně maskulinní obraz ICT oboru Výzkumy provedené v Norsku zjistily, že právě negativní obraz, který mají ICT obory v očích veřejnosti, který tak názorně ilustruje i výše zmiňovaný seriál IT Crowd, je jednou z hlavních bariér, která ženy odrazuje od vstupu do tohoto oboru. Mladé dívky si podle norských výzkumů spojují ICT obory s asociálními muži a považují je za něco, co je nekompatibilní s jejich sebeobrazem mladých, komunikativní a aktivních žen. Zkušenosti z jiných kulturních prostředí nicméně poukazují na to, že tyto stereotypy jsou velice úzce spojeny právě s poměrem mužů a žen, které v daném oboru působí. Příklad Malajsie, kde ICT patří k sektorům, kde dominují ženy, totiž ukazuje, že v tomto prostředí nejsou ICT obory spojovány výrazně s mužskými vlastnostmi, ale je na ně nahlíženo spíše jako na genderově neutrální nebo dokonce ženskou oblast (Lagesen 2011). Jaká opatření tedy mohou pozitivně ovlivnit překonání těchto bariér? Podle Vivian Lagesen (2011), která se věnovala analýze dopadů opatření na zlepšování postavení studentek v ICT oborech na vysokých školách v Norsku, se jako extrémně úspěšná strategie ukázaly být kvóty na vysokých školách. Přestože v českém prostředí představují velice kontroverzní téma, které často vzbuzuje rozporuplné emoce, mohou být kvóty velice efektivní, protože vedou k rychlému zvýšení podílu žen v daném oboru, a tedy i poměrně rychlé proměně kulturního klima daného prostředí. Důležitou roli hraje také proměna vzdělávacího prostředí, které by mělo ženám dávat jasně najevo, že jsou na dané škole vítány a spravedlivě hodnoceny. Pozitivní roli podle této norské studie hrály také ženské rolové modely, tedy dostatek úspěšných žen (profesorek, docentek, výzkumnic, ale v případě komerčního sektoru i manažerek) pracujících v daném oboru, které se mohou stát vzorem pro jiné mladé ženy vstupující do oboru. Neméně důležitou roli pak hrají také podpůrné sítě mezi ženami působícími v ICT. Jak se firmy snaží přilákat ženy do ICT? Velcí hráči na poli IT, jako např. Google, Microsoft nebo např. IBM, si přínos žen ve svých pracovních kolektivech již dávno uvědomili a snaží se vyvíjet různé aktivity, jejichž cílem je motivace žen pro vstup do ICT profesí, odstranění stereotypů, které jsou s oblastí ICT spojovány, a podpora žen, které v daných společnostech pracují.

Google např. podporuje síťování mezi svými zaměstnankyněmi, a to na různých úrovních – existují zde zvláštní programy na podporu síťování žen na seniorních a vrcholových pozicích, stejně tak jako i programy na podporu spolupráce a setkávání mezi ženami napříč firmou. Platforma „women@google“ pořádá pro ženy různé aktivity, společenská setkání, večeře a konference. Na krátkém videu s názvem „Women in Leadership at Google“ se firma ústy svých úspěšných zaměstnankyň snaží přilákat do svých řad ženy např. i tím, že hovoří o nadstandardních podmínkách pro kombinace práce a rodiny, nabídce firemních zařízení péče o děti, pracovní flexibilitě, nebo dokonce o mentoringovém programu pro novopečené maminky (tzv. Mommy mentor program). Za Googlem pak nezůstává pozadu ani druhý velký hráč na poli ICT Microsoft. Na webových stránkách, které se věnují výzkumu a vývoji, na němž se podílí Microsoft (http://research.microsoft.com/), tak můžeme v záplavě informací o výzkumu z oblasti ICT najít také více než hodinovou přednášku Dr. Sapny Cheryan z University of Washington na téma příčin malého zastoupení žen v ICT oborech. Stejně jako Google, pořádá i Microsoft pravidelná setkání svých zaměstnankyň, včetně různých přednášek, konferencí a společenských akcí. Na jiném webovém portálu se pak můžeme setkat s desítkami téměř hodinových rozhovorů s ženami, které pracují na různých pozicích v Microsoftu. Samozřejmostí jsou pak i mentoringové programy pro ženy. Je tedy zjevné, že velcí hráči na poli informačních technologií se vydali cestou destereotypizace oborů ICT, čímž se snaží přilákat více žen do svých řad. Je však třeba mít na paměti, že by nemělo jít pouze o zvyšování podílu žen v ICT, ale také o zlepšování jejich postavení, odstraňování diskriminace a genderových mzdových rozdílů, stejně jako o jejich pronikání do vedení těchto firem. Na závěr se ale vraťme zpět k seriálu IT Crowd. V jedné scéně klade šéf firmy Denholm při přijímacím pohovoru Jen záludné otázky:

Denholm: Uvádíte, že máte velké zkušenosti s počítačem. Jen: Ovšem…to jsem uvedla…to ano. S počítačem mám opravdu hodně zkušeností, například emaily…posílání emailů, přijímání emailů, mazání emailů a je toho víc. Denholm: Dál? Jen: Web, práce s myší. Kliky, dvojkliky na monitoru také a klávesa a to jak to stojí vedle stolu. Denholm: Pevný disk? Jen: Ano! Přesně! Přestože se při tomto skeči řada z nás srdečně zasměje, dejme si ruku na srdce: fungoval by tento vtip stejně, pokud by na místě Denholma byla žena a tímto způsobem jí odpovídal nějaký muž? Obávám se, že takový vtip by ale asi nikoho ani nenapadl....

Literatura: Kristová, M. 2004. „Ženy a ICT.“ Kontext: časopis pro gender a vědu 2004 (3-4). (http://www.cec-wys.org/kontext/303c27a7/marketa_final.pdf) Lagesen, V. 2007. „The Strength of Numbers: Strategies to Include Women into Computer Science“. Social Studies of Science 37 (1). European Commission. 2010. Women and ICT Status Report 2009. (http://ec.europa.eu/information_society/activities/itgirls/doc/women_ict_report.pdf) Rhoton, L. A. 2011. „Distancing as a Gendered Barrier: Understanding Women Scientists’ Gender Practices“. Gender & Society 25(6). ÚIV. 2011. Statistická ročenka školství 2010-2011 – výkonové ukazatele. (http://www.uiv.cz/rubrika/730)

DUBEN 2012 3

SLOUPEK ZMJ TAK TROCHU O VĚDĚ JAZYK NUMBER ONE V dřívějších dobách byla jazykem vzdělanců latina, a dnes vládne angličtina. Pro vědeckou komunitu na celém světě je tím hlavním pracovním jazykem, umožňujícím snadno komunikovat a spolupracovat anebo zamířit na vědeckou stáž do téměř jakékoliv země na světě. Je zajímavé, jak velký problém s přijetím tohoto faktu mají stále Francouzi. Ve francouzské vědecké komunitě sice přibývá lidí, kteří se angličtině už nebrání, ale urputnost s jakou jiní trvají na domácím jazyce, je pro cizince překvapivá. V současné době pracovně pobývám ve francouzské laboratoři. Poté, co u nás výrazně vzrostl počet zahraničních studentů, navrhl šéf týmu, že bychom mohli začít prezentovat výsledky v angličtině, aby všichni v místnosti rozuměli. Následovala však vášnivá debata, kdy francouzští kolegové argumentovali, že Angličané se přece taky nescházejí a neprezentují si navzájem své výsledky ve francouzštině. A tady jsme ve Francii, a tady se mluví francouzsky. Problém je, že zahraniční vědci do Francie přicházejí dělat vědu a ne se nutně učit jazyk. Když člověk odejde na stáž například do severských zemí, nikdo od něj neočekává, že se bude automaticky učit švédsky, norsky nebo dánsky, pokud tedy nedělá výzkum v oblasti humanitních věd a nepotřebuje daný jazyk pro svou práci. Můj starší francouzský kolega k tomuto argumentu ovšem poznamenal, že on by se nějakou Dánštinu, Švédštinu nebo něco podobného taky nikdy neučil. Francouzština je ale podle něj jazyk Numbre One, který by měl každý vědec ovládat. A v tom je právě zakopaný pes. Zatímco většina cizinců ve Francii považuje odmítání angličtiny za projev arogance, Francouzi se naopak podivují, jak můžou být lidé tak nekultivovaní a neovládat krásný jazyk Voltaira. Já osobně mám francouzštinu nesmírně ráda. Přesto si myslím, že je opravdu nejvyšší čas, aby francouzská vědecká komunita přestala sama sebe hendikepovat a přijala fakt, že jazykem Number One pro světovou vědeckou komunikaci je a bude angličtina.

ROZHOVOR S MARKÉTOU KRISTOVOU, ODBORNICÍ NA PROBLEMATIKU ŽEN V ICT Marta Vohlídalová

Mgr. Markéta Kristová, Ph.D., se tématem „Ženy v ICT profesích a ICT oboru v České republice“ zabývala ve své disertační práci, kterou obhájila v roce 2008 na katedře sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2009 pracuje jako webmasterka Velvyslanectví USA v Praze. V letech 1996-2005 působila jako webeditorka v Radiu Praha (zahraniční vysílání Českého rozhlasu) a později také v české redakci BBC. V letech 2006-2007 se jako lektorka kursů ICT pro ženy podílela na projektu „Jak na IT“. Je zakladatelkou webových stránek www.zkusit.cz a www.romove.cz. Existují nějaká data, která by za Českou republiku kvantifikovala, jaký je poměr mužů a žen, kteří jsou zaměstnáni v ICT, kolik je žen mezi studujícími v IT oborech, případně kolik žen se pohybuje ve vedení IT firem? Je možné zastoupení žen v ICT v České republice porovnat se zahraničním? Statistiky o zaměstnání mužů a žen v ICT oborech poskytuje Český statistický úřad, bohužel ale není úplně snadné je najít. V současnosti jsou k dispozici data do roku 2008, kdy se podíl žen mezi profesionálkami pracujícími v ICT oborech pohyboval kolem 13,3 %. Za rok 2009 a 2010 jsem se zatím setkala pouze se souhrnnými statistikami bez rozdělení na muže a ženy. Pokud jde o nějaké trendy, dostupné statistiky ukazují, že od 90. let mají počty žen zaměstnaných v ICT klesající tendenci. Bývá to vysvětlováno hlavně tím, že ženy dnes mají narozdíl od doby před rokem 1989 větší možnosti uplatnění v jiných oborech. Před rokem 1989 si totiž vybíraly technické obory často i proto, že byly z politických důvodů dostupnější než obory humanitní. Pokud jde o mezinárodní srovnání, ze srovnávacích statistik, které sledují počet IT odborníků v zemích EU, vyplývá, že Česká republika se svými přibližně 13 % žen v ICT patří k zemím s relativně nižším zastoupením žen-odbornic v oboru ICT. Pokud jde o podíly žen mezi studentkami ICT oborů, určité přibližné informace je možné získat ze statistik Ústavu pro informace ve vzdělávání, které však uvádějí pouze souhrnné údaje za jednotlivé fakulty, které se výuce ICT věnují, nerozlišují ale jednotlivé studijní obory. Z těchto dat vyplývá, že na těchto fakultách tvořily ženy v roce 2006 v průměru kolem 10 % studujících, což je dokonce méně, než na jiných technických oborech, jako např. na jaderné fyzice. Méně dívek studovalo pouze na strojních fakultách. Od profesora Jana Honzíka z Fakulty informačních technologií VUT v Brně nicméně vím, že podíl studentek na této fakultě se pohybuje kolem 3 procent. Díky úsilí této fakulty získat více studentek (pořádají např. letní školy IT nebo se účastní veletrhu Gaudeamus se stánkem určeným přímo pro dívky) se podíl dívek na fakultě v posledních dvou letech o něco málo zvýšil. Profesor Honzík přitom pronesl historickou větu, že jeho fakulta potřebuje nadané dívky, nikoliv průměrné chlapce. Proto se snaží nalákat ke studiu dívky. Říká, že studentky zlepšují výDUBEN 2012 4

sledky týmů, přinášejí nové pohledy, umí řešitelské týmy organizovat, povzbuzovat, hlídají deadliny atd. Říká, že na školu se hlásí chlapci, kteří na studium nemají – a vůbec si to nepřipouštějí, zatímco nadané a šikovné dívky se přihlásit obávají... Jaké má podle vás malé zastoupení žen v ICT dopady na to, jakým způsobem se tento obor vyvíjí a jak funguje? Vzhledem k tomu, že je na trhu práce v České republice i v Evropské unii chronický nedostatek IT odborníků a odbornic, ženy představují dosud nevyužitý potenciál. Podle predikce společnosti Empirica by v roce 2015 mohlo v Evropské unii chybět až 670 tisíc odborníků na informační technologie. Řada společností (Microsoft, IBM, Hewlett-Packard, Google) si navíc uvědomuje i to, o čem částečně hovoří i profesor Honzík – tedy že různorodé pracovní týmy mají prokázanou vyšší efektivitu, a proto se snaží svými programy diverzitu pracovních týmů podporovat. Oproti tomu státní instituce u nás nevěnují tomuto problému sebemenší pozornost. Domnívám se však, že by se státní orgány nedostatkem žen v IT zabývat měly i z ekonomických důvodů. Podle zprávy Mezinárodní organizace práce „Global Employment Trends For Women“ z roku 2008 totiž v posledním desetiletí vykazují nejvyšší ekonomický růst právě ty země, které mají nejvyšší účast žen na pracovním trhu a zároveň i relativně malé genderové rozdíly v zastoupení v jednotlivých sektorech a pozicích. Například v jihoasijských zemích (Malajsie, Singapur, Jižní Korea, Indie) je podíl žen v ICT mnohem vyšší než v Evropě – pohybuje se kolem 30-40 %. Tyto země své ekonomiky zaměřily za ICT a vykazují v této oblasti značný ekonomický růst. S pronikáním ICT do všech oborů nabývají na důležitosti tzv. soft skills (v kombinaci s technickými znalostmi) – komunikační dovednosti IT odborníků, schopnost naslouchat přání klientů, schopnost vcítit se do potřeb uživatelů, spolupracovat a hledat kompromis. Ceněny jsou také znalosti cizích jazyků. Domnívám se proto, že by se ženy mohly stát novým a žádaným typem IT profesionálek, pokud by ovšem byly ke vstupu do ICT významně motivovány, a to již od nejútlejšího věku.

z tohoto důvodu mohou být stereotypy o schopnostech mužů a žen odstraňovány pouze aktivním prosazováním politiky rovných příležitostí v celé společnosti. Jste zakladatelkou serveru www.zkusit.cz. Jaká byla hlavní motivace pro to, že jste tyto stránky založila? Co je jejich hlavním cílem? Stránky jsem založila v roce 2008, když jsem pracovala na své doktorandské práci a měla jsem spoustu materiálů, o které jsem se chtěla podělit. Zjistila jsem totiž, že narozdíl například od Velké Británie či USA u nás webové stránky na toto téma v té době neexistovaly. A protože jsem uměla vytvářet webové stránky, tak jsem se rozhodla podělit se o informace právě tímto způsobem. V té době jsem byla na mateřské „dovolené“ s druhou dcerou, takže jsem na to měla i čas. Nyní pracuji na plný úvazek, a proto bohužel nemám čas se stránkám tolik věnovat.. Plánuji ale založit facebookovou stránku, kterou bych mohla pravidelně aktualizovat. Stránky měly sloužit jednak zájemcům o toto téma (např. studentům, kteří píšou práce na toto téma), a jednak dívkám, které přemýšlely o kariéře v ICT. Snažila jsem se, aby na těchto stránkách mohly najít konkrétnější informace o ICT profesích, stejně jako příběhy žen, které se v ICT uplatnily a které jsou v ICT úspěšné. Přestože máte doktorát ze sociologie, působíte nyní jako webmasterka americké ambasády v Praze. Zajímalo by mě, zdali jste se vy sama někdy osobně setkala s nedůvěřivostí vůči vaší osobě, protože jste žena pracující na pozici, kde většinou vídáme muže? S nedůvěřivostí se nesetkávám, spíše s překvapením. A s tím, že jsem webmasterka, nemám vůbec žádný problém, ba naopak. Právě ta “výjimečnost“ byla důvodem, proč jsem se rozhodla se ženami v ICT zabývat ve své doktorandské práci. Když jsem začala pracovat v redakci internetu v Rádiu Praha, každý se mě ptal, jak můžu dělat něco „tak technického“. Všimla jsem si, že kolem mě jsou hlavně muži a kluci, a začalo mě zajímat, proč vlastně.

Jaké jsou podle vás hlavní důvody, proč je žen v IT profesi tak žalostně málo? Důvodem nízkého zastoupení žen v IT v České republice jsou společenské stereotypy o předurčenosti mužů a žen pro určitá povolání. Je však zřejmé, že předpoklad, že vztah žen k informačním a komunikačním technologiím vyplývá ze společenských a historických podmínek, není biologicky determinován. Dokazují to i rozdíly v zapojení žen v ICT oborech v jednotlivých zemích. Jak jsem již zmiňovala, výrazný podíl žen (kolem 30 – 40 % ) dnes v IT profesích pracuje v asijských zemích (např. Malajsie, Singapur, Jižní Korea, Indie), které nebyly v době nástupu nových informačních technologií industriálně rozvinuté, a kde se proto spojení mužů s technikou neustálilo jako něco přirozeného, jako tomu je v mnoha vyspělých zemích. Pokud je totiž ve společnosti historicky zakořeněna představa, že dívky a ženy nemají předpoklady pro technické obory, odráží se tato skutečnost v socializaci k technickým kompetencím. Chlapci a dívky jsou od narození směrováni do jiných oblastí zájmu. Děti si socializací vytvářejí genderovou identitu, která odráží ženské a mužské vlastnosti, očekávané v dané kultuře. Feminita je v naší společnosti charakterizována péčí, zájmem o druhé a citlivostí, maskulinita nezávislostí, asertivitou, zaměřeností na cíl a zájmem o techniku (a počítače). Vliv na genderovou socializaci však nemají výlučně rodiče, ale také vrstevníci, škola a média, DUBEN 2012 5

ROZHOVOR S LENKOU MUDROVOU, STUDENTKOU ROBOTIKY Marta Vohlídalová, Alena Ortenová

Co vás na vašem oboru nejvíc baví? Co je na něm vzrušující? Nejvíc mě baví práce s reálnou hmotou. Sledovat, jak váš program ovlivňuje chování jiné věci, je opravdu zajímavé. Nejvíce vzrušující mi pak přijdou stavy, kdy váš program nefunguje zcela správně a robot se začne chovat podivně a vy si jen nadneseně, pobaveně říkáte „Co to dělá? Že by skutečně ožil?“. Pak se bohužel, či bohudík ukáže, že je to nějaká skrytá chyba ve vašem programu. V neposlední řadě se mi na robotice líbí to, že je to hodně o spolehlivosti a zodpovědnosti. Někteří roboti jsou i dost velcí a při nesprávném fungování by mohli člověku ublížit. Je to tedy poměrně odpovědná práce. Pohybujete se v prostředí, v němž dominují muži. Jak se v tomto mužském prostředí cítíte? A setkala jste na škole či mimo ni někdy s nějakými stereotypy, negativními reakcemi nebo podceňováním žen a jejich schopností, pokud jde o obory, jako jsou informační technologie, robotika a podobně?

Bc. Lenka Mudrová vystudovala obor Elektrotechnické počítačové systémy na Střední průmyslové škole elektrotechnické. Ve studiu pokračovala na Elektrotechnické fakultě ČVUT. V roce 2010 absolvovala s vyznamenáním bakalářský obor Kybernetika a měření a v současné době pokračuje ve studium inženýrského oboru Robotika. Mimo to si své vzdělání rozšiřuje také o pedagogické vzdělání a na Masarykově ústavu vyšších studií ČVUT studuje bakalářský obor Učitelství odborných předmětů. Ve volném čase spolu s dalšími studenty staví mobilního robota pro mezinárodní soutěž, jako mentorka se účastní mentoringového projektu NKC-ŽV a relaxuje při lukostřelbě a olejomalbě. Mohla byste blíže popsat obor, který studujete? Studuji kybernetiku, která je velmi rozsáhlá a shrnuje v sobě obory, jako jsou řízení, umělá inteligence, strojové učení, počítačové vidění, algoritmy inspirované živými organismy a mnoho dalšího. Já se konkrétně specializuji na mobilní robotiku, a to především proto, že využívá zmíněné podobory, a člověk tak získá široký přehled. S výsledky mobilní robotiky se přitom dnes může setkat již každý – tzv. robotické vysavače jsou dobrou ukázkou primitivních robotů.

Už od střední školy se pohybuji v ryze mužském kolektivu. Na střední škole nás bylo asi 15 dívek na celé škole na celkem asi 700 studentů. Ve třídě jsem byla jediná dívka a hlavně první dva roky byly dost krušné. Zatímco já jsem byla už rozumově dospělá, mé spolužáky dospívání teprve čekalo. V některých pohledech na život jsme si proto nerozuměli, ale řekla bych, že od třetího ročníku to bylo již mnohem lepší. Možná i proto, že i já jsem si zvykla a změnila jsem se. Setkala jsem se ale i s takovými reakcemi, že mě někteří odsuzovali, co na takové škole dělám. Já jsem se jim ale snažila dokázat, že tam patřím, a to se mi podařilo – už od prvního ročníku jsem měla vždycky vyznamenání. Taky někteří učitelé měli vůči mě předsudky, ale musím říct, že jich byla jen hrstka a třídní učitelka mi radila, jak s nimi vyjít. Situace na vysoké škole mi přišla mnohem lepší. Je tu sice větší poměr dívek, ale na mém oboru jsem byla opět sama. Musím říci, že mě spolužáci brali opravdu dobře a za své studium jsem se nesetkala s žádnými negativními reakcemi. Někteří vysokoškolští učitelé sice působili, že mají určité předsudky, ale já jsem myslím všem dokázala, že jsou mylné. Myslím, že všichni učitelé, se kterými jsem se setkala, mě respektovali. Ale musím zde zdůraznit, že je to hlavně o přístupu mě samotné – já jsem se vždy snažila tvrdě pracovat, abych nebyla vystavena negativní ani pozitivní diskriminaci.

Jak jste došla k rozhodnutí studovat právě tento obor? Měla jste třeba nějaké vzory, které vás ve vašem rozhodnutí směrovaly? Řekla bych, že moje nejdůležitější rozhodnutí přišlo již na základní škole, kde jsem se rozhodla jít studovat Střední průmyslovou školu elektrotechnickou. K tomuto rozhodnutí mě vedla především vášeň pro matematiku a fyziku a pocit, že nechci jít na gymnázium a pouze věci memorovat nazpaměť, ale naopak je pochopit. Vzor jsem žádný neměla, ale velmi jsem ocenila podporu učitelky matematiky, protože ostatní učitelé mě nechápali a divili se, proč nejdu na gymnázium. Na střední škole jsem studovala obor Elektrotechnické počítačové systémy, což má k robotice poměrně daleko. K robotice jsem se dostala až na vysoké škole. Původně jsem myslela, že budu pokračovat ve výpočetní technice, ale na doporučení kamaráda jsem se začala zajímat o kybernetiku a zjistila jsem, že je to přesně to, co chci dělat.

DUBEN 2012 6

DAPHNE ORAM: ŽENA, KTERÁ SNILA O TOM, ŽE VYTVOŘÍ PŘÍSTROJ, KTERÝ PŘETVOŘÍ OBRAZ NA ZVUK Marcela Linková

Kromě zásadních hudebních inovací byla Daphne Oram první ženou, která vedla elektronické hudební studio, první ženou, která vlastní studio založila, a první ženou, která navrhla a sestrojila elektronický syntezátor, Oramics. Daphne Oram (1925-2003) byla britská skladatelka a elektronická muzikantka. Kromě toho také vytvořila první zvukový syntezátor Oramics. Vzdělání získala na Sherborne School for Girls, kde se učila hrát na piano a varhany a věnovala se i hudební kompozici. Místo studia na Royal College of Music nastoupila v osmnácti letech jako studiová inženýrka a technička záznamu do BBC. Zde se poprvé začala seznamovat s vývojem na poli syntetického zvuku a začala experimentovat s kazetovými nahrávači. Během války se svému koníčku věnovala po nocích. Protože se jí na počátku nepodařilo přesvědčit své nadřízené, aby vytvořili hudební studio, po nocích si sama pomocí kazetových nahrávačů studio vytvářela, aby ho ráno zase rozebrala. Její bratr Chris Oram o ní řekl: „Žila hudbou. Byla chudá jako kostelní myš, protože všechny peníze, které získala, hned utratila za hudební přístroje. … Byla laskavá a dost excentrická. Ale měla naprosto jasnou představu toho, jak revoluční dopad bude mít svět počítačů na elektronickou hudbu.“*

V únoru 1962 získala grant ve výši 3550£ od Gulbenkian Foundation na vývoj a výzkum vlastní techniky kresleného zvuku, kterou nazývala Oramics. Oram v zásadě chtěla vytvořit hudbu kresbou a metoda Oramics měla skladateli umožnit nakreslit „abecedu symbolů“ na papír, který by procházel přístrojem, který by vytvářel odpovídající zvuky na magnetické pásce. Přístroj obsahoval deset pásků 35 mm filmu, které byly pokresleny a poté přečteny foto-elektronickou buňkou a konvertovány na zvuk. Šlo o jeden z nejranějších elektronických přístrojů. „Mohl jsem si kreslit, na co jsem chtěl. … a ten přístroj vytvářel neuvěřitelně šílený zvuk,“ říká Chris Oram. „To mě přesvědčilo o tom, že musí být děsně chytrá, protože na tom výmyslu dokázala skládat hudbu.“* V roce 1965 získala od Gulbenkian Foundation i druhý grant v hodnotě 1000£, který jí syntezátor Oramics umožnil dokončit. První kreslená hudební skladba, vytvořená s pomocí syntezátoru Oramics, byla pod názvem „Contrasts Essonic“ nahrána v roce 1968. V průběhu celého svého života přednášela o elektronické hudbě a studiových technikách. V roce 1971 sepsala An Individual Note of Music, Sound and Electronics, která je filozofickým pojednáním elektronické hudby. V roce 1980 spustila Out and Round About with Music (Oram), hudební program pod širým nebem pro lidi s problémy hybnosti. S radostí přijala revoluci, kterou přinesly domácí počítače, a v roce 1981 si koupila Apple II. Svoji dřívější práci s Oramicsem se Daphne snažila zopakovat na Applu a později na počítači Acorn Archimédes. Zemřela v roce 2003 a od té doby zájem o její osobu a syntezátor Oramics stále roste. Přístroj, který celý život zlepšovala, je dnes v soukromé sbírce a je tak křehký, že jej není možné znovu uvést do provozu. Celý její archiv je v současné době uložen na katedře hudby na Goldsmiths College v Londýn, kde je od února 2008 zpřístupněn veřejnosti pro další výzkum. V roce 2007 byla vydána kompilace její hudby s názvem Oramics. * http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/2669735.stm.

V roce 1950 se stala vedoucí hudebního studia a začala se zasazovat o to, aby BBC pro využití ve vlastním programování začalo poskytovat technické vybavení na skladbu zvuků a hudby za použití elektronické hudby a tzv. technik musique concrète. V roce 1957 konečně BBC vyslyšelo její snahy a založilo slavný Radiophonic Workshop, vlastní elektronické experimentální studio. Studio mělo vytvářet zvuky pro programy BBC a Oram byla jeho první ředitelkou. Konečně mohla dělat to, co ji bavilo, a mohla pracovat s lidmi jako Stockhausen a John Cage. V říjnu 1958 ji BBC vyslalo na „Journées Internationales de Musique Expérimentale“ v rámci Bruselské světové výstavy. Pote, co se tam Oram seznámila s pracemi svých současníků (např. Edgard Varèse zde prezentoval svoji Poème électronique), začala pochybovat o své roli a práci a BBC opustila, aby se mohla věnovat vlastní kompozici. V roce 1959 usídlila (umístila?) svoje Oramics Studios for Electronic Composition v Tower Folly v hrabství Kent. Finance získávala díky krátkým elektronickým skladbám pro rozhlasovou a televizní reklamu. Hudbu tvořila i pro instalace a výstavy nebo film (např. hororový film z roku 1961 The Innocents). Motivy futurismu a strojů – roboti jako záruka volného času, přístroje redukující práci, zázračné substance – se odrážejí v jejích džinglech pro spotřebiče, Lego, pračky, rozpustný čaj a limonádu Kia-Ora. DUBEN 2012 7

AKTUALITY TECHNOLOGIES OF INCLUSION: GENDER IN THE INFORMATION SOCIETY

GLOBALIZATION, TECHNOLOGY DIFFUSION AND GENDER DISPARITY: SOCIAL IMPACTS OF ICTS

V letošním roce vyšla nová publikace Technologies of Inclusion: Gender in the Information Society, autorů a autorek Knuta H. Sørensen, Wendy Faulkner a Els Rommes Trondheima, v nakladatelství Tapir Academic Press. V knize analyzují různé strategie, které byly úspěšné ve snaze motivovat ženy a dívky k ICT v roli uživatelek a designérek. Vykreslují základní dynamiky – to, co autoři a autorka nazývají „technologie začlenění“ – toho, jak fungují různé strategie. Studie také vyzdvihuje nové „asambláže“ genderu a ICT, které nabourávají tradiční obraz technologií jako mužské domény. Kniha bude užitečným zdrojem jak pro výzkumnice a výzkumníky se zájmem o proměnu vztahů genderu a technologií, tak pro každého, kdo se snaží o vyšší zapojení žen do ICT. Knihu je možné si objednat na adrese http://www.tapirforlag.no/en/node/1744#book-right.

Rekha Pande a Theo Van der Weide v letošním roce vydali knihu Globalization, Technology Diffusion and Gender Disparity: Social Impacts of ICTs. Přesto, že dnes vidíme rozsáhlou „datovou globalizaci“, existuje paradoxně jen málo literatury, která by se věnovala dopadům globalizace, šíření technologií a genderovým nerovnostem. Nové informační a znalostní společnosti totiž mohou zhoršovat rozvojové rozdíly a chudobu, namísto toho, aby je snižovaly. Kulturní konstrukce znalosti zvyšuje třídní, etnické a genderové rozdíly a ICT často k těmto problémům přispívají. V knize proto autoři a autorky diskutují teoretické aspekty genderových aspektů v ICT a představují několik případových studií z různých zemí v oblastech od sociálních sítí, využívání ICT mezi ženami, digitální rozdělení společnosti (digital divide) a teoretickým přístupům k genderově podmíněným nerovnostem v ICT v zemích od Číny, Indie a Filipín přes Ugandu a Rakousko, Maďarsko, Německo a Velkou Británii, po Spojené státy americké. Kniha nabízí silný argument pro digitální genderovou rovnost, která bude užitečná studujícím, výzkumníkům a výzkumnicím i tvůrcům a tvůrkyním politik. Knihu je možné objednat v nakladatelství IGI Global.

VĚDCI A VĚDKYNĚ V POHYBU

Je zajímavé, že univerzita už od doktorandského studia motivuje lidi k tomu, aby dělali ještě něco jiného kromě vědy, aby nestrávili každou volnou chvilku v laboratoři a potom se z toho za několik let nezhroutili. Motivuje je k tomu, aby podávali dlouhodobě dobré výkony, ale nezruinovali se při tom. Třeba doktorandi musí kromě práce na disertaci povinně navštěvovat i přednášky. A co je zajímavé, asi třetina kreditních bodů nesmí být ve „vašem“ oboru. Takže člověk musel jít dělat filosofii nebo dějiny malířství, hudbu… Ne, že by to člověku nějak zvlášť pomohlo, ale myslím si, že to je zajímavý nápad, aby úplně nezkostnatěl a aby si také zachoval určitý rozhled. Samozřejmě jsou chvíle, kdy je potřeba zabrat a pracovat přesčas. Ale je otázkou, proč by měl člověk pracovat čtrnáct hodin denně v laboratoři? Ono to totiž pak končí tak, že člověk přestane myslet.

ROZHOVOR S BIOLOGEM JANEM JANSOU Marta Vohlídalová

Mgr. Jan Jansa, Ph.D., v současné působí v Mikrobiologickém ústavu AV ČR. Vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, doktorát získal v roce 2002 na ETH (Švýcarský národní technologický institut) v Curychu, kde po získání doktorského titulu pokračoval jako postdoktorand a později jako samostatný vědecký pracovník. Ve Švýcarsku pobyl celkem 13 let. V roce 2011 díky stipendiu J. E. Purkyněho pro význačné vědecké pracovníky, jehož cílem je mj. umožnit návrat mladých vědců a vědkyň českého původu, se s rodinou vrátil zpět do České republiky. V rozhovoru jsme se ho zeptali, jak by charakterizoval švýcarské vědecké prostředí, pokud jde o míru soutěživosti mezi lidmi.

To máte pravdu. Řada těch příběhů končí podobně: „Vydržel jsem tam ten rok nebo dva a pak jsem musel odjet, protože už se to prostě nedalo vydržet“... Přesně tak! My se máme zabývat nějakou intelektuální prací. Máme přemýšlet a ne být kompetitivní! My máme být kreativní! A já jsem přesvědčený o tom, že když někdo měsíc pracuje čtrnáctihodinové směny, tak už moc kreativní být nemůže. Třeba vyplodí spoustu výsledků, ale ty nebudou moc inovativní. Myslím si, že to je problém světové vědy, kdy se snaží měřit věci, které se měřit dají, ale to nejsou věci, které jsou skutečně důležité. Věci, které se měřit nedají a jsou skutečně podstatné, jako je kreativita a inovativnost, se měří těžko, takže se raději neměří. Jen pro zajímavost, struktura DNA, nebo tedy ten hlavní nápad, jak vysvětlit podivné výsledky laboratorních měření, přišel údajně na tenise. V současné době se ale ve vědě dějí skutečně zvláštní věci. Vím o několika případech, a to nejenom v USA, ale i ve Velké Británii, které podle mě hraničí s etikou. Šéf třeba cíleně zadá stejné téma dvěma lidem a čeká, kdo je vyřeší první. Toho, kdo je pomalejší, pak vyhodí. Já si myslím, že to je neetické, protože tím odsoudím a priori část svých zaměstnanců k tomu, aby prohráli. Podle mne je to téměř proti lidským právům. Myslím si, že tohle by se nemělo stávat. Celý rozhovor najdete na www.zenyaveda.cz v sekci Vědkyně a vědci v pohybu. DUBEN 2012 8