Neverbální komunikace

         

   

Semestrální práce – Matematika a byznys 

KMA/MAB  Neverbální komunikace          Tomáš Smíšek  A09N0183P  [email protected] 

   

   

Úvod:  Často je uváděn fakt že to čím se lišíme od zvířat je, že při komunikaci používáme řeč  vyjadřující myšlenkové pochody prostřednictví abstraktních pojmů. Z toho bývá někdy vyvozováno, že nejvýznamnějším způsobem předávání informací mezi lidmi je při osobním styku mluvená řeč a to, co si lidé předávají, jsou obsahy sdělovaných myšlenek. Takový závěr ale skutečnosti neodpovídá. Proto také výměna informací při osobním kontaktu není především v obsahu vyslovených sdělení, ale uskutečňuje se neverbálně, zejména tzv. řečí těla. Součástí neverbální komunikace jsou také signály, které sice bezprostředně řečí těla nejsou, v širším slova smyslu je ale lze do takovéto řeči zahrnout. Sem patří zejména úprava či míra kulturnosti zevnějšku jednajícího: styl oblečení, míra čistoty a upravenosti, účes, doplňky oděvu apod. Představme si např. situaci, kdy nám někdo říká: „Tohle se ti povedlo!“ Obsah takového sdělení je evidentně zcela jiný, tváří-li se mluvčí rozzlobeně nebo pochvalně pokyvuje hlavou. Zvláště významným faktorem je tón hlasu, který je - stejně jako řeč těla klíčem k pochopení daného sdělení. Je prokázáno, že zvláště v situacích, kdy se setkávají lidé poprvé a jejich vzájemná komunikace se teprve otevírá, jsou neverbální složky komunikace naprosto rozhodující. Uvádí se, že na celkovém dojmu ze setkání se řeč těla podílí 55%, způsob řeči 38% a obsah sdělovaný řečí slov pouze 7%. Ve prospěch bezprostřední osobní komunikace hovoří i skutečnost, že z celkového množství informací získáváme 80% zrakem, 10% sluchem a zbylých 10% ostatními smysly.

První dojem  Celkový pohled na postavu je zpravidla tím, čím vytváření prvního dojmu začíná. Proto je důležité, aby celkový vzhled postavy působil esteticky dobře, vykazoval určitou harmoničnost a alespoň přibližně odpovídal tomu, co je očekáváno. Pokud stavba našeho těla vykazuje nápadné znaky výrazněji vybočující z běžné normy, měli bychom se pokusit tyto znaky skrýt nebo alespoň jejich nápadnost zmenšit. Držení našeho těla by mělo být takové, aby na straně jedné vysílalo signál vědomí si vlastní hodnoty, na straně druhé i signál úcty k tomu, s kým se setkáváme. Postoj musí být vzpřímený, působit přirozeně, nikoli toporně nebo křečovitě. Nepřijatelný je vzpřímený postoj s hlavou spíše zakloněnou než vztyčenou. Vyvolává v druhých pocit, že jimi pohrdáme. Ani přehnané signály úcty či podřízenosti, vyjadřované zpravidla nepřiměřeně hlubokým úklonem od ramen až do pasu, nepůsobí v náš prospěch. Také rychlost chůze při příchodu k druhému je důležitá. Příliš pomalá chůze může být druhými vnímána jako výraz vysokého sebevědomí, příliš rychlá naopak jako výraz nepřiměřené podřízenosti.

       

   

Pohyby rukou, gestikulace  Neodmyslitelně provázejí hovor, monolog, diskusi, přednášku i projev. Od širokých, rozmáchlých gest až po úplnou strnulost - to je obsáhlé spektrum možností. Sdělným prvkem je nejen rozměr gestikulace, ale i její dynamika: prudkost, zrychlování a zpomalování, zaměření gest.

Kývání hlavy  Vyjadřuje naše přitakávání nebo nesouhlas s tím, co druzí říkají. Hlavou pokyvujeme, vrtíme, skláníme ji nebo hrdě zdvíháme, a tím vyjadřujeme svůj postoj, své vnitřní rozpoložení.

Obličej a mimika  V přírodě obecně platí, čím více má živočich mimických svalů tím vytváří složitější sociální struktury. Je vůbec nejbohatším sdělovačem neverbálních zpráv. Je to vlastně jakési zrcadlo, které nastavujeme druhému a v němž se odráží naše duševno. V dolní části obličeje se vytváří úsměv a smích: upřímný i ironický. Úšklebkem nebo pousmáním dáváme najevo svůj vztah k druhému a k tomu, co říká, aniž bychom museli ztrácet čas dlouhými řečmi. Horní část obličeje, zejména čelo, je citlivým sdělovačem vnitřních stavů - našich starostí a problémů. Vůbec nejdůležitějším prvkem v procesu komunikace jsou oči! Jsou také tím prvním, čemu věnujeme pozornost při pohledu na druhého člověka. Činíme tak zcela automaticky instinktivně. Jestliže jako muž spatřím půvabnou dívku ideálního vzhledu a postavy, můj první pohled bude automaticky směřovat do jejích očí - i když pak jej třeba rychle přenesu jinam. Rčení „z očí do očí“ také podporuje naši představu o důležitosti pohybů oční koule, víček, obočí a jejich bezprostředního okolí včetně kořene nosu. Sledujeme, kam, kdy a jak dlouho se člověk dívá, jak často se tam pohledem vrací atd. Pohled z očí do očí je mimořádně nabitý emocemi a liší se podle vzdálenosti lidí od sebe, jejich pohlaví a dalších faktorů. Právě v očích tkví úspěch naší civilizace, málokdo například ví, že jsme jediní primáti, kteří mají oční bělmo. Což je velmi důležité, protože kdybychom bělmo neměli tak náš spolu řečník nepozná, kdy lžem a kdy ne. To se může zdát z evolučního hlediska jako nevýhoda ale právě tato skutečnost nám dovoluje vzájemně interagovat. Konečně to, jakým způsobem sestavíme svaly v bezprostředním okolí očí, představuje ještě jeden obličejový prvek komunikace. 

Oči  Z pohledu druhého lidé stále vyvozují důležité závěry o úmyslech, poctivosti a charakteru svého společníka. Sklopené pohledy jsou chápány jako znamení slušnosti a skromnosti, rozšířené zorničky jsou spojovány s překvapením, upřímností, strachem nebo naivitou. Hovoříme o lidech schopných „vraždit pohledem“, majících „vyhýbavý pohled“ nebo „mrazivý pohled“.

   

   

Zatímco mnohé z těchto domněnek jsou vědecky málo průkazné, o významu pohledu v nonverbální komunikaci není pochyb. Vyvarovat se přehrad mezi vašima očima a okolním světem je tedy nezbytné. Jakýkoli druh brýlí, ale obzvláště tmavé, nebo ještě hůře zrcadlové brýle, vyvolávají negativní dojmy, které je možno jen velmi těžko překonat. Kde jsou problémy se zrakem, tam není pravděpodobně možno vyhnout se nošení brýlí, ačkoli, jak George a Millie zjistili ke svému prospěchu, je lépe vzhledem k možnosti komunikace zvolit kontaktní čočky. Pokud vaše oči netrpí abnormálně zvýšenou citlivostí na světlo, je jediným důvodem pro nošení tmavých brýlí v místnostech snaha působit dojmem po-vznesenosti, vyhýbavosti a izolovanosti od vašeho okolí. Reakce na lidi nosící tmavé brýle jsou jednoznačně negativní. Tito lidé vyvolávají v druhých pocit ohrožení, protože nemožnost vidět jejich oči vzbuzuje domněnky, že za tmavými skly zírají chladně, nepřístupně a nevyzpytatelně. Dokonce i zabarvená optická skla brýlí působí dojmem neupřímnosti, klamu a nedostatku zájmu o druhé. Lidé, kteří si během pro ně psychicky náročného setkání vezmou tmavé brýle, tím mohou neúmyslně prozrazovat vysoký stupeň úzkosti. Jak jsme se již dozvěděli v předešlých kapitolách, při vzrušení nebo úzkosti dojde k automatickému rozšíření zorniček, které propouštějí do oka více světla a člověk pociťuje potřebu kompenzovat tuto zvýšenou citlivost na světlo použitím tmavých brýlí. Nemusíte tedy předpokládat, že váš protivník v tmavých brýlích se pokouší vypadat záhadně a povzneseně. Může totiž stejně tak dobře být na pokraji paniky. Brýle vytvářejí spíše dojem autority a inteligence než srdečnosti a zájmu o druhého, což z nich dělá ideální nástroj pro situace, kdy chcete ovládnout druhé nebo jim imponovat svou inteligencí, ale naopak tvoří překážku úspěchu v mnoha jiných společenských nebo intimních situacích. Jestliže musíte brýle nosit, je vhodné je používat pro vyvolání příznivého dojmu v práci nebo v jakékoli situaci, kde se vyplatí být považován za obzvláště bystrého. Vyměňte je však za kontaktní čočky, jdete-li do společnosti. Výběr vhodných obrouček, které doplňují váš vzhled, je také důležitý. Vyhýbejte se používání zabarvených, tmavých nebo zrcadlových brýlí, pokud vás k tomu nenutí zdravotní důvody. Chcete-li být považován za srdečného člověka se vztahem k druhým, používejte pro korigování své zrakové vady raději kontaktní čočky než brýle.

Vzhled a upravenost  Patří také k projevům neverbální komunikace. Podle vzhledu a úpravy můžeme usuzovat na důležitost, která je dané příležitosti přikládána. Podle oblečení se také mění naše pocity: od plných nejistoty přes zvláštní a slavnostní po běžné, každodenní nebo dokonce nepříjemné, plné hněvu. Ale i způsob, jakým - byť drahé a kvalitní - oblečení na sebe „naházíme", zda si nevezmeme boty různé barvy nebo propocenou a pomačkanou košili, to vše je důležitou součástí našeho působení na lidi okolo nás.

   

   

Obličej: Je to samozřejmé: z obličeje druhého čteme nejvíce informací. (Právě proto je např. na občanském průkazu fotografie obličeje, nikoli třeba zad nebo kolena). Aby dojem z obličeje byl pozitivní, musí být obličej nezakrytý. Odkrytý obličej vyvolává dojem otevřenosti, upřímnosti a vstřícnosti. Tento pozitivní signál ovšem musí korespondovat se vstřícností mimiky obličeje jako celku. Nezanedbatelný pozitivní účinek má i mírný náklon hlavy do strany. Pokud nám obličej zakrývá účes nebo plnovous, je to vnímáno negativně. Nejvíce negativních emocí vyvoláme v druhém tím, že mu bráníme v pohledu na ústa a zejména do očí. Vyvoláváme tak v něm pocit, že něco skrýváme nebo že ho chceme oklamat. Právě oči a hned poté ústa jsou těmi částmi obličeje, které podávají nejvíce informací. Dojem z obličeje je významně určován účesem. Je nepochybné, že vlasy musí být čisté a upravené, účes by měl doplňovat celkový harmonický dojem a neměl by proto na sebe poutat zvláštní pozornost. V podnikání platí, že hladce vyholená tvář působí profesionálně lépe a důvěryhodněji. Vlasy: Často je kladena otázka, do jaké míry jsou u muže přijatelné dlouhé vlasy. Platí, že jsou tolerovány a dokonce kladně přijímány v uměleckých a v poněkud menší míře také v akademických kruzích, neboť vysílají o svém nositeli signál, že vede spíše bohémský způsob života a neváže se příliš společenskými konvencemi. Ve společnosti obchodníků či podnikatelů a všude tam, kde se klade důraz na disciplínu či dodržování pravidel, jsou dlouhé vlasy vnímány spíše negativně. Pozitivní signál ale nevysílá ani druhá krajnost, totiž vyholená hlava muže, jehož přirozený vlasový porost ještě v dostatečné míře existuje. Takto upravená hlava je nejčastěji vnímána jako symbol agresivity nositele. Není bez zajímavosti, že při pohledu do obličeje druhého věnujeme zpravidla větší pozornost levé polovině jeho obličeje, tedy té části, kterou vidíme vpravo. Je to dáno celkovou zaměřeností našeho zraku na pravou část zorného pole. Z toho se vyvozuje, že např. při volbě účesu, zvláště je-li asymetrický, bychom měli dbát na to, aby naše levá strana působila esteticky lépe. Vzhledem k tomu, že náš obličej je asymetrický i přirozeně, mají určitou výhodu ti, jejichž levá strana obličeje je „od přírody“ hezčí. Všeobecně platí, že lépe esteticky působí ta strana obličeje, kde je větší vzdálenost mezi koutkem očí a koutkem úst.

Závěr  Obecně platí, že používání těchto pravidel by nás mělo dovést k úspěšnému životu jak osobnímu tak profesnímu. Většina lidí tyto způsoby komunikace vyžaduje a ani o tom neví. Tato práce jen sceluje celkové vnímání okolního světa, jak ho vidí většina populace, avšak většina populace se nechová tak jak by to očekává od ostatních. Kdyby se tak chovali tak by neverbální komunikace vydala přibližně tak jak je psaná v práci.