MEZILIDSKÁ KOMUNIKACE Komunikační proces - proces, kdy sdělující (komunikátor) předává informaci (zprávu) příjemci (komunikantovi) pomocí komunikačního kanálu (média) - vztah komunikátor ----˃ komunikační kanál ----˃ komunikant - zprávu musí sdělující převést do pochopitelné formy (musí ji zakódovat), příjemce ji prostřednictvím svých smyslů přijme a dekóduje do srozumitelné podoby - zakončením komunikačního procesu je reakce příjemce na zprávu – zpětná vazba - komunikační proces mohou ovlivňovat tzv. komunikační šumy – faktory, které mohou zamýšlené sdělení zkreslit Informace − obsah procesu komunikace − např. novinářská zpráva, referát, komentář, popis, údaj o přesném času nebo o počasí, literární, výtvarné nebo hudební dílo, sdílení pocitů, názorů a postojů atd. Informační tok − množství informace přenesené za jednotku času (byte/s) Znakový systém − mezilidská komunikace nepracuje s osamocenými znaky, ale s jejich organizovanými skupinami (systémy) − např. písmo, řeč hluchoněmých (znakování), Morseova abeceda, kouřové signály indiánů, dopravní značky, notové písmo atd. Schéma komunikace − vysílatel – komunikátor − příjemce – komunikant (recipient) − zdroj informace − sdělení − kanál přenosu informace Vlastnosti komunikace − přesnost – míra shody toho, co komunikátor chce sdělit, s tím, co komunikant jako obsah sdělení pochopí − srozumitelnost – je dána schopností dekódovat použitý znakový systém − komunikační efektivita – množství předané informace za jednotku času Citová působnost − na jaké vrstvy vědomí či nevědomí komunikanta komunikace působí
Význam komunikace v životní praxi − komunikace je podmínkou osobního vývoje a osobnostního růstu − poruchy komunikace patří k nejzávaznějším zdravotním postižením − komunikační dovednosti se ověřují při výběru zaměstnanců a profesí
Komunikace a poznání Poznání (kognice) – obraz obj. reality v lidském vědomí se uskutečňuje dvěma způsoby − zkušeností (empirické, smyslové) poznání – je založeno na vnímání smysly − zprostředkované poznání – založeno na studiu poznatků získaných jinými lidmi Druhy komunikace 1. Přímá a nepřímá Přímá – interpersonální (mezilidská) – mezi komunikantem a komunikátorem (může jít o jednotlivce nebo skupiny) Nepřímá – pomocí technicko-organizačních prostředků – tzv. média (popsaný papír, telefon, televize, obraz, socha atd.) - hromadné sdělovací prostředky 2. Verbální a neverbální Verbální – pojmová - její znakový systém je založen na slovech – nepatří do něj jen slovo mluvené, ale také Braillovo písmo, znakování neslyšících a další se slovem spojené způsoby komunikace Rozlišujeme celkem čtyři podoby verbální komunikace podle vztahu k jejím aktérům (komunikátoru a příjemci): Ústní Psaná (rukopisy, psané dokumenty, dokumenty přenášené elektronicky) Slyšená Čtená Neverbální − tón hlasu, rytmus, tempo, znaková řeč, gesta, řeč těla, mimika, ale také hudba, obraz − významná složka neverbální komunikace je paralingvistika - obsahuje neverbální aspekty řeči (např. hlasové rozpětí, intonace, hlasitost, rychlost, zabarvení a intenzita hlasu, regulace hlasové produkce, výslovnost, narušování plynulého toku řeči) 3. Spontánní, cílená, řízená Komunikační kanály Akustický – telefonický hovor, rozhlas verbální komunikace prostřednictvím akustického kanálu Vizuální – je komunikačně velmi efektivní (např. televize), lidé jí preferují
− mediální komunikace - důležitý poměr mezi akustickou a vizuální složkou − akustické vnímání převažuje pouze v rozhlasu, všude jinde převažuje vizuální vnímání nejefektivnější = spojení obou kanálů Symetrie komunikace − symetrická komunikace - role vysílatele a příjemce se rovnoměrně střídají − masová komunikace – asymetrie − typická forma přímé a zejména párové komunikace je komunikace symetrická − požadavek symetrie - nejen sdělení, ale také sdílení − asymetrická komunikace je komunikací degenerovanou → kázání, hlásání, velení s citelným postupně narůstajícím negativním podtextem vrcholný typ symetrické komunikace - dialog ( hlavní znak - stimuluje vznik nových nápadů a řešení, u nichž je těžké rozhodnout, kdo je navrhnul, protože vznikají synergicky jako společný výsledek − zvýšení aktuálnosti informací − bezprostřednější poznání (osobních vlastností politiků, skutečný průběh událostí − informační i názorová homogenizace společnosti − okamžité rozšíření závažné informace Mediální výchova dva významy: - výchova ke správnému využívání hromadných sdělovacích prostředků → výchova k médiím - vzdělávání a výchova prostřednictvím médií → mediální didaktika Mediální výchova se zaměřuje na: − porozumění hodnotám − dovednosti komunikace a kooperace − praktické činnosti denního života − výchovu k samostatnému jednání a myšlení
Předpoklady úspěšného komunikačního procesu 1. Uvědomit si účel, strategii a obsah svého sdělení − co se má příjemce zprávy ode mne dovědět, co má udělat, atd. − forma sdělení (informovat, instruovat, motivovat, diskutovat nebo hodnotit) − správné vyhodnocení situace 2. Poznat lidi, s nimiž budeme jednat − příjem informací je ovlivněn vzděláním, minulými zkušenostmi, znalostmi, dovednostmi věkem, pohlavím, původem a hodnotovým žebříčkem přijímajícího − nutno uvážit, zda je druhá strana schopna našemu sdělení porozumět a zformulovat ho tak, aby bylo v souladu s jeho zájmy 3. Zdolat překážky − účinné komunikaci se staví do cesty mnoho překážek, které mohou komunikaci
ovlivnit či narušit - komunikační šumy (např. hluk, přerušení spojení, nepozornost na straně přijímajícího, špatné povětrnostní podmínky, atd.) kromě těchto šumů mohou komunikační proces také ovlivňovat některé vlastnosti
−
4. Pozor na sociální, kulturní a jazykové rozdíly − lidé různých kultur a odlišného sociálního původu přikládají různý význam gestům, slovům a formám chování − liší se mírou formálnosti a stejnou věc popisují různě 5. Zvolit nejvhodnější formu komunikace − různé situace si žádají různých forem komunikace, na nás je zvážit jejich výhody a nevýhody a vybrat tu nejvhodnější − pro jednotlivé situace je také důležité správně zvolit stupeň formálnosti komunikace (když chceme kritizovat nebo chceme něco provést velmi rychle, buďme formální, když chceme protistranu přesvědčit či motivovat, je lépe postupovat neformálněji). 6. Sdělit informaci Vlastní sdělení informací má svá pravidla (dostatek času, jasné a přesné vyjadřování, dodržování logických souvislostí, sdělování pouze toho, co je třeba, diskrétnost) 7. Využít zpětné vazby − pro účinné dorozumění je nezbytné využít zpětné vazby − je důležité znát, zda bylo naše sdělení přijato a pochopeno − pokud víme, jak je naše sdělení přijato, můžeme ho zpřesnit či opravit
ASERTIVITA (sebeprosazení) 1. Člověk má právo posuzovat své vlastní chování, myšlenky a emoce a být za ně
odpovědný. 2.
Člověk má právo nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující jeho chování.
3. Člověk má právo posoudit, nakolik a jak je zodpovědný za řešení problémů druhých
lidí 4. Člověk má právo změnit svůj názor. 5. Člověk má právo říci já nevím. 6. Člověk má právo být nezávislý na dobré vůli ostatních. 7. Člověk má právo dělat chyby a být za ně zodpovědný. 8. Člověk má právo dělat nelogická rozhodnutí. 9. Člověk má právo říci já ti nerozumím. 10. Člověk má právo říci je mi to jedno.
Základní asertivní dovednosti 1. Pokažená gramofonová deska – Vhodná technika při požadavku nebo odmítnutí. Jednatel klidným opakováním vizí dosáhne cíle. Učí vytrvalosti v prosazování. Umožňuje ignorovat léčky. 2. Otevřené dveře – Dovednost se používá při přijímání oprávněné kritiky. Je to přirozenější přístup než kritiku slepě popírat. Proces má 3 fáze: a) přiznání, b) omluva, c) pryč od problému. 3. Sebeotevření – Užívá se pro uvolnění atmosféry. Mluvčí o sobě sděluje informace, které říkat nemusí. 4. Volné informace – Cílem je posílit dobré vztahy. Rozprava, během které si obě strany sdělují informace navíc. Pocit náklonnosti rozvazuje jazyk. 5. Negativní aserce – Vyrovnání se s chybou. Sebekritika předchází samotnému jednání. Mluvčí ví o omylu a předem na něj upozorní. 6. Negativní dotazování – Dovednost vhodná pro obchod, nevhodná pro osobní vztahy. Jednatel zná negativní výsledek, ale chce zjistit, v čem je chyba, nebo proč neuspěl, proto se ptá. 7. Selektivní ignorování – Něco přijmu, něco odmítám. Ignorovat se dají osobní a nepodstatné věci, podstatné záležitosti ignorovat nemůžu. 8. Přijatelný kompromis – Uplatnění v obchodě. Mluvčí asertivně vyjde vstříc na půl cesty. Jedná se o vědomý akt. Předem stanovený mezník se neoznamuje hned, aby měl jednatel pořád únikovou variantu.
https://www.google.cz/search?source=ig&rlz=1G1SVEE_CSCZ529&q=mezilidsk %C3%A1+komunikace&oq=mezilidsk %C3%A1+komunikace&gs_l=igoogle.13..0j0i30l3.51.4028.0.7694.18.4.0.14.14.0.91.353.4.4.0...0. 0...1ac.1.12.igoogle.0Qr1J2crwvk
Otázky a úkoly: 1. Jak probíhá komunikační proces? 2. Čím může být komunikační proces ovlivňován? 3. Pokuste se předvést asertivní přístup při řešení vybraných problémů (přišel jsem pozdě do školy, zapomněl jsem na schůzku, nechce se mi jít s kamarády do kina,...) 4. Uveďte příklady verbální a neverbální, přímé a nepřímé komunikace. 5. Na stránkách http://www.spreadthesign.com/cz najdete videoslovník znakové řeči. Pokuste se naučit některá slova ve znakové řeči.
METODIKA Student: 1.
s pomocí výkladu učitele si osvojí poznatky z úvod. textu (dle možností v písemné či prezentované podobě)
2.
pracuje s částí Otázky a odpovědi
3.
úkol č. 3 – sehraje scénku se spolužákem
4.
na stránkách http://www.spreadthesign.com/cz se seznámí s videoslovníkem znakové řeči
5.
pokusí se naučit některá slova ve znakové řeči a prezentuje před ostatními studenty
