O B â A S N Í K FA R N O S T Í · T ù C H O V I C E - S LA P Y • P R O S I N E C 2001
Neveklovsk˘ farní kostel sv. Havla tu stojí pravdûpodobnû jiÏ od 13. století
2
slovo na úvod
dvent se kvapem ch˘lí ke konci, Vánoce jsou na dohled a leckdo uÏ ‰ílí v gradujících pfiípravách. Nûkdo je naopak docela klidn˘, jenÏe jaksi tupû a podezfiele, asi mu je‰tû nedo‰lo, Ïe se nûco chystá a Ïe uÏ to opravdu bude brzy. Vût‰inou se zfiejmû potácíme kdesi uprostfied. MoÏná jen zmoudfielé stáfií, které uÏ ví, co je to málo, co se má i mÛÏe stihnout, dovede b˘t pokojné i pracovité zároveÀ, s lehkostí vyrostlou nad vráskami.
A
Vybavují se mi teì dva obrazy. První. Uklizen˘ dÛm, ozdoben˘ stromeãek, prskající prskavky, dlouho shánûné dárky a prostfien˘ stÛl. A prázdné místo. To, Ïe nûkdo nechce pfiijít. Druh˘. Náv‰tûva, u dvou star˘ch tváfií, natû‰en˘ch v dlouhé samotû aÏ odnûkud ze dna, milé uvítání, nûco ke kávû. A tuze pfiekotné setkání, po kterém je divnû. To, Ïe jsem si pro nû nic nenachystal, ani ãas. Pfiedvánoãnímu ãasu se fiíká „advent“ a uÏ dlouho se tohle slovo snaÏí ukázat, Ïe v onûch dnech
se má oãekávat pfiíchod. Není to jen prost˘ ãas k pfieÏití, kter˘ zb˘vá do svátkÛ. A není to ani hektick˘ ãas k úzkostné snaze o naaranÏování si ‰tûstí. Jan Kfititel volal na své souãasníky struãnou a vystihující vûtu: „Pfiipravte cestu Pánu.“ Skuteãné ‰tûstí je totiÏ dar, z podstaty. Nedá se zafiídit. To je ten druh˘, kter˘ si sedá k mému stolu, protoÏe sám chtûl, dlouho se tû‰il a pfii‰el, aby byl se mnou. Skuteãné ‰tûstí je dar, z podstaty. Musí se pfiijmout. To jsem já, kter˘ pfiicházejícího pfiijímám, protoÏe sám chci, dlouho jsem se tû‰il a pfiipravil mu Ïidli, abych byl s ním. Mezi námi lidmi se to setkání obãas nevydafií, viz mé dva obrazy (jsou ze Ïivota). BÛh ale urãitû pfiijde, osobnû. âekáme od nûj je‰tû nûco takového? A dorazíme taky my? Nevadí, Ïe moÏná aÏ na poslední chvíli a s prázdn˘ma rukama (pfií‰tû to tfieba bude lep‰í), On se tû‰í uÏ tak dlouho a tolik, Ïe se s námi klidnû trochu (nebo hodnû) rozdûlí. Tak uÏ pojìme… a ostatní nám bude pfiidáno. P. Jan
okolní farnosti
3
Procházíme-li od proslulé trampské hospody u TaterÛ dolÛ star˘mi Tfiebenicemi, nask˘tají se nám pohledy na malebné panorama údolí ‰tûchovické pfiehrady, zalesnûn˘ch kopcÛ a skal na druhé stranû fieky. V prÛsmyku mezi nimi mÛÏeme zahlédnout i bûlající se vûÏ kostela ve Vysokém Újezdu. Za pfiíznivého poãasí lze zaslechnout i vyzvánûní jeho zvonu. Vysok˘ Újezd patfií mezi ãtyfii okolní farnosti, které spravuje P. Jindfiich Brandejs. NáleÏí k nim je‰tû Bûlice, Netvofiice a Neveklov; v‰echny spadají do vikariátu Bene‰ov.
Pan faráfi Brandejs sídlí na fafie v NEVEKLOVù, a to uÏ úctyhodn˘ch 40 let – od r. 1961. V poãátcích jeho sluÏby zde mu byly pfiidûleny farnosti Bûlice a Neveklov s blízk˘m Tloskovem, kde se nachází barokní zámek, kam byly umístûny dûti s mentálním postiÏením. Peãovaly o nû fieholní sestry (·kolské sestry de Notre Dame) a u nich v kapli slouÏil P. Brandejs kaÏd˘ den m‰i sv. Rád vzpomíná na jejich nekoneãnou trpûlivost a lásku, kterou projevovaly ke svûfien˘m dûtem. V souãasné dobû je v Tloskovû rozsáhl˘ komplex Diagnostického ústavu sociální péãe, místní kaple je zavfiena a sestfiiãky zde jiÏ od r. 1985 nepracují. Pozdûji, v r. 1990, pfiibyly P. Brandejsovi dal‰í dvû farnosti: Netvofiice a Vysok˘ Újezd. Do neveklovské farnosti patfií obce: Borovka, Bfievnice, âerníkovice, Dlouhá Lhota, Doloplazy, Dubovka, HÛrka Kapinos, Chvojínek, Lipka, Mlékovice, Ne‰tûtice, Spolí, Tloskov, Zádolí, Zajeãí a Zárybnice. Farnost má celkem 1 852 obyvatel (1991), z nichÏ pfiíslu‰nost ke katolické církvi tehdy cítilo 791 lidí. Do kostela chodí v nedûli v létû asi 50 vûfiících, v zimních mûsících b˘vá náv‰tûvnost men‰í. KaÏdou stfiedu po m‰i svaté probíhá krátká adorace. Neveklovsk˘ kostel sv. Havla, kter˘ je farním od r. 1713, existoval pravdûpodobnû jiÏ ve 13. století Ve 2. pol. 17. století byl zbarokizován, jeho zdivo je v‰ak zfiejmû z velké ãásti gotické. Je jednolodní, obdéln˘, s boãní kaplí sv. Barbory a pravoúhl˘m presbytáfiem. K nûmu pfiiléhá vûÏ se sakristií v pfiízemí a oratofií v patfie. Interiér kostela byl obnoven r. 1900, dal‰í obnovy probûhly r. 1934 a v 90. letech 20. stol. Kolem zru‰eného hfibitova obíhá zeì s barokními branami. Fara v Neveklovû je doloÏena jiÏ roku 1350. Po husitsk˘ch válkách byla utrakvistická, po r. 1574 luteránská, po roce 1622 katolická. Nová budova fary byla postavena v letech 1750-52, roku 1807 byla fara pov˘‰ena na dûkanství. Po velkém poÏáru roku 1814 postavena nová jednopatrová budova dûkanství
Neveklovsk˘ kostel s boãní kaplí sv. Barbory
s vyuÏitím ãásti zdiva vyhofielé fary. V ulici pod kostelem stojí na kfiiÏovatce kapliãka – barokní stavba, otevfiená ãtyfimi arkádami, uvnitfi b˘vala socha Panny Marie z roku 1700, která je nyní umístûna v kostele sv. Havla. Na námûstí je morov˘ sloup ve tvaru BoÏích muk z roku 1773. Filiální kostel zasvûcen˘ sv. Václavovi se nachází ve Chvojínku. V Neveklovû vznikla po roce 1920 náboÏenská obec Církve ãeskoslovenské husitské, v roce 1925 zde byl postaven jednolodní HusÛv sbor s vûÏí. V minulosti v Neveklovû sídlila rovnûÏ Ïidovská komunita, doloÏená jiÏ pfied rokem 1618, zru‰ena byla za II. svûtové války. Pfiejedeme-li pfies hráz slapské pfiehrady na prav˘ bfieh Vltavy a pokraãujeme smûrem k Jablonné nad Vltavou, dostaneme se do vesnic, které jsou souãástí dal‰í farnosti P. Brandejse – Bûlice. Patfií k ní obce: BlaÏim nad Vltavou, Jablonná nad Vltavou, Kelce, Mûfiín, Nebfiich, Radslavice a Strann˘. Z 502 obyvatel (1991) se 271 tehdy pfiihlásilo ke katolické vífie, bohosluÏby nav‰tûvuje v prÛmûru asi 20 lidí.
4
okolní farnosti
Farní kostel sv. Mafií Magdaleny, pÛvodnû gotick˘ z l. pol. 14. století, byl v 18. století zbarokizován. Cestou ze ·tûchovic pfies Hradi‰tko a dále smûrem na KrÀany se dostáváme do dal‰í sousední farnosti Netvofiice s pfiilehl˘mi obcemi: Benice, BfieÏany, Dunávice, Hostûradice (okr. Praha-západ), Chleby, KrÀany, Le‰any, Maskovice, Nová Ves, Ou‰tice, Radûjovice, Sobû‰ovice, Tuchynû, V‰etice a Îampach (okr. Praha-západ). Tato farnost má celkem 2253 obyvatel (1991), z nichÏ se tehdy hlásilo ke katolické vífie 901 lidí. Náv‰tûvnost na nedûlních bohosluÏbách b˘vá v létû asi 25 lidí, v zimû ménû. Farní (od r. 1713) kostel Nanebevzetí Panny Marie je snad románského pÛvodu, jádro nynûj‰ího kostela je gotické z doby pfied pol. 14. stol. Byl upravován pozdnû goticky a renesanãnû, v pol. 18 stol. do‰lo k monumentální barokní pfiestavbû. Pfii poÏáru r. 1825 shofiela ‰indelem krytá vûÏ a cel˘ krov, ale je‰tû téhoÏ roku byl kostel opraven a dostavûn. Roku 1887 byly fasády novobaroknû upraveny a naposledy byl kostel opraven v první polovinû 90. let 20. stol. Tehdy s farností dobfie spolupracoval i místní obecní úfiad, kter˘ pfiispûl nemalou ãástkou. Roku 1205 byly Netvofiice v majetku Ostrovského klá‰tera, pak se zde vystfiídalo mnoho majitelÛ, od roku 1683 Netvofiice patfiily k panství Le‰any a spolu s nimi byly aÏ do roku 1949 v majetku kapituly sv. Víta na PraÏském hradû. Fara je doloÏena jiÏ r. 1350, stejnû jako neveklovská byla po husitsk˘ch válkách ve správû utrakvistÛ, pak luteránÛ do r. 1622. V Hostûradicích se nachází kaple Nejsvûtûj‰í Trojice a v Le‰anech v zámku kaple sv. Víta, která je momentálnû zru‰ena. Podobnû jako v Neveklovû je i v Netvofiicích náboÏenská obec Církve ãsl. husitské, která vznikla po roce 1920. Ve 30. letech 20. stol. byl postaven jednolodní HusÛv sbor s vûÏí. V 19. stol. zde rovnûÏ existoval Ïidovsk˘ modlitební spolek jako souãást neveklovské náboÏenské obce. Nûmecká okupace za II. svûtové války byla spojena s vysídlením obyvatelstva v rámci zfiízení vojenského v˘cvikového prostoru SS na Neveklovsku. Poslední farností, kterou P. Brandejs spravuje, je jiÏ v úvodu zmiÀovan˘ Vysok˘ Újezd. Patfií sem obce: BlaÏenice, Dale‰ice, Lhota, Loutí, Nedvûzí, Rabynû, Teletín a Vûtrov. V roce 1991 se ze 477 obyvatel pfiihlásilo ke katolické církvi 249. Do kostela zde chodí 10-15 lidí, opût ménû v zimních mûsících.
Farní kostel Narození Panny Marie, pÛvodnû gotick˘ z poãátku 14. století, byl v 18. století zbarokizován. Nûktefií z na‰ich farníkÛ se v roce 1991 zúãastnili slavnosti, pfii které zde byl panem biskupem Li‰kou posvûcen nov˘ zvon, váÏící 435 kg. V Neveklovû se koná pouÈ ke sv. Barbofie a ke sv. Janu Nepomuckému, v ostatních farnostech na svátek patrona kostela. Posvûcení kostelÛ v Neveklovû, Netvofiicích a Bûlici se slaví na sv. Havla a ve Vysokém Újezdû o t˘den pozdûji. Obãas se konají spoleãnû s jin˘mi farnostmi poutní zájezdy. Ve farnostech pÛsobí 4 varhaníci a na hlavní svátky nûco nacviãí i zpûváci. NáboÏenství se uãí ve ‰kolách v Neveklovû (10 dûtí) a v Netvofiicích (2 dûti). Pana faráfie trápí, Ïe dûtí stále ub˘vá, pfiíãinu toho vidí pfiedev‰ím ve v˘chovû v rodinách. Pokud dûti nemají v tomto smûru podporu od sv˘ch rodiãÛ, dávají pfiednost zájmov˘m krouÏkÛm aj. Dále nemá P. Brandejs radost z toho, Ïe chodí málo lidí do kostelÛ, nepfiistupují ke svátostem, je málo kfitÛ a církevních sÀatkÛ, jen snad tûch pohfibÛ tolik neubylo. Pro zajímavost nám sestavil pfiehled za posledních 10 let ve Vysokém Újezdû: 7 kfitÛ, 5 sÀatkÛ, 54 pohfibÛ a 10x udûlena svátost nemocn˘ch. Na druhou stranu se ale pan faráfi utû‰uje tím, Ïe by situace mohla b˘t je‰tû hor‰í, jak je tomu tfieba leckde v pohraniãí. Pfieje si a doufá, Ïe v budoucnu je‰tû nastanou pro církev lep‰í ãasy. Pravideln˘ pofiad bohosluÏeb: N e v e k l o v : m‰e sv. Ne 10.00. hod. Po 16.00 hod. Út 18.30 hod. /léto 19.30 hod./ St 17.30 hod ât 16.00 hod. Pá 17.30 hod. B û l i c e : m‰e sv. Ne 8.30 hod N e t v o fi i c e : m‰e sv. Ne 15.00 hod V y s o k ˘ Ú j e z d : m‰e sv. So léto 16.00 hod. zima 15.00 hod. Za milé pfiijetí a poskytnutí informací panu faráfii Brandejsovi srdeãnû dûkujeme. MÎS
5
rozhovor / uãitelé
CHODÍM DO PRÁCE S PÁNEM BOHEM… A zavfiev knihu, a vrátiv sluÏebníku, posadil se. A v‰ech ve ‰kole oãi byly obráceny naÀ… Luká‰, 4:20
Vánoãní ãas nás snad ãastûji neÏ jindy pfiivádí na pÛdu ‰kol. Îáãci a Ïáci pfiedvádûjí své peãlivû nacviãené vánoãní besídky. Rodiãe a prarodiãe okem zvlhl˘m nûhou sledují, vzpomínají… A nûkde po stranû skromnû a nenápadnû stojí uãitel. Postava uãitele je nám v‰em dÛvûrnû známá. V‰ichni jsme byli Ïáky a v‰ichni jsme mûli „své“ uãitele. Vûfiící uãitel to v létech nedávno minul˘ch urãitû nemûl lehké. Víra za katedru nesmûla. Dnes pfied své Ïáky a posluchaãe pfiedstupují uãitelé, ktefií mezi námi Ïijí sv˘m Ïivotem z víry. Jak tedy Ïije a uãí pedagog znal˘ fiádkÛ Luká‰ova evangelia? Na otázky se uvolili odpovûdût:
Doc. Ing. Miroslav KAUN,Csc., 64 let – vysoko‰kolsk˘ pedagog, âeské vysoké uãení technické v Praze. Vlasta PEROUTKOVÁ, 67 let – uãitelka základní ‰koly v dÛchodu. Krist˘na HLADÍKOVÁ, 23 let – uãitelka na víceletém gymnáziu. KdyÏ jste se rozhodoval(a) pro uãitelské povolání, byla víra souãástí va‰eho Ïivota a tfieba i va‰í profesní volby?
M.K.: V dobû rozhodování o budoucím povolání byly jiné podmínky neÏ dnes. Psal se rok 1956, sloÏil jsem maturitu na odborné ‰kole a chtûl-li jsem pokraãovat v dal‰ím vzdûlání, padla z jist˘ch dÛvodÛ moje volba na vysokou vojenskou ‰kolu s technick˘m zamûfiením. Podmínkou nebylo jen sloÏení pfiijímacích zkou‰ek, ale i odpovídající posudek. Na stfiední ‰kole jsem se setkával v kostele jako ministrant s jedním z profesorÛ, takÏe posudek ze ‰koly byl asi dobr˘. Posudek z místa bydli‰tû zpracovávala
„soudruÏka“ z národního v˘boru, která nav‰tívila pfiímo na‰i rodinu. Hned proti dvefiím pfii vchodu do na‰eho bytu visel velk˘ dfievûn˘ kfiíÏ s Kristem. Nebylo moÏné kfiíÏ nevidût! Posudek byl asi rovnûÏ kladn˘, neboÈ po sloÏení pfiijímacích zkou‰ek jsem byl pfiijat. Cesta k pedagogické dráze nebyla pfiímá. Po zru‰ení specializace, kterou jsem studoval na vysoké vojenské ‰kole, jsem pfie‰el na civilní vysokou ‰kolu, kde mi je‰tû bûhem studia ve vy‰‰ím roãníku bylo nabídnuto místo asistenta. V.P.: Víra byla souãástí mého Ïivota od dûtství. Nejvíce na mne pÛsobili prarodiãe. Víra mû provázela v dobû studií i pfii volbû budoucího uãitelského povolání. To uÏ bylo za minulého reÏimu a v té dobû jsem si byla vûdoma, Ïe jako vûfiící to nebudu mít ve ‰kole lehké. K.H.: Pro toto povolání jsem se vlastnû nerozhodovala – ono se to nûjak rozhodlo za mû a dodnes to cítím jako jeden z velk˘ch paradoxÛ. A jsem za nûj ráda. Stejnû záhadnû jako na Z· ve ·tûchovicích jsem se ocitla i letos
na víceletém gymnáziu v Hostivafii. JeÏí‰ v Písmu ãasto vystupuje v roli uãitele. MÛÏe b˘t ve va‰ich oãích vzorem pedagoga? Byl nebo je tak trochu va‰im osobním vzorem?
M.K.: „Uãil v synagogách a v‰ichni ho velmi chválili“ (4,15-Luká‰). JeÏí‰ – druhá BoÏská osoba – není jen vzorem uãitele, i kdyÏ jeho „pedagogické“ pÛsobení bylo vynikající – vzpomeÀme napfi. na jeho podobenství, která dávala srozumitelnost jeho slovÛm. Brát si vzor z Boha, pro mne lidského tvora, je nedosaÏitelné. Mohu si brát vzor ze svûtcÛ… V.P.: Urãitû, JeÏí‰ mÛÏe b˘t vzorem kaÏdému a ve v‰em. K.H.: Takhle asi neumím uvaÏovat. O to víc vnímám lidi a to, ãím to je, jací jsou. Uãím se proto od lidí a vût‰inou jsem fascinovaná, kolik mû toho mÛÏou nauãit. Pozoruji je a snaÏím se od nich to podstatné odkoukat, od kaÏdého nûco jiného. Je víra souãásti va‰eho povolání? Vná‰íte ji vûdomû ãi nevûdomky do toho, co sdûlujete sv˘m ÏákÛm?
6 M.K.: Víra, má-li b˘t opravdovou vírou, musí b˘t souãástí celého Ïivota a tedy i povolání. V technick˘ch oborech je problematické vná‰et víru do pfiedná‰ek, ale mÛÏe se tak dít nepfiímo pfiístupem ke studentÛm, otevfien˘m pfiístupem k jejich problémÛm, pfiíkladn˘m vystupováním a vyjadfiováním, a to zejména na akcích mimo prostor ‰koly. V.P.: Z víry jsem ãerpala i pro své povolání, ov‰em tehdy se o ní vefiejnû nedalo mluvit. Ale to, Ïe jsem s Ïáky nemohla pfiímo rozebírat body Desatera neznamená, Ïe jsem se nesnaÏila v tomto duchu dûti vychovávat a na nû pÛsobit. Ani své dûti jsem v té dobû nemohla pfiihlásit na náboÏenství a pfiivést je do kostela. SnaÏila jsem se je vést k vífie doma, modlila jsem se s nimi, mluvila s nimi o Bohu s odkazem na to, Ïe BÛh je v‰ude. K.H.: Vûdomû – s nûjakou jasnou záminkou – urãitû ne. Spí‰e doufám, Ïe to, v co vûfiím, je nûjak v pozadí v‰eho, co dûlám, Ïe to není jen póza. Myslíte, Ïe dûtství a mládí pfiirozenû tíhne k dobru? Vnímáte ve sv˘ch Ïácích prostor pro poselství víry?
M.K.: BohuÏel podle zpráv o ‰ikanû a brutalitû jiÏ na na‰ich základních ‰kolách nelze tvrdit, Ïe dûtství a mládí tíhne pfiirozenû k dobru, ‰ikana pokraãuje v uãení i na vojnû. Domnívám se, Ïe vina je nejenom v rodinách, kde není na dûti ãas, neboÈ pfieváÏnû ho zabírá honba za penûzi. Pofiady na‰ich sdûlovacích prostfiedkÛ, kdy je oslavováno násilí, nepfiispívají rovnûÏ k v˘chovû k dobru. Základem v˘chovy k dobru by mûla b˘t rodina spolu se ‰kolou. V.P: Dûti, zvlá‰tû malé, tíhnou
rozhovor / uãitelé
k dobru. Jsou ochotny pfiijmout víru do sv˘ch ÏivotÛ a dát se v ní vychovávat. Ov‰em tuto úlohu nedokáÏe úspû‰nû splnit jenom knûz nebo uãitel. Je nutné mít pfiedev‰ím vzor doma – v rodiãích. Jsou-li dûti vychovávány ve vífie obûma rodiãi od mala, je to pro nû pfiirozené. AÏ ve vy‰‰ím vûku mladí lidé dospívají k vífie sami, na základû svého pfiesvûdãení. K.H.: Myslím si, Ïe v‰ichni tíhneme k urãité konkrétní pfiedstavû dobra. S jejím naplÀováním to b˘vá trochu problematické. Dûti a studenty je potfieba nauãit ptát se a pfiem˘‰let a to dobré skuteãnû poctivû hledat. A co se t˘ãe prostoru pro nûco v˘jimeãného, je ho v nich urãitû víc neÏ u dospûl˘ch, ale musí se s ním zacházet jemnû a opatrnû. Mluvil(a) jste s nimi nûkdy (byÈ nepfiímo) o vífie? Jak reagují?
M.K.: Rozhovor o vífie jsem mûl za svého pÛsobení s nûkolika málo vysoko‰koláky, o nichÏ jsem vûdûl, Ïe jsou oni sami nebo jejich rodiãe vûfiící. Jejich reakce byly adekvátní tématu rozhovoru ( pfiípad P. ·tampacha, fie‰ení a pfiístup akademického senátu k pfiípadu dûkana UK KTF v Praze apod.). V.P: V dobû, kdy jsem uãila, to nebylo moÏné. Dnes asi reagují podle v˘chovy doma, podle vztahu rodiny k vífie. K.H.: Vût‰inou jsou zvûdaví, ale zájem musí vyjít z jejich strany, jinak diskuse nemá velkou cenu. V kaÏdém pfiípadû se mnoho zajímavého dozvím i já. Nepapou‰kují jen své rodiãe, pfiem˘‰lejí ãasto sami a je tedy vÏdy zajímavé si je poslechnout. Potkal (a) jste za svého pedagogického pÛsobení vûfiícího Ïáka, kter˘ by vás sv˘m Ïivotem ve vífie zvlá‰tû zaujal?
M.K.: Ano, víckrát. I v nedávné dobû. Pfied leto‰ní dovolenou jsem nav‰tívil rodiãe i samotného vysoko‰koláka, kter˘ utrpûl tûÏk˘ úraz hlavy. Pfiístup k vífie a nezlomná dÛvûra v Boha v této rodinû na mne silnû zapÛsobily pro svoji otevfienost .
V.P: Nepamatuji se. H.K.: Na základní ‰kole ne, teì jsem ale zvûdavá, jaké lidi potkám na gymnáziu, kde jsem zaãala letos uãit. Uãitelské povolání bylo je‰tû v nedávné minulosti s vírou nesluãitelné. Dalo se s vírou v socialistické ‰kole pfieÏít? Cítíte se dnes jako vûfiící uãitel svobodnû?
M.K.: Podmínky na technick˘ch vysok˘ch ‰kolách umoÏÀovaly i v minulosti moÏnost pÛsobení vûfiících pedagogÛ. Bylo to v‰ak vÏdy podmínûno osobou vedoucího katedry, dûkana, vedoucího kádrového oddûlení i charakterov˘mi vlastnostmi v‰ech spolupracovníkÛ. Pochopitelnû, Ïe nebylo moÏné víru vefiejnû propagovat, ale zase na druhé stranû na tûchto ‰kolách studovaly dûti ze ‰lechtick˘ch rodin, o kter˘ch jiÏ podle jejich jména se vûdûlo o jejich pfiíslu‰nosti k tûmto rodinám, velmi ãasto silnû náboÏensky zaloÏen˘m. V.P: Brzy po nástupu do prvního pÛsobi‰tû nám byla fieditelkou ‰koly rozdána prohlá‰ení, kde stála jediná vûta: Necítím se b˘t pfiíslu‰níkem fiímskokatolické církve. Bylo to chápáno jako jakési vystoupení z církve. Tehdy jsme dvû ze sboru nepodepsaly. Snad to, Ïe byl otec rovnûÏ uãitelem, ov‰em nevûfiícím, mû zachránilo. Jinak musím ale fiíci, Ïe jsem na v‰ech ‰kolách mûla ‰tûstí na fieditele (rozumné straníky). Vûdûli, Ïe chodím do kostela, ale brali to jako moji soukromou záleÏitost.
Nemluvili o tom se mnou nikdy. Rozhodující pro nû byla spí‰e práce. Dalo se tedy na ‰kolách s vírou pfieÏít, ãerpat z víry sám pro sebe a dûti podle ní vést. Ov‰em v‰ude nebyly pomûry stejné… K.H.: (ke druhé ãásti otázky) Svobodnû se cítím urãitû, také proto, Ïe ostatní v tomto smûru rovnûÏ nijak neomezuji. Pfiedmût, kter˘ uãím, pfiedpokládá objektivitu. VáÏím si uãitelÛ, u kter˘ch si ãlovûk nikdy není jist, jakého jsou vyznání – to by se nikdy, myslím, nemûlo odráÏet v pfiístupu k pfiedmûtu – tak si pfiedstavuji svobodu ve ‰kolství – nejen pro uãitele, ale i pro studenty. Myslíte, Ïe by se v˘uka náboÏenství mûla vrátit na pÛdu ‰kol?
M.K.: Poãty dûtí, které rodiãe pfiihlásily na v˘uku náboÏenství, jsou v souãasné dobû velmi malé. Poãet knûÏí nebo jin˘ch uãitelÛ náboÏenství je nízk˘, a tak je, domnívám se, vhodné v˘uku náboÏenství soustfieìovat z praktick˘ch dÛvodÛ, zejména ve mûstû, ale i jinde, pfiedev‰ím na fafie nebo v kostele. Tím se malé dûti uchrání i posmûchu spoluÏákÛ, kter˘ obvykle tuto v˘uku ve ‰kole provází. V.P: Ano. I pro mravní v˘chovu dûtí by to mûlo znaãn˘ v˘znam. TûÏko by se ale dnes dosáhlo povinné v˘uky pro nevelk˘ zájem rodiãÛ a následnû i jejich dûtí. K.H.: Ano, v‰ak se i vrací. Ale pouze jako voliteln˘ pfiedmût. Na S·, kde teì uãím, je tento pfiedmût povinn˘ cel˘ch 8 let a mnoho studentÛ i uãitelÛ z této situace není právû nad‰eno – náboÏenství, se svojí dvouhodinovou dotací t˘dnû vytlaãilo napfi. Obãanskou v˘chovu, Rodinnou v˘chovu… tedy pfiedmûty, které povaÏuji za stejnû dÛleÏité.
rozhovor / uãitelé
7
Myslíte, Ïe pastoraãní pÛsobení knûÏí ve farnostech je do jisté míry pedagogickou ãinností?
goga ho dnes nedovedu posoudit. K.H.: Na P. Petra Bubeníãka v této roli vzpomínám celkem ãasto. Chodila jsem k nûmu coby 13letá, nevûfiící a vydû‰ená, ale zvûdavá. Umûl si s námi poradit, byl velmi pozorn˘ a hlavnû pohostinn˘… Více neÏ vûdomosti jsem vnímala prostfiedí fary samotné, kde mi bylo uÏ tehdy moc dobfie. Ne‰lo jen o vyuãování, ale pfiedev‰ím o poznání a sdílení. O nûco podobného jde teì i mnû. (AÏ na to, Ïe studentÛm nenosím Ïádnou zmrzlinu…)
M.K.: Ano, ale velmi obtíÏnou pfii spravování nûkolika farností, zaji‰Èování pravideln˘ch bohosluÏeb, sluÏeb ve farní kanceláfii, pfii péãi o svûfiené objekty, pohfibívání, náv‰tûvách nemocn˘ch… V.P.: Ano. K.H.: Urãitû ano. Farníci jsou mnohdy vzorní Ïáci – sedí v lavicích, ani nedutají, naslouchají, ale obãas by se mûli pokusit také zeptat… Chodil(a) jste v dûtství do náboÏenství? Jak vzpomínáte na knûze-pedagoga?
M.K.: V dûtství jsem chodil do náboÏenství a nezapomenutelné je pro mne pÛsobení fiádové sestry Norbertiny Lípové ( pozdûji byla internována v klá‰tefie ve Vidnavû, kde pomûrnû v mladém vûku zemfiela) a na mû‰Èance pak P.Prof. Bartla. Dal‰í prohlubování znalosti otázek náboÏenství probíhalo i v rámci schÛzek ministrantÛ ãlenÛ Legio Angelica. Díky P. Franti‰ku Ho‰kovi, kter˘ s námi, nezbedn˘mi ministrantíky, mûl trpûlivost a trávil sobotní odpoledne po cel˘ ‰kolní rok. I on skonãil v internaci, nejdfiíve v Hájku u Jenãe, pozdûji v Ïelivském klá‰tefie. Kdo sly‰el nedûlní kázání P.Prof. Stanislava Nováka, nemÛÏe nikdy zapomenout. V.P: Chodila jsem na náboÏenství. Na obecné ‰kole bylo povinn˘m pfiedmûtem. Na pana dûkana Buãila vzpomínám ráda, ale z hodin náboÏenství si toho moc nepamatuji. Pan dûkan rád chodil na hony a vût‰inu ãasu nám o tom vyprávûl. Rádi jsem ho poslouchali. Tfieba pfii tom sledoval nûjak˘ v˘chovn˘ cíl. Zastupoval pfii náboÏenství i zubafie. Trhal nám pomocí nitû první zoubky. Jako knûze – peda-
Troufl(a) byste si vy sám(a) vedle své specializace uãit náboÏenství?
M.K.: Uãit náboÏenství? Na jaké úrovni a pro koho? Bez náleÏité prÛpravy a pfiípravy tak maximálnû nûkolik málo v˘ukov˘ch hodin, a to je‰tû na tom nejniωím stupni. V.P: Ne. Nemám stále dostateãné vûdomosti. K.H.: Ne, netroufla, rozhodnû ne sama. A kdyÏ uÏ, tedy ne uãit, ale spí‰ si nûjak hrát. Ale nemám jasnou pfiedstavu. Myslíte, Ïe dar víry je pro pedagoga v jeho povolání pfiínosem a jste z profesního hlediska rád(a), Ïe se vám ho dostalo?
M.K.: Dar víry je pfiínosem nejenom pro pedagoga, ale pro kaÏdého ãlovûka a mohu jenom litovat, Ïe moje víra není hlub‰í a opravdovûj‰í tak, aby mne vedla ke 100% dodrÏování v‰ech pfiikázání.
V.P: Pro dne‰ního uãitele je dar víry pfiínosem. ·koda, Ïe vûfiících uãitelÛ je pomûrnû málo. K.H.: To, co nabízí víra, je samo o sobû pfiínosem. VÏdycky. Vnímám to jako jakousi spodní fieku, která v‰echno nahofie napájí a pfiitom nemusí b˘t spatfiena. Za rozhovor dûkuje Daniela Schröffelová
8
Vánoãní pohádka
Vánoãní pohádka / Bylo pût dnÛ pfied Vánocemi a Honzík byl stra‰nû smutn˘, protoÏe nevûdûl, co si má pfiát. Rozhodl se, Ïe si bude pfiát jeÏka a veverku. Tatínek mu fiekl, Ïe chlupatá zvífiata doma mít nemÛÏe. Îe by si spí‰ mûl pfiát papírov˘ Betlém. Honzík souhlasil. UÏ byly jen tfii dny pfied Vánocemi a Honzík si hrál na houpaãce, kdyÏ tu se najednou objevila nûjaká záfi. Honzík si fiekl: „Co to mÛÏe b˘t?“. Najednou z té záfie vystoupil andûl. Honzík se ho ptá: „Kdo jsi?“ Andûl mu odpovûdûl: „Na tom nezáleÏí… spí‰ mi fiekni, jak se jmenuje‰?“ „Jmenuji se Honza a chtûl jsem od JeÏí‰ka veverku a jeÏka, ale chlupatá zvífiátka mít nemohu.“ Andûl mu fiekl: „Já tû té alergie zbavím!“ Honzík odvûtil: „Jak to chce‰ udûlat?“ „Lehce!“ fiekl andûl, mávl kfiídly a odletûl. Honzík si je‰tû chvíli hrál, ale neÏ bys fiekl ‰vec, andûl tu byl i s Pánem Bohem. „Kdo to je?“ zeptal se Honzík. „To je JeÏí‰ek, spasitel svûta a dokonce tû stvofiil.“ „Opravdu?" „Ano, je to tak." „Andûl mi slíbil, Ïe mne zbaví alergie, abys mi mohl pfiinést jeÏka a veverku.“ „Právû proto jsme tady!“, fiekl BÛh a vytáhl z baÈohu krabici. Z krabice vytáhl men‰í krabiãku a v té krabiãce byla skleniãka.V té skleniãce bylo trochu vody. „Co to je?“ zeptal se Honzík. „To je kfiestní voda, pamatuje‰ se?“ fiekl BÛh a polil Honzíka. Pak vytáhl je‰tû jednu velikánskou krabici a podal ji Honzíkovi. Honzík rozbalil krabici a jaké to bylo pfie-
J A N S C H R Ö F F E L
kvapení, kdyÏ z té krabice vylezla veverka a jeÏek. Honzík mûl stra‰nou radost a ‰el s dárkem za tatínkem. Táta se zlobil: „UÏ jsem ti to jednou fiíkal, Ïe nemÛÏe‰ mít chlupatá zvífiátka!“ V tu ránu se otevfiely dvefie a do svûtnice ve‰li andûl a BÛh . Andûl zaãal mluvit: „My jsme ho uÏ vyléãili. Já tedy ne, ale ten co stojí vedle mne, ten ho vyléãil, protoÏe ten kluk v nûj vûfií.“ „A taky Ïe si nepfiál blbosti“, fiekl BÛh, „a taky proto, Ïe jsou Vánoce, ne?“ Tatínek tomu nemohl uvûfiit, ale potom uvûfiil a podûkoval dvûma náv‰tûvníkÛm. A uÏ Ïili ‰Èastnû a spokojenû aÏ do smrti. Po smrti ‰li do nebe za Pánem Bohem a andûlem.
stalo se
9. 9. 2001 Slunce ub˘valo a podzimu pfiib˘valo. Nastalo záfií. V tomto mûsíci je vysvûcen kostel sv. Petra a Pavla ve Slapech – to znamená pro celou obec oãekávané posvícení. Také my, náv‰tûvníci kostela, jsme pfii m‰i sv. zaznamenali tuto událost. Paní Kvûtu‰ka pfiipravila pro pfiítomné o‰atku posvícensk˘ch koláãÛ. Obãanské sdruÏení Portus nás pozvalo na náv‰tûvu k nim, do domu chránûné domácnosti. Byli jsme srdeãnû a vfiele pfiijati. Seznámili jsme se i s dal‰ími obyvateli. Asistenti pro nás pfiipravili bohaté poho‰tûní a ãas plynul rychle v srdeãném a druÏném rozhovoru. Na‰i postiÏení spoluobãané mají velmi hezké a útulné bydlení a starostlivé asistenty kolem sebe. 28. 10. 2001 Na oplátku tohoto setkání jsem pozvala chlapce i asistenty na náv‰tûvu do svého slapského domova. Spolu se sestrami z farního spoleãenství jsme se nenechaly zahanbit a snaÏily se rÛzn˘mi dobrÛtkami také neustále doplÀovat bohatû prostfien˘ stÛl. ChlapcÛm velmi chutnalo, ale nejvíce se tû‰ili na pana faráfie a hluãnû kvitovali jeho pfiíchod. Tak nám to de‰tivé odpoledne v pohodû uteklo, ani nevím jak. MládencÛm záfiily oãi a nenucenû rozprávûli, no zkrátka – bylo to hezké setkání. Na pokyn asistenta se dost neradi rozlouãili. Pro nepfiítomné jsme pfiipravily balíãky, aby i dal‰í pfiíslu‰níci domácnosti nûco dobrého ochutnali. Dal‰í akci spolupráce mezi farním spoleãenstvím a Portusem pfiipravujeme. To bude ale pfiekvapení a tak nic neprozradím. H. D.
20. 10. 2001 „Farní kafe“ – tento termín k nám pfii‰el s na‰ím souãasn˘m panem faráfiem. Na první „farní kafe“ jsem ‰la ze dvou dÛvodÛ: Za prvé, ze zvûdavosti – jak˘ ten nov˘ pater asi bude, kdyÏ odloÏí kasuli a stane se hostitelem? A taky
9
z dobré vÛle – nám v‰em se dostalo milého pozvání a pfiipadalo mi nezdvofiilé podanou ruku bezdÛvodnû odmítnout. S potû‰ením jsem konstatovala, Ïe zvûdavost, pokud je zdravá, a tro‰ka dobré vÛle je nám ku prospûchu. Vûfiím, Ïe mi dají za pravdu v‰ichni, ktefií se zúãastnili.
Dal‰í pozvání na 20.10., které si jiÏ neslo své tradiãní oznaãení „farní kafe", u mne vyvolalo tû‰ení se na setkání s mil˘mi lidmi a na s nimi pfiíjemnû proÏité chvíle. Pfii‰li velcí i malí. Nálada byla v˘borná, vÏdyÈ se nám nedafií ãasto se setkávat mimo kostel. Velké díky patfií P. Janovi, kter˘ nám toto setkání umoÏnil a opût se na jedniãku zhostil úlohy hostitele. Tak se farou vzná‰ela nejen dobrá nálada, ale i líbezná vÛnû svafieného vína, jedním slovem pohoda. Pokud se nám opût dostane pozvání, tak tûm, ktefií je‰tû váhají, doporuãuji recept: Do velkého ‰álku oãekávání lÏiãku zvûdavosti, trochu dobré vÛle a zalít mal˘m dou‰kem va‰eho drahocenného ãasu. Zcela urãitû se vám podafií vykouzlit „Kafe", které si s chutí rádi dáte i pfií‰tû. V.
11. a 12. 11. 2001 Slovník cizích slov pod heslem „charita“ uvádí: 1. kfiesÈanská láska k bliÏnímu, 2. dobroãinnost na jejím podkladû prokazovaná nebo orga-
10
stalo se
nizovaná, 3. úãelové zafiízení katolické církve starající se o sociální zabezpeãení církevních osob, zaji‰Èující bohosluÏebné potfieby (hostie, víno, roucha aj.) a peãující o vydávání náboÏensk˘ch knih a ãasopisÛ. Definice v plynutí ãasu moÏná trochu zastarala, adresátÛ charitativních ãinností v‰ak v onom plynutí ãasu neub˘vá, spí‰e naopak. Snad Ïádná z aktivit, které církev vyvíjí, s ní není ‰irokou vefiejností tak automaticky spojována, jako právû aktivita v oblasti charity. MoÏnost plnit charitativní funkce je pfiímo podmínûná finanãními zdroji, které mimo jiné plynou i z finanãních darÛ vûfiících. Leto‰ní sbírka na charitu vynesla v na‰ich farnostech celkem 3 813 Kã. 1125 Kã pfiispûli farníci ve ·tûchovicích, 1490 Kã u sv. Kiliána a 1198 Kã ve Slapech. rr
1. a 2. 12. 2001 Na‰e farnosti reagovaly vstfiícnû na v˘zvu âeské biblické spoleãnosti, aby pomohly financovat vydání Bible pro âínu, kde je jich velk˘ nedostatek. Na 1. adventní nedûli se konaly v na‰ich kostelích pro tento úãel sbírky. Farníci pfiispûli celkovou ãástkou 4815 Kã. Z toho se ve ·tûchovicích vybralo 1787 Kã, u sv. Kiliána 1680 Kã a ve Slapech 1348 Kã. J.S.
2.12.2001 Jsou jen v˘jimeãné chvíle, kdy se scházíme v‰ichni bez rozdílu vûku i mimo kostel. Právû zaãínající adventní doba nás pfiímo vybízí k takovému setkání. Na‰e adventní setkání
bylo v˘jimeãné tím, Ïe mezi nás zavítal P. Mons. Reinsberg – ãlovûk, kter˘ dokáÏe zaujmout opravdu kaÏdého sv˘m barvit˘m a vtipn˘m vyprávûním, nejen o adventu, ale i o svém pfiinejmen‰ím ãlenitém Ïivotû, bohatém na proÏitky a zku‰enosti. V takovém vyprávûní ubíhalo na‰e setkání tak rychle, Ïe jsme zapomnûli na ãas. ProtoÏe k adventu také patfií zpívání, bylo vyprávûní P. Reinsberga proloÏeno adventními písnûmi. Na‰el se i ãas na obãerstvení, bylo opravdu z ãeho vybírat. DomÛ jsme se tedy rozcházeli s pocitem krásnû stráveného odpoledne, adventního a nedûlního, které je pro taková setkání pfiedurãeno. P.F.L.
Pozn. red.: Nám, co jsme se adventního setkání zúãastnili, zanechal Mons. Reinsberg mnoho podnûtn˘ch úvah k zamy‰lení a vám v‰em posílá následující pozdrav:
11
kultura
FILM ReÏisér Vladimír Michálek ve svém novém filmu BABÍ LÉTO dokázal, Ïe dobfie zvládne opravdu nejrÛznûj‰í Ïánr. Tentokrát volil téma jiné neÏ ve sv˘ch pfiedchozích filmech Amerika, Zapomenuté svûtlo (viz Proudy ã. 37), Je tfieba zabít Sekala (Proudy ã. 47) a pfiedev‰ím zcela odli‰né od svého posledního filmu – expresivního hektického snímku o narkomanech Andûl exit, kter˘ ocenila spí‰e mlad‰í generace, a rozhodl se realizovat v˘born˘ scénáfi Jifiího Hubaãe zamûfien˘ na lidi na sklonku Ïivota, na tûÏkosti spojené se stáfiím. Scenárista J. Hubaã, proslul˘ sv˘mi dávn˘mi velice úspû‰n˘mi TV inscenacemi Nezralé maliny, IkarÛv pád a TaÏní ptáci i filmy z 90. let – Uãitel tance, Fany (Proudy ã. 30), V‰ichni moji blízcí (Proudy ã. 55) – i zde citlivû, bez patosu a sentimentu, s ironií a humorem, nûkdy znaãnû ãern˘m, ale nikdy zlomysln˘m, fie‰í situace, kdy je tfieba ãelit základním lidsk˘m problémÛm – stárnutí, nemocem, problémÛm rodinného souÏití, a pfiitom zfietelnû vÏdy fandí aktivitû a schopnosti radovat se ze Ïivota za v‰ech okolností. Nejpozoruhodnûj‰ími jsou v‰ak na filmu mistrovské herecké v˘kony pfiedstavitelÛ hlavních rolí: Vlastimila Brodského, kterému je ostatnû cel˘ film vûnován, Stelly Zázvorkové a Stanislava Zindulky. Furiantsk˘ vitální dÛchodce Franti‰ek Hána v podání Vl. Brodského se rozhodnû nemíní smífiit s nicnedûláním a trpn˘m ãekáním na smrt, ale naopak kaÏd˘ den si ozvlá‰tÀuje nûjak˘m záÏitkem, pfiedev‰ím rÛzn˘mi recesistick˘mi akcemi za vydatné pomoci svého nerozluãného kamaráda Edy (rovnûÏ v˘born˘ St. Zindulka). VyloÏen˘m protikladem je ustaraná Hánova manÏelka Emilie (ve vynikajícím podání St.
Zázvorkové), která se vyÏívá v peãliv˘ch pfiípravách pohfibu, aÈ uÏ vlastního nebo manÏelova, na kter˘ celá léta ‰etfií. Ze stfietÛ i smifiování tak odli‰n˘ch povah vzniká pak fiada jiskfiiv˘ch komick˘ch i tragikomick˘ch situací. Dobré v˘kony pfiedvádûjí i herci v epizodních rolích – Ondfiej Vetch˘, Jifií Lábus, Petra ·palková, Simona Sta‰ová a jiÏ osvûdãená je kamera Martina ·trby. Vznikl film, kter˘ není Ïádnou velkolepou podívanou, ale poctivû udûlan˘m poveden˘m snímkem, kter˘ baví i dojímá zároveÀ. mal
V¯STAVY Regionální muzeum v Jílovém u Prahy otevfielo koncem listopadu dvû v˘stavy s vánoãní tematikou. První z nich nabízí ukázky tfií vánoãních tabulí – staroãeské, klasické a novodobé. Pfiipravilo ji místní Stfiední odborné uãili‰tû potravináfiské. Ve druhé expozici jsou soustfiedûny betlémy z fiezbáfiské dílny Franti‰ka VûÏníka. Obû v˘stavy potrvají do 6. ledna 2002. mal
Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Netvofiicích
12
kalendáfi
P R O G R A M – VÁ N O C E 2 0 0 1 farnost ·tûchovice a Slapy
pondûlí 17. 12. 18:30 kající bohosluÏba (·tûchovice – fara) 19:00 – 21:00 svátost smífiení (tamtéÏ) úter˘ 18. 12. 17:00 svátost smífiení (v kapli P. Marie v Davli) 18:00 m‰e sv. (tamtéÏ) stfieda 19. 12. 16:30 svátost smífiení (·tûchovice – fara) 18:00 m‰e sv. (tamtéÏ) ãtvrtek 20. 12. 16:00 svátost smífiení (Slapy – kostel) 17:00 m‰e sv. (tamtéÏ) sobota 22. 12. 16:00 svátost smífiení (·tûchovice – fara) 18:00 m‰e sv. ze 4. nedûle adventní (·tûchovice – kostel) nedûle 23. 12. – 4. nedûle adventní 8:00 m‰e sv. (Davle – kostel) 10:00 m‰e sv. (Slapy – kostel) pondûlí 24. 12. – ·tûdr˘ den 21:00 – 22:00 moÏnost prohlédnout si betlém (Slapy – kostel) 22:00 vánoãní m‰e sv. (Slapy – kostel) 22:30 – 24:00 moÏnost prohlédnout si betlém (·tûchovice – kostel) 24:00 vánoãní m‰e sv. (·tûchovice – kostel) úter˘ 25. 12. – Slavnost narození Pánû (Hod BoÏí vánoãní) 8:00 m‰e sv. (Davle – kostel) 10:00 m‰e sv. (Slapy – kostel) 18:00 m‰e sv. (·tûchovice – kostel) stfieda 26. 12. – Svátek sv. ·tûpána, muãedníka 9:00 m‰e sv. (·tûchovice – kostel) 15:00 vánoãní zpívání se skupinou „Laudato sii“ (·tûchovice – kostel)
obãasník pro vnitfiní potfiebu farností ·tûchovice a Slapy
sobota 29. 12. 18:00 m‰e sv. s modlitbou za rodiny (·tûchovice – kostel) nedûle 30. 12. – Svátek svaté Rodiny 8:00 m‰e sv. s modlitbou za rodiny (Davle – kostel) 10:00 m‰e sv. s modlitbou za rodiny (Slapy – kostel) pondûlí 31. 12. – poslední den obãanského roku 17:00 m‰e sv., po ní adorace s podûkováním a prosbou o BoÏí pomoc do nového roku (·tûchovice – kostel) 23:00 spoleãná modlitba (·tûchovice – fara) 24:00 novoroãní pfiípitek (tamtéÏ) úter˘ 1. 1. 2002 – Slavnost Matky BoÏí, Panny Marie (Svûtov˘ den modliteb za mír) 8:00 m‰e sv. (Davle – kostel) 10:00 m‰e sv. (Slapy – kostel) 18:00 m‰e sv. (·tûchovice – kostel) sobota 5. 1. 18:00 m‰e sv. s Ïehnáním vody, kadidla a kfiídy nedûle 6. 1. 2001 – Slavnost Zjevení Pánû 8:00 m‰e sv. s Ïehnáním vody, kadidla a kfiídy 10:00 m‰e sv. s Ïehnáním vody, kadidla a kfiídy sobota 12. 1. 18:00 m‰e sv. (·tûchovice – kostel) nedûle 13. 1. 2001 – Svátek Kfitu Pánû 8:00 m‰e sv. (Davle – kostel) 10:00 m‰e sv. (Slapy – kostel) Konãí vánoãní doba.
Náklad: 250 ks. Adresa redakce: ·tûchovice 213. ☎ 02/9941112 ·éfredaktor: P. Jan Kotas, fotografie Josef Hora Grafická úprava: J.+ J. Majcherovi. Tisk: ÚJI Praha–Zbraslav
