Nepodporuje mnoho textů v Bibli Svatou trojici (Trinity) a nepředstavují Yahushuu Syna jako Eloaha v naprosto stejném smyslu jako je Yahuwah? Z původního článku jsme odebrali všechna pohanská jména a tituly Otce a Syna a nahradili je jejich původními jmény a tituly. Navíc jsme obnovili v citovaných Biblických textech jména Otce a Syna, jak byly původně napsány inspirovanými autory Bible. - WLC tým Výraz "Eloah Syn" se nenachází v Bibli, ani výraz "Trinity" (Svatá trojice). Níže jsou prozkoumány texty, skrze které Trinitariáni hají svůj postoj. Žádný z nich nepředstavuje jednoznačně Krista jako Eloaha Všemohoucího, Eloaha Syna, Druhou osobu Svaté trojice (Trinity). Chceme naprosto jasně prohlásit, aniž bychom museli jít do pravého Biblického poselství těchto textů, že záměrem článku je pouze poukázat, že Trinitariáni nemají žádné Biblické záruky pro svá tvrzení a drží se těchto textů jako se drží tonoucí stébla. T rinit ariánské t vrzení: "Nový Zákon jasně představuje Krista jako Eloaha. Jména aplikovaná na Krista v Novém Zákoně jsou taková, že mohou být aplikovaná jedině na toho, kdo je Eloah. Například Yahushua je nazýván Eloah ve frázi 'A očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Eloaha a našeho Spasitele Krista Yahushui.' (Titovi 2,13; porovnej s Jan 1,1; Židům 1,8; Římanům 9,5; 1. Janova 5,20.21)." Josh McDowell, More Than a Carpenter, Living Books, Tyndale House Publishers, Wheaton, 1973, page 11. Odpověď: Nový zákon nepředstavuje jasně Krista jako Eloaha. Jména aplikovaná na Krista v Novém Zákoně by mohla být správně použita na toho, kdo reprezentuje Eloaha a obdržel od Něj "veškerou autoritu v nebi a na zemi". McDowell tvrdí, že následující texty zjevně nazývají Krista Eloahem. 1.Titus 2,13: "A očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Eloaha a našeho Spasitele Yahushui Pomazaného." - McDowell se domnívá, že výrazy "veliký Eloah" a "Spasitel" jsou v apozici, to znamená, že odkazují na jednoho a téhož jednotlivce. Anglický i český překlad je nejasný a dvojsmyslný. Přesnější překlad by vypadal takto: "...slávy našeho velikého Eloaha a našeho Spasitele, Yahushui Pomazaného." Neexistuje důvod, proč se domnívat, že tito dva jsou jedna a tatáž bytost. Tento text nepředstavuje "jasně" Krista jako Eloaha. 2. Jan 1,1: "Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Elohima, to Slovo byl Elohim." Naším cílem není zde vysvětlit, co tento text skutečně znamená, ale demonstrovat, že zřetelně neprezentuje Yahushuu jako Eloaha/Elohima. Prvním bodem je, že existuje problém pochopit, že na jedné straně bylo to Slovo u Elohima a na straně druhé bylo Elohim. První výrok uvádí rozdíl mezi tím Slovem a Elohimem (protože to první je s tím druhým), zatímco druhý výrok uvádí, že jsou jedno a totéž. A proto ta věta takto nedává smysl. Dává to však smysl, pokud si uvědomíme, že slovo theos v řečtině je rovno hebrejskému slovu Elohim. Elohim může znamenat "Bůh, bohové, bůh, soudce, vysoce postavený jedinec, a dokonce i anděl." To první "Slovo" odkazuje na Yahuwaha, zatímco to druhé "Slovo" odkazuje na jinou entitu. Reference na jinou entitu jasně představuje, že to Slovo není Eloah, se kterým to Slovo je. Vskutku někteří učenci poukazují na to, že lepší překlad vypadá takto: "a to Slovo bylo nějaký eloah." I toto mi připadá poněkud vynucené. Jedna z dalších alternativ by měla být pravděpodobně zvolena. V každém případě tento text nepředstavuje jasně Krista jako Eloaha Všemohoucího. Tvrzení se opírá o text Jan 1,14: "A Slovo stalo se tělem." Pokud by to mělo znamenat, že Všemohoucí Yahuwah se stal tělem, nebo se inkarnoval jako lidská bytost, pak by to znamenalo změnu podstaty Yahuwaha, což je logicky i biblicky nepřijatelné. Všimni si, že tento text neříká, že Yahushua je Yahuwah. 3.Židům 1,8: "O Synovi však: Tvůj trůn, Elohime, je na věky věků..." Toto je jedna ze série citací Starého Zákona. První citace - Žalm 2,7 (Židům 1,5a), byla původně vyslovena Davidem. Druhá - 2. Samuelova 7,14 (Židům 1,5b), byla také vyslovena Davidem ohledně jeho "semena", primárně Šalomouna, ale nepochybně i sekundárně a prorocky Mesiáše. Třetí citace (Židům 1,6) pochází z nebiblické židovské tradice, která se objevuje i v Koránu: "Ať se mu pokloní všichni andělé Yahuwaha!" Osoba primárně uvedena v originální tradici je Adam, kterému se mají andělé klanět. Slovo "klanět" v hebrejštině odkazuje na pokleknutí, pokoření se před vysoce postavenou osobností jako je například král. Pak přichází Žalm 45,6.7, text citovaný McDowellem z Židům 1,8. Tento text byl původně součástí královského svatebního obřadu.
Slovo "Elohim", překládané jako "Bůh", je aplikováno na krále. Jako takové by mělo být pravděpodobně raději přeloženo jako "soudce" nebo "vysoce postavená osoba". To je obzvláště zjevné ze skutečnosti, že Eloah Všemohoucí je uveden v Žalmu 45,7 jako odlišná bytost (entita). Citace v Židům představuje Yahushuu jako nadřazeného andělům, ne protože je Eloah Všemohoucí, ale protože je dědicem Davidova mesiánského zaslíbení v Žalmu 45,6. Pokud by znamenalo, že Kristus je Eloah Všemohoucí, pak by Jím byli i všichni králové, kterým se tento Žalm zpíval při jejich svatbách. McDowell se neodvolává na Židům 1,10, což je ve skutečnosti jediný verš používaný k prokázání Trinity, který si vyžaduje pečlivý průzkum. Citace je z Žalmu 102,25-27. To je jediný z originálních citací, která byla původně směrována k Yahuwahovi samotnému. Nejprve si musíme uvědomit, že citace není směrovaná k Yahushuovi v Židům, ale je pokračováním vyjádření v Židům 1,8 "o" Yahushuovi. To je rozdíl, než když se mluví "k" někomu jako v Židům 1,5. Tyto fráze nejsou proto řečeny "k" Yahushuovi, ale "o" čili "ohledně" Yahushui. Druhým bodem je to, že daný kontext má jasně za cíl vyvýšit Yahushuu Pomazaného dokonce nad anděly. Všechny ty citace slouží tomuto záměru. Odkazují na aspekty nebo události v životě Yahushui, které ho představují nějakým způsobem nadřazeného andělům. Žalm 102 je posledním ze série mučednických Žalmů. Jasným závěrem v této kapitole je, že po všech těch slavnostních aspektech a událostech v Yahushuově životě, které jej představují jako nadřazeného andělům, přichází nakonec jeho mučednická smrt. I toto ukazuje jeho nadřazenost a uvádí do tématu druhé kapitoly Židům, kterým je ve skutečnosti téma sebeobětování. Pro ty z nás, kteří nejsou obeznámeni s liturgickým používáním Žalmů, není toto vysvětlení ihned tak jasné. Ale pro Židy, pro které byla tato slova napsána, nemohlo být nic přirozenějšího. Celé panorama mučednické liturgie ihned zaplnilo židovskou mysl, když se setkala s těmito slovy. Žádný lepší úvod k druhé kapitole nemohl být vymyšlen. Není uvedeno, že Yahushua je Eloah. Nadřazenost andělům neznamená nezbytně, že Yahushua je Eloah Všemohoucí. Kapitola hovoří o všech možných superlativech, ale neuvádí, že Yahushua je Eloah. Dokonce i třetí verš ukazuje jasný rozdíl mezi bytostí, kterou je Yahushua, a bytostí, kterou je Eloah, zde popsán jako "Majestát na výsostech". 4.Římanům 9,5: "Jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Eloah, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen." McDowell se zde opět domnívá, že slovo "Eloah" je v apozici ke slovu "Kristus". Originální řečtina nemá interpunkci. Slovo "amen" na konci dává větě větší smysl než jen formální dobrořečení. V tomto případě je naprosto možné chápat božské požehnání připojené na konec, aniž bychom se museli domnívat, že tento Eloah a dříve zmíněný Kristus jsou jedna a tatáž bytost. Ani není absolutně jasné, zdali fráze "který je nade všemi" patří ke Kristu, který ji předchází, nebo k Eloahovi, který následuje po ní. Neexistuje teologický důvod, proč by to nemohlo odkazovat na Krista. Pokud Yahuwah ustanovil Krista "nad vším", pak to samo o sobě ukazuje, že Kristus, bytím příjemce božské přízně, není Eloah sám (viz Filipským 2,9-11). 5.1. Janova 5,20: "A vímeť, že Syn Yahuwahův přišel, a dal nám smysl, abychom poznali Toho Pravého, a jsmeť v tom Pravém, i v Synu jeho Yahushuovi Pomazaném. Onť jest ten pravý Eloah a život věčný." McDowell se domnívá, že slovo "Onť" odkazuje na Krista, který předchází tomuto textu, a proto je Kristus pravý Eloah. Musíme si však vybrat mezi dvěma možnými osobami v první části tohoto verše: Yahuwah a Kristus. Zcela zřejmě je Yahuwah roven Yahuwahovi. Tento text jednoznačně neprezentuje Krista jako Eloaha. O mnoho jasněji prezentuje Yahuwaha jako Eloaha a Krista jako Krista. T rinit ariánské t vrzení: "Bible mu přisuzuje charakteristické rysy, které mohou být pravdivé jedině o Yahuwahovi. Yahushua je prezentován jako sebe-existující (Jan 1,4; 14,6); všudypřítomný (Matouš 28,20; 18,20); vševědoucí (Jan 4,16; 6,64; Matouš 17,22-27); všemohoucí (Zjevení 1,8; Lukáš 4,39-55; 7,14-15; Matouš 8,26-27); a vlastnící věčný život (1. Janova 5,11. 12. 20; Jan 1,4)." McDowell 1973, 11. Odpověď: Je pravda, že tyto charakteristiky absolutně náleží jedině Yahuwahovi. Ale Yahuwah může a taky uděluje božské milosti lidským bytostem poslaným, aby Ho reprezentovaly. Řeč textů, které McDowell uvádí, indikují, že Yahushua obdržel tyto charakteristiky od Yahuwaha. Jakožto příjemce nemůže být samotným Yahuwahem ze dvou důvodů: 1) Je nelogické si myslet, že dárce i příjemce jsou oba Eloah; 2) Stát se příjemcem znamená potřebu nebo závislost na dárci, což je charakteristikou, kterou nemůžeme přiřadit Yahuwahovi. Jan 1,4: "V něm život byl, a život byl světlo lidí." V tomto bodě odkazuje evangelium stále na "Slovo" před domnělou inkarnací. Nemůže být tedy řeč o přímém odkazu k osobě Yahushui. Tento verš neuvádí, že Yahushua vlastnil život v sobě samém bez Yahuwahovy intervence. Ani žádný jiný verš. Jan 14,6: "Já jsem cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne." Yahushua zde tvrdí, že má monopol na přístup k Yahuwahovi. To však neznamená, že jeho život je nezávislý na Yahuwahovi. Matouš 28,20: "A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa." To není ve skutečnosti žádné tvrzení všudypřítomnosti. Je to tvrzení bezprostředního a přímého přístupu pro věřící. Toto tvrzení není odlišné, než tvrzení Židů o
Eliáši nebo Muslimů o Enochovi (Khidr). Není zde žádná implikace božství. Matouš 18,20: "Nebo kdežkoli shromáždí se dva nebo tři ve jménu mém, tuť jsem já uprostřed nich." Ani toto neznamená všudypřítomnost. Ve skutečnosti je to ještě omezenější než Matouš 28,20, protože zde je více podmínek: přítomnost nejméně dvou věřících, účel shromáždění (pro bohoslužbu?), a vzývání jména Yahushui. Není zde žádná implikace božství nebo dokonce všudypřítomnosti. Jan 4,16 a 6,64 popisují znalost osobních životů lidí a událostí minulých i budoucích, což normálně lidé neznají. Nicméně takovéto poznání bylo normálně udělováno prorokům. Jsou-li Yahushuovi dány atributy proroka, neznamená to, že je proto více Eloah než některý z ostatních proroků, kteří obdrželi takovéto poznání od Eloaha. Matouš 17,22-27 je také proroctví budoucích událostí. Není to tvrzení vševědoucnosti. Yahushua ve skutečnosti popírá vševědoucnost: "O tom pak dni a hodině té žádný neví, ani andělé nebeští, jediné sám Otec můj." (Matouš 24,36) Zjevení 1,8: "Jáť jsem Alfa i Omega, počátek i konec, praví Yahuwah, Kterýž jest, a Kterýž byl, a Kterýž přijíti má, ten Všemohoucí." Tento verš má údajně připisovat všemohoucnost Yahushuovi kvůli toho slova "Všemohoucí". Avšak ten, kdo hovoří, není identifikován jako Yahushua. Panuje domněnka, že to je Yahushua, protože se odvozuje, že Yahushua byl ten původní hlas mluvící stejnými slovy ve Zjevení 1,11. Ale tato slova jsou citací z Izaiáše 41,4, kde je promlouvá Yahuwah sám. Zjevení 1,8 říká, že tato slova jsou promluvená Yahuwahem. Slovo kyrios v originální řečtině někdy odkazuje na Yahuwaha, někdy na Krista a někdy na formu zdvořilého oslovení jiných lidských bytostí. V této situaci je nejlepší se domnívat na základě kontextu, že promlouvajícím je Yahuwah Všemohoucí a ne Yahushua Pomazaný. Lukáš 4,39-55: V tomto příběhu má Yahushua moc uzdravovat a autoritu nad ďábly, kteří nesou svědectví o tom, že on je "Kristus, Syn Yahuwahův". Taková moc, udělena Yahuwahem, neobsahuje všemohoucnost. Zahrnuje jedině Yahuwahem danou autoritu. Lukáš 7,14.15: Tento příběh ukazuje, že Yahushua měl moc vzkřísit mrtvého k životu. Není jediným prorokem zmíněným v Bibli s takovou mocí od Yahuwaha. Takováto moc nedokazuje všemohoucnost. Naznačuje Yahuwahem danou autoritu. Matouš 8,26.27: Tento příběh o moci uklidnit bouři je impresivní, nedokazuje to však, že by to bylo něco jiného než moc udělená Yahushuovi od Yahuwaha. Nenaznačuje to všemohoucnost. Když dá Yahuwah někomu takovou moc, nestává se člověk samotným Yahuwahem. 1. Janova 5,11. 12. 20: Tento text mluví o tom, že neexistuje žádný jiný život mimo ten, který je dán Yahuwahem. Život, který je dán Yahuwahem, i když je v Kristu, nenaznačuje, že Yahushua vlastní věčný život takovým způsobem, že by ho to činilo Eloahem. Tento text to neuvádí ani nenaznačuje. T rinit ariánské t vrzení: "Yahushua přijímal uctívání jako Eloah (Matouš 14,33; 28,9) a někdy dokonce vyžadoval být ctěn jako Eloah (Jan 5,23; porovnej Židům 1,6; Zjevení 5,8-14)." McDowell 1973, 12. Odpověď: Uctívání elohima je v řečtině obecně vyjádřeno jinými slovy než jak je to překládáno v Novém Zákoně. Řecké slovo překládáno jako "ctít" v Novém Zákoně více méně zdůrazňuje klanící se postoj těla zapojený při uctívání. Jako takové se liší od obecného užití řeckého slova, které zahrnuje vzdávání cti skrze políbení nebo sklonění se k políbení ruky nebo dokonce nohy. Tento druh uctívání v Řecku nebyl způsob uctívání Eloaha nebo elohim [bohů], ale způsob uctívání lidí ve vysokém postavení, ke kterým daný člověk vznáší svou žádost. Uctívání elohim v Řecku je obecně vyjádřeno jinými slovy. Většina textů v Novém Zákoně buď jasně odkazují na uctívání Yahuwaha nebo mluví o poněkud nejasném aktu vzdání úcty. Některé texty jednoznačně ukazují, že se nejedná o uctívání božstva. Jeden takový příklad je v Matouši 9,18: "A když on toto k nim mluvil, aj, kníže jedno přistoupilo a klanělo se jemu, řka: Pane dcera má nyní umřela...." Tento způsob úcty z úst knížete nebylo zcela určitě uctívání Yahushui jako Eloaha. Slovníky řečtiny Nového Zákona vytvořené dokonce trinitariánskými učenci rozeznávají rozmanitost používání tohoto slova. I Matouš 2,2. 8. 11; 20,20; Lukáš 4,7; 24,52 jsou považovány lexikonem Harper and Row's Analytical Greek Lexicon za příklady slova, ve kterém se nejedná o uctívání božstva. Hranice mezi těmito dvěma významy je proto často rozhodnuta vírou čtenáře a jako taková nemůže být brána jako důkaz pro Yahushuovo božství. T rinit ariánské t vrzení: Pavel "uznal Beránka Yahuwahova (Yahushuu) za Eloaha, když řekl: 'Buďtež tedy sebe pilni i všeho stáda, v němžto Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli církev Yahuwahovu, kteréž sobě dobyl svou vlastní krví.' (Skutky 20,28)." McDowell 1973, 12. Odpověď: Originální řecký text neříká "svou vlastní krví", ale doslovně "s krví Svého vlastního." Tento verš neříká přímo, kdo ten "Jeho vlastní" je, ale můžeme se bezpečně domnívat, že je myšlen Kristus. Přirovnávat Krista s Eloahem v tomto verši znamená opět vrhnout se k nepodloženým závěrům. T rinit ariánské t vrzení: "Poté, co se ho Kristus zeptal, kým je, vyznal Petr: 'Ty jsi Kristus, Syn živého Eloaha.' (Matouš
16,16)." McDowell 1973, 12. Stejná věc se probírá na následující straně ohledně textu Jan 11,27 a Jan 1,49, kde je použita fráze "Syn Eloaha". Odpověď: Výraz "Syn Eloaha" nedokazuje božství Yahushuovo o nic více než u někoho, komu je dána "moc stát se dětmi Yahuwaha". Je-li Yahushua syn Yahuwaha, pak to definitivně ukazuje, že on není samotný Yahuwah. Někdo nemůže být obojí: otec a zároveň samotný syn. Je-li Yahushua syn Yahuwahův, pak zajisté není Yahuwah. Křesťané používají argument "druhu", jenž je protichůdný k argumentu "být v řádu", aby ukázali, že jelikož Otec je druhu "Eloah", stejně tak i Syn. Klam tohoto názoru je ten, že Bible neprezentuje nějaký druh Eloah, ale jen jednoho, který je Eloah. Slovo "syn" znamená v Bibli mnohem více než jen biologického potomka. Argument stejného druhu se domnívá, že Yahushua je biologický potomek Yahuwaha. To však není skutečné křesťanské učení. Křesťanské učení samotné, ať už je jakékoliv, není v této věci doslovné. Žádný křesťan nevěří, že Yahushua je doslovný, biologický syn Yahuwaha. Tradiční křesťanské učení říká, že Yahushuova matka byla panna. Kdyby byl Yahuwah biologickým otcem Yahushui, pak by Marie nemohla být panna. Musí být tedy zvolen jeden z metaforických významů tohoto slova. Dobrý příklad je v 1. Samuelova 2,12: "Synové pak Elí byli synové Beliala, neznali Yahuwaha." (KJV) Zde je slovo "syn" použito nejprve doslovně a potom metaforicky. Biblická poznámka říká, že syn Belialův je bezbožník. Verš sám pokračuje a vysvětluje, že "neznali Yahuwaha". Yahushua - "Syn" Yahuwahův - je podle stejného měřítka protikladem, to znamená spravedlivý muž, ten, který znal Yahuwaha. Zajisté má Bible na mysli tímto výrazem více než jen toto. A sice také být zaslíbeným Mesiášem. Ale být zaslíbeným Mesiášem ještě neznamená, že Yahushua je Yahuwah. Zahrnuje to jen fakt, že je Kristus. Nicméně je Yahushua nazván Yahuwahovým inkarnovaným Slovem, které doslovně vyšlo od Yahuwaha. Takto může být nazván jediným zplozeným (jednorozeným) synem Yahuwaha, protože žádná jiný bytost není v takovém vztahu s Yahuwahem. Na druhou stranu si musíme pamatovat, že Biblická fráze "Syn Yahuwaha" není limitovaná jen na Yahushuu. Viz příklad v Genesis 6,2 a Jób 1,6. Samo o sobě to nemůže dokazovat božství. T rinit ariánské t vrzení: "Když byl Štěpán kamenován, volal k Yahuwahovi a řekl: Pane Yahushuo, přijmi mého ducha! (viz Skutky 7,59)" McDowell 1973, 13. Odpověď: Trinitariánské tvrzení se zde může opírat o použití slova "Pane". I když je slovo Pane často použito v Bibli v souvislosti s Yahuwahem, není vůbec omezeno jen na takovéto používání. Je aplikováno na Yahushuu ve smyslu "pan, mistr", stejně tak jako pro mnohé další lidi při zdvořilém oslovení. Z tohoto textu je jasné, že slovem "Pane" je zde osloven Yahushua, ale toto slovo nedokazuje božství. Tvrzení se ale může týkat Štěpánova činu, kdy v této situaci volá k Yahushuovi a tím naznačuje jeho božství. Autor tvrzení neujasňuje, co zde považuje za důkaz, že Yahushua je také Yahuwah. Když zvážíme skutečnou víru Štěpána v to, že Yahushua byl ukřižován, vzkříšen a vystoupil do nebe, je celkem pochopitelné, že by mohl doufat, že Yahushua přijme jeho ducha. Tato naděj však nedokazuje božství. Jen uznává vzkříšení a vstoupení do nebe. Víra v Yahushuovo nanebevstoupení a Druhý příchod nedokazuje víru v jeho božství. Výjimečné události nebo schopnosti automaticky nedokazují božství. T rinit ariánské t vrzení: "Jan Křtitel oznámil příchod Yahushui prohlášením 'Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.' (Lukáš 3,22)." McDowell 1973, 13. Odpověď: Autor tvrzení se zjevně domnívá, že být Synem Yahuwaha v případu Yahushui dokazuje Jeho božství. Při jiných situacích se tak nedomnívá, což je rozporuplné. Buď jsou všichni Synové Yahuwahovi božského původu nebo nejsou. T rinit ariánské t vrzení: "I odpověděl Tomáš a řekl jemu: 'Pán můj a Eloah můj.' Dí jemu Ježíš: 'Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili.' (Jan 20,26-29). Yahushua přijal Tomášovo uznání jeho jako Eloaha." McDowell 1973, 14. Odpověď: Toto tvrzení, podobně jako mnoho předchozích, je ve skutečnosti založeno na nepochopení Bible, protože autor tvrzení se odvolává na překlad. Mnoho obtíží by bylo odstraněno, kdyby křesťané, podobně jako Židé a Muslimové, tiskli své svaté knihy včetně originálního textu. Přívrženci těchto náboženství jsou si přinejmenším vědomi toho, že to, co čtou v angličtině, není autoritativní. Je to pouze omylný překlad. Řecký text fráze "Pán můj a Eloah můj!" užívá nominativní formu u obou: "Pán" i "Eloah". Protože jsou obojí oslovení od druhého skloňování singulární, existuje v řečtině vokativ, který je zcela odlišné formy. Pokud tedy slova směřují k člověku, ke kterému se mluví, pak by měly být ve vokativu. Pokud slova náleží někomu jinému, než se kterým se mluví, mělo by jít o případ nominativní. Zde se jedná o nominativ, ne vokativ. Proto to poukazuje na to, že slova patří jiné osobě, než ke kterému Tomáš mluví. Promluvena jsou k Yahushuovi. Pak tedy smíme vědět, že Yahushua není ten "Pán" a "Eloah", o kterém Tomáš mluví. Pokud se člověk, na kterého voláte "Ach, můj Pane!", díky tomu stává Eloahem, pak se obávám, že musí existovat tisíce dalších lidí, kteří se dožadují božství. Toto Tomášovo zvolání zjevuje jeho nově nabytou víru ve vzkříšení Yahushui. To byla ta věc, o které pochyboval. Nešlo nikdy o otázku, zdali je Yahushua Eloah nebo ne. Šlo jen o otázku, je-li naživu nebo není. To je to, o čem Tomáš pochyboval, to je to, co Tomáš viděl na vlastní oči a cítil na svých rukou. A to je to, co ti, kteří neviděli Yahushuu, stále věřili. Žádné požehnání nespočívá v tom, pokud někdo věří něčemu jinému (jako že Yahushua je Eloah). Požehnání je zde jedině pro ty,
kteří věří, že Yahushua žije. Yahushua nepřijal Tomášovo uznání jeho za Eloaha, protože Tomáš ho nikdy neuznal za Eloaha. Tomáš ho uznal za živého. Nicméně se může náhodou stát, že řečtina zamění vokativ za nominativ. Pisatel může zapomenout, že v druhém pádu mužských podstatných jmen je vokativní forma. Dejme tomu, že to tak je, a že Tomáš volá k Yahushuovi "Můj Pane a můj Eloahu." Kdyby tomu tak bylo, neznamenalo by to ještě jednoznačně, že Yahushua je Eloah Všemohoucí. Slovo kyrios neboli Pán (Mistr) je použito v Bibli ve spojení s Yahuwahem Všemohoucím, ale také u několika lidských bytostí. Slovo theos často překládá slovo Elohim a jeden z mnoha hebrejských významů slova mohl proniknout i do novozákonní řečtiny. Dobrým příkladem této možnosti je text Jan 10,34-36. T rinit ariánské t vrzení: Jan 5,16-18: "Židé nenazývali Yahuwaha 'můj Otec'. Pokud ano, pak by oprávnili výrok s 'v nebi'. Yahushua se však choval jinak. Učinil výrok, který si Židé nemohli špatně vysvětlit, když nazval Yahuwaha 'můj Otec'. Yahushua taky uvedl, že zatímco Yahuwah pracoval, on jako Syn také pracoval. Opět Židé pochopili význam prohlášení, že byl Yahuwahův Syn. V důsledku tohoto výroku vzrostla nenávist Židů. I když ho chtěli hlavně pronásledovat, začali si přát ho i zabít." McDowell 1973, 16. Odpověď: Trinitariánským tvrzením je, že Yahushua musel být Yahuwah, protože ho z toho někteří lidé obvinili. Dále to nepokračuje. Je velmi možné, že tito lidé, kteří dle slov McDowella "ho chtěli hlavně pronásledovat", využili každé příležitosti, aby překroutili, co Yahushua řekl. Tento scénář zná každý. Nepřátelství se projevuje ve slovní argumentaci tím, že lidé nesprávně vykládají slova svých oponentů. Zajisté nemohou být takováto obvinění brána vážně. Yahushua sám nestojí a nepřijímá toto obvinění, které přišlo více než jednou. V Janovi 10,33-36 to Yahushua uvádí na pravou míru. Tváří v tvář nespravedlivému obvinění, že ze sebe dělá Yahuwaha, odpovídá: "Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové (elohim) jste. Poněvadž ty nazval bohy (elohim), k nimžto řeč Yahuwahova stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo, kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Yahuwahův jsem?" Zde Yahushua vysvětluje, že nazvat sebe "Elohim" by ve skutečnosti nebylo rouháním, protože pro to existuje Biblická precedence aplikovaná na všechny lidi. Zadruhé poukazuje na to, že ani žádné takové tvrzení neprohlásil, které proti němu vznášejí, ale že se prohlásil jen za "Syna Yahuwahova". Když zmínil tento rozdíl, popřel tím Yahushua to, že by výraz "Syn Yahuwahův" znamenal božství. Definoval, co znamená být "Syn Yahuwahův": 1) být posvěcen Yahuwahem, a 2) být poslán na tento svět. Faktem je, že lidé mohli a také nepochopili Yahushuovy výroky. Úmyslně jim nerozuměli. Yahushua jim objasnil, že může být nazýván "Syn Yahuwahův", protože ho Yahuwah posvětil a poslal na tento svět. Pokud je osobností, kterou Yahuwah posvětil a poslal, pak není samotný Yahuwah. T rinit ariánské t vrzení: "Nejenže Yahushua tvrdil, že je roven Yahuwahovi coby svému Otci, ale tvrdil také, že je jedno s Otcem... 'Já a můj Otec jsme jedno.' (Jan 10,30)" McDowell 1973, 16. Odpověď: Opět nepochopení nepřátelských posluchačů je bráno jako důkaz, že Yahushua tvrdil, že je Yahuwah. Ale v Janovi 17,11. 21-23 se Yahushua modlí, aby jeho následovníci mohli být taky jedno, tak jako "my jsme". Pokud tedy jednota Yahushui a Otce znamená Yahushuovo božství, pak by měli zcela stejným způsobem mít božství i jeho následovníci. Místo tří osob v "Božstvu" máme nyní milióny, možná miliardy? Existuje mnoho způsobů, jak být jedno: v záměru, ve vůli, v motivu, v akci, v mnoha způsobech, a přesto nebýt jedno v podstatě a jako bytost. Nejvážnější ale je, že toto neospravedlněné pochopení Yahushuových slov v Janovi 10,30 je v rozporu s jasným významem Yahushuových slov v Janovi 17,3, kde je Otec představen jako jediný pravý Eloah. T rinit ariánské t vrzení: "Yahushua neustále mluvil o sobě jako o tom, který je jedno v podstatě a přirozenosti s Yahuwahem. Otevřeně tvrdil: 'Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste.' (Jan 8,19); 'A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.' (Jan 12,45); 'Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal.' (Jan 5,23); atd. Tyto odkazy zajisté ukazují, že Yahushua považoval sám sebe za více než jen člověka, spíše rovného s Yahuwahem." McDowell 1973, 17. Odpověď: V žádném z těchto textů Yahushua netvrdí, že je jedno s Otcem v podstatě a přirozenosti. Tvrdí, že byl posvěcen a poslán Yahuwahem. Takto reprezentuje Yahuwaha svým posluchačům. Kdyby ho znali a naslouchali mu, poznali by Yahuwaha. Je pravda, že nenávidět a nectít posla Yahuwahova znamená projevovat nenávist a neúctu Yahuwahovi samotnému. Yahushua zajisté viděl sebe jako více než jen člověka. Ale neviděl sebe jako rovného Yahuwahovi. Nikdy to netvrdil. Jeho tvrzení jsou stejná jako tvrzení Shiitských Imámů. Yahushua tvrdí, že reprezentuje Yahuwaha před lidmi a proto si zaslouží naprostou oddanost a poslušnost. Netvrdí však, že je Yahuwah. T rinit ariánské t vrzení: "Yahushua tvrdil, že je schopen odpouštět hříchy.... (Marek 2,5; viz také Lukáš 7,48-50). Dle židovského zákona to bylo něco, co mohl dělat jedině Yahuwah; Izaiáš 43,25 omezuje toto neodvolatelné právo jedině na Yahuwaha." McDowell 1973, 18.
Odpověď: Je pravda, že Yahushua tvrdil, že je schopen odpouštět hříchy. Je také pravda, že židovský zákon omezoval tuto moc jedině pro Yahuwaha, obzvláště z pohledu Izaiáše 43,25. Třetí alternativou je, že Yahushua tvrdí, že je autoritativní zástupce Yahuwaha před lidmi a jako takový je schopen reprezentovat ty moci, se kterými ho Yahuwah pověřil (viz Jan 5,19). Má moc odpouštět hřích i uzdravovat, tato moc je mu propůjčena Yahuwahem. Byla to moc Yahuwahova, která uzdravovala, stejně jako odpouštěla hřích skrze slovo Kristovo. Není zde žádné tvrzení, že by byl Yahuwahem, navzdory tvrzení některých lidí. T rinit ariánské t vrzení: "Také v evangeliu Marka máme Yahushuův výslech (14,60-64). Tyto soudní procesy jsou jedny z nejjasnějších odkazů na Yahushuovo božství." McDowell 1973, 20. Odpověď: Pokus hodnostářů odsoudit Yahushuu z rouhačství neprokazuje Yahushuovo tvrzení vlastního božství. Yahushua jasně potvrdil své mesiášství: jeho tvrzením bylo, že je zaslíbený a poslaný Mesiáš. Netvrdil, že je Yahuwah. Existuje více než dvě alternativy, že se Yahushua dopustil rouhačství nebo že byl vskutku Yahuwah Eloah. Třetí alternativou je jeho tvrzení, že reprezentuje Yahuwaha před světem, neboli že je přesným obrazem Yahuwaha, Slovo učiněné tělem, použijeme-li Biblický slovník. Takto jedině zastával striktní monoteismus (jednobožství) a nikdy netvrdil, že je Yahuwah. T rinit ariánské t vrzení: "Biblický důkaz podporující náš postoj ukazuje, že počáteční odkazy spojené s Yahuwahem jsou ve formě množného čísla: Genesis 1,26: 'Učiňme člověka k obrazu našemu.' Genesis 3,22: 'Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás.' Genesis 11,7: 'Protož sstupme.' " Ralph Larson, Water As A Flood, in Land Marks February 1994, 16. Odpověď: Je pravda, že existuje několik textů představujících Yahuwaha v první osobě v množném čísle, většinou ve formě "Let's." Ale obecně v tisících příkladů uvádí Bible Yahuwaha v jednotném čísle. Toto použití množného čísla jen stěží potvrzuje nauku o Svaté trojici (trinity). Pokud by toto množné číslo něco podporovalo, pak je to polyteismus. Genesis 1,26 používá třetí osobu mužského jednotného čísla ohledně Yahuwaha. Kdyby každý člověk na světě, který kdy řekl "Pojďme se na to podívat" byl proto trinity (trojjediný), pak by tento text mohl být použit jako důkaz pro trojjediného Yahuwaha. Slova v Genesis 3,22 a 11,7 jsou Yahuwahem adresovaná nebeským posluchačům. Genesis 3,22 napovídá, že se může jednat o anděly. Existují jeden nebo dva podobné odkazy v množném čísle, které Ralph Larson nezmínil. T rinit ariánské t vrzení: "V Izaiáši 48, Ten, který se identifikuje sám jako Vykupitel a První a Poslední (porovnej s Zjevení 1,11), říká ve verši 16: Yahuwah Eloah poslal mne [Vykupitele] a duch jeho.'" Ralph Larson, Water As A Flood, in Land Marks February 1994, 16. Odpověď: Autor tvrzení z toho odvozuje, že zmíňka tří postav naznačuje božskou svatou trojici (trinity). Toto je známo jako eisegesis: čtení svých vlastních představ v nějakém textu. Zaprvé, Vykupitel, o kterém je zde řeč, je definován ve verši 17 jako sám Yahuwah. Proto to nemůže být ten "mne" z verše 16, protože Yahuwah poslal "mne". Yahuwah a "mne" jsou dvě odlišné postavy, a tím Vykupitelem je Yahuwah, ne ten "mne". V Izaiáši, stejně jako u některých jiných proroků je někdy složité rozlišit Yahuwahovu přímou citaci a vlastní odkaz proroka v první osobě, což může vést ke zmatku. Zůstává nám tedy Yahuwah a Jeho Duch posílající lidskou postavu, ne Vykupitele. Yahuwah a Duch Svatý zde nejsou uvedeni jako odlišné osoby v božské Trinity (Svaté trojici). Použití spojení "a" neznamená nezbytně, že se jedná o dvě entity, a pokud by tomu tak bylo, pak by to ještě neznamenalo, že Duch Svatý byl stejně rovnou božskou osobou. T rinit ariánské t vrzení: "V Efezským 3,14 Pavel zmiňuje Otce a Pána Yahushuu Pomazaného, a ve verši 16 přidává odkaz na Ducha." Ralph Larson, Water As A Flood, in Land Marks February 1994, 16. Odpověď: Zmíňka těchto tří neznamená důkaz božské trinity, ani Yahushuovo božství, ani že Duch Yahuwahův je odlišná osoba. T rinit ariánské t vrzení: "Někteří mohou v tomto bodě odpovědět, že nezpochybňují představu tří osob, ale jen popírají to, že Kristus vždy existoval současně s Otcem v plnosti a rovnosti s Ním. V této otázce nám mohou pomoci Biblické texty jako jsou tyto: 'Nebo v Něm [v Kristu] přebývá všecka plnost Božství tělesně.' (Koloským 2,9). 'Způsobem bytí byl roven Eloahovi, a přece na své rovnosti nelpěl.' (Filipským 2,6)." Ralph Larson, Water As A Flood, in Land Marks February 1994, 16. Odpověď: Autor zvolil dva texty, aby demonstroval Yahushuovu rovnost s Yahuwahem. První byl napsán Koloským, aby rozehnal blud, o kterém víme jen tolik, že používal terminologii podobnou v gnostických spekulacích, jako jsou pleroma nebo plnost. Použití tohoto slova označuje oblast kacířství, které se apoštol snaží nahradit vírou v Krista. Tento název nepopisuje přirozenost Kristovu jako takovou. Když však zvážíme, že Yahushua je "přesný obraz Yahuwaha", neboli božský důkaz, mohla by být takováto terminologie dobře použita i na něj v jeho úloze zjevit Yahuwaha lidstvu. To opět nedokazuje, že je sám roven Yahuwahovi.
Text ve Filipským představuje Yahushuovu pokoru jako příklad k následování. Jako vedlejší záležitost zmiňuje to, že má "formu Eloaha". To se opět jeví jako odkaz na Kristovu úlohu coby božského důkazu. Tento výraz neznamená, že se Yahuwah zjevil v nějaké formě, ale že existuje nějaká forma, kterou Yahuwah vlastní. Není zde žádný náznak, že Yahuwah sám se zjevuje v nějaké formě. K Yahuwahovi nemůžeme už z jeho definice přidat nějaké omezení. Výraz v tomto textu "roven" je špatný překlad řeckého slova znamenajícího "podoben". Zde jsme opět konfrontováni s Kristovou úlohou coby dokonalého božského důkazu nebo svědectví Yahuwahovy existence a vlastností. Není zde naznačena rovnost s Yahuwahem. Učinit nějakou jinou bytost rovnocennou s Yahuwahem znamená provinit se polyteismem. T rinit ariánské t vrzení: "Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: Divuplný, Rádce, Udatný El, věčný Otec, Princ pokoje." (viz Izaiáš 9,6) Odpověď: Argument z Izaiáše 9,6 je ten, že zde popsané dítě je zaslíbený Mesiáš, jehož mnohá jména naznačují jeho božství. Problém spočívá v překladu. Hebrejský větný pořádek se všeobecně skládá, jako i v tomto případě, postupně ze slovesa, subjektu a objektu. Jiný překlad by tedy zněl takto: "Divuplný, Rádce, Udatný El, večný Otec mu dá jméno Princ Pokoje." I když však akceptujeme anglický překlad krále Jakuba (KJV), skutečnost, že něčí jméno znamená Mocný El, ještě neznamená, že tato osoba je samotný Yahuwah. V hebrejských Písmech je mnoho takových jmen. I jméno Izaiáš je jedno z nich. Je to jméno Yeshayahu, které znamená "Yahuwah Který Zachraňuje". Pokud jméno přidělené Yahushuovi dokazuje, že Yahushua je Yahuwah Všemohoucí, pak v souladu s touto zásadou musí i jméno Izaiáše znamenat totéž pro Izaiáše. Potom i mnozí další s podobnými jmény v hebrejských Písmech musí být považováni za Yahuwaha Všemohoucího. Upřímně řečeno, v Bibli jsou texty, jak jsme viděli, které mohou být považovány za základ nauky o trinity (svaté trojici). Neexistují však žádné texty, které to jasně dokazují. Je historickou skutečností, že myšlenka jediného Eloaha existujícího ve třech osobách vznikla mimo Biblickou tradici. Bible prezentuje Yahuwaha jako jediného.
