Číslo 7/XIII
červenec 2006
Proti dobrovolnému daru
VÌØÍM V JEDNU SVATOU… všeobecnou, apoštolskou Církev. Tak zní další èást vyznání naší víry, která následuje ihned po vyznání víry v Otce, Syna i Ducha Svatého. Má to svoji logiku, protože tìžko oddìlit osobu od jejího díla: osobu ctít a velebit a na její dílo zapomenout. Církev je skuteènì dílem Kristovým a jistì si pamatujeme na památnou rozmluvu s apoštolem Petrem, kterého nazval skálou, na které vystaví církev svou a brány pekelné ji nepøemohou. Ono stavìní a budování „své církve“ trvá dodnes, kdy v jejím èele z vùle Kristovy stojí již 264. nástupce sv. Petrapapež Benedikt XVI. Co je to církev? Taková otázka byla položena v historii mnohokrát. Není to ani politická strana, ani bratrstvo, ani klub èi zájmový kroužek. Je to Kristovo tajemné Tìlo. Tento výraz je opravdu velmi pøíhodný. Podívejme se na první stránky Písma svatého, kde je øeè o stvoøení èlovìka. Když byl èlovìk „uhnìten“ z prachu zemì, nemìl vlastnì ještì právo nazývat se èlovìkem. Byl to prostì útvar z prachu. Až teprve byl oživen dechem života, až teprve zaèal v tomto útvaru z prachu kolovat život, teprve potom mluvíme o èlovìku. Podobnì když èlovìk zemøe, nemluvíme již èasto o èlovìku, ale o tìlesných pozùstatcích, ve kterých už život není. Máme tedy spoleèenství lidí, kteøí pøijali ve køtu svatém zárodek Božího života, byli naroubováni na Krista a tím pádem je možno nazývat je Církví. Boží život zde žije a je živen, posilován i chránìn samotným Ježíšem Kristem. Odbouráme-li ale Ježíše Krista jako takového, pak nám tato skupina mùže pøipadat tøeba jako skupina nìjakých podivínù. Každý strom se skládá z koøene, ze kterého vyrùstá kmen a z nìj vìtve, vytváøející korunu. Kdybychom tyto vìtve oddìlili od kmene, nemluvíme již o stromu jako takovém, ale jako o hromádce ulámaných vìtví. To znamená, že základním privilegiem Církve je vnímat život Boží a hlavnì jeho zdroj - Boha samého. A pochopitelnì dbát
o kvalitu spojení s Ním. Stává se ale, že se o Bohu jako takovém moc málo mluví, že se jej moc málo vnímá. A dostáváme se do situace, kdy nám utíká hlavní poslání Církve: uèit, posvìcovat a vést ke koneènému cíli, kterým je Bùh. Tento módní trend nabírá nìkdy velmi nebezpeèné rozmìry. Postavil-li jsem Boha mimo hru, pak je tøeba postavit do støedu jiného: tak proè bych to nemohl být tøeba já? A tak jsou tady moje názory (názor je názor, to ještì nemusí být pravda!) moje pocity, moje zásluhy. To vše ale jaksi visí ve vzduchu. Je to podobné, jako bychom chtìli dìlat matematiku, ale odmítali èísla, jako bychom chtìli dìlat cizí jazyk, ale odmítali slovní zásobu. Pro mnoho lidí je k pousmání už sám termín „svatá Církev“- hned to slyšíme: všecky možné høíchy, všecka možná provinìní… Jako by právì to bylo jádrem Církve. Církev je svatá podle svého zakladatele Ježíše Krista, podle obsahu jeho uèení (evangelia) a podle cíle, ke kterému nás z Kristova povìøení vede. V centru vždy stojí a bude stát Trojjediný Bùh! Slyšíme, nebo èteme, že ten a ten svatý vykonal ten èi onen zázrak. Nikdo ze svatých žádný zázrak nikdy nevykonal. Všechny vykonal Bùh. Dokonce i první zázrak v Kánì Galilejské nevykonala Panna Maria, ale Ježíš Kristus na její pøímluvu. Ani uzdravení francouzské øeholnice, o kterém se mluví v souvislosti se Svatým Otcem Janem Pavlem II. nevykonal Jan Pavel II., - ale Bùh. A bude-li toto uzdravení potvrzeno, je to otevøení cesty k beatifikaci a pozdìji i ke kanonizaci zesnulého velikého papeže. Jde tedy o to, abychom nepodcenili vztah k Bohu a ochotu spolupráce s milostí Boží. V tom spoèívá celé tajemství pùsobení Církve. Tu a tam se objeví v mediích i rozhovory na církevní témata a tam mùžeme témìø hmatatelnì cítit touhu brát vše, kromì Boha a tím se to zdá nelogické a nesrozumitelné. Vzpomínám na jednu besedu s pražským arcibiskupem kardinálem Miloslavem Vlkem
pøed jeho odjezdem do konkláve po smrti Jana Pavla II. Padla tam otázka na nového papeže. Redaktor, který rozhovor vedl a otázku položil, se zatváøil jako by spolkl høebík, když pan kardinál zøetelnì øekl, že skrze jejich volbu si vybírá a staví do èela Církve svého námìstka Ježíš Kristus sám, proto záleží na pùsobení Ducha Svatého. Jsme tedy køesané,- ale nemluvíme, nemyslíme o Bohu dost málo? Nepoèítáme s Bohem dost málo? Nevidíme v poslání knìze, biskupa èi papeže jenom jakéhosi (pokraèování na str. 2)
V minulém týdnu si náš Otec František pøipomnìl - a my samozøejmì s ním - dvì významná výroèí. Pøed pìtadvaceti léty - 27. èervna L.P. 1981 - pøijal v olomoucké katedrále z rukou olomouckého biskupa Msgre Josefa Vrany knìžské svìcení a o pìt let pozdìji 1. èervence L.P. 1986 byl Msgre Vranou ustanoven faráøem právì v naší farnosti. Za tuto požehnanou službu dìkujeme samozøejmì Otci Františkovi samotnému, ale rovnìž TOMU, KDO vede jeho kroky, KDO k nám promlouvá jeho ústy a skrze jeho ruce sestupuje k nám ve svátostech. Otèe Františku, jistì jste v Tøinci prožil chvíle radostné i ménì radostné, o mnohých víte jenom Vy sám a Bùh... Pøejeme Vám, abyste byl s námi rád, stejnì jako otec v kruhu svých dìtí, abyste i nadále mìl sílu nám pøedávat uèení Ježíše Krista a jeho Církve, upevòoval nás ve víøe, povzbuzoval v nadìji a uèil nás stále více milovat Pána a našeho Boha. A Vám Bùh žehná! Vaši vdìèní farníci.
2
Je postižené dítì opravdu trest Boží?
(pokraèování ze str. 1)
úøedníka organizace, které se øíká církev? Pak jsme taky otevøeni a nìkdy bohužel i pozitivnì na vše, èím je dnes církev bita. Nedávná kauza katedrály sv. Víta… tady pøece nejde ani tak o katedrálu jako takovou, ale pro mnohé je to zase témìø legitimní pøíležitost (to by bylo nìkde v džungli, ale ne v právním státì!) prostì si do Církve kopnout, vynadat, vyøádit se. Pøesnì jak nám to dal Pán do vínku: budete všichni pronásledováni pro mé jméno (ne pro katedrálu!) Koneckoncù katedrála pøece nebyla budována jako symbol èeské státnosti, ale jako biskupský chrám. Pokud ji stát chápe jako symbol èeské státnosti, církev mu v tom jistì bránit nebude, ale tímto chápáním nemùže stát považovat katedrálu za svùj majetek! Církev jistì katedrálu neuzavøe, nebude nikomu bránit v návštìvì, od nikoho nebude pøi vstupu požadovat køestní list, ale bude vyžadovat, aby se v katedrále choval tak, jak je na posvátném místì obvyklé- tedy s úctou. Kdyby byla katedrála majetkem státu, proè by to stát v padesátých letech prohlašoval zvláštním výnosem jako „majetek lidu“? Vìøím-li v jednu svatou, všeobecnou apoštolskou církev, pak taky z vùle Boží pøijímám samozøejmì jako autoritu a pøedstaveného toho, koho Bùh ustanovil. Pøedstavený není pøedstaveným proto, že je mi sympatický, jde mi na ruku, dìlá všecko podle mých pøedstav a hlavnì mi nepøipomíná moje povinnosti. Pøedstavený je ten, který byl Bohem ustanoven,- tedy ne mnou vybrán! V tomto mìsíci pøicházejí na Kristovu vinici naši novoknìží. Ani oni se nestali knìžími nìjakou lidovou volbou èi provoláním. Ba ani studiem na teologických fakultách. Stali se knìžími svìcením, které je od Krista, to je jeho ustanovení. Mluvil o tom papež Benedikt XVI. pøi své návštìvì Polska. Vkládáním rukou biskupa, které je podstatou svìcení, se dotkl tìchto mužù Ježíš Kristus sám. Sám je vybavil svou mocí, sám je pomazal posvátným køižmem na znamení, že patøí neodvratnì a nezrušitelnì Jemu. Vìøíme-li tedy v jednu svatou, všeobecnou, apoštolskou Církev, pak je tøeba více se otevírat Ježíši Kristu pøítomnému v ní. On je taky znamením odporu, o kterém mluvil staøec Simeon, ale On je taky základním kamenem a v nikom jiném není spásy. On a jenom On je zárukou, že brány pekelné ji nepøemohou, i když už v dìjinách o to mnohokrát marnì usilovaly. P. František
Nedávno jsem slyšela myšlenku, která mì pøinutila se hloubìji zamyslet. Možná proto, že se dotkla tématu pro mne nyní zvláš citlivého. Myslím, že nejvìtším pøáním každé ženy, která nosí pod srdcem dìátko je to, aby bylo zdravé. Aby mohlo prožít plnohodnotný život. Každé zdravé dítì je úžasný dar Boží a musíme mu za nìj neustále dìkovat. Nìkdy však pøijde na svìt dítì postižené a už mentálnì nebo fyzicky a musím øíct, že mì velice ranila myšlenka, že si za to vlastnì ty maminky mohou samy. Kdyby nepily, nekouøily a nehøešily, urèitì by se jim to nestalo. To ve vìtšinì pøípadù pøece vùbec není pravda. Za prvé nikdo neví jaké plány tím Bùh sleduje. Možná si právì s láskou vyhlídl ženu, která toto dítì pøijme a vìnuje mu svou péèi, protože Bùh na zemi potøebuje jednoho malého andìla. Za druhé v souèasné dobì se právì ženám, které pijí a vedou nestøídmý život, málokdy narodí postižené dítì, protože podstoupí genetická vyšetøení a v pøípadì jakýchkoliv pochybností neváhají
dítì zabít. Naopak pro vìøící ženy je mnohdy tìhotenství velkou zkouškou. A chce nebo nechce, musí podstoupit rùzné krevní testy a lékaø už na základì jejich výsledkù ženu mnohdy straší, že nemusí být všechno v poøádku a posílá ji na odbìr plodové vody a genetické vyšetøení. Jenom matky, které to prožily, ví jak je tìžké øíct: „Pane všechno svìøuji do tvých rukou, a se stane tvá vùle. Pøijmu jakékoliv dítì, které mi dáváš“. To je podle mì hrdinství vìdomì podstoupit riziko, že se budete celý život starat o postižené dítì. A právì proto si tyto ženy zaslouží náš obdiv a také naši pomoc. Také si urèitì zaslouží urèitì vlídné slovo povzbuzení a nadìje. Není dnes nic jednoduššího v pøípadì zjištìní genetické vady jít na potrat, ale není nic tìžšího takové dítì vìdomì pøijmout. Modleme se za zdraví našich dìtí, ale i za to, aby matky umìly pøijmout i dìti postižené a také za nás všechny, abychom jim byli oporou, umìli jim pomoci a povzbudit. Hana Worková
Editoriál Tak máme za sebou další „Noc plnou hvìzd” v Tøinci. Nevím, ale buï si na tyto noci zaèínám zvykat, anebo byla letos ménì rušná a hluèná (tedy, ne, že by to z Borku nebylo slyšet, ale nedrásalo to tolik moje nervy). Jeden je fakt, že když je poèasí „vymalované” jako letos, úèastníci tìchto rockových koncertù nemají dùvod scházet dolù do mìsta – „obèerstvení” mají na místì a vzhledem k absenci deštì a bláta, nemuseli se sušit v kamenných hospodách èi restauracích. Rovnìž sobotní „spanilé jízdì” motorkáøù jsem se šastnì vyhnul, a také tuto sobotu naštìstí nebyla v kostele žádná svatba, takže nenastala situace, kdy svatebèanùm místo svatebního pochodu znìlo v uších øinèení okenních tabulek doplnìno basovým „duc, duc, duc, …”. Jediné, co mì mrzí, to jsou názory nìkterých lidí, kteøí tvrdí, že „Noc plná hvìzd” je jedna z mála vìcí (ne-li jediná), kterou se mùže naše mìsto zviditelnit. Aha, nìkteré vlivné osoby k ní ještì pøipoèetli hokej a železárny… Vyvracet to nikomu nebudu, ale pøipomínají mi lidi, kteøí mají oèi, ale nevidí… A já vám pøeji, na zaèátku prázdninové doby, abyste si užili krás nejen moøských pláží, známých letovisek, svìtových metropolí, slavných poutních míst, ale i našich krásných Beskyd a tøeba i tøineckého lesoparku èi nauèné stezky na Jahodné. Krásné a požehnané prázdniny! Stanis³aw Janczyk
Ach ty mobily… Stalo se v nedìli 25. èervna v naší farnosti bìhem mše svaté: krátce po promìòování zaèaly reproduktory vydávat dosti rušivé a „nedùstojné“ zvuky rozkmitané membrány, které známe asi všichni, kteøí jsme kdy položili mobil blízko jakéhokoliv reproduktoru a zaèali vytáèet èíslo, zaèalo nám pøicházet volání, posílali nebo pøijímali jsme SMS nebo MMS. Nìkteøí možná pøi vstupu do kostela vypínají zvonìní, ale mobil nechávají zapnutý. Budiž. Ale pak si prosím vás nesedejte nebo nestávejte si blízko reproduktorùm v kostele. Tento rušivý zvukový efekt urèitì nemá liturgický charakter a nenahrazuje napø. zvonek ministranta… A že nìkdo obèas nevypne mobil a ten mu pak zaène pr oduko vat všelijaké vyzvánìcí melodie – to se tady psalo a v kostele øíkalo mnohokrát… Koneckoncù: nejlepší by asi bylo pøi vstupu do kostela mobil vypnout, než pak zmatenì hrabat po kapsách, taškách èi kabelkách. Ale zde záleží už jen na rozhodnutí každého z nás. Mk
3
Konec letitého sporu Jestli se vèera pøed polednem zatetelilo srdce svatovítského zvonu Zikmund, s urèitostí nevíme. Ale urèitì mùžeme øíci: Je dobøe, že odvolací soud v tu chvíli pøiøkl katedrálu církvi. Národu pøitom nesebral ani cihlièku. Už bylo mnohokrát øeèeno: Co je národa, státu být nemusí. Karlštejn patøící státu je „náš“ stejnì jako hrad Šternberk, který vlastní soukromník. Klášter Teplá vrácený církvi nepatøí národu o nic ménì než Národní divadlo. Víc než desetiletí proti sobì stojí dva názory na vlastnictví katedrály. Odpùrci restituce pøipomínají, že støedovìké církvi podle dnešních mìøítek nepatøila, nebylo-li tedy „ukradeno“, nemùže být ani „vráceno“, chrám vystavìl na svých ideálech a penìzích celý národ, nejen církev. Obhájci zase, že historické proplétání státu a církve bylo komplikované, nicménì byla to církev, kdo po staletí ve Svatovítském chrámu držel kontinuitu. Bez patosu: žijeme v éøe detailních paragrafù, konkrétního vlastníka má mít každý dùm, pastouška i vznešená katedrála. Je to praktické. V katastru nemovitostí je tøeba kohosi zapsat. Tìžko hledat argument, proè by kostel, boží stánek, mìl patøit nìkomu jinému než církvi. A katedrála je kostel, i když slouží i svìtské moci a potìšení turistù. Kdo jiný by mìl metropolitní chrám spravovat? Stát? Bylo by pošetilé zamìòovat stát a národ. Státy jsou promìnlivìjší než národy. Stát nemá pokud možno vlastnit, stát má vlastnictví svých obèanù, firem, spolkù èi organizací peèlivì støežit. Nikdo se nemusí obávat, že kardinál teï odevzdá klíèe do Vatikánu. Stejnì jako dosud bude chrám „sloužit“ všem, kdo k nìmu mají vztah - vìøícím, nevìøícím, milovníkùm umìní, historikùm... Poznáme snad na svých výletech, kdo je majitelem Westminsterského opatství? Komu patøí katedrála v Remeši? Odvolací soud uznal, že to byla církev, komu komunisté jménem „všeholidu“ chrám sebrali a komu se nyní jménem republiky vrátí zpìt. Je to záležitost právní, kdo chce, mùže dodat - i morální. Pøipomíná, že stát se dodnes majetkovì s církvemi nevyrovnal, a to protahování stojí za mnohem vìtší znepokojení než jeden soudní verdikt, s nímž ne každý bude souhlasit. Jana Bendová, MF DNES, 7. èervna 2006
Jak se mají, co dělají: osobně u P. Romana Czudka v Římě Rád využívám pøíležitosti, abych prostøednictvím èasopisu MOST pozdravil tøinecké farníky. Mé jméno je Roman Czudek, pocházím z Jablunkova a jsem 6 let knìzem. Pøed dvìma roky jsem ukonèil službu administrátora farnosti Skalice u Frýdku-Místku, a na to místo nastoupil bývalý tøinecký kaplan P. Radek Drobisz. Možná, že nìkteré z vás pøekvapím informací, že tyto poslední dva roky jsem byl tøineckým kaplanem, nebo jak se oficiálnì dnes øíká farním vikáøem. Bylo to mé formální zaøazení do diecéze bìhem studia, které v souèasné dobì dokonèuji v Øímì. Právì zde, ve Vìèném mìstì, jsem se nedávno setkal s rodinou Kozokovou, jejímž prostøednictvím posílám zatím ještì stále z Øíma, pøesnìji z èeské papežské koleje sv. Jana Nepomuckého, tìchto pár øádkù. Mìl bych zároveò asi objasnit, proè to studium tady. Pøed 10 lety, v dobì vzniku naší ostravsko-opavské diecéze, jsem byl foto Pavel Zuchnický ještì olomouckým arcibiskupem poslán coby bohoslovec na zdejší Papežskou Lateránskou universitu, po ukonèení formace jsem strávil jáhenský rok ve vojenské uniformì, následovalo roèní kaplanování v Karviné, pak stìhování do již zmínìné Skalice, kde jsem už sám mìl zodpovìdnost za vedení farnosti po dobu tøí let. Z pastoraèních aktivit jsem se vrátil zpìt ke studo-
vání. Postgraduální studium už vyžaduje specifické zamìøení v oboru, abych blíže popsal to mé zamìøení: jedná se o studium dogmatiky, a protože dogmatika je také velmi obsáhlá, tak tím mým „dogmatickým údìlem“ je kristologie. Èas rychle utíká. I to moje dvouleté pozastavení se ve školní lavici a v univerzitních knihovnách pomalu konèí a èeká mì opìt stìhování do nìkteré z farností naší diecéze. Rád bych si sebou odvezl nejen tu spoustu knížek, ale pøedevším to co oživuje a èiní krásným náš život z víry: tu mnohotvárnost života v Církvi, která pramení z osobní zkušenosti a vztahu ke Kristu. Chtìl bych popøát vám všem „tøineckým“ opravdovou radost ze života s Kristem v Církvi, a se vám daøí v síle Božího Ducha uchovávat, prohlubovat a pøedávat jiným poklad víry. I když jsem byl nepøítomen ve farnosti, chtìl jsem pamatovat v modlitbì na našeho pana faráøe Otce Františka, kaplana Otce Jana, také na kandidáta knìžství z tøinecké farnosti Zdeòka Gibiece, se kterým jsem mìl loni pøíležitost se zde v Øímì setkat, a v neposlední øadì jsem chtìl být v modlitbì spojen s vámi se všemi. A na pøímluvu apoštolských knížat, sv. Petra a sv. Pavla, Bùh žehná celé tøinecké farnosti! P. Roman Czudek, Øím, 11. èervna 2006
4
„Pou do Vìèného mìsta“ Na zaèátku èervna se vypravili na „prodloužený víkend“ do vìèného mìsta Øíma èlenové redakce MOSTu, manželé Iveta a Marian Kozokovi. Nebyl to tentokrát organizovaný zájezd, poutní zájezd èi nìco podobného, ale jejich takøíkajíc soukromý podnik, o kterém si chci teï s nimi popovídat a tím snad inspirovat i nìkteré z vás pro pøípadnou prázdninovou cestu. MOST: Øím jste navštívili po vlastní ose. Kdy a jak jste pøišli na tento nápad? Kozokovi: Všechny cesty vedou do Øíma, tvrdí jedno staré pøísloví. Asi každý katolík má pøání alespoò jednou za život se podívat do Øíma, mìsta, kde je hrob sv. Petra, kde sídlí Svatý Otec a kde má naše církev takøíkajíc svoje srdce. My jsem doposud nemìli možnost Vìèné Mìsto navštívit a rùzné organizované zájezdy se nám z rùzných dùvodù „vyhýbaly“. Øekli jsme si, že takový prodloužený víkend v Øímì by možná nyní staèil, koneckoncù dcera má „teprve“ 11 let a nejde jí vše ukázat najednou. Abychom si vše v Øímì náležitì prožili a prohlédli, k tomu zcela jistì jediná návštìva staèit nebude. Dùležitým impulsem byla zajímavá nabídka letecké spoleènosti SkyEurope Airlines, která od konce dubna 2006 zaèala nabízet lety z Prahy-Ruzynì do ØímaFiumicino za zajímavé ceny, kdy zpáteèní letenka pro jednu osobu se pohybuje již kolem 2 tisíc Kè, samozøejmì pøi dostateènì vèasném zabookovaní skrze net. Toto se nám povedlo celkem bez problémù, a let z Prahy do Øíma trval asi 110 minut, což byla taková milá kratochvíle spojená s výhledem na krásu Božského díla z výšky 12 km. Koneckoncù, posuïte sami: z Øíma jsme odlétali v 15.15, v 17.05 pøistáli v Ruzyni, pak taxík, v 18.00 jsme již byli v Praze-Holešovicích na nádraží, odkud Pendolino vyjelo v 18.30 a v 21.50 bylo v Ostravì. Kamarád autem nás zavezl do Tøince a v 22.30 jsme byli doma. Za 7 hodin a 15 minut z Øíma do Tøince se dá, ..nemyslíte? No, ale abychom se vrátili ještì k otázce: naše cesta byla takøíkajíc návštìvou „èlenù redakce MOSTu“ u našeho tøineckého kaplana, P. Romana Czudka, který (což možná nevíte) byl od roku 2004 do 30. èervna 2006 druhým tøineckým kaplanem (pouze na papíøe, z formálnì nutných dùvodù) a tak jsme se vypravili udìlat s ním rozhovor typu „Jak se mají, co dìlají“. Èlánek P. Romana pøinášíme na jiném místì tohoto MOSTu. Jak víte, sehnat dobré a pøitom cenovì pøijatelné ubytování v Øímì není žádná legrace, ale využili jsme „konexí“: P. František nám zprostøedkoval první kontakt s P. Romanem Czudkem a on nám zajistil velmi pìkné ubytování v èeské papežské koleji Nepomucenum, která se nachází asi 15 minut pìšky od Lateránské baziliky. Do Vatikánu je to sice 9 stanic øímským metrem, ale za 45 minut se tam dá v pohodì pøesunout (vystupovat na stanici San Ottaviano-San Pietro). Ani nás v metru neokradli, pøed èímž jsme byli varováni samotnou ochrankou metra. Otec Czudek byl vùbec naším perfektním hostitelem, pøijel pro nás autem na obrovské letištì Fiumicino, zavezl do Nepomucena, èásteènì dìlal i prùvodce, hostitele v Nepomucenu a nakonec nás zase autem „hodil“ na 40 km od mìsta vzdálené letištì (tak velké, že na odletový gate jede vláèek..). Takže suma sumárum: nápad byl náš prostì jsme si chtìli udìlat hezký víkend a poznat místa nám tak vzácná. Ale k úspìchu
pøispìla zejména ochota a pomoc P. Romana Czudka vìnovat svùj drahocenný èas, kdy se pøipravoval na zkoušky návštìvì ze „své“ farnosti. A tady ještì jednou co nejsrdeènìji Pán Bùh zapla Otèe Romane! MOST: Proè jste si vybrali zrovna tuto roèní dobu? Kozokovi: Pùvodnì jsme chtìli v kvìtnu, ale to nebyly už vhodné letenky a ubytovací kapacity v Nepomucenu. Èeský poutní dùm Velehrad (který údajnì leží blíž Vatikánu) je snad plný rok dopøedu (…) a v Nepomucenu byl volný pokoj zrovna o druhém èervnovém víkendu. Takže jsme to sladili a jeli. Jo, a papež byl zrovna „taky doma“ a navíc tam nebyla žádná velká akce, kdy pak není ve Vatikánu k hnutí a tudíž se nikde nedostanete a nic nevidíte. MOST: Øím… velké mìsto, s obrovským poètem památek to snad není možné zvládnou bez nìjakého prùvodce? Kozokovi: No, dá i nedá. Mìli jsme Otce Romana, který nám ukázal 4 baziliky vìtší a 1 baziliku menší. Do Vatikánu jsme se vypravili sami, mapu jsme mìli a jazykovì jsme to taky zvládli, by vztah Italù k angliètinì není valný… S vìtšinou se domluvíte stejnì pouze italsky a to v EU jsou od zaèátku. A ve Vatikánu se taky nedá ztratit, tam jsme byli taky sami, stejnì tak na Piazza Spagna (známé Španìlské schody), u fontány Di Trevi nebo v Koloseu. Vìtšina dùležitých informací je v angliètinì. Ale chtìli bychom doporuèit jednu vìc: pokud nemáte moc èasu na Øím, tak si kupte jeden ze dvou vyhlídkových zájezdù odkrytým patrovým autobusem. Za necelé dvì hodiny nás provezli po všech dùležitých pamìtihodnostech a atraktivních místech Vìèného Mìsta a tento výlet opravdu stál za to. Tam i snáze pochopíte, co to je napøíklad „hodnì aut“, „velké mìsto“, „italský øidiè (klobouk dolù pøed nimi), pochopíte, že i bìhem jízdy na skútru pøeplnìnými ulicemi se dá souèasnì psát i esemesky… MOST: Ubytováni jste byli v Èeské papežské koleji Nepomucenum. Mùžete nám pøiblížit tento dùm, jeho historii, poslání,…? Kozokovi: Tento krásný a stylový objekt leží v jihovýchodní èásti Øíma a byl postaven v roce 1928 za peníze èeských katolíkù. Jeho posláním od zaèátku bylo zajistit ubytování a vytvoøit zázemí pro studium èeských klerikù a knìží v Øímì, na tamìjších svìtoznámých katolických univerzitách a teologických fakultách. V období komunismu toto bylo místo, kde bydleli èeští knìží – emigranti, studenti, bohoslovci, kteøí napøíklad emigrovali (nebo museli emigrovat) a chtìli se vìnovat svému duchovnímu povolání. V souèasné dobì je tam z ÈR asi 26 knìží a bohoslovcù, èeský rektor a prorektor. Jelikož se jedná o velký objekt (obehnaný zdí, s krásnou palmovou zahradou, prostì oáza klidu v rušném mìstì) a náklady na jeho provoz nejsou malé, poskytuje ubytování i knìžím a studentùm z afrického Konga. Kuchyò
zabezpeèují èeské øádové sestry, boromejky. Nìkolik pokojù je urèeno pro hosty stálých obyvatel domu, a to byl i náš pøípad… Takže Nepomucenum není poutní dùm, ale spíš nìco jako èeský knìžský semináø nebo ubytovací zaøízení v Øímì. Souèástí domu je i opravdu velmi pìkná kaple. MOST: Jakými dopravními prostøedky jste se po Øímì pohybovali? Kozokovi: Všelijak. Hlavní zpùsob pøesunu byl pochopitelnì pìšky, zejména z Nepomucena na metro ve stanici San Giovanni. Pìšky jsme taky absolvovali úsek centrem „starého mìsta“ od Piazza Spagna pøes Piazza Navona až ke Koloseu a dál k Lateránu. Naší „oblíbenou trasou byla Via Merulana od Lateránské baziliky k bazilice Santa Maria Maggiore. Mimochodem, dva dny po našem odjezdu z Øíma tudy Svatý Otec Benedikt XVI vedl prùvod Božího Tìla a celá ulice byla vyzdobena a pøipravena na tuto výjimeènou událost. Pìšky jsme se taky vydali od Santa Maria Maggiore k další známé bazilice Sv. Køíže Jeruzalemského. Z letištì, na letištì a k Bazilice Sv. Pavla za hradbami nás zavezl autem P. Roman Czudek, který po Øímì jezdí bravurnì a s pøehledem, což vyžaduje dávku odvahy, umìní, dobré brzdy a hlasitý klakson…. MOST: Vaší prioritou byl jistì Øím køesanský, co všechno je možné z nìj uvidìt v tak krátké dobì? Kozokovi: První den jsme mimo jiné spolu s Otcem Romanem navštívili baziliku Svatého køíže v Jeruzalémì, která je titulárním chrámem pražského kardinála Miloslava Vlka. Byla podle tradice postavena císaøem Konstantinem Velikým na pøání své matky svaté Heleny, která nechala pøivézt do Øíma z Jeruzaléma ostatky svatého køíže, tabulku z køíže, høeb použitý pøi ukøižování Krista, trn z trnové koruny a prst sv. Tomáše a také bøevno z køíže dobrého lotra. Pak jsme navštívili baziliku sv. Jana v Lateránì, která je biskupským kostelem papeže. V tomto chrámu je nádherný gotický baldachýn na papežským oltáøem, pùvodní, bohatì zdobená podlaha. Zvláštním zpùsobem na nás zapùsobilo Lateránské námìstí s tyèící se vìží baziliky a vedle šestiproudá silnice Via Appia Nuova a na ní troubící symboly nové doby. Kolik lidí, poutníkù ze všech koutù svìta už prošlo tímto námìstím? Pak jsme pokraèovali do baziliky Santa Maria Maggiore. Døívìjší název "Panny Marie Snìžné" má pùvod v legendárním vyprávìní, že místo, kde mìl být kostel postaven, se v srpnu pokrylo snìhem. Obdivovali jsme tady úchvatný zlatý kazetový strop, který je snad dílem Sangalla, krásnou mozaikovou podlahu. V tomto chrámì je nejvìtší zvonice v Øímì .Další den byla nedìle a tu jsme si vyhradili na Vatikán. Vatikán je stát ve státì a vznikl v roce 1929 na základì dohody mezi Mussolinim a svatým stolcem. Bazilika sv. Petra byla vystavìna nad hrobem sv. Petra. Nad obìtním stolem je bronzový baldachýn,
5 hlavní dílo Berniniho. Pod ním je hrob svatého Petra. Chrám je mimo jiné vyzdoben Bramantem, Raffaelem, Sangallem a Michelangelem. Nádherná je socha sv. Petra sedícího v køesle, držícího v ruce klíèe a žehnajícího druhou rukou. Bohatou výzdobu baziliky nelze popisovat. Èeský národ má v bazilice oltáø sv. Václava, našeho národního svìtce. Chvíli se tiše modlíme, zastavíme se i v boèní kapli s Nejsvìtìjší svátostí. Neradi se louèíme s nádherou monumentu naší církve, procházíme ven kolem kropenek ve tvaru nádherných lastur, které drží dva andìlíèci. Míøíme do podzemí ke hrobùm papežù a hrobu sv. Petra. Je to nepopsatelné a úžasné stát kousek od hrobu „skály“ sv. Petra. Pak již naše kroky míøí na námìstí sv. Petra, kde se spolu se Svatým Otcem a davem dalších poutníkù modlíme Andìl Pánì a cítíme tu obrovskou radost a sounáležitost s naší všeobecnou, katolickou církví, sounáležitost k bratrství s Ježíšem. V úterý pøed odjezdem na letištì jsme navštívili baziliku sv. Pavla za hradbami. Je po sv. Petru ve Vatikánu druhou nejvìtší bazilikou Øíma. Stojí na místì, kde byl pohøben sv. Pavel. Chrám znièil roku 1823 požár a musel být znovu vybudován. Na velkém nádvoøí nás vítá socha sv. Pavla. Obrovský chrám má 80 sloupù. U stropu jsou kulaté medailóny s portréty papežù. MOST: Svatopetrský chrám - hrob Svatého Otce Jana Pavla II., slyšel jsem, že je to v posledním roce jedno z „centrálních“ míst této baziliky? Kozokovi: To je urèitì pravda, by fronta èekajících do podzemí svatopetrské baziliky nebyla tak dlouhá jako na výtah do kupoly baziliky nebo do vatikánských muzeí (vèetnì návštìvy svìtoznámé Sixtinské kaple). Mìli jsme celkem štìstí, že zrovna u hrobu Jana Pavla II nebyl v ten moment nával a tak jsme mìli možnost i na chvíli kleknout a pomodlit se. Každopádnì jeho hrob je místem, kde je stále hodnì poutníkù a stejný poèet poutníkù je snad jen u hrobu sv. Petra. Jinak svatopetrská bazilika je neustále plná lidí, pøístup do ní je jen
skrze kontrolní rámy používané napø. na letištích, ale odbavení bylo relativnì rychlé a plynulé, takže dlouhé fronty se daly pøežít. MOST: Jak jste ji žmínili, v nedìlní poledne jste si nenechali ujít modlitbu „Andìl Pánì“ na svatopetrském námìstí? Kozokovi: Samozøejmì, v nedìli Nejsvìtìjší Trojice po návštìvì mše svaté v bazilice sv. Petra, kterou sloužil nám bohužel neznámý kardinál, jsme se snažili co nejdøíve pøesunout na nìjaké výhodné místo na svatopetrském námìstí, co nejblíže oknu Svatého Otce v posledním patøe Apoštolského paláce. Nebylo to jen tak, o dobrá místa byl docela boj, ale jelikož jsme tam pøišli zhruba v 11:15, tak jsme docela dobøe vidìli a dcera dokonce mávala na papeže èeskou vlajkou…. Krátce pøed polednem byla z okna spuštìna papežská zástava a pøesnì v poledne se v oknì objevila bílá postava papeže. V ten moment byl na zaplnìném námìstí aplaus jako nìkde na koncertì nebo na fotbale, vznikla skvìlá atmosféra radosti a takové jednoty. Shodli jsme se, že jsme oba v tu chvíli cítili, že jsme moc šastní z toho, že jsme byli vychováni svými rodièi jako katolíci, že mùžeme být èleny naší jednotné a všeobecné církve, která je opravdu celosvìtová. Vedle nás byli napøíklad poutníci z daleké Venezuely, Egypta a samozøejmì ze sousedního Polska. Dvacetiminutové setkání se Svatým Otcem Benediktem XVI, by takto jen „na dálku“ od jeho okna na námìstí, patøilo mezi nejkrásnìjší a nejemotivnìjší okamžiky našeho pobytu v Øímì. MOST: V dobì, kdy jste byli v Øímì, v našem rádiu zpívala zpìvaèka Marika Gombitová píseò „Koloseum“, tak jsem si na vás vzpomnìl, že možná zrovna v tu dobu se nacházíte nìkde v tìchto místech. Prohlédli jste si také Øím antický? Kozokovi: Øím byl vybudován na 7 pahorcích – Kapitol, Palatin, Aventin, Quirinal, Viminal, Esquilin, Caelius. Pozdìji byly pøipojeny Janiculum a Vaticanus. Vidìli jsme z èásti
zachovalé Aureliánské hradby, Forum Romanum, Titùv oblouk, monument Øíma – památník Oltáø vlasti z bílého vápence s pozlacenou jezdeckou sochou Viktora Emanuela II. Prošli jsme Španìlské schody, kde si dávají dostaveníèko studenti, umìlci, poulièní malíøi, turisté. Osvìžili jsme se u fontány Di Trevi, která zabírá prùèelí celého domu. K této fontánì se váže povìst, že kdo vhodí do fontány minci, urèitì se do Øíma vrátí. Prošli jsme si nejpìknìjší barokní námìstí Piazza Navona s fontánou ètyø øek a pøedevším vyhlášenou italskou zmrzlinou, kterou na tomto námìstí prodávají ve tvaru velkých èokoládových koulí a která v horkých øímských dnech nejednou pøišla vhod. Prošli jsme Koloseem, které je dnes již z velké èásti znièené. Má ètyøi poschodí. Tyèí se tu bronzový køíž z roku 1926, který pøipomíná umuèení køesanù za dob císaøù. Nestihli jsme zdaleka všechno za tak „krátký èas“. Pøedevším slavnou Sixtinskou kapli, Vatikánská muzea a nedošli jsme ani na slavné „Svaté schody“. Jsou to prý schody, po kterých kráèel Kristus k Pilátovi a dnes prosebníci zdolávají schody v kleèe a pøednášejí své prosby. Ale nezáleží na tom, jak dlouhou dobu tu strávíte, nikdy to nebude dostatek. MOST: A co souèasný Øím, chtìli byste žít ve mìstì s takovou historii? Kozokovi: Øím je opravdu „vìèným mìstem“. Je toho tady tolik k vidìní. V souèasném Øímì bychom žít asi nechtìli. Mìsto žije moderním každodenním životem s ulicemi plnými lidí, poulièních umìlcù, kaváren, ovocných trhù. Je to obrovská metropole (cca 3,5 mil. obyvatel) s obrovským automobilovým provozem, s obrovským množstvím turistù a všemi jevy, co taková situace pøináší. Øím staèí navštívit, podívat se, vychutnat si jeho krásy a neopakovatelné pamìtihodnosti a zase se vrátit do našeho klidného kraje… Ale urèitì se tam chceme zase nìkdy podívat…ještì tam zùstalo mnoho, co bychom chtìli vidìt. Více než 2500 let stará historie má opravdu co vyprávìt. Ale spíš v mìsících, kdy je chladnìji, èerven už je dost teplý, o letních mìsících ani nemluvì… MOST: Na závìr otázka zcela praktická. Je takový nìkolikadenní výlet po vlastní ose do Vìèného mìsta finanènì nároèný? Kozokovi: Jak se to vezme, záleží na úhlu pohledu. Levná záležitost to zcela není, ale když si to dáte jako prioritu, tak nelitujete utracené koruny a eura. Hlavnì placení eurem je pøece jenom pro nás citelné, nesmíte všechno poøád násobit tøiceti a porovnávat s cenou doma, protože si zkazíte celý dojem… Když nechcete utrácet za cestování, tak sice ušetøíte, ale zase nic neuvidíte. Øím ale je – dle našeho názoru – místem, kde stojí za to zajet. Koneckoncù se øíká, že „všechny cesty vedou do Øíma“. A už jedete do Øíma pro prožitek modlitby, pro pohled na Svatého Otce, pro zhlédnutí památek, èi z pouhé zvìdavosti nikdy neodjedete s prázdnou. Milí Kozokovi, dìkuji vám za vaše postøehy a støípky z Vìèného mìsta a vìøím, že pokud jste nìkterého z našich ètenáøù inspirovali k podobné cestì, posloužíte mu svoji radou a zkušenostmi. Stanis³aw Janczyk
6
Pielgrzym Jan Paweł II oraz duchowe przeżycia i radość z wspólnego pielgrzymowania „Nie pragnij niczego dla siebie, dobrego ani z³ego: chciej dla siebie jedynie tego, czego Bóg chce.” „Staniesz siê œwiêtym, jeœli bêdziesz mia³ mi³oœæ, jeœli potrafisz czyniæ te rzeczy, które nie obra¿aj¹c Boga sprawiaj¹ przyjemnoœæ innym, choæ wymagaj¹ wielkiego wysi³ku od ciebie.” „ Nie martw siê, jeœli twoja praca wydaje siê teraz bezowocna. Kiedy zasiewa siê œwiêtoœæ, niczego siê nie traci, inni pozbieraj¹ owoce.” „Sam z siebie bez pomocy ³aski, nie mo¿esz zdzia³aæ nic po¿ytecznego, poniewa¿ zerwa³byœ jedynie swoj¹ wiêŸ z Bogiem. Natomiast z pomoc¹ ³aski potrafisz wszystko. JoseMaria Escriva Ka¿dy, kto w jakikolwiek sposób móg³ zapoznaæ siê z bogactwem przekazu lub zetkn¹æ siê osobiœcie z Janem Paw³em II, pozostaje na zawsze pod wra¿eniem jego wielkiej i szlachetnej osobowoœci, ¿yczliwoœci, serdecznoœci i mi³oœci wobec bliŸnich. W ostatnich dniach swego ¿ycia w jednym z swych rozwa¿añ napisa³: „Œwiat potrzebuje dziœ bardzo zrozumienia i przyjêcia Bo¿ego Mi³osierdzia. Panie, który przez swoj¹ œmieræ i zmartwychwstanie objawiasz mi³oœæ Ojca, wierzymy w Ciebie i z ufnoœci¹ wypowiadamy Jezu, ufam Tobie, miej mi³osierdzie nad nami i nad ca³ym œwiatem. Ludzkoœci, która niekiedy wydaje siê zagubiona i zdominowana potêg¹ z³a i lêku, zmartwychwsta³y Pan ofiaruje w darze sw¹ mi³oœæ, która przebacza, jedna i na nowo otwiera duszê na nadziejê. Jest to mi³oœæ, która nawraca serca i obdarza pokojem.” Jan Pawe³ II przekaza³ niezwykle wa¿n¹ lekcjê XXI wiekowi, ¿e to kultura, a nie polityka czy ekonomia jest najwiêkszym motorem historii. Pokaza³, ¿e wiara chrzeœcijañska mo¿e byæ i jest narzêdziem do osi¹gniêcia wolnoœci. Ca³ym sercem trzeba uwierzyæ w to, ¿e ta sama moc jest tak¿e w nas. Przemieniaj¹c nasze serca, przemieniamy œwiat. W pierwsz¹ rocznicê œmierci Ojca Œwiêtego Jana Paw³a II w koœciele Najœwiêtszego Serca Pana Jezusa w Czeskim Cieszynie w ca³odniowym programie, oprócz uroczystej Mszy œw. i wystêpów chórów, zosta³a otwarta w salce parafialnej wystawa nazwana „Jan Pawe³ II w naszych sercach”. Dziêki zrozumieniu naszego ksiêdza proboszcza Fr. Vrubla, tak¿e parafianie z Trzyñca i okolicy mogli obejrzeæ przynajmniej czêœæ tej wystawy w naszym koœciele œw. Alberta w dniach od 19.6. do 25.6.. Pierwotnych twórców wystawy - pañstwa Jadwigê i Franciszka Franków z Czeskiego Cieszyna goœciliœmy na spotkaniu Sympatyków Radio Maryja w sobotê 24 czerwca. Ciekawie opowiadali o swoich spotkaniach z Ojcem Œwiêtym Janem Paw³em II.: „Pierwsze spotkanie mia³o miejsce podczas pielgrzymki Jana Paw³a II na Velehrad. By³o to prze¿ycie mocno zabarwione eufori¹, bo nikt parê lat wstecz nie mia³ odwagi pomyœleæ, ¿e tak blisko nas bêdzie goœci³ Ojciec Œwiêty!
G³owa Koœcio³a Katolickiego! Rok 1991 by³ pod znakiem wielkich przygotowañ do pieszego pielgrzymowania na spotkanie z Ojcem Œwiêtym na VI Œwiatowe Dni M³odzie¿y na Jasnej Górze. By³o to coœ niesamowitego! Odczuwa³o siê, jak bardzo jesteœmy spragnieni S³owa Bo¿ego, jakim lekarstwem dla „ducha” jest spotkanie z Janem Paw³em II, a przede wszystkim, jak wspaniale odbierane jest przez ogromne rzesze m³odych ludzi ³akn¹cych i szukaj¹cych kogoœ, kto ich zrozumie... Po raz pierwszy pojechaliœmy do Rzymu w roku 1993. By³a to pielgrzymka autokarowa organizowana w Jab³onkowie. Za poœrednictwem tej pielgrzymki zyskaliœmy wiele ³ask Bo¿ych (t¹ najwa¿niejsz¹ spraw¹ by³a beatyfikacja siostry Faustyny) i „œwiat³o poznania”, by zacz¹æ przygotowywaæ i organizowaæ, oprócz pieszych, tak¿e pielgrzymki autokarowe. Na Placu Œwiêtego Piotra w Rzymie zrodzi³a siê myœl o dwudniowej pielgrzymce autokarowej do Czêstochowy i do £agiewnik, gdzie ¿y³a i modli³a siê siostra Faustyna. W roku 1994 pojechaliœmy do Rzymu ju¿ z naszej parafii, z Cz. Cieszyna. W³aœnie wtedy dosz³o do pierwszego osobistego spotkania z Ojcem Œwiêtym Janem Paw³em II by³o to wielkie prze¿ycie! Po raz drugi mieliœmy mo¿liwoœæ krótkiej rozmowy z Ojcem Œwiêtym w ramach Pielgrzymki Jubileuszowej do Rzymu, w roku 2000. By³o jeszcze wiele pielgrzymek zwi¹zanych ze spotkaniem z Ojcem Œwiêtym, chocia¿ ju¿ nie tak osobistych. By³ wyjazd do Tarnowa z okazji beatyfikacji Karoliny Kózkówny, do O³omuñca kanonizacja œw. Jana Sarkandra, B³onia Krakowskie i inne. Odczuwaliœmy wielk¹ potrzebê uczestniczenia we Mszy œwiêtej nad grobem Ojca Œwiêtego. Dlatego w tym roku przygotowaliœmy pielgrzymkê do W³och „Œladami Œwiêtych”. Byliœmy jednak zmuszeni pielgrzymkê wycofaæ z powodu braku paru chêtnych. Ojciec Œwiêty podczas spotkañ prosi³ nas o modlitwê. „Wieczór Jana Paw³a II” to spotkania w pierwsze soboty miesi¹ca od godz. 20.30 do godz. 21.45 , które odbywaj¹ siê w naszym koœciele w Czeskim Cieszynie. £¹cz¹ w sobie modlitwê i refleksjê, która ma nam pomóc w systematycznym powracaniu do nauczania Ojca Œwiêtego i umacniania siê Jego œwiadectwem wiary. Piêknym owocem spotkañ by³o przygotowanie w rocznicê œmierci ukochanego papie¿a uroczystego dnia i wystawy „Jan Pawe³ II w naszych sercach”. Nadal siê spotykamy, prosz¹c o rych³¹ beatyfikacjê i kanonizacjê Ojca Œwiêtego.” Pañstwo Jadwiga i Franciszek Frankowie przywieŸli z sob¹ wiele piêknych albumów z ró¿nych pielgrzymek, które organizuj¹ ju¿ 16 lat. Jak wspomina pani Jadwiga – „7 sierpnia 1991 roku wyruszy³a pierwsza pielgrzymka z Zaolzia na Jasn¹ Górê w ramach VI Œwiatowego Dnia M³odzie¿y na spotkanie z Ojcem Œwiêtym Janem Paw³em II. By³a to bardzo mocna motywacja. O g³êbokim prze¿yciu tej pielgrzymki œwiadczy fakt, ¿e to nasze wêdrowanie do Matki Bo¿ej sta³o siê tradycj¹. Od tego czasu corocznie rusza piesza pielgrzymka z Czeskiego Cieszyna jako samodzielna
grupa pielgrzymkowa ze swoj¹ wyznaczon¹ tras¹. Od samego pocz¹tku jest otwarta na wszystkich pielgrzymów. Brali w niej udzia³ pielgrzymi z ró¿nych miejscowoœci Polski i Czeskiej Republiki. W tym roku piesza pielgrzymka Zaolzie – Jasna Góra rozpocznie siê 22 lipca (dla jab³onkowskich parafian szeœciodniowa, dla karwiñskich - siedmiodniowa). Druga forma pielgrzymowania to od 14 lat dwudniowa pielgrzymka autokarowa. W dniu dojœcia do Czêstochowy pielgrzymi autokarowi razem z pieszymi modl¹ siê u stóp Matki Bo¿ej, nastêpnego dnia odwiedzaj¹ ró¿ne wybrane sanktuaria. W tym roku bêdzie Msza œw. w Bazylice Mniejszej w Kalwarii Zebrzydowskiej oraz modlitwa i zwiedzenie Muzeum Jana Paw³a II w Wadowicach. Równolegle zawi¹za³a siê „duchowa” forma pielgrzymki. Korzystaj¹ z niej ludzie, którzy z ró¿nych przyczyn nie mog¹ uczestniczyæ w pieszej czy te¿ autokarowej pielgrzymce. Chodzi o duchowe uczestnictwo w czasie trwania pieszej pielgrzymki, form¹ prze¿ywania codziennej Mszy œw., ró¿añca i innych modlitw, by w ten sposób po³¹czyæ siê z pieszymi pielgrzymami. Po raz czwarty w tym roku wyrusza IV Pielgrzymka Rowerowa Zaolzie – Jasna Góra. Razem z pieszymi i autokarowymi pielgrzymami bêd¹ uczestniczyæ w uroczystej Mszy œw. w Kaplicy Matki Bo¿ej Czêstochowskiej. Jaki jest sens pielgrzymowania?...Ca³e nasze ¿ycie, to pielgrzymowanie. Oznacza to, ¿e cz³owiek wêdruje a wêdruje dziêki jakiejœ nadziei, która nie tylko podtrzymuje go w jego wêdrówce, ale równie¿ daje pewien „smak ¿ycia”. Prawdziwym skarbem pielgrzyma jest spotkany na drodze cz³owiek, który mu wska¿e drogê, pomo¿e , wesprze, choæby na chwilê. Cz³owiek ten bêdzie drogowskazem, ³ask¹, radoœci¹, bratem, siostr¹ i przede wszystkim wiar¹, ¿e nikt nie jest sam, ¿e mo¿na polegaæ w razie potrzeby na pomoc ze strony innych. Zw³aszcza w dzisiejszym œwiecie, kiedy ka¿dy myœli wy³¹cznie o sobie, o swoich wygodach, o swoim egoistycznym „ja” – wymiar prawdziwej solidarnoœci i autentycznej chêci niesienia pomocy innym jest nie do zast¹pienia i nie do opisania. Zdobycie takiego w³aœnie doœwiadczenia ma niezwyk³¹ wartoœæ.” Nasi parafianie z Trzyñca i okolicy jeszcze pe³niej mog¹ prze¿ywaæ dni pielgrzymki, poniewa¿ razem z pielgrzymami ju¿ po raz drugi wyrusza ks. Jan Mazur – nasz ojciec duchowy. Stale mamy w pamiêci radoœæ z wspólnego spotkania i wspólnej modlitwy w czasie nocnego czuwania na Jasnej Górze w ubieg³ym roku. Ci, którzy pragn¹ ¿yæ w radoœci i szczêœciu, powinni czyniæ to, co wartoœciowsze. Cz³owiek poszukuj¹cy jedynie przyjemnych doznañ cielesnych, czy mi³ych stanów emocjonalnych, nie dozna nigdy radoœci. Radoœæ jest zarezerwowana dla ludzi pog³êbionych duchowo, którzy potrafi¹ kierowaæ siê mi³oœci¹ i odpowiedzialnoœci¹, którzy zapominaj¹ o sobie i staraj¹ siê byæ dobrym darem dla innych, którzy ucz¹ siê kochaæ siebie i innych tak, jak Chrystus nas pierwszy pokocha³. Irena Szymonikowa
7
Ladislav Simajchl: Naše role při nedělní bohoslužbě (24)
ZÁVĚR MŠE Naše mše svatá není nìjaká vzpomínková slavnost, je to setkání s živým Pánem. Každou úèastí na mši stavíš most mezi sebou a Bohem. Uzavíráš s Bohem smlouvu. Kdo byl na mši, nebude už osamìlý, nepùjde domù sám. Mùže poèítat s tím, že Bùh je s ním. Ovšem, musí sám tu smlouvu respektovat a zachovávat. Úèast na mši sjednocuje naši vùli s vùlí Boží. Otvírá nám oèi - èiní nás vidoucími. Otvírá naše ruce, èiní nás milujícími. Stojí za to vynaložit kus úsilí, abychom na mši nebyli pasivními statisty, ale živými úèastníky. Dokážeme to? Mudroval tuhle po výkladu mše svaté rozšafný mládenec: ,“Ve mši svaté je to jedna pøíprava za druhou. Nic tu není bez pøípravy: je pøíprava na bohoslužbu - vstupní obøady. Je pøíprava na ètení, na evangelium. Je pøíprava obìtních darù, pøíprava na Eucharistickou modlitbu, pak pøíprava na svaté pøijímání. - Není tìch pøíprav trochu moc?“ - Knìz mu øekl: „Bez práce nejsou koláèe, bez pøípravy není slavnost. A tos ještì zapomnìl tu hlavní ,pøípravu': vždy celá mše je vlastnì také pøípravou. Pøípravou na všední život venku, pøípravou na tvùj život vùbec. Nevšiml sis, že konec mše je vlastnì zaèátkem: Jdìte teï ve jménu Pánì - to znamená: jdìte a dìlejte, co jste zde slyšeli, zažili.“ Proto je konec mše takový kratièký: chvilka spoleèného ticha, modlitba a požehnání na cestu - a už jdìte! Jdìte s Boží silou, neste Boží svobodu dál. To spoleèné ticho po svatém pøijímání je pøekvapující a bylo zpoèátku nezvyklé. Ba i trapné mùže nìkomu pøipadat jsme hluèící generace. Musíme se pøinutit, abychom zklidnili tìlo, ruce k nehybnosti, ústa k mlèení, ubíhající myšlenky k zpomalení. Kdo se to nauèí, tomu je tato chvíle spoleèného ticha zvláš milou. Prožívá tu zvláš živì vzájemnou pospolitost a Ježíšovu blízkost. Když se pak už nauèíme tomuto soustøedìnému mlèení, pak je mùžeme obèas oživit i dìkovnou písnièkou nebo slovem. Lektor nebo knìz øíká zcela zvolna, s pøestávkami, myšlenky k meditaci, napø. takto: Na tvé pozvání, Pane Ježíši, jsme pojedli pokrm, o kterém jsi øekl: Toto je mé tìlo. Dej, abychom porozumìli tvému daru. A jako dennì jsme pro udržení tìlesného života, tak nám dávej i tento svatý pokrm, abychom duchovnì nevyhladovìli z nespravedlnosti a nelásky, které nás obklopují. Tvùj chléb lásky chceme podávat dál: „V dobrém slovì svému sousedovi, v pomoci tìm, s kterými pracujeme, v úsmìvu, kterým potìšíme. Pane, uèiò nás chlebem pro tento svìt, aby lidé skrze nás poznávali tebe, Boha lásky, a nauèili se tì milovat. Dìkujeme ti. Chceme zùstat tvoji, jako ty jsi
náš. „ (Václav Renè podle H. Oosterhuise) Spoleèné díkùèinìní v meditaci uzavírá knìz kratièkou modlitbou, nìkolika jemnì broušenými vìtami. Pak vyslechneme oznámení týkající se života farního spoleèenství, knìz nám dá požehnání a rozesílá nás jako Ježíš apoštoly: Pán je teï s vámi! Jdìte tedy ve jménu Pánì a rozdávejte chléb jeho lásky dál. Naplòte láskou Kristovou ten kousek svìta, kde žijete a pracujete. - Žijte v jeho svobodì a osvobozujte druhé. „Zní to krásnì - tady v kostele“ - øíkal mladý køesan - „to o tom osvobození, vykoupení, copak o to. Ale nìjak si s tím nevím rady. Já to všechno nikde kolem sebe mimo kostel nevidím. Co se od èasù Ježíšových zlepšilo? Já mám dojem, že dnes je na svìtì víc podlosti a zloèinù, než bylo tenkrát. Že dnešní lidé jsou rafinovanìjší a bezcitnìjší, než byli tenkrát. Kde je tedy to vykoupení a osvobození, o kterém se v kostele mluví? Není to jen zbožný sebeklam?“ Je dobøe, když takové pochybnosti vyslovíme nahlas. Jen tak je možné na nì hledat a najít odpovìï. Ježíš nás opravdu vykoupil z høíchu. Ale to neznamená, že zlo ze svìta zmizelo. Každý èlovìk má dál možnost volit zlo, nièit, trápit, uplatòovat násilí místo lásky. Bùh se èlovìku nevnucuje - to pøece nejde ani u lidí, lásku si vynutit. Bùh posílá k èlovìku Syna, aby mu nabídl pøátelství, aby se èlovìk od nìho nauèil žít ve svobodì pøed vášnìmi a zlými sklony. A nejen jedné generaci tehdejších lidé chtìl být Ježíš pøítelem a uèitelem. Øíká i nám: naslouchejte mému evangeliu - a budete slyšet mne. Konejte tuto hostinu na mou památku a já budu i s vámi a ve vás. Pomohu vám, aby dobro bylo ve vás silnìjší než zlo - a tak vás osvobodím. Na mnì poznáte, že lásku nelze usmrtit, že je to neznièitelný základ svìta. Proto to není sebeklam, ale zdroj veliké síly, když se tu scházíme, abychom naslouchali evangeliu a posilovali se pokrmem lásky. A kdo jste se nauèili opravdu slovo Boží slyšet, kdo umíte Hosta Ježíše do srdce pøijmout, potvrdíte to ze svého osobního zážitku. Ve mši svaté nám Ježíš dává svùj život a sílu na cestu k osvobození od zla. Èím víc jsme zajedno se svým Vykupitelem, tím víc se stáváme schopnými jít a vysvobozovat druhé. Pojïme se tedy celým srdcem zúèastnit spoleèenství se zmrtvýchvstalým Pánem. Dejme se od nìho poslat do svìta - jako apoštolové jeho lásky. Poznámka pro knìze Mešní liturgie není pokojná podveèerní beseda, kde se odpoèívá po denním shonu. Je to vlastnì zastavení pøed exodem, svátostné sbratøení, posilnìní a vyzbrojení pøed tím, než
se vydáme na pochod do zítøka. Závìreèné obøady mají upevnit a zvýraznit vše, co v nás za celou bohoslužbu vzniklo. Zhmatatelnit pocit sbratøení, spoleèenství. Jakými prostøedky? - Spoleèným tichým díkùèinìním. Aby se všichni ve stejném rytmu mohli pohøížit do meditace, musí knìz ohlásit délku ticha a pravidelnì ji dodržovat - aby s tím všichni mohli poèítat. Jinak z ticha zbude jen èekání, kdy se knìz zvedne k modlitbì. Dále je tøeba obèas naznaèit motivaci - zaè dnes zvláš dìkovat, prosit. A za tøetí je tøeba nauèit opravdovému tichu (kopání nohama do lavice, hrkání židlí, šustìní papíru, kašlání a smrkání, nìkdy dokonce i pobíhání ministrantù). Ale pozor: ne kárat lidi jako neposedné žáèky! Bez nervozity, rozmrzelosti; jen tím, že mluvíme o Hostu, na kterého s Marií s láskou pohlížíme. - Modlitbou po pøijímání. Abychom ji mohli pøednést se správným dùrazem, pamatujme na to, co je jejím smyslem. Chléb se pøetvoøil v Kristovo tìlo. My se máme jeho pøijímáním od nedìle k nedìli stále víc pøetváøet do Kristovy podoby. - Ohláškami. Mají už být mostem k životu venku. Patøí sem ty události ve farnosti, které se týkají všech. Uvažovalo se i o jejich zrušení a nahrazení vývìskou u vchodu do kostela. Ale to by nebylo správné. Vývìsku si každý nepøeète a tiché ètení nenahradí ústní srdeèné pozvání k bohoslužbám, pochvalu, podìkování, popøání. Nikdy nemáme kárat, nikdy naøíkat. Co neudìláš, neuškrabeš - øíká moudré pøísloví. Co nevychováš pochvalou, to káráním nespravíš. Ohlášky v pøedsíni na vývìsce mají také své poslání. Budou tam vìci, které se netýkají všech, napø. mešní intence. Bude tam i vše, co knìz ohlašoval, - aby si lidé mohli slyšené upøesnit, pøeèíst i bìhem týdne. - Propuštìním a požehnáním. Nezapomínejme na formy rozšíøeného požehnání a na krásné žehnací modlitby v misálu. Zažil jsem kdesi, jak knìz po „Jdìte ve jménu Pánì“ dodal: „... a roznášejte všude Boží pokoj!“ - Bylo to jako maminèino pohlazení na cestu do svìta. ' - Je zvykem ještì zpívat „na rozlouèenou“. Úvod do misálu s touto možností poèítá (èl. 57). Je to vlastnì rozšíøení odpovìdi lidu: Bohu díky! Mìla by to být pøedevším píseò dìkovná, aby vyjadøovala radost, chválu, ochotu jít a žít dle slyšeného. I píseò k svìtci týdne je tu na místì. - Bývalo zvykem i spoleèné „modlení“ na konci mše, kde se mìli všichni podøídit výbìru rùzných soukromých modliteb podle vkusu rùzných pøedøíkávaèù. To už snad s novou liturgií pøestalo. Každý má právo odcházet z kostela po vlastních nohou. Pokraèování pøíštì
8
Nedìlní a sváteèní liturgie v èervenci 13. nedìle v mezidobí (2.7.) 1. ètení: Mdr 1,13-15;2,23-24; 2. ètení: 2 Kor 8,7.9.13-15; Evangelium: Mk 5,21-43 Žalm: odp. Chci tì oslavovat, Hospodine, nebo jsi mì vysvobodil. ref. S³awiê Ciê, Panie, bo mnie wybawi³eœ. 14. nedìle v mezidobí (9.7.) 1. ètení: Ez 2,2-5; 2. ètení: 2 Kor 12,7-10; Evangelium: Mk 6,1-6 Žalm: odp. Naše oèi hledí na Hospodina, dokud se nad námi nesmiluje. ref. Do Ciebie Bo¿e wznoszê moje oczy. 15. nedìle v mezidobí (16.7.) 1. ètení: Am 7,12-15; 2. ètení: Ef 1,3-14; Evangelium: Mk 6,7-13 Žalm: odp. Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství a dej nám svou spásu! ref. Oka¿ sw¹ ³askê i daj nam zbawienie. 16. nedìle v mezidobí (23.7.) 1. ètení: Jer 23,1-6; 2. ètení: Ef 2,13-18; Evangelium: Mk 6,30-34 Žalm: odp. Hospodin je mùj pastýø, nic nepostrádám. ref. Pan mym pasterzem, nie brak mi niczego. 17. nedìle v mezidobí (30.7.) 1. ètení: 2 Král 4,42-44; 2. ètení: Ef 4,1-6; Evangelium: Jan 6,1-15 Žalm: odp. Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine. ref. Otwierasz rêkê, karmisz nas do syta. Svátek Promìnìní Pánì (6.8.) 1. ètení: Dan 7,9-10.13-14; 2. ètení: 2 Petr 1,16-19; Evangelium: Mk 9,2-10 Žalm: odp. Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí. ref. Pan wywy¿szony króluje nad ziemi¹.
* * *
Prázdninová soutìž Redakce Mostu vyhlašuje prázdninovou soutìž pro dìti a mládež naší farnosti. Pokud o prázdninách zažijete nìco pìkného, zážitek o který byste se chtìli podìlit i s ostatními, neváhejte a napište nám. Svùj prázdninový pøíbìh mùžete odevzdat èlenùm redakce nebo v Domeèku. Nejpìknìjší pøíspìvky otiskneme v našem èasopise a mladí spisovatele dostanou pìkné ceny. Slavnostní vyhodnocení probìhne na naší již tradièní zahradní slavnosti u pøíležitosti poutì v naší farnosti. Takže se tìšíme na vaše pøíbìhy, a už pouèné, humorné nebo zážitky, které obohatily Váš duchovní život. Krásné prázdniny Vám pøeje Redakce.
most
Poøad bohoslužeb v èervenci 1. Nedìle 2.7.2006 – 13. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 èesky. 2. Pondìlí 3.7.2006 – svátek sv. Tomáše, apoštola. 3. Støeda 5.7.2006 – Slavnost sv. Cyrila, mnicha, a Metodìje, biskupa, patronù Evropy, hlavních patronù Moravy 4. Nedìle 9.7.2006 – 14. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 7.50 a 17.00 polsky. 5. Úterý 11.7.2006 – svátek sv. Benedikta, opata, patrona Evropy. 6. Nedìle 16.7.2006 – 15. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 èesky. 7. Nedìle 23.7.2006 – 16. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 èesky, 7.50 a 17.00 polsky. 8. Úterý 25.7.2006 – svátek sv. Jakuba, apoštola. 7. Nedìle 30.7.2006 – 17. nedìle v mezidobí; 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 èesky. 8. Pátek 4.8.2006 – první pátek v mìsíci. 9. Nedìle 6.8.2006 – svátek Promìnìní Pánì; 6.30 a 10.00 èesky, 7.50 a 17.00 polsky. 10. Každou nedìli pùl hodiny pøed veèerní mší svatou (mimo dobu postní) je adorace
Prosba Jistě jsme si všimli nových branek u kostela, které byly instalovány jako ochrana před množícími se neukázněnými řidiči, kteří si docela jednoduše krátili kolem kostela cestu na hřbitov i přes instalované značky „zákaz vjezdu“. Prosíme - při parkování neparkujte před těmito brankami. Může se stát, že bude muset vjet do areálu kostela sanitní vůz a pak těžko teprve hledat parkujícího řidiče, aby uvolnil vjezd. Jedná se o dvě místa. Nechceme na tyto branky instalovat další tabulky se znakem „zákaz zastavení“- to bychom pomalu vypadali jako cvičné hřiště autoškoly. Děkujeme za pochopení.
Pøíští èíslo MOSTu vyjde 6. srpna 2006. Pøíspìvky mùžete zasílat do 26.7.2006.
Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní a svátostné požehnání. Poslední nedìle v mìsíci – Mariánské veèeøadlo. 11. V prùbìhu týdne mše svaté zaèínají v 6.35 a 17.00 hodin. V pondìlí, støedu, pátek - ranní èesky, veèerní polsky. V úterý, ètvrtek, sobotu - ranní polsky, veèerní èesky. 12. Každý ètvrtek od 16.00 a první pátek po ranní mši svaté je výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní. 13. Každý pátek po ranní i veèerní mši svaté je výstav Nejsvìtìjší Svátosti Oltáøní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství. První pátek v mìsíci - litanie a zasvìcení Božskému Srdci Ježíšovu. 14. Mše svatá v Domovì dùchodcù na Sosnì je každý pátek v 15.30. Pùl hodiny pøed zaèátkem mše sva té je možno pøistoupit ke svátosti smíøení. Mše svatá v Nemocnici Sosna je sloužena každou sobotu v 15.30. Pøede mší sv. pøíležitost ke svátosti smíøení. Redakce ner uèí za ja zyko vý sled jednotlivých mší sv. Sledujte vývìsku v kostele!
Úmysly apoštolátu modlitby – èervenec 2006 Denní modlitba Apoštolátu Nebeský Otèe, kladu pøed tebe celý dnešní den. Pøináším ti v nìm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši svaté neustále zpøítomòuje obì sebe samého za záchranu svìta. Duch Svatý, který jej vedl, kéž je i mým prùvodcem a vyzbrojí mì silou pro svìdectví o tvé lásce. To vše pøináším jako svou nepatrnou obì spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou Církve, zvláštì na úmysly, které nám pøedkládá Svatý Otec a naši biskupové pro tento mìsíc: 1. Úmysl všeobecný: Aby spoleènost pomáhala pøedevším mladším uvìznìným k pochopení smyslu jejich života. 2. Úmysl misijní: Aby rozdílné národnostní a náboženské skupiny obyvatelstva v misijních zemích mohly žít v míru a spolupracovaly na lidských a duchovních hodnotách. 3. Úmysl národní: Aby novoknìží poznávali krásu svatosti, která vyzaøuje z postav našich svìtcù, a šli s rozhodností za tímto ideálem.
