Leden-Únor 2011 - Číslo 1/44/ - Ročník 6
DVOUMĚSÍČNÍK FARNOSTÍ LAŠKOV, PŘEMYSLOVICE, ČECHY POD KOSÍŘEM
Neopakovatelný je člověk, je, jako malé nebe na zemi, obraz Boha v duši má ukrytý, každý z nás je jedinečný, Bohem milovaný, a může být znovu nový, v jeho lásce proměněný, každý může být jeho světlem projasněný, a v jeho milosti znovu posvěcený, každý novou naději může mít, že v Bohu se smí, znovu proměnit, a není člověka na zemi, který by nebyl věčně milován, každý je k Boží lásce zván, každému byl kousek obrazu nebe, do srdce dán… A. K.
Malé křesťanské kalendárium… Leden 1. 1. Slavnost Matky Boţí, Panny Marie Prvním lednem začíná nový občanský rok. I křesťan tak měří a počítá čas. Svrchovanost nad ním má však rok liturgický, začínající uţ o několik týdnů dříve. Motiv začínajícího nového roku, motiv vánoční a mariánský, se tento den vhodně prolínají a někde i spojují. Začínajícího nového roku se týká např. 1. čtení s motem: „Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim poţehnám“, podobně i verše vybrané z Ţalmu 67. Začátek nového roku je hodný pro slavnost Matky Boţí také proto, ţe Maria je branou, kterou věčný Bůh vstoupil do našeho času a dějin, aby jim dal vyšší smysl, hodnotu a cíl. Brána je však pro toho, kdo jí prochází, něčím příliš vnějším. Věčný Syn vstoupil do našeho ţivota skrze Marii nejen jako se prochází branou, ale tak, ţe z ní přijal lidské tělo. Abychom udrţeli v novém roce správný směr naší ţivotní cesty, je třeba často čerpat posilu svatým přijímáním. „Prosíme tě, Boţe, provázej nás v tomto novém roce svou pomocí a posiluj nás svým svátostným pokrmem, ať pod ochranou Panny Marie, Matky tvého Syna i matky nás všech, celým svým ţivotem směřujeme k tobě.“ (modlitba po přijímání). 2. 1. Druhá neděle po Narození Páně 6. 1. Slavnost Zjevení Páně 9. 1. Svátek Křtu Páně Ve mši svaté slyšíme z evangelia (Mt3,13-17) hlas nebeského Otce, přiznávajícího se k Jeţíši, zjevujícího Jeţíše jako svého milovaného syna. Dosvědčuje to Duch svatý, snášející se jako holubice. K tomu dochází, kdyţ se Jeţíš zařadil mezi hříšníky přijímající od Jana Křtitele křest pokání. Také Jeţíš tak projevil své odhodlání činit pokání:ne však za hříchy své, neboť byl zcela bez hříchu, ale za hříchy celého světa. On je Beránek Boţí, který na sebe vzal hříchy světa. Toto jeho pokání vyvrcholilo obětí ţivota na
2
kříţi – „křtem ve smrti“. U Jordánu zazněl hlas Otce: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil“ (Mk 1,11). Tato slova vrhají světlo na tajemství Jeţíše Krista: není jen „Boţím muţem“, jako proroci a světci, nýbrţ je jednorozeným Synem (Jan1,18). Jeţíš je jako věčný Syn jedné podstaty s Otcem a Duchem svatým a ţije od věků v trinitárním společenství jediného Boha. Při vtělení Duch svatý zcela zaplaví i jeho lidství. Při křtu Duch svatý sestupuje na něj, aby ho uvedl do mesiášské sluţby, a aby zahájil onu velkou „hodinu“ milosti, která se naplní jeho smrtí a vzkříšením. Jeţíš Kristus totiţ je nevyčerpatelným pramenem Boţího Ducha pro kaţdého člověka, který se otevře jeho nabídce spásy. Svátkem Křtu Páně končí vánoční období liturgického roku. Začíná první část liturgického mezidobí. 16. ledna je tedy 2. neděle v mezidobí. Podle knihy „Zachraňte Vánoce“ od P. Hroznaty Janouška 17. 1. Památka sv. Antonína Velikého 18. 1. Památka Panny Marie, Matky jednoty křesťanů 20. 1. Památka sv.Fabiána a Šebestiána, mučedníků 21. 1. Památka sv. Aneţky Římské, panny a mučednice 24. 1. Památka sv. Františka Saleského, biskupa 25. 1. Svátek Obrácení sv. Pavla 26. 1. Památka sv. Timoteje a Tita 28. 1. Památka sv. Tomáše Akvinského,kněze a učitele církve 31. 1. Památka sv. Jana Bosko, kněze
Únor 2. 2. Svátek Uvedení Páně do chrámu 5. 2. Památka sv. Agáty, panny a mučednice 10.2. Památka sv. Scholastiky 22.2. Svátek Stolce sv. Petra, apoštola 23.2. Památka sv. Polykarpa, biskupa a mučedníka
3
Víš, že … Vesnický kaplan – studentský vikář Střípky ze života papeže Jana Pavla II. /V. pokračování/ Karola Wojtylu a jeho kolegu Staszka Starowiskiho unášel rychlík poprvé za hranice Polska. Psal se 15. Listopad 1946. Praha, Norimberk, Štrasburk, Paříž. A odtud pokračovali mladí kněží dalším vlakem do Říma, kam dorazili koncem listopadu. Nastálo se nastěhovali do Belgické koleje, kde měli dva roky bydlet. Belgická kolej byla sice malá i pro dvacet studentů, ale žila intelektuálně díky dominikánům a jezuitům. Do Angelika to bylo jen pár kroků. Cestou do školy se Karol pravidelně zastavoval u ostatků sv. Stanislava Kostky, patrona polské mládeže, v chrámu Sant Andrea del Quirinale. Pokaždé byl překvapen, kolik kleriků jiných národností se modlívalo u hrobky polského světce a uvědomil si mezinárodní rozměr církve, ona jde nad národy, napříč všemi. Na Angeliku se konaly přednášky v latině, ale zároveň se učil na této vysoké škole španělštině, kterou potřeboval pro dokončení disertační práce o problému víry u sv. Jana z Kříže. Vůdčí postavou Angelika v době dalšího Wojtylova studia byl otec Riginald Garrigou-Lagrange, profesor tradiční neoscholastiky. Hluboce se zajímal, tak jako Wojtyla, o sv. Jana z Kříže a stal se dokonce vedoucím jeho doktorské práce. Disertaci psal mladý kněz v latině – „Nauka da fide u sv. Jana z Kříže“ (založená na víře…). V práci kladl doktorand důraz na osobní charakter lidského setkání s Bohem. „Boha totiž poznáváme tak, jak poznáváme jinou osobu prostřednictvím vzájemného sebeobdarování. Tak, jak dvě osoby, jež se milují, se učí žít, jeden uvnitř druhého‘, aniž ztratí svou identitu, Bůh přichází žít uvnitř nás a my, tím pádem a svým způsobem, žijeme, uvnitř Boha‘, aniž se ztrácí radikální rozdíl mezi Stvořitelem a člověkem…“ Takto Wojtyla chápal učení sv. Jana z Kříže. Během akademických prázdnin cestoval po Itálii, procestoval Francii, Belgii, Hollandsko a studoval různé metody pastorace. Během 4
Velikonoc 1947 navštívil na jihu Itálie San Giovanni Rotondo a šel ke zpovědi ke známému kapucínovi–stigmatikovi Padre Piovi. Legendou je to, že Padre Pio během zpovědi Karolovi předpověděl, že se stane papežem. 14. června 1948 otec Karol Wojtyla vykonal na výbornou doktorské zkoušky – dosáhl osmnáct bodů z dvaceti možných a za obhajobu práce padesát z možných padesáti. Doktorát teologie mu udělila Teologická fakulta Jagellonské univerzity v Krakově v prosinci roku 1948. První duchovní funkcí otce Wojtyly se po návratu z Říma stal úřad vesnického kaplana, pomocníka faráře v Niegowici, malé vesnici na úpatí Karpat, asi 25 km od Krakova. Vzal to autobusem, povozem a pěšky, zkratkou přes pole až na hranici své prvé kněžské farnosti. Tam poklekl a políbil zem. Tomuto gestu, jemuž se naučil od sv. Jana Vianneye, zůstal věrný po celý život. Pan farář Kazimierz Buzala ho přijal velmi srdečně a ukázal mu služební byt. Nebyla tam ani elektřina, ani voda, ani kanalizace, ba dokonce nedávné povodně poškodily v obci i cesty i pole, a tak krávy i slepice pobíhaly volně po okolí i mezi lípami. Hlavním úkolem mladého kaplana byla výuka náboženství v pěti okolních vesnicích. To znamenalo rychle se přepravit na voze či bryčce. Farníci vzpomínají, že kaplan vždy cestou něco četl. Zanedlouho Niegowičtí poznali, že otec Wojtyla není troškař. K Buzalovu padesátému výročí svěcení vesničané navrhli, aby se na faře a v obci trochu uklidilo a natřel se plot okolo fary. Karol Wojtyla ale navrhl: „Postavíme nový kostel.“ Obec byla v šoku. A ejhle, sbírka vynesla tolik, že kostel stojí ve vesnici dodnes. Krásné a zajímavé bylo žehnání domů a bytů po Vánocích, když chodil s ministranty a varhaníkem dům od domu. V podhorských vesnicích bylo nafoukáno sněhu až až. Šel samozřejmě v klerice, rochetě a biretu po úzkých, sněhem vyšlapaných cestičkách. Sníh uvízl dole na klerice, ve světnicích se vždy roztopil a pak venku na mrazu opět zmrzl. Časem se mu kolem nohou utvořil ztuhlý zvon, který byl čím dál těžší a znesnadňoval chůzi. Chvílemi si připadal jako v srdci zvonu. A pak znovu dovnitř, pozdravil shromážděnou rodinu, pomodlil se s nimi, požehnal svěcenou vodou dům, světnice, stáje, aby všem se celý rok dobře dařilo. Nakonec si přisedl k obyvatelům domu a bavil se se všemi a s každým zvlášť, ale to už doprovod připomínal, že už mají 5
zpoždění a musí dál. A na takový rozhovor čekali lidé po celý rok a měli na něj nárok. „Alespoň po mně zůstalo u nich něco víc, než jen ona loužička vody z kleriky“, pomyslil si a nelitoval námahy. Oblíbený kaplan byl po osmi měsících, v březnu 1949, přeložen jako farní vikář pro studenty do farnosti sv. Floriána do Krakova. Kostel ležel pět minut pomalé chůze od Starého rynku a od památníku Vladislava Jagellonského to bylo sto metrů k faře sv. Floriána, kde bydlel. Do Krakova přišel v době, kdy sílil nátlak totalitního režimu na církev. Úřad studentského vikáře ale lákal aktivitami tolik studentů a členů krakovské inteligence, že otec Jan Pietraszko, Wojtylův nadřízený, přivítal, že mladý kněz povede druhé centrum – studenty krakovské polytechniky, Akademie výtvarných umění a dalších institucí. Časově to, při jejich studiu rozprostřeném po celém dnu, kladlo na Karola požadavek šestnáctihodinové i delší každodenní práce. Nadto ve čtvrteční večer pořádal duchovní konference o protipólu marxismu – křesťanském humanismu. Z krakovské inteligence finančně jeho centru pomáhala především hraběnka Potocká. Neteř kardinála Sapiehy, manželka Stefana Swiežanovského, si přístupu otce Wojtyly vážila tak, že jej požádala, aby se stal osobním katechetou a zpovědníkem jejích dcer. Obdobně fyzik doktor Jerzy Janik a další. Během oněch osmadvaceti měsíců, jež strávil Wojtyla ve farnosti sv. Floriána, stačil jako první v dějinách krakovské arcidiecéze zahájit program přípravy na manželství a dát požehnání 160 manželským svazkům, tedy v průměru více než jednomu manželství týdně, jehož snoubence připravoval. Svůj silný dojem z rozhovorů se snoubenci shrnul takto: „Pohlavní touha je dar od Boha. Člověk může tuto touhu prostřednictvím slibu panenství věnovat výhradně Bohu. Může ji věnovat jiné lidské bytosti s vědomím, že ji věnuje osobě. Nemůže to být hra náhody. Na druhé straně je zde také lidská bytost, jež nesmí být zraněna, jež musí být milována. Milovat znamená přát druhému dobro, obětovat se pro druhého. Ve chvíli, kdy v důsledku odevzdání se pro druhého se rodí nový život, musí to být odevzdání se vyplývající z lásky.“ (Boniechi, Kalendarium „1954“). 6
Za onu dobu dokázal Wojtyla shromáždit kolem sebe „rodzinku“, asi dvacetičlennou skupinu mladých lidí, scházejících se nejen v kostele, ale i v bytech. Začali navštěvovat nemocné a slepé a pomáhat jim. Stmelovala je modlitba a Karolovy miniexercicie. V den zasvěcený svatému, jehož jméno někdo z rodinky nesl, mladý kněz za něj celebroval mši a účastnil se i jeho oslav. Ráno před zkouškami pro ně studentský vikář sloužil mši svatou a poblahopřál po zkouškách. Vytvořila se hluboká přátelství a rodinka se rozrůstala. Od velikonočního výletu 1952 do tatranského Zakopaného začali všichni členové rodinky říkat Karolovi – „wujku“, strýčku. Wujek byl nadšený pro pěší turistiku, v přírodě byl jako doma. Jehokám. Wojtyla uměl velice dobře lyžovat a často si na sjezdovce dost troufal. Naopak hodně se nasmáli, když ho učili jezdit na kole. Jeden musel jet před ním, neboť když jak oni říkali, přeřadil, vzniklo nebezpečí, že přistane na nějakém stromě a oni by tím mohli přijít o svého strýčka. Letní pobyty rodinky byly většími akcemi, ale režim nedovoloval, aby kněží trávili čas s mladými lidmi. Výletníci proto přespávali raději na salaších v opuštěných boudách, pod starými dekami. Účastníci vzpomínají, že Wojtyla se na konci dne na hodinku ztrácel k modlitbám či rozjímání. Od září 1953 se konaly i kajakářské výlety. Věřte nebo ne, Wojtyla se kajakářům věnoval každoročně do srpna 1978 – plných 25 let. Jednou se dokonce zúčastnil mezinárodních závodů na Dunajci. Wojtylův kajak při nízké vodě narazil ve finiši na kámen, převrátil se a potopil. Podle jedné zaručené „zprávy“ se snad nenamočil jen jeho breviář. Bývalý fotbalový brankář se přidával na stranu slabšího v zápasech svobodní, ženatí. Mše svaté se slavily na oltáři – převráceném kajaku – denně. Dvě pádla spojená řemínky tvořila oltářní kříž. Wujek se jen pousmál, když v roce 1957 dostal nabídku polského vydavatele kněžského časopisu „Homo Dei“ napsat článek, čemu se on a jeho přátelé věnují na horách a řekách. Bylo co číst, Wujkova pastorační strategie doprovodu mladých a jeho výzva „dívat se na věci v duchu evangelia“ byla přitažlivou jinou možností k akcím vynucovaným částí antispolečnosti tehdejšího Polska. (pokračování příště) Připravil R. D.
7
Charitní dílo … Milí farníci, již potřinácté bude v naší diecézi probíhat v týdnu kolem svátku Tří králů, který připadá na 6. ledna, Tříkrálová sbírka. Pořadatelem sbírky je na celonárodní úrovni Sdružení Česká katolická charita a jejím účelem je pomoc rodinám a lidem v nouzi u nás i v zahraničí a podpora charitního díla. Až tedy potkáte na ulici Tři krále, prosím, přispějte do jejich kasiček, vždyť přispět na sbírku znamená zbohatnout; zbohatnout o dobrý skutek a pocit, že jsem pomohl někomu, kdo se bez pomoci jiných neobejde a to je bohatství, které Vám nikdo nemůže vzít. Všem lidem dobré vůle už předem děkuji. P. Janusz
Úvaha k zamyšlení… Sedm skutků milosrdenství dnes. Dnes nemá konjunkturu slovo milosrdenství. Spíše se ve všech pádech skloňují slova: právo, spravedlnost, nárok apod. Je dobře, když se právo přizná na přiklad postiženým, nebo když se před soudem můžeme bránit proti násilí či svévoli. Ale paragrafy samy nic nezmohou, je třeba lásky, ohleduplností k bližnímu. Platí jistě i nadále sedm klasických skutků spravedlností: hladové nasytit, žíznivé napojit, cizím dát přístřeší, mrtvé pohřbívat, poučit a poradit potřebným, utěšit zarmoucené, uvést věci na pravou míru - někdy i výtkou a pokáráním. Jak by mělo vypadat milosrdenství v dnešní době? 1. Dovést upozornit: patříš k nám. Dnešní nemilosrdná společnost často vytlačuje na okraj nezaměstnané, postižené, cizince a nechrání nenarozené dětí. Je třeba pro tyto dávat 8
signál, že také oni patří mezi nás, např. říci jim, že i oni jsou členy našeho farního společenství. 2. Naslouchat bližnímu. Někdo těžce snáší svou samotu, nikdo pro něj nemá čas. Dnešní hektická doba ani např. ošetřovatelům nemocných neumožňuje, aby věnovali více času svým svěřencům a vyposlechli si jejich názory. A to je dnes tolik možností moderní komunikace a perfektních technických přístrojů – je to vlastně paradoxní. 3. Říkám o tobě jen dobré. Je správné nepomlouvat známé, ale říkat o nich jen to hezké, jací jsou a co dělají. Jenže někdy je nutné sáhnout i do rány, věcně zkritizovat a projevit nesprávný postoj, při čemž je však nutno vážit si jeho osobnosti a neznevažovat jeho námahu. 4. Půjdu kousek s tebou. V komplikovaném dnešním světě někdy nepomáhá jen dobrá rada. Je třeba podepřít při jeho prvních krocích, až se dostaví odvaha a síla jít sám dále. „Ty to dokážeš, pojď, půjdu kousek s tebou“- sociální pracovnici Charity ví, o čem mluvím. Někdy jde o postoj člověka k Bohu; také na této cestě první krůčky znamenají mnoho. 5. Rozdělíme se spolu. Ani v budoucnu nebude na zemi spravedlnost, vždycky bude nutno pomoci tam, když si někdo nemůže pomoci sám. Podělíme se o peníze, dary i šance a možnosti. Stále platí (možná dnes více než kdy jindy) to staré: sdělená bolest – poloviční bolest, sdělená radost – dvojnásobná radost. 6. Navštívím tě. Vím z vlastní zkušenosti, že je lépe jít k někomu na návštěvu, než čekat, až on přijde. Doma se cítí každý jistější, silnější. Pojďme i tam, kde by se nám třeba zdálo, že oni k nám nepatří. Ale patří Bohu a to by nám mělo stačit. 7. Pomodlím se za tebe. Pak-li se za někoho modlíme, jako bychom se na něj dívali jinýma očima i on se na nás dívá jinak. Také nekřesťané jsou rádi, když se za ně modlíme. Jestliže se obyvatele nějakého města či vesnice scházejí pravidelně ke společné modlitbě a cítí se pospolu živí i s mrtvými – pak je to požehnání. Řekni to svému dítěti: Modlím se za tebe! Modlitba pomáhá, je-li v rodině napětí či nedobré vztahy, kde slova už 9
nepomohou. Boží milosrdenství je větší než naše bezradnost či náš smutek. Napsal dr. Joachim Šankr, biskup Erfurtu přeložila p. Marie Pochyla
Vzdejme Bohu díky … Do nového roku 2011 Vám všem přeji na prvním místě Boží požehnání. Kéž celý tento další rok víme, že Bůh je nám blízko a dává nám vše, co k životu potřebujeme. Děkuji Vám všem, kdo jste v minulém roce našim farnostem pomáhali. Ať už svými finančními dary a půjčkami, nebo svojí prací a časem. Díky Vám mohou farnosti dělat a žít tak, jak se nám to dařilo v minulém roce. Vzpomeňme si tedy na to, co se nám podařilo s Boží pomocí v roce 2010 mezi jinými vykonat?
Leden - proběhla tradiční tříkrálová sbírka Únor – konají se křížové cesty Březen – pouť do Svaté Země Duben – adorační den farnosti Laškov - pokládání dlažby kolem kostela v Přemyslovicích - návštěva o. abpa Jana Graubnera a udělování svátosti biřmování v Laškově Květen – konají se už pátým rokem májové pobožnosti u kapliček – na Laškovském Dvorku, v Pěnčíně, na Kosíři a v Přemyslovicích - adorační den farnosti Čechy pod Kosířem - začíná pokračovat fátimská pobožnost Červen - průvody „Božího Těla“ v Laškově, v Přemyslovicích a v Čechách pod Kosířem - adorační den farnosti Přemyslovice - pouť ke cti sv. Antonína na Krakovci 10
-
pouť našeho děkanátu do katedrály v Olomouci za obnovu rodin a nová kněžská řeholní povolání - pouť ke cti sv. Jana Křtitele v Čechách pod Kosířem Červenec – pokládání dlažby kolem kostela v Laškově Srpen – od 1. do 12. srpna - prázdniny s Pánem Bohem v Polsku. - pouť v Laškově Září – začíná pokračování ve vzdělávání v náboženství Říjen – konají se růžencové pobožnosti - poslední fátimská pobožnost v tomto roce v kapli na Krakovci Listopad - 1. listopadu – pouť v Přemyslovicích - 1.-8. Dušičkové pobožnosti /také na hřbitově/ s možností získání plnomocných odpustků pro duše v očistci - Děkovná poutˇčeského národa do Říma /7.-12. listopad/ Prosinec – rorátní mše svatá
R
ok 2010 - to je také rok, který vypravuje o svátostném životě farností. V tomto roce v našich farnostech:
Svátost křtu přijali Ve farnosti Laškov Iveta Kadlčíková Hedvika Mazáčová Robert Rolný Anežka Tichá Jakub Spáčil Štěpán Vychodil Ondřej Vychodil Václav Konečný Poprvé se plně mše svaté účastnili: Ve farnosti Přemyslovice: Terezie Pajchlová Štěpán Klemsa Na svatební koberec vstoupili: Ve farnosti Laškov: Jakub Marek a Iveta Kadlčíková 11
Ve farnosti Přemyslovice Jiří Štolpa a Petra Továrková Ve farnosti Čechy pod Kosířem Jiří Bílý a Petra Dvorská Svátost biřmování přijali: Jana Grulichová, Iveta Kadlčíková, Jan Koňařík, Daniel Lukáč, Eliška Lukáčová, Martina Macharová, Petra Macharová, Hedvika Mazáčová, Monika Navrátilová, Jaroslav Ošťádal, Jana Ošťádalová, Oldřich Pelc, Jana Pelcová, Robert Rolný, Tomáš Snášel, Jiří Stratil, Barbora Štolpová, Petra Továrková, Kateřina Voglová Bohužel, vedle chvil radostných přicházejí i smutné. Během roku na věčnost odešli: Ve farnosti Laškov: † Marie Mlčochová † 24.1.2010 † Josef Krč † 26.1.2010 † Václav Pěčka † 17.2.2010 † Václav Sedláček † 19.5.2010 † Zdeňka Ehrmanová † 24.8.2010 † Josef Urban † 3.9.2010 † Zdeňka Zouharová † 30.9.2010 † Oldřich Konečný † 13.11.2010 † Růžena Kovaříková † 1.12.2010 † František Štafa † 9.12.2010 Ve farnosti Přemyslovice † Marie Fišrová † 29.1.2010 † Alois Hrazdil † 9.2.2010 † Filomena Petrová † 5.4.2010 † František Vybíral † 20.4.2010 † Milada Kocourková † 20.5.2010 † Jarmila Střelcová † 25.5.2010 † Marie Vybíralová † 10.8.2010 12
† † † †
Božena Štaffová † 25.8.2010 Anna Smékalová † 19.10.2010 Zdeněk Grulich † 30.10.2010 Alois Kejík † 11.12..2010
Ve farnosti Čechy pod Kosířem † Drahomíra Bílková † 25.6.2010 † František Netopil † 30.7.2010 † Bohumila Nováková † 11.10.2010 † Anežka Honzírková † 16.11.2010 † Libuše Dvořáková † 8.12.2010
Vzdejme Bohu díky … Národní pouť do Říma Již dávno jsem si přála navštívit Řím. To se mi podařilo až letos. Zúčastnila jsem se národní pouti, která se konala v době od 7. – do 12. 11. 2010. Tato pouť byla pojatá jako děkování Svatému otci Benediktu XVI. za návštěvu u nás v roce 2009. Jela jsem s poutníky z našeho děkanátu a Zábřehu. Doprovázeli nás čtyři kněží, mezi nimi o. Mariusz, který se o nás starší zvlášť staral. Z našich farností byla ještě p. Marie Dočkalová a S. Greplová z Čech s Veronikou, a Tonda Tichý z Pěnčína. Cesta autobusem trvala asi 18 hodin. Bylo to náročné, ale jisté odříkání a obětování poutí patří. Když jsme v dopoledních hodinách přijeli do Říma, tak pršelo. Déšť nás s krátkými přestávkami provázel praktický celou dobu naší pouti, ale v celku bylo počasí teplé. Hned první den jsme navštívili církevní i civilní památky. Ze všech památek, které jsme viděli a navštívili, mne osobně zaujal 13
památník Viktora Emanuela II., Koloseum, Svaté schody /které jsme stoupali v kleče a modlili se/, Fontána di Trevi, Španělské schody. Obrovský dojem na mne udělala bazilika sv. Pavla za hradbami. Je nádherná, prostorná, vysoká s krásným kazetovým stropem s okny z alabastru a malachitovým oltářem. Baziliku Santa Maria Maggiore jsme navštívili 3. den pouti. Právě tam se konala naše poutní mše svatá. Hlavním celebrantem byl arcibiskup Mons. Jan Graubner Tato bazilika je jedná z nejstarších. Byla zbudovaná na místě, kde napadl sníh, ač byl srpen. V této bazilice papež Hadrián II. v roce 868 v přítomnosti Konstantina a Metoděje položil na oltář slovanské bohoslužebné knihy a Písmo sv., a tím je nejen schválil, ale i doporučil k užívání. Další den národní pouti byl velmi náročný a velmi očekávaný. V 10 hodin dopoledne byla v bazilice sv. Petra generální audience. Všichni jsme se těšili na Svatého Otce. Když mezi nás přišel a hovořil k nám, tak jsem si uvědomila, jak musím děkovat za všechny chvíle takto prožité. Odpoledne v 15.00 hod. byla mše svatá. Tentokrát hlavním celebrantem byl arcib. Mons. Dominik Duka. Návštěva baziliky sv. Petra byla pro mne opět velkým prožitkem. V bazilice je oltář sv. Václava, v kryptách je pohřben pražský arcibiskup kard. Josef Beran a Svatý otec Jan Pavel II. Byli jsme se jim poklonit. Poslední den národní pouti vrcholil v bazilice sv. Jana v Lateránu. To zde byla mše svatá, které předsedal kard. Miloslav Vlk. To právě ta bazilika je katedrálou papeže, jako římského biskupa. Pro Čechy je památná tím, že tam byl kanonizován sv. Prokop a sv. Jan Nepomucký v r. 1729. Mne zde mimo jiné zaujal velký obraz sv. Jana Nepomuckého. Po mši svaté jsme se přesunuli asi půl kilometru dlouhou ulici, lemovanou platany do baziliky sv. Kříže v Jeruzalémě. Je to titulární bazilika kardinála Vlka. Zde jdou uchovaný nejvzácnější relikvie křesťanství – zbytky kříže, připomínky umučení a smrtí Ježíše Krista. Je možné říci, že zde byla národní pouť ukončená, i když naše ještě pokračovala. Jestli jde o naše ubytování. Náš poutní dům byl vzdálen asi 30 km od Říma. Dopravovali jsme se metrem, vlakem a autobusem. Bylo to náročné, ale na oplatku viděli jsme život v tomto velkém městě. Poutní dům byl krásný, pohodlný, s kaplí, ve které jsme mívali ostatní mše svaté. Celý areál je umístěn v pěkném parku. 14
Tato pouť byla nad moje duchovní očekávání. Byla jsem ráda a děkuji za to, že jsem se ji mohla zúčastnit. Z. P.
Světec měsíce …
21. leden – sv. Aneţka Římská
Sv. Anežka Římská (lat. Agnese), světice, jejíž životní osudy jsou známé pouze z ústního podání, přichází na svět v nábožné římské rodině, která jí poskytuje znamenité vzdělání. Když dospěje, uchází se o ni pro její sličnost a krásu několik nápadníků. Zvláště syn městského prefekta Symfronia k ní zahoří prudkou, nezvladatelnou láskou. Ale Anežka odmítá – již ve svých třinácti letech totiž sama sobě slíbila, že manželkou bude jen Ježíši Kristu. Odmítnutý mladík si postěžuje svému otci, prefektovi, a ten dá Anežce na vybranou - buď se zřekne Boha, nebo půjde mezi vestálky. Anežka se nebrání, věří v pomoc Boží. Nejprve je odvlečena do chrámu bohyně Vesty. Zde ji ale nezlomí – Anežka stále hlasitě vzývá pomoc Boží. Násilím ji tedy odnesou do nevěstince, kde je svlečena donaha a ponechána napospas mladíkům. Ale ti jsou z jejího chování natolik zmateni, že si jí ani nevšimnou a rozutíkají se. V tento okamžik soudce a prefekt pochopí, že Anežka je v moci vyšší než světské. Začnou ji prosit o odpuštění. Pověst o neobyčejné dívce se ihned roznese po celém tehdejším Římě a na to se celé záležitosti ujímá nejvyšší soudní instance. Soudce Aspasius Anežku pro pobuřování a rozhněvání římských bohů odsuzuje k trestu smrti. Jak rozhodne, tak se i stane – osmnáctiletá světice je popravena mečem v prostoru dnešní Piazza Navote. Tehdy na tomto místě stál Domiciánův stadion, kde se konaly popravy. Dnes na místě umučení sv. Anežky Římské stojí kostel Santa Agnese in Agone. Tím ale příběh sv. Anežky Římské nekončí… Brzy po pohřbu se jedné noci zjeví jejím rodičům nad Anežčiným hrobem sbor svatých panen a mezi nimi, jak poznávají, je v jasné záři i jejich dcera, mající 15
na ruce beránka – od té doby je tato světice zobrazována s beránkem v ruce. Posléze nechává nad hrobem sv. Anežky Římské dcera římského císaře Konstantina Velikého, Konstancie, vystavět baziliku, z níž však zůstaly již jen trosky (v ulici Via di Santa Costanza v severovýchodní části Říma). Papež Honorius pak nechává o několik metrů severněji vystavět nový chrám sv. Anežky, který se s úpravami zachoval dodnes.
Co se chystá? … Setkání II. růžencové růže farnosti Přemyslovice – kostel v Přemyslovicích - sobota 8. leden v 15.00 hod. Náboženství pro mládež a dospělé – klubovna v Laškově – neděle 9. leden v 18.00 hod. 23. leden /neděle/- setkání rodičů děti, které chodí do náboženství – klubovna v Laškově – 16.00 hod. Náboženství pro mládež a dospělé – klubovna v Laškově – neděle 23. leden v 18.00 hod. Setkání II. růžencové růže farnosti Laškov - klubovna v Laškově neděle 6. únor v 14.00 hod. Setkání I. růžencové růže farnosti Laškov – klubovna v Laškově – neděle 13. únor v 15.00 hod. Náboženství pro mládež a dospělé – klubovna v Laškově – neděle 13. únor v 18.00 hod. 20. únor /neděle/- setkání rodičů děti, které chodí do náboženství – klubovna v Laškově – 16.00 hod. Náboženství pro mládež a dospělé – klubovna v Laškově – neděle 27. únor v 18.00 hod. Vydává Římskokatolický farní úřad v Laškově pod záštitou otce Janusze Łomzika Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře nebo animátorům farnosti. Náklady na 1 ks výtisku: 8,- Kč. Proto prosíme o dobrovolný příspěvek. Předem děkujeme za pochopení. www.farnost-laskov.cz email:
[email protected] tel. 739523415
16
