Po skončení Bohoslužby doprovodila rodina bratra faráře a někteří z nás židovské přátele na oběd, kde jsme zažívali radost ze společného stolování zahájeného křesťanskou zpívanou modlitbou a zpívaným hebrejským požehnáním. Pak větší část skupiny odjela do Třeboně, menší část se chvíli zdržela, aby si prohlédla Kladno. Prohlídku vedla dr. Irena Veverková, která nedávno dokončila knihu Cesta bez návratu o kladenských Židech. Kniha velmi pravděpodobně vyjde na přelomu roku za finanční podpory kladenského magistrátu. Bylo pro nás také velkou ctí, že se prohlídky Kladna, stejně jako Bohoslužby i oběda, zúčastnil kladenský primátor Ing. Dan Jiránek. Eva Bodláková
Návštěva z londýnské židovské kongregace
V neděli 11. října navštívila Kladno skupina dvaceti dvou Židů z Northwood and Pinner Liberal Promluva rabína Andrew Goldsteina Synagogue vedená emeritním rabínem panem Tento pergamenový svitek je možná 200 let starý. Dr. Andrew Goldsteinem. Tato skupina přijela do Je na něm pět knih Mojžíšových, prvních pět knih České republiky slavit svátek Bible. My Židé jim říkáme Simchat Tóra a navštívit místa Tóra a je to náš nejposvátnější spojená se svitky Tór, které předmět. Čteme z nich každou mají. Kromě Kolína, který sobotu ráno, od začátku do pravidelně navštěvují již konce každý rok. Boží slovo, několik let, a Třeboně, chtěli které dostali naši vzdálení tentokrát zajet i do Kladna, předkové, je tak slyšet v každé odkud mají neúplný svitek, synagoze po celém světě každý který je v jejich synagoze týden. A ve všech synagogách vystaven jako vzpomínka na se čte zároveň totéž Boží slovo. tragédii evropských Židů za Židé jsou tak spojeni Božím druhé světové války. Zatímco slovem, ať žijí kdekoli. Navíc před první návštěvou Židů ze je dnešní generace spojena se Spojených států v prosinci 2007 všemi minulými generacemi až probíhala mezi mnou a paní ke dnům Mojžíše a dětí Izraele. Ellin Yassky dlouhou dobu Tento svitek neboli sefer velmi upřímná a osobní Tóra, jak jej nazývám Genesis 1,1 korespondence, tentokrát jsem v hebrejštině, podnikl mnoho si vyměnila jen několik Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. cest. Jeho život začal v Kolíně, prakticky zaměřených e-mailů v synagoze zasvěcené v roce s paní Ruth Weyl, která návštěvu u nás zajišťovala. 1696. Četl z něj pravidelně i poslední rabín, Byli jsme proto trochu napjati, jak návštěva Dr. Richard Feder, až do chvíle, než přišli nacisté proběhne. a zdejší synagogy násilně zavřeli. V roce 1942 byli Před Bohoslužbou zajeli naši hosté nejprve na kolínští Židé transportováni do Terezína a většina kladenský židovský hřbitov, aby tam uctili památku z nich poté do Osvětimi, kde byli všichni až na malý svých souvěrců a pomodlili se Kadiš. Na Bohoslužbu zlomek zavražděni. V době transportu Židů byly jsme přijeli trochu pozdě, ale nervozitu byste při ní jejich posvátné předměty převezeny do Prahy, kde hledali jen velmi obtížně. Bratr farář nejenže velmi byly přidány ke sbírkám pražského Židovského vhodně vybral texty z Písma, ale zapojil do naší muzea. Židé byli možná zavražděni, ale jejich svitky Bohoslužby s liturgií i naše hosty. Mohli jsme tak přežily a v roce 1964 jich bylo 1564 přivezeno do slyšet hebrejské vyznání víry Slyš, Izraeli jako Londýna. Odtud byly postupně propůjčeny novým součást evangelijního čtení (Mk 12, 28-32), židovským kongregacím po celém světě. Proto má hebrejsky zpívaný žalm 121 a hebrejský text čtený naše kongregace svitek Tóry z Kolína a také panem rabínem z kolínské Tóry (úvodní slova fragment kladenského svitku, který je utržený Genesis). Při Bohoslužbě jsme kromě starých u Čtvrté knihy Mojžíšovy. A proto jsme také přijeli, křesťanských písní z doby reformace zpívali i písně abychom se k vám připojili zde, kde ona Tóra kdysi židovské. Naši hosté byli pohnuti, často k slzám. přebývala. Přítomnost Ducha Božího jsme zažívali všichni, Nemohli jsme přivézt kladenský svitek do jeho i naši nevěřící přátelé. starého domova, protože byl znesvěcen nacisty a my
1
jej chováme jen jako živou připomínku jejich nenávisti. Ale my sami, zástupci anglické Northwood & Pinner Liberal Synagogue, jsme tu, abychom se s vámi podíleli na Bohoslužbách v této budově, nyní s láskou zrestaurované, která je stále Božím domem, stále místem, kde se čte každý týden Boží slovo a kde se kdysi četla naše kladenská Tóra. Tento víkend označují Židé po celém světě jako zvláštní svátek zvaný Simchat Tóra – Radost z Tóry. Oslavují tak to, že došli ke konci knihy Deuteronomium, tedy Páté knihy Mojžíšovy. Bezprostředně poté bereme druhý svitek Tóry a čteme vstupní slova knihy Genesis, čímž zas začínáme další cyklus. Tím vyhlašujeme, že Boží slovo je stále nové a může být živé a relevantní pro každou generaci, může nás učit a inspirovat každý rok, každý týden, každý den našeho života. A jak dokazuje tato Bohoslužba, může být sjednocující silou pro všechny Boží děti – právě tak, jako spojuje křesťany a Židy během tohoto tak mimořádného sabatu. Vstupní slova Genesis jsou určena každému: jsou připomínkou toho, že Bůh stvořil svět, který je dobrý. Je naší povinností jej uchovávat pro budoucí generace. Je naší výsadou děkovat Bohu za krásy světa, které vidíme obzvlášť teď na podzim. Je naším štěstím, že nyní mohou Židé a křesťané uctívat Boha v harmonii. Děkujme za toto úžasné požehnání. Jak řekl prorok Malachiáš: „Což nemáme my všichni jednoho Otce? Nestvořil nás jediný Bůh?” A Izajáš vyhlašoval: “Můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny lidi.” Amen. Z angličtiny přeložila Zuzana Jurková
vyjdeš z chrámu či synagogy, máš v daný čas opět vejít. Ta slova „vycházet a vcházet“ znamenají ovšem také vycházet k plnění Božích zadání a vcházet do díla všedního dne. Na každém kroku a při každém počinu jsme pod Boží ochranou. Tuto mnohonásobnou zkušenost máme navzdory holocaustu i krutému pronásledování křesťanů v určitých dobách a na některých místech. Někdo dojde k pojmu paradox víry. Ano, takto paradoxně, nikoli neochvějně, ale nezrušitelně věříme. Promluvte si o tom nad Biblí s někým opravdu věřícím.
Z kázání našeho faráře Stanislava Jurka Mr 12,28b-30 Zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?" Ježíš odpověděl: "První je toto: Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!" Gn 1,1 Bůh existuje. Je stvořitelem. Jako takový plným právem určuje smysl života, poslání a cíl svému stvoření. Zjevuje nám svůj stvořitelský záměr – vytvořit podmínky a prostředí pro život a pro obecenství Boha a lidí. Podmínky k životu nám dané s vděčností využíváme a obecenství s Bohem a spolu navzájem si užíváme právě v těchto chvílích. Ž 121 je poutní písní. Poutníci obracejí oči vzhůru v očekávání smilování a pomoci. Žalmista spolu s poutníky vyznává: „Pomoc mi přichází od Hospodina“, jenž „nedopustí, aby uklouzla tvá noha“. Dovedeme si představit, jak může být osudné podvrtnutí nebo zlomení nohy při putování pouští. Sluneční žár ohrožuje život. Snadno pochopíme přirovnání Boží ochrany ke stínu. Bůh ochraňuje život, který se tak denně znovu stává Božím darem. Proto máš Bohu děkovat, milovat Jej a chválit. Když
Tužby při společné Bohoslužbě 1. Abychom svá selhání a provinění vůči Bohu a lidem neopakovali. 2. Aby všichni lidé na zemi žili ve vzájemném porozumění a lásce.
Antisemita ví Židé jsou chlípní hamižní lakomci bezectní intrikáni tají nenávist patří do plynu Soused Žid pokrytec dělá se vlídným ochotným pomoci přejícím všem jen dobré Proč je tak smutný Stanislav Jurek
2
skutečnost, že pro každého Žida by měla být slova Tóry sladká jako výše zmíněné cukrovinky, které právě děti dostaly. Také naše židovská návštěva přivezla dětem sklenici plnou bonbónů. Kéž je i pro nás všechny Boží slovo sladké! JCH
Dar pro londýnskou synagogu Po delším přemýšlení a zkoumání jsme pro naši návštěvu připravili zarámovaný anglickočeský text s kresbou synagogy a hebrejsky psaným žalmem, které na ruční papír nakreslila a kaligraficky napsala Katka Lukavská – děkujeme! Jako pozornost jsme ještě připravili společnou fotografii s našimi podpisy. Ani jsme netušili, že jim tím způsobíme takovou radost i dojetí.
Historická událost V neděli 11. října 2009 byla v našem kostele, bývalé synagoze, uskutečněna společná bohoslužba s židovskou kongregací z Anglie. Těšili jsme se na toto setkání a promodlený prostor byl naplněn nejen lidmi, ale také Duchem svatým. Toho nám seslal Bůh Židů i křesťanů. „Což nemáme jednoho Otce?“ Slzy do očí mi vnesly modlitby za odpuštění pro křesťany. Nedokázali jsme své starší bratry ve víře za II. světové války ochránit. Tolik jich nepřežilo řádění nacistů. Trpěli nejen v koncentračních táborech, ale i v ghettech. Dnes to bylo setkání s laskavými, vstřícnými a usměvavými lidmi. Snad k tomu přispěl i náš zpěv hebrejských písní, k němuž se přidávali. Děkuji Ti, Bože svatý, za tento silný zážitek. Kéž vzájemná důvěra roste a sílí. Vilma Pokorná
V této bývalé synagoze byla uložena Tóra, kterou opatrujete. Bývalo zde i společenství, jehož členové byli vyvražděni v letech 1942–45. Hluboce litujeme, že jsme své bratry a sestry statečněji nebránili. Doufáme, že vaše návštěva a společná bohoslužba 11. října 2009 jsou znamením odpuštění, smíření a hlubšího sbratření. „Jaké dobro, jaké blaho, tam, kde bratři bydlí svorně!“ Žalm 133,1 Husův sbor Církve československé husitské v Kladně
Postřehy z Arménie „A víte, že u nás jsme přijali křesťanství jako první na světě?“ Ano, víme. Už jsme to slyšeli. Snad od každého Arména, se kterým jsme mluvili. Od patnáctiletého kluka, který velí partě výrostků v Aštaraku dole u řeky, od pastevců v horách i od ředitele Národní galerie v Jerevanu. Arménské království bylo skutečně první zemí, která přijala křesťanství jako státní náboženství. Stalo se tak v roce 301 a všichni Arméni jsou na to hrdí, ke své národní církvi se hlásí skoro všichni. Právě křesťanská víra společně s naprosto jedinečným arménským jazykem a písmem pomohla Arménům přežít. Když se podíváte, kdo všechno v průběhu dějin jejich zemi napadal, ovládal a drancoval, čemu všemu museli Arméni čelit, tak je zázrakem, že ještě dnes existují jako životaschopný, sebevědomý národ. Stejně jako pro Židy, i pro Armény byla víra důležitou oporou a tmelem národa v těžkých časech. Na území Malého Kavkazu se střídali Turci s Peršany, Mongolové s Mameluky, jediným cizím křesťanským národem, který v minulosti Arménii také vládl, byli Rusové. Jak Arméni žijí svoji víru? Jdou do kostela nebo kaple, koupí svíčku, zapálí a pomodlí se k Bohu. V odlehlých horských vesnicích jiná možnost prožívání víry než soukromá modlitba není, ale ve větších městech, kde většinou stojí staletí staré kostely, bývá v neděli plno. Jedno nedělní dopoledne jsme strávili v kostele v Jerevanu. Na vysluhování obřadů se podílelo šestnáct lidí v různě barevných, zdobených talárech a mitrách s rozličnými předměty v rukou, k tomu ještě neméně početný sbor. Slovům jsme nerozuměli, ale průběhem bohoslužba připomíná pravoslavnou.
Od našich přátel jsme na památku dostali devítiramenný chanukový svícen, abychom si na ně mohli při rozsvícení vzpomenout. Jsem přesvědčena, že si je budeme připomínat mnohem častěji. Jarmila Chytilová
Simchat Tóra - Radost z Tóry je židovský svátek, který se slaví po skončení svátku Sukot. Symbolizuje skončení ročního cyklu čtení z Tóry a začátek nového. Je starou dobrou tradicí, že v předvečer svátku Simchat Tora rozdává rabín nebo představený synagógy dětem různé cukrovinky. Dětem to má nejen zpříjemnit svátek samotný, ale také připomenout 3
Nejkrásnější na celém výletě po Arménii bylo putování po klášterech. Jde o jedinečné stavby svébytného vzhledu a zdobení rozeseté v překrásných horách. Cestovatelské zážitky umocňuje i to, že u nich můžete běžně postavit stan a přespat. U většiny z nich najdete i čistou, pitnou a dobrou vodu, buď přivedenou ze studny, nebo proudící přímo ze skal. Na cestách se potkáváte s místními, které zajímá, odkud jste, jak se vám Arménie líbí a jestli už jste manželé. Přesně v tomto pořadí. Pak vás někdy pozvou k sobě domů, představit rodině a popovídat si. Je příjemné mluvit s lidmi, pro které je Bůh stejně přirozenou součástí života jako pro vás - Boží existence je zde přijímána samozřejmě, jako každodenní východ slunce. Po vyprávění o Arménii spojeném s promítáním obrázků ve Slaném se nás jeden z účastníků ptal, jestli to, že skoro všichni Arméni věří, se nějak celkově projevuje v jejich životě. Řekli jsme mu, že ano. A musíme přiznat, že i když se Arméni většinou nemají tak dobře jako my, tak v tomhle jsou určitě před námi. Jitka Jurková, Pavel Pánek
V pondělí začal můj pravidelný denní program: 8.15 ranní modlitba, poté snídaně; 10.00 práce v Taizé (úklid koupelen a WC); 12.20 polední modlitba, oběd; 14.00 nácvik písní ve sboru (vybraní jedinci + kdo chtěl), 15.15 biblický program a diskuse ve skupinkách, 17.00 dobrovolnická práce (mytí nádobí po svačině), 17.45 workshopy (možnost výběru z několika témat), 19.00 večeře, 20.30 večerní modlitba. Jak vidno, nenudíte se a volného času nemáte nazbyt, zejména jste-li v Taizé poprvé a snažíte se nepřijít o nic a být u všeho. I počasí se den ode dne zlepšovalo. Postupně bylo jasno, slunečno a teploty se šplhaly jistě k 35°C. S přibývajícími stupni se začala hlásit únava, živená ponocováním kvůli pozdnímu konci večerní bohoslužby. K tomu se přidalo opotřebení hlasivek z každodenního několikahodinového zpívání. Spolu s Markétou jsme absolvovaly pětidenní biblický program pod vedením bratra Hektora (probírali jsme Kázání na hoře). Potěšilo mě, že ač jazykově nepříliš vybavena rozuměla jsem rámcově všemu docela dobře. Horší to bylo v diskusní skupince, tam jsem se nechytala téměř vůbec. O zážitky nebyla nouze. Pokusím se přiblížit alespoň jeden. Na vlastní kůži jsme prožily, co znamená: že nejenom chlebem živ je člověk. S Markétou jsme se ne moc šťastně rozhodly počkat, až každodenní fronta u jídla opadne, a šly až ke konci. Učinily jsme tak v naději, že se nám dostane více jídla. Naše naděje byla zklamána. Nedostaly jsme totiž téměř nic, takže jsme měly větší hlad než obvykle. Naše rozčarování bylo přiživeno, když byl před našima očima hozen do koše tác s nakrájenými bagetami, které zbyly. Druhý den při ranní modlitbě zaznělo čtení: Nestarejte se o to, co budete jíst … Zastyděla jsem se za svůj včerejší postoj a činila pokání. Odškodnění přišlo hned vzápětí, když nám cizí dívka po snídani nabídla navíc 2 lístky na jídlo (oběd). Musela se svým přítelem odjet dříve. Najedli jsme se tentokrát všichni do sytosti. Malá poznámka na okraj - zhubla jsem v Taizé o 2 kg. Pobyt v Taizé vám může přinést také zcela jiný pohled na některé biblické příběhy. Při mytí nádobí mě nad škopkem s jarovou vodou a hromadou špinavých talířů, misek, lžic a podnosů napadala tato myšlenka: jak to asi vypadalo, když Ježíš se svými učedníky nasytil podobně početné zástupy lidí. Jestlipak také učedníci myli nádobí...
Pobyt v Taizé Původní plán výletu mládeže do Taizé - cesta 2 auty s 8 mládežníky - se postupně ocitl v troskách. A tak jsme nakonec autobusem z Prahy směr Francie odjížděly: já, Alžběta a Markéta. Inka s Jirkou se k nám připojili v sobotu. Na místo přijíždíme kolem 7.30 ráno, všude kolem klid, nikde nikdo. Taizé se teprve probouzí do nového dne. Změna nastává s údery zvonů, které volají k ranní modlitbě. Během několika minut se kostel plní obrovským množstvím lidí (a tak tomu je celý týden). Postupně mi začalo docházet to, co mi předtím vůbec nepřišlo na mysl: že tu budu pohromadě s asi 5 000 lidmi z celého světa. Pro mě, která nemiluje davy, to byla cenná zkušenost. Zpočátku mi přišlo úžasné a posilující vidět tolik křesťanů pohromadě. S přibývajícími dny úžas postupně opadal. Vystřídalo jej všední soužití přinášející s sebou i stinné stránky. A ke konci pobytu už moje duše s touhou vyhlížela domov. V tak početném společenství jsem si uvědomovala, jak velice těžké je naplnit slova Písma: ...snášejte se navzájem v lásce, ... v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe... Byla to pravá zkouška křesťanského charakteru a víry, ve které jsem se ne vždy osvědčila. Sobota a neděle přinesly nejvíce volného času (což jsem v té době ještě nevěděla). Prohlédli jsme si náš příští domov a vyřídili vše potřebné pro pobyt (jídlo, ubytování a denní rozvrh).
Co říci na závěr? Taizé má své kouzlo a jedinečnou atmosféru. Strávit týden zde je skutečně zážitek. Proto, ač jsem se ke konci těšila domů, chápu ty, kteří se sem vracejí. A doufám, že budu také jednou z nich. Ale i kdyby ne, přivezla jsem si pro jistotu kus Taizé s sebou domů. Zpěvník písní, které si zpívám při svých osobních modlitbách. Jsou mojí posilou i teď, o měsíc později. Ivana Doubravová 4
Jak jsem došla k víře - vzpomínka na září před 70 lety
Blahopřejeme!
V létě 1939 se celá naše rodina přestěhovala po ročním pobytu na vesnici do Kladna. Na podzim 1938 nás totiž vyhnali Němci z pohraničí v severních Čechách a téměř rok jsme bydleli u příbuzných. My děti jsme nikdy neviděly tak velké město, jakým se nám jevilo Kladno. V září 1939 jsme zde všichni začali chodit do školy – i náš tatínek učitel. Nastoupila jsem do páté třídy obecné dívčí školy „U Amálky“. Hned první týden bylo náboženství. Třídní učitel nám před touto hodinou řekl, že římské katoličky zůstanou ve třídě, žačky vyznání Církve československé půjdou do jiné třídy a bez vyznání na chodbu. Zjistila jsem, že jsem na té chodbě zůstala jediná. Celou tu hodinu jsem stála u okna a přemýšlela, o čem se to asi ve třídě učí. Seznámila jsem se s kamarádkou Jaruškou z Církve československé a zeptala jsem se jí, zda bych mohla chodit na náboženství s ní. Příští týden mě Jaruška před hodinou náboženství zavedla k bratru katechetovi Sismilichovi. Ten samozřejmě souhlasil, a tak už jsem nemusela čekat na chodbě. Ráda jsem naslouchala biblické dějepravě a všemu ostatnímu, o čem jsem neměla dříve ani potuchy. Doma jsem nadšeně vyprávěla všem, o čem jsme se učili. Zanedlouho rodiče rozhodli, že celá naše rodina vstoupí do církve československé. A od té doby jsem se účastnila života v církvi stále aktivněji. Věřím, že cesty Páně jsou nevyzpytatelné, ale že nás zavede a postaví tam, kam On chce. A to je moc dobře, i když ze začátku všemu nerozumíme. Milada Smíšková
V sobotu 10. října se narodila Renatě a Petrovi Chytilovým dcera Ester. Dostala jméno, které při biřmování též přijala její maminka Renata. Přejeme rodičům, aby jejich dcera byla tak statečnou Boží bojovnicí ku prospěchu Božího lidu, jako byla biblická královna Ester.
Křty Z dvanácti pokřtěných v našem sboru v posledních týdnech zvláště jmenujeme sestru Marcelu Bártovou, posluchačku Husitské teologické fakulty, nyní již zapojenou při bohoslužbách a ženské skupince. Přejeme jí úspěch ve studiu, ale hlavně v životě s Pánem.
Z e života sboru: Afrika Africe
V neděli 13. září sloužil bohoslužby bratr farář Phanuel Osweto. Při besedě pak představil projekt pro znevýhodněnou mládež ze slumů v keňské Nairobi (viz http://www.husiti.cz/ccshpd/misie.htm). K projektu jsme se připojili měsíční částkou minimálně 700 Kč. Sestra Stáňa Seifertová vede seznam členů, kteří se rozhodli pravidelně přispívat 50 Kč, je možné přispět i jednorázově!
Požehnání v životě i ve studiu přejeme i jejím spolužačkám Daně Klozbergové a Ivaně Doubravové. A také Láďovi Lukavskému, který právě se studiem začal! 5
Punc našeho pěveckého sboru
Modlitební ekumenická setkání
O návštěvě našich starších bratří z Londýna jste už toho mohli přečíst dost. Chci přidat jen jednu poznámku. Když jsme seděli u oběda, bavili jsme se s rabínem a jeho ženou o zpívání při Bohoslužbách. Jim se velice líbilo nejen to, JAK zpíváme (to opravdu není velký důvod k pýše, protože v židovských kongregacích se většinou zpívá – no řekněme neumělecky), ale hlavně byli nadšeni přístupem, na kterém dost tvrdohlavě trvám, že totiž mají zpívat členové společenství. Jde přece o naše vyznání víry, ne o nějakou uměleckou produkci. S trochou despektu mluvil pan rabín o některých kongregacích, které si zvou profesionální hudebníky, aby jim zpívali při velkých svátcích.
V pondělí 9. 11. a 14. 12. v 18 hod. zveme do našeho sboru ke společným modlitbám za rodiny, za církevní společenství, za Kladno, za Izrael… Modlitby 24-7. Zahájení je v pátek 6. 11. v 17 hod. v modlitebně Církve bratrské, modlitby budou nepřetržitě pokračovat do 9 hod v neděli 9.11. Více na http://www.modlitby24-7.cz/kladno/ nebo u Václava Müllera na tel. 605245714. Sborové předadventní soustředění Sejdeme se v sobotu 28. listopadu v 9 hodin ve Středisku ROSA. Téma: Jak prožívám Advent a jak bych ho chtěl prožívat? Rada starších se ke svému soustředění sejde v sobotu 21. listopadu v 9 hodin u Fellerových. Adventní koncerty K datu uzávěrky jsou domluveny koncerty: Úterý 8. prosince 2009 dětský pěvecký sbor při 5.ZŠ v Kladně Sluníčko, sbormistr Eva Moučková, v 17 hod. Úterý 15. prosince 2009 pěvecký sbor zdravotní školy v 16 hod. .
A když jsme si tak „notovali“, vzpomněla jsem si na SpiritualFest, na kterém jsme byli o tři týdny dřív. Tam se naopak zpívá velmi „umělecky“. (Mimochodem: letos jsem celou akci, přesněji její odpolední část, na které jsem byla, pociťovala jako pěknou: kolik lidí a jak různým způsobem zpívá třeba o tom, že Jozue porazil Jericho!) A přece jsme tam myslím neudělali žádnou ostudu. Po našem vystoupení přišel hlavní organizátor, Marek Šlechta, a říkal, že nám věří všechno, co zpíváme. Tahle dvě ocenění – od rabína ocenění toho, PROČ zpíváme, a od sbormistra toho, JAK (důvěryhodně) zpíváme – se mi zdála důležitým puncem našeho sboru. Zuzana Jurková
Pravidelná setkání Neděle
Pondělí
Úterý
Do kostela na kole
Středa
V neděli 20. září jsme se účastnili již druhého ročníku této akce. Loni přijeli na kole dva, letos už čtyři, kolik bude příští rok?
Pátek
8.15
modlitební skupina
9 hod.
bohoslužba s péčí o děti
15 hod.
setkání seniorů v Domově pro seniory, ul. Fr. Kloze
17 hod.
ženská skupinka nad Biblí
17 hod.
mužská skupinka lichý týden
15.30
ženská skupinka sdílení
17 hod.
sdílení a modlitby
18 hod.
biblická hodina
9 hod.
Mimiškolka v domečku
Prodloužená – posezení po bohoslužbě bude v neděli 15. listopadu 2009
Otevřený kostel a křesťanská poradna je každou středu od 15 do 17 hodin Toto Nahoru, další zprávy, fotografie a aktuality naleznete na našem webu http://ccshkladno.unas.cz Datum vydání 30. 10. 2009 Red. rada: J. Chytilová, S. Jurek, P. Vlková, H. Fellerová Neoznačené příspěvky připravila redakční rada
6
