Není Kozel jako kozel. Když slyším slovo kozel, tak si představím televizní reklamu na pivo a nádherného kozla z říše zvířat. Ale ten náš, o kterém bude moje povídání není rohatý kozel, ale je to Zámek Kozel, památkový objekt v západních Čechách, který za svůj název vděčí podle pověsti starému pohanskému zvyku Slovanů – obětovaní kozla. Proč o něm? Protože jsme my členi Klubů seniorů Řepy dostali pozvánku od Centra zdravotních a sociálních služeb (CSZS) Řepy na výlet na Zámek Kozel. A to ještě není všechno, protože šikulové z vedení CSZS Řepy ještě pro nás zajistili prohlídku ojedinělé památky Vodního hamru v Dobřívi a procházku po kamenném Švédském mostu ze 14. století. O financování celé akce (doprava, vstupné na prohlídky) se postaralo vedení MČ PRAHA 17, pod vedením starostky Mgr. Jitky Synkové. Naše poděkování patří všem, kteří se postarali o perfektní celodenní výlet po stopách národních kulturních památek v scenérii nezapomenutelné přírody západních ČECH. To bylo radosti v klubu, že jedeme na výlet autobusem dne 7. 5. 2015 V okamžiku jsme byli na výlet přihlášení a už jsme se toho nemohli dočkat. Ale dočkali jsme se, sluníčko nás probudilo a už v 8,00 hod. jsme vzorně a disciplinovaně nastupovali do autobusu u restaurace Naftař. Necítili jsme se jako sirotci, protože s námi na výlet jel řiditel CSZS PhDr. Jindřich Kadlec, jeho zástupkyně Mgr. Monika Čermáková, Jana Štěpánková a zdravotní dozor. Pan řiditel každému z nás dal kvalitní neperlivou vodu a k svačině sladkou sušenku. Když k tomu přidáme úsměvy našich pěkných průvodčích, sympatického řidiče autobusu, tak to nemělo žádnou chybu a mohli jsme startovat.
V začátku naši cesty šarmantní Jana nás obeznámila s organizačními pokyny a potom už se nás ujala kouzelná Monika, která nás seznámila s historií míst, které si prohlídneme v průběhu dne. Nebyli jsme žádní Neználkové, protože už na zasedaní klubu si pro nás naše Anička Prohasková připravila kratičkou přednášku a historii Zámku Kozel a vodního hamru Dobřív. A tak nabití vědomostmi jsme často překvapili svými dotazy i našich odborných průvodčích v zámku a v hamru. Zámek byl vybudován jako venkovské sídlo šlechty. Je to ojedinělá klasicistní stavba v Čechách. V její architektuře a vybavení se projevuje francouzský vliv. Po prohlídce zámku jsme měli individuální prohlídku zámecké parku, kde jsme si mimo jiného prohlédli raritu mezi stromy, LILIOVNÍK TULIPÁNOKVĚTÝ, jehož květy připomínají květy tulipánů. Ten ale kvete v červnu a tak jsme obdivovali jenom lupeny tohoto zajímavého stromu. Po přehlídce zámku jsme nastoupili do autobusu a čekal nás už oběd v restauraci HAMROVKA, název Vám už napovídá, že se blížíme k vodnímu hamru. Oběd byl moc dobrý. Začal polévkou, valašskou štědračkou + hovězí guláš s knedlíkem, káva a sladká tečka. Neuhádli byste, co byla ta sladká tečka. Jedli jsme to poprvé v životě a byla to pizza s tvarohem a borůvkami - perfektní, asi si to vyzkoušíme i doma. Oběd, který pro nás předem vybrala Monika s Janou, nám moc chutnal. Děkujeme i ochotné, šikovné obsluze a vedení restaurace za příjemné prostředí. Po obědě jsme se vydali pěšky k prohlídce zajímavého kamenného Švédského mostu ze 14. století s barokními sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Barbory, patronky horníků. A to už jsme se blížili k poslední zastávce našeho putování. Byl to Vodní hamr Dobřív, který patří k největší a nejvýznamnější památce svého druhu v ČR.
Zpracovávalo se tu železo na polotovary a za třicetileté války i dělové koule pro vojsko. Možná by nám dokázali vyrobit i kovové koule pro pétangue, který v našem klubu rady hrajeme. Musíme si to prověřit. Koná se tam zajímavý svátek Hamernický den, který je oslavou řemeslné práce kovářů, podkovářů, slévačů, dráteníků, sekerníků, hutníků a jiných příbuzných oborů. Přesně podle plánu v 15,00 hod. jsme odjížděli unavení ale maximálně spokojení a zase o něco moudřejší do Prahy. V autobuse, aby toho nebylo málo, nás ještě Monika s Janou překvapily kvízem o perličkách a znalostech z výletu. Nepropadli jsme, ale velká sláva to také nebyla. No, kdo by si kromě Aničky zapamatoval Liliovník tulipánokvětý nebo valašskou štědračku. Za „účastníky zájezdu“ poděkovala MČ Praha 17, vedení CSZS Řepy, řidičovi za bezpečnou jízdu zástupkyně Klubů senioru Řepy s konstatováním, že nám dříve narozeným bylo „jako u maminky“, že se o nás postarali a my jsme se jen kochali, poznávali nové, relaxovali, hodovali a na zdraví všem si připili vínečkem nebo pivečkem i když to nebyl Kozel. V závěru mého povídání s Vámi přikládám pár fotek z nádherného výletu na Zámku Kozel a Vodního hamru Dobřív. Všichni se těšíme na další výlet a děkujeme za akci, kterou hodnotíme na jedničku s hvězdičkou.
Povídaní a foto: Ing. Mária Szitányiová.
