Nemanipulující a bulvární rozhlasová reportáž jako produkt dětské hry na masovou komunikaci

Nemanipulující a bulvární rozhlasová reportáž jako produkt dětské hry na masovou komunikaci Andrea PITRONOVÁ Abstrakt Naším cílem je vypracovat metodiku pro zlepšení mediální gramotnosti dětí, a to zejména s ohledem na rychlý vývoj v oblasti mediálních obsahů. Pro ověření naší hypotézy jsme jako součást disertační práce uspořádali pilotní projekt – zábavně-edukativní akci pro děti základní školy. Ta měla dětem stanovit hranice pro vlastní zkušenosti s médii, a to prostřednictvím projektového dne, v rámci kterého se děti během hry na masová média měly naučit rozeznávat rozdíl mezi bulvárním a nemanipulujícím zpravodajstvím. Tento příspěvek analyzuje výstupy z pilotního projektu – bulvární a nemanipulující rozhlasovou reportáž, které natočily děti ve věku 12 – 13 let. Kľíčová slova Mediální výchova, jazyk dětí, analýza textu, masmédia, masová komunikace Kontakt Univerzita Palackého v Olomouci, Mgr. Bc. Andrea Pitronová e-mail: [email protected]

1 Úvod

V rámci

pilotního projektu – zábavně-edukativní akce pro děti zaměřené na mediální výchovu dětí – vznikla nemanipulující a bulvární rozhlasová reportáž jako produkt dětské hry na masovou komunikaci. Cílem zábavně-edukativní akce pro děti nebylo primárně zajistit produkci textů pro jejich analýzu. Cílem této pilotní akce bylo zjistit, kde (v jakých textových postupech a zejména užitých jazykových prostředcích) jsou u dětí hranice posouzení textu. Posouzení směřujícího k rozlišení manipulujícího a nemanipulujícího sdělení.

1.2 Hypotéza Předpokládali jsme, že žáci základní školy ve věku 12–13 let dokážou rozeznat formát informačního sdělení (zpráva) od reklamního sdělení (reklamní spot), ale neumějí identifikovat manipulativní techniky médií, které se objevují ve formátech informačního typu.

2 Koncept akce pro děti Zábavně-edukativní akce pro děti byla koncipovaná jako celodenní projekt. První dvě vyučovací hodiny byly věnovány přednášce. V prezentaci a zejména na

218

Nemanipulující a bulvární rozhlasová reportáž jako produkt dětské hry na masovou komunikaci

kopiích výstřižků z médií a videoukázkách jsme prezentovali různé manipulativní techniky používané v médiích – manipulaci slovem, manipulaci zvukem, manipulaci obrazem. Dětem byl vysvětlený základní rozdíl mezi seriózní zprávou jakožto věcnou, přesnou, spolehlivou a citově nijak nezabarvenou zprávou s cílem informovat o aktuální události a bulvární zprávou, která se zajímá o informace související se základními funkcemi lidské psychiky, především s lidskými pudy, a jejímž cílem je vyvolat u co nejširšího publika emoce, a to i za použití neověřených informací. Na příkladech bylo dětem ukázané, že „bulvární zpravodajství často směšuje realitu s iluzemi a preferuje skandály a neštěstí, které prezentuje jako nejdůležitější zprávy“ (Osvaldová – Halada, 1999, s. 32). Dalších pět vyučovacích hodin bylo věnováno projektové činnosti.

3 Vyhodnocení produkce rozhlasových reportáží 3.1 Podmínky vzniku textu Text vznikal v podmínkách blízkých experimentu, kdy skupina sedmi dětí šesté třídy základní školy dostala za úkol za supervize lektora natočit dvě rozhlasové reportáže – jednu nemanipulující a jednu bulvární na téma Hořelo ve škole. Masová komunikace je označovaná za jednu z úrovní sociální komunikace. Všechny její aktivity se dějí pomocí a prostřednictvím masových médií, jsou to takové komunikační aktivity, na kterých se podílejí televize, rozhlas, noviny, časopisy, reklama a kino (Reifová, 2004, s. 100). Další z definic masové komunikace (Janowitz, 1986) pak říká: „Masová komunikace zahrnuje instituce a postupy, jimiž specializované skupiny využívají technické prostředky (tisk, rozhlas, filmy apod.) pro šíření symbolického obsahu směrem k rozsáhlému, nesourodému a široce rozptýlenému publiku“ (McQuail, 2009, s. 31). V tomto pilotním projektu lze druh komunikace charakterizovat jako komunikaci v malé skupině (De Vito, 2008), ale zároveň je nutné zohlednit, že komunikanti vytvářeli rozhlasovou reportáž, která jako komunikace prostřednictvím masmédií, v tomto případě rozhlasu, patří do kategorie celospolečenské komunikace. (McQuail, 2009). Komunikanti, jako specializovaná skupina využívající profesionální rozhlasové nahrávací zařízení, tedy hráli jakousi „hru na celospolečenskou komunikaci prostřednictvím masmédií“. Komunikačním záměrem bylo vytvořit produkt – rozhlasovou reportáž, která ponese charakteristické rysy bulvární publicistiky, a rozhlasovou reportáž seriózní, nemanipulující. Jednalo se o připravené mluvené projevy jednotlivých účastníků komunikace, kterým skupina dětí přidělila určité role. Dětem byla dána plná volnost zpracování tématu. Protože verbální projevy komunikantů jsou determinovány jejich společenskými rolemi, musíme při posuzování textu zvážit společenskou roli žáka, který se snaží splnit daný úkol, jehož realizace probíhá ve škole. A to i přes to, že děti věděly, že vzniklé produkty nijak neovlivní jejich školní hodnocení.

Registre jazyka a jazykovedy

219

Vzhledem k řízené „hře na masovou komunikaci“ musíme také zvážit obraz sociálních rolí, které děti vytvořily a snažily se je imitovat. Projevy těchto rolí jsou často doprovázeny rituály a jsou vyvozované na základě sociálních statusů. Komunikanti věděli, že jsou nahráváni, jednalo se o cílený proces výroby reportáže. Komunikát bulvární reportáže tvoří 2 minuty a 40 sekund záznamu textu, komunikát nemanipulující reportáže 1 minutu a 20 sekund záznamu textu.

3.2 Analýza textu Analýza textu vyprodukovaného v pilotním projektu je pak jedním z prostředků, který využijeme pro vypracování optimální komunikační strategie v metodice zábavně-edukativní akce pro děti. Z tohoto důvodu jsme pro naše účely použili běžnou gramatickou transkripci a nikoliv transkripci fonetickou, a to pro lepší čitelnost. Neopravili jsme přeřeknutí, a přestože jsme je zaznamenali, nevěnujeme se analýze pauz, protože by to přesahovalo rámec této práce. Aktéři situace si byli plně vědomi toho, že jsou nahrávaní a své výpovědi tvořili s jiným cílem, než by tomu bylo v reálné situaci. Jako příklad můžeme uvést expresivní vyjádření matky žáka, která o učitelce, jež způsobila požár, říká: ..zavřela bych ji až zčerná.. Je nutné tedy pochopit záměr aktéra svojí výpovědí zdůraznit expresivitu, emotivnost a subjektivnost bulvárního zpravodajství, a to včetně důrazu na negativní konotaci. Nelze hovořit o úplné spontánnosti ani jednoho z mluvčích, přesto byly výroky jednotlivých mluvčích ovlivněny jistou mírou improvizace. Vyskytují se zde vyšinutí z větné vazby (anakolut): Bylo to strašné se na ni dívat ↓// nejdříve se jí začal škvařit obličej / potom jí začaly hořet i vlasy // dále ji odvezla záchranka…; subjektivní pořádek slov: děti ohroženy nebyly; spojka „a“ zde plní spíše navazovací než spojovací funkci: Jsou celí zpocení protože ten požár byl veliký /a @jsou celí od popele a@ mám tady rodiče/ kteří tam měli děti / u toho požáru / právě se bavím s maminkou malého Pepíčka / který byl u požáru. Jak vnímáte, to, co se stalo – tedy některé znaky, které jsou charakteristické pro nepřipravený mluvený projev (Čechová a kol., 2008). V dichotomii spisovnost a nespisovnost textu je nutné vzít v úvahu „hru na masovou komunikaci“, v rámci níž komunikanti užívali spisovných výrazových prostředků, a to i u výpovědí aktérů „z ulice“ (žákova matka, žákyně), u nichž se, na rozdíl od redakčních vstupů, v reálné masové komunikace nespisovná čeština zcela přirozeně objevuje. Na tomto místě bychom rádi zmínili vybrané jazykové jevy, které komunikáty obsahují a které nám z pohledu realizace zpravodajského formátu připadají významné.

220


3.2.1 Jevy syntaktické a morfologické Záměna slovesného čísla Redaktor v obou reportážích používá záměnu slovesného čísla – autorský plurál „Právě se nacházíme před školou“. „Na záměně slovesného čísla je založeno několik slohových prostředků: plurál autorský (skromnosti), jehož se užívá hlavně v odborných, popř. v jiných veřejných i mluvených projevech. Autor o sobě mluví v 1. os. pl., a tím se zahrnuje mezi své posluchače nebo čtenáře; čtenář/posluchač je tak vtažen do problému, které řeší autor: posluchač/čtenář se jakoby podílí na objevování, odkrývání skutečností, vztahů, na celé myšlenkové činnosti autora projevu.“ (Čechová a kol., 2008, s. 120). Autorský plurál je také jistou formou manipulace. „Obecně platí zlatá poučka, že ich-formě je nejlepší se vyhnout, neboť: zaprvé – čtenáři je opravdu zcela jedno, co si žurnalista myslí. Ale zadruhé – každý text je manipulace a kdo chce manipulovat, nesmí být moc vidět.“ (Rybář, 2010, s. 53). Vycpávková slova V replikách ředitelky školy se jak v bulvární, tak i v nemanipulující reportáži vyskytují částice „no“ uvozující věty: @ No tak / jedna učitelka / chemie si @ v její učebně zapálila cigaretu a bohužel / začalo hořet↓//. O užívání částic hovoří Čechová a kol. takto: „Pro běžně mluvené i umělecké projevy je charakteristické užívání některých částic. Např. mluvčí začínají, popř. prokládají nepřipravené projevy mluvené nevědomky (a nevhodně) částicí tak, no tak.“ (Čechová, 2008, s. 124). V nemanipulující reportáži je použito vycpávkové slovo „ten“, signál nepřipravenosti mluveného projevu: …se podařilo ten oheň uhasit celkem rychle. (Müllerová – Hoffmanová – Schneiderová, 1992) Užití slovesa pohybu a konstrukce typické pro odborný styl U odborného a publicistického stylu se hojně používají verbonominální konstrukce, různé parafráze, opisy. „V určitých slovesných tvarech se uplatňují slovesa sponová a slovesa pohybu zejména jít v dokonavém préteritu a neosobním užití, a to jak v aktivu, tak často i v opisném pasivu zejména pro děje probíhající mimo současnost.“ (Bozděchová, 2003, s. 161). Tento jev lze najít v replice žákyně v bulvární reportáži: došlo k explozi. Konstrukce charakteristické pro odborný styl jsou zastoupené v replikách v reportáži nemanipulující: ...policie vyčíslila škodu, vypukl požár, oheň se nerozšířil. Emocionalita výpovědi „Vyjádření stanoviska mluvčího ke skutečnosti ve výpovědi je modalita výpovědi. Vyjádření citového vztahu mluvčího ke skutečnosti ve výpovědi je emocionalita výpovědi.“ (Čechová, 2011, s. 274). V bulvární reportáži pozorujeme jistotní modalitu v replice moderátorky: je možné / že se mnoho žáků ošklivě popálilo↓//; a emocionalitu výpovědi v citovém postoji redaktora ke skutečnosti: Jak sami slyšíte je neuvěřitelné / co se / na základní škole v dnešní době může stát ↓//. V ne-


221

manipulující reportáži je citový postoj vyjádřen v replice ředitelky: No / naštěstí nikdo zraněn nebyl /. 3.2.2 Jevy lexikální Použití slovních druhů Styl projevu je ovlivněn použitím druhů slov, jejich četností a rozložením. „Např. v projevech z běžně-dorozumívací oblasti, v dialogu, dramatech mají vysokou frekvenci slovesa, jejich frekvence je nižší v poezii, v informačních útvarech, v administrativním stylu.“ (Čechová a kol., 2008, s. 101). „Ve všech oblastech stylových je patrný vzestup frekvence příslovcí; přitom pro různé oblasti jsou příznačné jisté typy příslovcí.“ (Čechová, 1994, s. 121). Bulvární reportáž obsahuje malý počet příslovcí, místo toho v nich byla použita slovesa s příznakem: škvařit; a přídavná jména s příznakem: obrovský, celí špinaví. Objektivní reportáž využívá příslovce odvozená ze jmen přídavných: rychle; a příslovce vzniklá z pádů jmen (celkem) k vyjádření časové posloupnosti událostí. (Čechová, 2011). Expresivita Za příklad nositelů expresivity nám v analyzovaném bulvárním komunikátu mohou sloužit také použitá obrazná pojmenování: ...bleskově dorazili, zavřít až zčerná, rádio Pecka; či expresivní pojmenování škvařit obličej. „Obrazná pojmenování nesporně oživují a zpestřují projev, a tak zvyšují jeho přitažlivost, z věcněobsahového hlediska však mohou snižovat určitost sdělení, a tím je v podstatě beletrizovat.“ (Bozděchová, s. 168). V nemanipulujícím textu se obrazná ani expresivní pojmenování nevyskytují. V nemanipulující reportáži nalezneme narozdíl od bulvární reportáže místo příznakové slovní zásoby informace obsahující číselné údaje: ... popáleniny na 40 procentech těla; požár vypukl před třemi hodinami; hasiči přijeli kolem 13. hodiny; policie vyčíslila škodu na 100.000 korun. Sociální status V komunikátu jsou aktéři hry na masovou komunikaci a osoby, ke kterým se odkazuje, označovaní sociálními statusy. V bulvární reportáži to jsou: paní učitelka, ředitelka školy, maminka malého Pepíčka. Pouze v případě dotazované žákyně a redaktora je uvedeno jejich jméno a příjmení. V nemanipulující reportáži jsou sociálním statusem označeni tito komunikanti: vedoucí hasičského oddílu, ředitelka školy, redaktor je uveden plným jménem. Deminutiva Co se deminutiv týče, podle Čechové se v publicistické oblasti používají v závislosti na žánrových formách a cíli projevu. „Naopak v projevech s převažující funkcí ovlivňovací, přesvědčovací se uplatňují zdrobněliny vedle jiných prvků emocionálních a expresivních.“ (Čechová a kol., 2008, s. 126). V komunikátu označeném jako bulvární reportáž jsou použita deminutiva maminka malého Pepíčka – odkazují nejen na sociální status osoby, ale také na obecné označení malého anonymního

222


dítěte. V tomto případě se jednalo o ovlivňovací funkci ve vztahu k možné oběti požáru ve škole. Floskule V replikách ředitelky školy nacházíme v bulvární reportáži módní výrazy, například floskule „přijde mi“ a „nebudeme řešit“. (Just, 2005). Ve stejném textu je v replice žákyně další floskule „došlo k“ (Just, 2003). 3.2.3 Stylistika Pro účely této práce jsme se rozhodli zkoumat text z hlediska stylistiky publicistického formátu (Bartošek, 1993), protože nám později poskytne cenný základ pro přípravu metodiky. Text bulvární rozhlasové reportáže využívá slohově příznakovou slovní zásobu, podobá se reklamním textů, které spoléhají a ovlivňují tzv. základní lidské motivy. Pro bulvár je typický negativistický postoj. „Nárůst negativistického pohledu na svět (věci se stále vyvíjejí k horšímu) i nárůst pochybností o tom, zda odpovědné instituce „proti tomu něco dělají“, zvyšuje nervozitu společnosti v celku i vztahy jednotlivců navzájem.“ (Bartošek, 1993, s. 21). Slohotvorným činitelem bulvárního zpravodajství je připoutání pozornosti posluchače. Negativistický postoj přitahující pozornost posluchače můžeme najít v závěru bulvární reportáže v pseudopublicistických otázkách: jsou naše děti v bezpečí ↑  vyvodí / z toho policie nějaké závěry / které naše děti ochrání ↑  /. „Rozlišuje se rovněž tzv. negativní či pozitivní událost od negativního či pozitivního pozadí. Negativním pozadím se rozumí téma, např. dopravní nehoda, a její pozitivní událostí je např. zdařilá záchrana postižených; na negativním pozadí loupeže lze využít pozitivní události v podobě úspěšného zásahu policie apod. Událost je pozitivní, když přispívá k odstranění problému, a negativní, když ho prohlubuje. Existují i události z tohoto hlediska neutrální.“ (Bartošek, 1993, s. 21). V obou analyzovaných komunikátech nacházíme na negativním pozadí – požár ve škole – pozitivní událost – nebyly zraněny žádné děti. Bulvární reportáž dává užitím expresivních výrazů do popředí negativní pozadí, v nemanipulujícím textu je uvedeno negativní pozadí i pozitivní událost v rovnováze. Horizontální členění bulvární reportáže je následující: úvod v podobě moderátorského vstupu a předání slova redaktorovi na místě požáru, úvod redaktora shrnující událost a uvádějící lokalizaci události, dialog s dotazovanými v tomto pořadí: matka dítěte, ředitelka školy, žákyně, která byla u založení požáru, závěrečné slovo moderátora s publicistickými otázkami a příslibem informování o dalším vývoji situace. Vertikální členění textu obsahuje tyto roviny: rovina objektivní skutečnosti, rovina informace v podání moderátora, rovina informace v podání redaktora, rovina informace v podání žákovy matky, rovina informace v podání ředitelky školy, rovi-


223

na informace v podání žákyně, rovina informace v interpretaci reaktora/posluchače. V bulvárním komunikátu absentuje rovina informace v podání společensky uznávané autority, která je v takových komunikačních situacích obvyklá, a to je rovina informace např. v podání velitele hasičského záchranného sboru, lékaře apod. Horizontální členění nemanipulující reportáže je následující: úvod v podobě moderátorského vstupu a předání slova redaktorovi na místě požáru, úvod redaktora shrnující událost a uvádějící lokalizaci události, dialog s dotazovanými v tomto pořadí: vedoucí hasičského oddílu, ředitelka školy, závěrečné slovo moderátora s příslibem informování o dalším vývoji situace. Vertikální členění nemanipulujícího textu obsahuje tyto roviny: rovina objektivní skutečnosti, rovina informace v podání moderátora, rovina informace v podání redaktora, rovina informace v podání vedoucího hasičského oddílu, rovina informace v podání ředitelky školy, rovina informace v interpretaci reaktora/posluchače. Bulvární zpravodajství je charakteristické určitým stupněm manipulace skutečnosti. Bartošek (1993, s. 31) popisuje manipulaci vyjádřením rozdílu mezi přesvědčováním a manipulací takto: „I když asi neexistují přesné hranice mezi přesvědčováním a manipulací, dají se (pro naše zjednodušené potřeby) na ose objektivita– subjektivita, racionalita–iracionalita, rovnoprávnost–nerovnoprávnost produktora s reaktorem stanovit např. tyto způsoby přesvědčování a manipulace: racionální tvrzení podložená argumenty; tvrzení s logickými chybami a s falešnými argumenty; texty (komunikáty) obsahující rétorické prvky; texty vyjadřující postoje (nálepky); texty působící na city (vyšší emoce); texty působící na základní lidské motivy (nižší emoce, pudy); texty manipulující se skutečností.“ Tuto osu můžeme považovat i za základ rozdílu mezi objektivním a bulvárním zpravodajstvím. Mezi manipulativní techniky patří tvrzení s logickými chybami a falešnými argumenty. V analyzovaném komunikátu bulvární reportáže komunikanti využili manipulace v úvodním slově moderátorky v podobě volné (a mylné asociace): Je možné/ že se mnoho žáků ošklivě popálilo//. V textu se objevuje i argumentace falešnou autoritou – matkou žáka, který byl u požáru přítomen. Falešná autorita je také jedním z typických prvků bulvárního zpravodajství – využívá společenské prestiže osoby, v tomto případě vyzdvihuje důležitost názoru matky žáka na potrestání učitelky, která učebnu zapálila. Do nemanipujícího textu komunikanti nezařadili žádné volné asociace, použili ale ne zcela přesné vyjádření časové posloupnosti (celkem rychle, brzy), které sice není manipulativní, ale svojí neurčitostí nechává prostor příjemcům pro subjektivní interpretaci.

224


Vyjadřování postojů je součástí bulvárního zpravodajství, přičemž takovým postojem je myšleno vyjadřování vlastního (subjektivního) názoru redaktora či redakce k objektivní skutečnosti. Tento prvek manipulace, tzv. negativní nálepka, je použit v závěru bulvární reportáže: Jak sami slyšíte je neuvěřitelné / co se / na základní škole v dnešní době může stát ↓//. Nemanipulující reportáž neobsahuje osobní hodnocení redaktora či redakce.

4 Závěr Zadání úkolu pro skupinu sedmi žáků 6. třídy základní školy spočívalo ve vytvoření dvou zpravodajských textů – rozhlasových reportáží – nemanipulující a bulvární reportáže, ve kterých měly být použity odpovídající jazykové i nejazykové prostředky. Záměrem tohoto posuzování textu nebyla komplexní analýza komunikátu, ale konstatování úspěšnosti akce pro děti na základě vyhodnocení jejich řečového chování, tedy verbálních a neverbálních prostředků použitých při plnění úkolu. Proto jsme se soustředili na vybrané lexikální, morfologické, syntaktické a stylistické jevy. Na základě uvedených skutečností můžeme konstatovat, že v souladu se zadáním komunikanti v bulvární rozhlasové reportáži použili odpovídají jazykové prostředky – obrazná a expresivní pojmenování, slovesa s příznakem, deminutiva a velké množství vycpávkových slov. Komunikanti v bulvární reportáži správně potlačili pozitivní skutečnost a pozornost reportáže soustředili na negativní pozadí. Využili negativistický publicistický styl používaný bulvárním zpravodajstvím. Komunikanti aplikovali do bulvární reportáže manipulativní techniky používané bulvárem – autorský plurál pro vtažení reaktorů do problému, mylnou asociaci pro vyvolání emocí, vyjadřování osobních postojů redaktora a negativních nálepek a množství morfo-syntaktických prostředků, které podpořily to, že komunikační funkce jednotlivých výpovědí pomohly naplnit záměr – vytvořit manipulující, bulvární text. V nemanipulující reportáži se komunikanti soustředili na sdělování faktů podložených čísly. Úvodní výpověď moderátora odpovídala na základní zpravodajské otázky – kdo, kdy, kde a co. Komunikanti vyváženě informovali o negativním pozadí a pozitivní události skutečnosti. Nebyla zde použita expresivní vyjádření, hodnocení moderátora či redakce ani negativní nálepky. Nemanipulující reportáž obsahuje výpověď vedoucího hasičského sboru a ředitelky školy, nebyly zde zařazeny výpovědi dětí či rodičů. Oba komunikáty obsahovaly základní komunikační funkce výpovědi: oznamovací a tázací, přičemž bulvární reportáž v poslední replice redaktora obsahovala i řečnické otázky. V obou komunikátech je zřetelný sociální status komunikantů, který se projevuje jak zvolenými jazykovými prostředky, tak i konstrukcí situace na volné téma Hořelo ve škole.


225

Analýza tedy ukázala, že děti mají schopnost komunikačně realizovat zadaný úkol a podařilo se jim vyprodukovat srozumitelné komunikáty, které reflektují očekávání příjemce/posluchače bulvárního či seriózního rozhlasového zpravodajství. Na základě výše uvedeného můžeme konstatovat, že se naše hypotéza nepotvrdila. Děti uměly použít náležité jazykové prostředky pro vytvoření bulvární a nemanipulující rozhlasové reportáže.

Seznam bibliografických odkazů: BARTOŠEK, J.: Jazyk současné české politiky. [The language of contemporary Czech politics.] Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci 1993. BOZDĚCHOVÁ, I.: K jazykové úrovni současných televizních debat. [About the language standards of current television debates.] In: Jazyk, média, politika. Praha: Academia 2003. ČECHOVÁ, M.: Čeština – řeč a jazyk. [Czech – speech and language.] Praha: SPN 2011. ČECHOVÁ, M. – KRČMOVÁ, M. – MINÁŘOVÁ, M.: Současná stylistika. [Modern stylistics.] Praha: NLN, Nakladatelství lidové noviny 2008. DE VITO, J.: Základy mezilidské komunikace. [The basics of interpersonal communication.] Praha: Grada Publishing 2008. JUST, V.: Slovník floskulí. [Dictionary of platitudes.] Praha: Academia 2003. JUST, V.: Slovník floskulí. [Dictionary of platitudes.] Praha: Academia 2005. MCQUAIL, D.: Úvod do teorie masové komunikace. [Introduction to the theory of mass communication.] Praha: Portál 2009. MÜLLEROVÁ, O. – HOFFMANNOVÁ, J. – SCHNEIDEROVÁ, E.: Mluvená čeština v autentických textech. [Spoken Czech in authentic texts.] Praha: H+H 1992. OSVALDOVÁ, B. – HALADA, J.: Encyklopedie praktické žurnalistiky. [Encyclopaedia of practical journalism.] Praha: Libri 1999. RYBÁŘ, J.: Dobrodružství reportáže a kouzlo manipulace. [Adventures in reporting and the magic of manipulation.] In: O reportáži, o reportérech. Praha: Karolinum 2010, s. 47 – 54.

Resumé Non-manipulative and tabloid radio reporting as a product of children’s games in mass communication An entertaining educational event for children should make it possible for them to set personal boundaries to their own experience with the media. They should draw on this experience during project work focusing on mass-media and so learn the difference between tabloid and non-manipulative news. The analysis in this paper of one tabloid and one non-manipulative radio report recorded by children themselves shows that they used appropriate language tools to produce two different reports about one event which meet the expectations of recipients of both tabloid and non-manipulative news.

Nemanipulující a bulvární rozhlasová reportáž jako produkt dětské hry na masovou komunikaci

Recommend Documents