Galerie
Výtvarnice Mirka Strejčková:
„Největší relax je pro mne práce na zahradě na chalupě.“
Pravdou je, že moje děti odrůsta‑ jí a začínám mít víc času. Pořídila jsem si hrnčířský kruh a keramickou pec. Začala jsem točit a modelovat keramiku, protože mám pocit, že naší chalupě by nějaké řemeslo slušelo. Keramice a malování se nejvíc věnuji přes zimu, kdy nejsem přehlcená prací
Věnujete se dlouhá léta pořádání kulturních akcí, koncertů, výstav. Ovlivnila vás práce s umělci natolik, že jste začala sama malovat? Určitě ano. Mám štěstí, že potkávám úžasné lidi, kteří mají talent, ať to jsou profesionální umělci, nebo děti, učitelé, kteří se uměním živit nebudou, ale mají hudbu nebo výtvarné umění jako koníček. Každý z nich kolem sebe vytváří určitou atmosféru, která je velice inspirativní. Jak a kdy jste se k malování obrázků dostala? K malování obrázků jsem se dostala trochu oklikou. Pracovala jsem pro společnost Vienner Bronzen v Ra‑ kousku, kde jsem malovala bronzové figurky, které se prodávají po celém světě. Byla to zajímavá, ale velice náročná práce. Po narození druhého dítěte jsem se začala věnovat pořádá‑ ní kulturních akcí. Když zbylo trochu času, malovala jsem velká plátna. Na chalupě jsem si zařídila ateliér a naivně jsem se těšila, že přijde ob‑ dobí, kdy si budu malovat třeba celý den. Pochopitelně je to tak, že když přijedu na chalupu, musím posekat trávník, pozalévat kytky, prokypřit záhony a na malování nezbývá čas. Na druhou stranu všechny tyto práce miluji a užívám si chalupaření.
46 Brýle&Móda
kolem koncertů, chalupy a kolem hudebního festivalu, který pořádám vždy na jaře. Vaše obrázky mají veselé barvy a veselé náměty. Je to váš postoj k životu? Moje obrázky jsou naivní a myslím, že hravé. Doma máme heslo, že svět je barevný, a ne černobílý. S touto nad‑ sázkou také maluji. Navíc k barevnosti mých obrázků mám malou příhodu. Jak jsem se již zmínila, maluji hlavně v zimě a navíc doma ve Žďáru nad
LASKAVÉ PŘÍBĚHY Mirky Strejčkové Narodila se 3. ledna 1968 v Moravském Krumlově. Po studiu gymnázia absolvovala studium památkové péče, poté pracovala na zámcích Vranov nad Dyjí a Boskovice. Navštěvovala kurzy malířství a keramiky. Žije se svojí rodinou na Vysočině ve Žďáru nad Sázavou. V letech 1993–1996 pracovala pro zahraniční společnost Wiener Bronzen, která je celosvětově známá pro svou produkci tradičních ručně malovaných vídeňských bronzových figurek. Po narození druhého dítěte již dále pracovala jen v Čechách. Navrhovala mimo jiné doplňkový upomínkový sortiment pro slévárnu ALFE a.s. V roce 1994 vyhrála celostátní uměleckou soutěž s návrhem loga ke Dni Země.
Sázavou. Protože je Žďár v centrální Vysočině, je zde často celé dny šero. Maluji tedy při umělém světle. Moje první výstava obrázků byla na již‑ ní Moravě. Když jsem tam obrázky přivezla na instalaci, svítilo sluníčko. Koukala jsem na barvy na obrázcích jako na zjevení. Nejenže barevně vypadaly jinak, ale navíc jsem měla pocit, že jiskří. Všem se to velice líbilo
a já jsem už u toho zůstala. Například na výstavě v Čáslavi za mnou přišla paní a řekla mi, že když stála u mých obrázků, cítila teplo. Takové reakce jsou pro mě vždy milou odměnou. Na‑ víc obrázky maluji pro svá vnoučata, která ještě zdaleka nemám a asi ještě několik let mít nebudu, ale představa, že jednou budou moje obrázky viset v jejich pokoji, je pro mě symbolická.
Od roku 1998 se naplno věnuje kultuře. Pořádá svoje výstavy i výstavy známých umělců. Od roku 2002 nepřetržitě organizuje festival Hudební slavnosti, který má za cíl přivést velké české hudební hvězdy i do malých měst a obcí a motivovat místní umělecké – a hlavně pak dětské – soubory k zájmu o hudbu.
Brýle&Móda 47
Galerie
Kde čerpáte inspiraci, energii a nápady? Jaký obrázek máte nejraději? Mám docela veselou a společen‑ skou rodinu. Celý týden se na sebe těšíme, a když se všichni setkáme u jednoho stolu, povídáme si, co jsme zažili, s kým se setkali. Myslím, že mám námětů a nápadů na několik let dopředu. Jsou také příběhy a osudy, které slyším od známých a něčím mě oslovily. Takových životních příběhů je mnoho, když si jich všímáte. Za každým obrázkem se skrývá nějaká emoce, prožitek, příběh. Ptáte‑li se, který obrázek mám nej‑ raději, tak jsou to všechny, které se nějakým způsobem dotýkají mých nejbližších, především dětí. Mám dceru Klárku, která mi letos odmatu‑ ruje a odejde z domu na jinou školu, do jiného města. Prostě mi odletí z hnízda. Tak vznikl obrázek „Klárka letí do světa“. Můžeme vaše obrázky vidět na výstavách? Vzpomenete si na první výstavu? Poprvé jsem vystavovala na společné výstavě umělců ve svém rodišti Mo‑ ravském Krumlově. Záštitu nad další výstavou v Jaroměřicích nad Rokyt‑
48 Brýle&Móda
Výtvarnice Mirka Strejčková ve svém ateliéru
V tom je kouzlo umění. Spojuje lidi a máte možnost se setkat s výjimeč‑ nými osobnostmi, které vás inspirují a vždy vnitřně obohatí. Věřte, že si toho velice vážím. Od malování jsme se dostali k hudbě. Zmínila jste se, že pořádáte mimo jiné festival. Představte nám ho. Festival Hudební slavnosti pořádám již dvanáctým rokem v obcích a ma‑ lých městech na Vysočině a v Jiho‑ moravském kraji.
Na Hudebních slavnostech mají děti šanci si zazpívat s profesionálními umělci.
V rámci každého koncertu vystoupí jako „předskokani“ děti z místních škol a dokonce i školek se svým programem. Poté si společně zazpí‑ vají nebo zahrají s profesionálními umělci. Děti to velice motivuje a na‑ víc mají možnost poznat své umě‑ lecké vzory v zákulisí, mohou s nimi komunikovat. Nesmím ale zapome‑ nout na učitele, kteří se do festivalu velice zapojují a odvádí kus poctivé práce.
Tak to máte jistě mnoho zážitků ze zákulisí… Podělte se s námi o nějaký. Mám. Mnohdy jsou to jak legrační, tak dojemné chvilky. Vzpomínám, jak před koncertem v malém městě mistr houslí Jaroslav Svěcený upravil asi šesti‑ letému houslistovi límeček na košili a zapnul knoflík na vestičce. Kluči‑ na pak nastoupil s velkou parádou a vše zahrál čistě a s úžasnou grácií. Po koncertu chodil pyšně a všem
nou převzala skvělá výtvarnice paní Emilie Milerová, manželka Zdeňka Milera – tvůrce legendárního Krtečka. Paní Milerové jsem před asi patnácti lety uspořádala její první výstavu a ona mi po mnoha letech přijela na tu moji. Další výstavy proběhly po Čechách a nyní vystavuji v Plzni v Návštěvnic‑ kém centru Plzeňského Prazdroje. Do Plzně si mě pozval kytarový virtuos Lubomír Brabec, který každoročně v pivovaru Plzeňský Prazdroj pořádá cyklus svých koncertů, na které si zve hosty. Jsem pyšná a vděčná, že si vybral i mě.
Festival Hudební slavnosti – Lubomír Brabec se začínající mladou umělkyní Michaelou Koudelkovou
Brýle&Móda 49
Galerie
se chlubil, že se zná s Mistrem Svěceným. Od té doby hodně povyrostl, ale dál hraje na housle a miluje hudbu. Dojemné je, když koukám na fotky např. Míši Koudelkové z Boskovic, která si zahrála s Lubomírem Brabcem, když jí bylo asi deset let. Nyní je z ní již profesionální umělkyně, která má své koncertní turné. Je milé, když vidím děti, které nás za těch dvanáct let přerost‑ ly a už to vlastně děti nejsou. Přesto na naše koncerty chodí dál. Věřím, že si muzikálnost jednou přenesou do svých rodin a na své děti.
Foto: archiv Mirka Strejčková
Prozradíte, co připravujete? Výstavu z Plzně na za‑ čátku dubna převezu do galerie Domino v Letovicích, kde připravíme s paní galeristkou Marií Synkovou pro děti barevné Velikonoce. Pokud se týká hudby, tak připravu‑ ji jarní festival. V rámci Hudebních slavností uspořádáme pod záštitou
umělců Lubomíra Brabce a Jaroslava Svěceného koncert v Dolních Vilémo‑ vicích v rodném domě Jana Kubiše. Výtěžek věnujeme na provoz a obnovu rodného domu tohoto parašutisty, kte‑ rý se spolupodílel na úspěšném útoku
na Heydricha. Rádi bychom takto pod‑ pořili veřejnou sbírku, jejímž cílem je dokončit rekonstrukci rodného domu tohoto hrdiny a poklonit se tak jeho odvaze. Na koncertu kromě Lubomíra Brabce a Jaroslava Svěceného vy‑ stoupí také děti z místní základní školy. Dětem v rodném domě Jana Kubiše uspořádáme výstavu obrázků na téma jaro. Všechny vás srdečně zvu. Mirko, prozradíte, jak nejraději relaxujete? Je to u malování, točení keramiky, nebo hudby? Největší relax je pro mne práce na za‑ hradě na chalupě. Když zabouchnu vrata, sednu na traktor a tři hodiny si vrčím s traktorem při sekání trávy. Mám nad sebou modré nebe a kolem létají vlaštovky. Taková pohoda se pak odrazí na mých malířských plátnech. Pokud se však ptáte na můj ideálně strávený čas, tak to je pochopitelně s mojí rodinou, nejlépe při společné práci nebo při jídle u velkého stolu. My si umíme udělat rodinnou pohodu a to je pro nás největší hodnota.
Mirka Strejčková s kytaristou Lubomírem Brabcem(vpravo) a houslistou Jaroslavem Svěceným (vlevo) při vernisáži v rámci cyklu koncertů v Návštěvnickém centru Plzeňského Prazdroje v Plzni
50 Brýle&Móda
Za rozhovor velmi milé a skromné výtvarnici Mirce Strejčkové za redakci děkuje Ivana Urválková
