PROGRAM 16.–17. 5. 2015
Obsah Úvodní slovo
3
Národní galerie v Praze – klášter sv. Anežky České
18
Festival ve světě
4
Národní galerie v Praze – palác Kinských
18
Záštity
5
Negrelliho viadukt
19
Jak si Open House užít
6
Palác Langhans
19
ArtGen
9
Palác Lucerna
20
Danube House
9
Palác Metro
20
Dům odborových svazů
10
Parní mlýny
21
Dům U Dvou zlatých medvědů
10
PORT#58
21
Elektrárna Štvanice
11
Port X
22
Fakulta elektrotechnická ČVUT
11
Skleněný palác – nájemný obytný dům Zemské banky
22
Fakulta strojní ČVUT
12
Strahovský klášter – Památník národního písemnictví
23
Florentinum
12
Tančící dům
23
fusion hotel
13
Ústřední telekomunikační budova O2
24
Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy
13
Velodrom na Třebešíně
24
Invalidovna
14
Zlatý Anděl
25
Kramářova vila
14
Doprovodný program
26
Libeňský plynojem
15
Partneři
29
Main Point Karlín
15
Seznam budov
30
Masarykovo nádraží
16
Mapa
31
Ministerstvo průmyslu a obchodu
16
Ministerstvo zemědělství ČR
17
Nákladové nádraží Žižkov
17 2
Vážené návštěvnice, vážení návštěvníci, zveme vás k prvnímu ročníku festivalu, jehož hlavní myšlenkou je sbližovat město a jeho obyvatele tím, že se během jednoho víkendu v roce potkávají trochu jinak, než jsou zvyklí. Přes třicet domů nebo zajímavých architektonických objektů, které obvykle slouží převážně těm, kteří v nich pracují či žijí, se tak o víkendu 16.–17. května otevře i všem ostatním. První Open House se uskutečnil před více než dvaceti lety v Londýně. Jsme rádi, že máme možnost stát u jeho zrodu v Praze. Je skvělé, že se našlo tolik odvážných majitelek a majitelů, kteří se rozhodli tuto novou výzvu přijmout a pozvat nás k sobě. Patří jim za to velký dík, občas to nebylo lehké rozhodování. U mnohých z nich ale byla zřejmá radost z toho, že se alespoň na krátkou dobu mohou s ostatními podělit o to, co si sami užívají každodenně – ať už se jedná o historicky, či architektonicky cenné interiéry, přehlížené skvosty, technologie, které jim zpříjemňují pobyt v budovách, či nezvyklé výhledy na město. Festival Open House není jen přehlídkou architektury zaměřenou na konkrétní stavební styly či období. Je to příležitost k navazování vazeb, k novým prožitkům, vnímání
3
města v jeho různorodosti a k sdílení radosti z toho, že máme možnost žít právě v takovém městě, jakým je Praha. Kromě majitelek a majitelů domů, k nimž během víkendu zavítáme, patří dík především festivalovému týmu a téměř stovce dobrovolnic a dobrovolníků. Open House Praha je mladý festival, který mohl vzniknout díky nadšení řady lidí, kteří se podíleli a podílejí na jeho organizaci a průběhu. Bez nich – a bez finanční i nefinanční podpory našich partnerů – by to zkrátka nešlo. Věřím, že si díky jejich úsilí užijete v Praze krásný víkend. Za tým festivalu Open House Praha 2015 Michal Tošovský P. S.: Kde můžete, foťte, tweetujte, lajkujte a sdílejte hashtag #ohpraha – chceme vědět, co se vám líbí a kde právě jste!
Festival ve světě Na propagačních materiálech Prahy se vždy vyjímá Tančící dům. Ale česká metropole může z hlediska architektury nabídnout mnohem víc. Proto jsme oslovili zakladatelku festivalu Open House Victorii Thornton s přáním, aby se Praha mohla připojit k dalším 33 světovým metropolím, jejichž budovy letos otevírají dveře široké veřejnosti. Open House vznikl v roce 1992 v Londýně, aby odstranil bariéru mezi budovami a kolemjdoucími, vytvořil příležitost pro setkání architektů a laické veřejnosti, a posílil tak vztah obyvatel města k architektuře i veřejnému prostoru. Právě bezprostřední znalost architektury je nutná k tomu, aby lidé měli zájem se na utváření svého města podílet. Londýnský festival dnes zpřístupňuje více než 850 budov a navštíví ho
Adelaide (2012) Athény (2013) Barcelona (2010) Belfast (2015) Benátky (2015) Brisbane (2010) Buenos Aires (2012)
Cork (2014) Dublin (2005) Galway (2009) Gdyně (2012) Helsinky (2007) Chicago (2011) Jeruzalém (2007)
okolo 350 tisíc lidí. Úspěšný koncept postupně přebírají další místa na mapě světa, v posledním roce se například připojily Benátky, Madrid nebo Porto. Je nám ctí, že jsme byli přijati do světové rodiny Open House a že tím dostáváme možnost pracovat na našem vztahu k Praze. Užijte si tuto radost s námi!
www.openhouseworldwide.org
Limerick (2012) Lisabon (2012) Londýn (1992) Madrid (2015) Melbourne (2008) Milán (2015 Monterrey (2014)
New York (2002) Nikósie (2013) Oslo (2007) Perth (2012) Porto (2015) Praha (2014) Řím (2011)
Slovinsko (2010) Soluň (2012) Tel Aviv (2007) Vídeň (2012) Vilnius (2014)
4
foto: Ondřej Hošt
foto: archiv Open House London
Záštity
„V roce 1992 jsem založila Open House v Londýně s cílem podpořit lepší porozumění architektury a staveb širokou veřejností. S bezprostřední znalostí architektury města a veřejného prostoru je mnohem snazší pochopit a zasazovat se o kvalitu výstavby a podílet se na utváření vlastního města. Po 23 letech se na nás obrací stále více lidí z ostatních měst s tím, že by chtěli převzít náš koncept a zpřístupnit budovy všem. Mám radost, že jedním z posledních přírůstků do naší celosvětové Open House rodiny, je Praha. Těší mne, že mohu být osobně u toho a budu s nadšením objevovat zdejší úžasnou architekturu.“ Victoria Thornton, zakladatelka festivalu Open House v Londýně
„Začali jsme prakticky z ničeho a neuvěřitelnou prací se počet otevřených budov neustále zvyšoval. Dnes je Open House v Londýně jednou z nejdůležitějších kulturních událostí, v rámci které je možné navštívit budovy běžným občanům nepřístupné. Praha je sama o sobě nesmírně bohatá na nové i staré architektonické objekty a jistě plně využije příležitosti, které Open House nabízí.“ Eva Jiřičná, architektka českého původu, žijící a pracující v Londýně, dlouholetá členka správní rady Open House v Londýně; drží záštitu nad Open House Praha
„Festival Open House má v Londýně dlouhou tradici a je tam velmi populární, letos v září se bude konat již 23. ročník. Držím palce letošnímu prvnímu festivalu pražského Open House, aby se v Česku stal stejně úspěšnou aktivitou.“ Jan Thompson, britská velvyslankyně
„Mít možnost vstoupit do nejrůznějších budov, které jsou součástí každodenního života ve městě, je velmi lákavé, i Praha 3 má co nabídnout. Přeji organizátorům otevřené dveře i ve fázi příprav, abychom se měli na co těšit.“ Vladislava Hujová, starostka městské části Praha 3
„Je mi potěšením zaštítit tento nový projekt, který do pražské kultury přináší novou dimenzi. V Praze máme mnoho zajímavých objektů, které, bohužel, většinou nejsou veřejnosti přístupné, a tento nedostatek se festival Open House snaží napravit. Přeji prvnímu ročníku festivalu úspěch!“ Jan Wolf, radní hl. m. Prahy
„Otevírání zavřených dveří buduje vztah obyvatel k jejich městu. Jsem za to velmi vděčný.“ Jan Čižinský, starosta městské části Praha 7
„Srdečně vás všechny zvu na festival Open House Praha a do krásných a zajímavých budov, které vám tato skvělá akce na jeden víkend otevírá. S radostí jsem festivalu udělil svoji záštitu, a podpořil ho tak na jeho cestě do prestižní celosvětové sítě městských festivalů Open House Worldwide, sdružující významné metropole, jako jsou New York, Melbourne, Londýn, Řím, Barcelona, Buenos Aires či Jeruzalém.“ Oldřich Lomecký, starosta městské části Praha 1 5
„Jsem velice ráda, že se první ročník této akce koná také v Praze 8 a veřejnost bude mít možnost navštívit méně známé a běžně nepřístupné památky. Věřím, že lidé si tuto akci oblíbí a v budoucnu budou díky tomuto projektu zpřístupňovány i další zajímavé architektonické objekty.“ Alena Borhyová, zástupkyně starosty městské části Praha 8
Jak si Open House užít Prohlídkový okruh na míru Na tomto festivalu jste svým vlastním průvodcem. Sami totiž víte nejlíp, jaké budovy vás zajímají: historické stavby, elegantní architektura počátku 20. století, výtvory z doby komunismu, anebo současná architektura? Na výběr máte desítky objektů, do kterých můžete zavítat. V některých budovách pak bude součástí prohlídky i doprovodný program. Kdy je otevřeno? Majitelky a majitelé budov se do festivalu zapojili dobrovolně. Proto si sami rozhodli, zda svůj dům zpřístupní na celý víkend, anebo jen v sobotu, či v neděli. Většina domů se otevírá vždy v 10.00 hodin dopoledne a uzavírá v 18.00 hodin. Upřesňující informace o otevírací době naleznete u popisu jednotlivých objektů. Jak se neztratit Seznam otevřených budov včetně mapy Prahy je k dispozici v katalogu i na www.openhousepraha.cz. Festivalové infocentrum je otevřeno od úterý 12. května do neděle 17. května od 10.00 do 19.00 hodin v hotelu fusion (Panská 1308/9, Praha 1), kde dostanete katalogy, materiály partnerů a cenné rady. S dotazy se obracejte i na dobrovolníky v jednotlivých domech, kde jsou katalogy rovněž k dispozici. V případě nejvyšší nouze, pokud jste zcela ztraceni a nikdo vám nepomůže, zavolejte (+420 722 068 673), rádi vám poradíme. Jak se neuchodit k smrti Pokud jste si zvolili ambiciózní okruh a chcete v jednom dni stihnout opravdu hodně otevřených objektů, můžete využít speciální nabídky na dopravu. Prostřednictvím aplikace Liftago, která nabízí kredit 400 Kč, se můžete výhodně svézt taxi službou. Více informací naleznete na poslední stránce u seznamu budov. Sami, nebo s průvodcem? Část budov je zpřístupněna volně, procházet je můžete sami, svým tempem. Ve většině budov jsou prohlídky organizovány do skupin různé velikosti, které budou odbavovány buď průběžně, nebo v konkrétní, předem danou hodinu. Několik vybraných objektů vyžaduje přísnější řád, například kvůli technickému provozu nebo omezené kapacitě, a proto je třeba se k jejich návštěvě předem zaregistrovat na našich webových
stránkách. Registrace na webových stránkách byly spuštěny 12. května. Pokud je již nyní kapacita vyčerpána, nezoufejte – pokusíme se vám budovu otevřít v příštím ročníku! Dlouhé fronty? Jsou budovy, do kterých se dostanete ihned bez čekání, u jiných však počítejte s čekací dobou. Využijte toho, že ve frontě nejste sami, a podělte se s ostatními o zajímavé tipy a doporučení, kam se vypravit, který otevřený dům vás svou architekturou obzvlášť oslovil! Můžete vstoupit V každé budově budete přivítáni našimi dobrovolníky a spolupracovníky, kteří vás provedou vyhrazenými částmi objektu a zodpoví vaše dotazy. Řiďte se jejich pokyny a držte se pouze ve vymezených prostorech. Prosíme vás, abyste se v nich chovali jako na návštěvě, neohrožovali bezpečnost svoji ani ostatních a byli ohleduplní. V opačném případě si pořadatelé vyhrazují právo vás z budovy vykázat. Komu je festival určen Všem, kdo mají rádi zajímavou architekturu a chtějí se podívat do budov, kolem nichž běžně chodí. Pokud toužíte poznat své město z jiného úhlu pohledu, jste vítáni. Ne všechny objekty mají bezbariérový přístup, detailní informace naleznete v katalogu a na našich internetových stránkách. Kolik stojí vstupenky? Nic! Celý festival je pro vás zcela zdarma. Pokud si odnášíte příjemné zážitky, budeme rádi, když nám pošlete finanční příspěvek na příští ročník. Možná se nám spolu s vámi podaří otevřít domů ještě více!
VYSVĚTLIVKY POUŽITÝCH IKON DOPROVODNÝ PROGRAM
BEZBARIÉROVÝ PŘÍSTUP
ZÁKAZ FOCENÍ
OBČERSTVENÍ
WC
INFOCENTRUM
6
VYZKOUŠEJTE JÍZDU NA
Ginger & Fred
JE TO NEJRYCHLEJŠÍ DOPRAVA PO MĚSTĚ
Stylová restaurace v Tančícím domě nabízí nejen působivý výhled na Prahu či nápaditý interiér, který baví i provokuje, ale především sezonní menu sestavené zkušeným šéfkuchařem Rudolfem Doležalem.
ELEKTORKOLE
Zápůjčky zdarma | Flotily elektrokol | Nejlepší ceny Showroom elektrokol - Bubenská 1, Praha 7 (Metro Vltavská) Tel.: 220 99 1111 Mail:
[email protected] www.ekolo.cz
LÍBIL SE VÁM FESTIVAL? A UŽ SE TĚŠÍTE NA PŘÍŠTÍ ROČNÍK? Pomůžete nám finančním příspěvkem. Open House Praha 2016 se bude snažit otevřít všechny letošní budovy a přidat k nim řadu dalších. Festival je financován z veřejných grantů a partnerských příspěvků. Zajištění rozpočtu tedy není žádná legrace. Budeme moc rádi, pokud svou spokojenost s letošním festivalem vyjádříte zasláním libovolné finanční částky na náš účet
2600626911/2010* * Dar budeme moci přijmout, pouze pokud uvedete Vaše celé jméno a adresu.
Restaurace Ginger & Fred je ideálním místem také pro pracovní i soukromý oběd, polední nabídka se obměňuje každý všední den a počítá i s vegetariány. Jiráskovo náměstí 6 120 00 Praha 2 +420 221 984 160 otevřeno každý den od 12.00 do 22.30
www.ginger-fred-restaurant.cz
ADRESA: Argentinská 420/4, Praha 7
ADRESA: Karolinská 650/1, Praha 8 ROK: 2003
ROK: 2015
ARCHITEKTI: Lee A. Polisano, Karen Cook a Jens Hardvendel (Kohn Pedersen Fox Associates), ADNS a skupina RFR Paris
ARCHITEKTI: David R. Chisholm a Vít A. Máslo (CMC architects) ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–18 hod.
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so 13–17 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle kapacity prohlídky
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle kapacity prohlídky
ArtGen
Danube House
Nový kancelářský komplex ArtGen je netradičně pojatou administrativní budovou, která se nachází v pražských Holešovicích, v atraktivní lokalitě nedaleko stanice metra Vltavská a Holešovické tržnice. Výjimečné provedení administrativního centra má na svědomí tým pod vedením Davida R. Chisholma a Víta A. Másla z ateliéru CMC architects, jehož záměrem bylo vytvořit prostor pulzující životem.
Danube House na Rohanském ostrově v Karlíně je součástí projektu River City Prague, komplexu administrativních budov a plánovaného hotelu, z nichž je většina pojmenována po světových veletocích (v případě Danube House podle Dunaje). Jedná se o budovu typickou svým neobvyklým trojúhelníkovým půdorysem, jejíž úhel je tak ostrý, že se z jednoho pohledu dokonce zdá, jako by stavba byla dvourozměrná. Dům svým tvarem připomíná loď, což odkazuje ke skutečnosti, že se v těchto místech kdysi nacházel hlavní pražský přístav.
recepce, showroom s uměleckými předměty v 7. patře
Kanceláře ArtGen se skládají ze dvou budov – šestipatrového Genu a devítipatrového Artu, který výrazně převyšuje horizont Holešovic, a nabízí tak nezvyklé výhledy na celou Prahu. Budovy Art a Gen jsou propojeny náměstím se zelení. Součástí komplexu je i unikátní projekt vnitřní a venkovní galerie propojující kanceláře s uměním. Autorem konceptu ArtGen Office Gallery je studio Plechárna Design Factory pod vedením designéra Pavla Šťastného. „Projekt ArtGen jsme pojali jako městský prostor, který neustále žije. Chtěli jsme, aby stavba byla jedinečná a zároveň se v ní člověk cítil dobře. Také proto v okolí kanceláří najdete spoustu míst, kde si o pracovní přestávce můžete jen tak sednout a číst si knížku nebo si povídat s kolegy. Jedinečnost pak dotváří umělecké prvky – například v podobě nejrůznějších soch, které jsou rozesety po celém areálu.“ David R. Chisholm, CMC architects, a. s. © lc
9
foyer, centrální prosklené schodiště
Ve své době ojedinělý projekt nízkoenergetické stavby využívá technologicky unikátní systém klimatizace, tzv. záplavového větrání. S dalšími budovami Nile House, Amazon Court a River Diamond je dům propojen obslužným tunelem. Centrem Danube House je veřejně přístupné prosklené atrium s restauracemi, kavárnami a obchody. Většina prostor budovy je věnována kancelářím. Dům získal několik architektonických ocenění, např. titul Budova budoucnosti v kategorii kancelářské budovy z roku 2003 či cenu Awards of Excellence udělenou v roce 2005. © mg
ADRESA: nám. Winstona Churchilla 1800/2, Praha 3 ROK: 1932–1934 ARCHITEKTI: Karel Honzík a Josef Havlíček ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–18 hod. FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle kapacity prohlídky
ADRESA: Kožná 475/1, Praha 1 ROK: 15. století / 1726 ARCHITEKT: ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10-18 hod. / prohlídky: so 10, 12, 14, 16 hod.; ne 10, 12 hod. FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: volně / skupiny dle registrace
Dům odborových svazů
vstupní hala, výstava o historii budovy, střecha s výhledem Dům odborových svazů byl postaven v místech, kde v minulosti stávala Pražská obecní plynárna. Právě zde, na náměstí Winstona Churchilla, se konaly jedny z prvních letů horkovzdušným balonem. Původní plynárna však byla v důsledku modernizace zbourána a na jejím místě vyrostl první pražský mrakodrap – palác Všeobecného penzijního ústavu. Přestože městské regulační požadavky v té době vyžadovaly blokový půdorys, vznikla stavba s křížovým půdorysem, která si díky obložení keramickými deskami vysloužila lidovou přezdívku „kachlíkárna“. Kromě faktu, že severní a západní křídlo měly mít každé osm pater, východní a jižní dokonce třináct, byla stavba ve své době unikátní i pro výši svých nákladů, které se vyšplhaly na více než 60 milionů tehdejších korun. V budově vybavené velice moderním a důmyslným ventilačním systémem a ocelovými okny se nacházelo 700 kanceláří, přilehlé křídlo pak sloužilo obytným účelům. V roce 1951 byl celý tehdejší penzijní systém stranickým rozhodnutím přidělen československým odborům, od té doby budova sloužila nejprve Ústřední radě odborů, později Revolučnímu odborovému hnutí, dnes Českomoravské konfederaci odborových svazů. © bu
pouze dvůr
Dům U Dvou zlatých medvědů dvůr / ochozy, místnost v patře s malovaným renesančním stropem
Dům U Dvou zlatých medvědů prošel za svou bohatou historii řadou různých přestaveb a doplnění. Nejstarší části, kterými jsou sklepení a úseky obvodového zdiva, pochází z doby gotické, dnešní dispozici pak objekt získal během 15. a první čtvrtiny 16. století. Pravděpodobně v šedesátých letech 16. století vznikly krásné renesanční nádvorní arkády a pozoruhodný aedikulový vstupní portál s ionskými hlavicemi, florálními reliéfy a figurami dvou heraldických medvědů a dvou mužských postav. V následujícím desetiletí byly přidány další arkády a objekt doznal rozšíření. Přestavby následně pokračovaly v době raně barokní, která přinesla proměnu východní části budovy – například nové zaklenutí jejích vnitřních prostor a dodnes zachovalá ostění oken. Po roce 1726 bylo přistavěno třetí patro s barokně dynamickou linií vikýřů, jež však od té doby rovněž doznala změn – prostřednictvím klasicistní vestavby spojovacích zdí. V sedmdesátých letech 20. století došlo k rozsáhlé novodobé rekonstrukci objektu, která změnila dosavadní obytný dům na kanceláře Muzea hlavního města Prahy. V rámci prohlídek je připraven interaktivní program pro děti, který je zábavnou a hravou formou seznámí s budovou a její historií. © kb
10
ADRESA: Ostrov Štvanice 1340, Praha 7 (sraz před bránou) ROK: 1914 ARCHITEKT: Alois Dlabač ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10, 12, 14, 16 hod. FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle registrace
ADRESA: Technická 2, Praha 6 ROK: 1959–1964 ARCHITEKTI: František Čermák a Gustav Paul ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so 10–18 hod. FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle kapacity prohlídky
Elektrárna Štvanice provoz elektrárny
Na západní špici jednoho z nejstarších pražských ostrovů – Štvanice – stojí výrazná industriální budova secesního vzhledu. Jedná se o budovu s kopulovitou věží postavenou v letech 1903–1914 pro provoz nízkotlaké jezové průtočné vodní elektrárny. Architekt Alois Dlabač se při jejím návrhu inspiroval motivy francouzské zámecké architektury. Dominantu této technické památky tvoří čtyřhranná 22 metrů vysoká věž završená kruhovou kopulí. Při konstrukci elektrárny bylo k její funkci využito čtyřmetrové převýšení hladiny Helmovského jezu. Původně se v elektrárně využívaly tři Francisovy turbíny vyrobené firmou Kolben a Daněk. Jedna z turbín je dodnes vystavena v exteriéru areálu. V roce 1973 byla tato poslední vodní elektrárna na Vltavě pro celkové opotřebení odstavena a její vtoky byly zabetonovány. V letech 1984–1987 prošla stavba rekonstrukcí a v roce 1988 po ukončení ročního zkušebního provozu byla znovu uvedena do ostrého provozu. © bu
11
pouze laboratoř
Fakulta elektrotechnická ČVUT laboratoř vysokých napětí, dílna elektroformule, Institut intermédií (FEL ČVUT, FA ČVUT, AMU)
Dejvické parcely, kde se nachází současný areál ČVUT, byly zakoupeny v roce 1923. V soutěži na architektonický koncept areálu zvítězil Antonín Engel, avšak realizovány byly pouze dvě budovy (po levé straně Technické ulice). Výstavbu přerušily krize a druhá světová válka. Během roku 1957 byla vypsána soutěž na budovy rektorátu a fakult strojní, elektrotechnické a stavební, ve které uspěli František Čermák (bývalý student Engela) a Gustav Paul. Stavět se začalo v roce 1959. O koncept laboratoře vysokých napětí se zasloužili Alois Hon a Antonín Veverka. Vlastní hala byla s ohledem na možnost měření částečných výbojů postavena jako stíněná a je vybavena zkušebními zdroji pro výrobu napětí do hladiny 200 kV stejnosměrného, 500 kV střídavého a 1500 kV impulzního. Součástí prohlídky je i nahlédnutí do dílny jediného českého studentského eForce Prague Formula týmu, který dokončuje přípravy elektroformule na mezinárodní soutěž Formula Student. Dále je možné se podívat na pracoviště Institutu intermédií – vzdělávací a výzkumné platformy pro spolupráci v oblasti umění a technologie. © mk
ADRESA: Karlovo náměstí 13, Praha 2
ADRESA: Na Florenci 2116/15, Praha 1 (recepce A)
ROK: 1872–1875
ROK: 2012–2014
ARCHITEKT: Ignác Ullmann
ARCHITEKTI: Cigler Marani Architects
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–18 hod. (každou celou hodinu, posl. skupina v 17 hod.)
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–18 hod. FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle kapacity prohlídky
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle registrace
Fakulta strojní ČVUT
Florentinum
České vysoké učení technické v Praze sídlí od akademického roku 1874/1875 v areálu bývalého kláštera křižovníků založeného v osadě na Zderaze roku 1190. Nezávisle na komplexu vybudovaném křižovníky byly postaveny ještě budovy barokního kostela a dům pro přestárlé kněze. Právě na tomto místě, na rohu Resslovy ulice a Karlova náměstí, vznikl mezi lety 1872–1875 nový novorenesanční objekt. Autorem návrhu dvoupatrové budovy je architekt Ignác Ullmann. Strojní fakulta ČVUT, která zde sídlí, je nejstarší strojní fakultou v ČR vůbec. V nikách vchodu zdobí budovu kamenné sochy Arnošta Poppa představující alegorie Vědy a Práce a v roce 1889 došlo k osazení soch Géniů nad okny druhého patra od Josefa Václava Myslbeka. Mezi lety 1922–1923 došlo ještě k zvýšení budovy o podkrovní část.
Administrativní palác Florentinum byl postaven v letech 2012–2014 podle návrhu ateliéru Cigler Marani Architects. Záměrem bylo realizovat výraznou moderní budovu a dva zcela nové městské prostory (vnitroblokové náměstí a zahradu) v místech, která byla dlouho zanedbávána a veřejnosti nepřístupna. V bloku mezi ulicemi Na Poříčí a Na Florenci se do roku 2011 nacházely budovy bývalé České typografie a Rudého práva z konce osmdesátých let 20. století.
posluchárna, vyhlídka ze střechy budovy, halová laboratoř Ústavu letadlové techniky
Součástí komentované prohlídky budovou a areálem ČVUT je nahlédnutí do nově zrekonstruované posluchárny (podle původního stavu), na střechu s krásným výhledem na Prahu a například také na pozůstatek barokní toalety a ojedinělého systému střešních krovů. Připraven je i doprovodný program s výstavou fotografií, která mapuje historii budovy a okolí. Zájemci o techniku mohou rovněž navštívit laboratoř Ústavu letadlové techniky, kde se testují a vyvíjejí části letadel. © mg
sídlo společnosti PENTA – vstupní prostory, zasedací prostory, vyhlídková terasa
Novou budovu tvoří sedmi- a osmipodlažní hmoty, které jsou ve východní a západní části propojeny organicky tvarovanými „věžemi“ s žebry. Ta v parteru přecházejí do navržené zeleně a sadových úprav v Desfourské zahradě obnovené v původním rozsahu. Zahrada, která je přímo propojena s vnitroblokovým náměstím, slouží nejen nájemcům a návštěvníkům objektu, ale také jako veřejná odpočinková zóna. Do náměstí je zaústěn hlavní vstup z ulice Na Florenci a rovněž velkorysé „jezdecké“ schodiště umožňující vstup do nové obchodní pasáže propojující ulice Na Poříčí a Na Florenci. Vzniká tak poloveřejný městský prostor s živým obchodním parterem, kavárnou a restaurací. Ve druhém až devátém nadzemním podlaží se nacházejí kancelářské prostory, tři podzemní podlaží slouží k parkování a jako technické zázemí budovy. Rovněž se odtud zásobují obchody. © pk
12
ADRESA: Panská 9, Praha 1
ADRESA: Vyšehradská 57, Praha 2 (sraz před budovou C)
ROK: 1921–1923 / 2012
ROK: 1967 (projekt), 1973 (realizace)
ARCHITEKTI: Josef Gočár / Roman Vrtiška, Vladimír Žák a Tereza Tesařová
ARCHITEKT: Karel Prager ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so 10, 12, 14 a 16 hod.
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle registrace
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle kapacity prohlídky
fusion hotel
foyer, Gočárova kopule, pokoje dle obsazenosti hotelu V samém srdci Prahy na rohu ulic Jindřišské a Panské se nachází velmi zajímavý moderní fusion hotel. V budově původní banky architekta Josefa Gočára vznikl hotel, jehož pokoje i prostory kombinují různé styly. Za konceptem stojí developerská společnost Lordship a. s., která pověřila nejlepší mladé české designéry Romana Vrtišku, Vladimíra Žáka a Terezu Tesařovou, aby vytvořili pokoje s různorodým designem. Již při vstupu na návštěvníka příjemně působí tmavě šedé stěny a neotřelá kombinace interiérového nábytku – designové solitéry stojí vedle vintage kusů posbíraných po různých bazarech, divadelních šatnách či kinech. Právě kontrast starého a nového je podstatou a duší celého hotelu. Pokoje jsou pak zařízeny tematicky v různých stylech a jejich zdi doplňují originální ilustrace. Naleznete tu například pokoj lásky, pokoj ve stylu rock’n’rollu nebo pokoj s největší postelí ve střední Evropě. V celém hotelu se nachází zajímavé obrazy, plastiky a další umění z dílen mladých umělců. Z historické části stavby dnes můžeme obdivovat původní úchvatné skleněné zastropení nad 360° Lounge barem a věrnou kopii vstupních dveří zhotovenou dle dobové fotografie. V hotelu se nachází festivalové infocentrum (12.–17. 5. / 10–19 hod.). © bu
13
Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy kanceláře, zahrada, výhled
Karel Prager se řadí mezi nejznámější české architekty 20. století. Mezi jeho díla patří například budova bývalého Federálního shromáždění (dnes nová budova Národního muzea), Nová scéna ND nebo Ústav makromolekulární chemie. Neméně známé jsou však „Pragerovy kostky“ z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Areál, kde dnes sídlí Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR Praha), se rozkládá v klidové zelené ploše vedle bývalého kláštera na Slovanech, zvaného Emauzy. Stejně jako u jiných Pragerových budov zde byla použita ojedinělá konstrukce: šest metrů vysoké kovové nosníky vzbuzují pocit, že jednotlivé pavilony levitují nad klášterní zahradou. Původní záměr počítal s pěti budovami, realizovány byly nakonec pouze tři. Soubor prosklených pavilonů sloužil původně jako sídlo Výstavby hl. m. Prahy a Pragerova ateliéru Gama. Dnes se zde nachází hlavní koncepční pracoviště Prahy v oblasti urbanismu, architektury a rozvoje hlavního města. Kromě právě vznikajícího Metropolitního plánu Prahy se zde tvoří řada strategických dokumentů pro rozvoj Prahy. V rámci prohlídky bude možné se dozvědět více o historii této budovy, ale i o plánování Prahy v minulosti a současnosti. © šb
ADRESA: Sokolovská 136/24, Praha 8
ADRESA: Gogolova 212/1, Praha 1 ROK: 1911–1914
ROK: 1731–1737
ARCHITEKT: Friedrich (Bedřich) Ohmann
ARCHITEKT: Kilián Ignác Dientzenhofer
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so 10–18 hod.
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle kapacity prohlídky
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: volně pouze dvůr a přízemí
Invalidovna
centrální dvůr, chodby, přízemí a 2. patro Základní koncepci komplexu inspirovaného pařížskou Invalidovnou měl údajně navrhnout vídeňský architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu. Pražská Invalidovna počítala s umístěním 4000 invalidů, ale i s ubytováním jejich rodin a zaměstnanců ústavu. Měly zde být prostory společenské (škola, kostel, úřadovny, krámy, nemocnice, hřbitov) i hospodářské (mlýn, pekárna, pivovar, jatka aj.). Uvnitř i vně areálu bylo v plánu založit okrasné i užitkové zahrady a promenádní aleje. Vypracováním projektů tohoto monumentálního záměru byl roku 1730 pověřen K. I. Dientzenhofer. Obrovský areál čtvercového tvaru měl být řadou vnitřních křídel pravidelně rozdělen na devět vnitřních nádvoří, přičemž ve středním poli měl vzniknout kostel sv. Kříže. Během stavby se nicméně ukázalo, že se pro tak velkolepý záměr nenajde dostatek financí. Nakonec tak byla z původního konceptu dokončena jen malá část (jedna devítina). Invalidovna nicméně opravdu sloužila svému účelu, prvních 200 invalidů bylo do objektu nastěhováno už roku 1735. Od roku 1920 byla budova Invalidovny postupně opravována a koncem 30. let minulého století začala sloužit archivním účelům. Do roku 2014 byla využívána jako sídlo Vojenského ústředního archivu. Ten se počátkem roku 2015 přestěhoval do nové budovy v Praze-Ruzyni. Pro současného vlastníka (Ministerstvo obrany ČR) je objekt Invalidovny nepotřebný. V průběhu letošního roku by měl být převeden na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který rozhodne o jeho dalším využití. © kb
Kramářova vila
hlavní brána, hlavní vchod – schodiště, jídelna, zlatý salonek, pracovna premiéra, kulečníkový sál, zahrada Vilu, jako reprezentativní sídlo, si nechal mezi lety 1911–1914 postavit významný politik a pozdější první předseda vlády samostatného Československa Karel Kramář. Jako stavební místo si Kramář vybral exkluzivní pozemek na devatenácté baště pražského opevnění v blízkosti Hradčan. Aby se neprovinil proti duchu místa (a vyhověl představám své manželky Naděždy), plánoval vilu uchopit v historizujícím duchu. S tímto přáním také oslovil architekta Friedricha Ohmanna, jenž následně vypracoval několik variant řešení objektu, z nichž nakonec vzešla výsledná podoba stavby – jednopatrový dům s mansardovou střechou a neobarokními prvky. Výraznými součástmi exteriéru jsou plastické dekorace z dílny Celdy Kloučka (figury českého lva a ruského medvěda či reliéf trojstěžníku na jižní fasádě objektu). Vysoký společenský status majitelů odrážely rovněž bohatě vybavené interiéry. Stylově se zde prosazoval dekorativismus vycházející z různých inspiračních zdrojů (jídelna s kvazibyzantskými hlavicemi sloupů nebo kulečníkový pokoj ve „staroruském stylu“ s majolikovým krbem). Celkem měla vila údajně přes 56 pokojů a ve své době vynikala také technickými novinkami jako ústřední topení, elektrické osvětlení a odsávač prachu. Od rekonstrukce v devadesátých letech dům slouží jako rezidence předsedy vlády ČR. © kb Základní varianty značky Úřadu vlády České republiky:
Úřad vlády České republiky
MINISTERSTVO OBRANY ČESKÉ REPUBLIKY
Úřad vlády České republiky
14
ADRESA: V Mezihoří 2228/2a, Praha 8
ADRESA: Pobřežní 665/21, Praha 8 ROK: 2009–2011
ROK: 1932 ARCHITEKT: Tomáš Keclík
ARCHITEKTI: Richard Doležal a Petr Malinský (DaM)
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–18 hod.
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–17 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: volně / skupiny dle kapacity prohlídky
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: volně / skupiny dle kapacity prohlídky
pouze zahrada
Libeňský plynojem
zahrada / prostory aerodynamického tunelu Symbol bývalé průmyslové Libně, pro mnohé stříbrná „koule“, se tyčí sebevědomě na kopci nad Palmovkou na osmi zdvojených ocelových nohách zakotvených do betonového základu. Unikátní technické dílo odrážející vyspělost tehdejšího hutnictví a těžkého průmyslu v našich zemích bylo postaveno v roce 1932 pod vedením Ing. Tomáše Keclíka, pouhých pět let po dokončení prvního tlakového plynojemu v Americe. Ocelovou konstrukci vyrobilo Vítkovické horní a hutní těžařstvo a strojní zařízení dodala Českomoravská Kolben-Daněk, a. s. Tlakový plynojem o průměru 20 m, objemu 4188 m3, snýtovaný v několika řadách z plechů o tloušťce 14 mm, mohl uskladnit až 12 564 m3 svítiplynu při provozním přetlaku 0‚3 MPa. Aby se plyn neohříval slunečním zářením, byl povrch opatřen dnes charakteristickým hliníkovým nástřikem. Svému původnímu účelu plynojem sloužil pouze do roku 1945, kdy byla vypuštěná koule zasažena střelou z leteckého děla. V roce 1949 byl plynojem předán do rukou tehdejšího Leteckého výzkumného ústavu (dnes Výzkumný a zkušební letecký ústav, a. s.), který využil plynojem velice kreativním způsobem – jako podtlakovou nádobu pro stavbu aerodynamického tunelu. Toto experimentální pracoviště umožňuje simulovat fyzikální podmínky při vysokých rychlostech proudění, a to až do rychlosti 3‚5 machu. © lk
15
Main Point Karlín
vstupní lobby, kavárna, galerie ve 2. patře / pracovna generálního ředitele, board room, terasa Kancelářská budova oblého až organického tvaru se nachází na trojúhelníkové parcele mezi tradiční blokovou zástavbou starého Karlína a ostře řezanými novodobými objekty při Rohanském nábřeží. Kromě půdorysu stavby na první pohled zaujme rovněž výrazně plasticky tvarovaná fasáda tvořená vnitřním skleněným pláštěm a předsazenými vertikálními lamelami. Barevné pojetí lamel kombinující pět odstínů – černou, antracitovou, stříbrnou, bílou a oranžovou – je dle slov Petra Malinského, jednoho z autorů projektu, odvozeno z barev okolních karlínských činžáků. Budova je užívána především k administrativním účelům, čemuž vyhovuje i její organické půdorysné uspořádání kolem několika komunikačních a servisních jader umožňující variabilní kancelářské využití. Kvůli dostatečnému přístupu denního světla je uprostřed objektu umístěno (opět organicky tvarované) atrium přes celou výšku budovy. Stavba byla navržena rovněž s velkým důrazem na ekologii a jako vůbec první administrativní objekt v ČR obdržela mezinárodně platný certifikát LEED Platinum, který je udělován stavbám za jejich celkový dopad na životní prostředí. V roce 2012 získala prvenství mezi více než stovkou projektů ze 47 zemí a stala se nejlepší kancelářskou budovou světa v prestižní soutěži MIPIM Awards v Cannes. © kb
ADRESA: Havlíčkova 1014/2, Praha 1
ADRESA: Na Františku 1039/32, Praha 1
ROK: 1843–1845
ROK: 1934
ARCHITEKTI: Antonín Jüngling a Jan Nevole
ARCHITEKT: Josef Fanta
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–18 hod. FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle kapacity prohlídky
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–17.30 hod. FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle kapacity prohlídky
Masarykovo nádraží vládní (císařský) salonek
Nejstarší nádraží na území historické Prahy znamenalo také první výrazný průnik do městského opevnění. Projekt nádražních budov byl vypracován v klasicistně-novorenesančním duchu, přičemž stavební práce provedla v rekordním čase firma bratří Kleinů a Fleischmannů ve spolupráci s Vojtěchem Lannou. Po technické stránce je pak nádraží dílem inženýrů Pernera a Schöna. Během let doznal komplex několika rozšíření a přestaveb, které poněkud pozměnily jeho prvotní podobu i charakter. Úplné zrušení hradeb pak dovolilo původně rozdělený komplex propojený pouze kolejemi vedoucími šesti branami úžeji semknout. V rámci odjezdové budovy, dvoupatrového objektu s dvěma věžičkami s hodinami, se zachoval císařský salonek s novorenesančním trámovým stropem a honosným krbem. Salonek byl na dnešním Masarykově nádraží postaven v sedmdesátých letech 19. století pro Františka Josefa I. Později byl přetvořen a přizpůsoben potřebám prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, který z prvního nástupiště vyjížděl na cesty svým salonním vozem. U jedné ze stěn salonku je umístěna socha TGM od Jana Štursy, naproti němu stojí ve vyřezávaném rámu nad krbem busta Ing. Jana Pernera. © kb
Ministerstvo průmyslu a obchodu
vstupní hala, vnitřní ochoz v dominantní prosklené kopuli s výhledem na Prahu Budova ministerstva, dokončená v roce 1934, se nachází v těsném sousedství Anežského kláštera a paláce Merkur. Stavba palácového typu se stala neodmyslitelnou součástí pražského panorámatu zejména díky jedinečné kopuli a respektování urbanistického konceptu zástavby novoměstského nábřeží, který předurčily stavby budov VŠUP a Rudolfinum. Projekt vzešlý z veřejné soutěže je dílem architekta Josefa Fanty, představitele české secesní architektury (mj. autora historické budovy hlavního nádraží v Praze). Více než 100 metrů dlouhé kamenné průčelí z české žuly a pískovce je klasicistně členěno bočními věžemi a středovým rizalitem, který graduje balustrovou atikou s nadživotními figurálními plastikami – symboly Průmyslu, Obchodu, Řemesla a Plavby. Bohatou sochařskou výzdobu najdeme i na ostatních fasádách. Fantův rukopis je plně cítit v interiéru budovy. Vzdušná oválná schodišťová dvorana stoupá až do prosklené kopule. Stěny a prvky schodiště jsou obloženy mramorem. Architektonicky významné prostory jsou především reprezentativní místnosti – ministerské schodiště ze žuly a mramoru s okenní barevnou vitráží, pracovna obložená dubovým dřevem a jednací sály s krby, mramorovým obložením a štukovou stropní výzdobou. © ot
16
ADRESA: Těšnov 65/17, Praha 1 ROK: 1932 ARCHITEKT: František Roith
ADRESA: Jana Želivského 2 (severní křídlo, podej B), Praha 3 ROK: 1928–1935
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so 10–18 hod.
ARCHITEKTI: Miroslav Chlumecký, Karel Caivas, Vladimír Weiss
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle kapacity prohlídky; při vstupu kontrola totožnosti
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 12–18 hod. (každou celou hodinu)
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: volně / skupiny dle registrace
Ministerstvo zemědělství ČR
Nákladové nádraží Žižkov
Objekt ministerstva je poslední historickou stavbou novoměstského nábřeží na pravém břehu Vltavy. Stavba, jejíž projekt byl vybrán ve veřejné architektonické soutěži, byla dokončena v roce 1932. Autorem návrhu je František Roith, žák Otto Wagnera a představitel tzv. oficiální pražské architektury. Jeho stavby se vyznačují kamenným obkladem s výrazným členěním pilastry umocňujícím plnost a monumentalitu fasád. V návrhu interiéru se pak projevují první náznaky stylu art deco u nás. Svůj nezaměnitelný rukopis otiskl Roith například do budov Městské knihovny na Mariánském náměstí nebo Živnostenské banky (dnešního sídla ČNB).
Nákladové nádraží Žižkov je významnou pražskou funkcionalistickou stavbou a architektonickým řešením provozů představuje zřejmě světový unikát. Stavba nádraží byla zahájena v roce 1928 a 27. října 1935 bylo nádraží představeno veřejnosti. Pravidelný provoz byl zahájen 1. března 1936. Hlavní architektonickou strukturou je průčelní administrativní budova a dvě na ni kolmá křídla (podej a výdej) obklopující kolejiště s výraznými výtahovými věžemi a střední krytou rampou.
jednací sály, kabinet a pracovna ministra, kolegium, předsálí bývalého bytu ministra, knihovna
Stavba se na rozdíl od sousední budovy ministerstva dopravy nenatáčí směrem k řece, ale na východ, k Těšnovu. V dobovém kontextu (před stavbou pražské magistrály) byl hlavní vchod směřován na dnes již neexistující Denisovo nádraží (nádraží Praha-Těšnov). Strohost devítiosé fasády je narušena sochařskou výzdobou nad vstupním portálem – alegorickými plastikami zemědělských prací. Na hlavní vstup do budovy navazuje ústřední hala s pilíři obloženými leštěným kamenem, která je osvětlena okny z bílého skla s motivy zemědělské práce. Kamenná dlažba, obklady stěn a pilířů i kamenné sloupky zábradlí jsou v hnědých a šedých tónech, čímž podtrhují celkově strohou monumentalitu samotné budovy. © ot
17
skladový prostor tzv. podej B / střešní terasa průčelní administrativní budovy, suterén a sklepy
Provoz nádraží byl ukončen v roce 2002. V roce 2007 založily České dráhy s firmou Sekyra Group společnost Žižkov Station Development (ŽSD). Původní plány počítaly s masivní výstavbou rezidenčního a administrativního komplexu pro 15 tisíc obyvatel, a dokonce i se zbouráním objektu samotného nádraží. Po několikaletých snahách odborníků a občanské společnosti podepsala ministryně kultury Alena Hanáková v roce 2013 prohlášení objektu kulturní památkou. Od roku 2013 existuje v prostorách bývalého skladu, tzv. podeje B, kulturní centrum Nákladové nádraží Žižkov, které se snaží prostor nádraží zpřístupňovat veřejnosti. Jeho dramaturgie zahrnuje divadlo, film, hudbu, výstavy, přednášky, workshopy. Nadto zde naleznete kavárnu s vyhlídkovou terasou v kolejišti. © mv
ADRESA: Anežská 811/12, Praha 1
ADRESA: Staroměstské náměstí 606/11, Praha 1
ROK: 30. léta 13. století
ROK: 1755–1765
ARCHITEKT: -
ARCHITEKT: Kilián Ignác Dientzenhofer
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–18 hod.
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle kapacity prohlídky
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle kapacity prohlídky
Národní galerie v Praze – klášter sv. Anežky České
Národní galerie v Praze – palác Kinských
Anežský klášter, bývalý klášter klarisek a minoritů a první konvent klarisek v Záalpí, patří k nejvýznamnějším gotickým stavbám Prahy. Založila jej ve třicátých letech 13. století přemyslovská princezna sv. Anežka Česká spolu se svým bratrem králem Václavem I. Sama pak do nově budovaného kláštera záhy vstoupila a žila zde v čele řeholní komunity až do své smrti.
Palác Kinských na Staroměstském náměstí byl postaven v období let 1755–1765 na místě parcel tří domů s raně středověkými základy. Jeho historické sklepení je tvořeno 16 vzájemně propojenými klenutými sály o celkové rozloze 572 m2. Převážná většina sálů je dlážděna původní valounkovou dlažbou, ve třech sálech pak nalezneme dlažbu cihlovou. Pro prostor jsou charakteristické na sebe působivě navazující prvky románské, gotické a renesanční architektury. Do sklepení vedou dva vchody z nádvoří paláce a středního traktu.
kostel sv. Františka, ambit minoritů
Z kostela sv. Františka je dnes zachováno pouze torzo. Původně měl kostel netradiční asymetrickou dvoulodní dispozici o třech klenebních polích v každé lodi. K hlavní lodi přiléhala jen jižní loď, zatímco na severní straně stála budova konventu. Toto uspořádání bylo navrženo pravděpodobně z funkčních důvodů – klarisky tak mohly vstupovat přímo z dormitáře na tribunu. Podle řeholních předpisů se totiž sestry nemohly jakkoli stýkat s veřejností. Bylo proto potřeba jim vyhradit zvláštní místo, kde mohly odděleně a nerušeně poslouchat bohoslužbu. O dřevěné tribuně dnes svědčí zachovalý portál v severní zdi a zároveň okno do presbytáře v místě vítězného oblouku. Klášter byl roku 1782 zrušen a jeho budovy poté sloužily jako dílny, sklady a byty pro chudinu. Od roku 1963 byl rekonstruován pro potřeby Národní galerie v Praze. © bu
historické sklepení, knihovna
Knihovna knížat Kinských je jednou ze dvou posledních pražských palácových knihoven zachovaných v původním interiéru a mobiliáři. Základ ke knihovně byl položen jednorázovým nákupem více než 18 000 svazků na počátku 19. století. Do roku 1945, kdy byla knihovna původním majitelům konfiskována, se tento počet zvýšil na více než 33 000. Významnou součástí této sbírky je například kolekce knižní grafiky stejně jako početný soubor tisků z doby Velké francouzské revoluce. Prostor je rozdělen galerií na dvě etáže; ve spodní části se nachází 39 částečně prosklených uzamykatelných skříní, na galerii jsou skříně otevřené. Působivou atmosféru interiéru dotváří sochy múz a busty významných umělců. © mm
18
ADRESA: Sokolovská/Prvního pluku, Praha 8
ADRESA: Vodičkova 707/37, Praha 1 ROK: 1870 / 2002
ROK: 1846–1849
ARCHITEKTI: František Tesař / Ladislav Lábus (Lábus AA)
ARCHITEKT: Alois Negrelli von Moldelbe
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–18 hod. (každou celou hodinu, poslední skupina v 17 hod.)
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–18 hod. FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: volně
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: volně / skupiny dle registrace
Negrelliho viadukt
zazděný oblouk - bývalé Sběrné suroviny Negrelliho viadukt je historicky prvním pražským železničním mostem přes Vltavu a po Karlově mostě se jedná o druhou nejstarší mostní stavbu v Praze. Negrelliho viadukt dodnes slouží jako součást železniční tratě a zajišťuje spojení Masarykova nádraží s Bubny vedoucí přes ostrov Štvanici. Neobvyklá délka viaduktu, která činí 1110 metrů, ho řadí mezi největší železniční mosty severně od Alp. Stavba vznikla v letech 1846–1849 podle projektu význačného rakouského inženýra Aloise Negrelliho von Moldelbe. Postavena byla v jednotné koncepci kvádrových kleneb, jichž bylo v celé stavbě kromě bočních podchodů pro pěší použito 85. Ve světovém měřítku šlo o ojedinělou stavbu, mnohde se v té době stavěly obdobné mosty ještě ze dřeva. V současné době jsou v mostních obloucích Negrelliho viaduktu umístěny sklady nebo garáže, nicméně v budoucnu se plánuje rekonstrukce, jež by měla dát viaduktu i okolnímu veřejnému prostranství novou funkci. V prostoru zazděného oblouku je instalována výstava o proměnách a budoucnosti Negrelliho viaduktu. © mm
19
kromě galerie
Palác Langhans
galerie včetně kavárny a dvorku před kavárnou / suterén, archiv a kancelářské prostory s výkladem o restaurování desek, byt v nové části domu (k nahlédnutí pouze v neděli) Palác Langhans se nachází ve Vodičkově ulici. Jeho obchodní část provozuje FotoCentrum Škoda a prostory galerie využívá lidskoprávní organizace Člověk v tísni, která zde pořádá různorodé kulturní a vzdělávací akce. Původní dům byl postaven v roce 1870 architektem Františkem Tesařem. V roce 1880 zakoupil objekt významný český portrétista Jan Langhans a vybudoval zde největší fotografický závod v Čechách. Od této doby byl osud budovy neodlučitelně spjat s fotografií. Architektonicky zaznamenal palác ještě jednu změnu, a to v roce 1905, kdy Alois Dryák upravil jeho fasádu do secesní podoby. V roce 1948 byl dům znárodněn a od této doby výrazně chátral. Až teprve v roce 1991 restituce otevřela cestu k jeho renovaci, které se v letech 1996–2002 zhostil architekt Ladislav Lábus. Tato realizace, při které dům nabyl dnešní podoby, získala v roce 2003 ocenění Grand prix Obce architektů a Stavba roku. V suterénu, přízemí a mezipatře budovy se nacházejí prodejní prostory, ve spodních patrech jsou umístěny kanceláře a ve vyšších podlažích byty. © bu
ADRESA: Vodičkova 704/36, Praha 1
ADRESA: Národní 961/25, Praha 1 ROK: 1928 (rekonstrukce)
ROK: 1907–1921
ARCHITEKTI: Bohumil Tesař / Karel E. Ort
ARCHITEKTI: Stanislav Bechyně, Josef Čamský, Vácslav Havel, Osvald Polívka
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–18 hod. FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle kapacity prohlídky
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–18 hod. FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle kapacity prohlídky
Palác Lucerna
Palác Metro
Palác Lucerna, první pasážová stavba v Praze, se řadí mezi zástupce doby mezi secesí a nastupujícím modernismem. Doznívající secesní sloh rezonuje v ozdobných motivech, které se snoubí s moderními stavitelskými prvky v podobě železobetonu, luxferových stropů či kombinace kovů a skleněných ploch. Skelet budovy vznikal v období let 1907–1921. Za projektem stál majitel domu a podnikatel ve stavebnictví Ing. Vácslav Havel (dědeček bývalého prezidenta České republiky Václava Havla) společně se zkušeným inženýrem Josefem Čamským. Na návrhu se podílel také Ing. Stanislav Bechyně. Pravděpodobným autorem fasády do Vodičkovy ulice č. 36/704 byl architekt Osvald Polívka, který Vácslavu Havlovi navrhoval fasády jeho dalších činžovních domů v Praze. Ty musel podnikatel vesměs prodat, aby mohl stavbu Lucerny financovat.
Palác vznikl rekonstrukcí domu č. p. 961 na tehdejší třídě Viktoria (dnes Národní třídě), který v roce 1919 zakoupili manželé Václav a Otilie Kleinhamplovi. Koncepce domu byla jasně určena od počátečních prací na projektu. Hlavním východiskem byla výhodná poloha objektu na rozhraní Starého a Nového Města pražského. Výsledkem přestavby, ukončené v roce 1928, byly čtyři dvorní trakty o pěti podlažích na pozemku nepravidelného tvaru. Na východní straně k základnímu lichoběžníku přiléhají dvě křídla obdélníkového tvaru.
Mramorový sál, Klub Koníček
Palác měl původně sloužit jako hokejový stadion, ale vzhledem k nevyhovujícím dispozicím byl návrh přepracován na společenský sál. Stejně jako v době svého vzniku i dnes se zde potkávají funkce obchodní, společenské a kulturní. © mm
střecha s výhledem
Palác sloužil především společenskému vyžití. Vzniklo zde kino (až pro tisíc návštěvníků), vinárna, kavárna, kulečníkové síně, taneční parket s pódiem a své místo si zde našlo i rychlé občerstvení – automat. Hlad mohli kolemjdoucí zahnat rovněž ve vyhlášeném lahůdkářském obchodě. V pronajatých prostorách se nacházela řada dalších obchodů a ve vyšších patrech byly kanceláře a byty. V roce 1945 byl palác znárodněn a do roku 1989 se zde vystřídalo hned několik uživatelů, což přispělo k chátrání celého objektu. Kino například sloužilo jako zkušebna a skladiště Národního divadla. V květnu 1991 byl objekt vrácen potomkům rodiny Kleinhamplovy, kteří ho postupně opravují a obnovují. Od roku 2003 je prostor bývalého kina využíván jako víceúčelový sál, v současnosti je kino v rekonstrukci, bude z něj nové divadlo. © mm
20
ADRESA: Jankovcova 1037/49, Praha 7
ADRESA: Tusarova 857/58, Praha 7 ROK: 2007–2009
ROK: 1909–1910 / 2007–2009
ARCHITEKTI: Luděk del Maschio, Petr Tíkal a Tomáš Růžička (studio Oblast)
ARCHITEKTI: Bohumil Hypšman / Vít A. Máslo a David R. Chisholm (CMC architects)
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–18 hod.
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: volně
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle kapacity prohlídky
Parní mlýny
budova E – recepce, prostory firmy Etnetera – 1. a 2. patro, designové kanceláře (k nahlédnutí), zasedací místnosti, centrální chodba; budovy C, L – recepce Parní mlýny pocházejí z roku 1910 a byly prvním automatizovaným zařízením na mletí mouky v Praze, s kapacitou zpracovat až 210 tun pšenice denně. Objekt původního akciového parního mlýna byl postaven v duchu architektonické moderny v letech 1909–1910 podle návrhu českého architekta Bohumila Hypšmana, žáka Otto Wagnera. Výrazným prvkem mlýna je věžovitá nástavba se stanovou střechou, která původně plnila funkci požární nádrže, a dále fasáda z neomítaného lícového zdiva artikulovaná geometrickými ornamenty různě zbarvených cihel. V roce 1911 byl postaven v areálu ještě osmipodlažní sklad na mouku spočívající na železobetonové konstrukci. Současná podoba, známá též jako projekt Classic 7, je výsledkem citlivé konverze ateliéru CMC architects z let 2007–2009. Důležitou součástí návrhu jsou kvalitní veřejné prostory, které nechávají vyniknout původní objekty a zároveň přitahují život do jejich okolí. Mlýn a skladiště architekti propojili lehkou prosklenou budovou, moderním vzdušným mostem, kontrastním k cihlovým zdem původních budov. V budově E je možné nahlédnout do kanceláří technologických a digitálních firem Etnetera Group, které citlivě pracují s industriální historií budovy a zároveň splňují moderní požadavky na flexibilní využití prostoru využitím mobilních příček. © lk
21
pouze přízemí a dvůr
PORT#58
zvukové a postprodukční studio ve třech patrech Objekt Port#58 se nachází v dolních Holešovicích, městské části, jejíž území prochází v současné době pozvolnou proměnou z industriální na moderní obytnou čtvrť. Bývalé výrobní haly jsou méně nebo více zdařile integrovány do moderních projektů. Mezi ty zdařilé konverze patří právě objekt Port#58, který vznikl na základě projektu architektonického ateliéru studia Oblast. Nově zasazené objekty se nesnaží využít plochu pozemku do úplného maxima, ale naopak ponechávají volné prostranství mezi stavbami po jeho obvodu. Nádvoří upomínající na charakteristické pražské dvorky je momentálně ozeleněno a využíváno jako zahrádka restaurace a pro parkování. Charakteristickou hmotou objektu je kvádr v druhém nadzemním podlaží s fasádou z poloprůsvitného materiálu Lexan. V celé budově je kladen důraz na provedení interiéru. Za zmínku stojí originální grafické pojednání stěn od Tomáše Martina ze studia Walldesign i velkoplošná terasa na střeše objektu. Port#58 je vybudován a využíván obrazovou postprodukcí SPOON a zvukovým postprodukčním studiem BEEP. V bývalé jednopodlažní hale se nachází restaurace Port 58 s interiérem vycházejícím ze současných módních trendů. © pv
ADRESA: V Přístavu 4, Praha 7 ROK: 2012 ARCHITEKTI: Adam Jirkal, Jerry Koza a Tomáš Kalhous (Atelier SAD)
ADRESA: nám. Svobody 728/1, Praha 6 ROK: 1933–1937 ARCHITEKT: Richard Ferdinand Podzemný
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–18 hod.
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle kapacity prohlídky
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: volně / skupiny dle kapacity prohlídky kromě terasy
Port X celý prostor
Odvážný koncept mobilního domu na vodě vznikl v Atelieru SAD. Jednopodlažní objekt obdélníkového tvaru s pultovou střechou může být sestaven z tří až šesti segmentových modulů. Přípona X v jeho názvu odkazuje na flexibilitu a nezávislost – dům lze umístit na vodu, stejně jako na souš, lze jej opětovně rozdělit a přesunout na jiné místo a proměnlivá je i jeho vnitřní struktura. Jednotlivé segmentové díly tvaru písmena „C“ jsou vyrobeny z kompozitového sendviče, který tvoří několik vrstev laminátu (s vrchní tenkou vrstvou gelcoatu). Vnitřní prostor obložený modřínem je rozdělen SDK příčkami. Prosklená fasáda s otevíratelnými francouzskými okny vedoucími na terasu poskytuje uklidňující výhled na vodní plochu. Prototyp obsahuje inteligentní systém řízení domácnosti, stínění roletami, klimatizaci, vytápění v podlaze pomocí elektrických konvektorů, nádrž na vodu i odpad. Do budoucna je v plánu i použití solárních panelů. Díky precizně zpracovaným přírodním materiálům, elegantním a příjemným tvarům rozehrává Port X vlídný dialog s okolím. © mk
Skleněný palác – nájemný obytný dům Zemské banky
vnitroblok / podzemní garáže, střešní terasa, obřadní místnost Funkcionalistický Skleněný palác, někdy označovaný také jako „skleňák“, byl vyprojektován na základě soutěžního návrhu architektem Richardem F. Podzemným. Objekt na bubenečském náměstí Svobody dotváří čelo městského bloku a akceptuje Engelovu urbanistickou koncepci území. Podle přání investora se v domě měly nacházet byty a obchodní prostory, přičemž pro obchody bylo vyhrazeno přízemí budovy a byty (přiměřeně účelné, avšak na svou dobu velmi komfortní) byly situovány do vyšších podlaží. Důraz byl kladen také na společné prostory zvyšující obytný standard: v přízemí byl vyprojektován obytný dvůr s tenisovými kurty, na střeše terasa se „sluneční lázní“, v suterénu pak garáže se správkárnou automobilů a dalšími provozy. Jedinečnost domu se propisuje také na průčelí, jež je díky skeletovému systému objektu nezávislé na nosné konstrukci, a bylo jej tak možné prolomit široce prosklenými okny, lodžiemi a zimními zahradami. Vysoká míra prosklení ostatně stojí i za přezdívkou domu. Za pozornost stojí také dekorativní výtvarná díla v rámci objektu: skleněná stěna hlavního vchodu s leptanými vitrajemi zvěře, ptáků a ryb od Jana Baucha, nástěnné reliéfy ženských postav od Jana Laudy či socha klečící ženy s dítětem (odlitek originálu Bedřicha Stefana) ve vestibulu. © kb
22
ADRESA: Strahovské nádvoří 1, Praha 1
ADRESA: Jiráskovo náměstí 1981/6, Praha 2
ROK: 1143 (založení)
ROK: 1994–1996
ARCHITEKTI: Giovanni Domenico Orsi, Jean Baptiste Mathey, Jakub Schödel, Anselmo Martino Lurago, Ignác Jan Nepomuk Palliardi
ARCHITEKTI: Vlado Milunić a Frank Owen Ghery
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle kapacity prohlídky
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–18 hod.
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle kapacity prohlídky
Strahovský klášter – Památník národního písemnictví sál Boženy Němcové, studovna
Strahovský klášter byl založen na podnět olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka knížetem Vladislavem v roce 1143. Za dobu své existence prodělal klášter několik rekonstrukcí a přestaveb. Po požáru v roce 1258 prošel objekt gotickými zásahy. V letech 1614–1626 se uskutečnila výrazná pozdně renesanční přestavba. Následně byly provedeny stavební zásahy v raně barokním duchu, během kterých vznikl v letech 1671–1674 například nový knihovní sál pod vedením Giovanniho Domenica Orsiho. V té době také proběhla přestavba jižní části konventu a opatství, jejímž autorem byl Jean Baptiste Mathey. Po roce 1742 došlo k opravám, na nichž se podíleli Jakub Schödel a Anselmo Martino Lurago. Z let 1783–1785 pochází pozdně barokní – či spíše raně klasicistní – pojetí průčelí Filosofického sálu provedené Ignácem Janem Nepomukem Palliardim. V průběhu staletí vlastnil a spravoval komplex premonstrátský řád. V roce 1950 byl objekt zabrán státem a řádu navrácen až roku 1990. Klášterní knihovna se stala součástí Památníku národního písemnictví, který zde sídlí od roku 1952 a dodnes zůstal nájemcem části prostor, z kterých zpřístupní barokní sál Boženy Němcové s nástropními freskami (v minulosti opatská jídelna) a sál studovny. © lc
PA M Á T N Í K NÁRODNÍHO PÍSEMNICTVÍ
23
kromě terasy
Tančící dům
kanceláře v 6. patře, Glass Bar a vyhlídková terasa Tančící dům byl dokončen roku 1996 podle návrhu českého architekta chorvatského původu Vlada Miluniče a kanadského architekta Franka O. Gheryho. Originální stavba se nachází na nároží Rašínova nábřeží a Resslovy ulice, na místě činžovního domu, který byl zasažen bombou při spojeneckém bombardování v roce 1945. Nad prostor křižovatky odvážně vykonzolovaný objekt s prosklenou věží je inspirován tanečním párem Ginger Rogersové a Freda Astaira. Prvotní impulz k návrhu vznikl při rozhovorech mezi Milunićem a Václavem Havlem, který bydlel v sousedním domě. Ginger a Fred, jak se domu přezdívá, je na svou dobu unikátní i z technologického hlediska. Dynamicky tvarovaná stavba je tvořena téměř stem v továrně zhotovených a dovezených fasádních panelů. Původní návrh počítal s vyšší a štíhlejší prosklenou věží, kterou se nakonec nepodařilo prosadit. Kovová perforovaná koule na střeše objektu symbolizuje hlavu medúzy. Interiéry domu byly z velké části svěřeny architektce Evě Jiřičné. Oproti původnímu záměru byl dům využíván převážně jako administrativní objekt. Po nedávné změně majitele se díky třípatrové galerii Art Salon S podařilo oživit původní koncept, který počítal s mnohem větším množstvím ploch pro kulturní využití. Ikonická stavba se po dlouhých debatách stala neodmyslitelnou součástí pražské architektury. © pv
ADRESA: Olšanská 2681/6, Praha 3
ADRESA: Nad Kapličkou 3324/15, Praha 10
ROK: 1972–1980
ROK: 1941
ARCHITEKTI: František Cubr, Josef Hrubý, Zdeněk Pokorný, František Štráchal a Vladimír Oulík
ARCHITEKT: Josef Šídlo ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–15 hod. FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: volně, bezplatné půjčování kol a helem
ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so 10, 11, 13, 14 hod.; při vstupu kontrola totožnosti
FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: skupiny dle registrace
Ústřední telekomunikační budova O
dohledové centrum, spodní ochoz hlavní věže (14. patro), nahlédnutí do podzemní chodby, sály s bateriemi, sály s technologiemi Ústřední telekomunikační budova byla postavena v letech 1972–1979 a 3. ledna následujícího roku proběhlo slavnostní zahájení provozu. Ve své době šlo o naprosto ojedinělý stavebně-architektonický počin, a to jak do rozsahu (podle objemu obestavěného prostoru šlo tehdy o největší budovu v Praze), tak do složitosti. Komplex ÚTB tvoří dvě propojené budovy – východní spojově-technologická, z níž roste věž, a západní s administrativním zázemím, hlavním vstupem a zaměstnaneckou jídelnou. Charakteristická rádioreléová věž ÚTB, vysoká 78 m (bez anténního nástavce), je výrazným orientačním bodem oblasti na pomezí pražských čtvrtí Vinohrad a Žižkova. Její ochoz v 17. podlaží věže poskytuje prostor pro umístění rádiové přenosové techniky. Ta sloužila – a stále slouží – především pro mobilní síť O2. Věž rovněž nabízí pěkný a poměrně netradiční výhled na Pražský hrad, televizní a rozhlasový vysílač – významnou žižkovskou dominantu (v popředí), jakož i na Nákladové nádraží Žižkov.
Velodrom na Třebešíně závodní cyklistická dráha
Ve skrytu uliček, nedaleko Nákladového nádraží Žižkov, se ukrývá jeden z nejvýznamnějších velodromů u nás – Třebešínský velodrom. Byl postaven v roce 1941 podle návrhu inženýra a cyklistického závodníka Josefa Šídla. Betonový ovál o dvou klopených zatáčkách široký 6 m měl původně délku 412 m a uvnitř byly škvárová plochá dráha a fotbalové hřiště tehdy prvoligové SK Viktorie Žižkov. Dráha se stavěla velmi krátkou dobu (čtyři měsíce), bez běžné techniky s přispěním cyklistů i místních nadšenců, což se zřejmě podepsalo na její životnosti. Jedna ze zatáček se záhy začala rozpadat. Při první rekonstrukci v roce 1952, již projektoval Ing. Karel Cibula, zaniklo fotbalové hřiště a byly upraveny délka i šířka. Další rekonstrukce byla realizována mezi lety 1966–1971 díky snaze a zapojení členů TJ KOVO. Současná dráha s hlazeným betonovým povrchem, délkou 333 m, šířkou 7‚8 m a zatáčkami klopenými na 34° a rovinkami klopenými na 7° je nejrychlejší dráhou v ČR. Sportovní centrum mládeže KOVO se snaží navázat na její bohatou historii – konají se zde pravidelné tréninky oddílu a prestižní závody, včetně druhého nejstaršího sprinterského závodu na světě Framaru. © mk
Současně se stavbou byl vybudován speciální podzemní kolektor dlouhý 1‚6 kilometru, který se nedaleko Žižkovské televizní věže napojuje na starší ústřednu ve Fibichově ulici. © mg
24
ADRESA: Nádražní 23, Praha 5 ROK: 2000 ARCHITEKT: Jean Nouvel ČAS ZPŘÍSTUPNĚNÍ: so, ne 10–18 hod. FORMA ZPŘÍSTUPNĚNÍ: volně
Zlatý Anděl
budova A, 6. patro s výhledem Administrativní objekt byl dokončen roku 2000 podle návrhu Jeana Nouvela, jednoho z nejvýznamnějších architektů současnosti. Tvarově originální objekt vyrostl jako jeden z prvních v rámci revitalizace nového centra Smíchova. Lokalita byla koncem osmdesátých let poznamenána zaniklou strojírenskou výrobou Ringhofferovy továrny a demolicí nárožních domů při výstavbě metra. Nově budovaná dominanta na křižovatce ulic Plzeňské a Nádražní se spolu s Novým Smíchovem a zástavbou Radlické ulice stala součástí urbanistického konceptu nového administrativně-obchodního centra Smíchova. Se složitou situací zakládání nad metrem, nárožní polohou a blízkostí památkově chráněné synagogy se architekt vyrovnal rozdělením do několika hmot. Nižší racionální část objektu se nachází nad stanicí metra a dominantní organická věž je vykonzolována nad křižovatku. Polyfunkční objekt se do parteru otevírá obchody, zatímco vyšší patra jsou čistě administrativní. Celoprosklená fasáda byla doplněna grafikou siluety anděla z filmu Nebe nad Berlínem a citáty spisovatelů spojených s Prahou. Zlatý Anděl se stal přirozeným středobodem moderní rušné části města pro svou urbanistickou i architektonickou kvalitu a jeho lehce tvarovaná věž je dnes již neodmyslitelnou dominantou Smíchova. © pv
Získali jsme licenci pro pořádání festivalu Open House v Praze. A stálo to za to. Otevřená společnost, o. p. s., přispívá k tomu, abychom žili v dobře fungujícím státě, který dává všem lidem stejné příležitosti. Poukazujeme na problémy, které ostatní nevidí, a přicházíme s inspirativním řešením.
Co konkrétně můžeme nabídnout: Analýzu, jak Pražané využívají veřejný prostor www.otevrenaspolecnost.cz/verejny-prostor Poradnu k použití zákona č. 106 o svobodném přístupu k informacím www.otevrete.cz On-line mapu kriminality s 200 typy zaznamenávaných trestných činů www.mapakriminality.cz Promítání a veřejné debaty o genderu a sexistické reklamě www.otevrenaspolecnost.cz/gender Předávání cen Roma Spirit oceňující práci pro romskou komunitu www.romaspirit.eu
Buďte v obraze! Sledujte náš FB www.fb.com/otevrenaspolecnost Přihlaste se k odběru občasného newsletteru www.otevrenaspolecnost.cz
25
Doprovodný program Výstava KULTURNÍ INKUBÁTOR NEGRELLIHO VIADUKT Negrelliho viadukt, ve své době nejstarší železniční most v Evropě, v současnosti vnímá většina z nás jako „hradbu“ na cestě z centra Prahy. Plánovaná rekonstrukce (2016–2019) představuje příležitost proměnit jej v aktivátor veřejného života a prostor celoměstského významu. Centrum pro středoevropskou architekturu (CCEA) a spolek Viadukt, jež se nové identitě stavby aktivně věnují, pro vás připravily exkurz do její minulosti, současnosti a budoucnosti. Výstava je instalována po celou dobu trvání festivalu přímo v prostoru zazděného mostního oblouku (na rohu ulic Sokolovská a Prvního pluku). Na tomtéž místě je možné se po oba dny od 17.00 do 18.00 hodin setkat se zástupci spolku Viadukt a popovídat si s nimi o jejich plánech.
Výstava ZPŘÍSTUPNĚNÍ KULTURNÍ PAMÁTKY NÁKLADOVÉHO NÁDRAŽÍ ŽIŽKOV Nákladové nádraží Žižkov je nejen ukázkou prvotřídní architektury, ale také občanské angažovanosti. Plánovanou demolici nádraží se podařilo zastavit, Nákladové nádraží Žižkov bylo prohlášeno kulturní památkou a stalo se výrazným bodem na mapě Prahy. Letos vstupuje do své již třetí sezony. Výstava mapuje nádraží jak v kontextu jedinečné architektonické struktury, tak i jeho dosavadní dramaturgie a v neposlední řadě jeho budoucí plánované proměny v sídlo státních vzdělávacích a kulturních institucí (Národní filmový archiv, Národní památkový ústav apod.). V rámci festivalu si můžete prohlédnout zákoutí nádraží, výstavu nebo využít služeb místní kavárny, která otevírá ve 12.00 hodin.
Procházka s architektem FLORENTINUM
Sport VELODROM ZPOZA ŘÍDÍTEK
Petr Kučera, architekt ze studia Cigler Marani Architects, který se podílel na projektování administrativního paláce Florentinum, vás provede po jeho veřejných prostorech – vnitroblokovém náměstí a Desfourské zahradě. Procházky začínají v sobotu ve 13.30, 14.30 a 15.30 hodin a sraz je vždy před vstupem do recepce A. Procházka trvá přibližně 40 minut.
Pokud se chystáte na Nákladové nádraží Žižkov, nenechte si ujít nedaleký velodrom na Třebešíně. Jeho provozovatel, Klub SCM Kovo, nabízí jedinečnou příležitost prohlédnout si cyklistickou dráhu zpoza řídítek speciálních dráhových kol, která zde budou po celou dobu trvání festivalu bezplatně k zapůjčení. Závoďte opatrně!
Pro děti DĚTSKÝ KOUTEK V DOMĚ U DVOU ZLATÝCH MEDVĚDŮ Muzeum hlavního města Prahy, které v domě U Dvou zlatých medvědů sídlí, připravilo pro návštěvníky s dětmi pestrý interaktivní program. Děti se seznámí s historií, architekturou budovy a zajímavými osobnostmi, jež se k budově vztahují. Na dvoře se pak mohou vyfotografovat s postavou Klíčníka pražských dveří.
26
Partneři Festival Open House Praha 2015 děkuje těmto partnerům:
Mediální partneři:
Děkujeme všem majitelkám a majitelům budov za jejich zpřístupnění. Open House Praha je součástí Open House WorldWide Family.
Seznam budov 1. ArtGen Argentinská 420/4, Praha 7 2. Danube House Karolinská 650/1, Praha 8 3. Dům odborových svazů nám. Winstona Churchilla 1800/2, Praha 3 4. Dům U Dvou zlatých medvědů Kožná 475/1, Praha 1 5. Elektrárna Štvanice Ostrov Štvanice 1340, Praha 7 6. Fakulta elektrotechnická ČVUT Technická 2, Praha 6 7. Fakulta strojní ČVUT Karlovo náměstí 13, Praha 2 8. Florentinum Na Florenci 2116/15, Praha 1 9. fusion hotel Panská 9, Praha 1 INFOCENTRUM (otevřeno: 12.–17. 5. / 10–19 hod.) 10. Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy Vyšehradská 57, Praha 2 11. Invalidovna Sokolovská 136/24, Praha 8 12. Kramářova vila Gogolova 212/1, Praha 1 13. Libeňský plynojem V Mezihoří 2228/2a, Praha 8 14. Main Point Karlín Pobřežní 665/21, Praha 8 15. Masarykovo nádraží Havlíčkova 1014/2, Praha 1 16. Ministerstvo průmyslu a obchodu Na Františku 1039/32, Praha 1 17. Ministerstvo zemědělství ČR Těšnov 65/17, Praha 1 18. Nákladové nádraží Žižkov Jana Želivského 2, Praha 3 19. Národní galerie v Praze – klášter sv. Anežky České Anežská 811/12, Praha 1 20. Národní galerie v Praze – palác Kinských Staroměstské náměstí 606/11, Praha 1 21. Negrelliho viadukt Sokolovská/Prvního pluku, Praha 8 22. Palác Langhans Vodičkova 707/37, Praha 1 23. Palác Lucerna Vodičkova 704/36, Praha 1 24. Palác Metro Národní 961/25, Praha 1 25. Parní mlýny Jankovcova 1037/49, Praha 7 26. PORT#58 Tusarova 857/58, Praha 7 27. Port X V Přístavu 4, Praha 7 28. Skleněný palác – nájemný obytný dům Zemské banky nám. Svobody 728/1, Praha 6 29. Strahovský klášter – Památník národního písemnictví Strahovské nádvoří 1, Praha 1 30. Tančící dům Jiráskovo náměstí 1981/6, Praha 2 31. Ústřední telekomunikační budova O2 Olšanská 2681/6, Praha 3 32. Velodrom na Třebešíně Nad Kapličkou 3324/15, Praha 10 33. Zlatý Anděl Nádražní 23, Praha 5
30
Mapa C
6
28
25 27
1 12
5
A
20
19
16 8
4
29
17 15 9
24
22
B
26 2
14
13 11
21 32 3 31
18
23
7 33
B
30
10
A
C
31
TÝM Michal Tošovský – produkce / Andrea Šenkyříková – produkce / Klára Veselá – dobrovolníci & fundraising / Ema Pospíšilová – fundraising / Bohdana Rambousková – PR & média / Matěj Šenkyřík – web / Martin Bělohradský – fotografie / Michaela Kernová – katalog AUTOŘI TEXTŮ Barbora Uhlířová (bu) / Klára Brůhová (kb) / Lucie Červená (lč) / Lucie Kirovová (lk) / Markéta Gossová (mg) / Michaela Kernová (mk) / Martina Macáková (mm) / Matěj Velek (mv) / Ondřej Teplý (ot) / Petr Kučera (pk) / Petr Vojáček (pv) / Štěpán Bärtl (šb) AUTOŘI FOTOGRAFIÍ BUDOV Martin Bělohradský / archivy budov / Dorota Velková / Lukáš Žentel GRAFICKÉ PRÁCE Filip Blažek & David Dubec (Designiq) ILUSTRACE Michal Bačák KOREKTURY Jana Křížová TISK Tisk Horák, a. s., Ústí nad Labem Otevřená společnost, o. p. s. založila Open House Praha, z. ú., který pořádá festival Open House Praha 2015. OPEN HOUSE PRAHA, Z. Ú. Uruguayská 5, 120 00, Praha 2
[email protected] www.openhousepraha.cz
openhousepraha OpenHousePraha OpenHousePraha
32
