objektivem
Necháváme divákovi prostor Alena Dvořáková & Viktor Fischer Fotografové Alena Dvořáková a Viktor Fischer se věnují dokumentu. Ve své tvorbě se snaží zviditelňovat témata, která společnost nemá tolik na očích. Od roku 1992 pracují ve dvojici a své snímky podepisují společně. Dokonce i na otázky, které jsem jim kladla, odpovídali společně jako jakási dvojjedinná bytost. autor Jana Bohutínská • foto Alena Dvořáková & Viktor Fisher, Petr Kurečka
Jak vlastně ve dvojici rozhodujete, kterou fotku použijete nebo vystavíte a kterou ne? Nejdřív musíme vysvětlit, jak vlastně prezentujeme naše fotografické soubory. Fotky jsou vždycky seřazeny do nějakého příběhu, má to celé začátek, prostředek, rytmus, gradaci, pečlivě vybranou fotku na konec... Třeba obě naše knížky jsme řadili minimálně půl roku, než si to celé sedlo tak, aby nám to vyhovovalo. Po prvních společných výstavách jsme zjistili, ze způsob, kdy dva autoři prezentují společně jeden projekt seřazený ne podle jmen, ale podle pravidel fotografického picture story, nevyhovuje divákům. Přemýšleli jsme, jak z toho ven, a definovali jsme si naši práci jako společný názor, který nevyžaduje, aby se dalo identifikovat, kdo co dělá. Zbytečně to odvádí pozornost od příběhu. Před tím, než jste se vydali na profesionální fotograficko-dokumentaristickou dráhu, jste měli jiné profese – fyzioterapeutka a stavař. Považujete to dnes za zcela uzavřenou životní etapu, nebo z toho období můžete pro svou práci něco čerpat? Alena měla práci smysluplnou, vzpomíná ráda, ale je to uzavřená kapitola. Samozřejme ji to ovlivnilo při focení – ten vztah k lidem. Teď se zase vrací na svoje místa, fotíme v Motole, kde nějakou dobu pracovala. Zpracováváme tam aktuálně projekt o pacientech spinální jednotky, kam se dostávají lidé po úrazu páteře. Sledujeme cestu tří mladých lidí od chvíle těsně po úrazu až po jejich návrat do běžného života. Výsledkem
06
moment 01 – 2012
bude publikace, jejímž smyslem bude pomoci ostatním pacientům se rychleji zorientovat po jejich zranění. Viktor vystudoval stavební průmyslovku, dva roky na stavbě byly logické, bylo to hledání a potvrzení slepé uličky. Potom už následoval noční hlídač a FAMU. Seznámili jste se ve fotokroužku, až pak jste společně studovali fotku na FAMU. Jak na léta ve fotokroužku vzpomínáte? My jsme tam chodili tak dva roky, jednou týdně, byl to dobrý základ hlavně pro techniku.V tom typickém fotoklubu byl jeden člověk, který tehdy úspěšně připravil na přijímačky na FAMU několik lidí, jmenuje se Lubor Mareš, pořád amatérsky fotí, fotoklub se ale dávno rozpadl. Fotoklubový archiv se naštěstí podařilo zachránit, zbylo několik krabic s archivem fotek od 70. do 90. let, ty jsme před časem věnovali Národnímu muzeu fotografie v Jindřichově Hradci. Věnujete se angažované dokumentární fotografii. Jak tedy chápete roli fotografa-dokumentaristy v současné společnosti? My to máme tak, že se snažíme zviditelňovat společensky okrajová témata, která nejsou příliš vidět na veřejnosti. V poslední době se neuvěřitelným způsobem omezila možnost publikovat témata podobného typu v komerčním tisku, protože čtenáři jsou obvykle pod tíhou svých vlastních problémů a nechtějí si na stánku kupovat ještě problémy druhých. Tím, že uděláme výstavu nebo knížku, oslovíme přesně ten okruh lidí,
ALena dvořáková (1970) Viktor fisCher (1967) Patří k české špičce angažované dokumentární fotografie. — Alena nejprve pracovala jako fyzioterapeutka, Viktor jako stavař, pak vystudovali fotku na FAMU a začali se dokumentu věnovat profesionálně. Od roku 1992 pracují ve dvojici. Získali 19 ocenění v soutěži Czech Press Photo a další mezinárodní ceny a granty. Jsou členy fotografické agentury CHOICE images, pracují také ve vlastním fotoateliéru AFIS. Vystavují v Česku i v zahraničí, vydali publikace Misie (2004) a Voda (2010). — www.afisphoto.com
07
CLEAN MONDAY Moučná válka, Galaxidi, Řecko. Tradiční festival Clean Monday znamená začátek 40denního půstu před Velikonocemi. — Moučné války ve vesničce Galaxidi se pravidelně účastní stovky lidí. Spotřebuje se okolo 1500 kg obarvené mouky. Následné čištění ulic po bitvě zabere až týdny času. — Nikon D300 • 18 mm
kteří jsou pak schopni naše téma přijmout, přenést dál, rozvést a doplnit, třeba svým dalším chováním ke společnosti, nebo dokonce návrhem nějakého zákona a podobně. Kdy se dokument stává uměním? Necháváme divákovi prostor pro jeho vlastní interpretaci naší práce. To znamená naznačit, přiblížit, ale neukázat příliš konkrétně. Fotka musí mít atmosféru, výtvarnou kvalitu. Nenabízíme žádná řešení, jen představíme téma a každý si musí odpovědět sám. Kombinujete volnou tvorbu a komerční zakázky, pro které jste založili vlastní studio. Ve druhém případě k vám témata přicházejí z vnějšku, podle čeho si ale vybíráte témata pro volnou tvorbu, o které můžete sami beze zbytku rozhodovat? U naší práce na dokumentu předem víme, že se na ní nedá vydělat. I když dostaneme honorář z nějakého časopisu, obvykle to pokryje jen náklady, které máme. Takže to je vlastně naše výhoda, když se rozhodneme zpracovat dané téma, nejsme pod žádným finančním tlakem a děláme, co uznáme za vhodné. Možností máme víc, než jsme schopni pojmout, průměrně zpracováváme dvě
08
moment 01 – 2012
dlouhodobá témata najednou, víc nejde. Práce na jednom souboru o třiceti kvalitních fotkách nám trvá přibližně dva roky. Jaké téma je pro vás momentálně palčivé, čemu se věnujete a proč? Směřujete toto téma také k fotografické publikaci podobné Misiím vydaným v roce 2004 a Vodě, která vyšla před dvěma lety? Máme teď náročný a superzajímavý projekt navazující na naše téma Voda, ale zjistili jsme, že je lepší nic v průběhu práce neprozrazovat. Stalo se nám před časem, ze jsme zavolali do časopisu, zda by neměli zájem o naše aktuálně zpracovávané téma, a oni si tam poslali svého fotografa a téma nám ukradli. Nejnověji jste získali Grant Prahy Czech Press Photo 2011 – roční tvůrčí stipendium pražského primátora na fotografování proměn hlavního města s tématem Praha – velkoměsto a voda. Už jste se do města ponořili? Co jste zatím objevili? Můžete přiblížit svůj koncept? Museli jsme začít hned, jak jsme se o grantu dozvědeli, řada zajímavých akcí v souvislosti s tématem se děje jednou ročně. Máme napsaný seznam s tématy, která nás zajímají, a snažíme se ho dodržet.
09
objektivem
VODA Všechny záběry jsou z Evropy. Přítomnost vody všude okolo nás sotva vnímáme. — Naším záměrem je předložit divákovi některá zdánlivě běžná a již téměř nevnímaná témata, podnítit jeho představivost a zprostředkovat nové souvislosti. — Nikon FM2 a Nikon F100 • 28 mm
11
objektivem
12
moment 01 – 2012
Nejvyšší Čech Tomáš Pustina je vysoký 230 cm a váží okolo 170 kg. — Vzhledem ke své výšce i zdravotnímu problému je Tomáš vyčleněný ze společnosti zdravých a běžně vysokých lidí a odkázaný na pomoc rodičů. Naším záměrem je na příkladu Tomáše upozornit na situaci společností vyčleněných lidí a na jejich nám často nepochopitelné problémy. — Nikon D300 • 18 mm
Navazujete na předchozí cyklus Voda? Chceme tady stejně jako v knize konfrontovat člověka a vodu, město je ale jiné, zatím se nám to tematicky nikde neprotnulo. V průběhu let jste v soutěži Czech Press Photo získali už devatenáct cen. Co pro vás tyto ceny – a ocenění vůbec – znamenají? Zpočátku jsme byli „pouze“ nadšení z každé ceny. V poslední době jsme nejenom nadšení, ale naučili jsme se navíc Czech Press Photo i využívat – třeba když vyhrál náš soubor Nejvyšší Čech o Tomáši Pustinovi, rychle jsme s jeho příbuznými iniciovali sbírku na elektrický vozík a starší auto – a díky té ohromné propagaci na Czech Press Photo se tématu chytili i další novináři a nakonec se vybralo přes osm set tisíc korun! Asi půl roku měli Pustinovi doma novináře každou chvilku. Už to zase opadlo, ale pro nás i pro Pustinovy to byla velká zkušenost. Kromě toho, že pracujete ve vlastním studiu, jste společně také členem česko-slovensko- polské fotografické agentury CHOICE images. Jaké výhody vám členství v agentuře přináší? CHOICE je nápad Karla Tůmy, ten nás
oslovil před jejím založením. Každý tam je velký individualista, zajímavý projekt. Agentura je navíc výborný základ pro výstavy a různá jednání. Když jednáte za agenturu, nejste fotograf, ale zástupce agentury, tedy jednáte s kýmkoli jako rovný s rovným, jste v jiné, lepší pozici. Čím nejčastěji fotografujete, máte mezi fotoaparáty nějakého favorita? Na kinofilm máme Nikony FM2 a F100 s pevnými světelnými objektivy, aktuální digitální těla máme Canon 5D II. Fotíte digitálně, ale zároveň zůstáváte věrní také filmu. Při jaké příležitosti schováte digitál a vrátíte se ke klasické technice? Popravdě, v poslední době používáme hlavně digitály, když je potřeba srovnat fotky do souboru s těmi z filmu, pomůžeme si zrnem ve Photoshopu. Pokud byste měli říci hlavní výhody digitálu a naproti tomu nepřekonaná plus klasické techniky, co by to bylo? Výsledek v naší oblasti fotografie – dokumentu – je už dávno z digitálu daleko lepší a rychlejší. Jediný problém, na který narážíme, je problém trvanlivosti a prezentace fotek. Řada galeristů, kteří fotky
13
objektivem
Věznice V našem projektu pro National Geographic CR jsme se vedle každodenního života ve věznicích zaměřili na činnost Vězeňské duchovní služby. — Působí v ní vězeňští kaplani i dobrovolní duchovní z celkem deseti různých církví. Kromě organizování a realizace duchovní služby se podílejí na výchovných programech vedoucích k hodnotové změně klientů. — Canon 5D Mark II • 28 mm
prodávají dál svým klientům, stále digitální tisky odmítá vystavovat a prodávat. Jaké kouzlo pro vás má černobílá fotka, která je pro vaši tvorbu charakteristická? Fotka se velmi rychle vyvíjí nejenom technologicky, ale hlavně stylově, stejně jako názory diváků. Podle toho, koho potřebujeme oslovit, měníme náš výstup. Nijak na černobílé fotce nelpíme, ke každému tématu vybíráme, co se k němu hodí. U větších a delších projektů, jako byla například Voda, černobílá fotka srovná a zhutní celý soubor do jednoho celku, barva by projekt rozbila. Když se nakonec šířeji rozhlédnete po české dokumentární fotografii – v jaké je vlastně nyní kondici a co byste jí do nejbližší budoucnosti přáli? To je otázka na diplomovou práci! Obecně je pravda, že dokument ztratil svoji pozici, kterou ještě nedávno měl, zejména v časopisech. Doba je rychlá, informace rychle stárnou. Naše práce se přesunula na internet, do knih a galerií. Každý dokumentarista si musí najít vlastní cestu, jak svou práci představit lidem. Dokumentu přejeme hodně vnímavých diváků. –
14
moment 01 – 2012
