ŠETŘENÍ VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH A MOŢNOSTI JEHO VYUŢITÍ PŘI PROGNÓZOVÁNÍ LIDSKÉHO KAPITÁLU1
2
ADULT EDUCATION SURVEY AND THE POSSIBILITIES OF ITS USAGE FOR THE HUMAN CAPITAL PROGNOSES
Jakub Fischer, Petr Mazouch Abstract The aim of this paper is to introduce the Adult Education Survey provided by the Czech Statistical Office and to present the possibilities of usage of the results of the survey for strengthening the prognoses related to the human capital. The prognoses which we have made in previous years have been based just on formal education and the non-formal education and in-formal education have not been included to the analyses and prognoses. First results related to this topic are also presented at this paper. Key words: human capital, non-formal education, in-formal education, adult education survey
Úvod V dosavadních analýzách v oblasti lidského kapitálu a při prognózování úrovně lidského kapitálu, které bylo prováděno v rámci řešení projektu Reprodukce lidského kapitálu, byl pojem lidského kapitálu ztotožňován s úrovní dosaženého (formálního) vzdělání. Vycházelo se přitom buď z počtu či podílu osob s dosaženým vysokoškolským vzděláním, nebo z tzv. průměrné délky studia3. Všechny tyto přístupy přitom opomíjely důležitou složku vzdělávání, kterou je vzdělávání po dokončení příslušného stupně vzdělání. Toto vzdělání přitom může být jak formální (vedoucí k získání osvědčení či diplomu), tak i neformální (vzdělávání pod dohledem lektora, které však není zakončeno osvědčením či diplomem) a informální (samostatné učení). Sledujeme-li dopady investic do vzdělání na ekonomiku, případně hodnotíme-li návratnost těchto investic, nemůžeme od dalšího vzdělávání abstrahovat. Podstatné přitom je, nakolik se osoby s různým dosaženým stupněm vzdělání na dalším vzdělávání podílejí. V následujícím příspěvku se pokusíme jednak stručně představit šetření Vzdělávání dospělých, které bylo realizováno Českým statistickým úřadem v roce 2008 (s referenčním rokem 2007), jednak ukázat možnosti využití vybraných výsledků z tohoto šetření pro analýzu a prognózu lidského kapitálu. 1
Příspěvek vznikl za podpory Národního programu výzkumu II MŠMT ČR „Reprodukce lidského kapitálu“, číslo projektu 2D06026. 2 Autoři děkují za průběžné konzultace k tomuto šetření kolegům Jaroslavu Novákovi a Vratislavě Drozenové z Českého statistického úřadu. 3 Diskuse obou těchto metodik viz Mazouch, Fischer (2007), obdobnou agregaci stupňů vzdělání používá též Kulčár (2007)
1
Základní pojmy vztahující se k dalšímu vzdělávání4 „Celoživotní učení, které je souhrnem jevů s poměrně složitou strukturou, lze v zásadě rozdělit do dvou základních, z pohledu času navazujících etap nazývaných počáteční a další vzdělávání. Počáteční vzdělávání probíhá zejména v mladém věku (před vstupem na pracovní trh) formou školní docházky. Je vzděláváním formálního charakteru, které lze dále členit podle stupně vzdělávání. Zahrnuje základní vzdělávání, které se kryje s povinnou školní docházkou (ISCED 1,2), dále střední vzdělávání (ISCED 3,4) a konečně vzdělávání terciární (ISCED 5,6). Další vzdělávání – jak i jeho název napovídá - se uskutečňuje převážně po ukončení počátečního vzdělávání, resp. po vstupu na trh práce. Lze blíže rozlišovat podle způsobu získávání poznatků a dovedností na vzdělávání formální, neformální a informální. Formální vzdělávání je upraveno právními předpisy a probíhá ve vzdělávacích institucích, zejména ve školách, ať už jako počáteční či další vzdělávání (např. středoškolské či vysokoškolské studium dospělých). Zahrnuje navazující stupně vzdělávání (základní, střední a terciární), jejichž dosažení je potvrzováno příslušným osvědčením (vysvědčení, diplom apod.). Neformální vzdělávání je častější formou dalšího vzdělávání. Spočívá v organizovaném získávání vědomostí a dovedností za účasti učitele, odborného lektora apod., které však nekončí završením určitého stupně vzdělání. Patří sem např. různé kurzy pořádané ve volném čase vzdělávaných, krátkodobá školení a přednášky a také rekvalifikace či vzdělávání zaměstnanců organizované zaměstnavatelem. Informální vzdělávání (učení) je institucionálně neorganizované a zpravidla nesystematické získávání poznatků a dovedností v každodenních životních situacích (ve volném čase, v zaměstnání, v rodině apod.). Významnou součástí informálního učení je sebevzdělávání charakterizované – mimo jiné - skutečností, že učící se nemá možnost objektivního ověření získaných znalostí či dovedností. Jak je z výše uvedeného patrné, celoživotní učení je komplexním procesem skládajícím se z organizovaného i neorganizovaného nabývání poznatků a dovedností, splňujícího či nesplňujícího požadavky určitého stupně vzdělání a stvrzeného či nestvrzeného příslušným osvědčením. Tato charakteristika v sobě zahrnuje nejen určitou dosaženou popř. rostoucí úroveň vzdělání, ale také stálou připravenost či schopnost k získávání nových poznatků a dovedností prakticky v průběhu celého lidského života.“ Stručná charakteristika šetření Další vzdělávání dospělých Jedná se o plně mezinárodně srovnatelné šetření, v němž byly získány odpovědi od více než 9 tisíc osob. S výjimkou některých otázek bylo referenčním obdobím v zásadě období celého roku 2007. Dotazník byl vyplňován na základě rozhovoru s tazatelem. Dotazník obsahoval 66 otázek členěných do 6 oddílů. Další vzdělávání z hlediska jednotlivých věkových skupin
Jako ukázku, k čemu je možné data z uvedeného šetření využít, použijeme vlastní propočet zapojení osob v jednotlivých stupních vzdělání do dalšího vzdělávání. Zatímco publikace ČSÚ prezentuje podíly osob zapojujících se procesu dalšího vzdělávání v členění Tato část je doslovně převzata z publikace ČSÚ Další vzdělávání dospělých 2007, č. 3313-09, Metodické vysvětlivky. 4
2
podle dosaženého stupně vzdělání, v našem případě se pokusíme propočítat, kolik hodin jednotlivé vzdělanostní skupiny dalším vzděláváním stráví. S ohledem na obecně uznávaný přepočet hodinové zátěže na tzv. ECTS kredity5 můžeme hodiny strávené dalším vzděláváním přepočítat na ekvivalent formálního vysokoškolského vzdělávání (kde se vychází opět z obecně uznávaného přepočtu). Takto 1 ECTS kredit odpovídá 26 hodinám studijní zátěže studenta6. Metodika
Pro naše propočty jsme čerpali ze souboru mikrodat, z něhož byly vybrány proměnné vztahující se k potřebě naznačených propočtů. Protože naším cílem byla kvantifikace, bylo třeba ohodnotit čas, který respondent strávil danou činností. Toto bohužel bylo možné pouze u formálního a neformálního vzdělávání, kde byli účastníci šetření dotazováni na čas, který příslušnou činností strávili. Informální vzdělávání časově ohodnoceno nebylo. Pro další propočty byl soubor respondentů rozdělen podle pohlaví a dále podle věkových skupin dle dokončeného věku (25-34; 35-44; 45-54; 55+). Ze souboru byli vyřazeni studenti a důchodci: studenti stále studují, což nemá přímou souvislost s dalším vzděláváním, a vzdělávání důchodců má spíše rozměr spíše sociální (užitečná forma trávení volného času) než rozměr ekonomický (příspěvek k hrubé přidané hodnotě, růst produktivity apod.). Po této redukci se soubor zmenšil z původního rozsahu 9,5 tis. respondentů na 8,1 tis. Podle dosaženého vzdělání byl soubor v souladu s našimi dosavadními analýzami rozdělen na 4 vzdělanostní skupiny dle nejvyššího dosaženého vzdělání (základní, střední bez maturity, střední s maturitou, vysokoškolské). V souladu s pojetím klasifikace ISCED7 bylo postsekundární neterciární vzdělání (ISCED 4) zařazeno ke střednímu vzdělání s maturitou, vyšší odborné vzdělání (ISCED 5A) do vzdělání vysokoškolského. Za každou skupinu podle věku a vzdělání byl vypočten průměrný počet hodin, které osoba v dané věkově-vzdělanostní skupině stráví vzděláním, výsledky jsou v členění na formální a neformální vzdělávání. Výsledky Tab. 1: Účast na dalším vzdělávání podle věkově-vzdělanostních skupin (v hodinách za rok) Muţi ZŠ Sšbez Sšsmat VŠ 25-34 0,0 3,2 23,5 70,4 35-44 0,0 1,4 18,9 20,6 Formální 45-54 0,0 0,8 1,1 1,6 55+ 0,0 0,0 1,6 0,0 25-34 3,4 12,1 23,3 47,1 35-44 7,2 8,5 21,1 62,5 Neformální 45-54 3,6 7,4 16,6 31,8 55+ 3,3 6,5 20,0 34,0 25-34 3,4 15,3 46,8 117,5 35-44 7,2 9,9 40,0 83,1 Celkem 45-54 3,6 8,2 17,7 33,4 55+ 3,3 6,5 21,7 34,0 Zdroj: Další vzdělávání dospělých 2007, propočty autorů
ZŠ 9,2 10,9 0,0 0,0 3,3 8,5 4,6 1,0 12,5 19,4 4,6 1,0
Sšbez 4,5 2,0 0,2 0,0 13,9 6,0 5,5 5,6 18,4 8,0 5,7 5,6
Ţeny Sšsmat 16,7 13,4 5,6 0,0 21,2 21,2 23,7 23,6 37,9 34,6 29,3 23,6
VŠ 43,2 14,3 6,5 2,6 37,1 53,9 48,2 52,9 80,3 68,2 54,8 55,5
Kredity v systému ECTS (European Credit Transfer System) Obvykle se uvádí 25 – 30 hodin, na Vysoké škole ekonomické je používán jednotný přepočet 26 hodin; studijní zátěž v jednom roce formálního terciárního vzdělávání pak odpovídá 60 ECTS kreditům, tj. 1560 vyučovacím hodinám (1170 skutečným hodinám při uvažované délce vyučovací hodiny 45 minut). 7 Mezinárodní standardní klasifikace vzdělání. 5 6
3
Nepřekvapí nás, že nejvíce se na dalším vzdělávání podílejí osoby s vysokoškolským vzděláním. V tabulce je přitom vidět jak rozdíl podle věku (s rostoucím věkem účast na dalším vzdělávání ve všech vzdělanostních skupinách klesá, přičemž výrazně nejvyšší je ve věku 25-34 let a od 45 let se již příliš nemění). Porovnáme-li zapojení mužů a žen, všimneme si, že zatímco muži se více účastní vzdělávání formálního, ženy naopak preferují vzdělání neformální. V další tabulce vidíme přepočet na ECTS kredity. Jestliže 1 ECTS kredit odpovídá 26 hodinám studijní zátěže, můžeme průměrný počet ekvivalentu ECTS kreditu formálního vzdělávání získat vydělením počtu hodin věnovaných dalšímu vzdělávání vydělením hodnotou 19,5 (26 hodin na ECTS kredit krát 45 minut délky vyučovací hodiny děleno 60 minutami skutečné hodiny). Výsledky jsou uvedeny v tabulce 2. Z tabulky 2 vidíme, že vysokoškolsky vzdělaný muž ve věku 25-34 během jednoho roku odstuduje v průměru ekvivalent 6 ECTS kreditů ročně, což odpovídá desetině průměrného ročního studia na vysoké škole. Za 10 let v této věkové skupině tedy vystuduje ekvivalent jednoho roku studia na vysoké škole. Tab. 2: Účast na dalším vzdělávání podle věkově-vzdělanostních skupin (v přepočtu na ECTS kredity formálního vzdělávání za rok) Muţi ZŠ Sšbez Sšsmat VŠ 25-34 0,0 0,2 1,2 3,6 35-44 0,0 0,1 1,0 1,1 Formální 45-54 0,0 0,0 0,1 0,1 55+ 0,0 0,0 0,1 0,0 25-34 0,2 0,6 1,2 2,4 35-44 0,4 0,4 1,1 3,2 Neformální 45-54 0,2 0,4 0,9 1,6 55+ 0,2 0,3 1,0 1,7 25-34 0,2 0,8 2,4 6,0 35-44 0,4 0,5 2,1 4,3 Celkem 45-54 0,2 0,4 0,9 1,7 55+ 0,2 0,3 1,1 1,7 Zdroj: Další vzdělávání dospělých 2007 (ČSÚ), propočty autorů
ZŠ 0,5 0,6 0,0 0,0 0,2 0,4 0,2 0,1 0,6 1,0 0,2 0,1
Ţeny Sšbez Sšsmat 0,2 0,9 0,1 0,7 0,0 0,3 0,0 0,0 0,7 1,1 0,3 1,1 0,3 1,2 0,3 1,2 0,9 1,9 0,4 1,8 0,3 1,5 0,3 1,2
VŠ 2,2 0,7 0,3 0,1 1,9 2,8 2,5 2,7 4,1 3,5 2,8 2,8
Závěr Propočty nad mikrodaty z Dalšího vzdělávání dospělých 2007, které je historickým počinem Českého statistického úřadu v této oblasti, ukázaly, jak významnou složku může hrát další vzdělávání nejen v životě jednotlivce, ale i z hlediska jeho přínosu pro konkrétní ekonomiku. Provedené šetření zřetelně ukazuje potřebu zahrnutí dalšího vzdělávání do analýzy a prognózy lidského kapitálu, k čemuž poskytuje i bohatou datovou základnu. V dalším výzkumu tak bude možné dosavadní analýzy obohatit právě o aspekt dalšího formálního, neformálního i informálního vzdělávání. Z dílčího pohledu se ukazuje, že struktura účasti na dalším vzdělávání se liší jak z hlediska věku (více se účastní mladší věkové skupiny), tak z hlediska pohlaví (muži se více účastní formálního vzdělávání, ženy se naopak více účastní neformálního vzdělávání). Ze vzdělanostního hlediska účast na dalším vzdělávání roste s rostoucí úrovní dosaženého vzdělání.
4
Literatura Český statistický úřad: Další vzdělávání dospělých 2007. Praha, 2009. FISCHER, J., MAZOUCH, P. Popis stanovanj in prebivalstva: anahronizem ali potreba? Radenci 05.11.2007 – 07.11.2007 KULCAR, L. On the Approach to Level of Education Evaluation. Aplimat Conference, Banská Bystrica, 2007. Adresa autorů doc. Ing. Jakub Fischer, Ph.D. Ing. Petr Mazouch Katedra ekonomické statistiky VŠE v Praze Nám. W. Churchilla 4 130 67 Praha 3
[email protected] [email protected]
5
