NEBOJME SE STRAŠIDEL soutěžní úkoly
autor: František Šusta
Břehy řeky Sázavy jsou plné stop, které tu v dávných dobách zanechaly tajemné bytosti a strašidla. V kopcích kutali stříbrnou rudu permoníci, balvany rozeseté po loukách a v toku řeky jsou prací samotného čerta a pod hladinou se ukrývají dnes již opuštěná sídla sázavských vodníků. Alespoň tak praví místní pověsti. A my se na dnešním výletě po těchto stopách vydáme, vyřešíme tajemné úkoly a najdeme místa, která byla již dávno zapomenutá. Pověst první:
Jak vznikla Stvořidla?
Nedaleko od Sluneční zátoky změní řeka svojí podobu. V jejím korytě voda s šuměním přeskakuje obrovské balvany a na obou březích a blízkých loukách i lesích je podobných balvanů také požehnaně. Kde se tu vzaly? Podle pověsti jsou stopou po čertovském běsnění. Žil v jedné blízké vesnici líný sedlák, který práci v lásce moc neměl a o hospodářství se staral jen nerad. Když si tak jednoho dne od srdce zaklel: „Ať si to pole za mě zorá třeba čert!“, objevil se náhle sám pekelník, který nejenže práci za něj zastal, ale nabídl se k němu zdarma do služby. Chtěl jen jediné, aby se mu sedlák vlastní krví upsal, že za deset let propadne jeho duše peklu. Sedlák souhlasil a deset let si žil jako pán. Jenže oněch deset let uteklo jako voda v Sázavě a nakonec přišel i osudný večer, kdy si měl čert odvést sedláka do pekla. Sedlákova žena, aby manžela od pekla zachránila, vykropila celý dům a zápraží svěcenou vodou. A přes ní se čert pro sedláka do světnice nedostal. Čert bojoval, snažil se a nakonec v bezmocném vzteku se rozhodl, že když si pro sedláka nedokáže dojít, zničí alespoň všechna jeho pole. Rychle dolétl na Žebrákovský kopec, kde nacpal do pytle hromadu balvanů, aby s nimi sedlákova pole zasypal. Jenže kameny nedokázal až do vesnice donést. Když letěl přes řeku Sázavu, zakokrhal kohout a to znamenalo, že noc končí a temné bytosti ztrácí svou sílu. I čert najednou zeslábnul. Nedokázal pytel s kameny unést a všechny je vysypal na dnešní Stvořidla a svahy Melechova. Na sedlákova pole do vesnice jich donesl jen malý zbytek. Úkol: Kde ale žil onen sedlák, který čerta tak rozhněval? Když pojedete vlakem podél řeky Sázavy směrem na Světlou nad Sázavou, uvidíte z okna, kde se objevují první balvany v korytě řeky. Jeďte až na zastávku Smrčná a po cestě z vlaku sledujte, kde všude je možné vidět kameny vytroušené čertem. Podívejte se také do mapy a vyberte správnou odpověď. Do které vesnice asi čert s kameny mířil, když je nabral na Žebrákovském kopci?
Vyberte správnou odpověď a označte ji v mapě (aby se Vám lépe hledalo, jmenované obce i kopec v mapě zaškrtnuty. a) do Rejčkova b) do Bohumilic c) do Hradce
Pověst druhá:
Čertův kámen Onen čert, který vytvořil Stvořidla, nebyl v kraji jediný, který tu škodil lidem. Nedaleko železniční zastávky ve Smrčné najdete na kraji lesa podivný kámen, na jehož vrcholku jsou ještě otisky čertových rohů a přímo pod ním prý ústí vchod do pekla...... Na levém břehu Sázavy ve Smrčné stával od nepaměti mlýn. Dodnes tu můžete vidět mlýnský náhon. Ve mlýně se žilo dobře, jenže mlynář mýval jednu velikou starost. Z jara vždy přicházely povodně a k tomu všemu přímo nad stavením stával velký kámen, který vždy za povodní srážel vodu na mlýn. Mlynář s čeládkou se ho několikrát pokoušeli odstranit, ale kámen byl na ně moc těžký. Jednou právě po povodni, kdy kámen zase svedl na mlýn spoustu vody, koukal mlynář smutně na tu spoušť a sám pro sebe si říká: „Zaplatím cokoliv a komukoli, snad i čertovi, jen ať už je ten prokletý kámen pryč?“ „Opravdu, i duši dáš?“ ozvalo se mu za zády. „Ano, i tu.“ řekl si sám pro sebe nahlas pan otec, když tu mu došlo, s kým mluví. Otočil se a ke své hrůze vidí za sebou stát samotného čerta. Ale co měl dělat? Co řekl, už zpátky vzíti nemohl a čert se nedal přesvědčit. Když odstraní kámen daleko od mlýna, kde už nebude škodit, bude mlýnářova duše patřit jemu. Jen k dvěma věcem se dal umluvit. Kámen odnese tak daleko od mlýna, že ho nebude ze stavení vidět a svou práci musí stihnout do klekání. Jinak nejen že mlynářovu duši nedostane, ale navíc bude muset vysázet pytlík dukátů. Čert se chopil kamene a pustil se do práce. Jenže i na něj byl kámen moc těžký a tak ho sotva vlekl. Už ho dostal na opačný břeh řeky a už ho vláčel po proudu směrem dolů. Už už byl sotva na dohled ze mlýna a mlynář přestával věřit ve spásu svojí duše, když v tom z blízké vesnice zazvonili klekání a čert zjistil, že svou sázku prohrál. Zlostně zafuněl a plný vzteku se propadl tam, odkud přišel. Jen na vrcholku kamene zůstaly dva velké otisky po čertových rozích, jak si o ně pekelník svůj náklad s námahou opíral. Úkol 2:Kde najdete onen „čertův kámen“? Na zastávce Smrčná je třeba nejprve najít bývalý mlýn (dnes již rozpadlé stavení, ke kterému ale vede ještě stále funkční náhon) a odtud se pokusit odhadnout, kde se kámen nachází. Není to tak těžké, jak se zdá, jen věnujte pozornost drobným náznakům v naší pověsti a všechno se podaří. V mapě Vám nabízíme tři možnosti, vyberte z nich tu, která označuje skutečnou polohu Čertova kamene.. a)
b)
c)
Pověst třetí:
Chřenovický poklad Na kopci vysoko nad řekou Sázavou poblíž Chřenovic jsou dnes již jen zbytky kdysi slavného hradu. Podle pověsti je hluboko pod hradem zakopán poklad. Jen na Velký pátek (3 dny před Velikonocemi), kdy se čtou v kostele pašije, zazáří poklad jasným světlem a dá se najít. Poklad ale hlídají strašidelná stvoření a je lépe se o něj nepokoušet. Asi před sto lety žil v Pasekách na Dolnokralovicku nějaký Trpišák, člověk odvážný, který se jen tak něčeho nelekl. Moc ale potřeboval peníze a tak si jednoho dne vzpomněl na Chřenovický poklad. Ten přeci musí mít! Vyzbrojen čarovnou knihou se zaříkavacími formulemi vydal se na Velký pátek přímo mezi zdi zříceného hradu. Počkal nějakou chvíli, než se v kostele začnou číst pašije a pak začal z knihy odříkávat tajemné formule. Lépe kdyby tak nedělal! Jen odříkal první slova, začala se kolem něj ze všech koutů vynořovat strašlivá zvířata. Štěkala, kvílela, mňoukala, bručela. Trpišákova odvaha byla rázem ta tam. Knihu a lopatu nechal v hradních zdech ani sám nevěděl, jak se tak rychle dostal dolů k řece. Na hrad už se raději nikdy nevrátil. .Úkol 3: Trpišák sice sám nevěděl, kudy se dostal dolů k řece, ale my to rozhodně víme. Nebo na to alespoň přijdeme, až sami hrad navštívíme. Z hradu dnes zbývá jen vysoká kruhová věž, několik malých zdí a okolo dva příkopy, u nichž dříve stála obranná hradba. Do věže vede asi metr a půl nad zemí otvor, kterým tenkrát Trpišák vlezl do vnitřku věže, aby tu začal čarovat. Trpišák asi nebyl jediný, kdo kdy spěchal z této věže dolů k řece a tak tu na nejkratší trase vznikla vyšlapaná cestička. Když se dobře zadíváte, najdete ji, jak vede od vstupního otvoru do věže na dno vnějšího hradního příkopu a pořád dál nejkratší cestou k řece v místech, kde je v kopci vytvořena prohlubeň. Najděte tuto cestičku, ale NECHOĎTE PO NÍ DÁL, JINAK SI UBLÍŽÍTE – JE PŘÍLIŠ STRMÁ. Pak rozhodněte, která ze tří cestiček zakreslených na našem obrázku znázorňuje právě tuhle, po které prchal Trpišák před strašidly. Která cesta je tedy ta správná? a) b) c) Pověst čtvrtá:
O ledečských vodnících Tok řeky Sázavy je v Ledči spoután dvěma jezy. U každého z nich žil kdysi jeden vodník a stejně tak u každého jezu stával kdysi mlýn. Mlýnům se říkalo Horní a Dolní. Oba mlynáři se však v lásce příliš neměli. Hlavně mlynář z Dolního mlýna stále podezříval mlynáře z mlýna Horního, že mu škodí, kde může. Po noci bývalo někdy stavidlo či mlýnské kolo poškozené a dokonce i ve stavení se stávalo, že ráno byla všechna mouka vysypána a nářadí rozházené. Až jednou, když se k tomu všemu ještě mlýnské kolo při mletí samo zastavilo jako by ho snad někdo držel a po chvíli se zase bez zjevné příčiny dalo samo do pohybu, poznali všichni, že tím, kdo jim škodí, je sám vodník. Jenže jak vodníkovi jeho rejdy překazit?
O žních, kdy bylo ve mlýně právě největší mletí, se jedna lopatka u mlýnského kola porouchala a bylo ji nutno hned opravit. Do mlýna přišel místní tesař a ještě v noci začal s opravou. Tu najednou, kde se vzal, objevil se u nich malý mužíček v zeleném fráčku a zvědavě si jejich práci prohlížel. Nejprve jen tak pokukoval, ale když si ho schválně nevšímali, přestala ho jejich práce zajímat a začal ve mlýnici řádit, rozsypávat mouku a vůbec škodit, jako už mnohokrát před tím. Jenže tentokrát se přepočítal. Jakmile se při svém dovádění dostal dost daleko od vody, naráz všichni vyskočili a spoutali nezvaného hosta provazem z lýka. Z toho se žádný vodník dostat nedokáže, kdyby měl sebevětší sílu. Položili ho na pec a v ní zatopili. Pak se vrátili ke své práci. Vodník skučel, prosil a sliboval, ale nikdo si ho dlouho nevšímal. Teprve, když byl dost vytrestán, pustili ho na svobodu. Nejprve ale musel slíbit, že se do mlýna už nevrátí a nikomu škodit nebude. Vodníka vídávali lidé v Ledči často na velkém plochém kameni v části zvané Mizerov, a nebo v dolní části Ledče uprostřed řeky na velkém špičatém kameni, který se odlomil a spadnul doprostřed řeky z velké skály vrchu Šeptouchova. Pod ním měl své sídlo a za jasných nocí odtud rád vycházel na louky pod dnešním nádražím. Úkol: Dnes již oba kameny nenajdete, ale podle skály Šeptouchova dřívější sídlo vodníka snadno určíte. Při svojí cestě z Podhradí najděte s pomocí mapy vrch Šeptouchov i onu velkou skálu nad řekou a vyberte v naší mapce správnou možnost, kde asi stával v řece špičatý kámen pod kterým žil vodník. Které písmeno tedy označuje správné místo? a) b) c) Pověst pátá:
O zakletém lamači
V místech, kde silnice vedoucí údolím proti proudu Olešenského potoka opouštěla ještě před sto lety město Ledeč, najdete ještě dnes zbytky starého opuštěného lomu. Už delší dobu se v něm kámen neláme a lom pomalu zarůstají stromy. Před sto lety si tu ale lidé dle svojí potřeby lámali kámen na svoje stavení. Jeden soused si tu také chtěl nalámat materiál na baráček, ale protože celé dny pracoval jinde, začal lámat kámen až pozdě večer. Marně ho lidé varovali, aby nepopuzoval proti sobě skalní duchy, kteří chtějí mít večer klid. Jenže náš milý soused nedbal jejich rad a do lomu za tmy chodíval víc a víc. A jednoho rána, když nepřišel domů, byl nalezen v lomu mrtev zasypán kamením. Od té strašné události bylo pak každý večer z lomu slyšet, jak zvoní údery kladiva o kámen, i když po člověku nebylo v lomu v tu chvíli ani vidu ani slechu. To asi duch nešťastného lamače nedokáže po smrti nalézt pokoj. Úkol: I když dnes se v lomu dávno netěží, jeho zbytky najdete, pokud se vydáte podél Olešenského (jinak též Pivovarského). Až lom uvidíte, podívejte se na mapu a vyberte ze tří vyznačených možností tu, která lom skutečně zobrazuje. a) b) c)
Pověst šestá:
Mnislav a Běla Před mnoha staletími žila ve městě Ledči, v panském domě přímo na náměstí krásná dívka jménem Běla. Rodiče již od mládí neměla a byla ve městě na vychování u otcových přátel. Za krásnou dívkou se do Ledče sjížděli nejrůznější nápadníci, ale ona se zamilovala do jediného z nich. Chudého zemana Mnislava z daleké tvrze. A protože i on ji miloval a pěstouni souhlasili, brzy byly započaty přípravy ke svatbě. Už už byla svatba na spadnutí, ale v tom dostal Mnislav z domova list, že jeho otec těžce stůně a Mnislav se musí k němu na nějaký čas vrátit. Odložili tedy svatbu a Mnislav vyrazil zařídit vše na svojí tvrzi, zatímco Bělu zanechal pod ochranou svého přítele Lomelína z tvrze v Koutech. Jenže i Lomelínovi se Běla velmi líbila a jen co Mnislav odjel, počal spolu se svým sluhou Vrátkem a dokonce i podplacenou Bělinou služkou Hátou kout pikle. Dopisy od Mnislava, které přiváželi poslové, Lomelín před Bělou uschoval a zničil. Háta jí zase neustále vyprávěla, jak je Lomelín úžasný muž a Mnislav že na ni dávno zapomněl. Po čase, kdy Běla neměla o Mnislavovi žádné zprávy, svolila ke sňatku s Lomelínem a brzy se chystala i svatba v kostelíku v blízké vesnici Bojišti. Právě ve chvíli, kdy farář v kostelíku odříkával svatební řeč, dorazil do Ledče za svou milou Mnislav. S hrůzou zjistil, že jeho milovaná se v ten samý okamžik vdává za proradného Lomelína a jel tryskem svatbu překazit. Ale vše marné, než dojel na místo, byl obřad dokonán a svatebčané již hodovali na hostině v Lomelínově tvrzi v Koutech. Mnislav, zoufalý svým zklamáním, přišel na hostinu vprostřed největšího veselí. Když vstoupil, hudba ztichla a všichni čekali, co se bude dít. Mnislav odstrčil Lomelína od své milé, posadil se sám na jeho místo, pozvedl číši a vyzval Bělu: „Připij si se mnou na svou věrnost, kterou tak umíš zachovávat!“ Ta slova Běla nevydržela a omdlela. Na Mnislava se vrhl Lomelínův sluha Vrátek a poté i Lomelín, ale oba Mnislav v sebeobraně zabil. Pak se nechal dobrovolně spoutat a odvézt do žaláře. Mnislav byl odsouzen za svůj čin na smrt a Běla, která se probrala ze svojí mdloby, byla pěstouny zavřena na den popravy v domě na náměstí, aby snad něco neprovedla. Už procházel po náměstí průvod s odsouzeným Mnislavem a mířil na most a dále k popravčímu vršku. Běla zoufale bušila do dveří a chtěla běžet za Mnislavem a vše mu vysvětlit. Když nedokázala zamčené dveře otevřít, otevřela okno a vrhla se na náměstí, právě když průvod pod okny domu zatáčel na most. Dopadla však tak nešťastně, že si na místě zlámala vaz a zůstala ležet mrtvá. Mnislav, když to viděl, odpustil jí a před popravou si vyprosil, aby mohl být pohřben společně s Bělou. Tak dnes leží oba milenci ve společném hrobě místě bývalého popraviště, kde se dnes říká U stínadel. Úkol: Dům, ve kterém žila a z jehož okna nakonec také skočila nešťastná Běla dodnes v Ledči stojí. Říká se mu Panský dům a je na náměstí blízko místa, kam ústil dříve starý dřevěný most vedoucí z náměstí přímo pod hrad. Ulici, která spojuje náměstí s místem tohoto bývalého mostu se říká Mlýnská ulice a blízko ní Panský dům najdete. Jaké je číslo tohoto domu? a) 1 b) 65 c) 139
Teď už znáte správná řešení a tajemná místa podél řeky Sázavy Vám už dále nejsou utajená. Gratulujeme!
