NE ML č O DISKRIMINACI. Metodika k práci v oblasti diskriminace

N E ML

č

I C A N I M I R K S O  DI

x

diskriminace i t s la b o v i c á r Metodika k p

Romů

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů (www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz).

2

Úvod Cílem této metodiky je vysvětlení pojmu diskriminace, jejích základních typů a oblastí, ve kterých se s ní Romové nejvíce střetávají. IQ Roma servis se tématu diskriminace věnuje systematicky již od svého vzniku a boj proti ní je pro nás nosným tématem. V rámci Centra poradenství a zaměstnanosti poskytujeme klientům poradenství v otázkách zadluženosti, bydlení, hledání práce. Klienti se na nás mohou obrátit i v diskriminačních případech. Od počátku naší existence jsme tedy pracovali na desítkách případů diskriminace a podařilo se nám dosáhnout vícero menších i větších úspěchů. Příkladem může být potrestání jihlavského klubu pokutou ve výši 200.000 Kč nebo dohoda na smíru s diskriminující zubařkou a získání odškodnění pro klienta. Proto jsme se rozhodli podělit se o naše zkušenosti i s dalšími organizacemi, které se o toto téma zajímají a pracují s klienty, kteří byli diskriminovaní. Metodika se bude týkat pouze diskriminací na základě etnické příslušnosti k  romské menšině, ale mnohé poznatky jsou obecně uplatnitelné i na jiné diskriminační důvody. Metodika je zaměřena na diskriminaci přímou a bude se věnovat zejména bydlení, zaměstnání a přístupu ke službám. Budeme používat příklady z praxe IQ Roma servisu a vyvozovat z nich obecné závěry. Jak ukázaly i nedávné kauzy, i v roce 2016 je diskriminace Romů v České republice stále živým tématem, věříme, že naše metodika přispěje k zefektivnění jejího postihování a ulehčí práci i kolegům z jiných organizací.

Obsah Co je diskriminace Typy diskriminimačního jednání dle zákona Přímá diskriminace Nepřímá diskriminace

5 8 9 13

Obřežování

14

Pronásledování

15

Pokyn k diskriminace Navádění k diskriminace Oblasti nejčastější diskriminace Romů Diskriminace v bydlení Diskriminace při přístupu k zaměstnání Diskriminace ve službách Diskriminace při přístupu ke vzdělání Jak pracovat s diskriminovaným klientem Možnosti řešení diskriminace Získávání důkazů o diskriminačním jednání - situační testing

16

35

Závěr

41

Příloha: Jak motivovat klienta k řešení diskriminace, sdílení zkušeností

45

16 17 18 20 22 24 27 27

3

4

CO JE DISKRIMINACE

Co je diskriminace Pojem diskriminace, jak je obecně známo, pochází ze slova discrīmināre a jejím původním smyslem je rozlišování obecně, bez jakéhokoli negativního nádechu. Současný význam tohoto slova je však odlišný, má již jasný negativní nádech Pojem diskriminace, jak je a označuje právem zakázané chování. obecně známo, pochází ze slova V  odborné literatuře existuje mnoho diskrimineaere a jejím původním definic pojmu diskriminace. Všechny ale smyslem je rozlišování obecně, mají společné znaky a  směřují k  podobným bez jakéhokoli negativního závěrům a  stejnému smyslu. Například Kanadský Nejvyšší soud v  rozhodnutí z  roku nádechu. 1982 definoval diskriminaci takto: „Diskriminace je úmyslné či neúmyslné rozlišení, učiněné na základě osobních znaků jednotlivce nebo skupiny, které má za následek uložení břemene, závazku, nebo jiné nevýhody, uvalené pouze na znevýhodněného jednotlivce nebo skupinu a nikoliv na druhé, anebo odepření přístupu k příležitosti, dobru, či přednosti, které jsou přístupné pouze ostatním členům společnosti. Rozlišení zakládající se pouze na jeho osobních znacích, které jsou jednotlivci přičleňovány pouze na základě jeho příslušnosti k určité skupině, uniknou jen vzácně podezření z diskriminace, zatímco ty, které se zakládají na zásluhách a schopnostech, budou jen zřídka podezřelé.“1 1 Antidiskriminační zákon: komentář. 1 vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 978-80-7400-315-8.

5

V mezinárodní Úmluvě OSN o odstranění všech forem rasové diskriminace č. 95/74 je diskriminace definována takto: „Jakékoli rozlišování, vylučování, omezování nebo znevýhodňování založené na rase, barvě pleti nebo na národnostním či etnickém původu, jehož cílem nebo následkem je znemožnění nebo omezení uznání, užívání nebo uskutečňování lidských práv a základních svobod na základě rovnosti v politické, hospodářské, sociální, kulturní či kterékoli jiné oblasti veřejného života. Za rasovou diskriminaci nejsou považována zvláštní opatření, učiněná výhradně pro zajištění přiměřeného rozvoje některých rasových nebo etnických skupin nebo jednotlivců, kteří potřebují takovou ochranu, jež může být nezbytná k  tomu, aby jim zabezpečila rovné užívání nebo výkon lidských práv a svobod, pokud ovšem tato opatření nevedou k  zachování rozdílných práv pro různé rasové skupiny a  pokud nezůstanou v platnosti pro dosažení cílů, pro které byla přijata.“2

6

V  této velmi široké definici je diskriminace vymezena i  negativně. To znamená, že v případě opatření, která směřují právě k pomoci a rozvoji ohrožených skupin, o diskriminaci nejde. Rovněž je z  definice jasné, že diskriminace úzce souvisí s  pojmem lidských práv a základních svobod a směřuje k odepření přístupu k těmto právům.

Právník Petr Bouda ve své studii Nepřímá diskriminace ji vymezuje jako: „Rozlišování, vyčleňující fyzickou osobu (člena určité sociální skupiny) ze společnosti, a to na základě určité vlastnosti, kterou daná sociální skupina má (tj. diskriminačního důvodu). Důsledkem tohoto rozlišování je odepření určité příležitosti nebo výhody 2 Čl.  1 a  čl.  4 Úmluvy o  odstranění všech forem rasové diskriminace, dostupné na http://www. vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/rlp/dokumenty/umluva-o-odstraneni-vsech-forem-rasove-diskriminace-19721/

dostupné členům jiných sociálních skupin, nebo uložení povinnosti, břemene nebo závazku, kterým nejsou zatížení členové jiných sociálních skupin. Důležité však je, že důvody tohoto rozlišování nelze ospravedlnit – legitimizovat.“3 Z výše uvedeného tedy můžeme zjednodušeně dovodit základní znaky diskriminace: • specifický druh rozlišování mezi lidmi, • na základě jejich příslušnosti k  určité sociální skupině, která je stanovená v zákoně, • důsledkem je odepření práva, výhody nebo uložení břemene, • toto rozlišování nelze ospravedlnit. Diskriminace je upravena v  mnoha mezinárodných dokumentech, kterými je Česká republika vázána. Co se týče vnitřních předpisů, na ústavní úrovni je zákaz diskriminace upraven v Listině základních práv a svobod a je konkretizován na zákonné úrovni v  antidiskriminačním zákoně, a  dále v  částkových úpravách diskriminace v  ostatních zákonech, například zákoníku práce, zákoně o  zaměstnanosti, zákoně o ochraně spotřebitele, školském zákoně apod. Diskriminace na základě rasy a  etnicity člověka patří k  absolutně zakázaným důvodům rozlišování. Znamená to, že člověk nemůže legitimizovat rozlišování na základě rasy nebo etnicity, musí uvést jiné důvody, které ho vedly k  odlišnému zacházení. Pro srovnání  – rozlišování na základě věku lze v  některých případech legitimizovat – např. fyzická náročnost nějakého povolání může vyústit v odmítnutí zájemce na základě věku. U rasy a etnicity ale tohle provést nelze. „Rozlišování lidí na základě neměnné fyziologické charakteristiky, kterou nemůže jednotlivec nijak ovlivnit a  která jej přitom navenek pro všechny ostatní činí stigmatizovaným, způsobuje člověku nejhlubší ponížení.“4

3 BOUDA, Petr. Nepřímá diskriminace. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN 978-80-210-5679-4. 4 Antidiskriminační zákon: komentář. 1 vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 978-80-7400-315-8

7

8

TYPY DISKRIMINAČNÍHO JEDNÁNÍ DLE ZÁKONA Diskriminační jednání může mít různé Antidiskriminační zákon rozlišuje tyto typy: • přímá diskriminace • nepřímá diskriminace • obtěžování • pronásledování • pokyn k diskriminaci • navádění k diskriminaci

podoby.

2. 1. Přímá diskriminace Přímá diskriminace je nejvýraznější formou diskriminačního jednání. Jedná se o přímý zásah postihující konkrétního jednotlivce, přičemž může spočívat jak v jednání, tak v nejednání. S osobou musí být zacházeno méně příznivě než s  jinou „Přímou diskriminací se osobou. Důvod tohoto zásahu je přitom ze rozumí takové jednání, včetně zákona zakázaný. opomenutí, kdy se s  jednou

osobou zachází méně příznivě, než

se

zachází,

zacházelo

nebo by se zacházelo s  jinou osobou

ve

srovnatelné

situaci, a  to z  důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví,

sexuální

věku, zdravotního

orientace, postižení,

náboženského vyznání, víry či světového názoru.“1

Přímá diskriminace jako taková pramení z  předsudků a  stereotypů o  skupinách lidí. Předsudky a  stereotypy jsou svým způsobem druhem diskriminačního smýšlení. O  přímé diskriminaci ale můžeme mluvit, až když se toto smýšlení projeví ve formě diskriminačního jednání. „Pro tvrzení přímé diskriminace je důležité identifikovat tzv.  komparátora, tedy subjekt, s nímž se srovnává osoba, se kterou bylo méně příznivě zacházeno.“2 Aby byla diskriminace prokázána, je potřebné, aby se komparátor nacházel ve srovnatelné situaci.

1 Zákon č. 189/2009 Sb., Antidiskriminační zákon, § 2 odst. 3 2 Antidiskriminační zákon: komentář. 1 vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 978-80-7400-315-8

9

V případě diskriminace Romů je komparátor úplně zřejmý – je to člověk bílé pleti, z majoritního etnika, se kterým bylo v relativně stejné situaci zacházeno příznivěji.

10

Ústavní soud České republiky ve svém nálezu Pl. ÚS 49/10 ze dne 28. 1. 2014, uvádí tzv. test přímé diskriminace, který se skládá z následujících otázek: 1. Jde o srovnatelné jednotlivce nebo skupiny? 2. Je s nimi nakládáno odlišně na základě některého ze zakázaných důvodů? 3. Je odlišné zacházení stěžovateli k tíži (uložením břemene nebo odepřením dobra)? 4. Je toto odlišné zacházení ospravedlnitelné, tj. a) sleduje legitimní zájem a b) je přiměřené? V případě, že na první tři otázky je odpověď kladná a na čtvrtou je odpověď záporná, jedná se o přímou diskriminaci. První otázka se váže ke srovnání majority a  menšiny, která je nositelem diskriminačního znaku. Druhá otázka se váže k diskriminačnímu důvodu, což je zejména rasa, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientace, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víra či světový názor. Ověřuje tedy to, zda samotná skutečnost, že jde o příslušníka romské menšiny, seniora, ženu, gaye apod., způsobuje odlišné zacházení. Třetí otázka směřuje k rozpoznání, zda je odlišné zacházení neutrální, nebo působí negativně na člena skupiny.

Poslední otázka, která je zároveň nejtěžší na posouzení, je prozkoumání, zda je dán legitimní zájem na odlišném zacházení v dané situaci. Pokud ano, zkoumáme, zda je prostředek k naplnění tohoto legitimního zájmu uplatňován přiměřeně. Můžeme si výše uvedené ukázat na příkladu z praxe IQ Roma servisu.

Romský pár, studentka a pracující, hledají byt na pronájem. Našli inzerát, ve kterém majitel hledá nájemce do bytu na ulici Bratislavská. Text inzerátu je následující:

Příklad z praxe

Rekonstruovaný byt 1+1, 34 m2, centrum 5min pěšky. V  pokoji plovoucí podlaha, v předsíni lino, v kuchyni, v koupelně a WC dlažba. Nájemné 6000 Kč/měsíc, záloha na služby 2700 Kč pro 2 osoby v bytě, byt má vlastní měřidla spotřeby vody, elektřiny i  plynu. K  dispozici internet za 300 Kč/měsíc. Kauce 9000 Kč. Byt má atypické dispoziční řešení (viz  plánek) a  je vhodný pro studenty nebo pro pár – nekuřáky bez psa a kočky. K nastěhování ihned. Možnost dlouhodobého pronájmu. Romové na inzerát zavolají, a  domluví si s  majitelem prohlídku. Na prohlídce maNejdřív je chce odmítnout okamžitě, je mu to ale nepříjemné. Zájemci majiteli vysvětlují, že jsou slušní a  spořádaní, jeden z  nich je pracující a další student. Majitel nakonec souhlasí, že zájemcům byt pronajme, navzdory „špatným zkušenostem“. Pro jistotu se majitel rozhodl, že jim dá dvojnásobnou kauci, než jakou uvedl v  původním inzerátu, protože Romům nedůvěřuje. Ke zvýšení kauce došlo pouze z toho důvodu, že klienti jsou Romové. jitel zjistí, že se jedná o Romy.

Vzhledem k problémům, které pár s hledáním bytu má, ale nakonec s úhradou kauce

souhlasí a byt si pronajmou.

V  tomto případě můžeme vykonat test a  zjistit, zda opravdu došlo k  přímé diskri-

minaci.

1. Jde o srovnatelné jednotlivce nebo skupiny? Romové a majoritní česká populace jsou srovnatelné skupiny. Jelikož majitel byt pronajímal veřejnosti a  uvedl již v  inzerátu výši kauce, je z  toho evidentní, že tato výše kauce se měla vztahovat na jakékoli zájemce o byt.

11

2. Je s nimi nakládáno odlišně na základě některého ze zakázaných důvodů? Poté, co majitel zjistil, že zájemci jsou Romové, zvýšil cenu kauce na dvojnásobek. Rasa a  etnicita jsou jedním ze zakázaných důvodů dle antidiskriminačního zákona. 3. Je

odlišné zacházení stěžovateli k  tíži (uložením břemene nebo odepřením

dobra)?

Ano, zvýšení kauce na dvojnásobek je uložení břemene a je zájemcům k tíži.

4. Je toto odlišné zacházení ospravedlnitelné, tj. a) sleduje legitimní zájem a b)

je přiměřené?

Zvýšení kauce z důvodu příslušnosti zájemce k etnické menšině však ospravedlnitelné není, nesleduje legitimní zájem a není přiměřené. Můžeme tedy uzavřít, že se jedná o přímou diskriminaci.

12

Přímá diskriminace je nejzávažnějším typem diskriminace, který je v České republice stále relativně rozšířený. Jedná se o nejzávažnější typ, jelikož je zde přímo narušena lidská důstojnost. Romové se s  přímou diskriminací setkávají při hledání bydlení, zaměstnání i ve službách a vzdělávání.

2. 2.  Nepřímá diskriminace Jedná se o  skrytý typ diskriminace, který navenek působí neutrálně, diskriminační však je ve svých důsledcích. Není podstatné, zda diskriminující diskriminovat chtěl, anebo nechtěl, ale „Nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání zásadní je faktický nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě negativní vliv ustanovení kritéria nebo praxe na neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je skupinu osob. Definice z  některého z  důvodů uvedených v § 2 odst. 3 nepřímé diskriminace (z  důvodu rasy, etnického původu, národnosti, má dvě části  – pozitivní a negativní vymezení. pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního Pozitivním vymezením je postižení, náboženského vyznání, víry či stanoveno, že nepřímá světového názoru) osoba znevýhodněna oproti diskriminace je aplikace jednoho pravidla ostatním. Nepřímou diskriminací není, pokud toto (ustanovení, kritérium, ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně praxe) v různých situacích, odůvodněno legitimním cílem a  prostředky přičemž toto pravidlo má negativní dopad k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.“1 na skupiny ohrožené znevýhodněním. Negativní vymezení spočívá v  tom, že toto faktické znevýhodnění určité skupiny není objektivně ospravedlnitelné legitimním cílem, případně k dosažení tohoto cíle není přiměřené. 1

Zákon č. 189/2009 Sb., Antidiskriminační zákon, § 3 odst. 1

13

Nejznámější případ nepřímé diskriminace je kauza D.H. proti České republice. V kauze D.H. proti České republice se skupina romských žáků zvláštních škol domáhala uznání skutečnosti, že v důsledku svého zařazení do zvláštní školy byli diskriminováni v užívání svého práva na vzdělání z důvodu příslušnosti k etnické skupině. Evropský soud pro lidská práva dal nakonec stěžovatelům za pravdu a konstatoval, že má-li být posouzen dopad určitého opatření nebo praxe na jednotlivce či skupinu, statistické údaje postačují jako nepřímý důkaz. Soud tak nakonec dal stěžovatelům za pravdu a uznal, že v České republice docházelo k systematické diskriminaci romských žáků.

2. 3. Obtěžování

14

Pod pojem obtěžování patří dva typy nežádoucího chování. Záměr nebo důsledek prvního z  nich je ponížení osoby a  vytvoření nepřátelského prostředí, a  to z  důvodů, které jsou „Obtěžováním se rozumí nežádoucí chování, jehož zakázané. Příkladem záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti tohoto chování může osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, být šikana ve škole ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého ze strany učitele, kdy učitel žáka ponižuje prostředí, nebo které může být oprávněně a  snižuje jeho vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí důstojnost, případně ve třídě ovlivňující výkon práv a povinností vyplývajících vytváří nepřátelské prostředí. z právních vztahů.“1 Druhým typem obtěžování je chování, které může být vnímáno jako nátlakové, tedy zneužívání svého nadřazeného postavení, přičemž sem spadá i  sexuální obtěžování.

Pan P., který je romského původu, byl v  práci ponižován svým nadřízeným. Ten například vy-

Příklad z praxe

sypal na pracovišti na zem psí granule a pan

P. je před ním musel přepočítávat. Dále P. knihu Mein Kampf. Pan P. se situaci snažil řešit, stěžoval si vedení společnosti. To však nepomohlo, nadřízený si jeho kolega během pracovní doby četl před panem

1

Zákon č. 189/2009 Sb., Antidiskriminační zákon, § 4 odst. 1

všechna obvinění popřel.

Nakonec

P.  přeřadili do jiného města, které však bylo vzdálené 200 km od místa jeho bydliště. Vzhledem k  ustanovení v  pracovní smlouvě toto společnost udělat mohla. Pan P.  však na nové místo nastoupit odmítl, situaci nezvládl a  do práce již nepřišel bez podání výpovědi nebo vysvětlení. Následovalo okamžité zrušení pracovního poměru a následně velké problémy pana P. při hledání zaměstnání. Pan P. podal stížnost na inspektorát práce i k Veřejnému ochránci práv. Inspektorát práce žádné pochybení neshledal. Následně Veřejný ochránce práv konstatoval pochybení inspektorátu práce. Klient rovněž podal žalobu, ale pro pochybení jeho advokáta byla zamítnuta. K IQRS se případ dostal až příliš pozdě, pro klienta jsme již bohužel nemohli nic udělat. pana

15

2. 4. Pronásledování Pokud je s  člověkem zacházeno nepříznivě z  toho důvodu, že namítal diskriminační jednání (stěžuje si, uplatňuje svá práva u  soudu nebo žádá odškodnění), jde o  pronásledování. „Pronásledováním se rozumí Pokud by například zaměstnanec žádal nepříznivé zacházení, postih o  odškodnění v  důsledku obtěžování u  soudu a  zaměstnavatel by s  ním nebo znevýhodnění, k němuž ukončil pracovní poměr, dopustil se tím došlo v důsledku uplatnění pronásledování a  zaměstnanec by měl právo bránit se i proti tomuto jednání. práv dle antidiskriminačního zákona.“1 1

Zákon č. 189/2009 Sb., Antidiskriminační zákon, § 4 odst. 3

2. 5.  Pokyn k diskriminaci

16

Typickým příkladem tohoto typu jednání je příkaz zaměstnavatele pro ostrahu klubu, aby dovnitř nevpouštěla Romy. Vedení klubu je v  tomto případě v nadřízeném postavení, ostraha klubu má „Pokynem k  diskriminaci se na základě pracovního vztahu povinnost rozumí chování osoby, která dodržovat nařízení od zaměstnavatele. V  tomto případě se zaměstnavatel tedy zneužije podřízeného postavení dopouští pokynu k diskriminaci. druhého k  diskriminaci třetí osoby.“1

2. 6.  Navádění k diskriminaci Navádění je velice podobný typ jako pokyn, s  tím rozdílem, že navádějící osoba není v  nadřazeném postavení, proto nemůže dát příkaz, ale může tímto způsobem např. podmínit spolupráci. „Naváděním k  diskriminaci Zadání pro realitní kancelář, ve kterém by se rozumí chování osoby, bylo specifikováno, že si člověk nepřeje jako nájemníka Roma, je příkladem navádění která druhého přesvědčuje, k diskriminaci. Realitní kancelář má v tomto utvrzuje nebo podněcuje, aby případě možnost odmítnout zakázku, má s  majitelem bytu rovné postavení. Majitel diskriminoval třetí osobu.“2 se však bez ohledu na výsledek dopouští navádění k diskriminaci. 1 2

Zákon č. 189/2009 Sb., Antidiskriminační zákon, § 4 odst. 4 Zákon č. 189/2009 Sb., Antidiskriminační zákon, § 4 odst. 5

OBLASTI NEJČASTĚJŠÍ DISKRIMINACE ROMŮ

17

3. 1. Diskriminace v bydlení

18

Získání bydlení na komerčním trhu je pro Romy velmi obtížné, zejména kvůli přetrvávajícím předsudkům a diskriminaci, přičemž etnická příslušnost je hlavním důvodem odmítnutí ze strany Užitečnou pomůckou při posu- majitelů. zování, zda jde o  diskriminaci při přístupu k  bydlení, může být desatero rovného zacházení pro přístup k bydlení 1

řejného ochránce práv

Ve-

Užitečnou pomůckou při posuzování, zda jde o diskriminaci při přístupu k bydlení, může být desatero rovného zacházení pro přístup k bydlení Veřejného ochránce práv1, kde se kromě jiného píše:

„Jakákoliv diskriminace v přístupu k bydlení je zakázána, pokud je bydlení nabízeno veřejnosti. Všem osobám musí být v přístupu k bydlení zaručeno právo na rovné zacházení. Při procesu tvorby, úpravy či budoucí změny pravidel pro ucházení se o pronájem obecního bytového fondu je třeba mít na paměti, že není podstatné, zdali má obec v  úmyslu žadatele protiprávně znevýhodňovat (diskriminovat), ale zda vytvořená pravidla mají diskriminační dopad - úmysl diskriminovat, či nediskriminovat nehraje roli. 1

http://www.ochrance.cz/uploads/tx_odlistdocument/Obecni_byty.pdf

Obec nemá zcela srovnatelné postavení s  běžným pronajímatelem (fyzickou či právnickou osobou). Jako veřejnoprávní korporace má právem i  zákonem svěřeny zvláštní povinnosti vůči svým obyvatelům i  dalším osobám. Požadavek na rovné zacházení s  žadateli o  pronájem obecního bytu je výrazně silnější než požadavek na rovné zacházení u bytu pronajímaného fyzickou či právnickou osobou.2 Realitní kanceláře při hledání nájemců často postupují diskriminačně na základě příkazu majitele, který svůj postoj zakládá na špatných zkušenostech, obavách z  neplacení a  ze zničení majetku. Při odmítnutí Romů na základě jejich etnicity však zákon porušují obě strany, přičemž majitel nemovitosti navádí na diskriminaci a realitní makléř se dopouští přímé diskriminace. Tento názor plyne i z rozhodnutí Veřejné ochránkyně práv, sp. Zn. 112/2012/DIS: „V případě, že zveřejněná nabídka pronájmu konkrétní nemovitosti, byť ve vlastnictví soukromé osoby, vyluřžčuje příslušníky určitého etnika, dopouští se ten, kdo nabídku činí (vlastník či zprostředkovatel), přímé diskriminace těchto osob v přístupu k bydlení z  důvodu etnicity (§ 2 odst.  3 antidiskriminačního zákona). Realitního makléře jako zprostředkovatele nikterak nevyviňuje, že jednal na základě požadavku vlastníka nemovitosti. Pokud vlastník nemovitosti, která je nabízena veřejnosti [§ 1 odst. 1 písm. j) antidiskriminačního zákona], sdělí zprostředkovateli (realitnímu makléři), že si nepřeje, aby byla druhou smluvní stranou osoba určitého etnika, dopouští se diskriminace, a to formou navádění (§ 4 odst. 5 antidiskriminačního zákona).“3 V současnosti se však již nestává příliš často, že by se realitní kanceláře dopouštěly diskriminace otevřeně. V minulosti nebylo výjimkou, že když realitní makléř zjistil, že jde o  Roma, zájemci bez dalšího zdůvodnění sdělil, že mu byt nepronajme. V poslední době se však situace změnila, zejména v důsledku skutečnosti, že metoda situačního testingu (o této metodě píšeme v kapitole 7) vešla v obecnou známost i díky mediálnímu pokrytí kauzy realitní kanceláře v Litoměřicích. Pracovnice poradny pro občanská a  lidská práva v  ní uskutečnila testing realitní kanceláře, při kterém jí bylo řečeno, že z  důvodu přání majitele nemůžou Roma do bytu přijmout. Celý telefonát byl nahrán. Poté byla podána žaloba na soud a nahrávka byla použita u soudu jako důkaz. Kauza se setkala s velmi negativním přijetím veřejnosti, zejména z důvodu použití metody situačního testingu sociálními pracovnicemi v  pracovní době. To většina veřejnosti považovala za nepřijatelné, zejména z důvodu metody situačního testingu, tj. metody figuranta, který nahrává svého potenciálního diskriminujícího, a  přirovnávala tuto metodu k  totalitním 2 http://www.ochrance.cz/uploads/tx_odlistdocument/Obecni_byty.pdf 3 Rozhodnutí ochránce sp. zn. 112/2012/DIS, dostupné na http://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/2000

19

praktikám.4 Odpor veřejnosti je v  podstatě přirozený, o  to důležitější roli mají média a organizace, které by měly veřejnosti vysvětlovat škodlivost diskriminačního jednání a obtížnost jeho dokazování. V  současnosti tedy pracovníci realitních kanceláří pod strachem z  pokuty spíše klientovi neřeknou, že ho majitel nepřijme z  důvodu jeho etnicity, fakticky ale klientovi byt nepronajmou. Z praxe také víme o situacích, kdy se realitní makléř na schůzku s romským zájemcem nedostaví, případně mu sdělí, že byt už je obsazený. Romové se tedy nedočkají přímého odmítnutí jako dříve, nejsou tedy vystaveni ponižujícímu jednání, na druhé straně se jejich situace fakticky výrazně nezlepšila. Pro zlepšení situace je proto potřebné bojovat proti předsudkům ze strany majoritní společnosti, poukazovat na příklady dobré praxe a prokazovat diskriminaci. Diskriminaci při přístupu k  bydlení je oprávněná řešit Česká obchodní inspekce, na základě § 6 Zákona o  ochraně spotřebitele. Vždy je možné podat stížnost i k Veřejnému ochránci práv.

20

3. 2. Diskriminace při přístupu k zaměstnání Romové patří mezi nejohroženější skupiny uchazečů o zaměstnání na trhu práce. Při hledání práce musí čelit vícenásobné diskriminaci  – z  důvodů věku, pohlaví, sociálního statusu, vzdělání, nebo kvůli péči o dítě.5 4 http://usti.idnes.cz/ceka-se-rozsudek-v-kauze-romske-figurantky-f2r-/usti-zpravy. aspx?c=A150814_085123_usti-zpravy_hrk 5 Zpráva o stavu Romské menšiny za rok 2014

„Část zaměstnavatelů Romům na základě předsudků a údajné špatné zkušenosti kolektivně připisuje charakteristiky jako je neochota pracovat, nespolehlivost, nedochvilnost a další stereotypy, aniž by konkrétnímu romskému uchazeči dali příležitost prokázat své pracovní schopnosti.“6 Více šetření ukazuje, že Romové jsou skutečně hůře zaměstnatelní než příslušníci majority. Otázkou zůstává, jak to prokázat. Diskriminace v zaměstnání je totiž velice těžce prokazatelná. Zaměstnavatelé v naprosté většině případů vědí, že nemůžou odmítnout zájemce o  práci na základě etnické příslušnosti, proto k přímému odmítnutí dochází jen velmi zřídka. Romským zájemcům je většinou sděleno, že byl vybrán jiný uchazeč. Jedinou šancí jak prokázat diskriminaci je tak v naprosté většině případů realizace situačního testingu, při kterém se získá důkaz, že tvrzení zaměstnavatele bylo nepravdivé.

Příklad z praxe

Paní S.

poslala životopis na

pracovní pozici uklízečky do

hotelu. Následně byla pozváKlientce bylo řečeno, že může přijít na zkoušku, ale jelikož se jim nikdo jiný nepřihlásil, místo by mělo být její. Klientka pak přišla na zkoušku. Na zkoušce však již byla jiná pracovnice hotelu, která se k ní chovala velice podivně, odmítla jí podat ruku a tvářila se na ni velice nepříjemně. Po uklizení prostoru se pracovnice ani nešla podívat, zda je prostor uklizený, pouze ji vyprovodila ven. Následně klientce přišla SMS s tím, že ji na místo nepřijali. na na pohovor, který dopadl velice dobře.

V tomto případě bylo nakonec nemožné získat důkaz o diskriminačním jednání. Jednání zaměstnavatele však významně naznačovalo, že k  diskriminaci došlo. Tento případ je pro diskriminaci v  zaměstnání typický a  jen ve velmi málo případech se podaří dokázat, že šlo o diskriminaci. Dá se to dokázat zejména tak, že i po odmítnutí romského zájemce s odůvodněním, že místo obsadili někým jiným, zaměstnavatel fakticky místo neobsadil a inzerát je stále aktuální. Dohled

nad dodržováním zásady rovného zacházení vykonává Inspektorát práce,

kde je možné si na diskriminaci stěžovat. Vždy je také možné dát podnět k veřejnému ochránci práv, který je základním orgánem pro zabezpečení rovného zacházení.

6 Zpráva o stavu Romské menšiny za rok 2014 - http://www.vlada.cz/assets/ppov/zalezitosti-romske-komunity/dokumenty/Zprava-o-stavu-romske-mensiny-2014.pdf

21

3.3 Diskriminace ve službách

22

Mezi služby obecné patří například: obchody, restaurace, diskotéky, kadeřnictví, kina, místa nabízející sportovní vyžití, banky, pošta. Pokud je člověku odepírána služba, ztěžován přístup k ní anebo jsou mu odepírány výhody, pouze Stížnosti ohledně diskriminace z  důvodu, že je Rom, jedná se o  přímou spotřebitele je možné podávat diskriminaci. k České

obchodní

inspekci

K případům přímé diskriminace ve službách dochází ve více oblastech. Například v  létě 2015 byl medializován případ, ve kterém byla v jedné brněnské kavárně na všech stolcích umístěna cedule reservé. Když však dovnitř přišli lidé a ptali se proč, jestli tam je obsazeno, bylo jim obsluhou sděleno, že je všude volno, cedule jsou používány pouze kvůli Romům. Následně byl celý případ medializován a majitel se proti diskriminaci ohradil, respektive sdělil, že tam má zakázaný vstup kdokoli nepřizpůsobivý, nejen Rom.

a k Veřejnému ochránci práv.

K  podobnému typu jednání dochází například v  různých prodejnách, kdy hned po vstupu Roma do prodejny za ním jde pracovník bezpečnostní služby a hlídá ho, aby nekradl. Podobně postupují noční kluby a diskotéky, kam taky bývá Romům vstup odepřen. Takové jednání může působit, že je méně závažné než diskriminace při

přístupu k bydlení nebo k zaměstnání. Na druhé straně se může velmi významně dotýkat důstojnosti Romů a vytvářet dojem, že jsou společností bráni jako občané „druhé kategorie“. Stížnosti ohledně diskriminace spotřebitele je možné podávat k  České obchodní inspekci a k Veřejnému ochránci práv. Co se však nedá považovat za méně závažné jednání je diskriminace při přístupu ke zdravotním službám. Dle zkušeností našich klientů se diskriminace vyskytuje i ve zdravotnických službách, dlouho však chyběl konkrétní důkaz, respektive konkrétní prokazatelný případ takového jednání. Prokázat totiž tuto diskriminaci je téměř nemožné. V roce 2016 se však klientovi IQ Roma servisu podařilo získat omluvu od diskriminující zubařky, která ho odmítla ošetřit z důvodu jeho romské etnicity.

Příklad z praxe domluvě odmítla zaregistrovat a  ošetřit.

V roce 2011 se na IQ Roma servis obrátili klienti, které zubařka navzdory předchozí

Společně s  klientkou

jsme vykonali si-

tuační testing, kde byl získán důkaz o  diskriminačním jednání zubařky.

Následně

byla podána stížnost na zubařku jako na poskytovatele zdravotních služeb podle

§ 93 odst. 2 a  násl. zákona č. 372/2011 Sb., o  zdravotních službách k  místně příslušnému Odboru zdravotnictví Krajského úřadu. Jelikož Odbor zdravotnictví Krajského úřadu Jihomoravského kraje v Brně stížnost odložil, aniž by se jí v  rozporu se zákonem vůbec věcně zabýval, podali jsme společně s  klientkou žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti na Ministerstvo zdravotnictví, které stížnost vrátilo k  vyřízení Krajskému úřadu. Ten však připomínky z  ministerstva nereflektoval. Dále byla podána stížnost k Oblastní stomatologické komoře Brno, tam však byla

stížnost opětovně odložena bez věcného posouzení, to znamená, že vůbec nezkou-

IQRS, pouze konstatovali, že věc nemohou prozkoumat. Klientka se také obrátila na Veřejného ochránce práv, který k  případu vydal své stanovisko a potvrdil v něm pochybení zubařky. mali zjištění

Po

správním řízení se případ nakonec dostal až před soud, kde zubařka přiznala

své pochybení a diskriminační jednání. Klientům se dostalo odškodnění a omluvy.

23

Tento případ ilustruje složitou cestu při dokazování diskriminace a  získávání přiměřeného zadostiučinění. Nakonec však skončil dobře, zubařka byla potrestána a klientovi se omluvila. K řešení diskriminace ve zdravotnictví je způsobilý zřizovatel zdravotnického zařízení, případně Ministerstvo zdravotnictví, případně profesní komory, kterých je konkrétní zdravotní pracovník členem. Rovněž je možné podat podnět k Veřejnému ochránci práv. Také je možné, jako ve všech případech, obrátit se na soud.

24 3.4 Diskriminace při přístupu ke vzdělání „Diskriminace romských dětí v rámci vzdělávacího systému v České republice má tři hlavní formy: • nadměrné zastoupení romských žáků v  tzv.  základních školách praktických Romské děti v České republice (základních školách určených pro žáky zažívají v  základním vzdělání s lehkým mentálním postižením), • segregaci Romů v hlavním vzdělávacím systematickou a přetrvávající proudu, diskriminaci. • další formy odlišného zacházení ve smíšených běžných školách.“1 Nejzávažnější problém pro romské žáky je právě zvýšené zastoupení romských žáků ve školách pro děti s lehkým mentálním postižením. 1 Zpráva Amnesty international o diskriminaci Romů v Českém školství, Chce to více snahy, Amnesty international 2015, dostupné na https://www.amnesty.org/en/documents/ eur71/1353/2015/cs/

„Krok mimo hlavní vzdělávací proud se týká v průměru zhruba dvou z deseti romských děvčat a 2,4 z deseti romských chlapců; v případě ostatních dívek je to jedna ze sta, u chlapců tři ze sta.“2 V  rozsudku D. H. proti České republice byla tato diskriminace uznána Evropským soudem pro lidská práva, přičemž soud konstatoval: „Přestože byla příslušná zákonná ustanovení formulována neutrálně, měla tedy mnohem větší praktický dopad na romské děti než na děti neromské a měla za následek statisticky neúměrné zařazování dětí do zvláštních škol“ O tom, že i za 7 let od vydání rozsudku se v situace zásadním způsobem nezměnila, svědčí Zpráva Amnesty International z  roku 2015 Chce to více snahy, která se problematikou zabývá do hloubky. „Během svého výzkumu Amnesty International doložila několik případů, kdy byly romské děti testovány a  následně umístěny do základní školy praktické, i  když s  tím jejich rodiče nebo zákonní zástupci nesouhlasili. Obvykle bylo doporučeno, aby byly děti přemístěny do základní školy praktické poté, co dosahovaly v některých oblastech zjevně podprůměrné výsledky, zejména ve zvládání českého jazyka nebo ve školní docházce.“3 K  faktické segregaci na běžných školách přispívá i  špatně nastavený systém spádových škol, který kopíruje segregovanost v obytných čtvrtích. Ještě větší dopad ale má výběr rodičů, kteří si mohou vybrat školu i mimo spádovou oblast. Problémem však je, že „drtivá většina neromských rodičů vyhledává školy, kde nejsou žádní nebo téměř žádní romští žáci, a své děti ze školy přemístí jinam, pokud jim připadá, že je tam Romů příliš mnoho. Dochází také k tomu, že mnoho romských rodičů, i když v žádném případě ne všichni, raději své děti posílají do „romských škol“, protože mají dojem, že se tam jejich dětem dostane větší pozornosti a budou čelit méně předsudkům ze strany učitelů a spolužáků.“4 IQ Roma servis se snaží přispět k řešení tohoto problému v rámci kampaně Dža andre lačhi škola (Jdi do dobré školy). Snaží se romské matky motivovat k tomu, aby dávaly své děti na školy, na kterých se jim dostane kvalitního vzdělání. 2 SOCIOLOGICKÁ ANALÝZA PŘECHODU ROMSKÝCH DĚTÍ ZE SOCIÁLNĚ VYLOUČENÉHO PROSTŘEDÍ ZE ZÁKLADNÍCH NA STŘEDNÍ ŠKOLY: ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA – dostupné na http://www.gac.cz/userfiles/File/ nase_prace_vystupy/GAC_Prechody_RD_ze_ZS_na_SS.pdf 3 Zpráva Amnesty international o diskriminaci Romů v Českém školství, Chce to více snahy, Amnesty international 2015, dostupné na https://www.amnesty.org/en/documents/eur71/1353/2015/cs/ 4 Zpráva Amnesty international o diskriminaci Romů v Českém školství, Chce to více snahy, Amnesty international 2015, dostupné na https://www.amnesty.org/en/documents/eur71/1353/2015/cs/

25

26

Dále se pokoušíme o  zlepšení situace prostřednictvím kampaně V  jedné lavici. Tato kampaň je zaměřená na rodičovskou veřejnost žáků základních škol a  chceme jejím prostřednictvím přispět k  desegregaci romských dětí v  Jihomoravském kraji. Ve spolupráci s  romskými rodiči a  školami chceme oslovit, informovat a  přesvědčit neromské rodiče, aby podporovali společné vzdělávání romských a neromských dětí. Další formy diskriminace se projevují zejména ve formě šikany a nepřátelského prostředí v  nesegregovaných třídách. Mnohdy se objevuje v  takové míře, že to žák ani rodiče nesnesou a přesunou dítě do jiné (mnohdy segregované či praktické) školy. Situace se ale může zlepšit pouze tak, že se šikana bude hlásit a budou si na ni rodiče stěžovat, případně dají podnět na Českou školní inspekci. K řešení diskriminace ve školství je způsobilá Česká školní inspekce, rovněž je možné si podat stížnost k řediteli školy a k zřizovateli. Pomoci Vám může také Veřejný ochránce práv.

JAK PRACOVAT S DISKRIMINO VANÝM KLIENTEM Jaké kroky je tedy potřeba učinit, když se na nás obrátí klient, který tvrdí, že byl diskriminován? Klienti IQRS v naprosté většině případů přicházejí s případy přímé diskriminace, případně obtěžování. Vždy je potřebné s  klientem jednat s  maximální citlivostí, protože byl vystaven ponižujícímu jednání a byla zasažena jeho lidská důstojnost. Je proto potřebné si na takového klienta vyhradit čas, a  nechat ho pokojně říct jeho příběh v  bezpečném prostředí, bez dalších zaměstnanců. Při poslouchání jeho příběhu si dáváme pozor na níže vypsané informace. Pokud o nich klient mluvit sám nebude, tak se na ně doptáme.

27

4.1 Informace, které nás zajímají:

28

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Kdo se měl dopustit diskriminace. Kdy se měla diskriminace odehrát. Kde se měla diskriminace odehrát. Jak se diskriminace konkrétně odehrála, tj.  jaká slova použil diskriminující k jakémukoliv odmítnutí klienta. Jak klient reagoval přímo na místě, zda se klient bránil a pokud ano, jak. Zda klient podnikl ještě něco před tím, než přišel do IQ Roma servisu (např. zavolal policii). Zda klient naznačil diskriminujícímu, že si je vědom, že byla porušena jeho práva. Co by si klient přál, jak mu můžeme při řešení diskriminace pomoct, (tj. zda se chce s diskriminujícím dohodnout, nebo chce, aby byl za své jednání potrestán?) Zda důvodem, proč ke klientovi bylo přistupováno jinak, může být i něco jiného, než jeho etnicita.

V případě, že z rozhovoru plyne, že nešlo o diskriminaci, ale pouze subjektivně pociťuje nespravedlnost, klient vysvětlíme mu co je diskriminace a  jak ji rozezná. V případě, že byl klient opravdu diskriminován, vysvětlíme, že se stal obětí nezákonné diskriminace. Řekneme si, jaké má možnosti řešení své situace a co pro něj může pracovník/organizace udělat.

S  klientem se domluvíme na společném postupu. Pokud klient zmíní, že by rád případ medializoval, je dobré mu vysvětlit, že dokud nemáme o diskriminaci důkaz, je medializace případu kontraproduktivní. Stalo se nám totiž, že případ, ve kterém, jsme již byli s klientem domluveni na situačním testingu, klient pár dnů před jeho vykonáním medializoval bez toho, aby měl důkaz. Situační testing byl následně bezpředmětný, celá kauza zůstala v rovině tvrzení proti tvrzení. Další postup, který může pomoci v efektivnějším řešení diskriminace, je vytvoření databáze diskriminačních případů. Každý podnět na domnělou i  skutečnou diskriminaci je užitečné zapsat, spolu s popisem co se přesně stalo. Důvodem je, že i v případě, že diskriminaci momentálně z různých důvodů není možné prokázat, může se stát, že na toho stejného diskriminujícího přijde vícero podnětů. Organizace následně ví, že se má zaměřit na konkrétního diskriminujícího (např.  v  situačním testingu).

29

MOŽNOSTI 30 ŘEŠENÍ DISKRIMINACE V  případě diskriminačního jednání můžeme klientovi nabídnout 3 způsoby řešení, které jsou závislé na jeho motivace:

Možnosti řešení diskriminace V případě diskriminačního jednání můžeme klientovi nabídnout 3 způsoby řešení, které jsou závislé na jeho motivace:

1. Diskriminaci nechce dále nijak řešit, nechce se domluvit s diskriminujícím člověkem, chtěl pouze s někým sdílet svůj příběh. Toto řešení je u klientů velmi časté. Z rozhovorů a zkušeností pracovníků IQRS vyplývá, že Romové si v České republice na diskriminaci natolik zvykli, že ji považují za přirozenou součást jejich života. Jak plyne z  výzkumu Veřejné ochránkyně práv z r. 2015: „Drtivá většina respondentů již měla osobní zkušenost s diskriminací, rezignovala a nikde si nestěžovala; zhruba pouhá desetina dotázaných se rozhodla situaci řešit a oznámit ji úřadům nebo organizacím.“ 1 V  případě romské menšiny by tato statistika byla ještě mnohem horší. Tento fakt má mnoho důvodů, kromě jiných pramení z přirozené nedůvěry sociálně vyloučených Romů vůči institucím jako takovým, strachu a  netrpělivosti a zejména kvůli nutnosti řešit závažnější životní problémy než je diskriminace. 1 Výzkum ochránkyně – překážky obětí diskriminace k přístupu k spravedlnosti z r. 2015, dostupný na www.ochrance.cz

31

Proto je úspěchem, když klient přijde do organizace a  diskriminaci sám od sebe ohlásí a chce o ní mluvit. Diskriminace a  její rozšíření ve společnosti jsou často odmítány a  popírány těmi, kteří mají ve společnosti moc.2 Proto je velmi důležité, aby se případy diskriminace řešily alespoň stížnostmi na předmětné instituce. Pracovník proromské organizace má tedy za úkol oběti diskriminace vysvětlit, proč je důležité, aby podala stížnost a  nabídnout jí co největší podporu, případně diskriminujícího upozornil na jeho nezákonné chování. Můžeme postupovat následovně:

32

•

pokusíme se klienta motivovat, vysvětlíme mu, proč je důležité bojovat proti diskriminaci, proč je důležité používat zákonných prostředků na svou obranu.

•

vysvětlíme mu, že každý případ diskriminace by se měl alespoň prostřednictvím podání podnětu nahlásit na odpovědné instituce. Následně to tyto instituce mohou řešit a  případně viníka potrestat. Jde o  nevyhnutný předpoklad pro medializaci a  rozšíření myšlenky rovného zacházení mezi lidi ze společnosti. Jedině tak se může společnost změnit a  staré diskriminační vzorce chování mohou být obecně odmítnuty jako nepřijatelné.

•

rovněž klientovi vysvětlíme, že podání podnětu na odpovědné instituce není tak časově náročné a i samo o sobě může mít velký význam do budoucnosti.

•

podnět zapíšeme do tabulky diskriminačních případů, posoudíme jeho závažnost, potenciál, strategičnost a  naše kapacity a  rozhodneme se, zda se pokusíme udělat situační testing a  získat důkaz o  diskriminační praxi diskriminujícího a  s  ním dále pracovat  – medializovat, podat podnět za organizaci.

2 RORIVE, Isabelle. Proving discrimination cases: the role of situation testing. str.  8., Stockholm [u.a.]: CFER/MPG, 2009. ISBN 2930399449

2. Klient má zájem celý případ vyřešit smířlivě, nechce konflikt s druhou stranou, ale přeje si, aby tato byla upozorněna na své protiprávní jednání. Tato možnost je lepší než předchozí možnost, současně však kontaktování druhé strany a  upozornění na diskriminační jednání ve většině případů zamezí možnosti dalšího řešení a  obstarání důkazu pro použití v  následném řízení. Nejpravděpodobnější reakcí ze strany diskriminujícího bude totiž odmítnutí jakéhokoliv pochybení a  zpochybnění klientovy interpretace událostí, včetně zpochybňování klienta samotného jako důvěryhodného svědka. Zároveň není jisté, zda-li diskriminující svou diskriminační praxi zastaví, anebo ji pouze začne provozovat více skrytě. Reakce diskriminujících se různí případ od případu. Můžeme postupovat následovně: •

vyslechneme si důvody klienta. Pokud jsou relevantní a  opravdu bude lepší domluva s diskriminujícím, nabídneme mu svou pomoc.

•

pokusíme se klienta motivovat, vysvětlíme mu, proč je důležité bojovat proti diskriminaci, proč je důležité používat zákonných prostředků na svou obranu. Vysvětlíme mu důležitost podávání podnětů na odpovědné instituce a  rovněž vysvětlíme význam jeho individuálního případu. Na to, aby se do budoucnosti změnilo myšlení a chování lidí, je potřebné ukazovat, jaké jednání je nepřípustné. K  tomu můžeme přispět řešením diskriminace, tj.  podáním podnětu a následným potrestáním diskriminujícího subjektu. pokud o  to klient nebude mít zájem a  nebude souhlasit s  naší argumentací, pomůžeme mu alespoň sepsat dopis s  vysvětlením situace diskriminujícímu, nebo pomoci s přípravou klienta na telefonát a s následnou realizací telefonátu diskriminujícímu.

•

•

když konfrontujeme diskriminujícího se stanoviskem naší organizace a  klienta, musíme mu zdůraznit klientovo vidění situace. I  v  případě, že diskriminující subjekt bude svou vinu plně odmítat, je dobré mu vysvětlit situaci a protizákonnost chování, kterého se dopustil. I v dnešní době lidé stále nerozumí tomu, co přesně znamená pojem diskriminace, proto je potřebné být nanejvýš trpělivý.

33

3. Klient je motivovaný a má zájem diskriminaci řešit stížností na příslušné instituce nebo podat žalobu dle antidiskriminačního zákona. Toto je ideální případ, protože jedině řešení diskriminace prostřednictvím institucí odpovědných za kontrolu rovného zacházení, získání důkazu a  následné podání žaloby, má potenciál potrestání diskriminujícího a  případně získání satisfakce pro klienta. Potrestání diskriminujícího má navíc výchovný a  preventivní účinek, protože působí jako signál do společnosti, že diskriminační jednání je protizákonné a v dnešní společnosti je nepřijatelné. Faktem rovněž je, že instituce, které jsou ze zákona povinné řešit diskriminaci, dlouhodobě mluví o  velmi malém počtu podnětů. Pokud by opravdu situace korelovala s počtem podnětů, patřili bychom k zemím s nejnižší mírou diskriminace. Opak je však pravdou, Česká republika patří podle posledního výzkumu eurobarometru mezi evropské země s nejvyšší mírou diskriminace.1

34

Nízký počet podnětů má tedy jiné důvody. Podle Veřejného ochránce práv jsou to zejména nedůvěra, nedostatek informací o tom, na koho se s  diskriminačním případem obrátit, nedostatek důkazů nebo také stud, nedůvěra ve vlastní schopnosti a strach z odvety.2 V této situaci můžeme klientovi: • • • • • • •

pomoct s obstaráním důkazu prostřednictvím situačního testingu. sepsat podnět na příslušné orgány státní správy. pomoct s jednáním /mediací sporu mezi klientem a diskriminujícím. sepsat žalobu dle antidiskriminačního zákona. zastupovat klienta u soudu. pomoct se získáním finančních prostředků potřebných na uhrazení soudních výloh. zprostředkovat advokáta, který by klienta u soudu zastupoval.

1 http://www.equineteurope.org/Discrimination-in-the-EU-in-2015 2 Diskriminace v ČR: oběť diskriminace a její překážky v přístupu ke spravedlnosti, 2015, dostupné na: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Vyzkum/CZ_Diskriminace_v_CR_studie.pdf

ZÍSKÁVÁNÍ DŮKAZŮ O DISKRIMINAČNÍM 35 JEDNÁNÍ SITUAČNÍ TESTING

36

Vzhledem k  obtížnosti prokázání diskriminačního jednání je potřebné být vynalézavý. Diskriminující obvykle tuší, že se dopouštějí něčeho protizákonného, a ve většině případů svou diskriminační praxi nepřiznají, nevysloví svou opravdovou diskriminační motivaci. I  když ji ale vysloví, diskriminovaný nemá prostředky, jak dokázat, že diskriminující opravdu řekl, co řekl. Nejefektivnější prostředek získání důkazu o  diskriminaci je proto situační testování. Situačním testováním rozumíme postup, kdy se uměle vyvolá situace, ve které je pravděpodobné, že příslušník menšiny bude diskriminován. Situační testování umožňuje odhalit přímou diskriminaci, přímou příčinu odmítnutí klienta, která se skrývá za různými výmluvami, jako například „v klubu je soukromá akce, místo jsme přidělili jinému zájemci,“ a podobně – situace je vždy závislá na celkovém kontextu diskriminace.1 Zároveň se stává, že klienti dokáží diskriminaci instinktivně vycítit. Pokud ho diskriminující nediskriminuje otevřeně, není jisté, zda je důvod např.  nepřijetí do práce pravdivý, nebo jde pouze o výmluvu. Cílem situačního testování je tedy ověřit, zda k  diskriminaci, v  našem případě na základě romské etnicity, skutečně došlo. Zda se diskriminující chová jinak k diskriminovanému než k ostatním, a to na základě skutečnosti, že diskriminovaný je Rom. Na testing jsou potřebné 2 skupiny lidí – skupina testerů a kontrolní skupina. Důkaz se získá pomocí nahrávacího zařízení, může to být buď skrytá kamera, nebo diktafon, případně oboje. 1 RORIVE, Isabelle. Proving discrimination cases: the role of situation testing. Stockholm [u.a.]: CFER/MPG, 2009. ISBN 2930399449.

Základní požadavky na testera A. měl by být srovnatelný s  diskriminovanou osobou ve všech charakteristikách kromě diskriminačního faktoru, např.  etnické příslušnosti. Je však potřebné rozlišovat mezi jednotlivými případy situačního testování, tj. jiné požadavky budou na testera při přijímání do zaměstnání a  jiné budou při testování vstupu do klubu (tzn.  ve vzdělání, praxi, věku, vzhledu, apod.). B. měl by být důvěryhodný, tj. neměl by mít prokazatelně problematické chování v minulosti. C. měl by být psychicky odolný, vyhnout se provokacím. D. měl by být spolehlivý, tj. měl by dodržovat instrukce pro testing.

Postup situačního testingu 1. Před začátkem testingu se skupina testerů domluví, jaký bude postup. Každému musí být jasné, co se jde testovat, jak bude testing probíhat, na co si dávat pozor. 2. Následně se zapneme nahrávací zařízení  – kamera anebo diktafon, nahrajeme datum, čas, účel testingu, kdo se ho účastní, kdo patří do skupiny testerů a kdo do kontrolní skupiny. Co se týče skupiny testerů, musí jít o  příslušníky diskriminované skupiny, tedy v  našem případě o Romy, nejlépe o samotné klienty, kteří s podnětem přišli. Kontrolní skupina musí být složená z  podobných osob, bez diskriminační charakteristiky, tj.  skupina neromů. Dále je nutné ujasnit si, kde se testing uskuteční. 3. Jako první jde osoba nebo skupina osob, která patří do skupiny testerů. Tester, se vystaví situaci, ve které je pravděpodobné, že bude diskriminován, přičemž má s sebou nahrávací zařízení. Zásadní je reakce testovaného subjektu, která může být v podstatě dvojí. a. s  osobou je zacházeno jinak, než je obvyklé, přičemž testovaný subjekt poskytne pro své chování nejrůznější odůvodnění. Příklad: Skupina Romů jde do tanečního klubu. Reakce pracovníka klubu („vyhazovače“) je odlišná od standardní očekávané reakce. Skupina do klubu není vpuštěna, „vyhazovač“ skupině testerů sdělí, že „kapacita klubu je již naplněna“.

37

b. s osobou je zacházeno normálně, diskriminace se neprokázala, testing je u konce. Příklad: Skupina Romů jde do tanečního klubu. Reakce pracovníka klubu je standardní, očekávaná reakce. Skupina je do klubu vpuštěna, diskriminace se neprokázala, testing je u konce. 4. V případě že testing pokračuje (situace a)), kontrolní skupina neromů si přebere nahrávací zařízení, a co nejdříve, nejlépe bez přerušení nahrávání, jde situaci zopakovat. V zásadě mohou nastat tyto dvě situace: a. s osobami je zacházeno odlišně – diskriminace je prokázána, a je o ní důkaz. Příklad: Skupina neromů jde do stejného klubu, je dovnitř bez problémů vpuštěna, navzdory odůvodnění pracovníka klubu pro první skupinu. Testing je u konce. Jelikož není pravděpodobné, že se podmínky v klubu za tak krátký čas změnily, diskriminace se potvrdila. b. s osobami je zacházeno stejně – diskriminace se neprokázala.

38

Příklad: Skupina neromů není do klubu vpuštěna, s tím stejným odůvodněním jako skupina Romů. Testing je u  konce, diskriminace se pravděpodobně nepotvrdila. 5. Vyhodnocení testingu a. Pokud byla diskriminace prokázána, musí se organizace a klient domluvit na dalším postupu, a  to zda důkaz okamžitě využijí pro správní řízení, zahájení soudního řízení, nebo jej použijí jen pro vyjednávání a  snahu dosáhnout omluvy a odškodnění dohodou. b. Pokud diskriminace nebyla prokázána  – subjekt testingu buď nediskriminuje, nebo subjekt pojal podezření a  z  toho důvodu testing nevyšel – můžeme případ buď uzavřít, nebo testing za nějaký čas opakovat. V obou případech je potřeba po testingu vytvořit zprávu o průběhu testingu a  archivovat zjištěné skutečnosti. Rovněž je důležité vyhodnotit celý případ znovu s  testerem (podle uvážení také s  klientem), abychom měli možnost reflektovat svůj postup a projít procesem vnitřního zpracování zažitých situací.

Funkce získaného důkazu V závislosti na kvalitě důkazního prostředku, který se nám podařilo získat, se můžeme rozhodnout, co s nahrávkou podnikneme dál. Je dobré se o postupu vždy poradit s právníkem a zjistit, zda by předmětný důkaz obstál v rámci správního nebo soudního řízení. Následně jej můžeme připojit k podnětu na odpovědné instituce, které na jeho základě mohou buď vyhlásit kontrolu předmětného subjektu, nebo rovnou zahájit správní řízení o uložení pokuty. Co se týče přípustnosti takto pořízené nahrávky před soudem, jedná se o  komplikovanou právní otázku, přičemž odpověď na ni se liší případ od případu. Obecně je ale možné říct, že nahrávka je použitelná, pokud diskriminující jednal v  rámci výkonu své funkce, svého povolání, tedy ne jako soukromá osoba, ale jako vykonavatel svého povolání. Ústavní soud k tomu vyslovil následující: „Kromě okolností, za nichž byla taková nahrávka pořízena, bude rozhodující i  význam právem chráněného či uznávaného zájmu, který je předmětem vlastního řízení, a  možnosti, které měl účastník, uplatňující informace z nahrávky, k dispozici k tomu, aby získal takové informace jiným způsobem, než za cenu porušení soukromí druhé osoby.“1

1

Nález Ústavního soudu ČR, sp. Zn. II. ÚS 1774/14

39

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 5. 2005 ve věci sp. zn. 30 Cdo 64/2004 uvádí, že: „…Hovory fyzických osob, ke kterým dochází při výkonu povolání, při obchodní či jiné veřejné činnosti, zpravidla nemají charakter projevů osobní povahy; důkaz zvukovým záznamem takového hovoru proto není v občanském soudním řízení nepřípustný.“2 Můžeme tedy předpokládat, že v  případě kvalitního důkazního materiálu by měl být ve většině případů v soudním řízení důkaz nahrávkou přípustný. Vzhledem ke společenské nebezpečnosti a škodlivosti fenoménu diskriminace a komplikovanosti dokazování diskriminačního jednání, by měl ve většině případů zájem ochránit oběti převážit nad zájmem chránit soukromí diskriminujícího.

40

2 Nález Nejvyššího soudu ČR, sp. Zn.  30 Cdo 64/2004, dostupné na http://kraken.slv.cz/30cdo64/2004

ZÁVĚR

41

Závěr Diskriminace je a nějakou dobu ještě zůstane velmi vážným problémem (nejen) Romů v České republice. Je proto velmi důležité, aby oběti diskriminace využívaly veškeré zákonné možnosti na svou obranu, aby se o diskriminaci mluvilo a rozšířilo se povědomí o její protizákonnosti. Rovněž je důležité, aby byli diskriminující potrestáni příslušnými institucemi a  aby oběti dostávaly odškodné. Média v boji s diskriminací hrají také klíčovou roli, protože je potřebné, aby si majoritní společnost uvědomila a zvykla na skutečnost, že diskriminace je velmi nebezpečným fenoménem, který vede k vyčleňování menšin ze společnosti, k jejich frustraci a napětí. Zároveň si oběti diskriminace musí být vědomy, že se mají na koho obrátit, že existují lidé a spolky, kteří jim mohou s řešením diskriminace pomoci a že je možné domoci se spravedlnosti.

42

Tato metodika může být oporou na cestě k tomuto cíli, vysvětluje základní terminologii a oblasti, ve kterých se Romové s diskriminací setkávají, popisuje ji na příkladech z praxe IQ Roma servisu a zejména popisuje postup pomoci organizace diskriminovanému romskému klientovi. Věříme, že metodika poslouží zejména zaměstnancům organizací, které se s tématem diskriminace setkávají, k efektivnější a kvalitnější pomoci obětem diskriminace a přispěje tak k rovnější a spravedlivější společnosti pro všechny lidi bez rozdílu. V případě, že byste se chtěli o tématu diskriminace poradit, máte klienta a nejste si jistí, jak postupovat, nebo máte jakékoliv jiné dotazy, neváhejte se na nás obrátit.

IQ Roma servis, z.s. Vranovská 846/45 614 00 Brno Česká republika www.iqrs.cz telefon: +420 543 213 310 email: [email protected]

Česká obchodní inspekce www.coi.cz/cz/o-coi/kontakty-inspektoraty/

Veřejný ochránce práv Údolní 39, Brno, 602 00 Česká republika www.ochrance.cz telefon: +420 542 542 888 e-mail: [email protected]

Seznam použité literatury, zákonů a soudních rozhodnutí: 1. Antidiskriminační zákon: komentář. 1 vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. Beckovy texty zákonů s komentářem. ISBN 978-80-7400-315-8. 2. Čl. 1 a čl. 4 Úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace 3. BOUDA, Petr. Nepřímá diskriminace. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN 978-80-210-5679-4. 4. Zákon č. 189/2009 Sb., Antidiskriminační zákon 5. Desatero rovného zacházení pro přístup k bydlení Veřejného ochránce práv, dostupné na http://www.ochrance.cz/uploads/tx_odlistdocument/Obecni_byty.pdf 6. Rozhodnutí ochránce sp. zn. 112/2012/DIS, dostupné na http://eso.ochrance.cz/ Nalezene/Edit/2000 7. Článek Čeká se na rozsudek v  kauze romske figurantky, dostupné na http:// usti.idnes.cz/ceka-se-rozsudek-v-kauze-romske-figurantky-f2r-/usti-zpravy. aspx?c=A150814_085123_usti-zpravy_hrk 8. Zpráva o stavu Romské menšiny za rok 2014, dostupné na http://www.vlada.cz/ assets/ppov/zalezitosti-romske-komunity/dokumenty/Zprava-o-stavu-romske-mensiny-2014.pdf 9. Zpráva Amnesty international o diskriminaci Romů v Českém školství, Chce to více snahy, Amnesty international 2015, dostupné na https://www.amnesty.org/en/ documents/eur71/1353/2015/cs/ 10. Diskriminace v ČR: oběť diskriminace a její překážky v přístupu ke spravedlnosti, 2015, dostupné na: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Vyzkum/CZ_Diskriminace_v_CR_studie.pdf 11. RORIVE, Isabelle. Proving discrimination cases: the role of situation testing. Stockholm [u.a.]: CFER/MPG, 2009. ISBN 2930399449. 12. Nález Ústavního soudu ČR, sp. Zn. II. ÚS 1774/14 http://www.usoud.cz/fileadmin/ user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/II._US_1774_14_an.pdf 13. Nález Nejvyššího soudu ČR, sp. Zn. 30 Cdo 64/2004, dostupné na http://kraken.slv. cz/30cdo64/2004

Autoři Marcel Glasa [email protected]

Ivona Parčiová [email protected]

Martina Horváthová [email protected]

Autoři publikace jsou pracovníky IQ Roma servisu a angažovanými členy platformy pro řešení diskriminace Romů.

43

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů (www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz).

PŘÍLOHA: JAK MOTIVOVAT KLIENTA K ŘEŠENÍ DISKRIMINACE, SDÍLENÍ ZKUŠENOSTÍ

46

V  této příloze se pokusíme ilustrovat zkušenosti IQ Roma servisu při realizaci projektu Nemáš moc, ale máš tu moc, který byl zaměřen na aktivizaci Romů k řešení diskriminace. Základním předpokladem pro řešení diskriminace jsou konkrétní případy obětí, které se s diskriminací setkaly, a jejich odhodlání případ řešit. Klienti v rámci řešení své životní situace (bydlení, zaměstnání, zdravotní ošetření,  apod.) naráželi na diskriminační chování, nicméně v daný okamžik neměli zájem diskriminaci řešit. Když se jim pracovník po určitém čase ozval s možností dodatečného řešení diskriminace, nebyl ze strany klientů zájem a zaznívala nedůvěra v pozitivní výsledek řešení. Na základě těchto několikaletých zkušeností s neaktivním postojem klientů k řešení diskriminace jsme začali realizovat několik provázaných aktivit. Jako komunikační nástroj jsme zvolili facebookovou skupinu ARA DISKIMINACIJA. V  této skupině jsme začali sdílet příběhy Romů, kteří se setkali s  diskriminací, medializované případy související s diskriminací a rasismem a hlavně sdružovat lidi, kteří se setkali s diskriminací nebo lidi, kteří mají zájem diskriminaci řešit. Abychom zjistili, kolik klientů má představu o tom, co skutečně diskriminace je, vytvořili jsme dotazník, který prostřednictvím terénních pracovníků klienti vyplňovali a  my jej následně vyhodnotili. Proběhla také dvoudenní konference pro oslovení osob a vytvoření platformy, která by se začala diskriminací aktivně zabývat. Výstupem konference byl seznam aktivit, které by platforma měla pro boj diskriminací dělat a osoby, které jednotlivé aktivity podpoří. Ve spolupráci s  právníkem se nám dařilo realizovat s  klienty a  zejména Romy několik besed. Na besedách jsme diskutovali o tom, co diskriminace je a není,

47

jaké může mít podoby a  jak se diskriminaci bránit. Výstupem besed bylo sdílení případů diskriminace a  právní poučení pro účastníky. Souběžně s  besedami jsme poskytovali také poradenství v oblasti diskriminace v rámci poskytování odborného sociálního poradenství. Jednou z  aktivit, do které se aktivně zapojili členové platformy, byly situační testingy. Členové na základě nahlášených případů diskriminačního chování, vytvořili harmonogram testingů, které postupně zrealizovali. Každému testingu předcházelo jednoduché školení, které obsahovalo informace o využití testingu, jeho průběhu a zaškolení s technikou potřebnou pro testování. Novou aktivitou, kterou jsme s klienty, členy platformy a Romy začali realizovat, byla supervize (setkání s  psychologem, externím spolupracovníkem). Díky supervizím, jsme odhalovali různé příběhy diskriminace, které se dějí a vzájemně se motivovali k řešení případů diskriminace. Setkání probíhala nepravidelně, byla závislá na časových možnostech všech zainteresovaných a na realizaci testingů.

48

„Supervize je nástroj celoživotního učení používaný zejména u  pomáhajících profesí. Smyslem supervizí je: rozvíjet profesní dovednosti supervidovaných, posilovat vztahy v  pracovním týmu a  nacházet řešení problematických situací. V  procesu supervize poskytuje supervizor supervidovanému zpětnou vazbu k jeho práci.“1

1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Supervize_(personalistika)

V  našem případě byla supervize realizována zejména pro zajištění bezpečného prostředí pro realizátory testingů, kteří byli záměrně vystavování nepříjemným situacím a  setkávali se s  negativním přístupem při samotné realizaci testingů. Při supervizních setkáních, které vedl zkušený supervizor, byl prostor vymezený pro reflexi testingů, rozbor emocí, ale také prostor pro vzdělávání a  zvyšování kompetencí účastníků setkání. Účastníci supervizí byli zejména realizátoři situačních testingů, někteří členové FB skupiny ARA Diskriminacija, Romové a  Romky se zkušenostmi s  diskriminací i v běžném životě. Díky této možnosti jim byla poskytnuta podpora a pomoc jak ze strany supervizora tak supervizní skupiny jako takové. Účastníci supervizních setkání měli možnost hovořit o  svých zkušenostech s  diskriminačním jednáním, se kterým se setkávají v běžném životě. Seznámili se s možnými způsoby řešení takového jednání a dověděli se také např. o způsobech tréninku vlastního sebeovládání, měli možnost zvýšit si znalosti z právní oblasti, znalosti svých práv při jednání s policisty a dozvěděli se, jak se s obdobným jednáním vyrovnávají někteří účastníci supervizní skupiny, což bylo pro mnohé inspirující. Většina supervizí se vedla v duchu reflexí posledního testingu. Ostatním účastníkům bylo objasněno, kde se testing realizoval, kdo se jej účastnil, zda byla diskriminace prokázána či nikoli a  jaký byl samotný průběh testingu. Ostatní zúčastnění měli možnost doptávat se a  zjišťovat podstatné informace pro rozbor situací. Zde byl prostor ke sdílení podobných zážitků. Zajímavým zjištěním během supervizí byly dva momenty. Prvním momentem bylo zjištění (nebo nabytí dojmu), že diskriminace jako taková se proměňuje. Tak, jak se vyvíjí společnost, tak se vyvíjí i diskriminační jednání ve společnosti. Jak se tedy podle nás diskriminace proměňuje? Pracovně jsme začali používat pojem diskriminace na základě prvního dojmu, která se projevuje tím, že většinová společnost Romy diskriminuje již při prvním pohledu na ně, kdy si udělá vlastní úsudek a použije při tom všechny své smysly. Příklad: Rom na první pohled chudý, špinavý, pravděpodobně žijící na ubytovně – „jde cítit“. X Rom, oblečený slušně, čistě evidentně zajištěný. Na základě prvního dojmu může být v  případě možnosti a) Rom diskriminován přímo, v  případě možnosti b) k  diskriminačnímu jednání nemusí vždy dojít, a  to

49

z toho důvodu, že se zde projevuje materiální zajištění dané osoby. Druhým momentem bylo zjištění, že diskriminující na základě etnickou příslušnosti mnohdy nediskriminují pouze Romy, ale diskriminují obecně všechny osoby tmavší pleti, pravděpodobně z důvodu současné migrační vlny. Tzn., že není vždy rozhodující, zda je daná osoba Rom, Syřan nebo Afgánec. Hlavním negativním znakem pro zahájení diskriminačního jednání je tmavá pleť. Velmi pozitivním výstupem z  těchto setkávání bylo zjištění, že většině účastníků bylo přínosné a sami hovoří o tom, že chtějí něco změnit. Uvědomují si, jak vypadá diskriminační jednání, vědí, že diskriminační jednání, které zažívají, není normální a  mají možnost se bránit. Důležité je, že vědí, jak se mohou bránit a  že se chtějí vzdělávat a předávat své vědomosti, zkušenosti a znalosti dále. Na následujících stránkách uvádíme příběhy, které psali naši aktivní klienti a  spolupracovníci platformy pro řešení diskriminace. Chceme na nich ilustrovat diskriminaci očima diskriminovaného, což nám umožní lépe si představit důsledky, které diskriminace v klientech vyvolává.

50

Diskriminace Romů je v ČR bohužel častá, ať se to týká zaměstnání nebo nákupů v běžném obchodě. Každý Rom ji pocítil na vlastní kůži. Jmenuji se Nikola, jsem z Hradce Králové a  je mi 22  let. Našla jsem si přítele v Brně a  rozhodla se nastěhovat k němu domů. Začala jsem si hledat práci. Můj přítel měl jednu kamarádku, která pracovala jako uklízečka v jedné brněnské nemocnici. Rozhodla jsem se jí zavolat a zkusit to. Kamarádka mě seznámila se svojíí prací a tvrdila mi, že všechno dohodne se svojí nadřízenou. Měla jsem s toho dobrý pocit, protože jsem si říkala, budu mít práci a konečně se postavím na své nohy. S přítelem jsme začali pomalu plánovat naši budoucnost. Pro nás byla priorita si sehnat práci a potom nějaký byt, ve kterém budeme spolu žít. Vím, že dnešní doba je těžká zvlášť pro Romy. Bez práce a bez vzdělání těžko něco dokážete. Po

pár dnech se mi ozvala kamarádka mého přítele s  tím, že druhý den můžu

ihned nastoupit. Tvrdila mi, že její nadřízená o  mně ví a  že mě přijme na hlavní pracovní poměr.

Druhý den jsem teda šla do své nové práce. Vstávala jsem asi o půl páté ráno, abych nepřišla první den do práce pozdě. Měla jsem tam být na půl šestou. Brno jsem ještě moc neznala, takže kamarádka mého přítele přišla

pro mě, aby mi ukázala, kde budu pracovat.

Po cestě mě připravovala na to, co budu dělat, jak to mám dělat a  na co si mám dávat pozor. Říkala jsem si, že to zvládnu a věřila si. Konečně

jsme dojely s  kamarádkou do práce, a  když jsme vcházely do budovy,

tak jsem viděla, jak se na mě ostatní divně dívají.

Zapomněla jsem se zmínit, že kamarádka mého přítele je Romka, ale vůbec na to nevypadá, protože má světlou kůži. Když jsem došla do kanceláře mé vedoucí, nechala mě čekat na chodbě. Myslela jsem, že má hodně práce, protože jsem tam čekala asi dvacet minut. Po pár minutách přišla a  řekla mi, že mě nepřijme na základě toho, že by na sále nerozdýchali Cikánku. V tu chvíli, když jsem to slyšela, tak jsem na chvíli oněměla a nemohla jsem najít žádné vhodné slovo. Tak jsem se jen otočila a odešla. Ještě nikdy v  životě jsem se necítila tak poníženě. Na chvíli jsem si myslela, že nejsem člověk. Nechápala jsem to, že mě nevzali jen kvůli barvě mé kůže. Musela jsem to rychle zahodit za hlavu, abych měla ještě chuť hledat další práci. Rozhodla jsem se, že si tuhle zkušenost nenechám jen pro sebe a  začnu o  tom mluvit otevřeně, protože diskriminace stále existuje. Nechci, aby další člověk zažil pocit méněcennosti. Nikola

Jmenuji se František a je mi 24 let. Jsem Rom a jsem na to hrdý. S diskriminací jsem se setkával už od malička, když jsem chodil s  mámou do obchodu, všude nás kontrovali, jestli jsme něco neukradli. Z  počátku jsem to vůbec nechápal, proč se dějí takové věci. Až postupem času jsem zjistil, že být Rom není v ČR jednoduché. Jednoho dne jsem se vydal nakupovat do nákupního centra galerie Vaňkovka. Měl jsem u sebe finanční hotovost, protože jsem bral výplatu. Měl jsem dobrou náladu, byl krásný den a všechno mi vycházelo. Chtěl jsem si koupit nějaké boty. Když jsem vešel do prvního obchodu a rozhlídl se po nějakých botách, které by se mi líbily, zahlédl jsem, jak se ke mně blíží muž. Nevěnoval jsem mu pozornost, protože jsem si myslel, že je to nějaký zákazník, který také něco shání. Po chvíli

51

jsem si uvědomil, že se motá jen kolem mě. To mě dost naštvalo a snažil jsem se

uklidnit a jít do dalšího obchodu. Když jsem vycházel z obchodu, už jsem neměl tak krásný den. V hlavě mi běželo spoustu myšlenek a začínal jsem se cítit strašně. Jenže já jsem se rozhodl, že to zkusím ještě v  nějakém jiném obchodě.

Sice

už jsem neměl tak dobrou náladu, ale chtěl jsem si ji spravit tím, že si udělám radost a koupím nějaké ty boty, které se mi budou líbit. Tak jsem nasadil úsměv

a šel. Vešel jsem dovnitř a rozhlédl se, co se nestalo, opět se ke mně přibližoval

hlídač. V tu chvíli to ve mně vřelo. Myslel jsem, že vybuchnu a něco mu udělám.

52

Ale tím bych dokázal jen to, že jsem hloupý Rom. Tak jsem zvolil jinou strategii. Dělal jsem, že ho vůbec nevidím a šel k botám. Bral jsem do ruky různé modely bot. I když se mi nelíbily, tak jsem si je zkoušel a choval se tak, jak se zákazník obvykle chová. Ten pán u mě samozřejmě pořád stál a koukal na mě. Napadlo mě, že když už tak kouká, tak by mi mohl poradit. Tak jsem se ho zeptal: „Jaké boty mi sluší?“ Pán samozřejmě nečekal, že se ho zeptám na takovou otázku a vůbec neodpověděl. Tak jsem mu položil další otázku: „Pane, proč tedy tady stojíte, když mi neumíte poradit?“. A on mi na to odpověděl, že to není jeho práce. Tak jsem se ho zeptal:,Co je tedy vaše práce?“. Pán nevěděl, co odpovědět a  raději se otočil a  odešel. V  tu chvíli jsem se cítil strašně dobře a  měl ze sebe dobrý pocit, protože jsem ukázal, že nejsem hloupý Rom. Ukázal

jsem, že nejsme všichni stejní, že i  my víme jak se chovat.

je všude kolem nás a vím, že každý

Diskriminace

Rom v ČR ji zažil. Chtěl bych, aby tohle mé

děti už nezažily. A tak jsem se rozhodl proti tomu bojovat ne silou a nadávkami, ale rozumem.

František V  průběhu realizace aktivit byly vytvořeny i  propagační materiály k  podpoře aktivního řešení diskriminace a možnostem obrany. Tyto materiály byly dobrovolníky a terénními pracovníky šířeny zejména mezi romskou komunitu. Zajímavým momentem aktivizace obětí diskriminace byla diskuze a  společné setkávání se s  mladým mužem Shoaibem, cizincem žijícím v  České republice. Setkávání a aktivity se konaly zrovna v období „uprchlické krize“, což zintenzivnilo diskuze, účastníci měli zájem více diskutovat o aktuálních společenských náladách a  předsudcích lidí, které mohou ovlivnit jejich chování vůči skupině lidí. Z  těchto

diskuzí bylo patrné, jak důležité je hájit si svá práva, řešit případy diskriminace a vzdělávat se. Vzhledem k tomu, že měl Shoaib velmi dobrý přehled o významných osobnostech, událostech a souvislostech spojených s bojem o lidská práva, dokázal motivačním projevem ovlivnit pohled účastníků na vlastní aktivní postoj v boji proti diskriminaci. Setkání se tak stala velmi inspirujícími.

Jmenuji se Shoaib, je mi 28 let a před osmi lety jsem do České republiky přijel z Afghánistánu. Vystudoval jsem vysokou školu, získal prestižní zaměstnání a  dobré společenské postavení. Denně jsem ovšem prožíval bombové výbuchy a  strach o  život. Proto jsem se rozhodl přijet do České republiky. Přijel jsem za svobodou. Naučil jsem se český jazyk, začal jsem poznávat české zákonitosti i kulturu. Za pár let jsem získal velké životní zkušenosti a  začal žít jako český občan. Ale i  přesto, že tu žiju již několik let, nemám zde ani trvalých pobyt, natož české občanství. Podmínkou získání trvalého pobytu je totiž mimo jiné také získání stálého pracovního poměru. Za těch několik let jsem již odeslal velké množství žádostí o  práci, ale stálou práci se mi nepodařilo najít. Na žádosti o  místo mi odpovědělo velmi málo zaměstnavatelů a  na pohovorech, když jsem odpověděl, odkud jsem, pohovor skončil. Několik nepříjemných zážitků mám i  z  veřejných akcí a  prostor s  názory, že jsem terorista nebo s  nabídkou odejití tam, odkud jsem přišel. Byl jsem vychován tak, abych nedělal rozdíl mezi lidmi, ale tady jsem pocítil, že být „jiný“ znamená špatný a lidé se chovají k lidem rozdílně. Vždyť tady v Česku žijí lidé, kteří se zde narodili, narodili se zde i jejich rodiče, prarodiče a předkové několik staletí před nimi, ale protože vypadají jinak, jsou jim odmítnuta práva jako ostatním, i přesto, že ta práva tu jsou pro všechny občany stejná. Když jsem na setkání s Romy, slyším a  někdy i  na vlastní oči vidím, že se k  nim

chovají lidé jinak, že nedostanou práci, že se o  nich povídá, že neumí a  nechtějí pracovat, že mají problém dostat své dítě na školu, kterou by chtěli, protože romské dítě ve škole je problém. Já s  tím nesouhlasím, protože když nedostane

člověk šanci, nemůže ukázat, co umí a  zajistit pro sebe a  své děti lepší budoucnost, a  to znamená i  lepší budoucnost celé společnosti. A  to vše jen proto, že

53

vypadají jinak?

V  dnešní

době slyším: cizinec je špatně, muslim je špatně,

je špatně. A co je tedy správně?

Rom

Kdo toto určuje? Pokud mluvíme o demokracii a lidských právech, v tom případě musíme jeden druhého nechat žít i podle jeho kultury. Naučme se respektovat lidi. Také

je důležité, aby si

Romové

uvědomili, že jsou občané

České

republiky se

všemi právy a  pokud jsou jim práva upírána, je důležité to řešit, řešit to podle zákona.

Všichni musíme hájit svá práva a to bez násilí a nenávisti. Shoaib

54

55