Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
ČNB a výkon dohledu nad finančním trhem ČNB and the supervision of the financial market Bakalářská práce
Autor:
Xenie Kulovaná Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
Mgr. Martina Matýsková
Duben, 2010
Prohlášení
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci „ČNB a výkon dohledu nad finančním trhem“ vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Martiny Matýskové a uvedla v seznamu literatury všechny pouţité literární a odborné zdroje.
V Praze, dne 12. 4. 2010
Xenie Kulovaná
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Martině Matýskové za odborné vedení a poskytnuté informace, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce. Ráda bych také poděkovala Ing. Radku Křičkovi, řediteli Credit Institution ČNB a JUDr. Jaroslavu Tichému, řediteli ČSOB za spolupráci a poskytnuté odborné rady.
Anotace Současný trend globalizace trhů, stejně jako vliv obchodních a dalších bank, popřípadě nebankovních institucí na emisi peněz, finanční inovace a další skutečnosti stále více komplikují vztahy mezi mnoţstvím peněz v ekonomice a ekonomickým vývojem, otevírají nové problémy regulace a dohledu centrálních bank na jiné ekonomické subjekty. I přesto jsou centrální banky institucemi, které v dnešních trţních ekonomikách mohou stále výrazně ovlivňovat ekonomický vývoj. Činnosti centrální banky, jejímu postavení a její roli v trţní ekonomice je věnována tato bakalářská práce.
Annotation The current trend of globalization of markets, the growing influence of commercial and other banks and possibly of non-banking institutions on the emission of money, as well as financial innovations and other facts are more and more complicating the relation between the volume of money in economy and the economic development and give rise to new problems in the regulation and control of central banks on other economic entities. Despite these facts, central banks are the institutions which in today’s marketoriented economies still can significantly influence the economic development. Activities of the central bank, its status and its role in a market economy are the focus of this bachelor thesis.
Obsah ÚVOD ............................................................................................................................................... 7 1.
FINANČNÍ TRH A FINANČNÍ ZPROSTŘEDKOVATELÉ ................................................... 9 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5
2.
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA FINANČNÍHO TRHU................................................................... 9 STRUKTURA A FUNKCE FINANČNÍHO TRHU ............................................................................. 10 SUBJEKTY FINANČNÍHO TRHU.................................................................................................. 11 FINANČNÍ ZPROSTŘEDKOVATELÉ ............................................................................................ 12 PENĚŢNÍ A KAPITÁLOVÝ TRH ................................................................................................... 12
CENTRÁLNÍ BANKA A BANKOVNÍ SYSTÉM ...................................................................14 2.1 VYMEZENÍ A ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA BANKOVNÍHO SYSTÉMU ................................... 14 2.2 VZNIK A HISTORICKÝ VÝVOJ CENTRÁLNÍCH BANK................................................................. 16 2.2.1 Vznik centrálních bank ......................................................................................................... 16 2.2.2 Přehled vzniku a vývoje centrálního bankovnictví na území ČR .......................................... 17 2.2.3 Vedoucí představitelé československé a české centrální banky ............................................ 20 2.3 CENTRÁLNÍ BANKY SOUČASNOSTI ........................................................................................... 21 2.3.1 Federální rezervní systém (Federal reserve system) ............................................................ 21 2.3.2 Evropská centrální banka (European Central Bank) ........................................................... 22
3.
ČINNOST A POSTAVENÍ CENTRÁLNÍ BANKY ................................................................25 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6
4.
BANKOVNÍ SOUSTAVA V ČR..............................................................................................34 4.1 4.2
5.
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ................................................................................................ 25 NEZÁVISLOST CENTRÁLNÍ BANKY ........................................................................................... 25 ZÁKLADNÍ ZAKOTVENÍ CENTRÁLNÍ BANKY ............................................................................ 28 JMENOVÁNÍ VRCHOLNÝCH ORGÁNŮ ....................................................................................... 31 STANOVENÍ PLATU A FUNKČNÍCH POŢITKŮ............................................................................. 32 ROZPOČET A KONTROLA HOSPODAŘENÍ ................................................................................. 33
VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ.............................................................................................. 34 ZÁKLADNÍ DRUHY BANK .......................................................................................................... 35
ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA ...................................................................................................36 5.1 ŘÍZENÍ A ORGANIZACE ............................................................................................................. 36 5.2 CÍLE A ÚKOLY ČNB ................................................................................................................. 38 5.3 MĚNOVÁ POLITIKA ČNB ......................................................................................................... 39 5.3.1 Operace na volném trhu ....................................................................................................... 41 5.3.2 Automatické facility .............................................................................................................. 41 5.3.3 Povinné minimální rezervy ................................................................................................... 42 5.4 DOHLED NAD FINANČNÍM TRHEM ............................................................................................ 44 5.4.1 Historie bankovní regulace................................................................................................... 45 5.4.2 Cíle bankovní regulace ......................................................................................................... 46 5.4.3 Nástroje bankovní regulace .................................................................................................. 47 5.4.4 Tendence vývoje bankovního dohledu .................................................................................. 52 5.5 SPRÁVA DEVIZOVÝCH REZERV ................................................................................................ 53 5.6 PENĚŢNÍ OBĚH A PLATEBNÍ STYK ............................................................................................ 53
~5~
5.7 5.8 6.
ČNB JAKO BANKA STÁTU ......................................................................................................... 55 BILANCE CENTRÁLNÍ BANKY ................................................................................................... 56
BANKY DRUHÉHO STUPNĚ ................................................................................................57 6.1 OBCHODNÍ BANKY .................................................................................................................... 57 6.1.1 Základní funkce obchodních bank ........................................................................................ 57 6.1.2 Bankovní kapitál ................................................................................................................... 57 6.1.3 Rozvaha obchodní banky ...................................................................................................... 58 6.1.4 Zisk a rentabilita banky ........................................................................................................ 59 6.1.5 Bankovní rizika ..................................................................................................................... 59 6.1.6 Bankovní likvidita ................................................................................................................. 60 6.1.7 Solventnost banky ................................................................................................................. 60
7.
DOPADY FINANČNÍ KRIZE NA BANKOVNÍ SOUSTAVU ................................................61 7.1
FINANČNÍ KRIZE A JEJÍ PŘÍČINY .............................................................................................. 61
ZÁVĚR ............................................................................................................................................65 SEZNAM TABULEK ......................................................................................................................67 SEZNAM PŘÍLOH..........................................................................................................................67 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ..............................................................................................68 PŘÍLOHA 1 .....................................................................................................................................70 PŘÍLOHA 2 .....................................................................................................................................71 PŘÍLOHA 3 .....................................................................................................................................72
~6~
Úvod Centrální banky měly, mají a předpokládám, ţe i v budoucnu budou mít specifické postavení v bankovním systému. Jejich vznik a vývoj byl poměrně zásadní událostí, protoţe mimo jiné zapříčinil vznik tzv. dvoustupňového bankovního systému, v němţ je centrální a obchodní bankovnictví od sebe odděleno. Postavení centrálních bank v jednotlivých státech bývá ovlivněno zejména politickými podmínkami a typem ekonomiky. Důvěryhodnost a stabilita bankovního sektoru je pro fungování ekonomiky jednou ze základních podmínek. Tuto stabilitu nelze zajistit pouze trţními mechanismy, proto je činnost bank regulována velkým mnoţstvím omezujících a přikazujících pravidel, především v podobě právních předpisů (tzv. bankovní regulace). Dozor nad dodrţováním těchto pravidel a vyvozování důsledků z jejich porušení je pak nazýván bankovním dohledem. Často se ovšem pod termín "bankovní dohled" zahrnuje téţ bankovní regulace. Dohled nad prováděním bankovních činností podle zákona o ČNB spočívá v "péči o bezpečné fungování a účelný rozvoj bankovního systému v České republice". Pod tímto obecně definovaným posláním se rozumí především podpora zdravého rozvoje, trţní disciplíny a konkurenceschopnosti bank, předcházení systémovým krizím a posilování důvěry veřejnosti v bankovní systém. Česká národní banka jako integrovaný orgán regulace a dohledu nad finančním trhem pečuje na základě pravomocí daných zákonem a na základě svého poslání o stabilitu finančního systému a bezpečný a plynulý rozvoj finančního trhu České republiky. Česká národní banka při uplatňování svých pravomocí orgánu dohledu a při své činnosti dbá nejen na to, aby subjekty, nad nimiţ vykonává dohled, dodrţovaly příslušné právní normy, ale zaměřuje se i na zkvalitňování institucionální infrastruktury českého finančního trhu, na zvýšení jeho transparentnosti, důvěryhodnosti ve vztahu k veřejnosti a na podporu podnikání.
~7~
Cílem mé bakalářské práce je seznámit čtenáře s vývojem centrálního bankovnictví, postavením
centrálních
bank,
charakteristikou
dohledu
finančních
institucí
a s bankovním sektorem v České republice, který prošel od roku 1989 výrazným vývojem, a změny ovlivnily právní úpravu celého odvětví. Úkolem je popsat změny v systému regulace a dohledu nad finančním trhem v České republice, které přinesla integrace dozorových orgánů. Téma práce je velmi široké a proto bych ráda poukázala hlavně na změny, které ovlivnily regulaci a dohled bankovního systému v České republice a v zemích Evropské unie. Jsou to zejména: Druhá bankovní směrnice (89/646/EEC). Tato směrnice zavedla principy jednotné bankovní licence Sloučení dohledu k 1. dubnu 2006 do ČNB a rozdělení regulace mezi ministerstvo financí (primární legislativa) a ČNB (sekundární legislativa)
Návrh Evropské komise na vznik dvou celoevropských orgánů, které by měly vylepšit regulaci a sledování finančních trhů v unii Práce je rozdělena do tří hlavních částí. První část práce popisuje obecné zásady činnosti finančního trhu a subjekty, které poskytují sluţby na finančním trhu. Druhá část je věnována základní charakteristice centrálních bank, bankovní soustavě v České republice, České národní bance a jejím základním funkcím, které banka vyuţívá k dosaţení svých cílů. Třetí část pak sleduje problematiku související s neustálým vývojem domácích, evropských a světových trhů a hlavně s dopady a důsledky globální krize na finanční trh. Vypracovat bakalářskou práci na toto téma jsem se rozhodla proto, ţe problematika bankovního dohledu je v současné době aktuální a úzce souvisí s mou současnou pracovní pozicí. Informace a poznatky, které jsem získala při zpracovávání bakalářské práce, bych ráda vyuţila během svého dalšího působení v bance. Při zpracování této práce budu vycházet z právnické a ekonomické literatury, příslušné legislativy, internetových stránek a materiálů finančních institucí.
~8~
1.
Finanční trh a finanční zprostředkovatelé
1.1
Základní charakteristika finančního trhu
Finanční trh je místem, kde se setkává nabídka a poptávka po finančních instrumentech. Obvykle bývá definován jako „systém vztahů a nástrojů umoţňujících soustřeďování, rozmísťování a přerozdělování dočasně volných peněţních prostředků na základě nabídky a poptávky“. Finanční svět je neviditelný svět, ve kterém dochází k silnému přerozdělování bohatství a chudoby mezi lidmi. Někdo vydělává a někdo jiný ztratí. Z principu nemůţe platit, ţe by všichni bohatli. Finanční trh prohlubuje rozdíly mezi chudými a bohatými. Tím, ţe někdo na finančním trhu chudne, zvyšuje se ekonomická aktivita. Základní poučka finančního trhu říká, ţe lidé při své ekonomické aktivitě porovnávají výnos z této aktivity s vynaloţeným úsilím a rozhodují se pro takovou aktivitu, u níţ je při daném úsilí maximální výnos. Trh obecně představuje proces koupě a prodeje. Trh se obvykle člení na trh zboţí a sluţeb, trh výrobních činitelů (půdy, práce) a finanční trh. Podle amerického časopisu Forbes na začátku roku 2008 ţilo na světě 1 125 lidí, kteří měli majetek alespoň ve výši 1 mld. dolarů. Celkový majetek dolarových miliardářů dosahoval výše 4 400 mld. dolarů1. Tabulka 1 Nejbohatší lidé na světě na začátku roku 2008 Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
Osoba (věk) Warren Buffett (77) Carlos Slim Helu (68) William Gates III (52) Lakshmi Mittal (57) Mukesh Ambani (50) Anil Ambani (48) Ingvar Kamprad (81 KP Singh (76) Oleg Děripaska (40) Karl Albrecht (88)
Občanství
Majetek (mld. dolarů)
USA Mexiko USA Indie Indie Indie Švédsko Indie Rusko Německo
62 60 58 45 43 42 31 30 28 27
Firma/obor Berkshire Hathaway telekomunikace Microsoft ocel petrochemie různé IKEA nemovitosti Russian Aluminium ALDI
Zdroj: JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. 1. vydání. Praha: GRADA Publishing, 2009. ISNB 978-80-2471653-4
1
JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. 1. vydání. Praha: GRADA Publishing, 2009. ISNB 978-80247-1653-4
~9~
1.2
Struktura a funkce finančního trhu
Trh obecně představuje proces koupě a prodeje. Na finančním trhu se soustřeďuje nabídka a poptávka po finančních nástrojích včetně peněz. Finanční trh zprostředkovává tok peněz na místo jejich lepšího zhodnocení. Nabídka a poptávka po penězích je spoluurčující pro cenu kapitálu, tj. úrok. Jestliţe se zvětší nabídka peněz v ekonomice, jejich cena je menší, tzn. úrok je niţší, coţ zvýší zájem firem a domácností o levnější úvěry2. Finanční trh má následující funkce: Soustřeďování dočasně volných zdrojů peněţních prostředků Následnou alokací volných zdrojů tam, kde je jejich vyuţití nejefektivnější, tj. pruţné přelévání kapitálu z odvětví do odvětví Přerozdělování volných zdrojů, tj. přeměňování úspor v investice Z hlediska finančních rizik se finanční trh člení: Dluhový trh, který je spojený s úvěrovým a úrokovým rizikem Akciový trh, který je spojen s komoditním rizikem Měnový trh, který je spojen s měnovým rizikem Hnací silou dnešního rozvoje finančního trhu (finančních nástrojů) je zejména: Maximalizace zisku instituce Vytváření iluze bohatství Nadsazování výsledků hospodaření instituce Krácení daní instituce Tunelování institucí Obcházení regulací První dvě uvedené aktivity jsou legální, zbývající aktivity jsou pochybné a musí být předmětem zvláštního zájmu regulátorů, finančních orgánů a policie.
2
LIŠKA, Václav; GAZDA, Jan. Kapitálové trhy a kolektivní investování. 1. vydání. Praha: Professional Publishing, 2004, ISNB 80-86419-63-0
~ 10 ~
Při maximalizaci zisku jsou v dnešním světě etické principy silně potlačeny. Finanční produkty vytvářejí efekt bohatství, příkladem mohou být například akcie, jejichţ trţní ceny jsou běţně vyšší neţ kapitál dané společnosti. Přesto většina účastníků finančního trhu má zájem na zlepšování účetních standardů a zveřejňování informací o finančních nástrojích, které jsou uţitečné širokému okruhu uţivatelů finančních výkazů. Zdravé a dobře řízené společnosti mohou mít uţitek, jestliţe lepší zveřejňování informací jim umoţní získat prostředky s niţší rizikovou prémií, která přesně odráţí jejich niţší rizikový profil.
1.3
Subjekty finančního trhu
Počty subjektů v rozhodujících sektorech finančního trhu ČR se meziročně výrazněji nezměnily. Proces pozvolné koncentrace trhu formou akvizicí a fúzí dále pokračuje, zejména v bankovním sektoru, penzijních fondech a pojišťovnictví. Tabulka 2 Počty vybraných subjektů na finančním trhu k 31. 12. 2008
2007
2008
37
37
z toho pobočky zahr. bank
14
16
z toho stavební spořitelny
6
5
Druţstevní záloţny
19
17
Obchodníci s CP
44
38
Investiční fondy
7
16
Investiční společnosti
18
19
Otevřené podílové fondy
121
142
z toho speciální OPF
83
101
38
41
Zahraniční fondy/podfondy
1499
1596
z toho na základě jednotné evropské licence
1479
1569
20
27
13,37
12,87
Penzijní fondy
11
10
Pojišťovny
52
53
z toho pobočky zahr. pojišťoven
18
17
Zajišťovny
0
1
67,50
86,23
Banky
Standardní OPF
z toho speciální fondy Investiční zprostředkovatelé (tis.)
Pojišťovací zprostředkovatelé (tis.)
Zdroj: MFČR : Zpráva o vývoji finančního trhu v roce 2008. Subjekty finančního trhu.
~ 11 ~
1.4
Finanční zprostředkovatelé
Úloha finančních zprostředkovatelů spočívá v tom, ţe přijímají vklady majitelů finančních přebytků a půjčují je dále subjektům s finančním deficitem, který má být pokryt půjčkou. Finančními zprostředkovateli jsou finanční a úvěrové ústavy, banky, spořitelny a záloţny. Kromě těchto institucí se však zprostředkováním zabývají i jiné subjekty, které bývají souhrnně označovány jako nebankovní finanční prostředkovatelé. Jsou to pojišťovny, nejrůznější subjekty kolektivního investování jako investiční společnosti a investiční nebo podílové fondy, penzijní fondy a dále jsou to také nejrůznější brokerské společnosti a jiní obchodníci s cennými papíry, instituce oprávněné zajišťovat obchodování s cennými papíry, jako jsou burzy a mimoburzovní trhy a ostatní instituce (clearingové domy, státní regulační orgány atd.).
1.5
Peněţní a kapitálový trh
Finanční trh lze rozdělit dle mnoha aspektů. Nejdůleţitějším kriteriem je závislost na charakteru obchodovaných instrumentů a časovém horizontu jejich ţivotnosti. Dle tohoto kriteria můţeme finanční trh rozdělit na dvě základní části – trh peněţní a trh kapitálový. Peněžní trh je součástí finančního trhu, plní funkci zprostředkování vzájemné výměny krátkodobých přebytků mezi účastníky trhu a slouţí především k zajištění likvidity zúčastněných subjektů. Účastníky peněţního trhu jsou především velcí investoři (stát, centrální banka, obchodní banky, pojišťovny atd.). Poskytuje podnikům provozní kapitál a vládám krátkodobé půjčky. Za typické nástroje peněţního trhu jsou povaţovány krátkodobé cenné papíry, půjčky, úvěry a vklady, které jsou splatné do jednoho roku (směnky, pokladniční poukázky, depozitní certifikáty, mezibankovní depozita atd.). Kapitálový trh lze naopak vymezit jako systém institucí a instrumentů, které zabezpečují pohyb dlouhodobého kapitálu. Řadíme sem instrumenty se splatností vyjádřenou řádově v desítkách let, v zásadě delší neţ jeden rok. Peněţní prostředky získané na tomto trhu mohou být vyuţity pro financování dlouhodobých investic ze strany podniků, vlád i domácností. Za typické nástroje kapitálového trhu povaţujeme dlouhodobé dluţnické cenné papíry (dluhopisy), bankovní úvěry, hypoteční úvěry a hypoteční zástavní listy, dále také majetkové cenné papíry (akcie, podílové listy), ~ 12 ~
které nemají stanovenou splatnost. Podle věcného hlediska se kapitálový trh rozděluje na primární a sekundární. Na primárním trhu jsou cenné papíry umísťovány poprvé, jde o nové emise. Funkce sekundárního trhu spočívá v nákupu a prodeji cenných papírů na burze (organizovaném trhu). Jsou zde obchodovány jiţ jednou prodané cenné papíry.
Součástí systému finančních trhů je i devizový trh, na kterém se obchoduje se zahraničními devizami – likvidními, v cizině splatnými pohledávkami znějícími na cizí měnu, tj. bezhotovostními zahraničními platebními prostředky. Devizami rozumíme veškeré druhy výplat do zahraničí a platební dokumenty znějící na cizí měnu (směnky, šeky, akreditivy, poukázky apod.)
~ 13 ~
2.
Centrální banka a bankovní systém
2.1
Vymezení a základní charakteristika bankovního systému
Bankovnictví patří dnes v kaţdé vyspělé trţní ekonomice mezi odvětví s nejvyšší dynamikou rozvoje. Bez kvalitně fungujících bank není myslitelný výraznější ekonomický pokrok. Vztah bankovního odvětví a ostatních sfér kaţdé ekonomiky je však oboustranný. Vyspělá ekonomika potřebuje vyspělý bankovní systém, a naopak. Bankovní systém3 představuje souhrn všech bankovních institucí v daném státě a uspořádání vztahů mezi nimi. Bankovní institucí se rozumí instituce, která má povolení provádět bankovní operace a poskytovat bankovní sluţby, především shromaţďovat depozita a poskytovat úvěry. V tom nejjednodušším slova smyslu jsou banky instituce specializované na obchodování s penězi. Banky současně patří mezi instituce, které musejí dodrţovat, v řadě případů velmi přísná pravidla činnosti daná bankovními zákony a dalšími právními akty. Banky jsou ve své podstatě podniky (podnikatelské subjekty), které mají ovšem ve srovnání s podniky v jiných odvětvích ekonomiky řadu specifických rysů, projevujících se v jejich postavení a celkovém významu v ekonomice. Základní cíl činnosti banky (ať jiţ definovaný jako maximalizace trţní ceny akcií či maximalizace zisku) je však shodný jako u kteréhokoli jiného podniku. K vymezení banky je vhodné přistupovat ze dvou hledisek: funkční hledisko vychází z ekonomických funkcí a činnosti banky právní hledisko je naproti tomu zaloţeno na exaktním vymezení banky v příslušné právní normě. Z funkčního hlediska obvykle bývá banka charakterizována jako druh finančního zprostředkovatele, jehoţ hlavní činností je zprostředkování pohybu finančních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty.
3
REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vydání. Praha: MANAGEMENT PRESS, 1999, ISNB 80-85943-89-1
~ 14 ~
Funkční hledisko nám vymezuje, kdy daný podnik je bankou, a kdy nikoliv. Jelikoţ se však na činnost bank v mnoha směrech vztahuje odlišný reţim ve srovnání s podniky v jiných oblastech, musí existovat zcela jednoznačné právní vymezení. Proto obvykle speciální zákon o bankovnictví jednoznačně definuje banku. Náš zákon o bankách4, vycházející při definici banky z příslušné směrnice EU5, stanoví, ţe banky musí splňovat následující čtyři základní podmínky: jde o právnické osoby se sídlem v České republice, zaloţené jako akciové společnosti přijímají vklady od veřejnosti (přičemţ vkladem se rozumějí svěřené peněţní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu) poskytují úvěry (za které se povaţují v jakékoli formě dočasně poskytnuté peněţní prostředky) k výkonu bankovních činností mají bankovní licenci, kterou uděluje Česká národní banka. Úloha bank v trţní ekonomice je velmi různorodá a v mnoha směrech nezastupitelná. Banky plní celou řadu funkcí. Za standardní základní funkce banky můţeme označit čtyři následující: finanční zprostředkování emisi bezhotovostních peněz provádění platebního styku zprostředkování finančního investování na peněţním trhu Bankovní systém v zemi tvoří centrální banka a souhrn bank působících v této zemi, jejich vzájemné vztahy a rovněţ jejich vztahy k okolí (podnikového sektoru, domácnostem, státu, zahraničí).
4
BUSINESS CENTER. Zákony. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. [online]. Dostupný z WWW: < http://business.center.cz/business/pravo/zakony/banky/uvod.aspx >
5
ÚŘEDNÍ VĚSTNÍK L 126 , 26/05/2000 S. 0001 – 0059. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (Úř. věst. L 126, 26.5.2000, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2006/29/ES (Úř. věst. L 79, 9.3.2006, s. 50). [online]. Dostupný z WWW: < http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/ >
~ 15 ~
Bankovní systém můţe být uspořádán na různých principech. Obvykle se bankovní systémy rozdělují na jednostupňové a dvoustupňové podle toho, zda je či není institucionálně oddělena centrální banka se svými makroekonomickými funkcemi od obchodních bank, systémy univerzální a oddělené podle toho, zda je či není institucionálně odděleno komerční (obchodní) a investiční bankovnictví.
2.2
Vznik a historický vývoj centrálních bank
2.2.1 Vznik centrálních bank Války s destrukčním působením na státní pokladny, sklony k rozhazovačnosti panovníků či vlád a nedostatečné zdroje v podobě drahých kovů byly historicky prvními a nejvýznamnějšími důvody pro zaloţení specifických bankovních institucí – centrálních bank. První vznikly v 17. století a převáţná většina z nich začíná svou historii aţ ve století dvacátém. V dnešní podobě začaly první centrální banky vystupovat zhruba od poloviny 19. století, v některých zemích se však zaloţení centrální banky datuje aţ do doby po 2. světové válce (např. Island 1961, Lucembursko 1998, Brazílie 1965). V některých ekonomikách dokonce ţádné centrální banky dosud neexistují. Centrální banky vznikaly třemi hlavními způsoby:6 Přeměna obchodní banky (např. Sveriges Riksbank v roce 1697) Přidělením práva na emisi bankovek (např. Banca D´Italia v roce 1926) Vznik nové instituce (např. Bank of England v roce 1694) Změna v postavení centrálních bank a jejich významu v trţních ekonomikách postupně vykrystalizovaly v základních zásadách činnosti těchto institucí. Jako první tyto zásady formuloval Montagu Collet Norman, Baron of St. Clere, guvernér Bank of England v letech 1920 – 1944. V současnosti by kaţdá centrální banka při své činnosti měla respektovat následující zásady: Neměla by konkurovat jiným bankám v obchodní činnosti a investičních aktivitách Neměla by úročit vklady přijímané od obchodních a dalších bank Měla by být nezávislou institucí, ale také by měla provádět operace pro vládu
6
REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vydání. Praha: MANAGEMENT PRESS, 1999, ISNB 80-85943-89-1
~ 16 ~
Měl by být bankou pro ostatní domácí banky, měla by jim pomáhat rozvíjet činnost Měla by působit jako zúčtovací centrum pro domácí banky Měla by sbírat potřebné informace o domácích bankách a monitorovat vývoj v bankovním systému jako celku Měla by mít oprávnění rozhodovat o úvěrové pomoci bankám Měla by sledovat cíl zdravé měny Měla by podporovat zdraví, inovativnost a důvěryhodnost finančních trhů 2.2.2 Přehled vzniku a vývoje centrálního bankovnictví na území ČR Na českém území, které bylo aţ do konce první světové války součástí rakouskouherské monarchie, vznikla jako soukromá akciová společnost v roce 1816 Privilegovaná rakouská národní banka. Tato banka získala emisní monopol na území Rakouska. V roce 1841 byla tato banka převedena pod přímou kontrolu vlády, i kdyţ zůstávala ve vlastnictví akcionářů. V souvislosti s tzv. rakousko-uherským vyrovnáním a jako jeden z jeho důsledků byla v 1878 zaloţena nová Rakousko-Uherská banka s emisním monopolem pro celou monarchii7.
Po vzniku první Československé republiky ve funkci centrální banky v letech 1919 – 1926 působil Bankovní úřad ministerstva financí. První centrální banka byla zaloţena v roce 1926 jako soukromá akciová společnost Národní banka československá, v níţ stát vlastnil jednu třetinu jejích akcií. Kontrola státu byla zajištěna tím, ţe guvernér byl na návrh vlády jmenován prezidentem republiky. Kromě tohoto, kontrolu činnosti této centrální banky vykonával ještě vládní komisař. V období let 1939 – 1945 řídil centrální banku přejmenovanou na Národní banku pro Čechy a Moravu tzv. říšský zmocněnec. Činnost Národní banky československé, která byla obnovena v roce 1945, byla ukončena v roce 1950, kdy byla zaloţena nová Státní banka československá (SBČS). V letech 1990 – 1992 byla Státní banka československá reorganizována – byla rozdělena na tři samostatné subjekty, z nichţ 7
BAŢANTOVÁ, Ilona. Centrální bankovnictví v české historii po současnost. Praha: ČVUT, 2005. ISBN 80-86729-19-2
~ 17 ~
jeden nadále vykonával funkci centrální banky. V roce 1993 došlo v důsledku rozdělení Československa ke vzniku České národní banky (ČNB) jako nástupnické organizace Státní banky československé na území České republiky. Pohled na stěţejní funkce, působnost a celkovou úlohu centrální banky se v různých etapách naší historie odlišoval. Pomineme-li socialismus, od období počátků utváření trţního kapitalistického systému aţ k vyspělému kapitalistickému systému se však neodlišoval diametrálně. Vţdy se objevovala základní vize: vedle emisní funkce má centrální banka svou činností pečovat o peněţní oběh, vytvářet důvěru v měnu a stabilizovat měnovou situaci, většinou pouze v rámci domácího hospodářství. Devizové vztahy, kurzové reţimy, udělování bankovních licencí apod. zůstávaly pod exekutivou či byly svěřovány jiným úřadům, „ústřednám“, peněţním radám apod. Historická odlišnost od současnosti dále byla v metodách a základních přístupech při dosahování základních cílů centrální banky. V „předsocialistickém období“ centrální banka měla nejen přesně legislativně určeno, co smí či nesmí, ale navíc byla na tomto i finančně zainteresována, ať jiţ dodatečným zdaněním či hrozbou neobnovení privilegia. Vyrovnávání nabídky a poptávky po penězích a „tvorba“ peněz, resp. oběţiva šla přes eskont obchodních směnek a stanovování lombardní a diskontní sazby. Důleţitou kotvou bylo určení a kvalita krytí bankovek a stanovení kurzu k měnovému kovu či k plnohodnotným cizím měnám. Operace na volném trhu jako nástroj se u nás pouţívaly jen na devizových trzích na ovlivnění kurzu, institut obdobný povinným minimálním rezervám se objevil v polovině 30. let 20 století, ale neprováděla jej centrální banka, ale státní finanční ústav. Centrální banky na našem území aţ do doby nedávno minulé (1991) taktéţ neprováděly bankovní dozor (dohled nad bankami prováděl stát, resp. Ministerstvo financí), neměly institucionální předpoklady pro určování povinných minimálních rezerv a jejich měnová politika byla zaměřena na tvorbu oběţiva (maximálně tříměsíční eskontní a lombardní operace), nikoli na tvorbu úvěrových zdrojů. Do konce první poloviny 20. století se základní cíl centrální banky podle hospodářských potřeb v novelizovaných statutech upřesňoval a rozšiřoval, coţ je mj. vidět ve vývoji Rakousko – Uherské banky i Národní banky Československé. ~ 18 ~
V současnosti stanovený cíl (v 90. letech „stabilita měny“, od roku 2002 „cenová stabilita“) je zakotven jak v Ústavě, tak v zákoně o České národní bance. České centrální bankovnictví a jeho institucionální zakotvení bylo v posledním desetiletí zásadně determinováno přípravami našeho vstupu do Evropské unie a z toho vyplývajícími hospodářskými a měnovými závazky. Diskuse o základech Evropské měnové unie na počátku 90. let 20. století se u nás, z pochopitelných důvodů nekonala a v současnosti se jiţ pouze na základě našich mezinárodních závazků snaţíme o splnění všech konvergenčních kritérií. Reálné výsledky měnové politiky nejsou sice stoprocentním odrazem institucionálního zakotvení centrální banky, všechny naše centrální banky měly úspěšné i méně úspěšné období, ale bez promyšleného a vyváţeného zakotvení můţe docházet k systémovým chybám a špatným rozhodnutím mnohem častěji.
~ 19 ~
2.2.3 Vedoucí představitelé československé a české centrální banky Bankovní úřad Ministerstva financí Předsedové Bankovního výboru při Ministerstvu financí Alois Rašín Cyril Horáček Kuneš Sonntág Karel Engliš Vladimír Hanačík Augustin Novák Alois Rašín Bohdan Bečka Karel Engliš Národní banka Československá Guvernéři
11. 03. 1919 – 08. 07. 1919 09. 07. 1919 – 26. 09. 1919 27. 09. 1919 – 25. 05. 1920 26. 05. 1920 – 21. 03. 1921 22. 03. 1921 – 26. 09. 1921 27. 09. 1921 – 07. 10. 1922 08. 10. 1922 – 18. 02. 1923 24. 02. 1923 – 08. 12. 1925 09. 12. 1925 – 31. 03. 1926
Vilém Pospíšil Karel Engliš Národní banka pro Čechy a Moravu Guvernér
01. 04. 1926 – 16. 02. 1934 23. 02. 1934 – 20. 02.1939
Ladislav F. Dvořák Národní banka Československá Předseda dočasné správy
31. 03. 1939 – 18. 05. 1945
Jaroslav Nebesák Guvernér Jaroslav Nebesák Státní banka československá Generální ředitel
01. 06. 1945 – 08. 09. 1948 09. 09. 1948 – 30. 06. 1950
Otakar Pohl Jaroslav Kabeš Otakar Pohl Svatopluk Potáč Předseda Svatopluk Potáč Jan Stejskal Svatopluk Potáč Josef Tošovský Guvernér Josef Tošovský Česká národní banka Guvernér
01. 07. 1950 – 02. 02. 1954 20. 02. 1954 – 16. 08. 1957 16. 08. 1957 – 03. 10. 1969 02. 10. 1969 – 04. 01. 1971
Josef Tošovský Pavel Kysilka Josef Tošovský Zdeněk Tůma
20. 01. 1993 – 16. 12. 1997 17. 12.1 997 – 22. 07. 1998 23. 07. 1998 – 30. 11. 2000 01. 07. 2000
03. 01. 1971 – 18. 06. 1981 18. 06. 1981 – 01. 11. 1988 01. 11. 1988 – 29. 12. 1989 29. 12. 1989 – 21. 04. 1992 21. 04. 1992 – 31. 12. 1992
Zdroj: BAŢANTOVÁ, Ilona. Centrální bankovnictví v české historii po současnost. Praha: ČVUT, 2005. ISBN 80-86729-19-2
~ 20 ~
2.3
Centrální banky současnosti
2.3.1 Obecná charakteristika Centrální banky mají v současnosti své nezastupitelné místo v mocenské hierarchii kaţdé vyspělé trţní ekonomiky. Jiţ sám název „centrální“ (neboli ústřední) banka naznačuje, ţe jde o banku, jejíţ postavení mezi ostatními bankami v bankovní soustavě je v něčem specifické. Specifické znaky banky označované za centrální spočívají v tom, ţe tato banka – kromě obecné funkce finančního zprostředkovatele – provádí i některé jiné specifické činnosti, např. emisní činnost. Výkon těchto specifických činností můţe být vyhrazen pouze jediné bance, která se dostává do výjimečného postavení ve vztahu k ostatním bankám, které tyto činnosti nemohou vykonávat vůbec nebo je sice mohou vykonávat, ale jen v omezeném rozsahu. Tím, kdo danou banku můţe pověřit výkonem specifické činnosti je stát, a to obvykle formou zákona. Obvykle platí, ţe v dané zemi působí jediná centrální banka, ale existují výjimky: v některých zemích (např. Brunej, Hongkong, Saudská Arábie, Singapur) nemají centrální banku, její činnost zabezpečuje jiná instituce na principu tzv. měnové rady (currency board), kdy emise domácí měny a měnová politika jako jedny ze základních činností centrálních bank jsou plně závislé na přílivu či odlivu zahraničních měn v jiných zemích existuje více centrálních bank (nejznámější je Federální rezervní systém Spojených států amerických)8 2.3.1 Federální rezervní systém (Federal reserve system) V USA se centrální bankovnictví – Federální rezervní systém (FED) skládá z Výboru guvernérů (Board of Governors), Federálního výboru volného trhu (Federal Open Market Committee), dvanácti Federálních rezervních bank a jejich 25 poboček a tří tzv. poradních rad. Funkčně však jde o jedinou centrální banku řízenou Výborem guvernérů. Orgánem, který činí klíčová rozhodnutí ve Federálním rezervním systému, je Federální výbor pro otevřený trh (FOMC). Ze 12 členů FOMC s hlasovacím právem je sedm guvernérů a pět prezidentů regionálních bank Federálního rezervního sytému. Tato
8
REVENDA, Zbyněk; MANDEL, Martin; KODERA, Jan. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha: Management Press, 2005. ISNB 80-7261-132-1
~ 21 ~
ústřední skupina kontroluje jeden z nejdůleţitějších a často pouţívaných nástrojů soudobé monetární politiky – nabídku bankovních rezerv. Na vrcholu celého systému je předseda Rady guvernérů, v současné době je to Ben Shalom Bernanke. Předsedá radě a FOMC, je veřejným mluvčím FEDu. I kdyţ je formálně Federální rezervní systém korporací ve vlastnictví komerčních bank, které jsou členy FEDu, je ve skutečnosti veřejnou agenturou. Je přímo zodpovědný Kongresu a naslouchá pozorně radám prezidenta. Federální rezervní systém je především nezávislou agenturou. Určuje směr monetární politiky podle toho, co povaţuje pro ekonomiku za nejlepší.9 v rámci měnové unie můţe činnost centrální banky zabezpečovat zahraniční centrální banka zvláštní výjimkou je Evropská měnová unie, kde centrální banky členských zemí unie jsou v měnové oblasti spíše pobočkami společné Evropské centrální banky 2.3.2 Evropská centrální banka (European Central Bank) „Když se hovoří o centrální bance, většině lidí se pravděpodobně nejprve vybaví instituce, která vydává peníze. Ty nám slouží jako zúčtovací jednotka, platební prostředek a uchovatel hodnoty. Prvořadým úkolem každé centrální banky je zajistit, aby se hodnota peněž neměnila. Moderní centrální bankovnictví však zahrnuje další, méně známé aspekty. Jedním z nich je komunikace. Centrální banky by neměly podle toho, co říkají, pouze jednat, ale své jednání také vysvětlovat, a zvyšovat tak povědomí a informovanost veřejnosti o svých strategiích a službách.“ Jean-Claude Trichet - Prezident Evropské centrální banky
Evropský systém centrálních bank (ESCB) vznikl v souladu s Maastrichtskou smlouvou a Statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. Skládá se z Evropské centrální banky (ECB) a národních centrálních bank všech členských států EU.10 9
FED. 2010. Federální rezervní systém. [online]. Dostupný z WWW: < http://www.federalreserve.gov > 10 ECB. Evropská centrální banka. 2010. [online]. Dostupný z WWW: < http://www.ecb.eu/paym/html/index.en.html >
~ 22 ~
Eurosystém se skládá z ECB a národních centrálních bank zemí, které zavedly euro. Rozhodovací orgány ECB jsou Rada guvernérů a Výkonná rada. Měnová rozhodnutí přijímá Rada guvernérů, zatímco Výkonná rada tato rozhodnutí provádí a odpovídá za běţné řízení ECB. Třetí rozhodovací orgán ECB je Generální rada, která bude zastávat svou funkci, dokud budou existovat členské státy EU, které nezavedly euro jako svou měnu. ECB byla ustavena v červnu 1998 ve Frankfurtu nad Mohanem a navázala na svého předchůdce, Evropský měnový institut (EMI). ECB je nadnárodní instituce s vlastní právní subjektivitou. V roce 2002 vypsala mezinárodní architektonickou soutěţ na návrh jejího budoucího stálého sídla, pro něţ zajistila místo ve východní části Frankfurtu. Prostředí v ECB je skutečně evropské, její zaměstnanci pocházejí ze všech 27 zemí Evropské unie. Samostatnost, resp. nezávislost Evropské centrální banky obsahuje čtyři základní podmínky, které se rovněţ vztahují na centrální banky jednotlivých členských zemí: Evropská centrální banka a národní centrální banky nemohou přijímat či poţadovat pokyny od orgánů Evropské unie ani od národních vlád Hlavním cílem měnové politiky musí být cenová stabilita Vrcholné orgány Evropské centrální banky a národních centrálních bank musejí mít minimálně pětileté funkční období s nemoţností odvolání z politických důvodů Vlády nesmějí vyuţívat národní centrální banky k financování rozpočtových výdajů a nesmějí ovlivňovat rozpočty těchto bank11 Rada guvernérů se skládá z členů Výkonné rady ECB a guvernérů národních centrálních bank zemí eurozóny. Statut ESCB stanoví, ţe Rada guvernérů ECB zasedá alespoň desetkrát ročně. Zasedání se můţe účastnit předseda Rady EU a jeden člen Evropské komise, ale právo hlasovat přísluší pouze členům Rady guvernérů, z nichţ kaţdý má jeden hlas. S výjimkou rozhodnutí ECB o finančních záleţitostech přijímá Rada guvernérů rozhodnutí prostou většinou. Smlouva o Evropské unii a Statut ESCB
11
ECB. Evropská centrální banka. 2010. [online]. Dostupný z WWW: < http://cs.wikipedia.org/ >
~ 23 ~
a ECB zmocňují Radu guvernérů přijímat rozhodnutí, která jsou pro Eurosystém nejvýznamnější ze strategického hlediska. Rada guvernérů plní tyto základní úkoly: určuje měnovou politiku eurozóny, tzn. ţe přijímá rozhodnutí o základních úrokových sazbách ECB, přijímá obecné zásady a rozhodnutí nezbytná pro provádění činností, kterými byl pověřen Eurosystém. Výkonná rada se skládá z prezidenta a viceprezidenta ECB a dalších čtyřech členů, kteří jsou jmenováni z uznávaných osobností s profesionální zkušeností v měnových a bankovních záleţitostech vzájemnou dohodou vlád zemí eurozóny na úrovni hlav států nebo předsedů vlád na doporučení Rady EU, po konzultaci s Evropským parlamentem a Radou guvernérů ECB. Výkonná rada plní tyto úkoly: připravuje zasedání Rady guvernérů provádí měnovou politiku eurozóny v souladu s obecnými zásadami a rozhodnutími přijatými Radou guvernérů a v rámci této činnosti uděluje pokyny národním centrálním bankám řídí běţnou činnost ECB vykonává určité pravomoci včetně regulatorních, kterými ji pověří Rada guvernérů Generální rada se skládá z prezidenta a viceprezidenta ECB a guvernérů národních centrálních bank všech členských zemí EU. Ostatní členové Výkonné rady, předseda Rady EU a jeden člen Evropské komise se mohou zasedání Generální rady účastnit, ale nemohou na nich hlasovat. Zasedání Generální rady lze svolat, kdykoli je prezident povaţuje za potřebné, nebo na ţádost alespoň třech jejích členů. Generální rada neodpovídá za měnová rozhodnutí v eurozóně. Převzala úkoly Evropského měnového institutu, které je ECB povinna plnit ve třetí etapě Hospodářské a měnové unie, dokud budou existovat členské státy EU, které nezavedly euro. To znamená, ţe odpovídá především za poskytování údajů o konvergenci dosaţené členskými státy EU, které dosud euro nezavedly, a informací o přípravách nezbytných k jeho zavedení.
~ 24 ~
3. 3.1
Činnost a postavení centrální banky Základní charakteristika
Centrální banky hrají důleţitou roli na finančním trhu, zejména ve vztahu ke komerčním bankám, vládním institucím a ostatním centrálním bankám. Centrální bankéři svou politikou ovlivňují úrokové sazby, objem úvěrů a nabídku peněz, coţ vše má vliv na finanční trhy a makroekonomické indikátory (např. agregátní výstup a inflace). 12 Centrální banka, často také národní banka, je základní banka státu. Je vrcholnou institucí bankovního dozoru a určuje měnovou politiku v zemi. V České republice je centrální bankou Česká národní banka (ČNB). Postavení centrální banky v demokratickém státě určuje její zákonné zakotvení. Klíčovou roli v právním zakotvení hraje vyváţenost práv a povinností, míry samostatnosti a odpovědnosti. Důleţité jsou samozřejmě i neformální vztahy, ale ty se právně zakotvit nedají. Při hodnocení právního postavení centrálních bank se velmi často jako základní kritérium pouţívá pojem "nezávislost".
3.2
Nezávislost centrální banky
Nezávislost centrální banky je klíčovou podmínkou úspěšné realizace měnové politiky a tedy neinflačního růstu ekonomiky. Nezávislost centrální banky je důleţitá pro plnění jejího hlavního měnového cíle, kterým je v naprosté většině případů cenová stabilita. Nezávislost v právním chápání neznamená nedotknutelnost, bezbřehou libovůli činit si co se mi zlíbí bez ohledu na ostatní či dokonce na úkor druhých. Naopak nezávislost je vţdy chápána v určitých, samozřejmě právních, mantinelech a jde ruku v ruce s definováním odpovědnosti a kontroly. Z právního hlediska je zcela legitimní současná diskuse zákonodárného sboru o správném nastavení symetrie práv a povinností, neboť centrální banka je všude ve světě státní instituce (veřejnoprávní korporace) hospodařící se státním majetkem, jenţ jí byl svěřen a svěřené pravomoci musí uplatňovat ku prospěchu celé společnosti. Nezávislost
je
centrálním
bankám
"propůjčována"
zákonodárným
zákonodárným sborem přijatými právními normami. 12
MEJSTŘÍK, Michal; PEČENÁ, Magda; TEPLÝ, Petr. Základní principy bankovnictví. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008. ISNB 978-80-246-1500-4
~ 25 ~
sborem,
V České republice je právní úprava ČNB obsaţena v Ústavě (coţ je dosti výjimka), v samotném zákoně o ČNB zákon č. 6/1993 Sb. a dalších předpisech (např. zákon o bankách
č.
21/1992 Sb.). Pro řadu lidí to bude znít překvapivě, ale např. v zemích
Evropské unie není nikde pohlíţeno na centrální banku jako na posvátnou instituci, jejíţ celkové postavení je třeba výslovně deklarovat v ústavě, ba dokonce - aţ na výjimky Finska a Švédska, Německa a Portugalska - nenajdeme v Ústavách ostatních zemí EU o centrální bance ani zmínku. Je velmi těţké srovnávat institucionální zakotvení nezávislosti centrálních bank, byť existují různé indexy nezávislosti, jeţ se dají označit spíše za orientační. Nestačí jen "přečíst zákon", popř. statut centrální banky, ale je nutné znát celý systém a "filozofii právního řádu" daného státu. Při srovnání postavení centrálních bank budeme vycházet z tzv. Maastrichtských kritérií nezávislosti, jeţ obsahují tyto čtyři podmínky: institucionální, osobní, funkční a finanční nezávislost. Evropské principy nezávislosti centrálních bank Institucionální (centrální banky nemohou poţadovat nebo přijímat pokyny od orgánů ES, vlády členských států nebo jiného orgánu) čl. 108 Smlouvy, čl. 7 Statutu. Článek 108 Při výkonu pravomocí a plnění úkolů a povinností svěřených jim touto smlouvou a statutem ESCB nesmějí ECB, žádná národní centrální banka ani žádný člen jejich rozhodovacích orgánů vyžadovat ani přijímat pokyny od orgánů či institucí Společenství, od žádné vlády členského státu ani od jakéhokoli jiného subjektu. Orgány a instituce Společenství a vlády členských států se zavazují zachovávat tuto zásadu a nesnažit se ovlivňovat členy rozhodovacích orgánů ECB či národních centrálních bank při plnění jejich úkolů.13 Osobní (funkční období vrcholných orgánů centrálních bank musí být alespoň 5 let a členové nemohou být odvoláni vládou) čl. 14 Statutu. 13
ÚŘEDNÍ VĚSTNÍK C 321E ze dne 29. prosince 2006. Smlouva o založení Evropského společenství. [online]. Dostupný z WWW: < http://eur-lex.europa.eu/ >
~ 26 ~
Článek 14 14.2. Statuty národních centrálních bank stanoví zejména, že funkční období guvernéra národní centrální banky trvá nejméně pět let. Guvernér může být z funkce odvolán pouze tehdy, přestane-li splňovat podmínky požadované k jejímu výkonu nebo se dopustí vážného pochybení. V případě odvolání guvernéra z funkce může dotyčný guvernér národní centrální banky nebo Rada guvernérů podat žalobu k Soudnímu dvoru, a to z důvodu porušení této smlouvy nebo některé právní normy vydané k jejímu provedení. Tyto žaloby je nutné podat do dvou měsíců ode dne vyhlášení či oznámení žalobci nebo v případě, že se tak nestalo, do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce o rozhodnutí dozvěděl.14 Funkční (stanovení prvořadého cíle jako udrţování cenové stability; aniţ by byl dotčen tento cíl, podporují se obecné hospodářské politiky - hospodářský růst, vysoká úroveň zaměstnanosti, zvyšování ţivotní úrovně) čl. 105 Smlouvy, čl. 2 Statutu. Článek 105 Prvořadým cílem ESCB je udržovat cenovou stabilitu. Aniž je dotčen cíl cenové stability, podporuje ESCB obecné hospodářské politiky ve Společenství se záměrem přispět k dosažení cílů Společenství, jak jsou vymezeny v článku 2. ESCB jedná ve shodě se zásadami stanovenými v článku 4 a v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží, čímž podporuje efektivní umisťování zdrojů.15 Finanční (zákaz vyuţívat centrální banku k úvěrování vlády a veřejného sektoru) Článek 101Smlouvy 1. ECB nebo centrálním bankám členských států (dále jen „národní centrální banky“) se zakazuje poskytovat možnost přečerpání zůstatku bankovních účtů nebo jakýkoli jiný typ úvěru orgánům či institucím Společenství, ústředním vládám, regionálním nebo
14
ÚŘEDNÍ VĚSTNÍK EU. Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. Národní centrální banky. [online]. Dostupný z WWW:< http://www.ecb.eu/ecb/legal/pdf/cs_statute_from_c_11520080509cs02010328.pdf ˃ 15 ÚŘEDNÍ VĚSTNÍK EU C 321E ze dne 29. prosince 2006. Smlouva o zaloţení Evropského společenství. Měnová politika. [online]. Dostupný z WWW: < http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2006:321E:0001:0331:CS:PDF ˃
~ 27 ~
místním orgánům nebo jiným veřejnoprávním orgánům, jiným veřejnoprávním subjektům nebo veřejným podnikům členských států; rovněž je zakázán přímý nákup jejich dluhových nástrojů ECB nebo národními centrálními bankami. 2. Odstavec1 se nepoužije na úvěrové instituce ve veřejném vlastnictví, kterým národní centrální banky a ECB v souvislosti s poskytováním peněžních prostředků centrálními bankami poskytují stejné zacházení jako soukromým úvěrovým institucím.
3.3
Základní zakotvení centrální banky
Evropský systém centrálních bank (ESCB) a Evropská centrální banka (ECB) byly zřízeny podle článku 8 Smlouvy o zaloţení Evropského společenství. Evropský systém centrálních bank a Evropská centrální banka plní své úkoly a vyvíjejí svou činnost v souladu s ustanovením Smlouvy o zaloţení Evropského společenství a Statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky.16 Česká národní banka je ústřední (centrální) bankou České republiky a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem. Je zřízena Ústavou České republiky a svou činnost vyvíjí v souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance a dalšími právními předpisy. Nestandardní zakotvení centrální banky ve zvláštní hlavě Ústavy, mimo tripartity dělení základních mocí, je formulováno v základním ustanovení § 1 stávajícího zákona o ČNB. §1 (1) Česká národní banka je ústřední bankou České republiky a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem. (2) Česká národní banka je právnickou osobou, která má postavení veřejnoprávního subjektu se sídlem v Praze; nezapisuje se do obchodního rejstříku. (3) České národní bance jsou svěřeny kompetence správního úřadu v rozsahu stanoveném tímto zákonem a zvláštními právními předpisy. (4) Česká národní banka hospodaří samostatně s odbornou péčí s majetkem, který jí byl svěřen státem.
16
ÚŘEDNÍ VĚSTNÍK EU. Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. Evropský systém centrálních bank. [online]. Dostupný z WWW:< http://www.ecb.eu/ecb/legal/pdf/cs_statute_from_c_11520080509cs02010328.pdf ˃
~ 28 ~
Absence zcela jasné právní definice má právní i ekonomické konsekvence - např. u přezkoumatelnosti rozhodnutí ČNB, problém s věcnou příslušností soudů apod. V základních dokumentech EU, konkrétně v Maastrichtské smlouvě (Smlouva o Evropské unii, byla podepsána v Maastrichtu 7. 2. 1992 a vstoupila v platnost 1. 11. 1993. Zavedla nové oblasti spolupráce členských zemí) je zcela jasně v části třetí "Politiky Společenství" uvedena Hlava VII "Hospodářská a měnová politika", coţ je spolu s vymezením oprávnění subjektů jasné zakotvení, které nesvádí k neobvyklým právním konstrukcím. Neexistence zákonně stanovené výše základního jmění (kapitálu) ČNB vytváří potíţe např. při určení konkrétní výše doplňování rezervního fondu a ostatních fondů z vytvořeného zisku.17 Obecná charakteristika Evropská centrální banka má právní subjektivitu a ve všech členských státech má nejširší způsobilost k právním úkonům. Základní kapitál ECB při zahájení její činnosti činí 5 miliard ECU. Národní centrální banky jsou jedinými upisovateli a drţiteli kapitálu ECB. Národní podíly nesmějí být převáděny, zastaveny nebo být předmětem výkonu rozhodnutí (čl. 107 Smlouvy, čl. 9, 28 Statutu). Česká národní banka má postavení veřejnoprávního subjektu, orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem. Jsou jí svěřeny kompetence správního úřadu v rozsahu stanoveném zákonem. Hospodaří samostatně s odbornou péčí s majetkem, který jí byl svěřen státem. Do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona. Při neexistenci systému správního soudnictví a při enormní moţnosti správního uváţení v rámci bankovního dohledu se kumulace bankovního dohledu do ostatních oprávnění centrální banky nejeví jako nejšťastnější. K tomu navíc ještě přistupuje kolize působnosti dohledu mezi ČNB a MF. V rámci EU je bankovní dohled podle tzv. 2. bankovní směrnice (89/646/EHS) ponechán kontrole domovského členského státu.
17
BAŢANTOVÁ, Ilona. Právní postavení centrální banky v demokratickém státě. Nestandardní právní zakotvení ČNB. Cepin.cz . [online]. Dostupný z WWW: < http://cepin.cz/cze/prednaska.php?ID=301 ˃
~ 29 ~
1. ledna 1999 vstoupila v platnost druhá bankovní směrnice (89/646/EEC). Tato směrnice zavedla principy jednotné bankovní licence, dovolující bankám a dalším úvěrovým institucím zakládat pobočky a nabízet služby v celé EU; obsahuje seznam bankovních služeb, které mohou být poskytovány ve všech členských státech na bázi jednotné licence. Navíc k požadavkům již obsažených v první bankovní směrnici (77/780/EEC) tato směrnice koordinuje právní, regulatorní a administrativní opatření týkající se bankovního podnikání. Mezi tři pilíře jednotného trhu v bankovnictví patří: • Nezbytná harmonizace ve všech členských státech EU týkající se práva a praxe v oblasti přístupu k bankovnímu podnikání, harmonizace kapitálu pro krytí úvěrového i tržního rizika, omezení expozice vůči jednomu klientovi nebo skupině spřízněných klientů, formát, obsah a pravidla oceňování při účetní závěrce včetně pravidel konsolidace. • Kontrola v mateřské zemi, zesílená spoluprácí národních dozorových autorit – banka podnikající v ostatních členských státech EU je dozorována dohledovým orgánem v zemi svého původu, to je v zemi, která vydala jednotnou bankovní licenci a kde se nachází její hlavní sídlo. Navíc dceřiné společnosti úvěrové instituce jsou dozorovány na konsolidované bázi. • Vzájemné uznávání pravidel a regulí dozorového orgánu v zemi původu dozorovými orgány v ostatních členských zemích, kde banka také podniká. Udělování licencí dceřiným společnostem bank se sídlem mimo EU podléhá v principu stejným pravidlům a jsou předmětem mezinárodních dohod mezi danou zemí a EU. Pokud tato dceřiná společnost obdrží povolení, tak se na ní vztahují stejná práva jako na banky z EU. 18 I kdyby ČNB zůstalo oprávnění bankovní dohledu, jeví se nutným podstatné omezení správního uváţení a normotvorné pravomoci. Jednalo by se o zpřesnění některých ustanovení zákona o bankách. Základní pojmy, co se např. rozumí kapitálem, rezervami, aktivy apod. se nedefinují v zákoně, ale podzákonnými normami - opatřeními ČNB. Jestliţe to kdokoli povaţuje za "standardní", pak je moţné poskytnout stejné zákonné 18
MFČR. Druhá směrnice Rady ze dne 15. prosince 1989 o koordinaci zákonů, zákonných opatření a administrativních ustanovení týkajících se zahajování a provozování činnosti úvěrových ústavů, upravující Směrnici 77/780/EEC. [online]. Dostupný z WWW: < http://www.mfcr.cz/ ˃
~ 30 ~
zmocnění Ministerstvu financí, aby kaţdý rok stanovilo určení daňového základu a výši daňových sazeb dle svého uváţení.
3.4
Jmenování vrcholných orgánů
Guvernéra, viceguvernéry a ostatní členy Bankovní rady České národní banky jmenuje a odvolává prezident republiky. Jmenování jen jedním orgánem bez jakékoli součinnosti
s výkonnou nebo zákonodárnou mocí není ve světě běţné. Čistě právně by hlavní úlohu měla mít moc zákonodárná (jak je tomu např. ve Švédsku nebo Finsku); je však třeba přiznat, ţe ve světě navrhuje členy vrcholných orgánů exekutiva, coţ platí i pro Evropskou centrální banku. Cílem novely Zákona o ČNB z roku 2000 (č.442/2000) byla harmonizace Zákona o ČNB s legislativní úpravou postavení Evropské centrální banky. Součástí novely byl i návrh na změnu mechanismu jmenování členů bankovní rady. Ty měl podle novely jmenovat prezident republiky na základě návrhu vlády. Tyto úpravy nebyly kladně přijaty velkou částí odborné veřejnosti, ani mnohými mezinárodními institucemi, např. Mezinárodním měnovým fondem či Evropskou centrální bankou. Ústavním soudem byly tyto úpravy shledány jako neústavní a proto byly s účinností od 3. 8. 2001 zrušeny. Od května 2002 vešla v platnost novela Zákona o ČNB (č. 127/200/), která navrátila zákonnou úpravu nezávislosti ČNB do stavu před novelou z roku 2000. Obecná charakteristika Česká národní banka: všechny členy Bankovní rady samostatně (bez návrhu) jmenuje prezident republiky, rozhodnutí nepodléhá kontrasignaci. funkční období: 6 let, moţno zastávat funkci opakovaně, jmenování členů je moţné kumulativně stanovení kvalifikačních předpokladů: ţádné (§ 6 zák.) Evropská unie: orgány Evropské ústřední banky jsou Rada ECB, skládající se z Výboru ředitelů ECB (prezident, viceprezident a čtyři další členové) a z guvernérů národních centrálních bank. Všichni členové Výboru ředitelů jsou jmenováni společnou dohodou vlád členských států na úrovni předsedů vlád, na doporučení Rady (ministrů) a po konzultaci s Evropským parlamentem a Radou EÚB. ~ 31 ~
Funkční období: 8 let, jmenování je moţné pouze jednou, jmenování jednotlivých členů je postupné Stanovení kvalifikačních předpokladů: osobnosti zkušené a uznávané v měnových a bankovních záleţitostech, pouze státní příslušníci členských států (čl. 11 Statutu).
3.5
Stanovení platu a funkčních poţitků
Se jmenováním členů vrcholných orgánů je spojena i otázka stanovení jejich platů a dalších funkčních poţitků. Bankovní rada dle § 5 Zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, stanoví mzdové a další poţitky guvernéra; mzdové a další poţitky viceguvernérů a dalších členů bankovní rady stanoví guvernér. Nelze souhlasit se stávající
situací, kdy stanovení platu a ostatních poţitků bankovní rady je v rukou Bankovní rady bez jakýchkoli zákonných omezení, schvalování či kontroly. V Evropské centrální bance se také exekutiva na stanovování platu určitým, byť nepřímým způsobem podílí. Tabulka 3 Mzdy členů Bankovní rady za rok 2008
Jméno Zdeněk Tůma Mojmír Hampl Miroslav Singer Robert Holman Pavel Řeţábek Vladimír Tomšík Eva Zamrazilová Luděk Niedermayer
Hrubá mzda v Kč
Čistá mzda v Kč
4 518 389 3 537 146 3 648 324 2 996 789 3 047 887 3 058 887 2 551 875 963 167
3 703 139 2 869 083 2 942 224 2 405 329 2 431 853 2 416 363 2 032 803 659 280
Zdroj: http://www.cnb.cz/ Roční zpráva o výsledku hospodaření ČNB 2008
Obecná charakteristika Česká národní banka: guvernérovi plat a ostatní poţitky stanoví bankovní rada, členům bankovní rady určuje plat a ostatní poţitky guvernér. (§ 5 odst. 2 písm. f zákona o České národní bance). Evropská unie: smlouvu se mzdovými a ostatními podmínkami členům Výboru ředitelů stanoví Rada Evropské ústřední banky na návrh výboru jmenovaného Radou ECB a Radou (ministrů) EU. Členové Výboru ředitelů o těchto otázkách nemohou hlasovat. (čl. 11. 3 Statutu). Členové Výboru ředitelů, kteří jsou v plném pracovním úvazku,
~ 32 ~
mohou vykonávat pouze výjimečně po udělení souhlasu Radou EÚB jiné, ať jiţ výdělečné či nevýdělečné činnosti (čl. 11. 1 Statutu).
3.6
Rozpočet a kontrola hospodaření
Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů ukládá České národní bance, aby do tří měsíců po skončení kalendářního roku předloţila Poslanecké sněmovně k projednání roční zprávu o výsledku svého hospodaření. Správnost roční účetní závěrky musí být v souladu se zákonem o ČNB ověřena auditorem, který zároveň ověří soulad této zprávy s účetní závěrkou. Tvrzení o "nezávislých auditorech" jako zcela dostačující formě kontroly hospodaření finančně nejmocnější instituce v zemi, bez nutnosti kontroly Nejvyšším kontrolním úřadem povaţuji za nešťastné. Ve srovnání se soukromoprávními subjekty, ale i veřejnoprávními subjekty podléhajícími kontrole rozpočtového hospodaření, Česká národní banka má jen audit, prováděný jí jmenovanými auditory. Ţádné jiné kontrolní mechanismy jiţ zakotveny nejsou, coţ vidím jako rizikový moment. Obecná charakteristika Česká národní banka: účetní závěrka ověřována auditory, kteří jsou jmenováni bankovní radou. Roční zpráva o hospodaření se předkládá Rozpočtovému výboru PS Parlamentu. Přezkum hospodaření Nejvyšším kontrolním úřadem není moţný. (§ 47 a § 48 zákona o České národní bance). Evropská unie: účty ECB i národních centrálních bank jsou kontrolovány auditory, doporučenými Radou ECB a schválenými Radou (ministrů). Účetní dvůr přezkoumává pouze efektivnost správy (provozní hospodaření) ECB a poskytuje Evropskému parlamentu a Radě (ministrů) prohlášení o věrohodnosti účtů a správnosti a regulérnosti příslušných opatření (čl. 27 Statutu).
~ 33 ~
4. 4.1
Bankovní soustava v ČR Vymezení základních pojmů
Bankovní soustava představuje souhrn bank působících ve státě a také souhrn pravidel a norem k usměrňování jejich vztahů. Funkce a způsob fungování bankovní soustavy je určen existujícím ekonomickým a právním systémem v dané zemi. Dalšími faktory ovlivňujícími fungování bankovní soustavy je systém vzájemných vazeb mezi jednotlivými bankami, rozvinutost finančního trhu, měnová stabilita, zapojení do nadnárodních organizací, způsob regulace bank a řada dalších faktorů. Bankovní systém v ČR jako členské země EU je zaloţen na principu dvoustupňového univerzálního bankovnictví s existencí určitých specializovaných bank (Stavební spořitelny, Česká záruční a rozvojová banka, Česká exportní banka). Základní
sloţkou
českého bankovního systému jsou univerzální banky, mezi nimiţ svým podílem dominují tři velké banky: Česká spořitelna, a.s., Československá obchodní banka, a.s., a Komerční banka, a.s. Vznik stále nových a nových instrumentů a bankovních sluţeb je příleţitostí nejen pro další zakládání specializovaných bank, ale i pro jejich rychlý rozvoj a zvýšení konkurenční schopnosti. Existence a činnost specializovaných bank zvyšují nároky na regulaci a dohled bankovního systému. V této souvislosti je nutné zvlášť zdůraznit, ţe v současnosti roste na bankovních trzích ve vyspělých ekonomikách bankám konkurence ze strany nebankovních institucí (penzijních fondů, investičních a podílových fondů, pojišťoven apod.). Banky se naopak stále více angaţují v oblasti nebankovních produktů a sluţeb, které představují další příleţitost pro úzkou specializaci.
~ 34 ~
4.2
Základní druhy bank
Bankovní soustava v České republice je sloţená z následujících institucí: Centrální banka Centrální bankou je Česká národní banka (ČNB), která představuje makroekonomické a měnové bankovní centrum. Obchodní banky Obchodní banky provozují obchodní bankovní činnost převáţně univerzálního charakteru. Jako právnické osoby (a.s.) vznikly na základě privatizace státních bankovních subjektů, případně byly zaloţeny jako banky a získaly povolení (licence) působení banky. Banky jsou podnikatelské subjekty. Zahraniční bankovní subjekty Pro otevřenou bankovní soustavu je nezbytná přítomnost zahraničních bankovních subjektů, které mohou být přítomné v různých formách: Reprezentace zahraničních bank Bankovní reprezentace je obvykle ve formě finančně obchodní expozitury bez právní subjektivity, která je součástí mateřské banky a vzniká za určitým účelem.
Zahraniční banky Zahraniční banka je samostatný bankovní subjekt, obvykle ve formě pobočky banky nebo afilací (dceřiných společností), která má svoji centrálu mimo území národní bankovní soustavy. Zahraniční banka musí mít povolení k bankovní činnosti, pobočky podléhají dohledu a jsou zavázány k respektování legislativy.
Banky v českém bankovním systému se obvykle člení dle velikosti podle výše bilanční sumy, samostatně jsou vyčleňovány pobočky zahraničních bank a stavební spořitelny. To znamená, ţe český bankovní systém zahrnuje následující banky: Velké banky (bilanční suma nad 100 mld. Kč) – ČS, ČSOB, KB Stření banky (bilanční suma 15 – 100 mld. Kč) – Citibank, GE Money Bank, HB Malé banky (bilanční suma pod15 mld. Kč) – Česká exportní bank, eBanka Pobočky zahraničních bank – ING Bank, ABN AMRO Bank Stavební spořitelny – ČMSS, Modrá pyramida ~ 35 ~
5.
Česká národní banka
5.1
Řízení a organizace
ČNB je ústřední (centrální) bankou České republiky a orgánem vykonávající dohled nad finančním trhem. Je zřízena Ústavou České republiky a svou činnost vyvíjí v souladu se zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance a dalšími právními předpisy19. Jsou jí svěřeny kompetence správního úřadu v rozsahu stanoveném zákonem. Hospodaří samostatně s odbornou péčí s majetkem, který jí byl svěřen státem. Organizační strukturu ČNB tvoří ústředí se sídlem v Praze a sedm regionálních poboček20. ČNB má dvoustupňový systém řízení. Zásadní rozhodnutí týkající se měnové politiky, koncepce rozvoje základních činností a institucionálního rozvoje banky přijímá bankovní rada. Výkon rozhodnutí bankovní rady a odpovědnost za běţný chod banky jsou delegovány na ředitele sekcí, ředitele samostatných odborů ústředí a ředitele poboček. Bankovní rada je nejvyšším řídícím orgánem ČNB, rozhodnutí přijímá kolektivně prostou většinou hlasů. Je sedmičlenná, jejími členy jsou guvernér, který bankovní radě předsedá, dva viceguvernéři a čtyři vrchní ředitelé. Tabulka 4 Členové bankovní rady ČNB
Jméno
Bankovní rada
1.
Zdeněk Tůma
Guvernér
2.
Mojmír Hampl
Viceguvernér
3.
Miroslav Singer
Vrchní ředitel
4.
Robert Holman
Vrchní ředitel
5.
Pavel Řeţábek
Vrchní ředitel
6. 7.
Vladimír Tomšík Eva Zamrazilová
Vrchní ředitel Vrchní ředitelka
Zdroj: http://www.cnb.cz/ Výroční zpráva ČNB 2008
19
ČNB. Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů ČNB. Výroční zpráva 2008. Řízení a organizace. [online]. Dostupný z WWW: < http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/ >
20
~ 36 ~
Příloha 1 Organizační schéma ČNB
Zdroj: http://www.cnb.cz/ Výroční zpráva ČNB 2008
~ 37 ~
5.2
Cíle a úkoly ČNB
Vymezení cíle činnosti centrální banky patří mezi důleţité předpoklady jejich efektivního a úspěšného fungování. Okruh cílů, kterými je vymezována činnost centrální banky zahrnuje:
udrţování stability cenové hladiny
zachování stability měnového kurzu domácí měny
zachování stability finančních trhů
stabilizace úrokových sazeb
udrţování rovnováhy platební bilance
podpora ekonomického růstu
podpora zaměstnanosti obyvatelstva
Řádné fungování centrální banky je podmíněno předně tím, ţe existují potřebné podmínky pro její činnost, a to podmínky personální, organizační, materiálně technické i finanční. Zákon o centrální bance obvykle vymezuje okruh základních podmínek pro činnost této instituce a představuje základní právní rámec pro její činnost. Úkoly centrální banky bývají vymezovány jako jednotlivé činnosti spojené s výkonem jejich předpokládaných funkcí. Centrální banka má několik funkcí, které jsou ji svěřeny, čímţ se zásadně liší od ostatních subjektů v ekonomice. Podle toho jaké jsou cíle těchto funkcí, je dělíme na makroekonomické a mikroekonomické. Mezi makroekonomické funkce řadíme emisi hotovostních peněz (bankovek a mincí), devizovou činnost a provádění měnové politiky. V případě mikroekonomické regulace dohlíţí ČNB nad dodrţováním bezpečnosti, důvěryhodnosti a efektivnosti bankovního systému ve vztahu ke klientům bank. Při podporování efektivního provádění měnové politiky dohlíţí ČNB na činnost bank z hlediska regulace mnoţství peněz v oběhu a kontroluje, zda banky dodrţují zákonem stanovená pravidla. Podporováním funkčního bankovního systému se zvyšuje efektivnost ekonomiky. K dosaţení tohoto cíle se musí pravidla a povinnosti určující náplň bankovní činnosti nastavit tak, aby nedošlo k blokování zdravého vývoje v bankovní sféře, ale zároveň aby nebyly na úkor ochrany bankovních klientů. Zajištění základní úrovně ochrany před ~ 38 ~
nekalými praktikami má zejména zabránit moţnému praní špinavých peněz a provádění transakcí mezi provázanými osobami (nestandardní úvěry a obchody). ČNB při této činnosti postupuje v souladu s příslušným zákonem21. Způsob dozoru a dohledu se postupně přesunuje od reakce na následky k preventivním krokům, jde o snahu předcházet negativním jevům. Celý systém se vyvíjel postupně a právě potřeba dotváření pravomocí ČNB v oblasti bankovního dohledu byla příčinou většiny novelizací zákona. Regulovanými
objekty
jsou
všechny
banky,
včetně
spořitelen, mezinárodních bankovních společností a poboček zahraničních bank. V případě zahraničních poboček a společností spolupracuje ČNB s orgány zajišťujícími dozor v zemích, kde má mateřská společnost sídlo. Zahraničním orgánem dozoru je zpravidla centrální banka.22
5.3
Měnová politika ČNB
Hlavním úkolem měnové politiky ČNB stanovené zákonem o ČNB je udrţování cenové stability. Toho je od ledna 1998 dosahováno v rámci reţimu cílování inflace, v němţ se ČNB snaţí udrţet inflaci poblíţ předem vyhlášeného cíle. Od počátku roku 2006 je cíl ČNB pro meziroční přírůstek indexu spotřebitelských cen (CPI) stanoven ve výši 3%. V březnu 2007 bankovní rada rozhodla o jeho sníţení na 2% s nezměněným tolerančním pásmem s platností od počátku roku 2010. Cenová stabilita je důleţitá zejména proto, ţe je chápána jako jeden z nejdůleţitějších prorůstových faktorů a přispívá k tvorbě stabilního prostředí pro rozvoj podnikatelských aktivit. Dlouhodobé empirické zkušenosti ve světové ekonomice totiţ potvrzují negativní vliv cenové nestability (zejména vysoké a nestabilní inflace) na hospodářský růst, a ţe země s nízkou inflací dosahují dlouhodobě vyšších temp ekonomického růstu ve srovnání se zeměmi s vyšší inflací. Podobnou úlohu mají centrální banky ve většině demokratických zemí s trţní ekonomikou. Úloha zajistit stabilitu cen v ekonomice, tj. přispět k tvorbě stabilního 21
Sbírka: 61/1996 Částka. 19/1996: Zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů. 22 ČNB. Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů
~ 39 ~
prostředí pro rozvoj podnikatelských aktivit, je výrazem odpovědnosti centrálních bank za udrţitelný ekonomický vývoj. Nezbytným předpokladem realizace měnové politiky vedoucí k cenové stabilitě je na druhé straně nezávislost centrální banky. Nezávislost centrální banky je klíčovou podmínkou úspěšné realizace měnové politiky a tedy udrţitelného neinflačního růstu ekonomiky. Nezávislost ČNB je právně zakotvena v Zákoně o ČNB č. 6/1993. Finanční nezávislost spočívá v zákazu přímého financování veřejného sektoru a jím řízených subjektů. ČNB hospodaří podle rozpočtu schváleného bankovní radou, který je členěn tak, aby byly zřejmé výdaje na pořízení majetku a výdaje na provoz. ČNB je povinna po skončení hospodářského roku zpracovat účetní uzávěrku a nechat ji ověřit externím auditorem. Z té pak vychází roční zpráva o výsledku hospodaření, která je překládána parlamentu. ČNB je rovněţ povinna pravidelně zveřejňovat dekádní výkazy o své finanční pozici. Realizace měnové politiky je v současnosti poměrně komplikovanou záleţitostí. K realizaci měnové politiky se uţívá tzv. transmisní mechanismus. Centrální banka není schopna bezprostředně ovlivnit konečné cíle měnové politiky. Svůj vliv uplatňuje zprostředkovaně pomocí operativních a zprostředkujících kritérií. Transmisní mechanismus měnové politiky můţeme definovat jako řetězec kauzálních vztahů, kterého centrální banka vyuţívá pro dosaţení cílů své měnové politiky. Transmisní mechanismus působí paralelně více cestami, tzv. kanály. Česká národní banka při svém měnově-politickém rozhodovacím procesu v současnosti vyuţívá výhradně standardní, tzv. nepřímé nástroje, charakteristické plošným působením na celý bankovní systém a především tím, ţe bankovní instituce nejsou povinny na ně reagovat. Neomezuje se jejich samostatnost rozhodování, je pouze vytyčen základní rámec pro podnikání bank. Z hlediska parametrů a struktury nástrojů ČNB došlo k téměř úplnému sladění s měnově-politickým instrumentáriem Evropské centrální banky. ČNB má k dispozici: operace na volném trhu, automatické facility, povinné minimální rezervy (PMR).
~ 40 ~
5.3.1 Operace na volném trhu Od roku 1994 se postupně stávají základním druhem nástrojů měnové politiky České národní banky. Dříve se pouţívaly především k regulaci měnové báze, v posledních letech jsou orientovány hlavně na ovlivňování krátkodobé úrokové míry. Hlavním cílem operací na volném trhu je usměrňování vývoje úrokových sazeb v ekonomice. Jejich zásadní předností jsou: jednoduchost provedení takové operace, nízké náklady, jednoduchost predikce (kvantifikace) dopadů uskutečňovaných obchodů a operativnost pouţívání tohoto měnového nástroje. Kvůli těmto nesporným výhodám se operace na volném trhu staly nejpouţívanějším nástrojem měnové politiky centrálních bank. Operace na volném trhu jsou většinou prováděny ve formě repo operací (na základě rámcové smlouvy o obchodování na finančním trhu). Z hlediska cíle a pravidelnosti lze operace na volném trhu rozdělit následovně: Hlavní měnový nástroj má podobu repo operací prováděných formou tendrů. Při repo operacích ČNB přijímá od bank přebytečnou likviditu a bankám předává dohodnuté cenné papíry. Smluvně se obě strany zavazují, ţe po uplynutí určité doby (v tomto případě zpravidla 14 dnů) dojde k tzv. reverzní operaci – tzn. k vrácení dluhopisů centrální bance a komerční bance zapůjčené jistiny zvýšené o příslušný úrok. Doplňkový měnový nástroj má podobu tříměsíčního repo tendru, v němţ ČNB přijímá likviditu na období tří měsíců. V současnosti se tento nástroj nevyuţívá, poslední tříměsíční tendr byl vypsán v lednu 2001. Nástroje jemného ladění (devizové operace, operace s cennými papíry) pouţívá ČNB ad hoc zejména v případech nečekaných krátkodobých výkyvů v likviditě trhu, kdy je ohroţena stabilita vývoje úrokových sazeb. Pouţití těchto nástrojů je v praxi spíše výjimečné. 5.3.2 Automatické facility Automatické facility slouţí k poskytování nebo ukládání likvidity přes noc (overnight, O/N). Protoţe se z hlediska bank jedná o permanentní moţnost uloţení resp. zapůjčení peněz, vytvářejí úrokové sazby uplatňované u těchto dvou facilit koridor, v němţ se pohybují krátkodobé sazby na peněţním trhu (a také dvoutýdenní repo sazba). ~ 41 ~
Depozitní facilita poskytuje bankám moţnost uloţit přes noc u ČNB bez zajištění svou přebytečnou likviditu. Banka má na přístup do depozitní facility nárok, pokud poţádá o uzavření obchodu Odbor korunových a devizových intervencí ČNB nejpozději 15 minut před uzávěrkou účetního dne systému CERTIS. Minimální objem je 10 mil. Kč, částky nad touto hranicí jsou přijímány bez dalších omezení. Depozita jsou úročená diskontní sazbou. Marginální zápůjční facilita poskytuje bankám, které mají s ČNB uzavřenou rámcovou repo smlouvu, moţnost vypůjčit si přes noc od ČNB formou repo operace likviditu. Banka má na přístup do zápůjční facility nárok, pokud poţádá o uzavření obchodu Odbor korunových a devizových intervencí ČNB nejpozději 25 minut před uzávěrkou účetního dne systému CERTIS. Minimální objem je 10 mil. Kč, částky nad touto hranicí jsou poskytovány bez dalších omezení. Finanční prostředky v rámci této facility jsou úročeny lombardní sazbou. Vzhledem k trvalému přebytku likvidity je tato facilita bankami vyuţívána minimálně. Lombardní sazba představuje horní mez pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb na peněţním trhu. ČNB je kdykoliv oprávněna z mimořádných měnově politických důvodů dočasně omezit nebo zcela pozastavit poskytování lombardních úvěrů. 5.3.3 Povinné minimální rezervy Povinné minimální rezervy je moţné charakterizovat jako povinné vklady obchodních bank u centrální banky. Znamená to tedy, ţe kaţdá banka (včetně stavebních spořitelen, poboček zahraničních bank apod.) je povinna drţet na svém účtu vedeném v Zúčtovacím centru ČNB předem stanovený objem likvidity – povinnou minimální rezervu. Podmínky povinných minimálních rezerv v Evropské měnové unii stanoví Evropská centrální banka, rezervy jsou deponovány u národních centrálních bank. Povinné minimální rezervy jsou propočítávány z denního průměru z měsíčního stavu rezerv a úročí se průměrnou úrokovou sazbou při nákupech cenných papírů u reverzních repo operací. Kaţdé bance je z výše povinných minimálních rezerv odečítána částka 100 000 euro. U České národní banky není obdobná moţnost stanovena. ~ 42 ~
Předepsaný objem PMR je stanoven na 2 % ze základny pro výpočet PMR. S platností od 12. 07. 2001 je touto základnou objem primárních závazků dané banky (tj. především vkladů od nebankovních subjektů), jejichţ splatnost nepřevyšuje 2 roky.
Příloha 2 Základní ukazatele měnového a hospodářského vývoje ČR
Zdroj: http://www.cnb.cz/ Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2008
~ 43 ~
5.4
Dohled nad finančním trhem
Pro bezpečnost, důvěryhodnost a efektivnost finančního trhu a pro stabilitu finančního systému je velmi důleţité ustanovení efektivně fungujícího systému regulace a dohledu. „Regulací“ rozumíme koncipování a prosazování podmínek, pravidel (zákony, nařízení, vyhlášky, atd.) a rámce činností finančních institucí v dané ekonomice. Regulaci existence a činnosti finančních institucí provádějí centrální banky nebo společně s institucemi k tomu určenými podle konkrétních podmínek v různých zemích. „Dohledem“ potom chápeme kontrolu stanovených pravidel a uplatňování sankcí v případě jejich porušení. Dohled nad finančními institucemi vykonávají ovšem nejenom centrální banky a jiné pověřené instituce, ale mohou to být i externí auditorské společnosti. K 1. 4. 2006 došlo ke sloučení 4 dozorových orgánů finančního trhu v jednu dozorovou instituci. Do té doby vykonávaly dohled nad finančním trhem čtyři instituce: Česká národní banka (ČNB) pro oblast bankovnictví; Komise pro cenné papíry (KCP) pro kapitálový trh; Ministerstvo financí (MF) pro sektor pojišťovnictví a penzijního připojištění; Úřad pro dohled nad druţstevními záloţnami (ÚDDZ) pro oblast druţstevního peněţnictví. V rámci organizační struktury ČNB vznikly dvě nové sekce, řízené bankovní radou: sekce regulace a dohledu nad kapitálovým trhem; sekce regulace a dohledu nad pojišťovnami. „ Sloučení dohledu k 1. Dubnu 2006 do ČNB a rozdělení regulace mezi ministerstvo financí (primární legislativa) a ČNB (sekundární legislativa) je řešením, které má nesporné přednosti ve srovnání s původně zamýšlenou dvoustupňovou variantou. Zkrácením a zjednodušením celého procesu integrace se ušetří nemalá část nákladů na jeho technické, organizační a instituciální zajištění. Ještě významnější ovšem je, že očekávané pozitivní efekty integrace se mohou realizovat mnohem dříve. Od integrace se očekávají nižší náklady, větší transparence a účinnost, ale i přínos k efektivnímu a stabilnějšímu fungování finančních trhů. Sloučení dohledu je k tomu výchozím momentem, ale úsilí o realizaci synergických efektů tím teprve začíná. Úspory z rozsahu a efektivnější využití současných technických a lidských zdrojů musí být doprovázeny zjednodušením a zpřehledněním legislativy, sjednocením odlišných procesních úprav, standardizací metod dohledu v jednotlivých segmentech finančního trhu, odstraněním ~ 44 ~
duplicit a mezer. Snahou je, aby časový prostor, který si vyžádá sbližování standardů, postupů a vnitřní kultury jednotlivých regulátorů, byl co nejkratší.“23 Zdeněk Tůma, guvernér ČNB
9. června 2009 se Ministři financí EU shodli na reformě regulace finančního sektoru a dozoru nad ním. Plán, jehoţ cílem je zabránit opakování finanční krize, počítá především s přísnější regulací bank a finančních institucí. Ty by se měly do budoucna vyvarovat obrovských investic do vysoce rizikových produktů, aby je národní vlády nemusely znovu zachraňovat masivními finančními injekcemi jako v posledním roce. Základem návrhu Evropské komise je vznik dvou celoevropských orgánů, které by měly vylepšit regulaci a sledování finančních trhů v unii. Nejdůleţitější je ESRC (European Systemic Risk Council) a mají ho tvořit centrální bankéři z jednotlivých členských států a národní regulátoři. Jejich úloha bude především monitorovací. Měli by unii varovat před případnými riziky na finančním trhu. Druhým orgánem má být tzv. ESFS (European System of Financial Supervisors). Úkolem této instituce bude zlepšit dohled nad finančními skupinami, které podnikají na území několika členských států EU, ale kaţdá z jejich částí spadá pod jiný národní dohled a regulaci. Návrh Evropské komise, který ministři s úpravami odsouhlasili, vychází z tzv. Larosierovy zprávy, kterou nedávno představili finanční experti vybraní Evropskou komisí. Skupinu vedl bývalý šéf MMF Jacques de Larosier.24 5.4.1 Historie bankovní regulace Podívejme se však krátce do historie bankovní regulace. Před rokem 1988, kdy vznikl Basel I, neměla regulace bank jednotnou podobu. Po druhé světové válce se prosazovaly dva přístupy. První byl neformální a subjektivní přístup, šitý na míru jednotlivým bankám, kdy národní regulátor posuzoval kaţdou banku pomocí různých ukazatelů individuálně. Kaţdá banka se povaţovala za specifickou instituci a nepříznivý vývoj jednoho ukazatele mohl být vyváţen příznivým vývojem jiných ukazatelů. Jednoduchý
23
TŮMA, Zdeněk. K integraci a dohledu nad finančním trhem v ČNB. Bankovnictví č. 1/2006. [online]. Dostupný z WWW: < http://bankovnictvi.ihned.cz/ ˃ 24 BANKOVNICTVÍ. EU se dohodla na reformě regulace bank, má zabránit další krizi. Bankovnictví č. 24/2009. [online]. Dostupný z WWW: ˃http://ihned.cz/download/DOT_nwsltr/Bank_2009_24.pdf ˃
~ 45 ~
numerický poţadavek kapitálové přiměřenosti byl odmítán a za lepší ukazatele se povaţovala třeba úroveň manaţerského řízení nebo kvalita portfolia půjček. Ukazatele jako poměr kapitálu a aktiv nebo poměr kapitálu a vkladů se sice testovaly, ale bývaly odmítány jako nepříliš vhodné nástroje regulace a důraz byl kladen na diskreci regulátora. Druhý přístup v regulaci bank se začal prosazovat od 80. let 20. století. Poté, co padly některé velké banky (Bankhaus Herstatt v Německu, Franklin National Bank a First Pensylvania Bank v USA) a po krizi amerických spořitelen, během níţ zkrachovalo 1617 bank (9 % trhu) a 1300 spořitelen (27 % trhu), se ukázalo, ţe i velké banky jsou zranitelné a ţe mezinárodně aktivní bankovní skupiny představují riziko nákazy na finančních trzích. Bankovní regulátoři začali hledat přesněji definované kapitálové standardy, které by byly mezinárodně uznávané. Tehdy z iniciativy Banky pro mezinárodní platby vznikl Basilejský výbor pro bankovní dohled, který v roce 1988 inicioval dohodu o kapitálové regulaci známé jako Basel I. Ta poţadovala, aby banky udrţovaly minimální kapitál ve výši 8 % z rizikově váţených aktiv. Američtí regulátoři jiţ v roce 1981 zavedli kapitálový poţadavek známý jako leverage ratio - minimální podíl primárního kapitálu na (rizikově nevážených) aktivech. 25 5.4.2 Cíle bankovní regulace Bankovní regulace je úzce spjatá s prováděním měnové politiky. Vhodně stanovená základní pravidla činnosti obchodních bank zvyšující účinnost monetární politiky. Lze si jen těţko představit situaci, ţe centrální banka provádí měnovou politiku (např. reguluje mnoţství peněz v oběhu) bez moţnosti ovlivňování činností jednotlivých bank. Mimořádně důleţitým cílem je ochrana klientů a investorů obchodních bank. Je zde nutné zdůraznit, ţe bankovní regulace a dohled nemůţe nahradit zodpovědnou úlohu managementu a akcionářů za vývoj finanční situace příslušné banky.
25
HOLMAN, Robert. Budoucnost kapitálové regulace bank. Bankovnictví č. 5/2009. [online]. Dostupný z WWW: ˃http://bankovnictvi.ihned.cz/c4-10066470-37195110-900000_d-budoucnostkapitalove-regulace-bank ˃
~ 46 ~
Bankovní dohled jako regulatorní a kontrolní orgán můţe tato rizika pouze omezit a působit směrem ke stabilnímu fungování bankovního systému jako celku. Regulace se tedy obecně zaměřuje zpravidla na následující čtyři oblasti:
regulace vstupu do bankovní sféry
stanovení a prověřování základních pravidel činnosti bank
povinného pojištění vkladů v bankách
působení centrální banky v úloze věřitele poslední instance
Pravidla stanovená centrální bankou pro realizace bankovní činnosti obchodních bank jsou vyjádřená soustavou veličin a principů. Kritéria představují prevenci a ochranu bankovního sektoru, předpoklady pro stabilitu soustavy a měnového vývoje. 5.4.3 Nástroje bankovní regulace Kritéria autorizace Kritéria autorizace jsou základním nástrojem regulace bankovního systému. Jde v podstatě o stanovení základních podmínek pro vstup subjektů do bankovního systému a pro jejich činnost. Prostřednictvím tohoto nástroje centrální banka ovlivňuje nejen vstupující banky, ale zároveň vytváří základní podmínky pro provádění bankovních činností. Autorizační kritéria jsou úzce vázána na základní cíle bankovní regulace. Základními kritérii jsou:
minimální výše základního jmění
stanovení moţných právních forem vlastnictví a minimální počet zakladatelů
kvalitní program činností
odpovídající kontrolní a vnitrobankovní účetní systém
zabezpečení bankovní činnosti (prostory, technické a bezpečnostní opatření)
kvalifikace a morální způsobilost osob ve vedení banky
Regulace činnosti bank Kapitálová přiměřenost Je nejdůleţitějším kritériem regulace činnosti obchodních bank. Kapitál banky je totiţ chápán jako obrana před její insolventností. ~ 47 ~
Kapitálová přiměřenost se vyjadřuje pomocí ukazatelů různé vypovídající schopnosti. Banka pro mezinárodní platby v Basileji v rámci bankovního dohledu, doporučuje tzv. kapitálový standard autorizace. Kapitálová přiměřenost je poměr bankovního kapitálů k sumě
rizikově
váţených
aktiv
a
mimobilančních
úvěrových
ekvivalentů
(podrozvahové poloţky rozvahy). Přiměřenost korunové a devizové likvidity Korunová přiměřenost a likvidita jsou určujícími vztahy pro stabilitu banky. Pravidla likvidity slouţí pro posílení likvidity obchodních bank (likviditu je moţné stručně charakterizovat jako schopnost dostát svým závazkům v kterémkoli okamţiku). Adekvátní likvidita, jeţ je druhým významným kritériem, je výsledkem dodrţování těchto pravidel. Ta spočívají ve stanovení závazné struktury aktiv a pasiv bankovních institucí (včetně vazeb mezi nimi). Smyslem pouţití tohoto nástroje je především zvýšení bezpečnosti a kredibility bankovního systému. Povinné minimální rezervy Rezervy jsou povinně vytvářené vklady (pohledávky) bank u centrální banky, které mají více funkcí regulace nabídky peněz (z hlediska centrální banky). Představují zdroje k poskytování úvěrů centrální banky ostatním subjektům a působí na omezení růstu aktivity (aktivních operací) bank. Kaţdá banka, stavební spořitelna nebo pobočka zahraniční banky mající licenci v ČR je povinna drţet na svém účtu u ČNB určitý předem stanovený objem likvidních prostředků, tzv. povinné minimální rezervy (PMR). Sazba PMR je na úrovni 2% z objemu primárních závazků dané banky, jejichţ splatnost nepřevyšuje dva roky. Tyto prostředky jsou úročeny dvoutýdenní repo sazbou ČNB. Limity úvěrů a majetkových účastí Tzv. „absolutní limity“ – přímý nástroj regulace souvisí s problémem úvěrové angaţovanosti bank. Uvedené limity úvěrů se vztahují k vázaným limitům úvěrů, které obchodní banka můţe poskytnout jednomu nebo skupině propojených klientů, akcionářů a svým pobočkám. Omezování úvěrů sleduje diverzifikaci bankovních aktiv a zajištění úvěrového rizika, překročení je provázeno sankcemi centrální banky.
~ 48 ~
Úvěry centrální banky Úvěry, které jsou poskytovány centrální bankou, působí na úvěrový mechanismus a mají dopad na likviditu obchodních bank, jako je např. běţné krátkodobé úvěrování v případech, kdy jsou méně dostupné prostředky z mezibankovního trhu. Pojištění vkladů fyzických osob Smyslem tohoto opatření je zajistit určitou míru kredibility bankovního systému. Finanční prostředky získané z pojištění vkladů fyzických osob se vyuţívají k výplatám vkladů klientů při úpadku jejich banky. Pojištění vkladů je v bankovních soustavách různé, např. objem pojištění vkladů je neomezen (problém rizikovosti operací bank) nebo je limitován (moţnost diverzifikace vkladů na účtech). Centrální banka jako věřitel poslední instance Centrální banka v této pozici vystupuje jako poslední moţný subjekt, který můţe doplnit bance chybějící zdroje. Bankovní systém je zatíţen velmi přísnou regulací a dohledem, který ve srovnání s jinými oblastmi ekonomiky nemá obdoby. Centrální banka v pozici věřitele poslední instance nabízí moţnost čerpání úvěrů při posilování likvidity obchodních bank nebo jednoduše pro financování bankovních operací. To představuje pro bankovní subjekty jedinečnou výsadu, která do určité míry „tvrdou“ regulaci kompenzuje. Jde v podstatě o tzv. pozitivní regulaci, zatímco ostatní nástroje bylo moţné chápat jako regulaci negativní. Regulaci a dohled bankovního systému lze označit vedle měnové politiky za nejdůleţitější činnost centrálních bank v trţních ekonomikách. Role a význam bankovního systému v ekonomice determinuje i ústřední cíl bankovního dohledu. Tento cíl má své vyjádření na mezinárodní úrovni v takzvaných Core Principles. Tyto principy mimo jiné stanoví, ţe kvalitní bankovní dohled je "veřejným statkem", který nemůţe být plně zajištěn trhem a jehoţ klíčovým cílem je stabilní fungování a důvěryhodnost bankovního systému.
~ 49 ~
V současném období není sporná otázka, zda mít, či nemít bankovní regulaci a dohled, ale jak je účinně organizovat, jak zkvalitnit měření a řízení rizik, jak zvládnout nastupující elektronizaci bankovnictví s omezením rizik, protoţe řada dosavadních stavebních kamenů se můţe posunout úplně jinam (např. vztah banka – klient). Nyní dominuje potřeba zkvalitnit národní dohled podle společných standardů, upevnit mezinárodní spolupráci, otevřít prostor pro tvorbu individuálních modelů šitých na míru problematice jednotlivých bank, zejména globálně mezinárodních.26 Tomuto procesu napomáhají významné instituce, jako je:
Basilejský výbor pro bankovní dohled
Evropská unie a její závazné směrnice
Různá vědecká a bankovní grémia okolo Mezinárodního měnového fondu a jeho orgánů
26
LÉR, Leopold. Regulace činnosti bank, Bankovní Institut Vysoká Škola, a.s. 1. vydání. Praha:SERIFA, 1997.
~ 50 ~
Příloha 3 Organizační schéma dohledu nad finančním trhem ČNB
Zdroj: http://www.cnb.cz/ Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2008
~ 51 ~
5.4.4 Tendence vývoje bankovního dohledu Počínaje 1. dubnem 2006 provádí ČNB jednotný integrovaný dohled nad finančním trhem v České republice. Je to výsledek sjednocení agendy bývalé Komise pro cenné papíry a úřadu pro dozor nad pojišťovnami, penzijními fondy i druţstevními záloţnami a jejich integrace do České národní banky. S ohledem na vlastnickou strukturu bank v České republice nabývá na významu další harmonizace standardů a postupů se zahraničními regulátory. V rámci Evropské unie se jiţ nejedná pouze o společné závazné směrnice, nýbrţ můţeme hovořit o poţadavcích na banky i bankovní skupiny, které směrnicemi pokryty nejsou. Evropský parlament a Rada EU odsouhlasily v říjnu 2008 směrnici měnící směrnici o kapitálových poţadavcích (2006/48/ES a 2006/49/ES, Capital Requirements Directive, tzv. CRD)., která vymezuje mimo jiné obezřetnostní pravidla dodrţovaná bankami, spořitelnami a úvěrními druţstvy a obchodníky s cennými papíry a navazuje na postup Basilejského výboru pro bankovní dohled nebo dohody přijaté na úrovni skupiny G20. Cílem této revize je především modernizace obezřetnostních pravidel dohledu nad úvěrovými institucemi a odstranění jejich hlavních nedostatků, které se projevily v průběhu finanční krize. Hlavní změny, které tato novela přináší, spočívají v ustavení kolegií orgánů dohledu pro spolupráci při dohledu nad přeshraničními skupinami úvěrových institucí. Dalším cílem je předcházení rizikům, která jsou spojena s velkou angaţovaností, v podobě úpravy limitů pro pohledávky za jedním klientem a také zavedení regulatorní úpravy sekuritizace. Změny se však dotýkají i postupů dohledu nad institucemi, který je v České republice vykonáván Českou národní bankou. Nová směrnice bude promítnuta do zákona o bankách nebo vyhlášky ČNB o pravidlech obezřetného podnikání. Změny budou účinné od 31. 12. 2010.27
27
MFČR. Aktivity MF v oblasti finančního trhu. Zpráva o vývoji finančního trhu v roce 2008. [online]. Dostupný z WWW: ˃http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/2008_Rocni_zprava_o_FT_pdf.pdf, ˃
~ 52 ~
5.5
Správa devizových rezerv
Správa devizových rezerv sice nepatří mezi nástroje měnové politiky, je však s těmito nástroji úzce spjata. ČNB je pověřena správou devizových rezerv ze zákona č. 442/2001 o ČNB. V ČR je platebním agentem vlády centrální banka, která ze zákona vede účty státnímu rozpočtu. Z tohoto vyplývá, ţe pokud státní rozpočet disponuje dostatečnými prostředky, můţe stát poţadovat po ČNB platby v devizách do výše těchto prostředků. To je jeden ze zásadních účelů správy devizových rezerv, který dává vládě (státu) jistotu, ţe v případě potřeby můţe kdykoli platit v devizách. Jelikoţ jsou devizové rezervy součástí bilance ČNB, tak i případný výnos z těchto rezerv je součástí hospodaření této instituce. Výnos z devizových rezerv představuje pro centrální banku jednu z nejdůleţitějších součástí jejího hospodářského výsledku. Z těchto výnosů následně banka hradí nezbytné náklady na svou činnost (včetně tvorby rezervního a dalších fondů). Takto získané prostředky pak pouţívá mimo jiné také na úhradu svých závazků, které vyplývají především ze vztahů s domácími bankovními subjekty.
5.6
Peněţní oběh a platební styk
Ani láska neudělala z tolika lidí blázny jako hloubání nad podstatou peněz, prohlásil anglický ekonom Sir Denis Robertson. Avšak nejen odpověď na otázku, co jsou to peníze, je pro znalost fungování kaţdého ekonomického systému důleţitá. Potřebujeme znát také vztahy mezi penězi a jinými ekonomickými veličinami, způsoby vydávání peněz do oběhu, způsoby měření mnoţství peněz v oběhu i význam peněz pro rozhodování subjektů v různých ekonomických systémech. Za peníze v tom nejobecnějším vymezení lze teoreticky povaţovat jakékoli aktivum, které je všeobecně přijímáno při placení za zboţí a sluţby nebo při úhradě dluhu. Podmínka všeobecného přijímání vyjadřuje základní funkci, kterou kaţdé aktivum v podobě peněz musí plnit – prostředek směny (medium of exchange).
~ 53 ~
V současnosti funkce peněz plní nejen hotovostní peníze (bankovky a drobné mince, v některých zemích i státovky o nízkých nominálních hodnotách), ale i bezhotovostní peníze (vklady v bankách). V souvislosti s penězi se často hovoří o měně. Vztahy mezi oběma termíny lze objasnit vymezením měny, kterou rozumíme národní formu peněz. Kaţdá měna má následující znaky: Název Základní hotovostní druhy Nominální strukturu Výlučnost měny jako zákonného platidla na daném území Zákonem upravená pravidla emise, ochrany a nabývání a pouţívání v domácím a zahraničním platebním styku Způsob stanovení měnového kursu Hlavním druhem hotovostních peněz jsou ve vyspělých trţních ekonomikách bankovky centrální banky. Podstatně se liší od klasických bankovek, nemají kovové ani obchodní krytí a jsou emitovány především formou výplat hotovostních prostředků bankám z jejich účtů rezerv u centrální banky nebo formou hotovostních úvěrů poskytovaných centrální bankou jiným bankám. Centrální banky jsou výsadními emitenty těchto peněz. V oběhu jsou také mince neobsahující ţádný drahý kov. Mince jsou emitovány obvykle centrální bankou nebo v některých zemích ministerstvem financí. Kromě hotovostních peněz se široce pouţívají bezhotovostní peníze. Jejich emitenty jsou centrální banky a obchodní banky. Bezhotovostní peníze mají dvě základní podoby: bezhotovostní rezervy bank v centrální bance, které jsou součástí měnové báze, a bezhotovostní vklady nebankovních subjektů v obchodních a dalších bankách které jsou součástí měnových agregátů. Česká národní banka na základě ustanovení zákona realizuje bezhotovostní platební styk, tj. vedení účtů centrální banky, zajišťování mezibankovních plateb a vypořádání obchodů s krátkodobými cennými papíry. Operace bezhotovostního platebního styku jsou realizovány prostřednictvím systémů CERTIS, SKD a ABO.
~ 54 ~
Příloha 4 Struktura oběţiva
Zdroj: http://www.cnb.cz/ Výroční zpráva ČNB 2008
5.7
ČNB jako banka státu
Centrální banka vystupuje v roli banky vlády (státu) ve smyslu vedení účtů vlády, centrálních orgánů, orgánů místní správy a některých státních podniků. Jejím základním úkolem je správa státního dluhu (poskytování a splácení úvěrů státu) nejčastěji prostřednictvím emise státních dluhopisů nebo krátkodobých pokladničních poukázek. V rámci správy státního dluhu České republiky vykonává Česká národní banka pro Ministerstvo financí funkci fiskálního agenda, coţ v praxi představuje především organizace primárního prodeje státních dluhopisů a odborné konzultace. Banka by měla neustále vysvětlovat své přístup a přesvědčovat o jejich správnosti a nutnosti, provádět „otevřenou“ (transparentní) měnovou politiku, a systematicky tak budovat a upevňovat svoji důvěryhodnost u veřejnosti. Centrální banka je rovněţ mluvčím státu (vlády) v měnových otázkách vůči zahraničí a reprezentuje zemi na zasedáních Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Banky pro mezinárodní platby apod.
~ 55 ~
ČNB je od 1. května 2004 plnoprávným členem Evropského systému centrálních bank (ESCB), který se skládá z Evropské centrální banky (ECB) a 27 národních centrálních bank zemí EU. Guvernér ČNB se pravidelně účastní jednání Generální rady ECB, která je vedle Rady guvernérů a Výkonné rady jedním ze tří rozhodovacích orgánů ECB. Guvernér ČNB se účastní pravidelných setkání guvernérů členských zemí Banky pro mezinárodní platby (BIS) a neformálních zasedání Rady ECOFIN.
5.8
Bilance centrální banky
Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, ukládá České národní bance, aby do tří měsíců po skončení kalendářního roku předloţila Poslanecké sněmovně k projednání roční zprávu o výsledku svého hospodaření. Předkládaná roční zpráva vychází z účetní závěrky a rozboru výsledku hospodaření.
~ 56 ~
6.
Banky druhého stupně
6.1
Obchodní banky
Obchodní banky jsou nejvýznamnější finanční podnikatelské subjekty bankovní soustavy. Obchodní banka je finanční instituce, která na základě vkladů přijatých od jiných subjektů jako zprostředkovatel realizuje úvěrové a další obchody s finančními prostředky. 6.1.1 Základní funkce obchodních bank Banka jako podnikatelský subjekt je ve své činnosti vázána ekonomickými, právními a regulačními omezeními, která se promítá do základních principů vedení bankovní činnosti v určitém prostředí. Obchodní banky při realizace svých podnikatelských cílů a potřeb ostatních subjektů finančního trhu plní řadu funkcí. Základní funkce banky jsou: Finanční zprostředkování Emise bezhotovostních peněz Bezhotovostní platební styk Bankovní sluţby Ostatní bankovní činnosti 6.1.2 Bankovní kapitál Kapitál obchodní banky (objem, struktura, tvorba) představuje významný prvek pro vedení podnikatelské činnosti a konkurenci bank. Podstatně působí na bankovní aktivity, cíle a další strategii banky. Funkce bankovního kapitálu souvisí se zaloţením a rozvojem obchodní banky, představuje zdroje refinancování aktivních obchodů bank a krytí ztrát (nedobytné pohledávky, pokles trţní hodnoty aktiv) obchodních bank. Bankovní kapitál se promítá do kapitálové přiměřenosti, resp. ohraničení rozsahu obchodů bank, je ukazatelem kapitálové síly banky.
~ 57 ~
6.1.3 Rozvaha obchodní banky Rozvaha obchodní banky (bilance) je účetní výkaz sestavený na základě podvojného účetnictví. Účelem sestavení a analýzy rozvahy je zjištění struktury majetku, portfolia poskytovaných finančních prostředků bankou (aktiv) a zdrojů financování bankovních obchodů (pasiv). Platí základní vztahy: Celková aktiva = celková pasiva
Základní struktura rozvahy obchodních bank AKTIVA Pokladní hotovost Vklady u CB Pokladní poukázky Směnky (eskort) Pohledávky za bankami
PASIVA Cizí zdroje: Závazky k bankám Závazky ke klientům Závazky z emit. CP Rezervy Podřízený dluh
Úvěry klientům Cenné papíry Majetkové účasti Hmotný a nehmotný majetek Vlastní akcie
Vlastní zdroje: Kapitálové fondy Rezervní a ostatní fondy Nerozdělený zisk
Aktiva celkem
Pasiva celkem
Podrozvahové pohledávky a závazky: z příslibu úvěrů a půjček ze závazků a záruk z akreditivů
~ 58 ~
6.1.4 Zisk a rentabilita banky Zisk a rentabilita jsou hlavním motivem bankovního podnikání. Rentabilita je vztahem výnosů a nákladů (výdajů) růstem rozdílu se zvyšuje rentabilita, kritériem je míra zisku. Zisk je rozdíl mezi nákladovostí pasiv a výnosovostí aktiv. Rozhodujícím faktorem nákladů a výnosů banky jsou úroky. Nákladové úroky jsou cenou zdrojů na finančním trhu. Výnosové úroky jsou cenou poskytnutých finančních prostředků.
Úrokový zisk (marže)
=
přijaté úroky _ (aktivní, výnosové)
vyplacené úroky (pasivní, nákladové)
6.1.5 Bankovní rizika Realizace bankovních obchodů provází rizika a problémy jejich určení a měření. Rizika jsou různě klasifikovány: Externí rizika jsou nezávislá na bance (politické, měnové) Interní rizika vznikají jako důsledky bankovních obchodů (úvěrové, platební) Trţní rizika jsou rizika v důsledku změny cen (kurzů, sazeb) na finančních trzích, která zahrnují úroková, kurzová, akciová a ostatní rizika spojená s pohybem trţních cen Důsledky rizika se projevují v poloţkách rozvahy, změny aktiv a pasiv jsou vyvolány reakcemi na rizika. Základní druhy bankovních rizik: Úvěrové riziko (credit risk) Úrokové riziko (interest rate risk) Riziko likvidity (liquidity risk) Kurzové riziko (exchange rate risk) Akciové riziko (risk on shares) Kapitálové riziko (riziko insolventnosti) Provozní riziko (operation risk) Ostatní rizika (regulační, právní, zástavní, komoditní atd.)
~ 59 ~
6.1.6 Bankovní likvidita Banka nakupuje peněţní zdroje od vkladatelů a na sjednaný čas je prodává dluţníkům. Věřitelsko-dluţnický vztah provází moţnost, ţe v kaţdém okamţik mohou vkladatelé peněţní prostředky poţadovat. Likvidita vyjadřuje schopnost banky dostát závazkům. Likvidita je schopnost banky vyplatit klientům na poţádání jejich vklady. Likvidita banky musí být zajištěna v kaţdém časovém okamţiku, vyrovnání peněţního deficitu probíhá v bankovní i bezhotovostní formě, obě formy jsou rovnocenné. Banka je nucena část svých aktiv udrţovat ve zcela likvidní formě (pokladní hotovost nebo vklady u jiných bank). Zcela likvidní prostředky mají minimální výnos. 6.1.7 Solventnost banky Solventnost banky je platební schopnost uhrazovat z příjmů náklady a závazky i v případech, kdy dochází ke ztrátě. Solventnost umoţňuje pokračovat v bankovní činnost, předpokladem je rentabilita banky. Banka usiluje o solventnost, základem je likvidita banky, která i v případě ztráty umoţňuje investováním části vlastního kapitálu do výnosových a rychle mobilizovaných aktiv její obnovení. Uchování solventnosti vychází z určitých zásad. Zejména banky vychází z objemu výnosů k výdajům (rentabilita) a z objemu vlastního kapitálu a jeho alokace do likvidních aktiv.
~ 60 ~
7.
Dopady finanční krize na bankovní soustavu
Vývoj finančního trhu v roce 2009/2010 „Finanční
krize
je
plodem
nepoctivosti
na
straně
finančních
institucí
a nekompetentnosti na straně politiků. Americký finanční systém selhal ve svých dvou klíčových druzích odpovědnosti: řízení rizika a alokaci kapitálu. Je smutné, že mnohé z nejhorších prvků finančního systému USA – toxické hypotéky a praktiky, které k nim vedly – byly exportovány do zbytku světa. To vše se dělo ve jménu inovace a jakákoli regulatorní iniciativa byla zavrhována s odůvodněním, že by inovaci ohrozila. Tak se inovovalo, ale nikoli způsobem, který by ekonomiku posílil. Nejlepší mozky v USA věnovaly svůj talent na obcházení standardů a regulací, zajištujících efektivní chod a bezpečnost bankovního systému. Bohužel úspěšně a my všichni – majitelé domů, zaměstnanci, investoři, daňoví poplatníci – za to zaplatíme.“ Joseph Stiglitz: The fruit of hypocrisy
7.1
Finanční krize a její příčiny
V roce 2008 se finanční krize, která začala v létě 2007 v USA a následně zasáhla několik vyspělých západních ekonomik, přenesla i do dalších zemí a regionů. Světová ekonomika začala směřovat do globální recese. V důsledku propadu zahraniční poptávky a celosvětového zpřísňování finančních podmínek začal hospodářský růst české ekonomiky ve 2. polovině roku 2008 výrazně zpomalovat. Evropská centrální banka, stejně jako Bank of England razantně sníţily základní úrokové sazby, aby podpořily ekonomický růst, respektive zastavily jeho výrazný pokles. Zprávy světových agentur uvádí, ţe ekonomiky Německa, Itálie, USA a dalších zemí se dostaly po mnoha letech do fáze poklesu s rizikem rostoucí nezaměstnaností. Rozhodující zaměstnavatelé západní Evropy jako jsou finanční instituce, automobilky, ocelářské a developerské firmy ohlásily omezené výnosy s dopadem na zaměstnanost. Kurzy světových měn, stejně jako akcií vykazující nevídanou volatilitu a hodnoty některých známých firem jsou na historických minimech.
~ 61 ~
Velká finanční krize začala poměrně nenápadně ke konci léta 2007 krachem dvou hedgeových fondů investiční banky Bear Stearns. Dnes je všeobecně pokládána za nejhorší hospodářský krach od Velké hospodářské krize. Ačkoliv ji bývalý předseda Federální rezervní rady Alan Greenspan přirovnal k „stoleté tsunami“, Velká finanční krize je spíše historickou událostí neţ přírodním úkazem. Jedná se o událost, která je zároveň důvěrně známá a která zároveň nemá v dějinách kapitalismu precedens. V uplynulých dvou desetiletích jí předcházela dlouhá série méně významných, avšak stále váţnějších ekonomických otřesů. K nim patřil zejména propad amerických akciových trhů v roce 1987, krize úspor a úvěrů konce 80. a počátkem 90. let, japonská finanční krize a velká stagnace 90. let, asijská finanční krize 1997-1998 a krach „nové ekonomiky“ z roku 2000. Velká finanční krize je ale všechny dalece překonala. Jak ekonomika Spojených států, tak ekonomiky zbytku světa, se nacházejí ve stavu hlubokého propadu a podle všeho čelí perspektivě dlouhodobé stagnace. 28 „První pravidlo centrálního bankovnictví“, napsal nedávno ekonom James K. Galbrait, zní: „Když jde loď ke dnu, centrální bankéři musí pumpovat do systému peníze o sto šest.“ V reakci na finanční krizi o rozsahu, který jsme neviděli od Velké hospodářské krize, Federální rezervní banka a další centrální banky, podporované svými ministerstvy financí, pumpují do systému peníze, co jim síly stačí, uţ déle neţ rok. Počínaje červencem 2007, kdy pád dvou hedgeových fondů investiční banky Bear Stearns, které masivně spekulovaly s cennými papíry krytými hypotékami, signalizoval začátek rozsáhlé kreditní krize, uvolňovaly Federální rezervní banka a ministerstvo financí veškerá stavidla finanční podpory ekonomiky, zatímco finanční sektor se potýkal s existenčními problémy. Obě instituce kumulovaly ve finančním sektoru miliardy dolarů a slíbily do něj v případě nutnosti napumpovat další biliony, kdyţ jednaly v takové rozsahu a s takovou škálou nástrojů, které nemají obdobu. Nicméně i přes pokus napumpovat do systému peníze, a vzkřísit tak elementární funkce kreditního trhu, se ekonomika ocitla v pasti likvidity, která se projevovala jejím
28
FOSTER, John Bellamy. Velká finanční krize, příčiny a následky. Grimmus 2009, ISNB 978-80902831-1-4
~ 62 ~
hromaděním a neochotou poskytovat mezibankovní půjčky, na které se v protikladu k pouhému drţení peněz pohlíţelo jako na příliš rizikové. Past likvidity hrozí, kdyţ se nominální úrokové míry začnou přibliţovat nule. Obvyklý měnový nástroj v podobě sniţování úrokové míry ztrácí svou efektivitu kvůli nemoţnosti stlačit úrokovou míru pod nulu. Za této situace je ekonomika ochromena tím, co Keynes označil jako „tendenci k hromadění“ hotovosti nebo jiných hotovostních aktiv, jakou jsou například vládní dluhopisy. Obavy z budoucnosti v souvislosti s prohlubující se krizí vedly k tomu, ţe banky a další hráči na trzích hledali jistotu hotovosti, takţe jakkoliv Fed pumpoval do ekonomiky peníze, ty nebyly s to uvolnit zamrzlý trh s úvěry. Úprk k likviditě, který se částečně odráţel v nebývalém zájmu o státní dluhopisy, stlačil úrokové míry uvalené na dluhopisy na zlomek jednoho procenta, tj. do teritoria hluboké pasti likvidity. Ţádost o 700 miliard dolarů na záchranu finančního systému, kterou ministr financí Henry Paulson přednesl v září 2008 v Kongresu, se můţe stát milníkem v dějinách reakcí širší veřejnosti na nějaký ekonomický problém a následného rozhořčení nad ním a můţe po mnoha letech opětovně dostat otázku politické ekonomie na pořad dne. Celé veřejnosti záhy došlo, ţe klíčová otázka finanční krize a následné hluboké ekonomické stagnace zní:“ Kdo to zaplatí?“ Nemůţe být pochyb o tom, ţe prohlubující se ekonomický krach a následné veřejné rozhořčení znamenají významný dějinný zlom. Reformy by se měly v první řadě orientovat na uspokojení základních potřeb lidí v oblasti výţivy, bydlení, zaměstnanosti, zdravotnictví, vzdělání nebo trvale udrţitelného ţivotního prostředí. Úkolem politiků je nyní obnovit důvěru alespoň natolik, aby firmy mohly získat krátkodobý úvěr, aby mohly alespoň platit své závazky a financovat svoji běţnou činnost. Dalším úkolem bude restaurace bankovního kapitálu, aby obchodní banky mohly opět poskytovat dlouhodobější úvěry na investice. Ale ţádný z těchto kroků nezabrání recesi v USA a dalších zemích, které byly krizí zasaţeny. Ani trh cenných papíru, ani trh bydlení se pravděpodobně nevzpamatují rychle. Pro Spojené státy bude nevyhnutelná bolest, kterou krize způsobí milionům nových nezaměstnaných, příleţitostí zamyslet se nad ekonomickým modelem, který nastolil prezident Reagan v roce 1981, kdyţ se ujal svého úřadu. ~ 63 ~
Jeho výsledkem je mimo jiné rozsáhlá příjmová nerovnost, marginalizace velkých skupin obyvatelstva, obrovská zahraniční zadluţenost, zanedbání péče o ţivotní prostředí a infrastrukturu a nyní jeden velký finanční zmatek. Je čas na novou ekonomickou strategii – v podstatě na nový úděl (New Deal).“29 Summity dvaceti největších ekonomik světa, G20, které se konaly v letech 2008 a 2009, byly hledáním východisek z krize na globální úrovni. Představitelé zúčastněných států se nakonec shodli na nutnosti reformy globálního finančního systému, přísnějšího dohledu nad finančními trhy a tvrdšího postupu vůči daňovým rájům. Dohodli se i na tom, ţe je nutné zvýšit kapitál Mezinárodního měnového fondu potřebný na záchranné operace. Uvaţovaná opatření jsou kompromisem, cesta k jejich realizaci je obtíţná a zdlouhavá. Není to však příliš překvapující. Jde o kladení základu globálního institucionálního rámce pro globální ekonomiku a o pomoc těm, kdo krizi zavinili, i těm, kdo jí byli postiţeni.30 „Kdo bruslí na hraně, nesmí se divit, že se o onu hranu pořeže. Kdo létá příliš vysoko a příliš blízko slunci, jako onen bájný Ikaros, nesmí se divit, že si občas spálí křídla a jeho pád je tím hlubším, čím výše předtím létal. A my jsme bruslili příliš dlouho na hraně, která byla velmi ostrá. Ztratili jsme cit a soudnost, když se s každým milimetrem blíže hraně, s každým mávnutím křídel směrem do výšin stále nic nedělo. Bruslit a létat přiměřeně nám nestačilo, teď však nastal čas vrátit se do bezpečných a příjemných výšek. Poučení v krizi je zdá se naše jediná naděje. V časech dobrých totiž není vhodná doba na zpytování a reflexi, natož na jakousi změnu cesty v duchu původního smyslu slova pokání. Tato krize totiž není jen ekonomická či spotřební. Je mnohem hlubší. Naší době chybí přiměřenost. Je třeba odvyknout si od spotřební drogy tak, jak si od ní odvyká závislý člověk. O tom, že to nebude snadné, nepanují žádné pochyby. Žili jsme příliš dlouho beztrestně na dluh nejen finanční, ale i ekonomický, znevažována byla politická zodpovědnost a ke třetímu světu jsme se chovali až s příliš velkou dávkou krutého cynismu. I to je náš dluh.“31 29
SACHS, Jeffrey. Boom, Bust and Recovery in the World Economy. Project Syndicate, 2008. [online]. Dostupný z WWW: ˃http://www.projectsyndicate.org/commentary/ ˃ 30 Projekt „Podpora šírení poznatku výzkumu evropské integrace“ (reg. c. CZ.1.07/2.3.00/09.0128), který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Dostupný z WWW: ˃www.eu-vyzkum.eu ˃ 31 SEDLÁČEK, Tomáš. Ekonomie dobra a zla. 1.vydání. Nakladatelství 65.pole2009, ISNBN 978-80903944-3-8
~ 64 ~
ZÁVĚR Pro finanční trhy byl rok 2009 rokem bouřlivým. Mimořádná podpůrná opatření centrálních bank a vlád sice napomohla stabilizaci finančního systému, budoucí vývoj však zdaleka není prost rizik, coţ by ostatně měly připomínat nedávné události z Dubaje či Řecka. Cílem mé bakalářské práce bylo seznámit čtenáře s vývojem finančních trhů a to zejména centrálního bankovnictví a postavením České národní banky v Evropském systému centrálních bank. Práce se dále snaţila seznámit čtenáře se změnami v dohledu nad finančním trhem v České republice a přiblíţit změny v postavení a činnosti České národní banky, které v současnosti probíhají v souvislosti s budoucím vstupem České republiky do evropské měnové unie. Finanční systém České republiky je úzce integrován do evropského trhu jak institucionálně (vstupem do Evropské unie Česká republika přijala závazek respektovat základní principy jednotného evropského trhu finančních sluţeb), tak ekonomicky (v domácím bankovním sektoru a celém finančním systému hrají velmi významnou úlohu finanční skupiny z vyspělých členských států Evropské unie). Finanční globalizace a v jejím rámci i vývoj evropského trhu finančních sluţeb přinášejí významné výzvy pro rozvíjení finanční regulace a dohledu v podmínkách České republiky. Hlavní prioritu v sektoru finančních sluţeb představuje reforma uspořádání struktury dohledu nad finančním trhem. První diskuze na úrovni ministrů financí a guvernérů centrálních bank všech 27 členských států proběhla na neformálním zasedání Rady ECOFIN v Praze. Ministři a guvernéři se dohodli na hlavních principech reformy dohledu nad finančním trhem v Evropské unii a potvrdili nutnost harmonizovat evropský dohledový rámec. Za tímto účelem podpořili vytvoření nového orgánu, Evropské rady pro systémová rizika (ESRC). Jedním z úkolů pro nadcházející období proto bude sbliţování pravomocí orgánů dohledu a posílení jejich nezávislosti, sbliţování pravidel, standardů a sankčních pravomocí mezi členskými státy. ~ 65 ~
Vzhledem k trendům, které se prosazují na evropském trhu finančních sluţeb, a také k rozhodnutí integrovat finanční regulaci nebo dohled, které v posledních letech přijala řada evropských zemí, i vzhledem k relativně malému rozsahu finančního trhu České republiky se (dvoufázová) integrace finanční regulace a dohledu v České republice jeví jako účelná. Právo Evropského společenství nebrání tomu, aby Česká národní banka aspirovala na funkci jednotného regulátora tuzemského finančního trhu. Perspektiva vstupu České republiky do Evropské měnové unie a Česká národní banka do ESCB významně podporuje argumenty ve prospěch takového uspořádání. Rozhodnutí o podobě druhé fáze integrace finanční regulace a dohledu by mělo být zaloţeno na důkladné analýze specifických tuzemských podmínek a také na vyhodnocení první fáze regulace. V minulém roce časopis Global Finance zařadil guvernéra ČNB Zdeňka Tůmu mezi sedm nejlepších centrálních bankéřů světa. Ocenil ho především za reakci na hrozící zpomalení ekonomiky v srpnu 2008, kdy guvernér začal razantně sniţovat úrokové sazby. Přestoţe měnová politika opravdu není v rukou jediného muţe, ukazuje se, ţe guvernér české centrální banky má rozhodující slovo. Právě transparentnost v rozhodovacím procesu je největší změna, kterou ČNB za desetiletého Tůmova vedení prodělala. Nedostatečná úroveň řízení rizik byla jednou z primárních příčin světové finanční krize. České banky prošly krizí relativně úspěšně. Přesto dostupnost odborníků na řízení rizik, tlak na krátkodobé výsledky a nejasný vývoj hospodářského cyklu představují klíčová rizika. Vývoj ekonomiky jako celku má bezprostřední dopady na výkonnost bank. Volba správné produktové, rizikové a růstové strategie je tak nyní nesmírně obtíţná. Existující nejistoty navíc prohlubuje neutěšený vývoj českých veřejných financí.
~ 66 ~
SEZNAM TABULEK
Tabulka 1 Nejbohatší lidé na světě na začátku roku 2008........................................ 9 Tabulka 2 Počty vybraných subjektů na finančním trhu ....................................... 11 Tabulka 3 Mzdy členů Bankovní rady za rok 2008................................................. 32 Tabulka 4 Členové bankovní rady ČNB .................................................................. 36
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha 1 Organizační schéma ČNB ......................................................................... 37 Příloha 2 Základní ukazatele měnového a hospodářského vývoje ČR .................. 43 Příloha 3 Organizační schéma dohledu nad finančním trhem ČNB ..................... 51 Příloha 4 Struktura oběţiva ...................................................................................... 55
~ 67 ~
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY 1.
BAŢANTOVÁ, Ilona. Centrální bankovnictví v české historii po současnost. Praha: ČVUT, 2005. ISBN 80-86729-19-2
2.
FOSTER, John Bellamy. Velká finanční krize, příčiny a následky. Grimmus 2009, ISNB 978-80902831-1-4
3.
JÍLEK, Josef. Finanční trhy a investování. 1. vydání. Praha: GRADA Publishing, 2009, ISNB 97880-247-1653-4
4.
LÉR, Leopold. Regulace činnosti bank, Bankovní Institut Vysoká Škola, a.s. 1. vydání. Praha:SERIFA, 1997.
5.
LIŠKA, Václav;
GAZDA, Jan. Kapitálové trhy a kolektivní investování. 1. vydání. Praha:
Professional Publishing, 2004, ISNB 80-86419-63-0 6.
MEJSTŘÍK, Michal; PEČENÁ, Magda; TEPLÝ, Petr. Základní principy bankovnictví. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2008. ISNB 978-80-246-1500-4
7.
REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 1. vydání. Praha: MANAGEMENT PRESS, 1999, ISNB 80-85943-89-1
8.
REVENDA, Zbyněk; MANDEL, Martin; KODERA, Jan. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vyd. Praha: Management Press, 2005. ISNB 80-7261-132-1
9.
SBÍRKA: 61/1996 Částka. 19/1996: Zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů.
10.
SEDLÁČEK, Tomáš. Ekonomie dobra a zla. 1.vydání. Nakladatelství 65.pole2009, ISNBN 978-80903944-3-8
11.
BAŢANTOVÁ, Ilona. Právní postavení centrální banky v demokratickém státě. Nestandardní právní zakotvení ČNB. Cepin.cz . [online]. 2010. Dostupný z WWW: < http://cepin.cz/cze/prednaska.php?ID=301 ˃
12.
BUSINESS CENTER. Zákony. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. [online]. 2010. Dostupný z WWW: < http://business.center.cz/business/pravo/zakony/banky/uvod.aspx >
13.
ČNB. Výroční zpráva 2008. Řízení a organizace. [online]. 2010. Dostupný z WWW: < http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/ >
14.
ČNB. Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů. [online]. 2010. Dostupný z WWW: < http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/ >
15.
ECB. Evropská centrální banka. [online]. 2010. Dostupný z WWW: < http://www.ecb.eu/paym/html/index.en.html >
16.
FED. Federální rezervní systém. [online]. 2010. Dostupný z WWW: < http://www.federalreserve.gov >
17.
HOLMAN, Robert. Budoucnost kapitálové regulace bank. Bankovnictví 2009. [online]. Dostupný z WWW: ˃ http://bankovnictvi.ihned.cz/c4-10066470-37195110-900000_d-budoucnostkapitalove-regulace-bank ˃
~ 68 ~
18.
MFČR. Druhá směrnice Rady ze dne 15. prosince 1989 o koordinaci zákonů, zákonných opatření a administrativních ustanovení týkajících se zahajování a provozování činnosti úvěrových ústavů, upravující Směrnici 77/780/EEC. [online]. 2010. Dostupný z WWW: < http://www.mfcr.cz/ ˃
19.
MFČR. Aktivity MF v oblasti finančního trhu. Zpráva o vývoji finančního trhu v roce 2008. [online]. Dostupný z WWW: ˃http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/2008_Rocni_zprava_o_FT_pdf.pdf, ˃
20.
Projekt „Podpora šírení poznatku výzkumu evropské integrace“. [online]. 2010. Dostupný z WWW: ˃www.eu-vyzkum.eu ˃
21.
SACHS, Jeffrey. Boom, Bust and Recovery in the World Economy. Project Syndicate, 2008. [online]. 2010. Dostupný z WWW: ˃http://www.projectsyndicate.org/commentary/
22.
TŮMA, Zdeněk. K integraci a dohledu nad finančním trhem v ČNB. Bankovnictví č. 1/2006. [online]. 2010. Dostupný z WWW: < http://bankovnictvi.ihned.cz/ ˃
23.
ÚŘEDNÍ VĚSTNÍK EU C 321E ze dne 29. prosince 2006: Smlouva o založení Evropského společenství. Měnová politika. [online]. Dostupný z WWW: < http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2006:321E:0001:0331:CS:PDF ˃
24.
ÚŘEDNÍ VĚSTNÍK EU. Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky. Národní centrální banky. [online]. 2010. Dostupný z WWW: < http://www.ecb.eu/ecb/legal/pdf/cs_statute_from_c_11520080509cs02010328.pdf ˃
25.
ÚŘEDNÍ VĚSTNÍK L 126 , 26/05/2000 S. 0001 – 0059. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu (Úř. věst. L 126, 26.5.2000, s. 1. Směrnice naposledy pozměněná směrnicí 2006/29/ES (Úř. věst. L 79, 9.3.2006, s. 50). [online]. Dostupný z WWW: < http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/ >
~ 69 ~
PŘÍLOHA 1 Rozvaha ČNB
Zdroj: http://www.cnb.cz/ Výroční zpráva ČNB 2008
~ 70 ~
PŘÍLOHA 2 Výkaz zisků a ztráty ČNB
Zdroj: http://www.cnb.cz/ Výroční zpráva ČNB 2008
~ 71 ~
PŘÍLOHA 3 Zpráva nezávislého auditora Ernst & Young
Zdroj: http://www.cnb.cz/ Výroční zpráva ČNB 2008
~ 72 ~
