Názory české veřejnosti na uprchlíky

STEM - Středisko empirických výzkumů, Jilská 1, 110 00 Praha 1

Názory české veřejnosti na uprchlíky Výzkumná zpráva

Leden 2002 Zadavatel projektu:

UNHCR Praha

Obsah

1 Úvod 2. Představa o zatížení České republiky uprchlíky ze zahraničí 3. Představa o žádoucí azylové politice českého státu 4. Tolerance vůči uprchlíkům 5. Ochota pomoci uprchlíkům 6. Názory na UNHCR 7. Závěry 8. Číselník

2

1. Úvod Společnost STEM s r.o. provedla pro českou kancelář UNHCR výzkum, týkající se názorů české veřejnosti na uprchlíky. Výzkum probíhal v první dekádě prosince 2001 na reprezentativním vzorku 1559 respondentů, občanů české republiky starších osmnácti let. Šetření bylo založeno na kvótním výběru (kvóty - pohlaví, věk, vzdělání, velikost obce, region). Dotazování provedli školení tazatelé STEM metodou face-to-face rozhovorů. Dotazníky byly kontrolovány a kódovány vyškolenými pracovníky STEM. Vstup dat proběhl v prostředí programu SPSS/PC +, Data Entry. Byly provedeny logické kontroly a verifikace dat. Textové a tabulkové výstupy byly provedeny v textovém editoru Microsoft Word for Windows 97. Tento text je výzkumnou zprávou shrnující výsledky výzkumu. Součástí výzkumné zprávy je číselník.

3

2. Představa o zatížení České republiky uprchlíky ze zahraničí Původní podoba azylového zákona platná během devadesátých let stanovovala velmi přísné podmínky pro udělení azylu. Podle údajů Ministerstva vnitra České republiky požádalo od roku 1990 do prosince 2001 o azyl 51 975 osob a jen 2 114 z nich byl přiznán. Právo na udělení azylu měl pouze člověk, který prokázal, že je ve své zemi pronásledován z politických, náboženských nebo etnických důvodů nebo alespoň že jeho obavy z takového pronásledování jsou odůvodněné. (Případně mohl azyl získat partner a nedospělé děti té osoby, které již byl azyl přiznán.) Ekonomické důvody nebo válka v zemi žadatele nemohly být důvodem k udělení azylu. Nárok na azyl také nemohl uplatnit uprchlík, který se dostal na území České republiky z tzv. "třetí bezpečné země". (Jelikož je náš stát obklopen jen bezpečnými zeměmi, nemusela by Česká republika, hypoteticky vzato, azyl vůbec udělovat.) Počínaje rokem 2000 bylo české azylové právo rozšířeno o tři nové instituty: dočasné útočiště (pro válečné uprchlíky), strpění (pro osoby, které se odvolávají proti neudělení azylu) a humanitární azyl (pro staré, nemocné či zdravotně postižené osoby). Uplatňování těchto institutů pravděpodobně rozšíří počet azylantů, resp. osob dlouhodobě žijících na území českého státu. Relativně největší část azylantů tvoří uprchlíci ze zemí bývalého Sovětského svazu (29 %). (Bližší určení etnické a státní příslušnosti této skupiny je obtížné. Statistika MV ČR totiž podstatnou část z nich vede jako občany bývalého SSSR, pravděpodobně proto, že o azyl požádali jsouce vybaveni pouze starým sovětským pasem či občanským průkazem. Zdůrazněme, že podle této statistiky má ukrajinskou státní příslušnost zanedbatelná část azylantů - jen 3 %.) Druhou nejčetnější skupinu tvoří azylanti z Rumunska (22 %). (Více než dvě třetiny azylantů z Rumunska získaly azyl v roce 1999 a od té doby byl udělován azyl občanům tohoto státu jen zřídka, takže jejich podíl na celku azylantů v České republice bude klesat.) Třetí nejpočetnější skupinou azylantů jsou občané Afghánistánu (10 %).

4

Zem? p?vodu osob s p?iznaným azylem v ?R v letech 1990-2001

Podíly v % z celkového po?tu 2114 osob. Stav k 31.12.2001. 24

Bývalý SSSR

3

22

Rumunsko

10

Afghánis tán

7

Vie tnam

5

Bývalá Jugos lávie

3

Bulhars ko Albánie

2

Kuba

2

Bývalý Zair 2

2

Angola

18

Jiné zem?

Ukrajina

0

10

20

30

40

50

Pramen: web site MV ČR

Počet dosud přiznaných azylů je velmi nízký. Kromě toho část azylantů naši zemi opustila, takže ke konci roku 2001 žili v České republice jen 1 283 azylanti. V roce 2001 bylo právo azylu přiznáno 83 osobám. I když bude azylantů přibývat, počet každoročně udělených azylů sotva překročí řád stovek. Vzhledem k tomu nepředstavují azylanti pro Českou republiku sociální a politický problém. Významnější skupinou jsou žadatelé o azyl. Od roku 1990 do roku 2001 požádalo o azyl v České republice téměř 52 tisíc osob. Počet každoročně podaných žádostí postupně vzrůstal; zvláště v posledních letech (rok 1999 - 7 220 žádostí, 2000 - 8 788 žádostí, 2001 - 18 082 žádostí). Relativně největší část žadatelů o azyl pocházela z bývalého SSSR- 33 % žadatelů (nejčastěji jde o občany Ukrajiny - 11 %, Moldávie 7 %, Arménie - 5 % a Gruzie - 3 %). Uprchlíci jiné státní příslušnosti následují se značným odstupem; jde o žadatele z Rumunska (11 %), Afghánistánu (11 %) a Bulharska (10 %).

5

Bližší pohled prozrazuje, že do roku 1999 mezi žadateli převládali uprchlíci z Asie (občané Afghánistánu, Srí Lanky, Indie) a Balkánu. Tito uprchlíci většinou směřují do západoevropských zemí a Česká republika pro ně není skutečným cílem. (V roce 1999 83 % a v následujícím roce 34 % žadatelů o azyl "svévolně opustilo" uprchlické tábory.) Ze statistických přehledů Ministerstva vnitra však vyplývá, že od roku 2000 přibývá žadatelů o azyl z evropských zemí (Ukrajina, Moldávie, Rusko, Slovensko, Rumunsko). Lze se domnívat, že tato změna znamená vzrůst podílu žadatelů, pro které je Česká republika cílovou zemí.

Zem? p?vodu žadatel? o azyl v ?R v letech 1990-2001

Podíly v % z celkového po?tu 51 975 osob. Stav k 31.12.2001. 22

Bývalý SSSR Afghánis tán

11

Rumunsko

11 10

Bulhars ko Indie

6

Vie tnam

5


4

Srí Lanka

4

Irák

3

Slovens ko

2 11

Jiné zem?

Ukrajina

11

0

10

20

30

40

50


Počet žádostí o azyl je v souhrnu značný, ale část žadatelů ještě v průběhu řízení Českou republiku opustí, stejně jako většina neúspěšných žadatelů. Počty aktuálně registrovaných žadatelů jsou tudíž mnohem skromnější. Podle údajů MV ČR bylo k prosinci 2000 evidováno 5 022 účastníků řízení. Připomeňme, že většina žadatelů žije v uprchlických táborech, tedy v relativní izolaci.

6

Počet azylantů je zanedbatelný, počet žadatelů je nevelký a většina z nich je soustředěna v táborech. Česká veřejnost má tudíž poměrně málo příležitostí se s uprchlíky setkat. Vzniká pak otázka, z jaké zkušenosti se formuje představa českých občanů o uprchlících. Zdá se, že veřejnost svůj úsudek tvoří jednak ze zkušenosti s cizinci, kteří přijíždějí do České republiky za výdělkem, a za druhé pod vlivem sdělovacích prostředků. Počet cizích zaměstnanců je poměrně značný. Ke konci roku 2000 evidovala cizinecká policie přes 200 tisíc cizinců s povolením k pobytu. (Z nich více než pětinu tvoří Slováci, které lidé většinou nevnímají jako skutečné cizince.) Zdaleka nejpočetnější skupinu cizinců (25 %) s povoleným pobytem v České republice tvoří Ukrajinci. Dlužno připomenout, že v České republice žije nejen oněch 50 tisíc Ukrajinců s povolením pobytu (podle údajů za rok 2000; dnešní stav může být poněkud odlišný). Mnozí Ukrajinci povolení k pobytu nemají, ale jejich počet lze stěží odhadovat.

Státní p?íslušnost cizinc? s povoleným pobytem v ?R Podíly v % z celkového po?tu 200 951. Stav k 31.12.2000

25

Ukrajina

22

Slovensko 12

Vietnam 8

Polsko 6

Rusko

27

Ostatní zem? 0

10

20

30

40

50


Představa obyvatel České republiky o státní či národnostní příslušnosti uprchlíků se utváří na pozadí celkového povědomí o původu cizinců, kteří u nás žijí, bez ohledu na právní statut jejich pobytu. Pravděpodobně proto respondenti výzkumu STEM velmi často azylanty s Ukrajinou. Pětina dotázaných považuje Ukrajinu za zemi, odkud azylanti přicházejí nejčastěji. Jde však o úsudek velmi nepřesný. Ze statistik MV ČR vyplývá, že v minulém desetiletí představovali Ukrajinci jen zanedbatelnou část azylantů (3 % v letech 1990 až 2001). Mezi žadateli o azyl je sice podíl Ukrajinců dosti výrazný, zvláště v posledních letech,

7

nicméně jde o osoby, které mají potíže se získáním pobytového víza, a proto z nouze žádají o azyl. (Fakticky nevystupují jako uprchlíci - zůstávají nadále zaměstnáni v různých manuálních profesích jako jejich šťastnější kolegové s povolením k pobytu.) Můžeme předpokládat, že právě značný počet ukrajinských zaměstnanců v České republice utváří představu o jejich vlasti jako o místu, odkud azylanti pocházejí nejčastěji. Za zemi původu azylantů považují Ukrajinu častěji lidé nejmladší (do 29 let) a studenti a lidé nejstarší (ve věku 60 a více let) a také častěji ženy. Ukrajina je tedy častěji volbou respondentů, kteří se o problém uprchlíků nezajímají, nouzovou odpovědí lidí neinformovaných. Země bývalé Jugoslávie jsou druhým nejčastěji uváděným teritoriem původy azylantů. I zde platí, že ve skutečnosti se obyvatelé této části Balkánu jen nevýznamně podílejí na počtu žadatelů o azyl i počtu osob, kterým byl azyl přiznán. Můžeme usuzovat, že v tomto případě jsou respondenti ovlivněni sdělovacími prostředky a zvláště mediální kampaní, která v roce 1999 doprovázela humanitární program pro uprchlíky z Kosova (kdy dočasné útočiště v České republice získalo asi tisíc osob). Třetí nejčastěji uváděnou zemí původu azylantů je Afghánistán; soudí tak asi desetina respondentů. Také Afghánistán je velmi často zmiňován ve sdělovacích prostředcích, jako země, odkud míří množství uprchlíků. Je pravděpodobné, že právě proto ji i respondenti považují za místo, odkud pochází významná část azylantů v České republice.

8

Nej?ast?ji uvád?né zem? p?vodu azylant? v ?R (%) 19

Ukrajina

12


10

Afghánis tán Rus ko

8

Rumunsko

8

Albánie, Kos ovo

8 5

Vie tnam

3

Bývalý SSSR

Pákistán 2 Irák 2

18

Jiné zem?

5

Ne ví

0

10

20

30

40

50

Pramen: STEM, Trendy 2001/12

Srovnání domněle a skutečně nejdůležitějších zemí, odkud azylanti pocházejí, může vést k závěru, že respondenti nečiní rozdílu mezi uprchlíky (žadateli o azyl či azylanty) a zahraničními zaměstnanci. Takový závěr by však byl zřejmě zjednodušením. V bližším pohledu je totiž zřejmé, že respondenti poměrně přesně určují počet osob, kterým byl u nás během minulých deseti let udělen azyl. Podle výsledků výzkumu zhruba polovina respondentů správně soudí, že počet udělených azylů za uplynulých deset let je v řádu tisíců. Značná část respondentů se dokonce domnívá, že jde o stovky či jen o desítky lidí. Dotázaní se tedy nenechali zmást desetitisícovými počty ukrajinských zedníků. Zdá se, že si čeští občané většinou uvědomují rozdílné okolnosti životní situace azylantů a zahraničních dělníků a dokonce že mají realistickou představu o tom, kolika osobám byl azyl udělen.

9

"... Kolika žadatel?m byl podle Vašeho odhadu za uplynulých deset let u nás azyl ud?len?" 16%

7% 30%

47%

Desítky lidí

Stovky lidí

Tisíce lidí

Desetitisíce lidí


Přesnost v odhadu počtu udělených azylů není ovlivněna vzděláním nebo věkem respondentů a lze říci, že je na sociodemografických faktorech nezávislá. Jde o představu, které je ve veřejném mínění všeobecně sdílena.

3. Představy o žádoucí azylové politice českého státu České republice se, hypoteticky vzato, nabízí několik možností, jak nakládat s žadateli o azyl, od zcela nemilosrdných po velmi vstřícné. Může žadatele o azyl prostě odmítnout, "poslat zpět domů, bez ohledu na to, jaká je tam situace". Může je přijmout dočasně a odeslat zpět, až se "situace v jejich zemi zlepší". Jinou možností je "žadatele odesílat do jiných zemí, kde je také mohou přijmout", například do třetích bezpečných zemí. Liberální přístup k uprchlíkům by znamenal dát jim možnost "trvale se zde usadit". A konečně je možný maximálně vstřícný přístup - "uprchlíci, kterým byl v České republice udělen azyl, by měli dostat také české občanství, budou-li jej chtít". Výsledky výzkumu ukazují, že dotázaným jsou nejbližší oportunistická řešení - pomoci uprchlíkům, ale tak, aby česká veřejnost byla co nejméně obtěžována. To znamená přijmout žadatele o azyl jen na čas a po uklidnění situace v jejich zemích je poslat zpět, nebo žadatele o azyl odeslat do jiné země, kde mohou být také přijati. Liberální azylovou politiku (možnost trvalého usazení a případně udělení českého občanství) připouští významná část respondentů 10

zhruba polovina. Naproti tomu kategorické odmítnutí žadatelů o azyl a jejich deportaci naprostá většina českých občanů odmítá.

Hypotetické možnosti azylové politiky Podíly souhlasících v %.

Odeslat zp?t v každém p?ípad? 4 12 Odeslat zp?t, zlepší-li se situace

37

45

18

Odeslat do jiných zemí

54

Možnost trvalého usazení 5

44

Azylant?m ob?anství 8

40

0

20

40

Ur?it? souhlasím

60

80

100

Spíše souhlasím


Kombinace stanovisek respondentů k jednotlivým pěti možnostem azylové politiky ukazují jemnější odstíny názorů české veřejnosti na její žádoucí podobu. Zhruba polovina respondentů se staví k azylantům příznivě - souhlasí s tím, aby se žadatelé o azyl v naší zemi usazovali a případně dostali občanství. Mnozí z nich ale současně souhlasí s tím, aby uprchlíci byli odesíláni zpět po zlepšení situace v jejich zemi anebo byli předáni do jiných zemí. Zdá se tedy, že tito respondenti připouštějí přijetí uprchlíků (s tím, že se usadí v České republice), ale více by jim vyhovovalo, kdyby se vrátili domů (až se situace v jejich vlasti zlepší) nebo byli odesláni do jiné země. Naprosto vstřícné stanovisko - uprchlíci se mohou v České republice usadit, případně získat občanství, přičemž ostatní možnosti jsou vyloučeny - vyslovuje jen 9 % dotázaných. Velmi silně (27 %) je zastoupeno "čisté oportunní stanovisko", které sice vylučuje, aby uprchlíci byli vraceni do své vlasti bez ohledu na to, co se tam děje, ale také nepřipouští, aby zůstali v České republice. Místo toho oportunisté dávají přednost odeslání do jiné země či návratu uprchlíků, až se situace v jejich vlasti zlepší.

11

Odmítnutí uprchlíků - tj. názor, který alespoň jako jednu z možností připouští, aby uprchlíci byli rovnou odesláni zpět - je v českém veřejném mínění spíše okrajový, zastává jej asi desetina dotázaných. Stojí za zdůraznění, že krajně nevraživý postoj k uprchlíkům - podle kterého by uprchlíci měli být odesláni v každém případě zpět a který odmítá všechny ostatní možnosti - podpořil mezi 1557 dotázanými jen jediný respondent. Typologie názorů na možnosti azylové politiky Přijetí azylantů

"Oportunní řešení"

(51 %)

(27 %)

Odmítnutí azylantů

Jiné možnosti (11 %)

(11 %)

poslat zpět, až se situace zlepší + poslat do jiné země + umožnit usadit se v ČR + poskytnout občanství poslat zpět, až se situace zlepší + umožnit usadit se v ČR + poskytnout občanství umožnit usadit se v ČR + poskytnout občanství poslat zpět, až se situace zlepší + poslat do jiné země + umožnit usadit se v ČR poslat zpět, až se situace zlepší + poslat do jiné země + poskytnout občanství poslat do jiné země + umožnit usadit se v ČR + poskytnout občanství umožnit usadit se v ČR poslat zpět, až se situace zlepší + umožnit usadit se v ČR poslat zpět, až se situace zlepší + poslat do jiné země poslat zpět, až se situace zlepší v každém případě poslat zpět + poslat zpět až se situace zlepší + poslat do jiné země ostatní kombinace

16 %

8%

7% 6%

6%

4%

2% 2% 23 % 4% 11 %

11 %

Názor, že žadatelé o azyl by měli být bez dalšího odesláni zpět, stejně jako xenofobie obecně, je podmíněn řadou složitě zprostředkovaných okolností. Jeho nositeli jsou častěji lidé s nižším vzděláním, důchodci a nezaměstnaní, špatně materiálně zabezpečení a řadící se

12

k dolní sociální vrstvě. Tedy lidé v obtížné životní situaci, zklamaní a frustrovaní. Frustrace je pak zdrojem agrese, která se obrací proti kdekomu, mimo jiné proti uprchlíkům. Tato agrese často nalézá i politickou artikulaci. Proto nepřekvapuje, že největší podíl odpůrců azylu je mezi sympatizanty komunistů - tytéž okolnosti činí z jistých lidí komunisty i xenofoby.

"?R by m?la žadatele o azyl posílat zp?t dom?, bez ohledu na to, jaká je tam situace." Podíly souhlasích v %. Podle stranických preferencí. 30 20

21 15

10

14 9

8 0 KS?M

7

4

KDU?SSD ?SL Ur?it? souhlasím

9

9

2

2

ODS

4K

Spíše souhlasím

7

7

US

Žádná strana


4. Tolerance vůči uprchlíkům Jak vyplývá z výsledků výzkumu, veřejnost se staví k uprchlíkům - žadatelům o azyl s opatrnou, odměřenou vstřícností. Lidé by sice dali přednost tomu, aby uprchlíci Českou republiku opustili, ale jsou proti tomu, aby byli vyháněni. Konec konců považují za správné, aby uprchlíkům poskytla naše země pomoc. S tímto obecně vstřícným, byť zdrženlivým přístupem ostře kontrastuje výrazná neochota občanů snášet uprchlíky ve své blízkosti. Zřizování uprchlických táborů v České republice obvykle naráží na odpor obyvatel blízkých obcí. Výsledky výzkumu jsou s touto zkušeností v souladu - více než dvěma třetinám dotázaných by vadilo, kdyby poblíž jejich bydliště vznikl uprchlický tábor. Motivy nechuti občanů mít v sousedství ubytovací zařízení uprchlíků nebyly ve výzkumu pro UHNCR

13

předmětem

zkoumání,

nicméně

z předchozích

výzkumů

jsou

dostatečně

známy.

Respondentům sice většinou není jasné, čeho konkrétního by se ze strany uprchlíků mohli obávat, ale předpokládají, že půjde o osoby s odlišnou mentalitou a zvyklostmi. Sama tato jinakost je hlavním důvodem jejich neochoty snášet uprchlíky ve své blízkosti. Motivy racionální povahy - obava z kriminality, konkurence na trhu práce apod. - se ukazují jako méně významné.

"Mn? osobn? by vadilo, kdyby poblíž mého bydlišt? vznikl uprchlický tábor." 27%

6% 30% 37%

Ur?it? souhlasím Spíše nesouhlasím

Spíše souhlasím Ur?it? nesouhlasím


Názor na zřízení uprchlického tábora poblíž bydliště nesouvisí s demografickými charakteristikami respondentů. Podíl souhlasných a odmítavých vyjádření je stejný u mužů a u žen, o osob různého věku, různé velikosti obce, ve které žijí. Poněkud příznivěji se k takové možnosti staví respondenti s vysokoškolským vzděláním, rozdíl však není výrazný. Zásadní okolností ovlivňující souhlas s případným zřízením tábora pro uprchlíky je hmotná situace domácnosti respondenta - čím chudší domácnost, tím větší odpor vůči zřízení tábora. Jde o okolnost, která, zdálo by se nijak nesouvisí s uprchlíky. Ale jak ukazují výsledky mnoha sociologických výzkumů, sociální frustrace je zdrojem agresivity. Uprchlíci pak představují vhodný zástupný cíl.

14

"Mn? osobn? by vadilo, kdyby poblíž mého bydlišt? vznikl uprchlický tábor." Podíly souhlasích v %. Podle hmotné situace domácnosti.

100 80 60 40

40

31

20

24

26

Velmi dob?e, solidn?

Pr?m?rn?

30

33

40

48

Špatn?

V zásad? chudí

0 Ur?it? souhlasím

Spíše souhlasím


Většina českých občanů by také byla nerada, pokud by se někdo z uprchlíků stal sňatkem členem jejich rodiny. Odmítnutí uprchlíka jako člena rodiny nepodléhá diferenciacím podle sociálních či demografických faktorů. Motivy jsou ponejvíce iracionální. Averze české veřejnosti vůči cizincům je bezelstně spontánní, vyrůstá z instinktivních kořenů. Potíž je v tom, že této přirozené xenofobii v českém prostředí nečelí žádná vžitá kulturní norma. Naopak, averze vůči "cizákům" a příběhy vypořádání se s nimi patří k českým kulturním stereotypům.

"Mn? osobn? by vadilo, kdyby si n?kdo z mé rodiny vzal za ženu nebo za muže uprchlíka." 8% 30%

25% 37%

Ur?it? souhlasím Spíše nesouhlasím

Spíše souhlasím Ur?it? nesouhlasím

15


Představy respondentů o tom, nakolik se mají uprchlíci přizpůsobit místním zvyklostem a nakolik mají mít možnost zachovávat své obyčeje, provází pozoruhodná rozpornost. Drtivá většina dotázaných (94 %) je toho názoru, že "uprchlíci by se měli co nejvíce přizpůsobit našim zvyklostem" a většina (67 %) také míní, že "je zcela v pořádku, pokud uprchlíci i u nás zachovávají své tradice, zvyklosti a dodržují náboženské obyčeje". Více než dvě třetiny respondentů souhlasí s oběma výroky. Uprchlíci by se měli co nejvíce přizpůsobit našim zvyklostem.

Je zcela v pořádku, pokud uprchlíci i u nás zachovávají své tradice, zvyklosti a dodržují náboženské obyčeje. Ano Ne

Ano

69 %

26 %

Ne

4%

1%

Protimluv v názorech respondentů není ve výzkumech veřejného mínění výjimečnou situací. Nesourodá stanoviska naznačují, že se záležitost respondentů netýká, je jim vzdálena, nezajímá je, a tudíž na ni nemají jasný názor. Tak je tomu i v případě přizpůsobení či zachování svébytnosti uprchlíků. Naprostá většina uprchlíků žije v táborech, čeští občané se s nimi a s jejich mentalitou a zvyklostmi setkávají jen minimálně, nemají s nimi zkušenosti. Proto pro ně tyto zvyklosti nepředstavují téma, ke kterému by museli zaujímat nějaká stanoviska.

Vyslovují-li respondenti názory, které jsou obsahově protichůdné, znamená to také, že jde o názory povrchní, nezakotvené a tudíž vratké. Podnítí-li nějaká věcná okolnost krystalizaci názorů, mínění respondentů nejprve kolísá pod vlivem okamžitých podnětů a teprve poté se usadí. Buď celkově převládne ten či onen názor nebo se veřejné mínění rozpoltí. Názory se ujasní, lidé si myslí buď to nebo ono, ale nikoli obé. V hypotetické situaci, kdy by se česká veřejnost musela rozhodovat, zda žádat od uprchlíků přizpůsobení nebo snést jejich odlišnost, by se mínění veřejnosti nejspíš vyvíjelo právě takto. Ovšem dokud je počet uprchlíků nevelký a většina z nich žije v táborech, není takový proces příliš pravděpodobný.

16

5. Ochota pomoci uprchlíkům Uprchlíci, kteří na území České republiky požádají o azyl, mají vyčkat rozhodnutí ministerstva vnitra o udělení či odepření azylu. Vzniká pak otázka, do jaké míry se má stát angažovat v pomoci uprchlíkům po dobu probíhajícího řízení. Stát může uprchlíkům zajistit ubytování v táboře (ministerstvo vnitra uprchlíky umísťuje do ubytovacích zařízení automaticky, ale teoreticky vzato tak činit nemusí). V táborech může být stravování uzpůsobeno náboženským a kulturním zvyklostem uprchlíků. Podle českého azylového zákonodárství nemají žadatelé o azyl povinnost setrvávat v táboře a mohou se ubytovat kdekoliv. Stát tedy může uprchlíkům pomoci hledat ubytování mimo tábor. Dále stát může poskytnout uprchlíkům pomoc při vyřizování různých úředních záležitostí a při hledání zaměstnání. Státní orgány konečně mohou nabídnout uprchlíkům kursy českého jazyka. Respondenti se vyjadřovali k uvedeným pěti možnostem pomoci státu uprchlíkům. Výsledky výzkumu ukazují, že většině dotázaných se příčí, aby stát pomáhal hledat uprchlíkům ubytování mimo tábor a aby jim zajišťoval stravování podle jejich kulturních a religiózních zvyklostí. S poskytováním ostatních forem pomoci většina české veřejnosti souhlasí. Neochota umožnit uprchlíkům jídlo bez vepřového masa (pro muslimy) nebo bez hovězího (pro hinduisty) či vegetariánskou stravu (některé sekty), záležitost zdálo by se banální, naznačuje, že velkorysost české veřejnosti vůči uprchlíkům je omezena představou o roli uprchlíka jakožto prosebníka. Český stát poskytuje uprchlíkům bezpečí, ti by tedy měli být vděčni a nevymýšlet si extrabuřty; konec konců, nikdo je nezval. Zčásti jde také o obecné neporozumění významu stravovacích pravidel pro příslušníky různých kultur. (Konec konců, donedávna nebyla česká stravovací zařízení připravena akceptovat vegetariány, a místy nejsou připravena ani dnes.) Neochota pomoci uprchlíkům s hledáním ubytování mimo tábor může rovněž souviset s představou, že uprchlík se má spokojit s tím, co mu nabídneme, ale především odráží obavy z uprchlíků. Veřejnost zachovává vůči cizincům z východu apriorní obezřetnost. Proto radši vidí uprchlíky v táboře, protože tábor zajišťuje jejich izolaci nebo přinejmenším koncentraci.

17

"V ?R mnoho uprchlík? ?eká na vy?ízení žádosti o azyl. M?la by ?R bezplatn? zajišovat:" Podíly souhlasících v %.

73

Kursy ?eštiny

71

Právní pomoc p?i jednání s ú?ady

62

Pobyt v táborech

60

Pomoc p?i shán?ní zam?stnání Pomoc p?i zajišování bydlení mimo tábor

34

Stravování podle zvyklostí uprchlík?

31 0

20

40

60

80

100


Pomoc uprchlíkům zajišťuje stát, ale mohou se na ní podílet sami občané. Naprostá většina dotázaných je ochotna přispět ve věcné sbírce. Dokonce i mezi respondenty, kteří svou domácnost považují za chudou, je 70 % ochotno věnovat ve prospěch uprchlíků šatstvo, věci do domácnosti a podobně. Dar v podobě použitého šatstva či odloženého nádobí ovšem není pro české domácnosti, a to ani pro ty chudé, žádnou zátěží. Necelá polovina dotázaných je ochotna přispět v peněžní sbírce částkou 200 Kč. Finanční příspěvek 200 Kč již může pro některé domácnosti být zásahem do rozpočtu. Proto mezi respondenty z podprůměrně zajištěných domácností ochota přispět v peněžní sbírce zřetelně klesá (11 % mezi respondenty z chudých domácností). Finanční dar ve prospěch uprchlíků je nejen vyjádřením soucitu, ale také sympatií, proto není překvapující, že mezi stoupenci parlamentních stran projevují nejmenší ochotu účastnit se peněžní sbírky příznivci KSČM (22 %). Ochota dobrovolně pracovat v organizaci pro pomoc uprchlíkům pochopitelně souvisí s praktickými možnostmi respondentů takové práci se věnovat. Proto větší ochotu vyjadřuje mládež a studenti (kteří jsou jinak zdrženliví, pokud jde o příspěvek ve věcné či finanční sbírce) a ženy v domácnosti.

18

"Byl(a) byste Vy osobn? ochoten(ochotna) pro pomoc uprchlík?m:" Podíly souhlasících v %. 84

V?novat šatstvo, v?ci do dom. 43

P?isp?t ?ástkou 200 K? 16

Pracovat jako dobrovolník 0

20

40

60

80

100


"Byl(a) byste ochoten(ochotna) ? pracovat jako dobrovolník v organizaci pro pomoc uprchlík?m?" Podíly kladných odpov?dí v %. Podle sociálního postavení.

30

20

10

25

23

18

15

14

D?chodce

Zam?stnanec

0 V domácnosti

Studující

Nezam?stnaný


6. Názory na UNHCR Drtivá většina respondentů soudí, že "práce mezinárodních organizací pomáhajících uprchlíkům je velice užitečná".

19

Zhruba polovina dotázaných již někdy alespoň slyšela o UNHCR a stejný podíl usuzuje, že tato organizace má kancelář i v České republice. Větší informovanost prokazují osoby s vyšším vzděláním a středního věku, tedy lidé, kteří se celkově více zajímají o veřejné dění.

"Slyšel(a) jste n?kdy o organizaci, která se jmenuje ´Ú?ad vysokého komisa?e OSN pro uprchlíky´, zkratka UNHCR?" Podíly kladných odpov?dí v %. Podle vzd?lání. 100 80 60 40 20

36

47

65

76

0 Základní

Vyu?en

Maturita

VŠ


20

7. Závěry 1. Odhad počtu uprchlíků, kterým byl v České republice přiznán azyl, je vcelku realistický, s mírnou tendencí počet azylantů podceňovat. Představy o zemích původu azylantů jsou ale povrchní a nejasné.

2. V obecné rovině převažuje zdrženlivě vstřícný přístup k uprchlíkům. Respondenti nesouhlasí s tím, aby byli uprchlíci nemilosrdně odesíláni zpět, ale jejich přítomnost v České republice je netěší. Výsledkem je "neochotná ochota" pomoci, přičemž většina respondentů by uvítala, kdyby uprchlíci nezůstali v naší zemi natrvalo.

3. V obecné rovině je přístup k uprchlíkům zdrženlivě vstřícný, ale málokdo je ochoten snášet je ve své blízkosti.

4. Většina respondentů souhlasí s tím, aby stát poskytoval uprchlíkům útočiště v táborech a pomoc s různými administrativními záležitostmi. To znamená pomoc v míře nezbytného nebo takovou pomoc, která nebude pro české občany zatěžující. Dotázaní ale nesouhlasí s tím, aby se uprchlíkům vycházelo vstříc ve zvláštnostech jejich životního způsobu, například stravování. Odmítají také, aby stát pomáhal uprchlíkům ve hledání ubytování mimo tábor. Podobně platí, že občané jsou osobně ochotni pomoci uprchlíkům v míře, která není příliš obtěžující, například přispět ve věcné sbírce.

5. Mezinárodní organizace pomáhající uprchlíkům jsou hodnoceny velice příznivě. O existenci UNHCR a o její kanceláři v České republice ví asi polovina dotázaných.

21

STEM - Středisko empirických výzkumů Jilská 1, 110 00 Praha 1

Názory české veřejnosti na uprchlíky ČÍSELNÍK

Leden 2002

22

1. Lidem, kteří byli ve své vlasti pronásledováni z politických, náboženských nebo rasových důvodů, může být v České republice udělen azyl. Kolika žadatelům byl podle Vašeho odhadu za uplynulých deset let u nás azyl udělen? Jde o: Desítky lidí

7 %

Stovky lidí

30 %

Tisíce lidí

47 %

Desetitisíce lidí

16 %

2. Uveďte prosím tři země, ze kterých podle Vás nejčastěji pocházejí lidé, kteří v České republice dostali azyl. 1. země: Ukrajina

19 %

bývalá Jugoslávie

12 %

Afghánistán

10 %

Rusko

8 %

Rumunsko

8 %

Albánie, Kosovo

8 %

Vietnam

5 %

bývalý SSSR

3 %

Pákistán

2 %

Irák

2 %

jiné země neví

18 % 5 %

23

2. země: Ukrajina

13 %

Rusko

9 %

Albánie, Kosovo

8 %

Rusko

8 %

Rumunsko

8 %

Albánie, Kosovo

8 %


7 %

Vietnam

5 %

Pákistán

3 %

Irák

2 %

bývalý SSSR

2 %

Čečensko

2 %

Srbsko

2 %

Čína

2 %

jiné země

17 %

neví

6 %

bez odpovědi

6 %

24

3. země: bývalá Jugoslávie

12 %

Ukrajina

9 %

Afghánistán

7 %

Albánie, Kosovo

7 %

Rusko

7 %

Vietnam

6 %


5 %

Bulharsko

2 %

Čečensko

2 %

Čína

2 %

Irák

2 %

Pákistán

2 %

Turecko

2 %

bývalý SSSR

2 %

jiné země neví bez odpovědi

10 % 9 % 14 %

25

4. V České republice mnoho uprchlíků čeká na vyřízení žádosti o azyl. Měla by Česká republika bezplatně zajišťovat: Ano

Ne

1. Kursy češtiny

73 %

27 %

2. Právní pomoc při jednání s úřady

71 %

29 %

3. Pobyt v uprchlických táborech

62 %

38 %

4. Pomoc při shánění zaměstnání

60 %

40 %

5. Pomoc při shánění bydlení mimo uprchlický tábor

34 %

66 %

6. V táborech stravování podle jejich zvyklostí (například pro muslimy bez vepřového)

31 %

69 %

5. Byl(a) byste Vy osobně ochoten(a) pro pomoc uprchlíkům: Ano

Ne

1. Věnovat šatstvo, věci do domácnosti apod.

84 %

15 %

2. Přispět na konto pomoci částkou 200 Kč

43 %

57 %

3. Pracovat jako dobrovolník v organizaci pro pomoc uprchlíkům

16 %

84 %

6. Uprchlíci by se měli co nejvíce přizpůsobit našim zvyklostem. Určitě souhlasím

52 %

Spíše souhlasím

42 %

Spíše nesouhlasím

5 %

Určitě nesouhlasím

1 %

26

7. Česká republika by měla žadatele o azyl odesílat zpět, když se situace v jejich zemi zlepší. Určitě souhlasím

37 %

Spíše souhlasím

45 %


16 %


2 %

8. Česká republika by měla žadatele o azyl posílat zpět domů, bez ohledu na to, jaká tam je situace. Určitě souhlasím

4 %

Spíše souhlasím

12 %


52 %


33 %

9. Česká republika by měla žadatele o azyl odesílat do jiných zemí, kde je také mohou přijmout. Určitě souhlasím

18 %

Spíše souhlasím

54 %


24 %


4 %

10. Česká republika by měla dát žadatelům o azyl možnost trvale se zde usadit. Určitě souhlasím

5 %

Spíše souhlasím

44 %


37 %


13 %

11. Uprchlíci, kterým byl v České republice udělen azyl, by měli dostat také české občanství, budou-li jej chtít. Určitě souhlasím

8 %

Spíše souhlasím

40 %


35 %


17 % 27

12. Mně osobně by vadilo, kdyby poblíž mého bydliště vznikl uprchlický tábor. Určitě souhlasím

30 %

Spíše souhlasím

37 %


27 %


6 %

13. Mně osobně by vadilo, kdyby si někdo z mé rodiny vzal za ženu nebo za muže uprchlíka. Určitě souhlasím

25 %

Spíše souhlasím

37 %


30 %


8%

14. Je zcela v pořádku, pokud uprchlíci i u nás zachovávají své tradice, zvyklosti a dodržují náboženské obyčeje. Určitě souhlasím

15 %

Spíše souhlasím

58 %


22 %


5%

15. Práce mezinárodních organizací pomáhajících uprchlíkům je velice užitečná. Určitě souhlasím

37 %

Spíše souhlasím

53 %


9 %


1%

28

55. Slyšel(a) jste někdy o organizaci, která se jmenuje "Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky"; zkratka UNHCR? Ano Ne

53 % 47 %

56. Myslíte si, že "Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky" má kancelář i v České republice? Má kancelá v R Nemá kancelá v R

45 % 55 %

29

Názory české veřejnosti na uprchlíky

Recommend Documents