NÁZEV AKTIVITY NÁZEV PROGRAMU CÍLOVÁ SKUPINA
Principy šíření infekce Infekce a paraziti Žáci 1. stupně ZŠ Žák:
CÍL
HODINOVÁ DOTACE MÍSTO POMŮCKY FORMA VÝUKY, METODY
ZAŘAZENÍ DO VÝUKY
TEORETICKÁ PŘÍPRAVA
POSTUP
je schopen vysvětlit principy k upevňování preventivního chování, účelného rozhodování a jednání v různých situacích ohrožení vlastního zdraví a bezpečnosti i zdraví a bezpečnosti druhých. rozlišuje mezi pozitivním a negativním vlivem mikroorganismů. rozlišuje příčiny, případně příznaky běžných nemocí a uplatňuje zásady jejich prevence a léčby. Upevní si zásady správné osobní hygieny a uvědomí si její vliv na zdraví.
45 minut Učebna – vhodně přizpůsobena pro skupinovou práci Materiál pro jednotlivé pokusy Papír, tužka, tabule Prezentace spojená s výkladem, diskuse, práce s metodickými listy, spoty, pokusy. Formy práce: skupinová, frontální, individualizovaná. Člověk a jeho zdraví Prvouka Průřezová témata – osobnostní rozvoj, sebepoznání, seberegulace, morální rozvoj (rozhodovací dovednosti, hodnoty, postoje). Odborné informace naleznete v teoretické části metodického listu a na CD, širší informace byly poskytnuty na semináři. Příprava a popis pokusů jsou k dispozici na CD e-Bug – vzdělávání žáků v oblasti mikroorganismů a infekčních nemocí a webové stránce www. e-bug.eu, další podrobnější informace k tématům naleznete na webových stránkách pracoviště Státního zdravotního ústavu v Praze - www.szu.cz. Hodinu začneme diskusí se žáky na otázky: 1. Jak často si mýt ruce? 2. Je třeba používat mýdlo a proč? 3. Vyjmenovat situace, kdy si mít ruce, aby nedošlo k ohrožení našeho zdraví. Připravíme vlastní prezentaci základních pojmů (klíčových slov) v procesu šíření infekce. Rozdělení žáků do 4 skupin po 5-7 osob 1. pokus demonstrace hygieny rukou – hlavní zásady 2. pokus demonstrace - Hygiena respiračního traktu – kýchání.
Projekt „Bezpečně a zdravě do života“ rozvoj kompetencí v základním a středním vzdělávání – reg. č. CZ.1.07./1.1.00/53.0009
Žák: •
• •
KONKRETIZOVANÉ OČEKÁVANÉ VÝSTUPY RVP ZV
•
•
•
uplatňuje základní hygienické, režimové a jiné zdravotně preventivní návyky s využitím elementárních znalostí o lidském těle; projevuje vhodným chováním a činnostmi vztah ke zdraví; dodržuje zásady bezpečného chování tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných; využívá poznatků o lidském těle k vysvětlení základních funkcí jednotlivých orgánových soustav a podpoře vlastního zdravého způsobu života; uplatňuje účelné způsoby chování v situacích ohrožujících zdraví a v modelových situacích simulujících mimořádné události; uplatňuje základní dovednosti a návyky související s podporou zdraví a jeho preventivní ochranou.
Klíčové kompetence: Kompetence k učení
ROZVÍJENÉ KOMPETENCE
Žák vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně využívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém životě. Žák operuje s obecně užívanými termíny, znaky a symboly, uvádí věci do souvislostí, propojuje do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí a na základě toho si vytváří komplexnější pohled na matematické, přírodní, společenské a kulturní jevy. Žák samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro využití v budoucnosti. Kompetence k řešení problémů
•
•
•
Žák vyhledá informace vhodné k řešení problému, nachází jejich shodné, podobné a odlišné znaky, využívá získané vědomosti a dovednosti k objevování různých variant řešení, nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému. Žák samostatně řeší problémy; volí vhodné způsoby řešení; užívá při řešení problémů logické, matematické a empirické postupy. Kompetence komunikativní Žák formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v
Projekt „Bezpečně a zdravě do života“ rozvoj kompetencí v základním a středním vzdělávání – reg. č. CZ.1.07./1.1.00/53.0009
•
•
písemném i ústním projevu. Žák naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje. Žák rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá ke svému rozvoji a k aktivnímu zapojení se do společenského dění. Kompetence sociální a personální
•
•
KLÍČOVÁ SLOVA
Žák účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce. Žák přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají. Kompetence občanské
Žák se rozhoduje zodpovědně podle dané situace, poskytne dle svých možností účinnou pomoc a chová se zodpovědně v krizových situacích i v situacích ohrožujících život a zdraví člověka. původce nákazy, přenos nákazy, vnímavý jedinec
Projekt „Bezpečně a zdravě do života“ rozvoj kompetencí v základním a středním vzdělávání – reg. č. CZ.1.07./1.1.00/53.0009
Základní informace
Epidemiologické vztahy mezi faktory vyvolávajícími onemocnění, mezi prostředím a hostitelem byly nejdříve poznány u infekčních onemocnění. Šíření infekce v populaci se nazývá proces šíření nákazy – epidemický proces. Uskutečnit se může za předpokladu jsou-li splněny tři podmínky:
je přítomen zdroj původce nákazy
uskuteční se přenos nákazy
je přítomen vnímavý jedinec nebo populace.
Zdroj nákazy Nejčastějším zdrojem je infikovaný člověk nebo zvířecí organismus. Období, ve kterém dochází k vylučování původce nákazy nazýváme obdobím nakažlivosti. Rozeznáváme dva zdroje nákazy: 1. Nosiči - jednotlivci, kteří přechovávají a vylučují infekční agens, i když nemají žádné projevy onemocnění. Nosičem může být osoba v inkubační době onemocnění, vylučuje agens před začátkem prvních klinických příznaků – nejčastěji u dětí v období inkubace spalniček, zarděnek, planých neštovic, hepatitis A. 2. Jsou- li zdrojem infekce zvířata – dochází přenosu nákazy u osob, které s nimi přicházejí do styku. Nákazy přenosné ze zvířat na člověka se nazývají zoonózy.
Přenos nákazy Je to přenos původce nemoci z jednoho organismu (zdroje nákazy) na druhý (vnímavý jedinec). Místo průniku infekčního agens do organismu je označováno jako vstupní brána infekce. Druhy přenosu:
přímý přenos – je nutná přítomnost zdroje a vnímavý jedinec:
1.
přímým kontaktem nebo kontaktem přes kůži nebo sliznice (při doteku, líbání, pohlavní styk, pokousání, poškrabání (pohlavní nemoci, mononukleóza, hepatitis B, a)
2. přenos kapénkami do nosní či oční sliznice kýcháním, kašláním, mluvením – chřipka, virová dětská onemocnění 3. přenos z poraněného zvířete – pokousáním, poškrábání - vzteklina 4. přenos transplacentární – při průchodu porodními cestami na plod – např. streptokoky sk. B,
Projekt „Bezpečně a zdravě do života“ rozvoj kompetencí v základním a středním vzdělávání – reg. č. CZ.1.07./1.1.00/53.0009
E. coli, původce kapavky
nepřímý přenos
1. Přenos nepřímým kontaktem – prostřednictvím kontaminovaného předmětu (obvykle předmětu denní potřeby). 2. Přenos inokulací – prostřednictvím kontaminovaného nástroje, přístroje (injekce) nebo je obsažen v podávaných biologických produktech (krev, krevní plazma) − např. hepatitidy, HIV. 3. Přenos vzduchem – infikované kapénky z horních dýchacích cest mohou kromě přímé infekce kontaminovat předměty, zaschnout a vytvořit kontaminovaný prach, zůstat ve vzduchu (pod 100 µm) po různou dobu a šířit se poměrně daleko od zdroje, např. respirační nákazy, kožní infekce (stafylokok), alimentární nákazy (oxyuriáza), zoonózy (tularémie, anthrax). 4. Přenos alimentární cestou – po požití kontaminovaného vehikula se zdroj infekce dostane do vnímavého jedince prostřednictvím trávicího traktu. a. Voda – z pitné či užitkové vody při pití, mytí, koupaní, mytí nádob či přípravě studených pokrmů. Při kontaminaci vody vznikají epidemie závislé na počtu lidí zásobovaných kontaminovanou vodou a době přítomnosti mikrobů ve vodě (ta závisí na vlastnostech vody). Vodou se šíří např. tyfus, cholera, leptospiróza. b. Potraviny – rovněž bývají příčinou explozivních epidemií, původci se v nich často množí a produkují toxiny. Zdrojem nákazy mohou být potraviny živočišného původu (kontaminované primárně ze zvířete, nebo sekundárně při zpracování), ale i zelenina hnojená výkaly a neloupané ovoce. c. Mléko − může být kontaminované primárně zoonózami (bovinní TBC, Q horečka, klíšťová encefalitis,brucelóza ). d. Vejce mohou být zdrojem salmonel, které se účinně zničí varem po dobu 8−10 min. e. Masné produkty mohou obsahovat salmonely, trichinely, toxoplazmu nebo Clostridium botulinum. 5. Přenos transmisivní – pomocí vektorů (přenašečů), zejména různými druhy členovců. a. Biologický − vektor hraje aktivní úlohu v životě původce nákazy (množení, část cyklu mikroba); zvláště krev sající členovci − např. malárie, trypanozomiázy, tularémie, mor, Q-horečka. b. Mechanický − vektor kontaminovaný svými výkaly se otře o potravinu (salmonely,
Projekt „Bezpečně a zdravě do života“ rozvoj kompetencí v základním a středním vzdělávání – reg. č. CZ.1.07./1.1.00/53.0009
shigelly, enteroviry). i. Tyto nákazy se často vyskytují v určitých přírodních ohniscích, tj. v lokalitách charakterizovaných: zvířaty (rezervoárem), přenašeči (vektorem), flórou a faunou (biocenózou), udržováním bez přítomnosti člověka (člověk je náhodný element v ohnisku nákazy, obvykle slepý článek, ale někdy může zanést nákazu do města a způsobit městskou formu nákazy s přírodním ohniskem nákazy). 6. Přenos transplacentární – z matky na plod − např. zarděnky, HIV, syfilis. 7. Přenos z půdy – např. tetanus, anaerobní klostridie, mykózy (přičemž zdrojem je vždy člověk nebo zvíře).
Vnímavý jedinec Poslední článek řetězce šíření nákazy. Na vnímavosti a jejím stupni je závislá forma odpovědi od formy inaparentní až po manifestní infekci. Naprostá odolnost promořeného nebo očkovaného jedince může být ještě ovlivněna věkem, povahou a stupněm imunitní odpovědi v době kontaktu s infekcí, genetickými faktory, výživou, psychickým stavem apod. Uplatňují se i vlivy životního a pracovního prostředí vnímavého jedince. Faktory ovlivňující proces šíření nákaz Přírodní faktory: podnebí, zeměpisná poloha, nadmořská výška, množství srážek, vlhkost
ovlivňují celé biologické společenství,
a to zas ovlivňuje přežití vektorů, rezervoáru či mezihostitelů;
nejvíce se to týká nákaz s přírodní ohniskovostí.
Klimatické podmínky mají vztah k sezónnímu výskytu infekcí. Společenské a ekonomické faktory (socioekonomické) :
hygienická a zdravotnická zabezpečení;
zdravotní uvědomění obyvatelstva, které je v úzkém vztahu se samotnou úrovní osobní
Projekt „Bezpečně a zdravě do života“ rozvoj kompetencí v základním a středním vzdělávání – reg. č. CZ.1.07./1.1.00/53.0009
hygieny.
Nepříznivé důsledky mohou plynout i z dopravy usnadňující distribuci nákaz i možné zavlečení exotických nákaz; společné stravování; průmyslová výroba potravin.
Pro zajímavost: Místa s velkým výskytem bakteriálních kmenů (data ze šetření SZÚ, http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/medicina/nemoci-lecba/bakterie-kolemnas-klavesnice-pc-tramvaj-wc-bankovka-kliky-vytah-bankomat) 1. Splachovadlo veřejného WC (toalety na smíchovském nádraží, 8000 kolonií bakterií) 2. Kliky u dveří WC na úřadě městské části (Praha 3) a veřejného WC (Depo Hostivař). Obě místa měla téměř shodně 7200 kolonií 3. Splachovadlo WC v hypermarketu a záchodové prkénko veřejného WC (Poliklinika Malešická, 1950 kolonií) 4. Klávesnice počítače a myš v internetové kavárně (Opletalova 10, 1800 kolonií a 1500 kolonií) 5. Telefonní sluchátko veřejného automatu (stanice metra I. P. Pavlova, 330 kolonií) 6. Tlačítka v domovním výtahu (Praha Žižkov, Koněvova ul., 225 kolonií) 7. Tlačítko bankomatu (Praha-Malešice, 150 kolonií) 8. Stokoruna (112 kolonií) 9. Madlo v tramvaji (60 kolonií)
Zdroje: 1. 2. 3. 4.
Mikrobiologie, imunologie a epidemiologie pro SZŠ, ISBN 80-85526-54-9 Havlík j. et al.: Infekční nemoci, ISBN 80-7262-173-4 Podstatová H.,: Mikrobiologie, epidemiologie, hygiena, ISBN 80-85297-07-1 e-Bug – manuál pro 1 a 2. stupeň základních škol, ISBN978-80-254-6210-2 Autor výukového manuálu: Dr. Donna M. Lecky, BSc; Public Health England´s (PHE) Primary Care Unit, Anglie Národní koordinátorka pro Českou republiku, autorská práva pro Českou republiku: Mgr. Tereza Kopřivová-Herotová, Ph.D. ; tereza.
[email protected] Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta, Ústav zdraví dětí a mládeže
Vypracoval Státní zdravotní ústav ( verze 2015) vrámci projektu Bezpečně a zdravě do života rozvoj kompetencí v základním a středním vzdělávání – reg. č. CZ.1.07./1.1.00/53.0009
Projekt „Bezpečně a zdravě do života“ rozvoj kompetencí v základním a středním vzdělávání – reg. č. CZ.1.07./1.1.00/53.0009
