NÁZEV AKTIVITY NÁZEV PROGRAMU CÍLOVÁ SKUPINA CÍL HODINOVÁ DOTACE MÍSTO POMŮCKY FORMA VÝUKY, METODY ZAŘAZENÍ DO VÝUKY TEORETICKÁ PŘÍPRAVA POSTUP

NÁZEV AKTIVITY NÁZEV PROGRAMU CÍLOVÁ SKUPINA

Co se děje s tělem při infekci Infekce a paraziti Žáci středních škol Žák: je schopen vysvětlit principy k upevňování preventivního chování, účelného rozhodování a jednání v různých situacích ohrožení vlastního zdraví a bezpečnosti i zdraví a bezpečnosti druhých;  upevní si zásady správné osobní hygieny a uvědomí si její vliv na zdraví;  rozlišuje mezi pozitivním a negativním vlivem mikroorganizmů;  vysvětlí změny v dospívání;  uvede na příkladech z běžného života význam virů a bakterií v přírodě i pro člověka;  rozlišuje příčiny a příznaky běžných nemocí a uplatňuje zásady jejich prevence a léčby, objasní význam zdravého způsobu života. 45 minut Učebna – vhodně přizpůsobena pro skupinovou práci Materiál pro jednotlivé pokusy Papír, tužka, tabule Prezentace spojená s výkladem, diskuse, práce s metodickými listy, spoty, pokusy. Formy práce: skupinová, frontální, individualizovaná. Člověk a jeho zdraví Výchova ke zdraví Přírodopis Průřezová témata – osobnostní rozvoj, sebepoznání, seberegulace, morální rozvoj (rozhodovací dovednosti, hodnoty, postoje). 

CÍL

HODINOVÁ DOTACE MÍSTO POMŮCKY FORMA VÝUKY, METODY

ZAŘAZENÍ DO VÝUKY

TEORETICKÁ PŘÍPRAVA

POSTUP

Odborné informace naleznete v teoretické části metodického listu a na CD, širší informace byly poskytnuty na semináři. Příprava a popis pokusů jsou k dispozici na CD e-Bug – vzdělávání žáků v oblasti mikroorganismů a infekčních nemocí a webové stránce www. e-bug.eu, další podrobnější informace k tématům naleznete na webových stránkách pracoviště Státního zdravotního ústavu v Praze - www.szu.cz. Hodinu začneme diskusí s celou třídou: Co se děje v těle při infekci? Co je to imunita? Co je to očkování? Proti čemu jste očkovány? Je důležité dodržovat hygienické zásady každý den? Proč? Připravíme vlastní prezentaci k tématu dle klíčových slov.

Projekt „Bezpečně a zdravě do života“ rozvoj kompetencí v základním a středním vzdělávání – reg. č. CZ.1.07./1.1.00/53.0009

Seznámíme žáky se zásadami osobní hygieny a významu jejich dodržování. Pokus : Antibiotika (z manuálu e-Bug) 1. Hra : Očkování (za manuálu e-Bug). Rozdělíme žáky do 4 skupin – detailní popis pokusu najdete na CD nebo webu z manuálu e-Bug (www.e-bug.eu). Otázky do diskuze: Co nás chrání před infekcí? Co je to imunitní systém a kolik má obranných linií? Která imunita reaguje rychleji na vstup patogenu do těla (vrozená/získaná)? Co je to imunologická paměť? Co je to alergie? Může se proti chřipce užít antibiotikum? Proč? Na jakém principu funguje očkování? Proč je některé očkování povinné pro všechny? Jak došlo k vymýcení velmi smrtelné nemoci – neštovice? Proč se proti některým nemocem očkujeme pouze jednou a proti jiným i každý rok (chřipka)?

KONKRETIZOVANÉ OČEKÁVANÉ VÝSTUPY RVP ZV

Žák: • uplatňuje základní hygienické, režimové a jiné zdravotně preventivní návyky s využitím elementárních znalostí o lidském těle; • projevuje vhodným chováním a činnostmi vztah ke zdraví; • dodržuje zásady bezpečného chování tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných; •

•

•

využívá poznatků o lidském těle k vysvětlení základních funkcí jednotlivých orgánových soustav a podpoře vlastního zdravého způsobu života; uplatňuje účelné způsoby chování v situacích ohrožujících zdraví a v modelových situacích simulujících mimořádné události; uplatňuje základní dovednosti a návyky související s podporou zdraví a jeho preventivní ochranou.

Klíčové kompetence: Kompetence k učení 



Žák vyhledává a třídí informace a na základě jejich pochopení, propojení a systematizace je efektivně využívá v procesu učení, tvůrčích činnostech a praktickém životě. Žák operuje s obecně užívanými termíny, znaky a symboly,




uvádí věci do souvislostí, propojuje do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí a na základě toho si vytváří komplexnější pohled na matematické, přírodní, společenské a kulturní jevy. Žák samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro využití v budoucnosti.

ROZVÍJENÉ KOMPETENCE Kompetence k řešení problémů •

•

•

•

•

Žák vyhledá informace vhodné k řešení problému, nachází jejich shodné, podobné a odlišné znaky, využívá získané vědomosti a dovednosti k objevování různých variant řešení, nenechá se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problémů. Žák samostatně řeší problémy; volí vhodné způsoby řešení; užívá při řešení problémů logické, matematické a empirické postupy. Žák formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu. Žák naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje. Žák rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá ke svému rozvoji a k aktivnímu zapojení se do společenského dění. Kompetence sociální a personální

•

•

Žák účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce. Žák přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá poučení z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají. Kompetence občanské  Žák se rozhoduje zodpovědně podle dané situace, poskytne dle svých možností účinnou pomoc a chová se zodpovědně v krizových situacích i v situacích ohrožujících život a zdraví člověk.


imunitní systém, zánět,antibiotika, očkování

KLÍČOVÁ SLOVA Teoretická příprava: Naše tělo každý den bojuje proti desítkám mikrobů, aniž bychom o tom věděli. Hlavním úkolem imunitního systému člověka je chránit nás před škodlivými mikroorganismy, ale také odstraňovat vlastní poškozené buňky. Imunitní systém představuje komplex všech schopností organismu, které umožňují rozpoznat cizorodé látky a zneškodnit je, zabezpečuje ochranu proti invazi vnějších činitelů ( bakterie, viry a jiné). Imunitní systém je založený na obranyschopnosti organismu bránit se infekci. Druhy imunity – rozlišení podle původu, vlastností a účinků: 1. vrozená – je podmíněna dědičně a může podmiňovat i imunitu druhovou – některé choroby se vyskytují pouze u lidí ( záškrt), jiné pouze u zvířat ) drůbeží mor apod. 2. imunita získaná – v průběhu života člověka se formuje vlivem působení různých faktorů na organismus. Podle způsobu iniciace tvorby protilátek se rozděluje na : a. aktivní imunitu – vzniká dvojím způsobem . 1a. po prodělaném nebo skrytě probíhajícím onemocnění – postinfekční imunita 1 b. umělou cestou po podání oslabených nebo usmrcených mikrobů nebo jejich upravených toxinů (očkovací látky) – postvakcinační imunita b. pasivní imunitu – získáme přirozenou cestou přestupem protilátek z matky na plod placentou nebo mateřským mlékem Kde v těle se nachází imunitní systém? Úplně všude! Imunitní systém je tvořen imunitními buňkami – bílými krvinkami. Protože krev cirkuluje v celém těle, imunitní buňky mají přehled, co se kde děje a mohou zasáhnout v případě hrozícího nebezpečí infekce. Imunitní buňky jsou bílé krvinky a tělo si je vyrábí v kostech. Přesto, že kosti jsou tvrdé, mají měkkou část, která se nazývá kostní dřeň. Jeden druh je ale výjimkou – T buňky (lymfocyty). Ty pocházejí z malého orgánu, který se nazývá thymus (z něho název T – buňky) nebo také dětská žláza ( věkem se mění na tukové tkanivo) a nachází se nedaleko srdce. Imunitní buňky z kostní dřeni a týmu cestují v krevním oběhu a lymfatických tkáních po celém těle, hlídkují a odevzdávají si informace. Imunitní systém má 3 obranné linie: 1. obranná linie - patří sem kůže a sliznice, které za předpokladu, že nejsou porušeny kryjí lidské tělo a brání volnému vstupu patogenů do organizmu. Fungují jako mechanická obrana a také produkují antimikrobiální látky. Dále sem patří hleny, chloupky v nosu, které brání přichycení mikroorganismů a slzy, které obsahují protilátky. Také to může být přirozená mikroflora – mikroorganismy na povrchu/uvnitř našeho těla, které nám nezpůsobují žádné onemocnění, ale nedovolí jiným patogenům se u nás usídlit, aby si uchránili svůj zdroj živin. 2. obranná linie - bílé krvinky fungují jako strážce v případě náhlého napadení těla - likvidují patogeny a v zasaženém místě spouštějí zánětlivý proces. Říká se jí i vrozená imunita. Reaguje na jakoukoli cizorodou částici uvnitř organizmu, je rychlá, ale nespecifická. 3. obranná linie, neboli adoptivní/získaná obranná linie. Každý mikrob má na svém povrchu unikátní označení - molekuly, kterým říkáme antigeny. Když do těla pronikne mikrob, jehož antigeny bílé krvinky neznají, začnou tyto specifické krvinky tvořit protilátky. Jsou to bílkoviny, které jsou součástí imunitního systému a jsou schopny identifikovat signál (antigen) na cizorodých objektech (bakterie, viry ale i transplantované orgány) v těle. Každá protilátka rozeznává jenom specifický antigén. Protilátky se navážou na povrch mikroba, tím ho označí jako nebezpečí a pak může být díky jiným bílým krvinkám rychle zničen. Protilátky se tvoří neustále,


podle toho, jaké mikroby (patogeny) do těla pronikají. Zůstávají v krvi i po vyléčení infekce. Takto vzniká paměť našeho imunitního systému. Když se do těla dostane mikrob, který nás již jednou napadl, díky této paměti dokáže imunitní systém velice rychle reagovat, vytvořit velké množství protilátek, mikroby zničit a tak ochránit před vznikem stejného onemocnění – budoucí imunitní odpověď je obvykle mnohem silnější, staneme se proti dané nemoci imunní (např. když proděláme plané neštovice, už je nedostaneme). Zánět je odpovědí organismu na poškození tkáně. Zánětlivá odpověď probíhá nejprve lokálně - vyvolává místní změny na místě vniknutí patogenu do organizmu. Při infekci můžeme mít oteklé lymfatické uzliny, například na krku – imunitní systém bojuje proti patogenu. Poté následuje systémová odpověď (například horečka). Odpověď na masivní proniknutí mikroorganismu do krevního oběhu se může projevit jako septický šok. Septický šok je akutní selhání krevního oběhu spojené s nedostatečným prokrvením tkání. Stav je vyvolán průnikem bakterií do krevního oběhu a je typický zejména pro určité typy infekcí. Jako komplikace septického šoku může dojít k selhání řady orgánů (tzv. multiorgánové selhání). Zánět může být infekční a neinfekční. Příčiny zánětu : fyzikální: chlad, teplo, záření, trauma chemické látky: poleptání louhy, kyselinami mikroorganismy: baktérie, viry, plísně patogenní imunitní mechanismy: alergeny Místní projevy zánětu: zčervenání, zvýšený průtok krve v cévách začervenání pokožky kvůli zvýšenému průtoku krve bolest zduření Celkové příznaky zánětu: 1. zvýšená teplota, horečka - při zvýšené teplotě se nemohou choroboplodné zárodky dobře množit a zároveň se lépe prokrvují orgány a tkáně a imunitní buňky se lépe dostanou k zánětlivému ložisku. 2. změny v krevním obrazu; 3. zvýšená sedimentace 4. u infekčních zánětů tvorba protilátek (vyšší obsah protilátek v krvi) Hnisavý zánět – často zapříčiněn bakteriemi, které jsou přítomny ve hnisu ( např. angína). Zánět může být:  akutní - trvá do 14 dnů, odezní bez následků, poraněná tkáň se kompletně zhojí  subakutní – trvá do 6 týdnů,  chronický - trvá měsíce až roky, dochází k destrukci tkáně (alergie, poruchy autoimunity). Terapie – je třeba předepsat antibiotika citlivá na příslušný zdroj infekce Co je alergie? Když na jaře všechno kvete, mnoho lidí má potíže s kýcháním, svěděním kůže nebo očí. Jejich tělo na normální podněty (pyl, srst, jídlo) reaguje přehnaně, jakoby bojovalo s infekcí. Podněty, které způsobují tuhle reakci, se nazývají alergeny. Mohou sem patřit také roztoče, štípnutí hmyzem, kovy, léky, nebo některé jídlo. Imunitní buňky tyto podněty rozeznají jako nepřátele a produkují látky (jako histamin), které spouštějí obrannou reakci organizmu, způsobují kýchaní (aby se ´´patogen´´ rychle dostal z těla ven) a zánět, který vyvolá červenání a podráždění kůže. Na zmírnění nepříjemných projevů alergie se užívají léky s antihistaminiky – zabrání uvolnění histaminu a nedojde k přehnané reakci.


Anafylaktický šok je velmi závažnou, rychle nastupující alergickou reakcí, může způsobit i smrt. Může k němu dojít u přecitlivělých lidí po bodnutí či štípnutí hmyzem nebo požití jistých potravin a léků. Typicky se projevuje řadou symptomů, mezi něž patří svědivá vyrážka, otok v hrdle a nízký krevní tlak. Je nutné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. Autoimunintí nemoci – např. zánět kloubů (lidově revma), patří mezi chronické zánětlivé onemocnění neinfekčního původu. Při autoimunitní reakci se imunitní systém aktivuje a tvoří autoprotilátky proti některým buňkám vlastního organizmu. Imunodeficience – stav, kdy organizmus nemá dostatek buněk imunitního systému. Vir HIV napadá imunitní buňky – tzv. T lymfocyty. Postupem času jich ubývá a tak se tělo nedokáže chránit proti patogenům tak, jak zdraví lidé. Může se u nich rozvinout onemocnění AIDS (z anglického Acquired Immune Deficiency Syndrome) - syndrom získaného selhání imunity. Tito lidé kvůli nedostatečné obranyschopnosti organizmu podlehnou infekci, která u zdravých jedinců není život ohrožující. Léčba infekčních nemocí Bakteriální záněty jako například angínu či zápal plic léčíme antibiotiky dle stavu pacienta, typu bakterie a klinické diagnózy. Zastavují množení bakterií, nebo je usmrcují. Přírodní antibiotika jsou produkovány bakteriemi nebo houbami (plísni Penicillium notatum vděčíme za penicilín). V dnešní době se vyrábí i jejich syntetické verze. Na určité bakterie působí určité antibiotikum. Dříve než byla antibiotika objevena, měly bakteriální choroby velký podíl na úmrtnosti lidí. Ačkoliv dnes díky antibiotikům snadno léčíme některé nemoci, které byly považovány za smrtelné, bakterie se nevzdávají. Při velké a často zbytečné spotřebě antibiotik se bakterie novým podmínkám přizpůsobí a vytvoří si vůči antibiotikům odolnost čili rezistenci. Na takovéto bakterie se získanou odolností jsou běžná antibiotika neúčinná. Infekce pak probíhá hůře a někdy může skončit i smrtí pacienta. Musíme se proto snažit o to, aby se odolnost bakterií pokud možno nerozšiřovala. Proto je potřeba dodržovat některá pravidla: - Užívat pouze ta antibiotika, která nám předepsal lékař, protože ta jsou cíleně vybrána na naši nemoc a přímo nám na míru. - Dodržovat dávkování podle předpisu, protože jinak nebudou bakterie kompletně zničeny a infekce se může vrátit. - Neužívat antibiotika na běžný kašel a rýmu (virózy) – většinu z nich způsobují viry. Na viry antibiotika neúčinkují. Infekce způsobené rezistentními bakteriemi většinou nereagují na léčbu běžnými antibiotiky a je potřeba předepsat výrazně silnější druh antibiotika. Mnohá z těchto silnějších antibiotik existují jen v injekční formě. Obvykle jsou také mnohem dražší. Rezistentní bakterie mohou svoji rezistenci předat i jiným bakteriím v pacientově těle (zdroj: e-Bug www.e-bug.eu/cz). Proti virové nemoci nemá smysl užívat antibiotika. Když lékař potvrdí chřipku, antibiotika by si s ní neporadily. Pomohli by jen v případě, že by se stav zkomplikoval, virus umožnil lepší cestu pro infekci bakteriemi a ty způsobili například zápal plic. Na různé virové nemoci existují různé léky – antivirotika. Také na parazitární infekce se používají speciální léky - antiparazitiky (např. proti malárii).


Prevence infekčních nemocí - očkování Koncem 18. století pozoroval britský lékař Edward Jenner, že dojičky krav, které se nakazily tzv. kravskými neštovicemi (cizím slovem vaccinia, z lat. vacca - kráva), byly odolné vůči nákaze pravými neštovicemi, se kterými se později setkaly. Pravé neštovice (variola) byly spojeny s vysokým rizikem úmrtí nakaženého. V roce 1796 Jenner použil materiál od lidí s kravskými neštovicemi a očkoval tak poprvé malého chlapce proti neštovicím pravým - vnesl po porušení povrchu kůže u očkovaného do jeho organismu virus kravských neštovic. Brzy se ukázalo toto očkování jako velmi efektní, chránilo velmi dobře proti variole, kterou se podařilo díky němu eradikovat (vymítit). Skoro o 100 let později použil francouzský vědec Louis Pasteur oslabený virus vztekliny jako očkovací látku, která chránila proti přirozené infekci. Očkování přispělo nesporně k významnému snížení výskytu řady infekcí, u některých dokonce k jejich eliminaci. Očkování představuje nejvýznamnější a nejúčinnější formu primární prevence vzniku infekčních onemocnění. Principem je podání očkovací látky (vakcíny) do organizmu, který si následně vytvoří ochranné protilátky proti antigenům obsaženým ve vakcíně. Při následném setkání s infekcí, způsobenou týmiž patogeny, dokáží tyto protilátky mikroorganizmus rozeznat a ve spolupráci s dalšími složkami imunitního systému je i zničit. Očkovací látka obsahuje složku (antigen), která pochází z původního infekčního mikroorganizmu (viru či bakterie), nevyvolá však vlastní onemocnění, ale pouze tvorbu tzv. ochranných protilátek. Vakcíny můžou obsahovat živé oslabené (atenuované) nebo neživé (inaktivované) mikroorganizmy, případně jen některé jejich části obsahující antigen. Tyto ochranné protilátky přetrvávají u očkovaných dle typu vakcíny řádově týdny až mnoho let. Očkováním chráníme nejen sebe, ale i celou naši populaci. Principem kolektivní imunity je dostatečný počet lidí s hladinou protilátek proti mikroorganismu, aby se zabránilo šíření nemoci. Očkování představuje tzv. aktivní imunizaci - organismus si ochranné protilátky vytváří sám. V některých případech je možno ale podat jedinci, většinou ve formě injekce, protilátky vytvořené cizím organizmem, který danou infekci prodělal a vytvořil ve svém tele protilátky- to se pak nazývá pasivní imunizace (např. sérum proti hadímu uštknutí). Členění očkování: 1. povinné 2. doporučované 3. zvláštní – při zvýšeném riziku infekce 4. mimořádné – vyhlašuje hlavní hygienik 5. při úrazech, poranění neznámým zvířetem (vzteklina) 6. na žádost – jinou vakcínou, jak je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění, například při cestách do exotických destinací Očkování uvedená ve skupinách 1 – 4 jsou poskytována bezplatně, očkování na žádost hradí očkovaný nebo jeho zákonný zástupce. Vzrůstající migrace osob ze zemí se zcela odlišnou epidemiologickou situací, stejně jako vzrůstající obliba cestování u našich občanů ( rodiny s dětmi nevyjímaje) do těchto zemí mluví pro nutnost zachování vysoké proočkovanosti. Očkuje se vakcínami v ČR registrovanými. Základním kritériem pro hodnocení kvality vakcín je jejich bezpečnost a účinnost.


Dětský očkovací kalendář v ČR platný k 1. 1. 2014 (Vakcinologická společnost) TERMÍN VĚK DÍTĚTE

od 4. dne – 6. týdne

POVINNÉ OČKOVÁNÍ

NEPOVINNÉ OČKOVÁNÍ

NEMOC

OČKOVACÍ LÁTKA

NEMOC

OČKOVACÍ LÁTKA

Tuberkulóza (pouze u rizikových dětí s indikací)

BCG vaccine SSI

Rotavirové nákazy

Rotarix, Rotateq (1. dávka)

Pneumokoková onemocnění*

Synflorix*, Prevenar 13 (1. dávka)

Rotavirové nákazy

Rotarix, Rotateq (2. dávka-za měsíc po 1. dávce)


Synflorix*, Prevenar 13 (2. dávka-za měsíc po 1. dávce)

Rotavirové nákazy

Rotateq (3. dávka-za měsíc po 2. dávce)


Synflorix*, Prevenar 13 (3. dávka-za měsíc po 2. dávce)

od 6. týdne od 9. týdne (2. měsíc)

3. měsíc

4. měsíc

Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, žloutenka typu B, onemocnění vyvolaná Haemophilus influenzae typu b



Infanrix hexa Hexacima (1. dávka)

Infanrix hexa Hexacima (2. dávkaza měsíc po 1. dávce)

Infanrix hexa Hexacima (3. dávkaza měsíc po 2. dávce)


11.-15. měsíc

15. měsíc

Spalničky, zarděnky, příušnice

Priorix (1. dávka)

do 18. měsíce


Infanrix hexa Hexacima (4. dávka)

21. až 25. měsíc

Spalničky, zarděnky, příušnice

Priorix (2. dávka-za 6-10 měsíců po 1. dávce)

5. - 6. rok

Záškrt, tetanus, černý kašel

Infanrix (přeočkování)

10. - 11. rok

Záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna

Boostrix polio (přeočkování)

14. rok (jen dívky)

14. rok (u neočkovaných v 10-11 letech)

Tetanus

Tetavax, Tetanol Pur (přeočkování)


Synflorix*, Prevenar 13 (přeočkování)

Plané neštovice, spalničky, zarděnky, příušnice

Priorix-Tetra (1. dávka)

Plané neštovice, spalničky, zarděnky, příušnice

Priorix-Tetra (2. dávka)

Onemocnění lidským papilomavirem (karcinom děložního čípku)*

Cervarix, Silgard** (celkem 23 dávky)

Záškrt, tetanus, černý kašel

Boostrix, Adacel (přeočkování)

*částečně hrazeno ze zdravotního pojištění , ** hrazeno ze zdravotního pojištění Poznámky Povinné očkování je plně hrazené. V rámci povinného očkování lze použít jinou očkovací látku, než zajistí Ministerstvo zdravotnictví (v souladu s § 47 Zákona č. 258/2000 o ochraně veřejného zdraví). Tato očkovací látka musí být v České republice registrována a výlohy za ni pak platí rodič sám.

Zdroje: 1. e-Bug – manuál pro 1 a 2. stupeň základních škol, ISBN978-80-254-6210-2


Autor výukového manuálu: Dr. Donna M. Lecky, BSc; Public Health England´s (PHE) Primary Care Unit, Anglie Národní koordinátorka pro Českou republiku, autorská práva pro Českou republiku: Mgr. Tereza Kopřivová-Herotová, Ph.D. ; tereza. [email protected] Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta, Ústav zdraví dětí a mládeže 2. http://www.ockovanideti.cz/rodice/historie.htm 3. http://www.vakcinace.eu/ockovani-v-cr

Vypracoval Státní zdravotní ústav ( verze 2015) vrámci projektu Bezpečně a zdravě do života rozvoj kompetencí v základním a středním vzdělávání – reg. č. CZ.1.07./1.1.00/53.0009


NÁZEV AKTIVITY NÁZEV PROGRAMU CÍLOVÁ SKUPINA CÍL HODINOVÁ DOTACE MÍSTO POMŮCKY FORMA VÝUKY, METODY ZAŘAZENÍ DO VÝUKY TEORETICKÁ PŘÍPRAVA POSTUP

Recommend Documents