Název a adresa školy:

TECHNOLOGIE TESAŘ

1 Název a adresa školy: Střední odborné učiliště stavební Pardubice s. r. o., Černá za Bory 110, 533 01 Pardubice Autoři: Ing. Jiří Jirout, Lenka Štěrbová – AJ, Jan Bartoš – NJ Název projektu: Inovace odborné výuky odborných oborů Číslo projektu: CZ.1.07/1.1.28/02.0033

1

Název a adresa školy: Střední odborné učiliště stavební Pardubice s. r. o., Černá za Bory 110, 533 01 Pardubice Zřizovatel:

Ing. Milan Randák, Jiránkova 2285, 530 02 Pardubice

název ŠVP:

tesař

Délka a forma vzdělání:

3 roky v denním studiu

Dosažený stupeň vzdělání:

střední vzdělání s výučním listem

platnost ŠVP: od 1. 9. 2010

Odborné cíle vzdělávání v předmětu technologie

Cílem vyučovacího předmětu technologie je poskytnout žákům odborné vědomosti v oblasti pracovních metod a technologických postupů souvisejících s používáním nářadí, strojů a zařízení pro tesařské práce. Žáci se seznámí s přípravou a organizací pracoviště, stanovením spotřeby materiálu i počtu pracovníků, s potřebným nářadím, pracovními pomůckami a mechanizačními prostředky. Nejdůležitější učební látkou jsou pak různé technologické postupy a normy, které žák musí při tesařských pracích správně používat. Důraz je kladen na znalosti předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, protipožárních předpisů. Technologie je profilujícím předmětem oboru. Je úzce mezipředmětově vázán na předměty technické zobrazování, stavební konstrukce, materiály a odborný výcvik. Ve výuce jsou využívány i poznatky z všeobecně vzdělávacích předmětů, především matematiky, chemie a fyziky. Obsahem učiva 1. ročníku jsou tyto tematické celky: bezpečnost a ochrana zdraví při práci, hygiena práce, konstrukční systémy a konstrukční části budov, elektrické zařízení – zdroje a rozvod elektrické energie, nástroje, nářadí a pracovní pomůcky pro tesařské práce, prostředky pro dopravu a montáž, ruční opracování dřeva, tesařské spoje, spojování dřeva mechanickými prostředky, základy ručního opracování kovů, základní tesařské konstrukce.

2

Obsah 1

BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI, HYGIENA PRÁCE .......................................................................... 5 1.1 1.2

POŽADAVKY NA ZAJIŠTĚNÍ STAVENIŠTĚ ..............................................................................................................................5 ZAŘÍZENÍ PRO ROZVOD ENERGIE ......................................................................................................................................5

2

KONSTRUKČNÍ SYSTÉMY A KONSTRUKČNÍ ČÁSTI BUDOV ................................................................................... 7

3

ELEKTRICKÉ ZAŘÍZENÍ – ZDROJE A ROZVOD ELEKTRICKÉ ENERGIE .................................................................... 11 3.1 STROJE NA STEJNOSMĚRNÝ A STŘÍDAVÝ PROUD ...............................................................................................................11 3.1.1 Stejnosměrné stroje ...................................................................................................................................11 3.1.2 Střídavé stroje ............................................................................................................................................12 3.2 ROZVOD ELEKTRICKÉ ENERGIE NA STAVENIŠTĚ.................................................................................................................14 3.2.1 Přípojky a rozvaděče ..................................................................................................................................14 3.2.2 Pojistky, jističe a vypínače ..........................................................................................................................15 3.2.3 Vodiče a kabely ..........................................................................................................................................17 3.2.4 Elektrický ohřev ..........................................................................................................................................18 3.2.5 Elektrické osvětlení.....................................................................................................................................19 3.3 BOZP PŘI PRÁCI S ELEKTRICKÝM ZAŘÍZENÍM A PRVNÍ POMOC PŘI ÚRAZECH...........................................................................19 3.3.1 Předcházení úrazů elektrickým proudem ...................................................................................................19 3.3.2 Protipožární předpisy .................................................................................................................................20

4

NÁSTROJE, NÁŘADÍ A PRACOVNÍ POMŮCKY PRO TESAŘSKÉ PRÁCE ................................................................. 22

5

PROSTŘEDKY PRO DOPRAVU A MONTÁŽ ......................................................................................................... 28 5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7

6

AUTOMOBILOVÁ DOPRAVA .........................................................................................................................................28 VRÁTKY ..................................................................................................................................................................29 STAVEBNÍ VÝTAHY.....................................................................................................................................................30 ZÁVĚSNÉ LÁVKY ........................................................................................................................................................31 ŠPLHACÍ PRACOVNÍ PLOŠINY........................................................................................................................................31 JEŘÁBY ...................................................................................................................................................................31 PROSTŘEDKY PRO VÝROBU A DOPRAVU MALT A BETONŮ ...................................................................................................33

RUČNÍ OPRACOVÁNÍ DŘEVA ............................................................................................................................. 35 6.1 MĚŘENÍ A ORÝSOVÁNÍ ...............................................................................................................................................35 6.1.1 Měření ........................................................................................................................................................35 6.1.2 Rýsování na řezivo......................................................................................................................................35 6.2 ŘEZÁNÍ ...................................................................................................................................................................36 6.3 SEKÁNÍ ...................................................................................................................................................................38 6.4 ŠTÍPÁNÍ ..................................................................................................................................................................38 6.5 HRANĚNÍ ................................................................................................................................................................39 6.6 DLABÁNÍ .................................................................................................................................................................40 6.7 BROUŠENÍ ...............................................................................................................................................................41

7

TESAŘSKÉ SPOJE ............................................................................................................................................... 43

8

SPOJOVÁNÍ DŘEVA MECHANICKÝMI PROSTŘEDKY ........................................................................................... 53 8.1 SPOJE DŘEVĚNÝMI A OCELOVÝMI PROSTŘEDKY ................................................................................................................53 8.1.1 Dřevěné spojovací prostředky ....................................................................................................................53 8.1.2 Ocelové spojovací prostředky.....................................................................................................................54 8.2 MOBILNÍ LISY A NALISOVÁNÍ STYČNÍKOVÝCH DESEK ..........................................................................................................59 8.3 LEPENÉ DŘEVĚNÉ KONSTRUKCE ....................................................................................................................................59 8.4 SPOJOVÁNÍ KOMBINOVANÝMI PROSTŘEDKY ...................................................................................................................60

9

ZÁKLADY RUČNÍHO OPRACOVÁNÍ KOVŮ .......................................................................................................... 61 9.1 9.2 9.3 9.4 9.5

ORÝSOVÁNÍ .............................................................................................................................................................61 MĚŘENÍ ..................................................................................................................................................................62 RUČNÍ OPRACOVÁNÍ, DĚLENÍ, OBRÁBĚNÍ MATERIÁLU .......................................................................................................66 PILOVÁNÍ ................................................................................................................................................................70 SVÁŘENÍ A SPOJOVÁNÍ ...............................................................................................................................................74

3

10

ZÁKLADNÍ TESAŘSKÉ KONSTRUKCE .................................................................................................................. 82 10.1.1 Sloupek se sedlem ......................................................................................................................................82 10.1.2 Sedlo...........................................................................................................................................................83 10.1.3 Pásek ..........................................................................................................................................................83 10.1.4 Vzpěradlo ...................................................................................................................................................84 10.1.5 Věšadlo.......................................................................................................................................................84 10.1.6 Vzpínadlo ...................................................................................................................................................86 10.2 PLNOSTĚNNÉ NOSNÍKY ..........................................................................................................................................87 10.3 ZASTŘEŠENÍ VAZNÍKY ............................................................................................................................................89

11

4

POUŽITÁ LITERATURA....................................................................................................................................... 92

1 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, hygiena práce Nařízení vlády č. 591/2006 Sb. o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích  

  

Každý pracovník stavby musí 1x ročně projít povinným školením o bezpečnosti práce. Na škole mají žáci Zápisník bezpečnosti práce. V něm mají zapsáno úvodní školení, které probíhá druhý školní den. Na každé stavbě je do něj zapisováno školení bezpečnosti práce pro danou stavbu. Pracovníci (žáci) se pohybují pouze v určených prostorech a používají svěřené ochranné prostředky (přilbu, postroj) a oděv. Pracovník provádí na stavbě pouze takovou činnost, ke které byl pověřen a proškolen. Pokud pracovník zjistí závadu v bezpečnosti práce, okamžitě ji odstraní, nebo nahlásí mistrovi, případně stavbyvedoucímu.

1.1 Požadavky na zajištění staveniště Stavby, pracoviště a zařízení staveniště musí být ohrazeny nebo jinak zabezpečeny proti vstupu nepovolaných fyzických osob, při dodržení následujících zásad:  Staveniště v zastavěném území musí být na jeho hranici souvisle oploceno do výšky nejméně 1,8 m.  U liniových staveb nebo u stavenišť, popřípadě pracovišť, na kterých se provádějí pouze krátkodobé práce, lze ohrazení provést zábradlím skládajícím se alespoň z horní tyče upevněné ve výši 1,1 m na stabilních sloupcích a jedné mezilehlé střední tyče.  Nelze-li u prací prováděných na pozemních komunikacích z provozních nebo technologických důvodů ohrazení ani zábrany provést, musí být bezpečnost provozu a osob zajištěna jiným způsobem, například řízením provozu nebo střežením stavby.  Nepoužívané otvory, prohlubně, jámy, propadliny a jiná místa, kde hrozí nebezpečí pádu fyzických osob, musí být zakryty, ohrazeny nebo zasypány.  Po celou dobu provádění prací na staveništi musí být zajištěn bezpečný stav pracovišť a dopravních komunikací.  Přístup na jakoukoli plochu, která není dostatečně únosná, je povolen pouze tehdy, pokud je vhodným technickým zařízením nebo jinými prostředky zajištěno bezpečné provedení práce, popřípadě umožněn bezpečný pohyb po této ploše.

1.2 Zařízení pro rozvod energie Rozvody energie, existující před zřízením staveniště, musí být identifikovány, zkontrolovány a viditelně označeny. Dočasná elektrická zařízení na staveništi musí splňovat normové požadavky a musí být podrobována pravidelným kontrolám a revizím ve stanovených intervalech. Hlavní vypínač elektrického zařízení musí být umístěn tak, aby byl snadno přístupný, musí být označen a zabezpečen proti neoprávněné manipulaci a s jeho umístěním musí být seznámeny všechny fyzické osoby zdržující se na staveništi. Pokud se na staveništi nepracuje, musí být elektrická

5

zařízení, která nemusí zůstat z provozních důvodů zapnuta, odpojena a zabezpečena proti neoprávněné manipulaci. Pro každou činnost na stavbě jsou dány bezpečnostní opatření – budou probrána v jednotlivých tématech. OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ 1. Co víš o školeních BOZ? 2. Jaká zabezpečení staveniště provádíme? 3. Jaká rizika nám hrozí na stavbě? 4. Co mohu na stavbě provádět?

6

2 Konstrukční systémy a konstrukční části budov Obory stavebnictví A. Pozemní stavebnictví  občanská výstavba – školy, nemocnice  halové objekty – obchodní domy, multikina  budovy pro bydlení – RD (rodinné domy), bytovky, panelové domy B. Průmyslové stavebnictví  pozemní objekty – výrobní haly  věže a stožáry, ČOV (čistírny odpadních vod)  žárotechnické objekty C. Inženýrské stavebnictví  mosty, silnice, dálnice, železnice  podzemní vedení – vodovod, kanalizace  nadzemní vedení – energetické rozvody D. Vodohospodářské stavebnictví  přehrady, jezy, hráze, meliorace E. Vojenské stavby  letiště, sklady Díl stavby

7

Stavební díl = jednoznačně určená část stavby            

zemní práce základy stěny a sloupy, otvory stropy schodiště střechy příčky povrchy zdravotní technika, vytápění elektroinstalace, vzduchotechnika vybavení budov zabudovaný nábytek, strojní zařízení – výtahy montované konstrukce (skelet) a kompletizované sestavy (bytové jádro)

Konstrukční systémy 1. stěnové  podle polohy svislých konstrukcí: podélné, příčné, obousměrné STĚNOVÝ PODÉLNÝ

STROPNÍ PANELY

OBVODOVÁ STĚNA

NOSNÁ STĚNA

STĚNOVÝ PŘÍČNÝ

NOSNÁ STĚNA

OBVODOVÁ ST ĚNA

STROPNÍ PANELY

NOSNÁ STĚNA

STĚNOVÝ OBOUSMĚRNÝ

8

NOSNÁ STĚNA

2. sloupové

SLOUPOVÝ PODÉLNÝ

STROPNÍ PANELY

ZTUŽIDLO

OBVODOVÁ STĚNA

PRŮVLAK

NOSNÝ SLOUP

SLOUPOVÝ PŘÍČNÝ

STROPNÍ PANELY

PRŮVLAK

NOSNÝ SLOUP

ZTUŽIDLO SLOUPOVÝ OBOUSMĚRNÝ

ZTUŽIDLO

PRŮVLAK

ZTUŽIDLO

JÁDRO

NOSNÝ SLOUP

PRŮVLAK

SLOUPOVÝ JÁDROVÝ

PRŮVLAK

NOSNÝ SLOUP

PRŮVLAK

PRŮVLAK

PRŮVLAK

9

3. kombinované  stěny a sloupy a) podélné

b) příčné

Hlavní druhy prací 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

HSV – hlavní stavební výroba PSV - přidružená stavební výroba SPD - speciální dokončovací práce - klempíř, sklenář TZB - technická zařízená budov - voda, plyn, kanalizace Přípravné práce - výroba betonu, prefabrikátů Pomocné práce - výroba bednění, oprava strojů, stavba lešení doprava - na staveniště a k místu zabudování

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ 1. Nakresli a vysvětli rozdíly mezi konstrukčními systémy. 2. Jaké druhy stavebních prací znáš?

10

3 Elektrické zařízení – zdroje a rozvod elektrické energie 3.1 Stroje na stejnosměrný a střídavý proud 3.1.1 Stejnosměrné stroje   

velká tažná síla, plynulá změna otáček stroje (např. u elektrických lokomotiv, trolejbusů, pohonů tažných strojů a pohonů s regulovatelným počtem otáček) třífázový proud v rozvodných sítích se usměrňuje v usměrňovačích na stejnosměrný proud, nebo se vyrábí v dynamu poháněném motorem stejnosměrný motor může pracovat i jako generátor (dynamo) pro výrobu stejnosměrného proudu (např. galvanovny, nabíjení akumulátorů)

Hlavní části stejnosměrného stroje: a) stator  skříň (magnetové těleso) + póly s cívkami připevněnými k vnitřní straně skříně b) rotor s komutátorem  dynamové plechy + žlábky po obvodu, v nichž je uloženo vinutí  cívky vinutí připojeny k lamelám komutátoru  mezi lamelami: izolační vložky  na komutátoru řada kartáčů, propojeny ty, které mají stejnou polaritu Princip: 1. indukce střídavého napětí na vinutí při otáčení v magnetickém poli 2. konce cívky připojeny ke dvěma půlkruhovým lamelám → současně se otáčejí lamely s cívkou a přicházejí střídavě pod kladný a záporný kartáč (pod záporný kartáč jde lamela s cívkou severního pólu, pod kladný lamela s cívkou jižního pólu) 3. změna polarity napětí na kartáčích (napětí má stejný směr a vnějším obvodem prochází stejnosměrný proud) Použití:     

kolejová doprava pro pohon elektrických lokomotiv, posunovacích plošin pohon podávacích zařízení k rámovým pilám pro plynulou změnu otáček a tím i plynulý posuv pro pohon těžkých odvodňovacích strojů při výrobě vláknitých desek jako svařovací agregáty v údržbářských dílnách

Nevýhody: 

stejnosměrný proud se nedá odebírat přímo ze sítě

Druhy stejnosměrných strojů: 1. stroje s cizím buzením  vinutí magnetů je napájeno z jiného stejnosměrného zdroje (akumulátoru, budiče nebo usměrňovače)  pro rychlé změny napětí (např. při napájení motorů tažných strojů) 2. stroje s vlastním buzením  vinutí magnetů je napájeno přímo z rotoru

11

 dělí se dle připojení statoru k rotoru: a) sériové motory  stator a rotor zapojen za sebou → celý proud protéká rotorem a budicím vinutím, tažná síla je značně velká  spouštěč: reostat nebo kontrolér  větší zatížení → větší proud, zvýšení magnetického pole, snížení otáček (při odlehčení obráceně)  při úplném odlehčení by se mohl poškodit rotor→ pro pohony, při kterých nemůže dojít k úplnému odlehčení  použití: velký záběrový moment a velká tažná síla, přičemž nezáleží na poklesu otáček při zatížení b) derivační motory  vinutí statoru a rotoru zapojeno vedle sebe  při měnícím se zatížení mají přibližně stejné otáčky  spouštěč: odporový spouštěč zapojený spolu s vinutím rotoru do série  výhoda: plynulá regulace otáček c) kompaundní (smíšené) motory  na magnetech sériové a derivační cívky → dvojité vinutí (podle toho, které budicí vinutí převládá, mají vlastnosti sériových nebo derivačních motorů)

3.1.2 Střídavé stroje 

střídavé motory

Druhy motorů: 1. synchronní  do třech cívek, jejichž osy jsou vzájemně pootočeny o 120° přivedeme třífázový proud → magnetka se mezi nimi otáčí, nejsilnější magnetické pole se postupně přesouvá z jedné cívky na druhou → točivé magnetické pole  výhoda: stálý počet synchronních otáček  nevýhoda: nesnášejí přetížení, pro rozběh potřebují pomocné zařízení  v dřevozpracujícím průmyslu se téměř nepoužívají 2. asynchronní = indukční  nejpoužívanější  jednofázové pro malé výkony nebo třífázové a) s kotvou na krátko části motoru stator: kostra, statorové plechy, statorové vinutí, ložiskové štíty s ložisky, svorkovnice tvoří ho mezikruží spojené z dynamových plechů (ve vnitřním obvodu má drážky pro vložení třífázového vinutí, které po připojení na síť vytvoří točivé magnetické pole a tím způsobí otáčení motoru) rotor: hřídel, rotorové plechy, klec, ventilátor pro chlazení motoru

12

tvoří ho: válec z dynamových plechů (ve vnějším obvodu má drážky vyplněné vodivými tyčemi, které jsou spojeny kruhy v tzv. rotorovou klec) princip: 1. třífázový proud se přivede do vinutí statoru → vzniká otáčivé magnetické pole, jehož siločáry přetínají vodiče rotoru a indikují v něm napětí → indukovaný proud 2. výsledek působení magnetického pole statoru a rotoru je krouticí moment, který roztočí motor (počet otáček rotoru ‹ počet otáček otáčivého magnetického pole) spouštění:  

vypínačem (v okamžiku zapnutí vznik nežádoucího proudového nárazu → jen motory do 3 kW) spouštěcím zařízením – např. přepínač hvězda – trojúhelník (při prvním zapnutí do hvězdy se motor pomalu rozběhne a dosáhne-li počtu otáček, pootočením se zapne přepínač do trojúhelníku) b) s kroužkovou kotvou = s vinutým rotorem

použití: pro větší výkony části motoru: stator: podobný se statorem motoru s kotvou na krátko rotor: třífázové vinutí podobné statorovému (uloženo v drážkách rotoru) je připojeno ke třem sběrným kroužkům sběrač (uhlíkové kartáče) – dotýkají se kroužků a odvádějí indukovaný proud ve vinutí rotoru do odporu spouštěče spouštěč (reostat) princip: 1. vinutí připojeno na reostat → lze plynule měnit odpor okruhu rotoru během spouštění 2. při spouštění je do okruhu rotoru zapojen celý odpor spouštěče → nemůže vzniknout proudový náraz 3. vinutím rotoru protéká plný indikovaný proud, protože spojovač odklopí sběrače od sběracích kroužků, aby se zbytečně neopotřebovaly, a současně dochází ke spojení rotoru nakrátko Většina dřevařských strojů poháněna třífázovými asynchronními elektromotory o různých výkonech:    

podávací zařízení 2,2 – 3 kW frézovací stroje a kotoučové pily: 5,5 – 12 kW odsávací ventilátory: 50 kW sekačky: až 100 kW

vlastnosti třífázového asynchronního elektromotoru      

funkční a konstrukční jednoduchost spolehlivost, nízká poruchovost, dobrá odolnost proti elektrickému i mechanickému poškození jednoduchá údržba jednoduché ovládání nízké nároky na obsluhu samostatný rozběh s poměrně dobrým záběhovým momentem

13



možnost přetížení na běžnou míru

3.     

komutátorové jednofázové motory na střídavý proud s komutátorem podobné sériovým stejnosměrným motorům pracují na střídavý i stejnosměrný proud → univerzální malé výkony použití: malé ventilátory, šicí stroje, domácí elektrospotřebič a malé mechanizované stroje

3.2 Rozvod elektrické energie na staveniště Elektrická energie se přenáší i do značné vzdálenosti. Elektrárny vyrábějí třífázový proud o napětí 6,3 kW nebo 10,5 kW a o frekvenci f = 50 Hz, jenž se pro dálkový přenos transformuje na 100 – 400 kW. Proud se přivádí do vnější rozvodny, kde se transformuje na 22 (35) kV. Transformací na vysoké napětí se provádí kvůli co nejmenším ztrátám. Proudem z rozvodny je napájena primární síť, kterou se proud rozvádí do distribučních stanic. V nich se proud transformuje na 400/230 V a napájí se jimi sekundární = rozvodné sítě, jimiž se dostává energie do osídlených oblastí. Průmyslové podniky mají zařízení na snížení napětí, odebírají tedy přímo proud o velikosti 22 kV. Pro drobné odběratele se napětí snižuje v transformátorových a rozvodných stanicích na 400/230 V a napájí se jimi terciální, tzv. spotřebitelská síť

3.2.1 Přípojky a rozvaděče Z rozvodné sítě 400/230 V se přivádí proud do objektů přípojkou (holými vodiči nebo kabelem). V objektech končí přípojka v rozvaděčích. Rozvaděč (rozvodna)   

rozvádí elektrickou energii ke spotřebičům skříň z ocelového plechu (vestavěná do zdi, nebo umístěna na stojanu) třífázový proud se rozděluje do 6 vývodů s proudem o napětí 230 V

dílenský provoz:   

uzavřené litinové rozvodny, které jsou řešeny stavebnicově pro možné rozšiřování uprostřed rozvodného zařízení jsou přípojkové skříně, z nichž se proud rozvádí do pojistkových skříní uvnitř rozvodny je osazen voltmetr, ampérmetr a vypínač

Mezi rozvaděče patří i zástrčky (vidlice) a zásuvky, které umožňují připojit přenosná zařízení a stroje. Lze je používat i místo vypínačů pro proud do 10 A. Přípojky 

14

rozvádí proud k jednotlivým strojům (stroje jsou zakončené opět rozvaděči)

Pro spojování vodičů mezi sebou nebo pro připojení vodičů na elektrické spotřebiče se používají svorky a svorkovnice, které jsou opatřené kryty (ochrana před napětím).

3.2.2 Pojistky, jističe a vypínače  

ochrana proti přetížení proudem nebo zkratu vznik zkratu: na vedení poruší izolace nebo vznikne jiné vodivé spojení mezi vodiči

Pojistky Druhy pojistek: 1. Závitové pojistky Při zkratu nebo přetížení se tavný drátek roztaví, přeruší se elektrický obvod a pružinka odtlačí barevnou značku (terčík). Velikost pojistek je odstupňována. barevná značení podle proudů: červená: pojistka pro proud 10 A modrá: pojistka pro proud 20 A 2. Zásuvné pojistky  pro ochranu obvodů vysokého napětí  uvnitř pojistky tavný vodič podobně jako v závitových pojistkách Vložky závitových i zásuvných pojistek dle vypínací charakteristiky: a) pro rychlé přetavení – na ochranu vedení se spotřebiči bez proudových nárazů – tepelné a světelné spotřebiče b) pro pomalé přetavení – na ochranu sítí a spotřebičů s proudovými nárazy - motory Bezpečnost práce při manipulaci s pojistkami: 1. vypnutí hlavního vypínače před výměnou pojistek 2. uvědomit provozního elektrikáře, pokud se pojistky často taví 3. neopravovat ani nahrazovat tavné drátky v pojistkových vložkách Jističe  

samočinné vypínače vypínají obvod při zkratu nebo přetížení a po zaniknutí poruchy nebo po jejím odstranění se mohou bez výměny vypnout

Princip: Proud prochází spínacími kontakty, bimetalickou vložkou, vinutím elektromagnetu a zhášecí cívkou. Při zkratu vysune elektromagnet jádro cívky nahoru a uvede do činnosti kloubový vypínací mechanismus. Kontakty se od sebe oddělí a ovládací páčka se vychýlí. Oblouk, vznikající při rozpojení kontaktů, zhasíná cívka magnetickým polem. Při dlouhotrvajícím přetížení se bimetalická vložka zvětšeným proudem zahřeje, prohne a vysune jádro cívky. Další činnost je stejná jako při zkratu.

15

Vypínače  

vypínají a zapínají elektrické obvody obráběcí stroje mají většinou tlačítkové vypínače (na panelech pevně připevněných na stroji, nebo jsou upraveny jako visuté, panely mají namontované i kontrolní světla, případně jiné elektrické přístroje

Prozatímní elektrická zařízení na staveništi      

zřizuje se u krátkodobých nebo účelových zařízení, pokud po dobu jeho trvání bude zajištěna ochrana osob a zařízení hlavní vypínač musí být označený tabulkou a uzamykatelný ve vypnuté poloze v době mimo provoz musí být vypnuto, pokud jeho vypnutí neohrozí bezpečnost osob nebo provozu nesmí se zřizovat v domácnostech a zemědělských objektech nebo v prostředí s nebezpečím výbuchu a požáru ČSN 33 2000-7-704 ed.2 pro prozatímní elektrická zařízení na staveništích a demolicích nesmí být přístupná veřejnosti (zařízení nn musí být označena výstražnou tabulkou ze všech stran možného přístupu, popř. musí být uzavřeno a označeno výstražnou tabulkou, zařízení vn musí být uzavřeno a označeno výstražnou tabulkou)

Napojení na veřejnou distribuční síť distributora    

projednáno s příslušným provozovatelem distribuční nebo lokální sítě provádí ho příslušný provozovatel sítě před připojením musí být provedena výchozí revize dle ČSN 33 1500 a ČSN 33 2000-6 nevyhovující zařízení nesmí být uvedeno do provozu

Vypínání v době mimo provoz   



v době, kdy není prozatímní elektrické zařízení používáno, musí být vypnuto, pokud jeho vypnutí neohrozí bezpečnost osob nebo provozu, výrobních a pracovních prostředků a zařízení pojízdné stroje (např. transportéry a míchačky) musí být při přemísťování nebo posunu odpojeny od pohyblivého přívodu spotřebiče připojené na pevný zásuvkový rozvod staveniště, musí být v době pracovního klidu také odpojeny hlavním vypínačem, nebo vysunutím vidlic ze zásuvek (pokud není ohrožena bezpečnost osob či provozu) rozvodnice musí být vždy uzamčeny i za provozu nebo uzavřeny tak, aby k jejich otevření bylo nutné použít nářadí, hlavní vypínač musí být přístupná a vhodně označený

Jištění  

dle ČSN 33 2000-4-43 ed. 2 nelze používat pojistkové tavné vložky na vyšší proud, než je pro daný případ stanoveno normou

Osvětlení    

16

hodnoty osvětlení vnitřních prostor: ČSN EN 12464-1 hodnoty osvětlení vnějších prostor: ČSN EN 12464-2 přechodné výstražné osvětlení výkopů, lešení apod.: ČSN 33 2000-7-715 -svítidla a osvětlení: ČSN 33 2000-5-559

 

část svítidla, která se zahřívá, musí být namontována na hořlavé stěně tak, aby teplota stěny nebo stropu při trvalém užívání nepřekročila 80°C přenosné světelné zdroje musí být odolné proti mechanickému poškození

Rozvaděče a rozvodnice  

skříně elektroměrových a přístrojových (pojistkových) rozvodnic: ČSN EN 60439-4 pokud nejsou oceloplechové, musí být namontovány na nehořlavou stěnu, nebo musí být podloženy nehořlavou tepelně izolující podložkou (ČSN 33 2312)

Hromosvody  

ochrana před účinky atmosférické elektřiny (ČSN EN 62305) pokud v zařízení staveniště kovové konstrukce, ocelová lešení, jeřáby a velké ocelové nádrže, musí být uzemněny

Prozatímní elektrická zařízení v průmyslových objektech     

v případech nezbytné nutnosti (prozatímní postavení nebo přemístění strojů, napájení strojů, při poruše na přívodu, při zkoušce strojů před odesláním a pro krátkodobé osvětlení pracoviště zřízení jen s písemným souhlasem osoby odpovědné za elektrické zařízení, a to nejdéle na ½ roku (déle jen po revizi a opětovném souhlase odpovědné osoby) musí mít snadno přístupný hlavní vypínač, označený červenou barvou s nápadně odlišeným barevným pozadím (ČSN 33 2000-5-537) a výstražnou tabulkou hlavní vypínač musí mít možnost uzamknutí ve vypnuté poloze, nebo musí být vybaven uzamykatelným krytem (ČSN 33 2000-7-704 ed. 2 připojení všech zařízení je nutno provést z rozvaděče s vypínači a pojistkami, všechny svorkovnice i spoje vodičů musí být zakryté a spoje mimo to zajištěny před samovolným rozpojením (spojování vodičů – ČSN 33 2000-5-52)

3.2.3 Vodiče a kabely Vodiče Druhy vodičů: a) holé vodiče a lana b) izolované vodiče Materiál: - dobře vodivý (např. měď, hliník) → zabraňuje ztrátám energie Výhody měděných vodičů:  

dobré elektrické a mechanické vlastnosti pro všechny druhy prostředí (i agresívního a výbušného)

Výhody hliníkových vodičů:   

odolnost proti kyselině sírové a dusičné o ⅔ menší hmotnost než měď dobré zpracování ve výrobě

17

Nevýhody hliníkových vodičů:   

nevhodné pro chemicky agresivní, výbušné, hořlavé prostředí nevhodné pro doly nevhodné při instalacích náročný na bezporuchový provoz

Dřevěné budovy   

vodiče lze instalovat v instalačních trubkách na povrchu vedení je třeba chránit před mechanickým poškozením do výšky 1,2 m ochrannou lištou přímo na dřevo lze položit pouze vodiče v pancéřových trubkách nebo kabely s pancéřovým obalem

Kabely  

pro vedení v zemi některé druhy lze ukládat bez trubek na zeď nebo se vedou po stěnách strojů

3.2.4 Elektrický ohřev Zdroje elektrického tepla = tepla, které vzniká přeměnou z elektrické energie Výhody elektrického tepla:       

přesnost pohotovost jednoduchá regulace čistota pohodlí bezpečnost při používání velká tepelná účinnost = poměr tepla potřebného k zahřátí látky k celkově vynaložené energii

Druhy: 1. Jouleovo-Lenzeovo teplo – při průtoku elektrického proudu tuhými vodiči s odporem se mění prakticky celý elektrický příkon na teplo 2. infrateplo – šíří se sáláním 3. dielektrické teplo – vzniká v dielektriku (izolantu), na které působí elektrické pole 4. teplo vířivých proudů – ve vodivém materiálu, který podléhá proměnlivému magnetickému poli 5. elektrický oblouk – zdroj nejvyššího napětí (na tavení kovů s vysokým bodem tavení) 6. jiskra – lokalizovaný zdroj tepla v místě dopadu jiskry (místní roztavení kovu, obrábění velmi tvrdých materiálů = elektroerozivní obrábění) Využití elektrického tepla:   

18

elektrické pece elektrické spotřebiče v průmyslu i domácnosti vysoušení a lepení dřeva

3.2.5 Elektrické osvětlení = umělé světlo Zdroje osvětlení: 1. žárovka  wolframové vlákno (do 25W vzduchoprázdné, nad 25 W plněné inertními plyny)  nehospodárnost (5- 10 % elektrické energie se zužitkuje na světlo, ostatní na teplo)  životnost 1000 h 2. výbojky  trojnásobný výkon než žárovky a) sodíkové  vnitřní skleněná trubka naplněná neonem a malým množstvím sodíku (stříbrný povlak)  zahřátím výbojky se pevný sodík změní na páru → sytě žluté světlo  světlo dobře proniká překážkami (prach, dým, mlha) → osvětlení cest, nádraží, letišť  nevhodné: v prostředí, kde je nutné rozeznávat barvy  životnost 3000 h b) rtuťové  výboj vzniká mezi hlavní a pomocnou elektrodou → teplo mění rtuť na páru → vodivý prostor mezi dvěma hlavními elektrodami  více par → roste napětí  plný světelný tok po 3 – 5 minutách 3. zářivky  nízkotlaké rtuťové výbojky trubkového tvaru  na vnitřní straně vrstva fluorescenční látky, která přeměňuje neviditelné ultrafialové záření na viditelné  podle druhu fluorescenční látky → modré (denní), bílé a růžové světlo  dobré rozeznávání barev  na světlo se přemění 18,5 % elektrické energie  pro dlouhodobé a silné svícení: továrenské haly, obchody, školy, společenské místnosti

3.3 BOZP při práci s elektrickým zařízením a první pomoc při úrazech 3.3.1 Předcházení úrazů elektrickým proudem Vznik úrazu: - styk lidského těla s živými částmi elektrického zařízení Předcházení úrazu:      

vhodná izolace vhodná poloha ochranné uzemnění nulování a uzemnění ochranné vypínače ochrana nízkým napětím

19

Účinek proudu na člověka        

závisí na druhu a velikosti proudu, na dráze v lidském těle, na délce doby působení na organismus nejnebezpečnější: střídavý proud s frekvencí 50 Hz ze sítě méně nebezpečný: stejnosměrný proud (analytické účinky, při delším působení vytváří v těle jed) malé nebezpečí: vysokofrekvenční proudy (tepelné účinky) nejcitlivější orgány lidského těla: srdce a mozek (smrt při jejich zasažení proudem o 1 A) velikost proudu závisí na dotykovém napětí a odporu těla a předmětů s ním spojených odpor lidského těla = 500 – 3 000 Ω odpor závisí na vlhkosti (více úrazů ve vlhkém prostředí)

První pomoc při zásahu elektrickým proudem   

vyproštění osoby z dosahu proudu (vypnutí přívodu, odsunutí vodiče nebo člověka izolovaným předmětem, přerušení vodiče) zavolání lékařské pomoci masáž srdce, umělé dýchání

3.3.2 Protipožární předpisy Příčiny požárů      

vysoká teplota části elektrického zařízení v důsledku zatížení elektromotorů nedostatečné jištění proti nadproudům vznícení hořlavých látek v blízkosti elektrických zařízení přímý i nepřímý zkrat (vytváří se oblouk, taví se kovové části a nadměrně se zahřívá vedení) jiskření při nedokonalém styku nevyhovující zařízení z hlediska příslušných bezpečnostních předpisů a norem

Ochrana před požárem    

20

samostatné jištění elektrických motorů a jiných zařízení proti zkratu řádná údržba, čištění pravidelné revize pro dřevoobráběcí provozy:  požární vodovod s příslušným vybavením  vodní hasicí přístroje  hasicí přístroje pro hašení elektrických zařízení, vylučující nebezpečí rozvíření prachu, plněné oxidem uhličitým  tetrachlorové nebo bromidové hasicí přístroje pro volné prostranství  zákaz používání elektrických a jiných vařičů i přenosných výhřevných těles  zákaz zakrývání elektrických rozvaděčů, hasicích přístrojů a jiných hasicích prostředků řezivem a jiným materiálem

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Ze kterých částí se skládají stejnosměrné elektrické stroje? Jaké je využití stejnosměrných strojů v tesařské praxi? Vyjmenujte druhy střídavých strojů. Jaké znáš nejčastěji používané motory na střídavý proud a jakým způsobem se spouští? Jakým způsobem se provádí rozvod elektrické energie na staveništi? Vyjmenuj hlavní zásady BOZP při práci s elektrickým zařízením na staveništi a zásady první pomoci při úrazech elektrickým proudem.

21

4 Nástroje, nářadí a pracovní pomůcky pro tesařské práce 1. Kladívka s dřevěnou násadou

zednické

tesařské (teslice)

palička.

s plastovou násadou

gumová palička

ráčna

2. Měřící nářadí olovnice s provázkem hmotnost 500gr.

22

hadicová vodováha

metr skládací 2 m

ocelové pásmo, délka 20m

metr svinovací

ocelový úhelník 90°, s pravítkem 400x155mm

nivelační přístroj

vodováha

teodolit

23

3. Pily břichatka

tažná pila

oblouková

rámová

ocasky

děrovka

24

čepovka

4. Sekery

5. Hoblíky zubák - uběrák

kocour

římsovník

macek

25

6. Kladiva

kolovrátky

26

nebozez

ponk

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Popište druhy seker pro tesařské práce. Vyjmenujte druhy ručních pil na dřevo. Jaké znáte druhy dlát pro tesařské práce? Vyjmenujte druhy rašplí pro tesařské práce. Vyjmenujte druhy vrtáků do dřeva pro upínání do kolovrátků. Jaké znáte druhy nebozezů používaných v tesařské praxi? Vyjmenujte druhy měřících pomůcek pro tesařské práce. Vyjmenujte druhy přidržovacích pomůcek pro tesařské práce.

27

5 Prostředky pro dopravu a montáž 5.1 Automobilová doprava 1. lehká – do 5 tun a) PICK – UP  nosnost 400 kg  skříň, pevná korba  přední pohon  Felicie b) MULTICAR (Německo)  nosnost do 2 tun  pohon 4x2 , 4x4 – redukce  10 rychlostí dopředu a 2 dozadu  silniční nebo terénní provedení  pevná korba, třístranný sklápěč, hydraulická ruka (1t/1m a 250 kg/4m)  vysokozdvižná plošina do výšky 13 m nosnost 250 kg  dvojitá kabina pro 5 osob  přívěs, drapák, hydraulický vrták, kladivo a rozbrušovačka  VARIANT, DESTACAR, AUTO – DELTA, TERRIER (Česká republika) c) TRANZIT  nosnost 1 – 3 t  FORD, RENAULT, 1203  přední nebo zadní pohon  skříň  třístranný sklápěč  silniční d) AVIA – 21  nosnost 2 t, AVIA 31 – 3,1 t, AVIA 60 – do 3,5 t  korba s plachtou, skříň  silniční e) V 3 S  nosnost 5 t  terénní sklápěč  korba – zákaz převážení osob, skříň – armáda 2. střední – 5 - 12 tun LIAZ   

28

8 – 10 t pohon 4x2, 4x4, 6x2 třístranné sklápěče, valníky, silniční tahače

3. těžké – 12 – 20 tun a) TATRA 815  nejlepší terénní auto na světě  nosnost 10 – 20 t  třístranné sklápěče, valníky  silniční tahače  pohon 4x4, 6x6, 8x8 – vypínatelný přední pohon  12 rychlostí dopředu a 2 dozadu b) MIXY  objem otočného bubnu 6 m3 – vozí 4,5 m3, na podvozku 8x8 – 8 m3  nástavby – pásový dopravník nebo čerpadlo na beton 4. Dempry 20 – 105 tun a) kloubové  D 10 s tahačem T 200 – nosnost 20 t, kloub otočný o 45°  VOLVO A 40 – 36 t b) s pevným rámem  EUCLID R 50 – 50 t – Práchovice  CATERPILLAR, VOLVO, KOMATSU, TEREX, BELAZ

5.2 Vrátky 1. ruční  bubnový lanový naviják se šnekovým převodem upevněný na pevné nebo otočné konzole  RVN 500 - nosnost 500 kg, RVN 1000 – 1000 kg  rychlost zdvihu – 1 m/min 2. elektrické a) závěsné  bubnové kladkostroje na pevné nebo otočné konzole  napětí 220 V  obsluha dálkovým elektrickým ovládáním s tlačítky nebo lépe otočným přepínačem  nosnost – 100 kg - 250 kg  rychlost zdvihu – 5, 11 m/min b) okenní  sloupek se sklopnou a otočnou konzolou – lze rozepřít do kraje okna  napětí 380 V  OMV 160 – nosnost 160 kg, zdvih 22 m/min., výška 40 m c) střešní a okenní  s vodorovným konzolovým nosníkem, po kterém pojíždí kladnice s hákem  nosnost 160 a 250 kg  zdvih 22 a 11 m/min do výšky 60 a 30 m

29

d) stabilní vrátek  zatížen na terénu – kladka zavěšena na lešení nebo konzole  EVL 300 - nosnost 300 kg, zdvih 26 m/min. do výšky 25 m

5.3 Stavební výtahy 1. střešní  šikmá kolejnicová vodící hliníková konstrukce  především k dopravě krytin, malty nebo betonu na střechu a) přenosné  nastavitelné díly s kloubovým spojem ve výšce římsy nebo atiky  elektromotor nebo benzínový motor pohání naviják, lano vede přes kladku na konci posledního dílu a zdvihá různě upravené plošiny nebo korby  Alulift 200 – nosnost 200 kg, zdvih 25 m/min.do vzdálenosti až 60 m (19 m k římse) b) pojízdné  přívěs za auto s teleskopickým výložníkem, na jehož konci může být kloub pro připojení nadřímsových nástavců  i pro dopravu za hřebenem  výškový dosah k římse i 50 m, nosnost do 400 kg, zdvih 50 m/min. (Bcker) c) kombinované  lze použít pro šikmou dopravu na střechu i pro svislou dopravu na fasádu  Combilift 200 – kolejničková lanová dráha se prodlužuje z pojízdné klece; nosnost 200 kg, zdvih 27 m/min.do výšky až 61 m 2. stožárové a) lanové  pouze pro nákladní dopravu  příhradový tří nebo čtyřboký stožár s konzolovou kladkou  Stross Sedlčany - V 500, V 750, V 1000 b) s ozubeným hřebenem  klec šplhá pomocí otáčejícího se pastorku  díly po 1,5 m, do výšky 15m se nemusí kotvit - montáž z klece  Multilift 500 – nosnost 500 kg, zdvih 23,5 m/min. do výšky 50 m c) osobní a nákladní s ozubeným hřebenem  i pro dopravu osob – odstředivý zachycovač bezpečně zastaví klec při překročení rychlosti  i jako dvojče – na jednom stožáru 2 klece  ovládání z kabiny, země nebo patrové plošiny – proškolený výtahář  při odklopení patrové zábrany spínač vypne výtah – pozor na jízdu výtahu shora!!!  NOV 0417 – 400 kg, NOV 0620 – 600 kg, starší NOV 650 – 650 kg, NOV 1 030 – 1 000 kg, NOV 1 530 – 1 500 kg, NOV 2 030 – 2 000 kg  dopravní rychlost 40 m/min., výška i nad 100 m - kotvení k budově po 9 m d) osobní jeřábový  na jeřábu

30



NOV 0208

5.4 Závěsné lávky a) b) c) 

LK 1- A: délka 1m s přídavnými díly 2 m – na 1 konzole – nosnost 250 kg LK 3- A: délka 3m s přídavnými díly 3,5 a 5 m – na 2 konzolách – nosnost 500 - 600 kg LK 6- A: délka 6m s přídavnými díly 6,5 a 8 m – na 2 konzolách – nosnost 400 - 600 kg zdvih 7 m/min do výšky 100 m

5.5 Šplhací pracovní plošiny 1. s ozubeným hřebenem  klec šplhá pomocí otáčejícího se pastorku a) PP 1500: nosnost 1 500 kg, délka 10,65 m, výška nekotvená – 21 m, kotvená 80 m, zdvih 8,5 m/min b) WP 2000: nosnost 2 000 kg, výška nekotvená – 20 m, kotvená 150 m, zdvih 8,5 m/min 2. vysokozdvižné plošiny  jako přívěs nebo automobilní podvozky  teleskopické tyčové nebo nůžkové výložníky s nosností 200 kg, 500 kg a výškou zdvihu až 60 m

5.6 Jeřáby 1. věžové jeřáby a) s otočnou věží a oklopným výložníkem  na kolejovém podvozku je otočně uložena strojovna s protizávažím, a ukotvena příhradová věž  horní díl se před dopravou teleskopicky zasouvá do spodního dílu; může se prodloužit o několik mezikusů  základní oklopný výložník je kloubově uložen na věži a může se nastavit „labutím krkem“; vyložení se zvyšuje sklopením a snižuje zdvihem výložníku  výkonnost jeřábu (MB 120/160- Mostáreň Brezno) je dána:  vyložením: 36 m  momentem nosnosti. M = zátěž x rameno M = 250 = 20 kN x 12,5 m (10 kN = 1 t)  výškou zdvihu: 66 m  rychlostí zdvihu: v m/s b) s vodorovným výložníkem  nejčastěji s pevnou věží, na které se otáčí výložník s protizávažím  vyložení se mění pomocí pojízdného vozíku (kočky) po vodorovném výložníku – v polovině dráhy lze někdy výložník oklopit šikmo vzhůru  jeřáby stabilní, pojízdné po přímé nebo zakřivené dráze, šplhavé (po konstrukci budovy)  MB 27 431: nosnost 16 t na vyložení 3,4 m, max. vyložení 60m, výška zdvihu 54 m; MB 2043: šplhací, zdvih 180 m, nosnost 12t

31

c) samovztyčitelné a rychlemontovatelné  pro stavby menšího rozsahu pro krátkodobé použití  automatizované uvedení do provozu kolem 1 hod. po přepravě  teleskopické a oklopné, příhradové nebo plnostěnné dílce  nosnost 1 – 8 t, vyložení do 25 m 2. mobilní jeřáby a) na kolovém podvozku  speciální dvou až čtyřnápravové s jedním motorem pro pojezd i zdvih  příhradový nebo plnostěnný teleskopický výložník  silniční nebo terénní s pohonem všech kol  nosnost až 150 t, rychlost pojezdu 40 km/hod b) automobilní  ČKD Slaný podvozek

nosnost - t

vyložení - m

zdvih - m

AT 10

Liaz 4x4

11

28

22

AD 14

Liaz 4x4,

14

30

24

AD 20.2

Tatra 815 6x6

10

22

30

AD 25

Tatra 815 6x6

25

27

31

AD 28

Tatra 815 6x6

28

24

36

AD 30

Tatra 815 8x8

30

22

36

c) na speciálních automobilních podvozcích  Krupp, Liebher  60 - 300 t  podvozek až s 8 nápravami  největší: Krupp – nosnost 1000 t 3.     

Pásové jeřáby výhoda: je pojezd po zhutněném makadamu bez kolejí nevýhoda: přeprava na trajleru pohon: diesel nebo 380 V montáž skeletů EDK 500 nosnost 80 t

4. Speciální jeřáby a) deriky  bez věže  stabilní  otočné nebo pojízdné

32

 nosnost až 1 000 t b) lanové  pro stavbu přehrad, mostů  po nosném laně pojíždí „kočka“  rozpětí až 1 000 m  nosnost i přes 20 t c) portálové  příčný nosník na nohách, na pneumatikách nebo kolejích  kontejnerová překladiště, panelárny

5.7 Prostředky pro výrobu a dopravu malt a betonů A) Míchačky  užitečný objem bubnu míchaného materiálu – 65, 125, 250, 500, 1 000 a 1 500 litrů  skutečný objem: 3x větší – prostor pro míchání 1. Míchačky gravitační (spádové) a) se sklopným bubnem  otočný buben kolem šikmé osy  výsyp sklopením bubnu  do 125 litrů b) s nesklopným bubnem  otočný buben kolem vodorovné osy  výsyp opačným otáčením  250 a 500 l, (750 l)  násypný koš na šikmých kolejnicích c) průběžné kontinuální – šnekové ( Putzmeister, Putzomix P - 82)  napojeny na silo se suchou směsí  nastavuje se průtok vody  výkon 3,6 m3/ hod  ve spojení s čerpadlem – omítačka 2.    a)  b)  c) 

Míchačky s nuceným mícháním s oběžnými lopatkami kolem svislé osy výsyp otevřením spodního otvoru 500 – 3 000 litrů protiproudé talířový otočný buben a dvojité otočné lopatky - proti směr planetové pevný buben – uvnitř otočný křížový rám s dvojicí lopatek rotorové – turbomíchačky pevný buben a otočný hřídel s mísícími a stíracími lopatkami

33

d) žlabové  ve žlabu 1 nebo 2 vodorovné hřídele s lopatkami – protisměrné otáčky B) Betonárny    

    

1. pojízdné malé: 10 – 20 m3/hod 3 zásobníky kameniva, silo na cement, dávkovací zařízení a míchačka 2. přenosné střední: 50 - 60 m3/ hod B 20 S – opěrná stěna se 3 frakcemi kameniva, jeřáb s vlečným korečkem, sila na cement, dávkovací zařízení, násypný koš na šikmých kolejnicích, rotorová míchačka 3. velkokapacitní ELBA - 50 – 120 m3/ hod žlabová míchačka se plní dole, při míchání po skipu do horní polohy – výsyp 4. stabilní STETER - 50 – 180 m3/ hod. (Rybitví 120 m3/hod) spodní odběr kameniva - pásovou dopravou nebo korečky do sila na kamenivo dle frakcí, sila na cement, nádrže na přísady váhové dávkování složek - receptury zadány do počítače, měření vlhkosti kameniva

C) Maltárny  podobné přenosným betonárnám  vápenný hydrát v sile, dříve aktivátor na hašené i nehašené vápno OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ 1. Jak a čím dopravujeme materiál na stavbu? 2. Popiš druhy a nosnosti zdvihacích prostředků. 3. Popiš druhy a kapacity míchaček a betonáren.

34

6 Ruční opracování dřeva 6.1 Měření a orýsování 6.1.1 Měření 1. Tloušťku a šířku řeziva měříme v mm ve středu délky. 2. Šířku neopracovaného řeziva měříme zásadně bez kůry. Když je v místě měření suk, měříme šířku řeziva po jejich obou stranách, kde se začíná normální průběh vláken. Z obou naměřených hodnot bereme aritmetický průměr. 3. Délku řeziva měříme na jeho nejkratší straně v celých cm, přičemž se naměřená hodnota zaokrouhluje na nejbližší nižší hodnotu. Tesařská měřidla 1.    2.  3. 

vhodná ocelový svinovací metr posuvné měřítko ocelové pásmo (na vyměřování větších délek) méně vhodné dřevěný skládací metr se může používat, ale není tak přesný jako ocelový svinovací nevhodné plátěné pásmo

6.1.2 Rýsování na řezivo 1. Na řezivu vyznačujeme obrysy profilů tesařskou tužkou. Rýsované čáry musí být správné a přesné. 2. Rysku, na které se má řezivo přeříznout, označujeme ležatým křížkem. Neplatnou čáru, omylem nakreslenou označíme ležatou vlnovkou. 3. Pravý úhel rýsujeme a kontrolujeme úhelnicí. 4. Čepy a rozpory u tesařských vazeb musí být narýsovány velmi přesně. Čepy se řežou těsně u rysky z vnější strany, rozpory se řežou těsně u rysky z vnitřní strany. Řeže se vždy tak, aby polovina rysky zůstala neporušena. 5. Při truhlářském spojování dřev na ozuby se používá na jejich orýsování šablony. Tupé nebo ostré úhly rýsujeme pomocí úhloměru. Při výrobě většího množství tesařských vazeb používáme pro zrychlení rýsování různé šablony. Dlouhé rysky např. na kmenech se vyšlehávají provázkem namočeným v barvě.(rudník s kolovrátkem). 6. Při vrtání do dřeva lopatkovým nebo hadovitým vrtákem se na dřevo značí pouze středy otvorů, při strojním vrtání se na dřevo značí průměry budoucích otvorů. Při rýsování většího počtu otvorů se používá šablona. OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ 1. Popište měření a orýsování kulatiny při ruční výrobě trámu. 2. Popište zásady při orýsování řeziva.

35

6.2 Řezání Nástroje pro ruční řezání   

rámová pila oblouková pila

Pracovní postup 1. Napínání pilového listu před řezáním a) rámová pila: otáčením napínacího kolíku b) oblouková pila: sklopením páky k rámu 2. Kontrola pilového listu (nezkroucenost)  u rámové pily  pilu uchopíme oběma rukama za kolíky, ve kterých je upnut pilový list, šňůru rámu si opřeme o prsa a pohledem na hřbet pilového listu po celé délce zkontrolujeme, zda překrývá ozubení  zkroucený list se vyrovná pootočením jednoho nebo druhého kolíku 3. Řezání  rám pily - skloněn doprava asi o 35 stupňů a zuby pilového listu směřují od pracovníka 4. Ukončení práce  pilový list znovu uvolníme otočením napínadla Truhlářské pily jsou jednosměrné, = zuby odstraňují většinu pilin ze zářezu při pohybu pily směrem dopředu a při zpětném tahu se zářez od zbytků pilin jen dočisťuje. Tvar a velikost ozubení obloukových a rámových pil (obrázek)  

trojúhelníkové souměrné ozubení: na přeřezávání nesouměrné trojúhelníkové ozubení: pro rozřezávání dřeva.

Při řezání vyhýbáme zuby pily střídavě na obě strany → pila nesvírá dřevo. Řez rozvedenou pilou je širší než tloušťka pilového listu, ale čím je větší rozvod zubů, tím hrubší je řezaná plocha. Pro sušší a tvrdé dřevo je výhodnější rozvod menší, pro vlhké a měkké dřevo volíme rozvod větší. Při řezání držíme pilu rukou za rameno.

36

Řezání 1. Zuby pilového listu směřují dopředu, ramena pily jsou odklopena vpravo. List je přesně vyrovnán, pila napnuta. 2. Pilu nasadíme koncem, kterého ji držíme, přesně na pravou plochu rysky, podle které máme materiál přeřezat. 3. List pily opíráme o dřevěný špalíček, potom pilu, mírně nakloněnou od vodorovné roviny, lehce a pomalu táhneme směrem k sobě, až vznikne mělký zářez. 4. Po přesném zaříznutí řežeme dřevo dlouhými rovnoměrnými tahy tak, aby linie řezu probíhala vždy na pravém okraji rysky a aby řez byl kolmý k ploše řezaného řeziva.(dřeva). 5. Při dořezávání řeziva postupujeme tak, že tahy pilou zpomalíme, aby se neodštěpil roh řeziva, pilu při řezu nadlehčujeme a odřezávanou část přidržujeme. Rozřezávání řeziva po délce a) vodorovným řezem  řezivo upínáme do zadního vozíku hoblice tak, aby vyčnívala 15 až 20 cm nad hoblici  desku, která bude řezána, upínáme tak, aby širší odřezek byl vlevo, protože rámem pily projde jen odřezek omezené šířky (150 mm)  při řezání pilu vedeme vodorovně a rovnoběžně s okrajem hoblice, abychom dosáhli pravoúhlých řezů b) svislým řezem  rozřezávání dlouhých desek

37

     

list pily natočíme tak, aby ramena pily svírala s rovinou listu úhel asi 70°; pravou rukou držíme pilu za kolík, levou na konci ramena u napínací šnůry zuby pily směřují směrem dolů při zařezávání taháme pilu jen pravou rukou zdola nahoru; list vedeme podél palce levé ruky, která se při zařezávání položí na konec řezané desky po zařezání, na jehož přesnosti závisí další řezání, vedeme pilu oběma rukama svislost řezu se kontroluje úhelníkem při dořezávání musíme přitlačit odřezávanou část bokem k desce, aby se svojí tíhou neodštěpila, a dořežeme ji až do konce

Při řezání nikdy nepracujeme s pilou, která má uvolněný list, nebo jejíž rám je poškozen a není dostatečně pevný. OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ 1. 2. 3. 4.

Popište postup při zaříznutí pily do dřeva. Popište správný technologický postup při řezání. Popište správný technologický postup při doříznutí dřeva. Kterou pilu používáme nejčastěji při ručním opracování dřeva?

6.3 Sekání   

při výrobě srubových staveb, kde jsou důležité styčné spáry, které musí být co nejtěsnější → u srubů z kulatiny se zlepšuje styk jednotlivých kmenů malým přisekáním nástroje: sekery pobíječky, teslice sekat se mohou pláty, péra, výdlaby, drážky a půldrážky

Pracovní postup 1. 2. 3. a) b)

předrýsování zařezání podle rysky sekání teslicí - napříč vláken pobíječkou - podél vláken

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ 1. Jaké nástroje používáme při sekání? 2. Co musíme udělat před vlastním sekáním?

6.4 Štípání   

38

při výrobě palivového dřeva, při výrobě sudů, střešních šindelů a tesařských kolíků provádí se ve směru dřevních vláken, nebo ve směru dřeňových paprsků nástroje na ruční štípání: sekery

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ 1. Popište správný technologický postup při štípání dřeva. 2. U kterých tesařských výrobků se i v dnešní době používá štípání?

6.5 Hranění    a)

při výrobě hraněného řeziva provádí se tesáním výřez může být hraněný naostro  je-li celý jeho průřez bez oblin b) s částečnou oblinou  až do jedné třetiny délky trámu obliny  šířka obliny je maximálně 1/5 menšího průřezu dřeva  čela trámu mají stejný průřez c) konický – oblinovitě  jako předchozí druh, ale nemá po celé délce stejný průřez  profil se měří uprostřed délky dřeva d) oboustranné  má plochy na dvou protilehlých l plochách tak, aby plocha uprostřed trámu byla minimálně 2/3 průměru trámu Druhy tesání a technologický postup 1.   

do pěti šnůr ostře hraněný trám po otesání první boční plochy se výřez pootočí o 90°a vyznačí se dvě další protilehlé plochy trám se otočí na bok a šnůrou se vyznačí poslední plocha, aby se spodní plocha nevyštípla, tesá se poslední strana nadvakrát

39



tesat se začíná hlavatkou: do orýsovaného výřezu se vysekají záseky (popř. zářezy pilou) → osekání nahrubo  osekání načisto - širočinou 2. do čtyř šnůr  trám s oblinou  výřez se upevní k tesařským kozám pomocí kramlí  opracují se obě boční plochy opracovávané kulatiny  výřez se otočí o 90°  šnůrou se vyznačí obrysové rysky  otesají se ostatní plochy kulatiny OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ 1. 2. 3. 4.

Jaké úkony musíme provést s kulatinou před započetím jejího opracování? Jakým způsobem provedeme orýsování horního a dolního čela u kulatiny? Jakým způsobem provedeme zafixování kulatiny na pracovních kozách? Jakým způsobem zajistíme, že se kmen nerozštípne při ručním opracování v podélném směru? 5. Popište technologické postupy při ručním hranění kulatiny.

6.6 Dlabání Nástroje 1. ploché dláty  na dlabání zubů, čepů a rozporů  šířky volíme podle šířky vydlabaného otvoru 2. čepovací dláty  při dlabání dlabů pro čepy  tam kde se dřevo z otvorů musí páčit

Zásady dlabání 1. Při dlabání na dláto nepožíváme kladivo, ale truhlářskou dřevěnou palici (kladivem se brzo rozbije násada). 2. Dřevo, které budeme dlabat, podkládáme pevnou podložkou ze dřeva a upevníme ztužidlem. 3. Dlabeme pouze s řádně naostřeným nástrojem. 4. Dláto nasazujeme 1 až 2 mm čelem za rysku označující otvor, který budeme dlabat, protože stlačováním vláken se zásek při dlabání zvětší. 5. Uděláme zásek na ryskách kolmých na směr vláken, až potom děláme záseky ve směru vláken, a to maximálně do hloubky záseku v příčném směru → nedojde k rozštípnutí dřeva. 6. Vysekané kousky řeziva odstraníme vyseknutím, nebo vypáčením. 7. Provedeme povrchovou úpravu dřeva.

40

8. Celý postup se opakuje, dokud nedosáhneme požadované hloubky, nebo asi polovinu hloubky dlabu při zhotovení průběžného dlabu. 9. U průběžného dlabu dřevo potom otočíme a dodlabeme zbývající část dlabu.

10. Při dlabání stojíme vzpřímeně, rukojeť dláta držíme levou rukou a dřevěnou paličku držíme v pravé ruce. 11. Při práci nesmíme používat dláto, které má rozštěpenou rukojeť je tupé, případně mu na rukojeti chybí zděře (kroužky). OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ 1. 2. 3. 4. 5.

Popište postup při orýsování neprůběžných dlabů. Popište postup při orýsování průběžných dlabů. Jakým způsobem zabráníme rozštípnutí vláken při zasekávání dláta do dřeva, při dlabání. Popište postup při odstranění dřeva z dlabu. Jakým způsobem zabráníme vyštípnutí dřeva ve spodní části dřeva při provádění průběžných dlabů. 6. Které nástroje používáme při dlabání?

6.7 Broušení  

odstraňujeme stopy po předchozím opracování, nebo znečištění povrchu dřeva dosahujeme dostatečně hladkého povrchu, vhodného pro další povrchovou úpravu

Brusné papíry  1. a) b) 2.

složeny z brusných zrn, podkladového materiálu a lepidla Brusná zrna z přírodních materiálů (pemza, pískovec, křemen, granát a přírodní korund) ze syntetických materiálů (syntetická pemza, sklo, oxid hlinitý, karbid křemíku, oxid berylnatý) Podkladový materiál

41

a) b) 3. a) b)

sulfitový papír - v jedné nebo více vrstvách kombinované podklady - při broušení za mokra a při strojním broušení dřeva Spojovací materiál (lepidla) pro broušení zasucha vysoko - viskózní kostní klih pro broušení zamokra – močovinoformaldehydové lepidlo

Číslování brusných papírů  

dle hrubosti zrn velmi hrubá zrna: čísla od 12 do 17 až zrna velmi jemná s čísly od 320 do 600)

Použití brusných papírů   

hrubé a střední zrnění (hrubé od 24 do 40, střední zrno od 50 do 80) – na základní obroušení dřeva střední a jemné zrnění (od 90 do 120) - střední a jemné broušení → na druhé broušení, na čištění zvláště jemná zrna - na dokončovací práce

Volba správného zrnění brusného papíru ← anatomická stavba dřeva, a vlhkost dřeva Zásady při broušení 1. 2. 3. 4. 5.

Zvyšováním vlhkosti dřeva se zvyšuje odpor při broušení. Při broušení dřeva se brusný papír napíná na podložku z měkkého dřeva. Dřevo brousíme mírným tlakem dlouhými a přímými tahy ve směru vláken. Širší plochy brousíme nejprve napříč vláken a potom po vláknech. Brousíme tak dlouho, dokud neodstraníme rýhy po příčném broušení.

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ 1. 2. 3. 4.

42

Jaké přípravky používáme při ručním broušení dřeva? Které druhy brusných papírů znáte? Popište správný technologický postup při broušení dřeva? Co znamenají čísla uváděná na brusných papírech?

7 Tesařské spoje   

nejstarší spoje dřevěných konstrukcí nutné kvalifikované provedení nevýhoda: většinou velmi oslabují spojované prvky (oproti spojování prvků pomocí různých ocelových přípravků); způsob namáhání - podmínka spolehlivosti závisí na konkrétním spoji

Přehled základních tesařských spojů

43

44

Srazy čelné

Srazy bočné

Plátování rovné

plátování šikmé

Plátování s příložkami

Přeplátování

45

Lípnutí

Zapuštění

46

Zadrápnutí s čepem

Čepování

47

Kampování

48

Osedlání

Srazy deskového řeziva

49

Překládání

Drážkování

50

Zubování

Dřevěné kolíky a hmoždíky

51

Svlaky a okrajnice

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ 1.

52

Nakresli a popiš provedení tesařských spojů.

8 Spojování dřeva mechanickými prostředky 8.1 Spoje dřevěnými a ocelovými prostředky 8.1.1 Dřevěné spojovací prostředky 1. 2. 3. 4. 5.

    

dřevěné hmoždíky dřevěné kolíky konické a kruhové dřevěné vložky, dřevěné příložky svlaky vložená pera 1. Dřevěné hmoždíky nejmenší dovolená výška dřevěných hmoždíků: 40 mm nejvyšší výška: pětina výšky spojovaných dřev délka: minimálně pětinásobek hloubky zářezu pro hmoždík hloubka zářezu: minimálně 20 mm, ale ne větší než 1/5 rozměru výšky jednoho ze spojovaných dřev Dovolené zatížení hmoždíkových spojů určuje statik.

Hmoždíky podle tvaru průřezu a) čtvercové b) obdélníkové s vlákny rovnoběžnými nebo kolmými vzhledem ke spojovaným dřevům c) rybinovité

    

2. Dřevěné kolíky nejjednodušší dřevěný spojovací prostředek průměr kolíku: nejčastěji v rozmezí 20 – 30 mm tvar kolíku: kruhový, a to hladký, nebo drážkovaný konické kolíky: průřez čtvercový, šestiboký nebo osmiboký kolíky vháníme do předem předvrtaného otvoru, který má být menší než je průměr kolíku

Kolíky podle délky a) krátké b) dlouhé 3. Dřevěné vložky  krátká prkna, která vkládáme mezi dvě nebo více delších dřev → slouží k jejich spojení a vyztužení  zajištují se pomocí hřebíků a svorníků  především při výrobě dřevěných vazníků

53

   

4. Dřevěné příložky krátká prkna, fošny, hranolky ze stejného dřeva jako je spojovaná konstrukce délka: obvykle 6 – 8 násobek rozměru výšky spojovaných dřev tloušťka příložek: nejčastěji ½ rozměru výšky spojovaných dřev Příložky ve spojích se buď jen nasazují, nebo se do spojovaného dřeva zapouštěj, a to buď částečně, nebo úplně.

Příložky podle tvaru a) rovné b) zazubené c) s ozubem Příložky podle počtu a) jednostranné b) dvoustranné c) čtyřstranné 5. Svlaky  ke spojování a zajišťování deskového řeziva Svlaky podle umístění a) b) c) d) e)

nasazené zapuštěné, buď částečně, nebo úplně okrajové oboustranně lícované okrajové jednostranně lícované okrajové nelícované

6. Vložená pera  vkládáme do drážek vytvořených ve spojovaných dřevech  tloušťka vložených per: maximálně 1/3 rozměru tloušťky spojovaných dřev Vložená pera podle počtu a) jednotlivá b) dvojitá c) vícenásobná Při výrobě roštů se rovněž používají vkládaná pera.

8.1.2 Ocelové spojovací prostředky 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

54

tesařské skoby hřebíky lavičníky vruty šrouby do dřeva šrouby do zdiva kotvy z ploché oceli

8. kotevní šrouby 9. svorníky 10. závitové tyče 11. matice 12. podložky 13. roubíky 14. příložky 15. objímky 16. třmeny 17. hmoždíky 18. táhla 19. styčníkové desky pro lisované spoje 1. Tesařské skoby (kramle) Výroba 

kováním z ploché oceli 8/25 - 15/30 mm, nebo z kruhové oceli průměru 15 - 22 mm, lze je vyrábět i z půlkruhové oceli

Hroty kramlí   

délka: v rozmezí 60 až 100 mm mají být ostré, aby šly do dřeva lehce zarazit mají být lehce roztažené od sebe, aby ve spoji dobře tzv. táhly

Kramle musí po zaražení do spoje dobře táhnout. Ve spoji nesmí být kramle namáhána na tlak. Použití v tesařské praxi:  

při spojování dřev vedle sebe při nastavování pozednic, vazních trámů a stropnic

2. Hřebíky  délka: 10 – 300 mm  v kartonových obalech s hmotností obsahu 2,5 až 5kg  kované hřebíky - čtyřhranný průřez Povrchová úprava  

např. zinkování hřebíků mohou být i bez povrchové úpravy

Materiál 

hliníkové, měděné, mosazné a nerezové

Speciální hřebíky   

Šroubové hřebíky Jejich specifikem je dřík, na kterém je vyválcovaná šroubovice zvyšují pevnost spoje

55



vyrábějí se jako ocelové, bez povrchové úpravy, nebo s povrchovou úpravou (pozinkování)

   

ANKER hřebíky = hřebíky s kuželovou hlavou na upevňování tesařského kování zesílená kuželová hlava lépe odolává upadnutí délka: 40mm - 90mm (po dohodě s výrobcem hřebíků i jiné délky) povrchová úprava: galvanický zinek

3. Lavičníky  v podstatě kované hřebíky, které mají na konci patku s otvory pro uchycení hřebíků a vrutů  k uchycení dřevěných konstrukcí do zdiva 4. Vruty  pro zvlášť dobré připojení jednoho dřeva ke druhému, např. latí k trámům, spojení dvou dřev, které je namáháno mechanicky, nebo které je ovlivňováno vlhkostí Vruty podle tvaru hlavy a podle průměru a) b) c) d)

se šestihrannou hlavou se zápustnou hlavou zápustné vruty s čočkovou hlavou s půlkulatou hlavou

Materiál a) ocel b) mosaz c) slitiny kovů Možná úprava povrchu a) zinkováním b) chromováním c) niklováním Pro tyto uvedené druhy vrutů je potřeba předvrtávat otvory do dřeva. Vruty samořezné  

není potřeba předvrtávat otvory na dříku vrutu mají řezné ostře vybroušené hrany vrtné drážky

Univerzální vruty    

56

pro běžné spojování ocelové, kalené galvanicky zinkované se žlutým nebo bílým chromátem dodávány s plným nebo částečným závitem a různým tvarem hlavy (zápustná, čočková, půlkulatá, s drážkou pozidrive nebo torx) průměr: 2,5 mm - 9,9 mm

5. Šrouby do dřeva  zápustný šroub se čtyřhranem do dřeva  délka: 30 mm – 100 mm s metrickým závitem M5, M6 ,M8, M10 6. Šrouby do zdiva  jeden konec upraven do zakotvení do zdiva, druhý je opatřen metrickým závitem M8 - M48 x 3  pro připojení ocelových nebo jiných částí konstrukce  délka 80 - 3 250 mm 7. Kotevní šrouby  z kruhové oceli  na jednom konci vysekané trny a na druhém konci je metrický závit opatřen maticí a podložkou

   

8. Svorníky pro spojování dřeva větších průřezů, krovy, bednění železobetonových konstrukcí, konstrukce lávek a mostů aj. svorníkové spoje – důkladné spojení → potřeba dotahovat po 1 – 2 letech vřeteno svorníku má na jednom konci čtyřhrannou nebo šestihrannou hlavu, na druhém konci vyřezaný metrický závit pro šestihrannou matici pod hlavu i pod matici vkládáme kruhovou nebo čtvercovou podložku

Svorníky a)   b) 

spínací k zajištění spojů dřev provedených tesařskými vazbami ke zpevnění celé konstrukce nosné k bodovým spojům dřev provedených bez tesařských vazeb

9. Závitové tyče  ke spojování dřev, kotvení tesařských konstrukcí a dalších konstrukcí  z ocele s povrchovou úpravou (zinkováním), nebo bez úpravy zinkováním  závity M5 - M24, délky závitových tyčí: 1 000mm Matice pro závitové tyče  

ocelové s povrchovou úpravou zinkováním, nebo bez této úpravy závity: M5 - M24

Podložky pro závitové tyče  

kruhové ocelové s povrchovou úpravou, nebo bez úpravy průměr: 5 - 24mm

57

   

10. Ocelové roubíky průměr roubíků: 8 - 16 (nebo i více) mm nemají ani hlavu, ani závit pro matici roubíky většího průměru jsou duté; na jednom konci mají průměr o 2 mm menší a konec je kónicky spilován v délce asi 5 mm, aby zarážení roubíku bylo snadnější ocelové roubíky používáme podobně jako svorníky při spojování dřev větších průřezů

11. Ocelové příložky  ocelové pásy průřezu například 5/25 - 10/50 mm, nebo ocelové desky, úhelníky, průřezu I nebo U  jako podklady pod hlavy matic a svorníků svorníkových spojů dřev 12. Ocelové objímky a třmeny  z ploché oceli 5/30 - 8/40 mm  složeny ze dvou částí tak, abychom mohli matice šroubů dotáhnout, kdyby se dřevěná konstrukce zatížením nebo seschnutím prohnula  například k zavěšení nosného trámu na sloupek věšadla 13. Ocelové hmoždíky  pro podélné spojení dvou dřev tak, aby se síly z jednoho dřeva přenášely do dřeva druhého, aniž by bylo nutno ke spojení dřev použít tesařskou vazbu → ušetří se dřevo, protože konstrukce, např. nosník, může být vyroben poměrně z tenkých dřev  různá velikost  rozměry se řídí velikostí sil, jež mají přenášet a velikostí průřezů spojovaných dřev Tvary ocelových hmoždíků a) b) c) d)

kuželové plné s otvorem pro svorník prstencové talířové plechové ozubené tvaru čtvercového nebo kruhového (tzv. buldog) – nejpoužívanější  z ocel. plechu tloušťky 1,25 - 1,7 mm  při jejich použití ve spojích nezeslabují spojovaná dřeva  k výrobě dřevěných střešních vazníků a roštových nosníků, které jsou složené ze dvou nebo tří trámů  ke ztužení tesařských konstrukcí  z kruhové oceli průměru 20 mm nebo i více, podle velikosti přenášené síly Důležité je spojení táhla s dřevěnou konstrukcí. Toto spojení je provedeno buď objímkou, nebo tak, že táhlo provlečeme koncem nosníku a zajistíme šroubovou maticí s podložkou. Táhlo má dva díly, které spojíme rektifikačním článkem (v podstatě dvojitá matka s pravým a levým závitem). Po určité době se musí táhla dotahovat pomocí tohoto rektifikačního článku. Ocelovými táhly zachycujeme vodorovné síly zvláště u dřevěných konstrukcí velkého rozpětí. → zabezpečíme konstrukci proti roztažení.

58



    

14. Ocelové styčníkové desky k efektivnímu spojování dřevěných vazníků při výrobě střešních konstrukcí, při výrobě celodřevěných nebo kombinovaných halových objektů, ale i v dalších oblastech použití, jako jsou např. divadelní a filmové kulisy, atypické bednění, umělé terény, protištěpné desky, obaly. z ocelového plechu (obsahuje sadu integrálních hřebíků, které po proražení a ohnutí kolmo vyčnívají z plechu) povrchová úprava: žárový pozink nebo nerez (do agresivního prostředí) tloušťka plechu pro styčníkové desky se pohybuje v rozmezí 1 mm; 1,5 mm; 2,0 mm délka trnů: 10,15 a 20 mm.

8.2 Mobilní lisy a nalisování styčníkových desek Mobilní lisy  

pro výrobu příhradových vazníků spojovaných pomocí styčníkových desek pohybují se po jeřábové dráze, na které jsou zavěšeny

Výroba příhradových vazníků ve výrobní hale se na pojízdný pracovní stůl osadí ocelové spony, na ně se položí předem připravené přířezy a osadí se vrchní ocelové desky s prolisovanými trny. Jednotlivé styčníky takto sestaveného dílce se zalisují pomocí velkotonážního mobilního lisu, který je zavěšen na pojízdném portálu. Lisovací tlak se pohybuje podle druhu vazníku od 20 do 50 tun. Na konci výrobní linky je zalisovaný vazník překlopen hydraulickým zařízením do vertikální polohy na přistavěný vozík. Pracovní stůl se vrátí do výchozí polohy a je sestavován další vazník.

8.3 Lepené dřevěné konstrukce Lepené spoje    

dokonalý, ale poměrně značně nákladný způsob spojování dřevěných konstrukcí - minimální průhyb konstrukcí. velmi pevné, houževnaté, pružné a odolávají vodě nutné přesné opracování plochy a větší lisovací tlak na lepené spoje se nejčastěji používají syntetická lepidla

Postup lepení a) dřevo ohoblujeme, případně přebrousíme a odstraníme prach z broušení; u borového dřeva je zapotřebí odstranit místa pokrytá pryskyřicí a případné nánosy starého lepidla b) naneseme lepidlo c) lepené díly stáhneme v lise nebo pomocí ztužovadel a stahováků. (optimální lisovací tlak je 0,4 - 1,2 MPa) d) lisujeme asi dvě hodiny i déle e) důležité podmínky pro lepení: dostatečná teplota v místnosti min. 20°C a dostatečná teplota spojů

59

f) na pevnost lepení má vliv i směr vláken jednotlivých lepených dílů (nejvýhodnější: směry vláken jsou na sebe ve spoji kolmé)

8.4 Spojování kombinovanými prostředky Použití 

např. při spojení u roštových konstrukcí, kdy jednotlivé trámy spojujeme pomocí ocelových svorníků a ozubů s klíny, nebo pomocí hmoždíků a ocelových svorníků a) spoj s ozuby:  hluboké 30 - 40 mm  staženy pomocí svorníků  spojení velmi pracné, není moc přesné, vzniká průhyb nosníků větší, než je zapotřebí b) kombinace spojení hmoždíků a svorníků  hmoždíky dřevěné, nebo kovové  trámy stahujeme ocelovými svorníky, které se střídají s hmoždíky → zabrání se tomu, aby se hmoždíky ve spojích nepřevrhly

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

60

K jakým účelům se používají kramle? Z jakého materiálu se kramle vyrábějí? Jaké znáte druhy hřebíků pro tesařské práce? Kde se používají svorníky a jak je rozdělujeme? Pro jaké účely se používají roubíky? Jaký je účel ocelových styčníkových desek? Vyjmenujte druhy ocelových spojovacích prostředků.

9 Základy ručního opracování kovů 9.1 Orýsování Rýsovačské nářadí a pomůcky 1. důlkovače  slouží k označování narýsovaných přímek, průsečíků středů děr  úhel špičky důlkovače je zpravidla 60°  špička důlkovače musí být vždy ostře nabroušena  Správné důlčíkování - důlkovač nasadíme šikmo, abychom viděli na jeho střed - důlkovač vyrovnáme kolmo a úderem kladiva zhotovíme důlek 2. kružítka  slouží k rýsování kružnic a k přenášení rozměrů  materiál: ocel, špičky zakalené  k orýsování lehkých kovů se používá kružítko, které má špičku s držákem na tuhy  k narýsování velkých kružnic a kruhových oblouků se používá tyčové kružítko 3. středící úhelník a křížový středový úhelník  přesně orýsují středy hřídelí

Základní nářadí pro orýsování: 1) rýsovací jehla a úhelník, 2) svislé měřítko, 3) nádrh, 4) kružítko, 5) důlčík, 6) hledač středu, 7) prizmatické podložky, 8) šroubová podložka

61

4. stojánkové nádrhy nebo výškoměry  jsou vedeny po rýsovací desce nebo úhelníku  slouží k rýsování rovnoběžných přímek  slouží k orýsování při výrobě nástrojů, přípravků a zařízení, ve strojírenství atd.  hrot rýsovacího ostří je zakalený  jemné nastavení měřidla může být s přesností 0,1 mm; 0,05 mm; 0,02 mm  nastavení rýsovacího měřítka na požadovaný rozměr se může provádět od základní roviny rýsovací desky nebo od libovolné roviny obrobku nebo od libovolného orýsování (přímky) na obrobku

9.2 Měření Rozměry zjistíme a) přímo měřidlem b) nepřímo porovnáním kalibrem

Vhodná měřidla (přímo se odečítá naměřená hodnota v příslušných technických normách) 1. ocelové měřítko 2. posuvka 3. úhloměr 4. váhy 5. siloměr

Druhy měřidel 1. nastavitelná měřidla 

ke zjištění naměřené hodnoty délky nebo úhlu pomocí nastavitelného, pohyblivého indikačního zařízení (nonius, stupnice, počitadlo)



naměřená hodnota se ihned odečítá



např. posuvka, mikrometr, úhloměr

2. pevná měřidla 

s pevnou roztečí rysek (např. ocelové měřítko) nebo ploch (např. základní měrky).

3. šablony a kalibry a) představují tvar měřeného obrobku (např. tvarový kalibr, úhelník, šablona pro měření úhlů, šablona na zaoblení) b) představují rozměr měřeného obrobku (např. spároměry) Základní měrky slouží k nastavení přesných rozměrů.

62

Měření délek (hloubek) Jednoduchá měřidla na měření délek (hloubek)

1. ocelové měřítko  

nejjednodušší měřidlo přesnost měření u tenkých měřítek nebo u měřítek, která jsou zkosená v místě dělení stupnice, je asi 0,5 mm

2. hmatadla  k nastavení a přenesení rozměru z obrobku na měřidlo (například měřítko, posuvka), nebo obráceně  k porovnávání rozměrů obrobku s rozměry vzorového obrobku 3. posuvná měřítka (posuvka, šuplera)  nastavitelná měřidla  porovnává se naměřená veličina přímo s milimetrovou stupnicí  ke zvýšení odečítací přesnosti slouží nonius  měření s přesností 0,1 mm, 0,05 mm nebo 0,02 mm (vždy podle provedení nonia)  vnější a vnitřní rozměry se měří pomocí obou měřicích ramen popř. břitů  hloubky se měří pomocí hloubkové měřicí tyčinky (hloubkoměr), která je vložena v hlavním ramenu a je pevně spojena s posuvným ramenem

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

měřící ramena pomocná ramena hlavní měřítko hlavní stupnice nonius hloubkoměr posuvné měřítko výstředník

Postup měření Levá nulová ryska nonia (= nulová značka) udává na milimetrovém dělení (hlavní stupnici) pravítka počet celých milimetrů. Zlomky milimetru 0,1 nebo 0,05 vyplývají z té rysky stupnice nonia, která se kryje s ryskou na milimetrové stupnici.

63

4. mikrometry 

měření s přesností 0,01 mm a se zvláštní úpravou 0,001 mm



pro měření vnějších a vnitřních rozměrů a pro měření hloubek

Měření vnějších rozměrů třmenovými mikrometry Třmenové mikrometry 

pro různé měřící rozsahy (například měřicí rozsah o 25,25 - 50,50 - 75,75 - 100, 100 - 125 mm a tak dále po 25 mm)

Konstrukce a části třmenového mikrometru 



pevný dotyk a otáčivý mikrometrický šroub (v pevném třmenu), tvoří dvě měřicí plochy mikrometru mikrometrický šroub má broušený jemný závit, jehož stoupání je 0,5 mm a je pevně spojeno s bubínkem se stupnicí



pohyblivá (nastavitelná) část mikrometru: mikrometrický šroub a bubínek se stupnicí



pevná část mikrometru: matice, vnitřní pouzdro se stupnicí a třmen

Při každém celém otočení bubínku se stupnicí se mikrometrický šroub o 0,5 mm vyšroubuje nebo zašroubuje. Vnitřní pouzdro se stupnicí je v podélném směru rozděleno na celé a poloviny milimetru.

7,00 mm

17,34 mm

38,95 mm

Při stoupání závitu 0,5 mm: Kuželová plocha bubínku se stupnicí je na obvodu rozdělena na 50 dílků. Když se bubínkem se stupnicí pootočí o jednu rysku dílku, tedy o 1/50 obvodu, posune se mikrometrický šroub o 1/50 stoupání, to je 0,5 : 50 = 0,01 mm.

64

Pomocí hrany bubínku se stupnicí jsou na pouzdru se stupnicí odečítány celé a poloviny milimetru. Odečítání 1/100 mm se provádí na stupnici bubínku se stupnicí. 5. kalibry  kontrolní měřidla  kontrolujeme jimi vyráběný rozměr nebo tvar Typy kalibrů a) rozměrové  kontrola délek - vnější rozměry (např. tloušťky) a vnitřní rozměry (např. díry, zápichy, drážky)  skládají se vždy ze sady kalibrů, u nichž se postupně zvětšuje měřený rozměr b) tvarové 6. spároměry 

ocelové lístky o tloušťkách 0,05 až asi 2 mm



ke kontrole vůle u kluzných vedení, ložisek, ventilů atd.



kalené ocelové lístky se mohou používat jednotlivě nebo spolu ve spojení

7. měřicí čepy a válečkové kalibry 

8.   

ke kontrole děr (nejen průměr díry, i tvarovou odchylku otáčením základní měrky)

Pevné šablony na měření úhlů ke kontrole často se vyskytujících úhlů, např. 90° 120° úhel 90° se kontroluje plochým nebo příložným úhelníkem pozor: šikmé držení úhelníku vede k chybným výsledkům měření!

9. Nastavitelné úhloměry 

obloukový úhloměr

65



Univerzální úhloměr

9.3 Ruční opracování, dělení, obrábění materiálu Řezání materiálu  

k třískovému dělení a vyřezávání úzkých drážek v obrobku při přesném vedení pily může být dosaženo rovných a hladkých řezných ploch, tedy i přesných polotovarů při malých ztrátách materiálu

Pohyb pily při řezání a) přímý (rámové pily) b) kruhový (kotoučové pily)

a-pilové listy pro ruční pilky b-upravený pilový list c-pilový pás d-pilový kotouč

66

Tvar zubů a pracovní postup

Pilový list má mnoho malých za sebou uspořádaných pilových zubů. Nejčastěji mají pilové listy tvar zubů podle sklonu s úhlem břitu p = 50°a úhlem řezu S = 90° úhlem čela y = 0°

Tvoření třísky při řezání a tvar zubů pilových listů: a) pro tvrdší materiály – větší úhel b) pro měkčí materiály – menší úhel Rozteč zubu u pilových listů   

určujeme jejich počtem na délku 25 mm podle této rozteče hovoříme o hrubých nebo jemných pilových listech pro správnou volbu rozteče zubu jsou určující: a) tloušťka řezu b) druh řezu (plný nebo dutý průřez) c) řezná délka d) tvrdost materiálu

1  

hrubá rozteč (14 až 16 zubů) pro měkké materiály, např. hliník, slitiny lehkých kovů, plastické hmoty, lisované materiály pro větší řezné délky a průřezy u konstrukčních ocelí

2. střední rozteč (18 až 22 zubů) 2. pro středně tvrdé materiály, například konstrukční ocel, měď, mosaz 3. pro profily s tenčími tloušťkami stěn a kratšími řeznými délkami 3. jemná rozteč (28 až 32 zubu)  pro velmi tvrdé materiály, například pro řezání nástrojových oceli  pro tenké dráty, plechy, tenkostěnné trubky a profily

67

Platí všeobecné pravidlo: a) měkké materiály a velké průřezy - hrubá rozteč, b) tvrdé materiály, malé plné a duté průřezy - jemná rozteč. Řezání pilovým listem Abychom zabránili sevření pilového listu materiálem a list nedřel o stěny spáry při řezání, musí vytvářet pilové zuby širší řeznou spáru, než je tloušťka pilového listu. To je dosahováno: rozvodem zubu

a)



zuby se jednotlivě nebo po párech vychylují střídavě doprava a doleva od osy pilového listu zvlněním zubu

b)

 řada zubů tvoří vlnovku c) pěchováním ozubené strany pilového listu, aby se dosáhlo širšího ozubeného ostří, než je tloušťka listu d) volným broušením pilového listu

Materiál a provedení pilových listu   

z houževnaté oceli, pro vyšší řezné výkony z rychlořezné oceli ozubení na pilovém listu je jednostranné nebo oboustranné mezery mezi zuby se frézují nebo sekají a jsou zakaleny, horní strana listu, popř. střed zůstávají měkké

Ruční řezání Nářadí 1. a) b) 2.

rámové pily s vodorovnou rukojetí s šikmým držadlem elektrické ruční pily - pro rozsáhlejší práce

Ruční rámová pila na kov Pravidla pro řezání ručními pilami 1. Řezání se provádí ve směru dopředu, proto i zuby musí směřovat dopředu. 2. Obrobek musí být upnut do svěráku pevně a co nejblíže k čelistem svěráku. Obrobky, které po upnutí pruží, se špatně řežou a způsobují nepřesný řez. 3. Při nařezávání přední nebo zadní hrany obrobku má být pilový list skloněn pod malým úhlem.

68

4. Ocel, ostatní tvrdé materiály a tenkostěnné obrobky je třeba řezat menší řeznou rychlostí (asi 30 řezných zdvihů za minutu). Příliš rychlé řezání způsobuje předčasné otupení zubů. Měkké materiály mohou být řezány rychleji. 5. Ploché obrobky se upínají a řežou na plocho, tím získá pilový list dobré vedení řezu. U obrobku, který je upnut na výšku, se mohou zuby lehce vylomit a řez je křivý. 6. Nestačí-li při řezání výška rámu pily, potom se pilový list pootočí o 90°. 7. Plechy se musí upínat mezi dva úhelníkové profily a řezat podél jejich hrany pilovým listem s jemnou roztečí. 8. Tenkostěnné trubky neřežeme v jednom směru příčně, jinak se zuby zachytí za stěnu trubky a mohou se velmi rychle vylomit. Trubky je třeba řezat pouze k vnitřní stěně, potom je pootočíme a řežeme ve stejné spáře. Opakujeme do přeříznutí trubky.

9. Silnostěnné trubky lze řezat pilovým listem s jemnou roztečí zubů bez přepínání.

10. Před dořezáním je nutné zpomalit zdvihy řezání a snížit tlak na pilový list, jinak hrozí vylomení zubů i nebezpečí úrazu.

Řezání tenkých plechů

69

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Uveďte podstatné znaky a vlastnosti pilového listu. Jaké zubové rozteče mají pilové listy pro řezání měkkých, tvrdých a velmi tvrdých materiálů? Určete způsoby ručního řezání různých profilů. Na co je nutné dávat pozor při vkládání pilového listu do ruční pily a jak se správně řeže? Při jaké pracovní operaci může dojít k vylámání zubů? Jaké je nebezpečí úrazu při řezání na strojních pilách?

9.4 Pilování Pilník    

ruční nástroj k třískovému obrábění, popř. opracování povrchu obrobku při pilování odebírají klínovité zuby pilníku z obrobku malé třísky dělí se podle tvaru zubu, druhu seku, velikosti a průřezu volba pilníků - podle velikosti, tvaru a materiálu obrobku, množství odebíraného materiálu, jakosti povrchu a přesnosti pilování

Tvary zubů u pilníků a) frézované b) sekané – pilníky levnější a neopotřebují se tak rychle, horší řezný výkon Druhy seků  podle zpracovávaných materiálů se pilníky opatřují různými seky a) křížový sek (dvojitý sek)  pilníky ke zpracování oceli a litiny (při zpracování měkkých materiálů se zuby zanáší pilovaným materiálem → používáme pilníky s frézovanými zuby či jednoduchým sekem)  dva křížově uspořádané seky jsou k ose pilníku pod různými úhly → vznik za sebou šikmo uspořádaných zubů  při pilování odebírá následující zub materiál, který předešlý neodebral → zabraňuje se většímu tvoření rýh na povrchu obrobku b) jednoduchý sek  zpracování měkkých materiálů  velmi hrubý sek c) rašplový sek (struhadlový  rašple pro opracování dřeva, tvrzených tkanin, kůže, rohoviny, plastických hmot  odebírání třísek pomocí rašple se děje více odtrháváním částeček materiálu než řezáním

70

3

a

2

b

1

c

d

1- tělo, 2 - stopka, 3 - rukojeť a - jednoduché seky, b- křížové zuby, c - frézované zuby d - zuby rašple

Rozteč zubů pilníků Čím hladší má být opracovaná plocha, tím jemnější a hustší musí být zuby pilníku (seky). Počet zubů na deseti milimetrech délky pilníku se označuje jako "sek", kolísá mezi 4 až 120.

Vysekávané pilníkové zuby

Frézované zuby pilníku s drážkami na lámání třísek

Vysvětlivky: α úhel hřbetu, β úhel břitu, y úhel čela

Druhy pilníků 1. podle velikosti pilníku a) uběrací  pro zpracování větších kusů při hrubování b) dvouruční c) jehlový 2. podle tvaru průřezu pilníku a) ploché  nejpoužívanější  jedna hrana bez seků  pro rovinné plochy b) úsečové  zúžené  plochá strana pro rovné plochy  kulatá strana pro pilování vnitřního zaoblení velkého poloměru c) čtyřhranné

71

d) e) f) g) h)

 pro čtyřhranné otvory, pravoúhlé průřezy trojhranné  pro trojhranné otvory, ostré úhly nad 60° kruhové  pro kulaté otvory, vnitřní zaoblení, malé poloměry mečovité nožovité  pro klínové a rybinové drážky, úhel menší než 60° jazýčkovité atd.

Rukojeť pilníku      

pevně a dostatečně hluboko nasazena stopka se neohřívá a do dřevěné rukojeti pilníku se nevypaluje otvor, protože zuhelnatělé části dřeva nejsou pevné a rukojeť se brzy uvolní nutné dobře ji předvrtat (eventuálně postupně) a silným úderem připevnit na stopku stopka musí být v rukojeti nejméně dvěma třetinami své délky pilník narážíme do rukojeti a ne naopak - nebezpečí úrazu! úraz mohou způsobit i zlomené pilníky a špatně nasazené rukojeti pilníků

Pilovací tělíska stopková (technické frézy)     

k opracování nepravidelně tvarovaných obrobků se zakřivenými plochami (zápustky, lisovací formy, odlitky) k odstranění slévárenských nálitků, k čištění svarů aj. tělíska jsou poháněna elektromotorem s ohebnou hřídelí pracovní výkon je značně větší než při ručním pilování pilovací tělíska je nutné častěji chladit ponořením do emulze nebo oleje

Pravidla pro pilování – správný výběr pilníku 1. Používejte správný druh pilníku a) pro měkké materiály: velkou rozteč seků - hrubý sek b) pro tvrdé materiály: malou rozteč seků - jemný sek c) křížové pilníky pro tvrdé materiály, např. ocel, ocelolitina d) pilníky s jednoduchým sekem pro měkké materiály, např. lehké kovy, olovo, měď, zinek

72

2. Přizpůsobte pilník velikosti pracovní plochy. Pro velké pracovní plochy používejte velké pilníky a naopak! 3. K pilování obrobků s hrubým povrchem, s povrchem s okujemi nebo tvrdým povrchem používejte jen starší použité pilníky. Nové pilníky by se při těchto pracích rychle otupily! 4. Je-li to možné, opracovávejte novými pilníky nejprve měkčí materiály (např. mosaz, bronzy) a teprve potom ocel nebo litinu. 5. Pilníkem neopracováváme nikdy materiál za vyšších teplot, jinak ztrácejí zuby pilníku svou tvrdost! Pilník teplem změkne! Hrubování   

při úběru materiálu více než 0,2 mm uběrací pilníky mají počet seků od 6 do 10 rýhy po zubech jsou viditelné pouhým okem

Běžné pilování   

při úběru materiálu mezi 0,1 mm až 0,2 mm polojemné pilníky mají počet seků od 10 do 34 plocha obrobku je vyrovnaná a rýhy po zubech jsou ještě viditelné pouhým okem

Jemné hlazení   

dokončování je prováděno při úběru materiálu pod 0,1 mm velmi jemné pilníky s počtem seků mezi 40 a 70 (už nejsou normalizované) stopy po zubech už nejsou pouhým okem viditelné

Pravidla při pilování 1. Obrobky upevňujeme do středu svěráku tak nízko, aby nepružily, nebo aby se pod tlakem pilníku neohýbaly. 2. Při upínání hladkých a měkkých obrobků používáme měkké ochranné čelisti (vložky), aby se obrobky nepoškodily tvrdými ocelovými čelistmi svěráku. 3. Válcové obrobky je upínáme pomocí prizmatické příložky. 4. Při pilování využíváme celou plochu pilníku, do obrobku nenarážíme - nebezpečí úrazu! 5. Při hlazení je vhodné pro dosažení hladkých ploch na obrobku zanést zuby pilníku křídou. Uspořádání pracoviště 1. Na pracovišti udržujeme pořádek → šetříme nástroje i čas. 2. Pilníky ukládáme tak, aby se nekřížily a nepřišly do styku s měřidly. 3. Nástroje pokládáme vždy na jednu stranu svěráku, měřidla na druhou!

73

Pilování malých válcovitých obrobků

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ 1.

Vyjmenujte měřící prostředky pro měření kovů.

2.

K jakým účelům se používá rýsovací kružidlo?

3.

Jaké znáte rýsovací desky?

4.

Vyjmenujte druhy rýsovacích jehel.

5.

Jmenujte částí pilníku.

6.

Jaký je rozdíl mezi frézovanými a sekanými zuby pilníku?

7.

Jaké druhy seků mohou mít pilníky?

8.

Co udává počet seků?

9.

Pro jaké materiály se hodí pilníky s a jednoduchým sekem a křížovým sekem?

10.

Jmenujte pilníky podle tvaru jejich průřezu.

11.

Při jakém úběru materiálu se pomocí pilníku hrubuje, piluje běžně a jemně hladí?

12.

Pří pilování se ještě objevují rýhy po zubech. Jak by se jim dalo zabránit?

13.

Při kterých úkonech pří pilování může dojít k úrazům? Jakým způsobem se zachází s pilníky?

9.5 Sváření a spojování Metody nerozebíratelného spoje 1. svařování 2. pájení 3. lepení

74

1. Ruční obloukové svařování obalenou elektrodou Svařování nebo sváření  

proces, který slouží k vytvoření trvalého, nerozebíratelného spoje dvou a více součástí obecný požadavek: vytvoření takových termodynamických podmínek, při kterých je umožněn vznik nových meziatomových vazeb

Je velmi obtížné dosáhnout spojení na úrovni meziatomových vazeb za okolních podmínek (běžná teplota, tlak), kdy je termodynamický stav materiálů stabilní resp. metastabilní → nutné tento termodynamický stav změnit. Při svařování působíme na materiál a) tlakem (tlakové svařování), b) teplem (tavné), c) oběma faktory najednou Platí závislost: čím vyšší působí tlak, tím méně je potřeba vnést teplo a obráceně. Materiály vhodné ke svařování: kovové, nekovové materiály, materiály podobných i různých vlastností. Pro různé typy spojů a materiálů jsou však vhodné jiné metody svařování. Při svařování dojde vždy ke změně fyzikálních nebo mechanických vlastností základního materiálu (spojovaného) v okolí spoje. Historie svařování  

  

Historicky prvním způsobem svařování bylo svařování kovářské, které se rozvíjelo spolu se zpracováním kovů. S rozvojem průmyslu, zvláště s objevem elektrického proudu, vyvstaly požadavky na další způsoby spojování kovů. Velkým impulsem pro rozvoj nových metod svařování, zejména elektrickým obloukem, byly obě světové války ve 20. století. V 60. letech byl využit pro svařování laser. V 70. letech se začal používat elektronový paprsek pro materiály a konstrukce leteckého a vojenského průmyslu. Poslední vyvinutou metodou, z 90. let minulého století, je třecí svařování promíšením.

Svařovací metody Účel svařovacích procesů: spojit zpravidla dva až tři materiály kompaktním spojem – svarem při působení z vnějšku dodávané energie, která překoná daný termodynamický stav látky. Dodávaná energie a) teplo (elektrický oblouk, plamen, plasma) b) plastická deformace (tření, výbuch, kovářská činnost) c) radiace (elektronové nebo iontové záření). Při samotném svařování dochází k interakci mnoha vlivů, např. difúze, deformace, rekrystalizace, precipitace, rozpouštění a vznik nových fází, atd., jejichž existence a vývoj závisí na dané použité metodě.

75

Po ukončení procesu svařování vzniká takový spoj, který nelze nedestruktivně rozebrat, to vše za předpokladu kvalitně provedeného svaru. Tavné svařování energie se přivádí pouze ve formě tepla → ke spojení materiálů dochází při jejich roztavení v tzv. svarové lázni.  nejvýznamnějším zástupcem, co do rozsahu používání, je svařování elektrickým obloukem  na povrchu svaru, provedeného metodou obloukového svařování v ochranné atmosféře, jsou patrné sklovité útvary (sulfidy manganu a křemíku) vzniklé rafinací svarového kovu Roztavený kov má tendenci reagovat s prvky obsaženými v okolní atmosféře, zejména kyslíkem a dusíkem, nebo se znečištěním na svarové ploše sírou, fosforem. Ochrana před vlivem prvků v atmosféře zabraňuje těmto nežádoucím plynným prvkům reakci se svarovou lázní. Může být provedena: a) záměrně dodávaným plynem b) plynem vytvořeným během svařování c) tavidlem. Tyto typy ochrany omezují přístup vzduchu ke svarové lázni. Nečistoty ve svarové lázni se rafinují struskou, vzniklou reakcí záměrně dodávaných tavidel a nežádoucích prvků. Rozmanitost metod tavného, zejména obloukového, svařování je dána vhodností určité metody pro různé druhy svařovaných materiálů, typů spoje, poloh při svařování a pro požadovaný kvantitativní výkon svařování, kvalitu svaru, velikost vnitřních pnutí a deformací. Metody obloukového svařování   

největší skupina metod tavného svařování v průmyslové praxi řada výhod: relativně nízké investiční náklady, vysoká kvalita svarů při dodržení technologické kázně apod.

Energii pro roztavení svařovaného materiálu získávají při hoření elektrického oblouku v ionizovaném plynu. Jako generátory svařovacího proudu a napětí jsou používány svařovací zdroje. Způsoby svařování podle směru a polohy A. Definice směrů svařování 1. vpřed - osa elektrody svírá se směrem svařování tupý úhel (110 - 125°) 2. vzad - osa elektrody svírá se směrem svařování ostrý úhel (60 - 70°)

76

B. Definice svařovacích poloh Polohy při svařování jsou normovány v ČSN EN ISO 6947. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

poloha vodorovná shora - symbol PA poloha vodorovná šikmo shora - symbol PB poloha vodorovná - symbol PC poloha vodorovná šikmo nad hlavou - symbol PD poloha vodorovná nad hlavou - symbol PE poloha svislá nahoru - symbol PF poloha svislá dolů - symbol PG svařování nahoru k vrcholu svaru - symbol H-L045 svařování od vrcholu svaru dolů - symbol J-L060

1. Ruční obloukové svařování obalenou elektrodou (používaná česká zkratka ROS nebo SOE; metoda 111 podle ISO 4063      

nejstarší metoda obloukového svařování stále oblíbená, ale omezuje se její používání výhody: flexibilita, možnost svařování ve všech polohách, relativně snadná dostupnost svařovacích zdrojů i přídavného materiálu nevýhody: nízká výkonnost a nutnost velmi dobré manuální zručnosti svářeče pokud je svářeč zručný, má metoda vynikající výsledky s ohledem na kvalitu svaru, zvláště v kontextu mechanických vlastností. srovnatelným svarům se kvalitativně přibližuje snad jen metoda obloukové svařování netavící se elektrodou v ochranné atmosféře inertního plynu

Inovace metody: obloukové svařování plněnou elektrodou bez ochranného plynu (metoda 114 podle ISO 4063)   

místo elektrody obalenou tavidlem se používá trubičkový drát naplněný tavidlem navinutý na cívce tavidlo i v tomto případě zajišťuje vznik ochranné atmosféry spíše pro svařování v polohách jako náhrada za svařování ROS, včetně svařování betonářské výztuže na stavbě

2. Obloukové svařování tavící se elektrodou v ochranné atmosféře  různé metody založené na stejném principu při použití různých typů svařovacích drátů a ochranných plynů: a) svařování plnou elektrodou v inertním plynu (v Česku užívaná zkratka MIG; metoda 131 podle ISO 4063), b) svařování plnou elektrodou v aktivním plynu (v Česku užívaná zkratka MAG; metoda 135 podle ISO 4063), c) svařování plněnou elektrodou v aktivním plynu (metoda 132 podle ISO 4063), d) svařování plněnou elektrodou v inertním plynu (metoda 136 podle ISO 4063). Výhody: (→ špička v celosvětovém měřítku)

77

     

nekladou vysoké nároky na zručnost svářeče díky automatickému podávání svařovacího drátu disponují relativně značným výkonem odtavování (svařování) svařování ve všech polohách v dílně i na montáži při dosažení zhruba srovnatelné kvality svaru široká paleta ochranných plynů i přídavných materiálů lze je snadno mechanizovat a robotizovat.

Svařování netavící se elektrodou v ochranné atmosféře inertního plynu s použitím tyčinky přídavného materiálu 3. Obloukové svařování netavící se elektrodou v ochranné atmosféře inertního plynu (v České republice používaná zkratka WIG nebo TIG; metody skupiny 14 podle ISO 406)       

elektrický oblouk hoří mezi netavící se wolframovou elektrodou a základním materiálem nebo svarovou lázní ochranné plyny: argon, hélium či jejich směsi netavící se elektroda: z čistého wolframu, nebo je legována oxidy dalších kovů hlavně pro svařování hliníku, hořčíku a jejich slitin a korozivzdorných ocelí, mědi, bronzů, mosazi, titanu, zirkonu, molybdenu a dalších kovů s vysokou afinitou ke kyslíku přídavný materiál se přidává ručně, podobně jako u svařování plamenem velmi kvalitní svary, ale vysoké nároky na zručnost svářeče výkon odtavení: velmi nízký a nemůže soupeřit s metodami svařování tavícími se elektrodami v ochranných atmosférách

4. Svařování pod tavidlem (používaná česká zkratka APT; metody skupiny 12 podle ISO 4063) 

dosažení vysokého výkonu odtavení při svařování velmi dlouhých svarů při stavbě lodí, mostů, trub a tlakových nádob z plechů větších tlouštěk  plně automatizovaná metoda obloukového svařování, kdy je svarová lázeň chráněna plyny vzniklými při hoření a tavením tavidla ve svarové lázni  přídavným materiálem a) plné dráty (svařování pod tavidlem drátovou elektrodou; metoda 121 podle ISO 4063) b) svařovací pásky (svařování pod tavidlem páskovou elektrodou; metoda 122 podle ISO 4063), které se většinou používají pro navařování. 5.     

78

Plamenové svařování zastarale autogenní svařování starší metoda než obloukové svařování levná, ale ustupuje se od jejího používání v opravárenství, při renovacích, při klempířských a instalatérských pracích, apod. zdroj tepla: spalování hořlavého plynu ve směsi s kyslíkem, případně vzduchem



různé hořlavé plyny pro svařování různých kovů → různé metody: a) kyslíko-acetylénové svařování (metoda 311 podle ISO 4063) b) kyslíko-propanové svařování (metoda 312 podle ISO 4063) c) kyslíko-vodíkové svařování (metoda 313 podle ISO 4063)

6. Tlakové svařování  působení jak tlaku i tepla za vzniku plastických deformací  ke spojení dochází i při částečně natavených materiálech 7. Odporové svařování (metody skupiny 2 podle ISO 4063)   

pro spojení dvou materiálů položených na sobě k bodování ocelových plechů nebo spojení drátů do mříží resp. sítí. spojované materiály jsou k sobě přimáčknuty dvěma elektrodami, jimiž zároveň prochází elektrický proud  ocel je oproti měděným elektrodám špatný vodič, proto v ní při procházení proudu vzniká velký odpor a dojde k lokálnímu ohřátí styčných ploch svařovaných plechů; při současném působení tlaku tak dojde k lokálnímu svaření  svary mají velkou pevnost proti usmýknutí ve směru ploch plechů ve srovnání s namáháním kolmo k povrchu plechů  přítlačná síla se pohybuje v hodnotách 500 až 10 000 N, svařovací proud 1 až 100 kA při délce působení 0,04 až 2 s  v mechanizovaných a robotizovaných pracovištích při sériové výrobě, např. ve výrobnách karosérií, i v malosériových provozech a) bodové odporové svařování (metoda 21 podle ISO 4063)  nejčastější  svar přibližně o velikosti elektrod b) švové odporové svařování (metoda 22 podle ISO 4063) 

plechy se spojují dlouhým svarem za pohybu kotoučových elektrod

Materiál pro elektrody – dle svařovaných materiálů  

pro ocelové plechy a dráty: měď → elektrody při vývinu tepla neuvolňují do okolního prostředí žádné škodlivé emise slitiny kobaltu a kadmia, mědi a stříbra a kadmia, mědi a niklu a křemíku, a dalších

8. Svařování třením (třecí svařování) (metoda 42 podle ISO 4063)  

využívá tepelné energie vzniklá při tření dvou ploch po přípravě svarových ploch (srovnání a očištění) je jedno těleso upevněno k stacionární části a druhé těleso je připevněno k rotační části

79





druhé těleso se roztočí a působícím tlakem v ose rotace se přitlačí ke stojícímu tělesu → na kontaktní ploše mezi oběma tělesy vzniká za působení tření vysoká teplota, zhruba na úrovni 80 až 85% teploty tavení, a oba materiály na kontaktu zplastizují při současném působení tlaku během svařování vzniká tzv. výronek (většinou se odstraňuje)

9. Kovářské svařování  všestranná metoda spojování stejných i různých kovů  spoj vzniká při zahřátí kovů na teplotu zhruba 50 % až 90 % teploty tání a působením vnějšího tlaku údery kladiva nebo lisu  difúzní procesy jsou díky zvýšené teplotě urychleny → snadnější vytvoření pevného spoje  pro výrobu tzv. damascenské oceli (plát oceli je opakovaně nahřán, přehnut na sebe a kladivem nebo lisem rychle svařen) - velmi pevná, ale zároveň houževnatá ocel 10. Difúzní svařování (metoda 44 podle ISO 4063     

na teorii Fickových zákonů, které popisují difúzní tok atomů, jejich koncentraci a rychlost změny koncentrace v závislosti na vzdálenosti atomů svařovací proces probíhá kontaktem dvou hladkých ploch, které jsou ohřáté na 50 až 90 % (70 až 80 %) teploty tání a působením tlakové síly po kontaktu dvou ploch nastává plastická deformace při přemisťování vakancí a dislokací a poté difúznímu procesu, který vede na vyrovnání energetické bilance → vymizí původní rozhraní ploch vysoce kvalitní spoje bez negativních vlivů tavného svařování, jako jsou vnitřní pnutí a deformace nebo tepelně ovlivněné oblasti často i ve vakuu při svařování materiálu s vysokou afinitou ke kyslíku (titan a jeho slitiny)

11. Svařování výbuchem (metoda 441 podle ISO 4063     

 

80

pro navařování, tzv. plátování dvě desky se na sebe položí, na horní povrch horní desky se rozprostře výbušnina, která se přivede k explozi rázová vlna, která kovem prostupuje, způsobí tlak 10 až 100 GPa, který je mnohonásobně větší než mez kluzu spojovaných materiálů (nízkolegovaná ocel dosahuje meze kluzu řádově 102 MPa). tlaková energie → na deformační → oba materiály na kontaktní ploše splastiziují (toto chování se dá popsat hydrodynamickou teorií ideální kapaliny rázová vlna je složena ze dvou částí: a) tlouk -zůstává na linii srázu b) čistící efekt tzv. tryska tvořená povrchovými oxidy stlačenými horkým vzduchem, která vytváří zvlnění na rozhraní obou materiálů rychlost exploze má být nižší než rychlost šíření zvuku spojovaných materiálů pro svařování různých materiálů, které metodami tavného svařování nelze spojovat, např. ocel a titan

12. Tlakové svařování za studena  přiváděnou energií je pouze tlak  ke spojení dojde v tuhém stavu materiálů 13. Svařování ultrazvukem (metoda 41 podle ISO 406)   

mechanické rozkmitání o vysoké frekvenci při současném působení tlakové síly, která mj. zaručuje přenos kmitů z tzv. sonotrod do spojovaných materiálů rozkmitáním dochází i k relativně malému ohřevu v dané oblasti a vzniku plastických deformací svařování plastů, při svařování vodičů, například u vícežilových kabelových svazků

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ 1. 2. 3. 4. 5.

Popiš princip tlakového svařování. Popiš princip svařování ultrazvukem. Popiš princip svařování výbuchem. Popiš princip odporového svařování. Popiš jednotlivé metody svařování.

81

10 Základní tesařské konstrukce Složení tesařských konstrukcí 1. trámy vodorovné (prahy, ližiny) 2. trámy svislé (sloupky) 3. trámy šikmé (vzpěry, pásky) Rozdělení základních tesařských konstrukcí 1. sedla 2. pásky 3. vzpěradla 4. věšadla 5. kombinace vzpěradel a věšadel 6. vzpínadla 7. příhradoviny 8. plnostěnné nosníky 9. skruže 10. lamely

10.1.1 Sloupek se sedlem Sedlo s pásky: 1 trám 2 pásek 3 sloupek 4 sedlo

82

10.1.2   

Sedlo

při větším zatížení a rozponu (dřevěný trám v místě podpory je ztužen krátkým trámcem) jeho délka činí jednu až dvě pětiny rozpětí trámu spojeno s nosným trámem sešroubováním, zazubením nebo hmoždíky a sešroubováním – viz obrázek

10.1.3 Pásek 

krátká (tlačená) vzpěrka s trojí funkcí a) spolupůsobí při přenášení tlaku na sloup b) zkracuje rozpětí trámu c) ztužuje konstrukci ve směru podélném  spojení pásku se sloupkem a trámem má být tuhé a bývá provedeno šikmým nebo vháněným čepem zajištěným dřevěným kolíčkem  délka pásku: 1 000 - 1 500 mm  někdy se nahrazují pásky prkny průřezu 30 x 140 mm, přibitými ke sloupku a trámu  prkenné pásky mohou být zdvojené Prkenné pásky:

83

10.1.4 Vzpěradlo 

nosný trám je podepřen vzpěrami, kterými je zatížení přenášeno přímo do podpor → zmenšuje se volná délka nosného trámu a zvyšuje se jeho únosnost  vzpěradla podle počtu podpírajících míst: a) jednoduchá b) dvojitá c) trojitá

Vzpěradla: a - jednoduchá, b - dvojitá, c - trojitá, 1 - nosný trám, 2 - vzpěry, 3 - rozpěra, 4 - ztužení

Detaily jednoduchého a dvojitého vzpěradla

10.1.5 Věšadlo  



84

s věšáky a vzpěrami vynáší hlavní trám a přenáší jeho zatížení co nejblíže k podporám věšadla podle počtu věšáků a) jednoduchá b) dvojitá c) trojitá dříve na krovy větších rozponů, kde nemohl být hlavní trám podepřen střední zdí

85

10.1.6 Vzpínadlo  

86

hlavní trám vyztužený táhly a krátkými sloupky druhy vzpínadel a) jednoduché (trojúhelníkové) b) dvojité (lichoběžníkové)

10.2 Plnostěnné nosníky

Lepené nosníky na bázi dřeva se stojinou z OSB

87

Pásnice dřevěných nosníků I-OSB™    

ze sušeného hoblovaného jehličnatého řeziva s cinkovanými spoji dřevo je strojově vysušeno a rozděleno podle pevnosti nekvalitní části jsou odstraněny a latě jsou opět napojeny zubovým spojem → vzniká pásnice libovolné délky s požadovanou kvalitou na stojiny je použita OSB 3 nebo OSB 4 deska o tloušťce 8, 10 a 12 mm, která je s pásnicemi spojena klínovým lepeným spojem

Využití dřevěných nosníků I-OSB 

nejvíce stropní konstrukce malých a středních rozponů konkrétní profi l nosníku je odvozena z návrhu jeho zatížení  na stěny - subtilnější výrobky  nosníky s vyšší konstrukční výškou - zejména pro stropy velkých rozměrů nebo k vytváření spojitých nosníků  výhody: a) žádná kroucení a vydávání skřípavých zvuků → tiché a pevné podlahy b) eliminace lomů v podlahových krytinách - dlaždice, břidlice c) snadná montáž → úspora času, pracovního úsilí a materiálových nákladů Steico joist

• • •

88

nosník z dvou pásnic, mezi kterými je vlepena stojina z dřevovláknité desky délka až 13 m ve standardních rozměrech, ale i v rozměrech na přání zákazníka dodací lhůta: 2 až 4 týdny s dopravou na určené místo.

10.3 Zastřešení vazníky • •

výhody: sériová výroba, rychlá montáž, velká rozpětí zavětrování a spojení vazničkami

pultové

sedlové

a) dřevěné sbíjené, stažené svorníky • •

plnostěnné nebo příhradové rozpon do 12 m

b) se styčníkovými deskami • návrh na zakázku na počítači • montáž na lisovacích stolicích

89

90

c) • • •

lepené plnostěnné, příhradové, vrstvené ohýbané rozpon do 30 m sportovní haly

OTÁZKY K OPAKOVÁNÍ 1. 2.

Popiš a nakresli základní tesařské konstrukce. Popiš a nakresli dřevěné vazníky.

91

11 Použitá literatura 1/ Přestavba podkroví: izolace, vsazování oken, obkládání šikmin. České vyd. 1. Praha: Jan Vašut, 2012, 63 s. Hobík. ISBN 978-80-7236-780-1. 2/ JIŘÍK, František. Komíny. 4., přeprac. vyd. Praha: Grada, 2013, 128 s. Profi. ISBN 978-80-2474567-1. 3/ Dřevo od A do Z. 5. vyd. Překlad Lumír Mikulka. Čestlice: Rebo pro Klub čtenářů, 2013, 427 s. ISBN 978-80-255-0717-9. 4/ KOPTA, Pavel a Jana JANOUŠKOVÁ. Šikmé střechy. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 155 s. Profi. ISBN 978-80-247-3484-2. 5/ KUBĚNA, Ludvík a Jaroslav MATOUŠEK. Tesařská technologie pro 3. ročník učebního oboru tesař. 2., upr. vyd., v Sobotáles vyd. 1. Praha: Sobotáles, 1995, 143 s. ISBN 80-859-2008-5. 6/ MAHIEU, Claude. Úpravy půdních prostor. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2008, 71 s. Moderní bydlení. ISBN 978-80-255-0027-9. 7/ PENDL, Karel. Příručka pro zedníka. 3. přeprac. vyd. Praha: SNTL, 1990, 520 s. ISBN 80-0300404-7. 8/ JANÍČEK, František, Ján VOZÁR a František ZBOŘIL. Výrobní zařízení pro učební obory zpracování dřeva. 2., přeprac. vyd. Praha: Informatorium, 1995, 254 s. ISBN 80-854-2761-3 9/ STRAKA, Bohumil. Konstrukce šikmých střech. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 230 s. Stavitel. ISBN 978-80-247-4205-2. 10/ HUDEC, Mojmír. Pasivní rodinný dům: proč a jak stavět. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 108 s. ISBN 978-80-247-2555-0. 11/ REINPRECHT, Ladislav a Jozef ŠTEFKO. Dřevěné stropy a krovy: typy, poruchy, průzkumy a rekonstrukce. Vyd. 1. Praha: ABF, 2000, 242 s. ISBN 80-861-6529-9. 12/ JANÍČEK, František. Strojnictví: stroje a zařízení pro zpracování dřeva. Vyd. 1. Praha: Sobotáles, 1996, 377 s. ISBN 80-859-2018-2. 13/ KAČENA, Pavel, ŠULC Miroslav, Obálka a graf. úprava Ivona MALINOVÁ. Odborné kreslení: Pro 2. roč. učeb. oboru Tesař. 1. vyd. Praha: Informatorium, 1994. ISBN 80-854-2749-4. 14/ KOHOUT, Jaroslav, Antonín TOBEK a Pavel MÜLLER. Tesařství: tradice z pohledu dneška. 8., upr. a dopl. vyd. Praha: Grada, 1996, 255 s. Stavitel. ISBN 80-716-9413-4. 15/ KUBĚNA, Ludvík a Jaroslav MATOUŠEK. Tesařská technologie pro 3. ročník učebního oboru tesař. 2., upr. vyd., v Sobotáles vyd. 1. Praha: Sobotáles, 1995, 143 s. ISBN 80-859-2008-5. 16/ HÁJEK, Václav, Marek NOVOTNÝ a Jaroslav PAVLIS. Pracujeme na střeše. Praha: Sobotáles, 1995, 245 s. ISBN 80-859-2012-3.

92

17/ PANÁČKOVÁ, Mária a PANÁČEK,Pavol,Technologie obrábění dřeva 1: Pro stř. odb. učil., učeb. obor tesař. 2., upr. vyd, 1. vyd. Sobotáles. Praha: Sobotáles, 1994. ISBN 80-901-6843-4. 18/ ŽÁK, Jaroslav. Materiály pro 1. ročník SOU oborů Zpracování dřeva a výroba hudebních nástrojů. 8., upravené vyd. Praha: Informatorium, 1994, 146 s. ISBN 80-854-2758-3. 19/ MĚŠŤAN, Radomír. Omítkářské a štukatérské práce. Praha: SNTL 1988. 368 s. 04-702-88. DOSEDĚL, Antonín. Stavební konstrukce pro 2. a 3. ročníky SOU. 2., upr. vyd., v Sobotáles vyd. 1. Praha: Sobotáles, 1995, 108 s. ISBN 80-859-2006-9. 20/ RAMBOUSEK, František. Stavební Konstrukce Pro 2. Ročník Středních Průmyslových škol Stavebních 2. přeprac. vyd. Praha: Nakladatelství technické literatury, 1969. 21/ HANÁK, Milan. Pozemní stavitelství: Cvičení <>. 4. vyd. Praha: České vysoké učení technické, 1994. ISBN 80-010-1134-8. 22/ DĚDEK, Miloň a Václav HÁJEK. Stavební výroba II: učebnice pro stř. odb. učiliště pro 2. roč. stud. oboru stavebnictví. 1. vyd. Praha: SNTL, 1990, 227 s. ISBN 80-030-0565-5. 23/ FLEISS, Manfred. Stavební nauka - zedník. Praha: Wahlberg, 1995, 185 s. ISBN 80-901-65737.

93